Téma: 

dají se růže řízkovat

Pěstování růží

Přezimování růží

Koncem října zkracujte o třetinu velkokvěté i mnohokvěté růže. U popínavých růží vyřežtee slabé výhony a zkraťte jen postranní větve, které kvetly. Vhodným způsoben ochrany před mrazem je přisypání zeminy (nejlépe kompostu) ke kořenům růže do výše 20–30 cm. Choulostivější odrůdy přikryjte raději ještě chvojím.

Interiérovým růžím dopřejte zimní odpočinek, to znamená, nehnojte je, přesuňte je na chladnější místo a méně zalévejte.

Zdroj: Pěstování růží
Zveřejněno dne: 24.11.2014

Diskuze: růže

prosím o radu. čím ošetřit růže když se kroutěj listy, ale mšice tam nejsou. děkuji

Zdroj: diskuze Růže
Odesláno dne: 14.5.2016 uživatelem vytlačilová
Počet odpovědí: 0

Pěstování růží

Druhy růží

Jak jsme se již zmínili výše, druhů a odrůd růží je nepřeberné množství. Některé jsou sice okouzlující, ale často zhýčkané a podléhající různým chorobám, existují však i růže houževnaté a odolné. Pokud je pro vás nenáročnost na péči důležitější než šlechtěné květy, vybírejte si při nákupu raději původní, botanické druhy růží, ze kterých se nové odrůdy šlechtily, například růži alpskou či galskou. Jsou mrazuvzdorné a odolné vůči chorobám. Zájem o růže spočívá také v jejich nezměrné rozmanitosti. Popínavé růže vytvářejí nádherné zelené stěny, záhony starých a sadových růží velkokvětých a mnohokvětých (čajohybridy, polyantky a floribundy) zase nabízejí hojnost velkolepých květů. A minirůže? Ty vytvářejí záplavu barev na nejmenším možném prostoru. Záleží tedy jen na vás, pro které z nich se rozhodnete.

Zdroj: Pěstování růží
Zveřejněno dne: 24.11.2014

Pěstování růží

Pěstování růží na zahrádce

Jako pěstitelé růží byste před výsadbou měli znát především typ růstu, s nímž je spojena výška rostliny, a barvu květu. Dále pak tvar květu a jeho plnost, délku a bohatost kvetení, vůni, olistění a řadu dalších estetických hodnot.

Polyantky jsou růže mnohokvěté. Mají v květenstvích dokonce desítky květů, které jsou velké od dvou do pěti centimetrů. Růže jsou vzpřímeného vzrůstu a krátí se před zimou přibližně na polovinu původní výšky, tedy asi na 50 cm.

Čajohybridy jsou velkokvěté růže, které mají květy o průměru 9 cm a více, v květenstvích je jich jen několik. U těchto růží ponechávejte před zimou jen dvě až čtyři očka na základních větvích. Z metrové růže vám zbude třeba jen 15 cm. Vypadá to nemilosrdně, ale převážná většina dřeva se opravdu odstranit musí. Jenom tak tyto růže budou po mnoho let přinášet velké a kvalitní květy, neporostou do nežádoucí výšky, a také nezmrznou.

Floribundy jsou růže mnohokvěté. Květenství na lodyze mají obvykle složeno ze 4 až 9 květů, ale jednotlivé květy jsou menší. Jejich průměr je 6–9 cm. Růže této skupiny prořezávejte o poznání méně než třeba čajohybridy. Na každé základní větvi by u nich po provedeném řezu mělo zůstat 5 až 7 oček.

Růže miniaturní jsou vzpřímené keříčky vysoké nejvýše 50 cm. Také je řežte málo, vlastně jen odebírejte prosychající a zmrzlé větvičky a občas vyřízněte nejstarší větvičky.

Růže stromkové jsou odrůdy předešlých skupin, naočkované nikoliv v kořenovém krčku, ale až na vysokém kmínku.

Růže vyžadují písčitohlinitou, lehčí a nepříliš suchou půdu, která má být dostatečně vzdušná a při dešti nebo zálivce má dobře přijímat vodu. Důležité je vydatné zásobení půdy humusem. Půdy příliš těžké, jílovité, trvale zamokřené a studené, kamenité nebo velmi mělké růže naprosto nesnášejí. Podobně se růžím nedaří ani v půdách příliš kyselých nebo zcela písčitých a nedostatečně zásobených humusem.

Zdroj: Pěstování růží
Zveřejněno dne: 24.11.2014

Pěstování růží

Pnoucí růže

Tato skupina zahrnuje velké množství šplhavých a popínavých růží. Ty, které pocházejí z botanických druhů, vykvétají jen jednou, ale jsou velice bujné a nejlépe vypadají na zdech. Ty méně vzrůstné a pocházející z čajohybridů jsou vhodné na ploty a zástěny a kvetou opakovaně. Další, takzvané gamblery jsou statné, mají však ohebné stonky a lze je tvarovat přes oblouky a pergoly. Tyto růže se vyznačují dlouhými výhony, které nevymrzají. Jde tedy v podstatě o růže sadové, které se nedokážou udržet ve vzpřímené poloze. Nemají samy žádné úponky nebo jiná „zařízení“, která by jim umožňovala aktivně se popínat. Opírají se pouze o konstrukci a musí být přivazovány. Za minimální výšku se u pnoucích růží považují 2 metry. Skupina zahrnuje odrůdy jednou i opakovaně kvetoucí (remontující) s květy plnými, vzácněji prázdnými. Přechod mezi růžemi pnoucími a sadovými, ale i pokryvnými, není v některých případech přesně vymezen a tutéž růži můžete tedy využít různými způsoby.

Zdroj: Pěstování růží
Zveřejněno dne: 24.11.2014

Diskuze: sušený česnek vyloupaný

Prosím o radu jestli se dají stroužky česneku nakrájet na plátky a usušit. Nestratí česnek sušením aroma??? Děkuji

Zdroj: diskuze Sušený česnek vyloupaný
Odesláno dne: 3.7.2015 uživatelem jitka hurná
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

Pěstování růží

Pěstování růže doma

Růže v květináčích vyžadují značnou péči a nedožívají se zpravidla mnoha let, ale jsou v bytě vzácnou rostlinou, půvabnou jak svými květy, tak zejména u miniaturních růží i velmi jemným olistěním. Z polyantek, floribund a čajohybridů vybírejte zejména odrůdy nízkého vzrůstu, rostoucí spíše košatě. Růže v květináčích můžete postavit na okno nebo květinový stolek v místnosti blízko okna. Dobře se jim daří i na balkónech a v okenních truhlících, jen v letních slunných dnech myslete na přistínění nádob, aby se v nich příliš nepřehřívala zemina. Růže vyžadují dostatek světla a slunce, ale vhodnější jsou pro ně okna obrácená k východu nebo na západ, kde tak rychle neodkvetou. Růže v nádobách naleznou uplatnění hlavně tam, kde není možnost sázet je do volné půdy, tedy na terasách a lodžiích. V bytech jsou růže spíše krátkodobou záležitostí, neboť v interiérech nebývá dostatek světla (s výjimkou prostoru mezi okny), po odkvětu je tedy raději přeneste ven. Nádoby (kbelíky i truhlíky) musí být dostatečně hluboké a prostorné. Materiál nádoby může být z hlediska růží různý, důležitá je trvanlivost. Dno vždy opatřete několika odtokovými otvory a řádnou drenáží z hrubšího písku nebo keramzitu. Půdu je potřeba namíchat humóznější a lehčí, přidejte do ní tedy kompost, rašelinu, listovku a písek. Pokud nepočítáte s přenášením na zimu do hlubokého pařeniště nebo na chladnou verandu či do sklepa, je třeba nádoby řádně izolovat (osvědčuje se pěnový polystyren), protože existuje nebezpečí zmrznutí i z boku nádoby. Máte-li růže stále ve vytápěném prostředí, dopřejte jim alespoň na dva měsíce zimní klid s teplotou 0–10 °C. Růže v malých nádobách přesazujte každoročně v předjaří, ve velkých nádobách pak jednou za dva až tři roky. Přitom vždy upravte přiměřeně poměr nadzemní části a kořenů.

Zdroj: Pěstování růží
Zveřejněno dne: 24.11.2014

Diskuze: zaštipování hokaida

prosím jestli máte zkušenost s pěstováním prolezl jsem mraky článku a nikde nic dají se zaštipovat???dik za odpověd

Zdroj: diskuze Zaštipování hokaida
Odesláno dne: 27.6.2017 uživatelem jindra
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

Jak se pěstuje ačokča

Využití plodů ačokči

Plody zbavené semen lze plnit masitou nádivkou podobně jako plněné papriky. Ačokča se také používá k přípravě leča, smaženice, můžeme ji nakládat do skladkokyselého nálevu jako okurky či kapie, lze ji používat jako zeleninu do polévky či rizota. Syrové plody se dají použít do různých druhů salátů.

Zdroj: Jak se pěstuje ačokča
Zveřejněno dne: 13.5.2013

Pěstování růží

Růže rosa

Rosa je rod keřovitých rostlin, který se ve volné přírodě vyskytuje v mírném pásu severní polokoule. Dělí se na čtyři podrody a ty se dále dělí na sekce, jako je růže polní, šípková, kaštanová, šedá, podhorská, křovištní, malokvětá, plstnaná, svrasklá a řada dalších. Růže jsou opadavé, vzácně i stálezelené dřeviny. Větve a větvičky jsou až na některé výjimky ostnité. Listy růží jsou střídavé se zubatým okrajem, zakončené jedním lístkem, tedy lichozpeřené, a nejčastěji pětičetné; někdy chlupaté až přisedle žláznaté. Jejich vytrvalé palisty jsou zpravidla přirostlé k řapíku. Důležitou součástí popisu listů, která vystupuje do popředí u prošlechtěných růží, je i sytost vybarvení a jejich lesk. Květy jsou oboupohlavní; u původních botanických druhů mají miskovitý tvar a jsou umístěny jednotlivě nebo ve víceméně chudých (výjimečně bohatých) květenstvích. Velikost květů se u divoce rostoucích růží pohybuje od 2 asi do 10 cm. Barva divokých růží je nejčastěji růžová, a to v různě sytých odstínech, pak čistě bílá, fialově červená; jen málo druhů je žlutých. Plodem je dužnatý šípek, obsahující vitamín C a karoteny. Růže obsahují v okvětních plátcích směsi aromatických silic, takže se můžeme v některých zemích setkat s rozšířeným pěstováním olejodárných růží.

Zdroj: Pěstování růží
Zveřejněno dne: 24.11.2014

Diskuze: Re: zaštipování hokaida

Dýně se dají normálně zkrátit, aby nepřerostly do míst, kde je už nechcete. Stačí ustřihnout hlavní šlahoun. Dýně pak již neporoste do délky, ale do šířky. Zde je k tomu video, sice v angličtině, ale je názorné: www.youtube.com/watc…

Zdroj: diskuze Zaštipování hokaida
Odesláno dne: 27.6.2017 uživatelem Zahradník
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

Cibulová polévka – recepty

Francouzská cibulová polévka

Ingredience na polévku: 500 g cibule, 1 l vody, 1 kostka zeleninového bujónu, 1 dcl bílého suchého vína, olivový olej, kousek másla, sůl, pepř, provensálské koření.

Ingredience na tousty: plátky toustového chleba, kvalitní francouzský strouhaný sýr (na posypání), máslo (na namazání chleba), sůl dle chuti.

Postup: Cibuli oloupeme, nakrájíme na kolečka a osmahneme na pánvi, na které jsme rozpustili kousek másla v olivovém oleji. Osmahlou cibuli přesypeme do hrnce, zalijeme vodou, přidáme bujón, sůl a pepř a vaříme 15 minut. Poté přilijeme suché bílé víno a necháme přejít varem. Odstavíme z plamene a okořeníme provensálskými bylinkami. Tousty nejdříve potřeme máslem, poté posypeme kvalitním sýrem a vložíme do připravené misky s polévkou. Takto připravenou polévku dáme zapéct do trouby, a to každému strávníkovi zvlášť. Tousty nasáknou polévku, jsou měkké a dají se krájet lžící.

Zdroj: Cibulová polévka – recepty
Zveřejněno dne: 13.5.2015

Diskuze: Re: Ubrousky na pohlcování barev zkušenosti

Nejlepší odbarvovací ubrousky jsou značky Iberia a mají je v drogériích Rossmann, mají nejlepší výsledky při pohlcování barvy z prací vody. Na internetu se dají odbarvovací ubrousky koupit tady: www.zbozi.cz/?q=COLO… nevím ale jakou mají účinnost.

Zdroj: diskuze Ubrousky na pohlcování barev zkušenosti
Odesláno dne: 13.8.2013 uživatelem Kamča
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

Vajíčková pomazánka

Vaření vajec

Vejce lze samostatně připravovat jako vařená na tvrdo, na měkko, na hniličku, jako míchaná vejce (na cibulce nebo se slaninou), sázená vejce (volská oka), ztracená vejce (vařená v osolené octové vodě), jako vaječné omelety (s přídavkem zeleniny, uzenin, hub, sýrů a podobně). Vejce jsou důležitou součástí piškotových, kynutých, třených i odpalovaných těst, je to jedna za složek známého trojobalu, zalévají se jimi zapékané pokrmy, přidávají se do nádivek, knedlíků, lívanců, palačinek, svítků. Ve studené kuchyni se používají na obložené mísy, chlebíčky, jednohubky, pomazánky, saláty. Bílky se pak používají ke spojování mletých mas, potírání koláčů před tím, než se dají do trouby, připravuje se z nich sníh a polevy. Čerstvé žloutky se používají ke zjemňování polévek a omáček, připravuje se z nich majonéza a dressingy a šodó. My se dnes v našem článku zaměříme pouze na vajíčkovou pomazánku a nabídneme i tradiční recept na vajíčkový salát.

Zdroj: Vajíčková pomazánka
Zveřejněno dne: 29.9.2014

Diskuze: Re: pěstování keříčkových rajčat

Mini rajčátka se dají pěstovat na balkoně s jižní a jihozápadní orientací. Nádobu volte co největší, minimálně 10 litrů na rostlinu. Rajče potřebuje vodu, takže pod nádobu umístěte misku, ve které se bude zadržovat přebytek zálivkové vody. Substrát vyberte pro pěstování zeleniny. Hnojení provádějte 2 krát do měsíce hnojivem z trusu hospodářských zvířat nebo můžete použít Krystalon plod. Vyvarujte se zalévání na listy, vlhčete jen substrát.

Zdroj: diskuze Pěstování keříčkových rajčat
Odesláno dne: 27.4.2015 uživatelem Kamča
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

Množení řízkováním

Řízkování kaktusů

Kaktusy se dají množit buď dělením, nebo pomocí stonkových řízků. Pro úspěšné vytvoření hladkých řezů je velmi důležitý naprosto čistý a ostrý nůž. Řízkování je dobré si nejprve vyzkoušet na listnatých kaktusech. Vyberte si silný a zdravý „list“ a odřízněte jej v dolní třetině nožem. Pak jej rozřežte na 5–7 cm dlouhé kousky (řízky). Ponechejte je asi tři dny volně na vzduchu, aby řezné rány oschly. Teprve potom tyto kousky vsaďte vzpřímeně asi 2 cm hluboko do substrátu bohatého na písek, substrát k řízkům mírně přitlačte. Když je umístíte na světlo a do tepla (ne na přímé slunce) a budete je častěji zalévat, vytvoří si rostlinky již během jednoho měsíce kořínky, takže je můžete přesadit do květináčů.

Řízkování kaktusů foto

Zde jsou fotografie, na kterých je vidět odběr řízků u kaktusů.

Řízkování kaktusů video

Zde jsou video návody, na kterých je vidět řízkování kaktusů.

Zdroj: Množení řízkováním
Zveřejněno dne: 17.3.2014

Diskuze: Ubrousky na pohlcování barev zkušenosti

Ahoj, máte někdo prosím zkušenosti s ubrousky na pohlcování barev do pračky? Slyšela jsem o nich, prý když se tento ubrousek přidá do pračky k prádlu, nasaje do sebe barvu, kterou některé oblečení pouští a tím se neobarví ostatní prádlo, je to pravda? Jsou tyto ubrousky jednorázové nebo se dají použít víckrát? Kde tyto ubrousky kupujete? Moc děkuju za rady. Martina

Zdroj: diskuze Ubrousky na pohlcování barev zkušenosti
Odesláno dne: 13.8.2013 uživatelem Martina
Počet odpovědí: 1 Zobrazit odpovědi

Pěstování ostružin

Beztrnné ostružiny

Beztrnné ostružiny představují nový ovocný druh, který se začal pěstovat v posledních desetiletích. Jeho výhony dorůstají běžně délky 3 m a vypadají velmi dekorativně. Listy vytrvávají na rostlině přes zimu až do jara. Dobře vypadají i velké, téměř černé plody, které jsou navíc velmi chutné. Chutnají nejen syrové, ale je možné je i konzervovat. Beztrnný ostružiník je vlastně polokeř. Jeho výhony, které jeden rok vyrostou, v následujícím roce vykvetou, přinesou plody a odumřou. Zatímco loňské výhony kvetou a plodí, vyrůstají nové letorosty, které budou plodit zase v následujícím roce. Letorosty rostou velmi rychle. Už v druhém roce, kdy je rostlina dobře zakořeněná, mohou běžně dorůst délky 3 m. Stanoviště vyžadují beztrnné ostružiníky dostatečně vlhké s dobrou vyhnojenou humózní půdou. Mají-li plody dobře dozrát, potřebují také maximum slunce. Dají se dobře pěstovat ve velmi teplé a teplé klimatické oblasti, v chladnějších oblastech plody dozrávají jen na mimořádně chráněných a osluněných místech. Velmi dobře se hodí především na pergoly a různé sloupy. Od fasád zachováváme raději větší odstup, nesklizené přezrálé plody mohou fasádu potřísnit a způsobit na ní barevné skvrny. Při pěstování dbáme na dostatek vláhy a pravidelné přihnojování kompostem. Nové výhony vyvazujeme k opoře hned od počátku, při pozdějším násilném ohýbání bychom je mohli vylomit. Pravidelný řez provádíme dvakrát ročně. Ihned po sklizni při něm odstraníme všechny odplozené větve. Na jaře odstraníme všechny slabé, namrzlé nebo jinak poškozené výhony a ponecháme jen 3, nanejvýš 5 nejsilnějších výhonů. Ponechané výhony zkrátíme o 1/4 až 1/3.

Zdroj: Pěstování ostružin
Zveřejněno dne: 27.11.2014

Dracéna

Pěstování

Dracény pěstujeme podle konkrétního druhu na světle či v polostínu, vždy však bez přímého slunečního záření a bez průvanu. Těmto rostlinám nejlépe vyhovuje rozptýlené světlo, v létě mohou stát venku na chráněném místě (pozor na velký vítr, který by mohl rostlinu polámat). Dracénám obvykle vyhovuje normální pokojová teplota kolem 20 °C (maximálně však 25 °C). V zimě by neměla teplota poklesnout pod 15 °C. V té době snáší i mírné slunce. Dracény by nikdy neměly stát v průvanu, který jim hodně vadí a hlavně urychluje žloutnutí a opadávání spodních listů. Ale jestli listy žloutnou pomalu a postupně, nebojte se, u dracén je normální, že spodní listy postupně pomalu žloutnou tím, jak stárnou. Listy vydrží na rostlině totiž jen asi 2 roky a pak odumírají a odspoda rostliny odpadávají. Právě díky tomu dracény získávají svůj typický vzhled holého kmenu s bohatou listovou korunou.

Od března do září přihnojujte dracény jednou za 14 dní speciálními tekutými hnojivy pro pokojové rostliny, které neobsahují vápno. Protože dračince rostou pomalu, přesazují se podle potřeby. Mladé rostlinky přesazujte každý rok, starší rostliny pak každé 2 až 3 roky. Vhodná je výsadba do širokých nízkých květináčů. Pěstební substrát by měl obsahovat 2 díly drnovky, 1 díl listovky, 1 díl kompostové zeminy a 1 díl písku. Do zeminy je dobré přidat trochu dřevěného uhlí a antuky. Pokud se rostlině celkově nedaří a špatně roste (zejména na jaře), pak za to nejspíš může nedostatek živin. Vyhněte se raději pěstování v plastovém květináči, protože tak často dochází k přemokření rostlin, což se projevuje ztmavnutím kořenů a svěšením listů. Některé druhy dracén se dají dobře pěstovat i hydroponicky, tedy pouze ve vodě bez zeminy.

Zdroj: Dracéna
Zveřejněno dne: 5.6.2014

Bakopa

Bakopa velkokvětá

Rostlina pochází z Jižní Afriky a u nás je pěstována jako letnička. Odrůdy 'Falls' se vyznačují větším vzrůstem a velkými květy. Jsou vhodné k výsadbě do nádob na slunná nebo polostinná místa. Velmi dobře vyniknou také ve smíšených výsadbách.

Bakopu můžete pěstovat od jara až do podzimu venku, a jelikož se jedná o trvalku, můžete ji během chladných měsíců zazimovat.

Rostlina disponuje dlouhými stonky, které zdobí drobné zelené lístky, ty jsou následně posety velkými květy. Na dlouhých převislých stoncích nese drobné vejčité jemně zubovité listy, které jsou světle zelené. Stonky jsou listy posety tak, že tvoří hustý zelený koberec posetý něžnými hvězdicovitými květy, které vyrůstají z listového paždí. Drobné květy samy opadávají, takže se vlastně rostlina sama čistí a odkvetlé květy nemusíme obírat. Plodem je tobolka.

Při výsadbě do venkovního truhlíku je potřeba vyvarovat se ranním mrazíkům. S vysazením rostlin tedy čekáme přibližně až do poloviny května. Bakopám se nejvíce daří v dobře propustné a na živiny bohaté půdě – tu zakoupíte například ve formě univerzálního substrátu pro balkonové rostliny. Pokud se rozhodnete umíchat si substrát doma, vytvořte jej ze zeminy, kompostu a písku. Zeminy by měla být zhruba polovina a kompostu s pískem po čtvrtinách.

Bakopy velkokvěté pro svůj růst potřebují dostatek světla a tepla. Najděte jim tedy světlé stanoviště, přímé sluníčko ale není podmínkou. Ideální jsou světové strany jih nebo jihovýchod, kde je dostatek světla po celý den.

Rostlinu byste při zalévání neměli zbytečně přemokřovat, ale ani naopak její substrát nechat extrémně suchý – ideální je, když má bakopa ve svém květináči stále vlhko. Při přemokření se mohou objevit plísně a další nepříjemní škůdci. Během letní sezóny se vyplatí rostlinu přihnojit tekutým hnojivem (bohatým na železo), po kterém krásně poroste.

Bakopa je schopna odolávat mrazům až do pěti stupňů pod nulou. To znamená, že ji stačí zazimovat na konci podzimu. Po odkvětu by se měla seříznout tak, aby její velikost nepřesahovala 20 centimetrů.

Pokud chcete rostlinu nechat přezimovat, na podzim po odkvětu rostlinu seřízněte asi na 20 cm a uložte ji na světlé chladné stanoviště bez mrazu. Ideální je teplota okolo 10 °C. Na jaře rostlinu přesaďte, v době, kdy začnou rašit nové výhony, ji umístěte ven.

Jestliže budete chtít bakopu sami množit, máte dvě možnosti. Bakopa se dá řízkovat nebo vypěstovat ze semínek, která získáte po jejím odkvětu. Pokud máte na výběr, doporučuje se spíše první způsob, jelikož je jednodušší a spolehlivější. Rostlinu lze pořídit kolem 30 korun za kus.


Zdroj: Bakopa
Zveřejněno dne: 11.7.2016

Pěstování muškátů

Druhy muškátů

Muškáty neboli pelargonie mají přes 200 druhů. Páskaté pelargonie jsou rostliny s okrouhlými listy s charakteristickým páskem a s pětičetnými hustě plnými nebo poloplnými květy. Můžeme je pěstovat jako zelenolistou, hnědolistou nebo zlatolistou odrůdu. Zelenolistá odrůda má klasické zelené listy s více nebo méně výraznou hnědou zónou. Hnědolisté odrůdy jsou charakteristické svými dekorativními tmavě hnědými listy s tenkým zeleným okrajem. Zlatolisté odrůdy jsou na našem trhu novinkou. Jsou ozdobné nejen květem, ale i listem. Mezi páskatými odrůdami u nás začínají být oblíbené pelargonie s hvězdicovými květy různých barev, nazývané také stelary. Rostliny jsou vějířovité či hvězdicovité s jednoduchými květy, jež obvykle netvoří semena, a proto kvetou velmi dlouho. Velkokvěté pelargonie jsou keříkovité rostliny s okrouhlými až vejčitými, hluboce pilovitými listy a široce nálevkovitými, exoticky zbarvenými květy, jež se po otevření snadno poškodí počasím. Břečťanolisté pelargonie jsou spíše převislé rostliny, ideální do visutých košíků, s okrouhlými, laločnatými listy, podobnými jako u páskatých pelargonií. Vytvářejí dlouhé a krásné výhony se spoustou květů, používají se tedy především do okenních truhlíků a závěsných nádob, z nichž splývají v dech beroucím živém barevném vodopádu. Pelargonie skupiny P. odoratissimum a botanické druhy jsou muškáty s malými, často nepravidelně hvězdicovitými květy. Tyto rostliny se pěstují pro vonné listy. Umějí vonět jako růže, jablka, citróny, ananasy, muškátové oříšky, ořechy nebo mají kořeněnou vůni.

Převislé muškáty plnokvěté

Tady jsou fotografie, na kterých jsou vidět visuté plnokvěté muškáty.

Zdroj: Pěstování muškátů
Zveřejněno dne: 14.4.2014

Jak pěstovat rukolu

Pěstování

Do pěstování rukoly se může pustit i naprosto nezkušený zahradník, dokonce nemusí ani vlastnit pozemek. Není náročná na péči – může růst na záhonech, v truhlíku, anebo v zimních měsících na parapetu na podloží z vaty nebo buničiny. V obchodech se semenářskými produkty se její semínka dají koupit buď sypaná, nebo na takzvaných výsevových páscích, což je velmi praktické, protože tak zamezíme shlukování semínek, z nichž pak vyrazí trs rostlinek. Protože rukola roste rychle, je vhodná jako první předjarní zelenina (v období, kdy je lidský organismus vyčerpán zimními měsíci a trpí avitaminózou, která způsobuje „jarní únavu“). Připravíme si mělkou podložku, která se vejde na okenní parapet (užší tác nebo plastovou misku pod květináč), a vyložíme ji navlhčenou vatou nebo buničinou. Na podklad nasypeme rovnoměrně semínka, lehce je přitlačíme a opatrně zalijeme, aby neplavala. Semínka rukoly vzejdou asi po týdnu, po čtrnácti dnech je možné lístky sklízet (odštipovat). Má-li rostlinka dobrou péči (zálivku a mírné teplo), může na vatovém základu obrážet až šest týdnů. Pro tento druh pěstování se hodí druh rukola planá (Diplotaxis tenuifolia).

Pěstování na záhonu

V případě mírného jara (když teploty dovolí a nehrozí sněžení či mráz) vyséváme rukolu ven, a to buď do balkonového truhlíku, nebo na slunný záhon. V zemině (substrátu) se jí daří lépe než na vatě, vyroste asi do 20 centimetrů. Jestliže „vyžene do květu“, bude vyšší. Proto při výsevu dodržujeme vzdálenost mezi řádky přibližně 20 centimetrů. Máme-li úzký truhlík, budeme se muset spokojit s jednou řadou, anebo semena rovnoměrně rozptýlíme, aby rukola měla dost místa. Když semínka vzejdou, je třeba rostliny vyjednotit (protrhat). Během růstu jí věnujeme obvyklou péči – jemně ji okopáváme, zaléváme a plejeme.

Sklizeň

Rukolu sklízíme průběžným odštipováním lístků. Je nutné činit tak opatrně, abychom nepoškodili matečnou rostlinu. Odtrhávání lístků ji nutí k bujnějšímu obrůstání. Podle zkušeností pěstitelů ji lze na záhonu pěstovat i jako víceletou rostlinu, její kořeny na jaře znovu obrostou. Jestliže vykvete, sama se vysemení a rozmnoží. Na balkoně ovšem asi vymrzne.

Zdroj: Jak pěstovat rukolu
Zveřejněno dne: 20.4.2014


SiteMAP