Především nákaza moru včelího plodu se šíří téměř výhradně kontaminovanými plásty, úly a vyloupením hroutících se včelstev v důsledku této choroby. Přenos pomocí smetenců představuje spíše hypotetickou možnost.
Také problém s varroázou se dá u smetenců řešit poměrně jednoduše. Po usazení smetence má chovatel devět dní na efektivní ošetření. V období, kdy ve včelstvech není žádný zavíčkovaný plod, je účinnost ošetření vysoká. Pro bio provozy se přímo nabízí použití kyseliny mléčné.
Empatii, schopnosti vcítit se do situace včelstva a rozumět jeho potřebám, se každý včelař naučí praxí. Kdo si pohrává s myšlenkou pořídit si včely, měl by se přihlásit do kurzu pro začátečníky nebo navštívit zkušeného včelaře v okolí a teprve poté se rozhodnout, jestli jsou včely pro něj to pravé.
Chov včel je upraven právními normami, které stanovují, za jakých podmínek smějí být včely chovány a jaká má chovatel práva a povinnosti. Včela medonosná je zařazena mezi hospodářská zvířata, proto by měl mít každý včelař uzavřené pojištění odpovědnosti za škodu.
Chov včel není podmíněn členstvím v žádném včelařském spolku nebo organizaci, které by ověřovaly způsobilost k chovu včel. Přesto musí chovatel splnit několik zákonných povinností, včetně dodržování platných nařízení Státní veterinární správy.
Chovatel musí splnit dvě zákonné povinnosti. Tou první je registrovat se u Českomoravské společnosti chovatelů v Hradištku, která přiděluje registrační číslo chovatele. Zároveň zde musí nahlásit budoucí umístění stanoviště včetně počtu včelstev, kterému bude také přiděleno registrační číslo stanoviště. Pokud se jedná o stanoviště na pozemku, jehož chovatel není vlastníkem, je třeba mít souhlas majitele pozemku, ten není součástí registrace. Ze slušnosti je také vhodné nahlásit se místní základní organizaci ČSV.
Stanoviště včelstev je třeba nahlásit také na místně příslušný obecní nebo městský úřad (příslušným formulářem). Pokud se stanoviště nachází ve volné přírodě, je vhodné přiložit situační plánek. Stanoviště mimo zastavěnou část obce je třeba označit umístěním žlutého rovnostranného trojúhelníku s délkou strany 1 m. Zároveň je vhodné na přístupové cesty umístit ceduli s varováním POZOR VČELY. Toto opatření se provádí jako prevence vzniku škod na včelách v důsledku zemědělské činnosti. Ošetřovatelé porostů musí postupovat podle zákona č. 326/2004 Sb. a prováděcí vyhlášky č. 327/2004 Sb. Škody na včelách, které vzniknou v důsledku zemědělské činnosti, je třeba oznámit místní Veterinární správě a také ČSV.
Pokud budete pořízená včelstva nebo oddělky převážet z území jednoho kraje do druhého, je třeba mít k nim veterinární atest, ten vystaví veterinární správa v místě původu včelstev/oddělků. V případě, že se bude jednat o převoz mimo obec, musí být včelstva vyšetřena na mor včelího plodu s negativním výsledkem. Pozor na přesuny včelstev v blízkosti ochranných pásem moru. Problém také může nastat, pokud se v blízkosti takového pásma nachází vaše nové stanoviště. Při nákupu buďte obezřetní a kupujte včelstva s jasným původem. Ideální je například od chovatele matek. Taková včelstva budou mít dobré vlastnosti a zároveň je tento chov pravidelně sledován na včelí nemoci.
Každý rok, nejpozději do konce února, je včelař povinen oznámit písemnou formou umístění stanoviště – stejně jako tomu je před pořízením včelstev, kdy se stanoviště nahlašují na místně příslušný obecní nebo městský úřad. Nové umístění včelstev nebo dočasných stanovišť je třeba oznámit nejméně pět dnů předem.
Pravidelnou povinností včelaře, kterou je třeba každoročně splnit nejpozději do 15. září, je oznámit Českomoravské společnosti chovatelů v Hradištku aktuální počty včelstev na stanovištích. Už zaregistrovaným chovatelům je automaticky zasílán formulář k potvrzení údajů a doplnění počtu včelstev. Pokud však máte stanoviště nové nebo jste ho jen přemístili na jiný pozemek, je třeba to nahlásit.
Závaznou a rovněž pravidelnou povinností včelaře je ošetřovat včelstvo proti varoáze dle zákonných nařízení a vyhlášek. Je vhodné si vést záznamy, jejichž forma není dána, ale v případě kontroly ze strany státních institucí mohou být vyžadovány.
Přihláška do ústřední evidence ČMSCH je k dispozici ke stažení na www.cmsch.cz v záložce Ústřední evidence > Včely nebo se lze obrátit na ČMSCH přímo. Kontakt na ČMSCH Hradištko 123, 252 09 Hradištko e-mail: uevcely@cmsch.cz, tel.: 257 896 210.
Pokud chcete být součástí systému CIS, je nutná přihláška elektronickou formou. Pro základní přihlášení do CIS je nutné znát své přihlašovací jméno a heslo. Přihlašovací jméno je e-mail, který máte na včelařství, nebo osobní mail, který používáte. Do přihlašovacího pole zadáváte celou mailovou adresu. Například základní organizace Brno má e-mail zobrno@vcelarstvi.cz, pro přihlášení je nutné do pole Jméno zadat zobrno@vcelarstvi.cz a heslo už musíte znát, nebo máte možnost si jej na e-mail, který je zároveň jako přihlašovací jméno, zaslat nové.
EU stanoví pro každý včelařský rok částku v eurech, kterou smí členský stát na včelařská opatření vydat. ČR se spolupodílí na financování dotace 50 % vynaložených prostředků. Příspěvek EU pro ČR na včelařské dotace ve výši 50 % v roce 2019 činí 1 250 509 eur.
Částku v Kč určenou na dotace v příslušném včelařském roce zveřejňuje Fond vždy v lednu – www.vcelarstvi.cz v záložce Dotace, případně na www.szif.cz, v záložce SZIF poskytuje > Společná organizace trhů > Živočišná výroba > Včelařství > Eurodotace podle nařízení vlády č. 197/2005 Sb. > Zpravodajství.
Pro včelařský rok 2019 je pro chovatele včel určena částka v celkové výši 64 336 187 Kč. Český svaz včelařů, z.s., je zprostředkovatelem mezi chovateli včel a Fondem a aktivně se podílí na administraci včelařských dotací. V souladu s nařízením vlády je jediným žadatelem o dotace na všechna opatření za všechny chovatele včel bez ohledu na jejich členství v ČSV. ČSV shromažďuje požadavky jednotlivých chovatelů včel. U doručených požadavků provádí evidenci a základní administraci, v případě neúplných požadavků vyzývá chovatele k doplnění povinných údajů, zpracovává přehledy dle pokynů Fondu a provádí další nezbytné úkony související s administrací „eurodotací“.
ČSV jako uznané chovatelské sdružení včely medonosné kraňské plní nezastupitelnou úlohu při vypracování seznamu šlechtitelských chovů včelích matek z uznaného šlechtitelského programu, na které lze poskytnout dotaci podle § 8 nařízení vlády. ČSV zajišťuje předání dílčích dotací jednotlivým chovatelům včel, kteří splnili dotační podmínky. K zajištění řádné administrace „eurodotací“ vydává ČSV každoročně Organizační pokyny ČSV. Tyto pokyny jsou zveřejněny v časopisu Včelařství č. 1/2019 a na www.vcelarstvi.cz. Součástí organizačních pokynů jsou i lhůty pro doručení požadavků a všech dokumentů na ČSV. Tyto lhůty je nutno vzhledem k administrativní náročnosti zpracování dotace dodržet!
Fond na základě požadavků předaných od ČSV provádí jejich administrativní kontrolu a výpočet dotace pro chovatele, kteří splnili podmínky pro její získání. Pokud soubor všech oprávněných nároků přesáhne pro příslušný včelařský rok finanční částku určenou na dotace pro chovatele včel, upravuje u vybraných opatření v souladu s § 10 odst. 6 nařízení vlády výši oprávněných nároků koeficientem krácení. Fond každoročně do 15. října poukazuje celou částku dotace na ČSV, který bezprostředně po přijetí finančních prostředků provádí jejich rozesílání jednotlivým chovatelům včel.
Dotace jsou určeny pro chovatele včel. Chovatelem včel je fyzická nebo právnická osoba, která chová včelstva na území České republiky a která je evidována jako chovatel včel u Českomoravské společnosti chovatelů, a.s., Hradištko (ČMSCH).
Na ČMSCH je nutno se přihlásit bez ohledu na to, zda začínající chovatel včel v okamžiku přihlášení již včelstva vlastní. ČMSCH při registraci přidělí začínajícímu chovateli včel šestimístné registrační číslo. Jedná se o číslo, které chovatel vyplní do formuláře požadavku o dotaci. Bez přiděleného registračního čísla nemůže být dotace chovateli včel poskytnuta!
Dotace je poskytována na pět opatření, ke každému opatření je vydán samostatný formulář pro požadavek o dotaci.
Technická pomoc je rozdělena na 2 podopatření a je určena na:
pořádání vzdělávacích akcí pro chovatele včel a vedení včelařských kroužků pro děti a mládež,
pořízení nového technického vybavení pro chovatele včel.
Boj proti varoáze je rozdělen na 2 podopatření a je určen na:
úhradu nákladů na léčebné a preventivní prostředky,
na aplikaci aerosolu při prevenci nebo léčení varoázy.
V rámci racionalizace kočování včelstev je dotace určena na pořízení nového zařízení pro kočování se včelstvy.
Úhrada nákladů na rozbory medu je určena na úhradu fyzikálně chemických rozborů medu a rozborů na přítomnost spor Paenibacillus larvae.
Dotace na obnovu včelstev je určena na šlechtitelské chovy včelích matek z uznaného šlechtitelského programu na území ČR. Dotaci mohou čerpat pouze chovatelé, kteří na základě rozhodnutí předsednictva Republikového výboru ČSV získali osvědčení o šlechtitelském chovu uznaného šlechtitelského programu včely kraňské.
Dotace jsou chovatelům poskytovány:
Na základě individuálně podaného požadavku o dotaci, tedy u opatření:
technická pomoc na podopatření pořízení nového technického vybavení pro získávání a zpracování medu a dalších včelařských produktů
racionalizace kočování
obnova včelstev – dotace se poskytuje chovateli včel (chovateli včelích matek u opatření obnova včelstev) zpětně po doložení, že byly splněny podmínky pro její získání. Není možné poskytnout dotaci chovateli včel předem, pouze na základě jeho ujištění, že si z poskytnuté dotace teprve zařízení pořídí.
Bez nutnosti, aby chovatel podával individuální požadavek o dotaci, tedy u opatření:
echnická pomoc na podopatření pořádání vzdělávacích akcí pro chovatele včel
boj proti varoáze
úhrada nákladů na rozbory medu
V těchto případech může chovatel včel využít možnosti, že za výrobky i služby zaplatí sníženou cenu a dotace je poskytnuta přímo výrobci, respektive poskytovateli služeb. V případě opatření „Boj proti varoáze“ má chovatel tímto způsobem zajištěn přístup k levnějším léčivům a léčebným prostředkům, neboť dotaci ve formě doplatku skutečné ceny Fond hradí přímo výrobci, respektive distributorovi léčiv.
Obdobně může chovatel využít možnost získat za sníženou cenu provedení fyzikálně chemického a mikrobiologického rozboru medu v rámci opatření „Úhrada nákladů na rozbory medu“. V tomto případě je dotace ve formě doplatku do výše skutečné ceny rozboru poskytnuta akreditované laboratoři, která rozbory provádí. V některých případech podávají za chovatele včel hromadné požadavky organizační složky žadatele – okresní organizace nebo základní organizace ČSV („OO ČSV“ nebo „ZO ČSV“) na úhradu nákladů spojených s aplikací aerosolu v rámci opatření „Boj proti varoáze“ nebo na úhradu nákladů spojených s pořádáním vzdělávacích akcí pro včelařskou veřejnost v rámci opatření „Technická pomoc“.
Kam doručit požadavek o dotaci:
Český svaz včelařů, z.s.
Křemencova 8
115 24 Praha 1
Požadavek je nutno na ČSV doručit do 15. května. Pokud je to možné, předložte k formuláři požadavku zároveň i všechny doklady včetně soupisky dokladů. Nejpozději do 15. července doručte na ČSV zbylé doklady, které jste nemohli doručit ve lhůtě do 15. května. Lhůta pro doručení dokladů stanovená chovatelům na 15. července souvisí s dobou nezbytně nutnou na zpracování a s povinností ČSV všechny doručené doklady předat Fondu do 31. července 2019, kdy končí včelařský rok 2019. Výjimku tvoří doklady o včelích matkách prodaných v období od 1. srpna 2018 do 31. prosince 2018, které je nutno doručit na ČSV spolu s požadavkem nejpozději do 15. května 2019.
Všechny doklady přikládané k požadavkům o dotaci musí pocházet z příslušného včelařského roku, to znamená, že datum na dokladech překládaných v roce 2019 měly být v rozmezí od 1. 8. 2018 do 31. 7. 2019 (respektive do 15. 7. 2019). Pokud chovatel včel doručí prostřednictvím ČSV doklady později než 31. července ve včelařském roce, dotace mu nebude poskytnuta.
Uvedené formuláře požadavků včetně vzorů povinných příloh jsou k dispozici v listinné podobě v časopisu Včelařství 1/2019 nebo ke stažení na webových stránkách ČSV www.vcelarstvi.cz v záložce Dotace > Evropské dotace – nařízení vlády č. 197/2005 Sb.
Rousná zakrslá patří mezi okrasné a zároveň i užitkové plemeno zakrslé hrabavé drůbeže. Kdysi bylo i ozdobou našich vesnických dvorků a jeho obliba v dnešní době, kdy každý chovatel klade nárok na prostor, popřípadě pořizovací cenu krmiva, náhle stoupá. V současné době existuje řada barevných rázů tohoto plemene, například zakrslá rousná modře tečkovaná, modrá, černobílá, černá, bílá, žíhaná, zlatokrká, stříbrokrká, žlutá i porcelánová a tříbarevná. Pro toto plemeno se vžil lidový název „liliputka“.
Tyto temperamentní slepičky jsou malé, jejich váha nepřekročí 0,6 kg. Malou hlavu s oranžově červeným okem zdobí malý vzpřímený hřebínek a velmi malé laloky. Silný zobák má rohovou až modrou barvu. Krk je poměrně krátký a silný, přechází v široká, na první pohled déle působící záda. Trup slepičky je široký a krátký s kulatým, širokým břichem. Křídla jsou dlouhá, ocas středně dlouhý, plně opeřený a otevřeně nesený. Peří je pevné, ale měkké. Krátké nožky, běháky, mají barvu olova a jsou zdobeny hustými rousy.
U kohouta zdobí malou hlavu vzpřímený středně silný hřeben (červený), červený obličej, u vousatých rázů bohatý vous, červené ušnice, malé, kulaté laloky a silný zobák. Vzpřímený silný dozadu prohnutý krk navazuje na široká krátká záda. Na plném, širokém a hlubokém břiše je jemné peří, přecházející na holeních v bohaté supí kalhotky. Běháky stejné barvy jsou rovněž jako u slepice pokryty hustými rousy. Také ocas je silný, plný, vějířovitý a poměrně vysoko nesený. Kohoutci mají svou váhu do 0,7 kg.
Slepičky pohlavně dospívají mezi 6–8 měsíci věku a snášejí vajíčka bílé skořápky o hmotnosti 30 g. Při dobré a kvalitní pastvě na travnatých výbězích se rády pasou, sbírají travní semena, brouky. Jejich průměrná roční snůška dosahuje až 120 ks vajec. Slepičky jsou rovněž velmi dobré a šikovné kvočny, kuřata se pod nimi líhnou po 21 dnech, jsou čilá a temperamentní.
Toto plemeno je třeba chovat v suchu, na kamenitých nebo travnatých výbězích. Pokud tomu tak není, jejich ozdobné rousy vypelichávají a drůbež tak ztrácí na kráse.
Zakrslé rousné slepičky se s radostí doporučují všem chovatelům, také mladým a začínajícím nadšencům, kteří se zajímají o chov hrabavé drůbeže. Chov rousných zakrslých slepic je totiž téměř bezproblémový, slepičky jsou odolné, otužilé a shánlivé. Mají relativně nízké nároky na prostor, pokud je ale chceme vystavovat, je potřeba přizpůsobit podlahu tak, aby nedošlo k poškození rousů. Nevhodné jsou tvrdé betonové povrchy, důležité je čisté prostředí a speciální podestýlka. Vhodná je například hluboká podestýlka z hoblin.
I když nelze popřít výhody zatravněného výběhu, co se týče vitality a posílení imunitního systému, u výstavních zvířat jsou vhodné výběhy kryté, aby se zabránilo smáčení rousů. V zahrádce tyto slepičky zpravidla méně hrabou a jen sbírají, přesto ale dochází k poškození rousů. Zkrátka, vše musí být přizpůsobeno tak, aby se co nejméně namáhala jejich hlavní pernatá ozdoba – rousy.
Pokud chcete mít plně vyvinuté jedince v listopadu nebo prosinci, postačí líhnutí v dubnu. Životaschopnost kuřat bývá velmi dobrá. Kritéria výběru by měla být vždy zaměřena na vitalitu, dalšími kritérii jsou plemenné znaky a charakter kresby. Vhodné je odchovávat odděleně kuřičky a kohoutky. Trénování výstavního postoje většinou není potřeba a praktikuje se jen řídce. Podmínkou správného vývoje je samozřejmě dostatečné krmení. Doporučuje se zařazení dostatečného množství kvalitního zeleného krmení.
Přestože jde o takzvané selské slepice, většinou je možné je snadno zkrotit, jsou vhodné jako mazlíčci pro děti.
Gepard štíhlý (latinský název Acinonyx jubatus) je jediným druhem svého rodu. Tento druh čítá šest poddruhů (z toho 2 asijské). Gepard neumí řvát, pouze přede jako kočka. Jak již bylo řečeno, má polozatažitelné drápy, proto neleze po stromech. Jeho tělo je stavěné především na mimořádně rychlý běh. Mnozí lidé si pletou kresbu na srsti geparda s kresbou levharta nebo jaguára, ve skutečnosti je však značně rozdílná: gepard má na těle menší skvrny, které jsou vždy plné. Tělo má dlouhé 110 až 150 cm, jeho ocas měří 70 až 90 cm a jeho výška je 70 až 90 cm. Gepardi váží cca 40 kg.
Gepard žije spíše samotářsky, což znamená, že vytváří skupiny zahrnující 2–5 jedinců. Samice se vyhýbají sobě navzájem, ve skupině žijí jen tehdy, když mají mláďata. Obývají rozsáhlá teritoria, která se překrývají s teritorii dalších samic (většinou matek, dcer, sester). Teritorium samců je velké od 37 do 160 km2 a překrývá se s teritorii několika samic. Značkují si ho močí, na čemž se podílí celá skupina. Ze svého území se snaží vyhnat všechny vetřelce, při soubojích často dochází ke zranění nebo zabití. V místech, kde nežijí jiné velké šelmy, se gepardi občas sdružují i do větších smíšených skupin (až o 20 jedincích).
Pohlavní dospělost nastává u samců okolo 1. roku života, u samic o rok později. Pářit se začínají většinou až ve třech letech. Samice je březí 90 až 98 dní. Obvykle se rodí 1 až 3 mláďata, v některých případech jich může být až 5. Mláďata se nezřídka stávají kořistí jiných predátorů, proto je kočka často přenáší z místa na místo. Mláďata sají asi 4 měsíce a do 1,5 roku věku zůstávají s matkou. Pokud samice přijde o 2 ze 3 koťat, obvykle se přestane starat i o to poslední (kvůli velkému výdeji energie). Mláďata mají delší světlou hřívu.
Velkým problémem gepardů je příbuzenská plemenitba (rozmnožování). Gepardi v minulosti podlehli efektu hrdla láhve: náhle rapidně poklesl jejich stav a přeživším jedincům nezbylo než se množit s příbuznými. Tím došlo k výraznému poklesu oplozovací schopnosti spermií. Gepardí samci jich mají jen velmi malé množství (asi 10 % z počtu spermií u lva) a i z toho mála je až 75 % spermií defektních (jsou deformované, mají dva i více bičíků, nebo naopak žádný). Dnes jsou údajně všichni gepardi do značné míry vzájemně geneticky příbuzní.
Potravu geparda tvoří hlavně menší kopytníci (gazely, menší druhy antilop, mláďata zeber a pakoní), občas i perličky a zajíci. Gepard loví kořist štvaním. Když ji uloví, musí nejdříve dlouho odpočívat (výdej energie na tak rychlý běh je obrovský), teprve pak se na ni vrhne a snaží se sežrat co největší množství, protože o kořist často přichází: seberou mu ji lvi nebo hyeny. K dříve ulovené kořisti se gepard nikdy nevrací.
Gepardi se dožívají věku okolo 12 let, v zajetí až 20 let.
Gepard se velmi snadno ochočí a cvičí. Přesto není považován za domestikované zvíře, neboť se v zajetí rozmnožuje jen vzácně. Většina ochočených gepardů pochází z volné přírody. Gepard je jediná kočkovitá šelma, o které nemáme žádné zprávy, že by kdy napadla člověka. Chovatel šelem by měl mít předchozí bohaté zkušenosti se zvířaty, zodpovědnost, skutečný zájem, dostatek finančních prostředků, prostor a čas věnovat se náročnému a nebezpečnému koníčku velmi intenzivně a dlouho (třeba i příštích dvacet let). Jestliže se do chovu šelem chcete přece jen pustit (není to pro vás jen chvilkový rozmar), obraťte se nejdříve na příslušnou krajskou veterinární správu, kde vám poskytnou informace o tom, jaké podmínky musí být splněny a jaké jsou minimální rozměry prostoru, kde budete dané zvíře chovat. Podle toho pak musíte zvířeti vytvořit odpovídající zázemí (v ideálním případě i s výběhem). Venkovní prostor by měl co nejvíce kopírovat přirozené prostředí zvířecího druhu (písek, tráva, stromy, kamení...). Pochopitelně musí být vše zabezpečeno tak, aby bylo jisté, že se zvíře nedostane ven. Uteče-li šelma, je to vždy posuzováno jako vina majitele.
