Téma: 

barva

Proč na podzim žloutne a opadává listí

Proč listy žloutnou a opadávají i u pokojovek

Pokud listy na rostlině opadávají a žloutnou, možnou příčinou může být přelití (nebo naopak přesušení) pěstebního substrátu anebo chladný průvan. Žloutnutí listů může být způsobeno mimo jiné i nedostatkem světla (zejména v zimě), zálivkou tvrdou nebo chlorovanou vodou anebo vysokými pěstebními teplotami během noci.

Pokud je rostlina přemokřená, okamžitě vylijte přebytečnou vodu z květináče i z podmisky. Rostlinu vytáhněte z květináče, odstraňte uhnilé kořeny a rostlinu přesaďte. (Pokud ale zemina s kořeny zapáchá, je už šance na záchranu minimální.) Po přesazení novou zeminu udržujte jen mírně vlhkou. Zato rostlinu hodně roste, abyste zvýšili její příjem vody plochou listů, než vyžene nové kořeny. Problémy způsobuje i nepravidelná zálivka, kdy rostlinu necháme i několik týdnů vyschnout a pak ji vydatně zalijeme. Například oblíbený ibišek na nepravidelnou zálivku reaguje žloutnutím a opadáváním listů.

Náhlé opadávaní listů, které nestačí zežloutnout, je zaviněno šokem rostliny, vyvolaným prudkou změnou životních podmínek (například aklimatizace rostlin po zakoupení, studený průvan, změny teplot, zalévání velmi studenou vodou, špatné světelné podmínky).

Žloutnutí a hnědnutí listů způsobuje zálivka tvrdou nebo chlorovanou vodou. Tmavězelené žilkování na světle zelených listech je zapříčiněno přebytkem železa a dusíku v půdě nebo naopak jejich nedostatkem. Další příčinou může být kyselost zeminy či nedostatek světla. Pokud pestré listy ztrácející barvu, je to způsobeno nedostatkem světla či přebytkem dusíku v zemině. Blednoucí zelená barva listů (listy místy zabarvené do běla, mozaika listů) může být způsobena nedostatkem železa, mědi a síry v pěstebním substrátu.

Zdroj: Proč na podzim žloutne a opadává listí
Zveřejněno dne: 22.5.2017

Diskuze: Anturie

Dobrý den, mám už pět let anturii, která krásně roste, kvete, ale změnila se barva květů. Když jsem ji koupila, tak byla temně rudá, ale postupně květy červenají a teď jsou dokonce dva nazelenalé. Prosím, poraďte mi, co s tím. Děkuji za odpověď.

Zdroj: diskuze Anturie
Odesláno dne: 4.4.2016 uživatelem Alena Zlámalová

Galgán ozdobný

Květ galgánu ozdobného

Galgán kvete v převislých, 10–30 cm dlouhých hroznech. Barva kvítku je z vnější strany bílá a narůžovělá, vnitřní strana je žlutá s červeným žilkováním.

Zde můžete vidět, jak vypadá květ galgánu ozdobného.

Zdroj: Galgán ozdobný
Zveřejněno dne: 15.2.2015

Kalokvět – Agapanthus africanus

Kalokvět druhy

  • Agapanthus africanus – jeho stvol dorůstá výšky až 60 cm, barva květu může být světle modrá, fialová nebo bílá. Zde se můžete podívat, jak tento druh vypadá.
  • Agapanthus campanulatus – stvol je vysoký asi 50 cm, květ je složený z několika malých kvítků v barvě světle až tmavě modré, s tmavým proužkem uprostřed. Kvete v létě. Na těchto stránkách si jej můžete prohlédnout.
  • Agapanthus codii – květ dorůstá výšky 1–1,5 m, barva květu je tmavě modrá, po otevření květu se ukáže světle modrá s výrazným tmavým pruhem uprostřed. Kvete v letních měsících. Tady několik fotografií tohoto druhu.
  • Agapanthus inapertus – stonek květu je vysoký až 1,5 m, barva květu je krásná, tmavě modrá až fialová, jednotlivá kvítka vypadají jako visící trubky. Kvete od ledna do března. A takto vypadá Agapanthus codii.
  • Agapanthus praecox – jedná se o druh stálezelený, stonek květu dorůstá až do výšky 1 m, barva květu je světle modrá až bílá. Zde si můžete prohlédnout tento druh.

Zdroj: Kalokvět – Agapanthus africanus
Zveřejněno dne: 14.3.2015

Kakadu palmový

Papoušek kakadu palmový

Papoušek kakadu palmový dorůstá délky 60 až 68 cm. Jeho hmotnost se pohybuje kolem 900 g. Dožívá se zhruba 55–60 let. Barva těchto papoušků je černá až černošedá. Na hlavě má kakadu velmi výraznou chocholku. Samec se od samice výrazně liší velikostí, samec je samozřejmě větší, samičku poznáme podle výrazně menší horní a dolní čelisti zobáku. Zbarvení mají oba stejné. Kakadu nemá skoro žádné prachové peří, proto musíme dávat pozor a chránit ho před mrazivým počasím. Typické jsou pro kakadu červené líce, které vypovídají o jeho zdravotním stavu. Pokud je barva tmavě červená, svědčí to o dobré kondici papouška, ale pokud je barva růžová, signalizuje to, že není něco v pořádku. Může to být i vlivem špatné stravy.

Tady si můžete prohlédnout fotografie kakadu palmového, ale i další tři poddruhy:

- kakadu palmový černý (Probosciger atterimus atterimus)

- kakadu palmový severní (Probosciger atterimus stenolophus)

- kakadu palmový papuánský (Probosciger atterimus goliath)

Zdroj: Kakadu palmový
Zveřejněno dne: 30.11.2014

Cornus alba

Cornus alba argenteomarginata

Jedná se o středně velký keř, který dorůstá do výšky i šířky okolo 2 m. Barva listů je kombinací žluté a zelené. Květy jsou žlutobílé a rozkvétají během června. Keř má rád polostín, ale snese i přímé slunce a je mrazuvzdorný.

Cornus alba argenteomarginata je zajímavý okrasný keř, který je zároveň velmi nenáročný. Netrpí žádnými chorobami a ani škůdci jej nevyhledávají. Druh Argenteomarginata má vejčité až eliptické šedozelené listy, které jsou široce lemované smetanovou barvou.

Keř je nejen ceněn pro své červeně zabarvené větve, které oživí každou zahradu v zimním období, ale i během vegetačního období, kdy ho zdobí šedozelené listy, které jsou široce lemované smetanovou barvou. Vyhovuje mu jakákoliv půda na slunném, či polostinném stanovišti. Během února je vhodné rostlinu seříznout zhruba o jednu čtvrtinu, aby se podpořil její kompaktní růst. Vhodné použití je do skupinových výsadeb s dalšími zástupci rodu nebo jako menší solitér.

Keř je možné zakoupit v některých zahradnictvích nebo na internetu, cena se pohybuje okolo 80 Kč za 1 kus, vždy záleží na výšce nabízeného keře.

Zdroj: Cornus alba
Zveřejněno dne: 21.11.2015

Cornus alba

Cornus alba gouchaultii

Jedná se o středně velký keř, který dorůstá do výšky i šířky okolo 2 m. Barva jeho listů je kombinací žluté a zelené. Květy jsou bílé a objevují se během června. Keř má rád polostín, snese však i přímé slunce. Také tento druh je mrazuvzdorný.

Cornus alba gouchaultii je zajímavý okrasný keř, který  nevyžaduje zvláštní péči. Netrpí žádnými chorobami a ani škůdci jej nevyhledávají. Druh Gouchaultii má zajímavý panašovaný list v kombinaci žluté a zelené. Bohatě kvete drobnými okolíky složenými z malých bílých kvítků v červených kalíšcích, ze kterých dozrávají bílé, korálkovité plody.

Tento kultivar je nejen ceněn pro své červeně zabarvené větve, které oživí každou zahradu v zimním období, ale i během vegetačního období, kdy ho zdobí žlutozeleně panašované listy. Vyhovuje mu jakákoliv půda na slunném, či polostinném stanovišti. Během března se doporučuje rostliny seříznout zhruba o jednu čtvrtinu, aby byl podpořen kompaktní růst. Vhodné použití je buď do skupinových výsadeb s dalšími zástupci rodu, nebo jako menší solitér.

Keř je možné zakoupit v některých zahradnictvích nebo na internetu, cena se pohybuje okolo 80 Kč za keř, vždy záleží na výšce nabízeného kusu.

Zdroj: Cornus alba
Zveřejněno dne: 21.11.2015

Cornus alba

Cornus alba spaethii

Jedná se o středně vysoký keř, dorůstající do výšky cca 2 m, jeho šířka je obdobná. Barva listů je kombinací světle zelené a žluté. Květy jsou žlutobílé a objevují se během června. Keř má rád polostín, ale snese i přímé slunce. Je rovněž mrazuvzdorný.

Cornus alba spaethii je zajímavý okrasný keř a přitom není náročný. Netrpí žádnými chorobami a ani škůdci jej nevyhledávají. Tento druh má zajímavý panašovaný list v kombinaci světle zelené a žluté. Bohatě kvete drobnými okolíky složenými z malých bílých kvítků, ze kterých dozrávají bílé, korálkovité plody.

Svídu bílou je vhodné stříhat vždy koncem zimy a na jaře. Stříhejte na výšku 20 cm nad zemí. Na keři vyraší nové výhony, které jsou v zimě krásně červené a tvoří tak zajímavý kontrast k bílému sněhu. Výška dospělého keře je až 3 metry, ale díky stříhání jej můžete udržet nižší.

Svída bílá Spaethii je vhodná jako solitér nebo do společných záhonů. Vyjímá se vedle zelených trvalek a keřů. Svídy jsou velmi vhodnou rostlinou do remízků, městských výsadeb a parků, jelikož jsou nenáročné a vypadají krásně.

Keř je možné zakoupit v některých zahradnictvích nebo na internetu, cena se pohybuje okolo 80 Kč za 1 kus; vždy záleží na výšce, podle ní se mění i cena.

Zdroj: Cornus alba
Zveřejněno dne: 21.11.2015

Cornus alba

Cornus alba

Tento středně velký keř roste do výšky okolo 2 m, jeho šířka je obdobná. Barva listů je zelená a krémová. Jedná se o nekvetoucí druh, který má rád polostín, ale snese i přímé slunce. Je mrazuvzdorný.

Svídy bílé jsou v současnosti takřka nepostradatelnými keři v hromadných výsadbách parků, bývají důležitou složkou ozdobných remízků či veřejných ploch. Jsou totiž naprosto bezúdržbové a spolehlivé, netrpí na škůdce ani choroby a nabízejí barevné listy nebo větvičky.

Cornus alba má panašované listy, které jsou 5 až 7 cm dlouhé, nepravidelně vejčité, v základu středně zelené, s krémově bílými okraji, které brzy na podzim přecházejí do sytě růžové, později celý list zčervená. Zralé větvičky mají sytě vínově červený odstín, který vynikne nejvíce po opadání listů a v zimě, kdy je pod keřem souvislá vrstva sněhu.

Keř je přirozeně hustý a lze jej jakkoli stříhat od konce zimy do poloviny léta. Pro sytě vybarvené větve se někdy doporučuje zpětný řez celého keře na výšku cca 10 až 20 cm nad zemí, ale není to nezbytné. Svída poroste v jakékoli půdě, přednost dává plnému slunci. Zvládne i mírné podmáčení.

Keř je možné zakoupit v některých zahradnictvích nebo na internetu, cena se pohybuje okolo 80 Kč za 1 kus, vždy záleží na výšce – podle ní se mění i cena.

Zdroj: Cornus alba
Zveřejněno dne: 21.11.2015

Cornus alba

Cornus alba sibirica

Jedná se o středně velký keř, dorůstající do výšky okolo 2 m, jeho šířka je obdobná. Barva listů je zelená. Bílé květy jsou méně nápadné a objevují se během května. Keř má rád polostín, ale snese i přímé slunce. Je mrazuvzdorný.

Také tento keř se s oblibou uplatňuje v hromadných výsadbách parků, bývá součástí ozdobných remízků či veřejných ploch. Je totiž bezúdržbový a spolehlivý, netrpí na škůdce ani choroby a nabízí barevné listy nebo větvičky.

Odrůda sibirica se řadí k těm svídám, které více než kterékoli ostatní nabídnou zářivě červené až vínové větve v zimních měsících, kdy je keř bez listí a dá tak vyniknout barvě svých prutů. Na jaře raší sytě zelenými vejčitými listy, které na podzim před opadáním lehce zčervenají. Bohatě kvete drobnými okolíky složenými z malých bílých kvítků v červených kalíšcích, ze kterých dozrávají bílé, korálkovité plody.

Keř je přirozeně hustý a lze jej jakkoli stříhat od konce zimy do poloviny léta. Chcete-li, aby měl sytě vybarvené větve, doporučuje se někdy zpětný řez celého keře na výšku cca 10 až 20 cm nad zemí, ale není to nezbytné. Svída poroste v jakékoli půdě, přednost dává plnému slunci. Zvládne i mírné podmáčení.

Keř je možné zakoupit v některých zahradnictvích nebo na internetu, cena se pohybuje okolo 80 Kč za 1 kus; vždy záleží na výšce, podle ní se mění i cena.

Zdroj: Cornus alba
Zveřejněno dne: 21.11.2015

Recepty na slávky

Mušle slávky

Slávky žijí na celém světě na mořských březích a v ústí řek, jednotlivé druhy jsou obvykle specifikované pro určitou oblast. Nejznámějším druhem je slávka jedlá. Slávka jedlá (Mytilus edulis) je středně velký jedlý mořský mlž z čeledi slávkovitých. Slávky jedlé se nacházejí na severoatlantickém pobřeží Severní Ameriky, Evropy a v dalších mírných i polárních vodách po celém světě. Žijí v příbřežních oblastech na skalách a dalších pevných podkladech přichyceny byssovými vlákny, které jsou vylučovány byssovými žlázami umístěnými ve spodní části slávek. Jedná se o hladké mušle s jemnými soustřednými rýhami v linii růstu. Barva mušle je purpurová, modrá nebo někdy až hnědá. Může být dlouhá až 12 cm. Slávky jedlé jsou kořistí hvězdic, například Asterias vulgaris. Malé slávky jsou také požírány plži Nucella lapillus.

Slávky jedlé neboli mušle jsou mořští mlži, jejichž maso se pojídá buď syrové, nebo částečně i tepelně upravované. Výlov slávek začíná v srpnu a končí v březnu. Lastury slávek mají klínovitě oválný tvar, na povrchu jsou tmavé do fialova a uvnitř perleťově bílé, lesklé. Dospělé, tedy k požívání nejvhodnější, jsou tehdy, když délka lastur měří 55 mm. Kratší se vyřazují, protože nemají tržní hodnotu. S přijímáním potravy a vdechováním vody se dostává do slávek také písek a mořský kal. Obojí se z nich musí odstranit, a proto se před dopravou do vnitrozemí alespoň na 24 hodin slávky ponoří do čisté mořské vody, aby se vyčistily. Jestliže se se slávkami po výlovu dobře a šetrně zachází, vydrží v zimě až 6 dnů po výlovu naživu. Nesmí však před touto dobou nebo během ní přijít do styku se sladkou vodou. Nesnášejí také velké teplo ani mráz. Jen pevně uzavřené, to znamená živé a čerstvé slávky, mají maso vhodné k pojídání. U pootevřených slávek je maso v rozkladu, čímž se stává prudce jedovatým. Podezřelé jsou také slávky s tenkými průsvitnými lasturami, které nejsou na povrchu stejnoměrně zabarvené, anebo slávky, které nasládle páchnou. Maso slávek se jí buď syrové, nebo různě připravované a je dost výživné, avšak hůř stravitelné než maso ústřic.

Někdy jsou slávky zaměňovány s ústřicemi. Ústřice (Ostrea) je rod z čeledi ústřicovitých (Ostreidae). Nejznámějším druhem je ústřice jedlá (Ostrea edulis). Ústřice jsou mořští mlži s lamelózními nebo sklípkovitými lasturami bez vláknité (sloupkovité) vrstvy, s nestejnými miskami a vnitřním vazem a bez zubů v zámku. Ústřice má nepravidelné chlopně, z nichž levá je větší, prohloubená a připevněná k podkladu, kdežto pravá je plošší; vrchol levé misky (chlopně) přečnívá a je zatočen buď vpřed, nebo dozadu. Některé druhy jsou obojetné, jiné pohlaví odděleného, ale vesměs vynikají vysokým počtem vajíček, jichž mohou produkovat až několik milionů. Některé druhy jsou jedlé a odedávna se chovají uměle u středomořských a severoamerických břehů. Ústřice jsou výbornou potravou, zejména pro značný obsah glykogenu v játrech. Ve znečištěné vodě se mohou stát zdraví škodlivými, například když do sebe přijmou bakterie břišního tyfu, které mohou snadno přenášet, protože se, jak známo, pojídají živé. Nebo mohou způsobit průjem, prosáknou-li sloučeninami mědi. V tom případě bývá celé jejich tělo podezřele zbarveno do zelena. Ovšem jsou-li pěkně zeleně zbarveny jen žábry, může být toto zbarvení způsobeno symbioticky usazenými rozsivkami. Organické jedy ústřice v těle netvoří, čímž se hygienicky podstatně liší od slávek (Mytilus) známých svou případnou toxicitou. Některé druhy mořských ústřic mohou tvořit perly, podobně jako perlotvorka mořská či perlorodka. Při nákupu ústřic je třeba sledovat jejich čerstvost. Ústřice by měly být lesklé a vlhké. Jejich barva se může lišit podle místa původu. Chlazená lastura by měla být zavřená. Pokud tomu tak není, zkuste se jí dotknout, pokud se nezavře, vyhoďte ji. Zkažená ústřice se dobře pozná podle vůně. Čerstvá ústřice musí vonět jako mořská voda. Pokud budeme ústřice vařit, lze sehnat již vyjmuté ústřice z lastur. Je to lepší volba, než kupovat ústřice zmražené. K ústřicím je třeba se projíst. Nejlépe totiž chutnají čerstvé (syrové), jen s pár kapkami citrónu. Pokud zvolíme tuto variantu, ústřice stačí pouze podržet na patře, tedy nežvýkat, chvíli vychutnat a spolknout. Ústřice se připravují i tepelně.

Zdroj: Recepty na slávky
Zveřejněno dne: 30.8.2016


SiteMAP