Téma: 

alergie

Včelí produkty

Mateří kašička

Jedná se o produkt živočišného původu. Důležitým zdrojem potravy ve včelstvu je krmná šťáva, kterou je také mateří kašička. Tato krmná šťáva se tvoří v hltanových žlázách včelích dělnic – kojiček. Tyto žlázy jsou uloženy v hlavě dělnic. Produkují sekret, který je bohatý na proteiny. Mimo to je krmná šťáva dále dělnicemi obohacována také o výměšek kusadlových žláz, který má spíše tukovou povahu. Rozlišujeme dva typy krmné kaše: dělničí a mateří kašičku. Larva budoucí včelí matky je krmena mateří kašičkou, což je krmná kaše tvořená sekretem hltanových a kusadlových žláz v poměru 1 : 1, podávaná celé larvální období. V dospělosti zajišťuje krmení matky mateří kašičkou skupinka 8 až 16 včel, které se nazývají kojičky. Rozdílná kvalita a složení dělničí a mateří kašičky má vliv na vývojové, morfologické a věkové rozdíly mezi včelí dělnicí a matkou (dělničí je v poměru 3 : 1, mateří je v poměru 1 : 1).

Základem pro tvorbu mateří kašičky je pyl, z něhož se během trávení vytvoří látky jako proteiny, aminokyseliny, tuky, nukleotidy, vitamíny a cukry, které se hemolymfou včelích dělnic transportují do hltanových žláz a stávají se nezbytnou složkou mateří kašičky. Ta má bílou až nažloutlou barvu, vůně je kořeněná až štiplavá.

Mateří kašička se skládá z vody, cukrů (monosacharidy, disacharidy, trisacharidy), proteinů, lipidů (mastné kyseliny, steroly, tuky), minerálních látek (draslík, vápník, sodík, zinek, železo, měď, mangan, hliník, křemík, fluor, síra), vitamínů (A, B, C, D, E) a dalších látek (fosfáty).

Mateří kašičku můžeme konzumovat přímo v nativní formě. V tomto případě se kaše uchovává v injekčních stříkačkách v lednici. Dále se užívá lyofilizovaná mateří kašička, která projde procesem lyofilizace, kdy se hluboce zmrazí a následně suší. Takto vznikne bílý až nažloutlý prášek, který se stává součástí ampulí, pilulek, dražé a dalších přípravků s mateří kašičkou. Mateří kašičku lze také mísit s medem, současně můžeme přidat i propolis nebo pyl. Účinky mateří kašičky jsou antibiotické, protizánětlivé, antivirové, antimykotické, stimulující, celkově regenerační. Mateří kašička může být podávána také ženám v klimakteriu, kdy vyrovnává hladinu ženských hormonů a zmírňuje doprovodné potíže. Podobně působí také u potíží s prostatou u mužů. Regeneruje pokožku, má vliv na kožní jizvy, kožní vředy, lze ji použít při léčbě trudovitosti obličeje, ekzémů, akné i lupénky (kombinace s propolisem). Působí proti senescenci (stárnutí). Využívá se k léčbě psychoneuróz, paranoie, nervového vypětí, stavů po mozkových příhodách, nedokrevnosti mozku, degenerativních onemocněních mozkové tkáně, epilepsie, deprese a duševních otřesů, obrny, sklerózy multiplex. Dále lze mateří kašičku užívat při nespavosti, rekonvalescenci, snížení cholesterolu v krvi, poruchách laktace, snížené imunitě.

Významnými kontraindikacemi užívání mateří kašičky jsou alergie na mateří kaši a nádorová onemocnění prsu, dělohy nebo vaječníků, kdy cílem léčby pacientů je snížení hladiny ženských hormonů v těle. Mateří kašička by neměla být užívána také v graviditě, při akutních infekčních stavech, poruše ledvin a nadledvin. V některých případech není vhodná ani u dětí.

Nákup včelí mateří kašičky lze uskutečnit prostřednictvím internetových obchodů, pro inspiraci se můžete podívat zde. Mateří kašička se dá koupit i u některých včelařů.

Zdroj: Včelí produkty
Zveřejněno dne: 4.11.2015

Diskuze: Formil pro děti

Používáte někdo Formil pro malé děti. CHci mít jistotu, že s tím má někdo dobré zkušenosti, že se nevyskytuje alergie u dětí na tento prací prášek.

Zdroj: diskuze Formil pro děti
Odesláno dne: 8.3.2013 uživatelem Milka

Včelí produkty

Med

Jedná se o produkt rostlinného původu. Medem se rozumí potravina přírodního sacharidového charakteru, složená převážně z glukózy, fruktózy, organických kyselin, enzymů a pevných částic zachycených při sběru sladkých šťáv květů rostlin (nektar), výměšků hmyzu na povrchu rostlin (medovice) nebo na živých částech rostlin včelami, které je sbírají, přetvářejí, kombinují se svými specifickými látkami, uskladňují a nechávají dehydrovat a zrát v plástech. Rozlišujeme dva zdroje medu, a to nektar a medovici.

Nektar je sladká šťáva tvořící se v květních nebo mimokvětních nektariích hmyzosnubných rostlin. Čerstvý nektar obsahuje vodu, cukry (sacharóza, fruktóza, glukóza a jiné), malé množství dusíkatých látek, minerálních látek, organických kyselin, dále pryskyřičnaté látky, inverzní enzymy z buněk nektarií, silice, terpeny, flavony, v některém nektaru se nachází i vitamín C. Nektar obsahuje rovněž pylová zrna či buňky rostlinných pletiv.

Medovice je hustá sladká šťáva, kterou vylučuje stejnokřídlý hmyz – červci, mšice nebo mery (medovnice jedlová, medovnice černoskvrnná, puklice dubová a jiné), které označujeme jako producenty medovice. Tito producenti cizopasí na listech, pupenech nebo větvích listnatých i jehličnatých stromů a keřů, jejichž sítkovicemi proudí míza, která slouží producentům medovice jako potrava, zvlášť v období rozmnožování. Míza je z rostlinných sítkovic nasávána ústním ústrojím producentů a prochází jejich trávicí soustavou, jejíž součástí je filtrační komora s tenkou blanitou stěnou, která hraje důležitou roli při filtraci bílkovin, cukrů, vody a dalších látek. Právě proteiny s menším množstvím cukrů a vody jsou zachyceny ve filtrační komoře a ve formě koncentrátu přecházejí dále do žaludku producentů. Naopak jednoduché cukry, minerální ionty a přebytečná voda proniknou přes filtrační komoru, respektive přes její propustnou blánu, a přecházejí do výkalového vaku. Tento filtrát (medovice) je pak vystřikován ve formě kapek na větve, listy nebo jehlice, odkud je sbírán včelami jako zdroj medovicového medu. Medovice obsahuje vodu, cukry (sacharóza, glukóza, fruktóza, maltóza, melecitóza, rafinóza a polysacharidy), aminokyseliny rostlinného původu, minerální látky, vitamíny a barviva.

Vznik medu je velmi složitý proces, který je závislý na včelstvu jako celku. Zdroj nektaru má na starost jen několik včel létavek (pátraček), které vyhledávají zdroje sladkých šťáv (sladinu) a ve chvíli, kdy takový zdroj najdou, se vrátí do úlu s plným medným váčkem, dají ochutnat ostatním včelám v úle a zároveň jim specifickou formou komunikace, označovanou jako včelí tanečky, předají informace o směru a vzdálenosti potravy, přičemž se řídí i polohou slunce na obloze. Létavky, které byly informovány o zdroji potravy, přinášejí nektar nebo medovici do úlu v medném váčku, což je rozšířená část jícnu, která je od další části trávicí soustavy, žaludku, oddělena česlem o obsahu 50 mikrolitrů. Po příletu do úlu předají létavky obsah svého medného váčku úlovým včelám a letí znovu za zdrojem potravy, zatímco úlové včely přinesenou šťávu začnou přetvářet v med.

Vznik medu

Jedná se o chemicko-fyzikální proces, který zahrnuje:

  • Obohacení sladiny o látky z hltanových a patrně i pyskových žláz včelích dělnic – toto obohacování začíná již ve chvíli, kdy včela med sbírá v přírodě, a dále pokračuje v úle, kdy létavky předají obsah svého medného váčku úlovým včelám (přejímatelkám sladiny).
  • Chemické změny – týkají se především štěpení složitějších cukrů na cukry jednodušší.
  • Fyzikální změny – jde o proces zahuštění spočívající v odpařování vody a vzniku vysokého osmotického tlaku, který zabrání, aby se v medu množili mikroorganismy způsobující jeho kvašení. Při procesu zahušťování včela opakovaně polyká a vyvrhuje sladinu z medného váčku na sosák, až vznikne tekutina s 28–32 % vody. Koncentrovanou tekutinu včely s obtížemi protlačí jícnem a pak ji ukládají na horní okraj buňky, kde probíhá zahuštění pomocí odvětrávání celého úlu. Po tomto zahuštění včely med znovu přesunou a buňky, které jsou již plné medu, včely zavíčkují voskovými víčky.
Pokud jsou plásty s medem zavíčkované alespoň z jedné třetiny, je to pro včelaře znamení, že nastal čas medobraní. Zralost medu lze ověřit také trhnutím plástem, při kterém, pokud je med zralý, nedojde k jeho vystříknutí.

Složení medu je dáno jeho původem, základní složky medu jsou: cukry (monosacharidy, oligosacharidy, trisacharidy), voda, organické kyseliny, bílkovinné látky (aminokyseliny, enzymy, hormony), tukové látky (mastné kyseliny, triglyceridy, steroly), vitamíny, antioxidanty (flavonoidy, flavanony), minerální látky (draslík, sodík, vápník, hořčík, fosfor, chlor, jod, měď, zinek, železo), vonné látky (alifatické alkoholy, aldehydy, ketony, kyseliny, estery organických kyselin) a barviva (kvercetin).

Druh medu se rozlišuje dle jeho rostlinného původu, a to na med nektarový, medovicový a smíšený.

Med nachází široké uplatnění v potravinářském, farmaceutickém i kosmetickém průmyslu. Nejčastěji se med konzumuje přímo v čerstvém stavu, kdy se dospělým doporučuje jako prevenci užívat denně 1 polévkovou lžíci medu a dětem 2 až 3 kávové lžičky denně. V kosmetice se stává součástí celé řady přípravků – krémů, balzámů, mýdel a tělové kosmetiky, v lékařství a farmacii slouží jako prevence různých onemocnění nebo může být složkou některých dezinfekčních přípravků, sirupů, pastilek. Med podporuje obranyschopnost organismu a je zdrojem okamžité energie. Kontraindikací při konzumaci včelího medu může být alergie, která je však velmi vzácná.

Nákup medu se dá provést prostřednictvím internetových obchodů, pro inspiraci se můžete podívat zde. Další možností je koupit si med přímo od včelaře ve vašem okolí, tyto medy jsou zpravidla výborné, ale chce si včelaře nejprve ověřit, aby med neředil a jinak neznehodnocoval.

Zdroj: Včelí produkty
Zveřejněno dne: 4.11.2015

Máta peprná

Máta a těhotenství

Máta může ženám v těhotenství způsobit zhoršující se krevní obraz a poškodit játra. I když má příjemnou chuť a doporučuje se při poruše trávení, je dobré ji v těhotenství neužívat dlouhodobě. Není doporučována ženám, které mají diagnostikováno riziko potratu nebo prošly potratem v předešlém těhotenství. Od 26. týdne těhotenství se nedoporučuje užívání japonské máty.

Máta je vhodná na bolesti hlavy nebo na ranní nevolnosti. Není vhodné ji užívat v době kojení, kdy působí negativně na tvorbu mateřského mléka.

Nežádoucí účinky užívání máty: pálení žáhy, nevolnost, bolest hlavy, zvracení, vznik alergie – pokud žena projde alergickou reakcí v době těhotenství, může se alergie přenést také na plod, reakce může přijít při kombinování některých druhů antidepresiv nebo antibiotik.

Zdroj: Máta peprná
Zveřejněno dne: 18.6.2014

Pěstování aloe vera

Jak použít aloe vera

Chcete-li použít aloe vera například k léčbě zranění, vyberte si ten největší a nejsilnější list. Uřízněte ho ostrým nožem a rozřízněte podélně, tím se dostanete ke gelu uvnitř. Drť lze setřít přímo na pokožku, kterou potřebujete léčit. V případě, že aloe vera používáte poprvé, předtím jste nikdy nepoužili ani žádný přípravek, který aloe vera obsahoval, se ujistěte, že na tuto rostlinu nejste alergičtí. Jen malé množství gelu si dejte na kousek kůže a vyčkejte na reakci. Alergie na aloe vera jsou jen výjimečné, ale objevují se.

Zdroj: Pěstování aloe vera
Zveřejněno dne: 13.5.2013

Med

Med od včelaře

Dejte přednost nefiltrovanému a nepasterizovanému medu přímo od včelařů, protože si zachovává veškeré prospěšné látky. Med je skutečný poklad naší přírody. Obsahuje mnoho důležitých vitamínů, minerálů a stopových prvků. Má významné zdravotní účinky pro naše tělo – působí protizánětlivě, podporuje trávení, nervy i srdce. Dodává tělu lehce stravitelný cukr a zbavuje organismus jedů. Med je zdrojem energie, posiluje imunitu a pomáhá při léčení chorob. Pro své výjimečné vlastnosti by neměl kvalitní med chybět v žádné rodině. Dá se použít ke slazení čajů, káv, je běžnou součástí vaření. Vlastně se na med můžete obrátit kdykoliv, kdy chcete použít cukr. Kontraindikací při konzumaci včelího medu může být alergie, která je však velmi vzácná. Cena domácího medu se pohybuje od 125 do 200 Kč/kg.

Zdroj: Med
Zveřejněno dne: 4.11.2015

Med

Účinky medu

Med nachází široké uplatnění v potravinářském, farmaceutickém i kosmetickém průmyslu. Nejčastěji se konzumuje přímo v čerstvém stavu, kdy se dospělým doporučuje jako prevenci užívat denně 1 polévkovou lžíci medu a dětem 2 až 3 kávové lžičky denně. V kosmetice se stává součástí celé řady přípravků – krémů, balzámů, mýdel a tělové kosmetiky, v lékařství a farmacii slouží jako prevence různých onemocnění nebo může být složkou některých dezinfekčních přípravků, sirupů, pastilek. Med podporuje obranyschopnost organismu, je zdrojem okamžité energie. Kontraindikací při konzumaci včelího medu může být alergie, která je však velmi vzácná.

Jedná se o podpůrný prostředek při léčbě nachlazení, tlumí kašel a podle některých zdrojů navozuje dobrý spánek. Studie potvrdila, že med dezinfikuje rány, mírní otoky a napomáhá obnově tkáně (nízké pH květového medu působí nepříznivě pro růst bakterií a plísní).

Zdroj: Med
Zveřejněno dne: 4.11.2015

Libeček a Warfarin

Vedlejší účinky libečku

Žádné alergeny z této rostliny dosud nebyly popsány. Dle neoficiálních tvrzení může libeček vyvolat příznaky potravinové alergie u citlivých jedinců. Nicméně z provedených studií žádné nežádoucí účinky hlášeny nebyly. Je možné, že alergie na libeček, která je podobná alergenním projevům u mrkve a celeru, vzniká právě proto, že jde o rostlinné druhy téže skupiny. Při konzumaci libečku by měli být obezřetní pacienti s poruchou metabolismu aminokyselin. Při tomto onemocnění je charakteristická sladká vůně, připomínající javorový sirup v tělních tekutinách (například v moči) postižených pacientů. Látka odpovědná za tento zápach se nazývá 4,5-dimethyl-3-hydroxy-2[5H]-furanonu (sotolone), a tato sloučenina se nachází také v libečku.

Rostlina obsahuje i furanokumarin, který může mít za následek fototoxicitu. Tato reakce by mohla zvýšit citlivost na slunce, a to zejména při dlouhodobém užívání byliny. Projevuje se výskytem vyrážky ze slunce, spáleninami od slunce a rakovinou kůže. Pokud tedy užíváte libeček, používejte opalovací krém a ochranný oděv, zvláště pokud jste jedinci se světlou pletí.

Rovněž v těhotenství buďte obezřetní při konzumaci libečku. Libeček ve velkém množství může způsobit kontrakce a překrvení sliznice, což by mohlo vést k potratu. V období kojení není dostatek poznatků o bezpečnosti používání libečku.

Je možné, že libeček může zvýšit množství sodíku v těle, což následně vede ke zvýšení krevního tlaku.

Nepoužívejte libeček ani tehdy, pokud trpíte zánětlivým nebo bolestivým onemocněním ledvin anebo špatnou funkcí ledvin.

Libeček funguje jako takzvané „vodní pilulky“, které způsobují, že tělo ztrácí vodu. Užívání libečku spolu s léky na odvodnění by tak mohlo způsobit těžkou dehydrataci. Při tomto stavu může dojít k závratím a nízkému krevnímu tlaku. Mezi diuretické léky patří například hydrochlorothiazid (Diuril), chlorthalidon (Thalitone), furosemid (Furosemid), hydrochlorothiazid (HCTZ, Hydrodiuril, Microzide) a další.

Zdroj: Libeček a Warfarin
Zveřejněno dne: 2.4.2016

Juka

Je juka jedovatá?

Juka má mírně jedovaté kořeny, protože obsahuje saponiny, to je krevní jedy rozrušující červené krvinky. Okvětní lístky jsou však jedlé (v Itálii se staly marinované nakládané květy dokonce oblíbenou pochoutkou). Indiáni považují juku za nejkrásnější rostlinu pouště a věří v její zázračnou moc, nazývají ji stromem života. Juka totiž dokáže přežít i ty nejextrémnější povětrností podmínky – vypořádá se s chladnou nocí, horkem i měsíce trvajícím suchem. I přes takovéto náročné podmínky si stále uchovává řadu výjimečných látek, jako jsou enzymy, vitamíny, minerální látky antioxidanty nebo chlorofyl.

Je známo, že je juka organismem poměrně dobře snášena, pouze u citlivějších osob může někdy dojít k podráždění trávicího systému. Jen ve vzácných případech se může vyskytnout i alergie na tuto rostlinu. Účinná látka se získává z oddenku a uplatňuje se při léčbě revmatických onemocnění anebo při zánětech kloubů. Doporučuje se i pro detoxikaci organismu, aby však byla kúra dostatečně účinná, je zapotřebí její dlouhodobé užívání, někdy i 10 týdnů. Při užívání přípravků z juky vždy dbejte na dostatečný pitný režim, abyste usnadnily organismu vylučování toxických látek. Důsledkem zrychleného metabolismu a detoxikace může na začátku pravidelného užívání juky dojít ke zvětšenému množství vylučování moči, k průjmu, ke snížení hladiny cukru a vápníku v krvi. Proto je důležité zaměřit se během léčby na kvalitní stravu a dodávat organismu navíc důležité vitamíny, minerální a stopové látky.

Příznivé účinky juky na lidský organismus:

  • zlepšuje trávení;
  • napomáhá dokonalému vstřebávání výživných látek;
  • svým příznivým vlivem na procesy vylučování posiluje a příznivě ovlivňuje přirozenou očistu organismu;
  • její užívání je vhodné při chronickém onemocnění tlustého střeva;
  • pomáhá snižovat cholesterol;
  • zvyšuje odolnost organismu;
  • je velmi účinná při léčbě zánětu kloubů (a to zejména díky tomu, že obsahuje takzvané saponiny).

Zdroj: Juka
Zveřejněno dne: 14.6.2014

Ionizátor

Ionizátor vzduchu

Ionizátory vzduchu mohou „ozdravit“ znečištěný vzduch v městském bytě, pomohou alergikům, zlepší krevní oběh, imunitu a působí proti depresi.

Pokud trpíte dýchacími potížemi, alergiemi či jinými civilizačními chorobami, naordinuje vám lékař v letních měsících nepochybně pobyt u moře. Nejpřirozenějším lékem je v tomto případě vzduch, konkrétně záporně nabité ionty v něm. Nemusí vás ovšem trápit žádná z těchto nemocí, abyste poznali, že takový pobyt udělá lépe i vám.

Vzduch v přírodě obsahuje kladné ionty (kationty dusíku) a záporné ionty (anionty kyslíku a páry). V čistém prostředí se udržuje přibližně shodný poměr iontů obou polarit. Člověk však svým působením tuto harmonii často narušuje. Zjištěné optimální množství iontů ve vzduchu je minimálně 1 000 až 1 500 na cm3, což splňuje přirozené klima v lesích a na horách. Ještě přípustné množství iontů je 200 až 250 na cm3. V bytech umístěných v centrech měst se však hladina aniontů pohybuje ještě níže, okolo 100 na cm3.

Domy z klasických stavebních materiálů (kámen, cihly či dřevo) kvůli své nízké vodivosti udržují přibližně stejný poměr iontů jako venku, asi o polovinu méně aniontů se nachází v panelové stavbě, v budově ze železobetonu se nevyskytují téměř žádné. Jejich množství se dále snižuje v prostředí, kde se shlukuje velké množství lidí, kde jsou v provozu počítače, televize nebo zářivky, kde je interiér vybaven předměty z umělých materiálů a plastů, kde je vzduch upraven klimatizací (proto se v autech a letadlech nenachází anionty téměř žádné) nebo kde je vzduch znečištěn cigaretovým kouřem.

V dnešní době je již téměř nemožné nemít ve svém okolí žádného alergika. Alergie jsou moderním onemocněním. Moderním v negativním slova smyslu, neboť ho nepřímo zapříčinila modernizace společnosti. Přírodním antihistaminikem se mohou stát právě záporně nabité ionty v ovzduší. Ty se po vdechnutí dostávají do krve, kde poté zvýšená koncentrace iontů v krvi působí jako regulátor látek zodpovědných za alergie či astma. Pro naše zdraví je příznivý i fakt, že vlivem aniontů dochází k likvidaci cigaretového kouře.

Umělá ionizace čistí vzduch a kromě toho, že ho činí čerstvějším, zbavuje ho také i velkého množství prachových částic. Ionizátory pracují na různých principech. V současnosti jsou nejrozšířenější přístroje kombinující čističku vzduchu s ionizátorem využívajícím takzvaný iontový vítr – vzduch je hnán kazetou přístroje, kde jsou prachové částečky pohlcovány a vzduch ionizován. Tento technologický princip je bezhlučný a nízkonákladový, čímž byly odstraněny nešvary jeho předchůdců.

Ionizátory jsou na trhu v mnoha variantách – ionizátory pokojové, stolní, stropní či do auta. Dají se koupit samostatně nebo, jak už bylo řečeno, nejčastěji v kombinaci s čističkou vzduchu. Spotřebitelé jistě ocení téměř nulovou hlučnost. Jejich nevýhodou je produkce ozonu. U kvalitních přístrojů se ovšem jedná pouze o stopové množství splňující limity.

Existují též hydrodynamické ionizátory, kde je vzduch ionizován tříštěním kapek a nárazy vody na tvrdý podklad. Tyto přístroje slouží i jako zvlhčovače vzduchu a své využití nacházejí především v lázeňství. Tento a další typy ionizátorů jsou vesměs pro domácí účely nevhodné.

Protože ionizátor vzduchu není věc v interiéru zanedbatelná, rozhodují kromě kvality výrobku i další faktory. Jak už bylo řečeno, spotřebitel ocení téměř nulovou hlučnost. Aby ionizátor vzduchu nerušil ani vzhledem, je vítaný i moderní design. Stálicí v otázce konkurence jednotlivých prodejců je atraktivní cena.

Zdroj: Ionizátor
Zveřejněno dne: 29.9.2016

Keře kvetoucí v dubnu

Jalovec obecný

Neopadavý, dvoudomý, pomalu rostoucí, až 10 m vysoký keř nebo strom rozmanitého tvaru (kuželovitý, sloupcovitý, rozložitý, často s více kmeny). Borka šedá až hnědočervená, podélně brázditá, tenká, snadno se odlupující. Jehlice v 3četných přeslenech, 1 až 1,5 cm dlouhé, na povrchu žlábkovité, s bělavým proužkem, opadávají ve věku 3 až 4 roky. Samčí květy 4 až 5 mm velké, vejcovité, žluté, samičí cca 2 mm velké, zelené. Plody (jalovčinky) kulovité, velké 6 až 10 mm v průměru, zprvu zelené, později modré až černé a ojíněné, dozrávají po 2 letech, 3. rokem opadávají. Keř kvete v dubnu až květnu.

Jalovec obecný vyskytuje se na pastvinách, skaliscích, okrajích a světlinách borových, dubových nebo březových lesů, na vřesovišti, rašeliništi. Vyhovuje mu stanoviště slunné, roste na půdách suchých nebo střídavě vlhkých, písčitých, často málo výživných, obvykle nevápnitých.

V léčitelství se sbírají plody čili jalovčinky, a to v době plné zralosti, tedy na podzim 2. roku, když jsou zbarveny do modra. Suší se v tenkých vrstvách na suchém a vzdušném místě. Vedle plodů se v době od podzimu do zimy sbírá i dřevo, jehož účinek je však slabší než u plodů. Droga obsahuje asi 0,5 až 2 % silice (například pinen, terpinolen, kamfen, kafr, borneol, geraniol, sabinen a další), asi 30 % sacharidů (glukóza, fruktóza), asi 9 % pryskyřice, katechinové třísloviny, flavonoidy, hořčinu juniperin, leukoanthokyaniny, vitamín C, organické kyseliny, soli vápníku a draslíku, kaučuk, terpinol, prchavý olej a jiné.

Jalovec působí výrazně diureticky a zároveň antisepticky, takže bývá využíván při zánětlivých chorobách močových cest nebo při zadržení tekutin v těle (jalovcová silice zrychluje zpracování tekutin v ledvinách). Vedle toho při vnitřním použití zlepšuje trávení, povzbuzuje chuť k jídlu, působí proti nadýmání a pomáhá při revmatismu. Vnitřní užití jalovce je však poněkud problematické, neboť vedle příznivých účinků zároveň poněkud dráždí ledviny. Zevně se užívá na bolestivé klouby či při bolestech páteře (zvyšuje prokrvení pokožky a působí hojivě).

Vnitřně se podává buď ve formě nálevu z drcených jalovčinek (1 čajová lžička jalovčinek na šálek vody se přivede k varu a nechá se 10 až 20 minut luhovat, podává se 2x denně, nejdéle však po dobu 6 týdnů), nebo se podávají přímo syrové plody (při revmatismu se užívá první den 3x denně 1 jalovčinka, druhý den 3x denně 2 jalovčinky a tak dále až 21. den 3x denně 21 jalovčinek a pak se jde zpět tak, že se naopak každý den jedna jalovčinka ubírá, při poruchách trávení se vrací zpět 15. den, tedy při dávce 3x denně 15 jalovčinek). První kúra by měla být aplikována nejvíce 1x za rok, druhou (menší) kúru lze podstoupit 2x ročně. Zevně se jalovec aplikuje nejčastěji ve formě masti nebo oleje.

Jalovec by nikdy neměli užívat lidé, kteří mají nebo v minulosti měli nemocné ledviny, a dále kojící a těhotné ženy (jalovec pravděpodobně podporuje děložní stahy). Nikdo by jej pak neměl užívat dlouhodobě, tedy déle než 6 týdnů. Vzácně se může vyskytnout i alergie projevující se bolestí ledvin. V takovém případě je třeba terapii okamžitě ukončit a ani v budoucnu ji raději již nikdy neopakovat.

Jalovčinky se užívají jako koření zejména ke zvěřině, ale i k dalším pokrmům, nebo při uzení masa. Z jalovce se vyrábí řada alkoholických nápojů, jako například jalovcová, borovička, a zřejmě nejznámější z nich je gin. Jalovcové vonné a velmi odolné dřevo se používá v řezbářství, v minulosti se z něj vyráběly i hole a dýmky.

Pěstuje se v několika kultivarech lišících se zejména vzrůstem a celkovým tvarem. Jalovci vyhovuje slunné stanoviště a spíše písčité, suché, málo výživné půdy. Množí se semeny nebo řízky. Pokud chcete sklízet i jalovčinky, musíte zasadit jak samčí, tak i samičí rostlinu.

Zdroj: Keře kvetoucí v dubnu
Zveřejněno dne: 24.5.2016


SiteMAP