Rebarbora je zelenina, ze které se používají řapíky zelené nebo růžové až červené barvy, se kterými se nakládá jako s ovocem. Připravují se z nich moučníky s tvarohem, náplně do knedlíků, ovocné polévky, kompoty, zavařeniny, koláče. Pozor ale, při vaření nepoužívejte hliníkové nádobí, protože kov z něj reaguje s kyselinou šťavelovou a ostatními složkami šťávy z rebarbory.
Rebarbora raší celkem brzy, takže můžeme odlamovat řapíky postupně. Koncem června a začátkem července se zvyšuje obsah kyseliny šťavelové. Právě kvůli této kyselině se doporučuje konzumace rebarbory s dostatečným přísunem mléčných výrobků.
Rebarbora se dá koupit na farmářských trzích a v hypermarketech. V Anglii se však zářivě červené stonky rebarbory objevují běžně v obchodech již od ledna a čeká na ně mnoho příznivců dobrých chutí. Jedná se o rychlenou rebarboru, unikátní svým pěstováním v takzvaném Yorkshirském trojúhelníku, území mezi městy Leeds, Wakefield a Morley v hrabství Yorkshire. Rebarbora se zde pěstuje ve vyhřívaných halách v naprosté tmě, a to poté, co byla dva roky vystavena slunci, nepřízni počasí, ale i mrazu na polích, což je typické pro oblast blízko Skotska. Rebarbory se v listopadu přemístí do tmavých a teplých podmínek, kde jsou klamně nastaveny podmínky k růstu, jako kdyby bylo jaro. Právě v tomto umělém prostředí tepla a temna se z kořenů plných sacharidů, kde se koncentrovala a díky pozdějším mrazům uchovala energie ze slunce, uvolňuje do stonků fruktóza, jak se rostlina urputně snaží ke svému růstu vyčerpat ze sebe co nejvíce energie. Sklizeň probíhá při svíčkách, aby se nenarušil další růst, trvá od ledna do konce března a výsledkem jsou mimořádně křehké stonky rebarbory s jemnou, mnohem sladší chutí, než jsme zvyklí u běžné rebarbory.
Rychlená rebarbora je sladší než letní rebarbora, přesto vyžaduje dosladit cukrem a projít tepelnou úpravou, aby se z ní získala ta nejlepší jemně hořkosladká chuť. Pro svůj někdy až zemitý nádech a lehce hořkou chuť se může podávat i jako příloha k vepřovému masu, zvláště luxusním doplňkem je ke smažené makrele. Nejlepší uplatnění rebarbory je však u sladkých dezertů, a to nejen pro její efektní barvu, nádherně vyzní například v želé, džemech, kompotech a drincích.
Chutí se nejlépe hodí doplněná pomerančovou kůrou, badyánem a kardamomem. Úplně nejjednodušší je nechat vyznít její chuť zapečením s hnědým cukrem a orientálním kořením a koupat ji ve vlastní sladké šťávě. Nebo můžete udělat obrácený koláč plný rebarbory jako rychlý a neotřelý dezert, doplněný nejlépe vanilkovou zmrzlinou nebo jen kopečkem zakysané smetany, případně plnotučného jogurtu.
Nejprve připravíme rebarboru do buchty. Stonky rebarbory oloupeme a nakrájíme na malé kousky. Dáme na hlubokou pánev nebo do kastrůlku, přidáme cukr a vodu. Vaříme na mírném ohni zhruba 15 minut a mezitím si připravíme těsto. Ušleháme máslo s cukrem, postupně přidáme vejce, poté mouku a prášek do pečiva. Nakonec přidáme do těsta povařenou scezenou rebarboru a zamícháme. Těsto nalijeme na vysypaný plech a pečeme ve vyhřáté troubě na 180 stupňů přibližně 30 minut. Šťávu z povařené rebarbory si ponecháme na polevu. Tu připravíme tak, že šťávu na pánvi znova ohřejeme, přidáme bílé víno a lžíci cukru. Za stálého míchání vznikne sirup, kterým upečený koláč pocákáme. Nakonec posypeme moučkovým cukrem a můžeme podávat.
Zelené listové čepele rebarbory obsahují jedovaté látky včetně kyseliny šťavelové, která je nefrotoxická a korozivní. Jsou popsány otravy lidí po požití listů. Smrtelné následky konzumace byly problémem zejména v první světové válce, kdy byly listy doporučovány ke konzumaci.
Rebarboru musíme používat v rozumné míře. Velkou zajímavostí je, že rebarbora je zároveň bylina, z níž se využívá kořen, který je dokonce označován jako droga. Droga se používá při snížené chuti k jídlu, ke zlepšení vylučování žluči do střeva, při poruchách zažívání a nechutenství spojených s nadměrnou tvorbou žaludeční kyseliny. Podání nižších dávek kořene je vhodné proti průjmovému působení tříslovin, vyšší dávky naopak působí díky antrachinonům projímavě. Droga není vhodná pro těhotné ženy a kojící matky.
Postup: Jablka oloupeme a nakrájíme na malé plátky. Zázvor a česnek očistíme a nastrouháme. Rozinky spaříme. Z citronu vymačkáme šťávu. Do hrnce vsypeme plátky jablek, přidáme česnek, zázvor, rozinky a zbytek koření. Přidáme čtyři lžíce citronové šťávy, hnědý korunní cukr a společně vše vaříme, než se celá směs rozvaří. Rozvařenou jablečnou směs v mixéru důkladně rozmixujeme. Horké jablečné čatní plníme do čistých skleniček, zavíčkujeme a otočíme dnem vzhůru. Takto ho můžeme uchovat v lednici i několik týdnů.
Sklizeň se provádí postupně, jak řapíky narůstají, a to od dubna do poloviny až konce června. Z rostliny lze sklidit asi třetinu listů, aby se příliš nevysílila. Při sklizni zbavujeme rostlinu listů a pro tvorbu nových potřebuje solidní přísun živin. Na zimu proto k rebarboře přihrneme rozležený hnůj nebo kvalitní kompost, na jaře pak přidáváme ve vodě rozpustné hnojivo. Po posledním jarním přihnojení by měla mít rebarbora zhruba od července klid, aby zesílila a příští jaro dala opět solidní výnos.
Jak reveň zpracovávat: Nejprve musíme z řapíku stáhnout tvrdou slupku, řapíky nakrájet na dílky a krátce je povařit s cukrem a skořicí (přidat můžeme i vanilku). Rebarbora má specifickou kyselou chuť, kterou povaření s cukrem poněkud otupí, ale ne zcela potlačí. Na koláče můžeme použít rebarboru i bez předvaření, jen pokrájenou. Na přípravu koláčů v zimním období je možné povařenou hmotu sterilizovat jako marmeládu, popřípadě nakrájené řapíky zamrazit. Tuto zeleninu používáme podobně jako ovoce, připravujeme z ní moučníky, náplně do knedlíků, ovocné polévky, kompoty, zavařeniny či koláče. Při vaření nikdy nepoužíváme hliníkové nádobí, protože reaguje se šťávou z rebarbory.
Ingredience: 10 řapíků rebarbory, 1 l vody, 200 g cukru, 5 ks hřebíčků, 1 celá skořice, citronová kůra
Postup: Vodu s cukrem, hřebíčkem, skořicí a kousky citronové kůry převaříme. Rebarboru oloupeme, nakrájíme na kostičky, vložíme do čistých sklenic a zalijeme teplým cukrovým lákem. Sterilizujeme cca 20 minut.
Syrová rebarbora
Syrové rebarboře se spíše vyhýbejte anebo ji řádně připravte. Zvažte možná rizika, která syrovou konzumaci řapíků rebarbory doprovázejí.
Postup: Rebarboru oloupeme, pokrájíme na malé kostičky a dáme vařit do vody. Za stálého míchání vaříme asi 5 minut, pak přidáme oloupaný a nakrájený banán a rozinky. Vaříme přibližně dalších 10 minut. Do cukru vmícháme Gelfix a vsypeme do džemu. Mícháme a vaříme ještě 3 minuty. Horký rebarborový džem plníme do sklenic. Místo banánu a rozinek můžeme přidat nakrájený pomeranč i s kůrou. Ten vaříme společně s rebarborou. V džemu pak chutná jako kandované ovoce.
Marmeláda
Ingredience: 1 kg rebarbory, 1–2 lžíce citronové šťávy, 500 g cukru krupice
Postup: Nakrájenou rebarboru uvaříme v trošce vody. Když je rozvařená, přidáme cukr, citronovou šťávu a vaříme do zhoustnutí. Lijeme do skleniček, které otočíme dnem vzhůru.
Rebarbora na slano
Ingredience: 1 kg řapíků rebarbory, 2 ks hřebíčku, 6 kuliček mletého pepře, 4 kuličky nového koření, 200 ml vinného octa, 2 cibule, 1 stroužek česneku, 150 g sušených fíků, 200 g cukru, 1 lžička strouhaného zázvoru, 1 lžička hořčičného prášku
Postup: Rebarboru očistíme, opláchneme, oloupeme a nakrájíme na kousky. Vinný ocet přivedeme k varu a dáme do něj najemno nakrájenou cibuli, česnek a fíky, cukr, zázvor, hořčičný prášek, pytlíček s kořením a rebarboru a vaříme asi 1 hodinu. Poté vyndáme pytlíček s kořením, naplníme směs do sklenic, uzavřeme a necháme vychladnout. Pak necháme ještě 2 týdny dojít. Nezavařujeme. Takto připravené čatní se podává k minutkovým masům. Trvanlivost je minimálně 6 měsíců.
Rebarbora s tvarohem
Ingredience na těsto: 250 g hladké mouky, 150 g másla nebo Hery, 150 g moučkového cukru, 4 vejce, 4 lžíce smetany nebo jogurtu, 1 vanilkový cukr, 1/2 prášku do pečiva
Ingredience na drobenku: 150 g hrubé mouky, 100 g másla, 100 g cukru krupice, trochu skořice (na ovonění drobenky)
Ingredience na náplň: rebarbora, trochu vanilkového pudinku, cukr, 2 tvarohy, 1 krémová kysaná smetana, 1 žloutek, moučkový cukr
Postup: Nejprve připravíme rebarboru. Oloupeme ji a nakrájíme na asi centimetrové kousky. Rozpustíme kousek másla a rebarboru na něm podusíme přibližně tak 5 minut. Přidáme cukr podle chuti a vmícháme pudinkový prášek na zahuštění (rebarbora totiž pustí šťávu). Je možné ještě přidat zlaté rozinky, ale nemusí být. Dáme zchladnout. Předem připravíme také tvarohovou náplň. Tvarohy rozšleháme s moučkovým cukrem, přidáme žloutek a nakonec zakysanou smetanu. Dáme také do chladna. Pokud máme vše vychlazené, tak se dáme do přípravy těsta na koláč. Utřeme tuk s cukrem a postupně zašleháme žloutky a vanilkový cukr. Do žloutkové směsi vmícháme mouku prosetou s práškem do pečiva, smetanu nebo jogurt a nakonec po částech opatrně ušlehaný sníh. Těsto rozetřeme na vymazaný a hrubou moukou vysypaný hlubší pekáč a lžící klademe kopečky tvarohové náplně, kterou po těstě opatrně rozprostřeme. Na tvaroh stejným způsobem klademe rebarboru a také opatrně rozprostřeme. Nakonec hustě posypeme drobenkou. Pečeme na 180 °C (horkovzdušná trouba na 170 °C) cca 35–40 minut. Můžeme použít i kulatou formu.
Koláč z rebarbory
Ingredience: 1 lžíce rozinek, 1 kg rebarbory
Ingredience na ozdobu: 3 lžíce cukru, 1/2 lžičky mleté skořice
Ingredience na těsto: 125 g másla, 6–8 lžic studené vody, 20 g cukru, 1 špetka soli, 250 g hladké mouky
Postup: Připravíme si nejdříve linecké těsto, a to z mouky, másla, špetky soli a cukru. Podle potřeby přidáme vodu a rychle zpracujeme na pevné těsto, které necháme na chvíli vychladit v ledničce. Rebarboru oloupeme, omyjeme a nakrájíme na kousky. Můžeme ji i zasypat několika lžičkami cukru, aby nebyla tak kyselá. Tvaroh, cukr, vanilkový cukr, mléko, vejce a mouku smícháme. Těsto vyválíme na pomoučeném vále. Dortovou formu vymastíme a dáme do ní těsto. Vytvoříme okraj asi 4 cm vysoký. Rebarboru rozdělíme rovnoměrně na těsto. Zalijeme tvarohovou hmotou a posypeme omytými rozinkami. Koláč pečeme asi 40 minut na 200 °C. Smícháme cukr se skořicí a posypeme jím ještě horký koláč.
Moučník z rebarbory
Ingredience: 220 g moučkového cukru, 120 ml teplé vody, 4 vejce, 1/2 balíčku kypřicího prášku, 120 ml oleje, 300 g polohrubé mouky
Ingredience podle potřeby: mletá skořice, rebarbora, cukr moučka
Postup: Rebarboru omyjeme, oloupeme a nakrájíme na menší kostky. V míse promícháme polohrubou mouku s práškem do pečiva. Bílky oddělíme od žloutků. V jedné nádobě ušleháme tuhý sníh z bílků, ve druhé nádobě šleháme žloutky s moučkovým cukrem do pěny. Ke zpěněným žloutkům pomalu zašleháváme 120 ml oleje a poté i 120 ml teplé vody. Ušlehanou hmotu přilijeme k mouce s cukrem a promícháme. Nakonec zlehka do těsta zamícháme sníh z bílků. Těsto nalijeme do pekáče nebo na hluboký plech, který předem vytřeme olejem a vysypeme moukou. Těsto posypeme po celé ploše nakrájenou rebarborou a mletou skořicí. Pečeme pozvolna asi 40 minut. Upečený litý rebarborový moučník necháme vychladnout a pak pocukrujeme.
Muffiny z rebarbory
Ingredience: 2 hrnky hl. mouky (může být i celozrnná), 3/4 hrnku třtinového cukru, 2 lžičky kypřicího prášku, 1 lžička mleté skořice, 1/2 lžička sody na pečení, 1/2 lžičky mořské soli, 1 hrnek zakysané smetany (můžete použít i plnotučné kysané mléko, kefír), 120 g másla, 2 vejce, 1 lžička vanilkového extraktu, 2 hrnky rebarbory (oloupané, na malé kostičky nakrájené)
Postup: Předehřejte troubu na 200 °C. Připravte si rebarboru. Formu na muffiny vymažte nebo vyplňte papírovými formičkami. Ve velké míse smíchejte mouku, cukr, prášek do pečiva, skořici, sodu na pečení a sůl. V malé míse smíchejte smetanu, rozpuštěné máslo, vajíčka a vanilkový extrakt do hladkého krému. Lehce vmíchejte smetanový krém do moučné směsi, tak aby se vše propojilo, ale nepřemíchejte! Jemně vpracujte rebarboru a rovnou plňte do formiček. Posypte povrch těsta směsí cukru a skořice nebo zázvorem, či kardamomem, to dodá muffinům křupavou, voňavou a lehce pikantní krustu. Pečte 18–20 minut nebo otestujte špejlí. Nechte vychladnout na roštu.
Zjara převažuje ve složení kyselin především kyselina jablečná, později narůstá obsah šťavelanů – solí kyseliny šťavelové s vápníkem a hořčíkem. Nejširší zastoupení má draslík a vápník – látky nezbytné pro stavbu kostí, o něco méně hořčík a fosfor. Sodíku má rebarbora jen velmi málo, zastoupen je i jód, železo a další. Rebarbora není příliš bohatá na vitamín C, neobsahuje ani polovinu jeho hodnoty v citronu. Zato v ní najdeme provitamín A, vitamíny B, niacin, protisklerotické flavonoidy. Účinně ničí škodlivé mikroorganismy, prospívá krevnímu oběhu, je močopudná. Není ovšem vhodná pro nemocné žlučníkovými a močovými kameny. Díky zmíněným látkám účinně pomáhá při ochablosti a zácpě, zbavuje tělo škodlivin, posiluje svaly, kosti, nervy, pokožku a vlasy, aktivuje energii buněk a je dobrým pomocníkem při boji s nadváhou, neboť na sebe váže tukové látky.
Obsah látek v rebarboře:
Má velký obsah jablečné a citronové kyseliny, zato malý obsah vitamínu C. Na druhou stranu je to výborný zdroj vitamínů skupiny B.
Má mnoho niacinu prospěšného pro krevní oběh a energii buněk.
Vysoký obsah kyseliny pantotenové prospívá pokožce a vlasům.
Kyselina listová podporuje krvetvorbu a posiluje nervovou soustavu, je důležitá pro správný vývoj plodu.
Reveň je také bohatá na vápník, nezbytný pro stavbu kostí a důležitý pro ženy v menopauze.
Dále obsahuje mangan a draslík, který podporuje vylučování vody z těla a plní i řadu dalších důležitých funkcí.
V neposlední řadě je v rebarboře množství vlákniny, která zbavuje organismus jedů a odstraňuje zácpu.
Kdo má problémy se žaludečními kyselinami a podrážděnou sliznicí žaludku, měl by reveň konzumovat opatrně!
Rebarbora je bohužel pravděpodobně víc zodpovědná za ledvinové potíže u dětí než kterýkoli jiný faktor. Jen velice málo rostlin má tak velkou koncentraci kyseliny šťavelové jako rebarbora. Vařením se přemění tato kyselina v anorganickou chemikálii, která po konzumaci zanechá v našem těle značné množství krystalků kyseliny šťavelové. Bezpočetné případy revmatismu a revmatické horečky tak mohou být zaviněny právě konzumací vařené rebarbory. Jedí ji děti i dospělí, údajně pro její projímavý účinek, který se dostaví poměrně rychle, takže se nemyslí na tvorbu krystalků kyseliny šťavelové. Její usazeniny v těle nedráždí okamžitě, ale jejich účinek se dostavuje záludně a pomalu. Z tohoto důvodu jsou následky jen zřídka, jestliže vůbec, připisovány té správné příčině, totiž konzumaci rebarbory. Rebarborová šťáva nám může být užitečná za předpokladu, že ji použijeme úsporně a jen společně s ostatními šťávami jako karotkovou, celerovou nebo ovocnou. Neslaďte ji nikdy cukrem, použijte med.
Postup: Cibulku si očistíme a nakrájíme na malé kostičky. Kaki omyjeme a nakrájíme nahrubo. V pánvi nebo v hrnci necháme rozpálit olej, na něj dáme zesklovatět cibulku, přidáme strouhaný zázvor a chvilku restujeme. Zasypeme cukrem, který necháme rozpustit a lehce zkaramelizovat. Zalejeme octem, necháme vyvařit, přidáme kaki, koření Garam masala, chilli a lehce osolíme, promícháme, zalejeme džusem a 20 minut vaříme. Ořechy (vhodné jsou pekanové či kešu) na sucho opražíme a vmícháme do odstavené kaki směsi. Můžeme dle chuti dosolit.
Jak již bylo napsáno výše, citrónová tráva je jednou ze základních bylinek asijské kuchyně. Používá se v indonéské, thajské, indické i vietnamské kuchyni. Pro zpracování se využívají nejměkčí části stonků. Přidává se buď do pokrmů jen pro provonění, nebo se nadrobno naseká k samotné konzumaci. V prvním případě uřízneme asi pěti centimetrový kousek trávy, který lehce pomačkáme. Tím se lépe uvolní jeho aroma. Takto používáme do různých vývarů a polévek, necháme povařit a před samotným podáváním ho vyjmeme.
Ve druhém případě se nadrobno nasekané kousky citrónové trávy přidávají především do salátů, čatní, marinád na maso a ryby, přímo do masových směsí, do dušených a zapékaných jídel apod. Dodává jim velmi pikantní a zajímavou chuť. Často je kombinována s česnekem, šalotkou, koriandrem nebo chilli paprikou.
Nejlépe je samozřejmě použít citronelu čerstvou. Ale ani sušením nebo zmrazením neztrácí nic ze své typické chuti.
Hokaido nemusí být pouze oranžové. Delica F1 je zelené hokaido s ploše kulovitými tmavozelenými plody se světlým žíháním. Plody dorůstají do hmotnosti kolem 2 kg, dužina je jasně oranžová, chutná. Slupka je tužší než u klasického hokaida, plody jsou ale díky ní lépe skladovatelné. V Asii je tento typ tykve vysoce ceněný.
Kvalitou dužiny i její chutí se ale oranžovému bratru vyrovná. Právě chuť je to první, co labužníci u této tykve oceňují. Někteří tvrdí, že předčí i klasické oranžové hokaido.
Odrůda vykazuje díky barvě značnou toleranci k virózám, které způsobují na oranžových plodech klasického hokaida tmavě zelené skvrny a znehodnocují je.
Dýně hokaido je velmi vděčnou surovinou, lze z ní připravit výživnou a sytou polévku, zdravější variantu placek, přidat ji do koláče, který tak získá jemný žlutavý nádech. Dále perník, dýňový chléb, dětskou přesnídávku, dýňové čatní. Chutnou variantou je také pečená dýně hokaido.
Ze zeleniny zavařujeme zcela určitě nejčastěji okurky. Nakládačky se zavařují v různých sladkokyselých nálevech. Většina zavařujících má svůj „vyzkoušený a speciální“ nálev. Další často zavařované zeleniny jsou papriky, zelí, rajčata, červená řepa, cukety, dýně, chřest, mladé kukuřičky a cibulky, česnek. Zavařují se nejrůznější zeleninové směsi, čalamády a čatní. Další možností zavařování jsou zeleninové protlaky a kečupy.
Postup
Každou zeleninu před zavařováním důkladně očistěte, omyjte studenou vodou a nechte okapat. Tak zajistíte, že se do sklenice nedostanou žádné nečistoty, jako je hlína nebo tráva, které by se sterilizací neodstranily.
Naskládejte do sklenic, a pokud je třeba zalijte nálevem, a zavíčkujte.
Troubu nastavte na 250 °C. Na dno plechu položte starou plenu nebo utěrku a zalijte horkou vodou do výšky asi 2–3 cm. Na plech naskládejte skleničky a zavařujte 10–12 minut se zapnutým horkým vzduchem. Dle potřeby dolévejte horkou vodu.
Všechny zavařené sklenice potom obraťte do druhého dne víčkem dolů.
Ingredience: 2 lžíce olivového oleje, 1 cibule, 2 stroužky česneku, 500 g mletého masa, sůl, čerstvě namletý černý pepř, 1 mrkev, 400 g nasekaných rajčat z plechovky, 400 g pečených fazolí z konzervy, 2 lžíce čatní, 4-6 vajec, 1 chilli paprička, čerstvý koriandr, ½ hrnku čedaru
Postup: Rozehřejte olej ve velké mělké pánvi a opékejte na něm najemno nasekanou cibuli, česnek a chilli papričku, až budou měkké. Přidejte mleté maso a pečte, dokud nebude udělané. Ochuťte solí a pepřem. Přidejte najemno nastrouhanou mrkev, rajčata a pečené fazole a asi 30 minut restujte za občasného míchání. Dochuťte, je-li potřeba. Do mletého masa udělejte důlky a opatrně do každého rozklepněte vejce. Přikryjte pokličkou nebo hliníkovou fólií a na mírném ohni vařte, dokud nebudou vajíčka hotová. Pokud máte pánev vhodnou do trouby, můžete ji na chvíli strčit pod gril. Posypte nastrouhaným sýrem a ozdobte chilli papričkou nasekanou najemno a koriandrem.
V našich krajích se čerstvá bylinka téměř nepoužívá, má totiž specifické aroma a chuť, na které je potřeba si zvyknout. Zelené koriandrové listy jsou bohaté na vitaminy A, B1, B2, C a železo. Jejich pravidelnou konzumací můžete předejít zdravotním problémům způsobeným právě nedostatkem zmiňovaných látek.
Listy koriandru našly své uplatnění převážně v asijské a mexické kuchyni. V Evropě se místo koriandru používá raději petržel, která má podobné chuťové vlastnosti. Ale v Thajsku nebo ve východní Indii jsou listy koriandru velmi populární a nechybí v žádné polévce nebo vývaru. Často se objevují i v různých zelených kari pastách nebo čatní. Velké oblibě se zelený koriandr těší také v mexické kuchyni, kde se používá do polévek, sals nebo salátů. Charakteristický je v guacamole, což je studená omáčka připravovaná z avokáda, rajčat, cibule, citronové šťávy, chilli, česneku a zeleného koriandru.
Čerstvé listy koriandru mají oproti jiným druhům bylinek velmi krátkou trvanlivost. Není dobré je dlouho skladovat, protože velmi rychle vadnou a žloutnou. Zajímavostí je, že čerstvá šťáva z listů koriandru představuje výborné oční kapky, které pomáhají, když jsou oči začervenalé nebo pálí.
Rebarbora patří k nejranějším zeleninám. Jakmile rozmrzne půda, okamžitě vyžene – z tohoto důvodu je třeba zajistit, aby nezamrzla moc hluboko. Postup je jednoduchý: vytvoříte jí ochranu ze silné vrstvy rašeliny nebo listí, přidáte smrkové chvojí, a tak mráz pak nepronikne až do země. Důležité je, abyste reveň takto „zastlali“ dříve, než svrchní vrstva půdy příliš promrzne (počátek ledna představuje poslední možnost). Péče o tyto plně mrazuvzdorné rostliny není náročná. Co se půdy týče, upřednostňuje rebarbora hlubokou humózní zeminu neutrální či zásadité reakce, ale v podstatě jí stačí, když má dostatek živin. Lehká půda, která se na jaře rychle zahřívá, zajistí dřívější úrodu než půda těžká a mokrá. Dobu sklizně ovlivní i umístění rostliny, na výsluní řapíky dozrají rychleji než v polostínu. Rebarboru lze bez problémů sázet pod ovocné stromy, jejichž koruny se vzájemně ještě nedotýkají. Rostliny mohou zůstat na jednom místě i 10 let, přičemž nejvyšší výnos bývá v pátém až sedmém roce po výsadbě (1–2 kg z každé rostliny).
Rebarbora je statná, až 2 m vysoká vytrvalá rostlina s přízemními, 50–60 cm dlouhými listy. Čepele listů jsou podlouhlé, vejčité a výrazně zkrabacené. Dlouhý řapík je na líci vrubovitý, na rubu hladký a vydutý, nahoře někdy bělavý, jinak karmínově červený. Lodyha má až 5 cm v průměru a nese bohaté květenství. Okvětí o průměru až 2 mm je žluté, šestičetné a opadávající, tyčinek je 9 ve dvou kruzích, čnělky zpravidla 3. Kvete v červnu a červenci, plod je vejčitý, se 2 až 4 křídly.
Rebarbora má poměrně velkou listovou plochu, ale důležitější než velké listy jsou stopky (zdužnatělé řapíky zelené, růžové až červené barvy) pod těmito listy. Aby byla rebarbora šťavnatá a neměla příliš mnoho tuhých vláken v řapíku listu, musíme ji hnojit, zalévat a držet spíše v přistíněné teplé poloze než přímo na slunečním úpalu. Listy s celými řapíky sklízíme vylomením nebo opatrným odříznutím až na bázi řapíku v době, kdy jsou dlouhé asi 30–50 centimetrů. Jarní sklizně jsou kulinářsky hodnotnější, pozdější již mají konkurenci v angreštu, rybízu, jahodách. Řapíky odlamujeme postupně až do svátku sv. Jana, později už příliš narůstá množství kyseliny šťavelové. Chuť poté není tak jemná, dobrá. Kyselina šťavelová navíc odvádí z těla vápník a může napomáhat tvorbě ledvinových či močových kamenů. Negativní účinek kyseliny šťavelové lze zmírnit sklenicí mléka.
Pěstují se rozličné vyšlechtěné odrůdy. Pro dostatečnou sklizeň, která by rostliny příliš neoslabila (část listů jim ponechat musíme) je dobré mít k dispozici 2–3 rostliny. Rebarbora se množí nejjednodušeji dělením trsů. Semenáčky nemívají tak dobré, silné a křehké řapíky, ale pokud není v dosahu dostatečné množství sazenic z odkopků, je možné je použít. Rostou vcelku dobře, ke sklizni mohou být již druhý rok po výsevu.
U rebarbory se konzumují pouze řapíky listů, a to tepelně zpracované, nikdy syrové. Připravují se z nich mimo jiné moučníky s tvarohem, náplně do knedlíků, ovocné polévky, kompoty, zavařeniny a koláče. Při vaření se nedoporučuje používat hliníkové nádobí, jelikož hliník reaguje s obsaženou kyselinou šťavelovou a přechází do zeleniny, což neprospívá zdraví.
Steak z vepřové krkovice s lehce ovocnou marinádou
Šťavnatý steak z krkovičky z grilu s domácím chutney a bramborami opékanými na grilu: S naším receptem bude váš grilovací večer kulinářský úspěch!
Ingredience na 2 porce
Na grilované brambory:
500 gramů brambor;
1/2 lžíce řepkového oleje;
1 lžíce listů čerstvé majoránky.
Na rajčatové chutney:
300 g cherry rajčat;
1/2 červené papriky;
1/2 žluté feferonky;
1 1/2 jarní cibulky;
1/2 stroužku česneku;
1/2 stonku citronové trávy;
1/2 lžíce řepkového oleje;
20 ml červeného vína;
1/2 zarovnané lžičky plodů rohovníku obecného zvané karob nebo svatojánský chléb;
sůl;
pepř;
trochu medu.
Na steaky:
2 steaky z vepřové krkovice.
Na marinádu:
1 lžíce sirupu z granátového jablka;
1 1/2 lžíce řepkového oleje;
2 lžíce rajčatové šťávy;
1/2 stroužku česneku, jemně nasekaný;
1/2 lžičky čerstvých listů oregana.
Postup
Ingredience na marinádu smícháme, steaky z vepřové krkovice v ní marinujeme alespoň 2 hodiny nebo přes noc.
Na čatní nakrájíme rajčata a papriky na 1 cm kostičky, papriky zbavíme semínek a spolu s jarní cibulkou a stroužkem česneku nakrájíme nadrobno. Citronovou trávu nařízněte ostrým nožem.
V hrnci rozehřejte řepkový olej a opečte v něm zeleninu po dobu 2 minut, potom zalijte červeným vínem a vařte 2 minuty. Pomocí sítka přisypte karob a promíchejte. Dochuťte solí, pepřem a medem a horké plňte do sterilních sklenic nebo sklenic se šroubovacím uzávěrem.
Brambory uvařte ve slupce v osolené vodě doměkka, poté je rozpulte a smíchejte s olejem a lístky majoránky. Grilujte společně se steaky z vepřové krkovice na středním plameni asi 8 - 10 minut.
