Informace od profesionálů

MENU

  

CHOROBY

  

PĚSTOVÁNÍ

  

ŠKŮDCI

  

RECEPTY

  
Téma

DEKORACE

OBSAH

Calocephalus brownii 'silver bush'

Calocephalus brownii 'silver bush' je zajímavá rostlina původem z daleké Austrálie, která se s oblibou používá jako živá podzimní dekorace. Rostlina se poslední dobou hojně pěstuje také u nás, především na balkónech a terasách. Je nenáročná na zálivku a oblíbená pro své zajímavé listy připomínající stříbrné drátky. Pro pěstování je vhodná písčitá půda a slunečné stanoviště. Pokud chceme použít Calocephalus brownii 'silver bush' jako součást podzimní dekorace, můžeme dát vyniknout přirozené kráse jeho stříbrných listů (třeba ve spojení s lampionky mochyně židovské třešně, fialovým či bílým vřesem a mahonií cestmínolistou), anebo dát přednost nabarvené variantě. Nabarvený Calocephalus brownii 'silver bush' se těší velké oblibě především v německy mluvících zemích.

Zdroj: Krásnohlávek

MYRTA OBECNÁ (Myrtus communis)

Myrta obecná představuje jeden ze 100 druhů této rostliny, která je, věřte – nevěřte, pozůstatkem třetihorní květeny! Volně v přírodě roste v celém Středomoří, najdeme ji také na Azorech a Madeiře. Dorůstá zde výšky 1 až 3 metrů. Pro svůj celkový atraktivní vzhled – kombinace drobných tuhých sytě zelených lístků a malých bílých nebo narůžovělých kvítků – a využití jako dekorace při svatbách, je hojně pěstována jako okrasný keř i v našich klimatických podmínkách.

Zdroj: Myrta

Levandule jako dekorace

Levandule je krásná dekorativní rostlina. Na zahradě nám její keříčky svojí nádhernou barvou a úžasnou nezaměnitelnou vůní navodí příjemnou letní atmosféru. Představuje i perfektní materiál pro domácí kreativní tvoření, letní výzdobu, domácí výrobu mýdel, výrobu dekorací a bytových doplňků. Květy levandule můžete použít při výrobě ručního papíru. Motivy levandule lze využít také při výrobě doplňků a dekorací ve velmi oblíbeném Provance a Vintage stylu. Svazky sušených květů jsou krásnou dekorací a zároveň provoní a osvěží vzduch. Čerstvé květy lze také kandovat a zdobit jimi dezerty, přidávat je do marmelád. Sušené květy levandule přidávejte i do každé správné směsi provensálských bylin.

Zdroj: Levandule

Vánoční hvězda pletená z papíru

Na Vánoce si můžete vyrobit i vánoční hvězdu z proužků papíru. Vánoční dekorace z papíru je vytvořena z papírových ruliček a není složitá na přípravu. Za pár minut tak je doma skvělá dekorace, která oživí váš interiér.

Budete potřebovat: papírové ruličky, lepidlo Herkules, barva ve spreji

Postup: Nejdříve si musíte udělat papírové ruličky. Pokud vám zbydou, můžete je použít jako zápich do květináče nebo jimi ozdobit dárky. Dvě ruličky si slepte a vytvořte z nich trojúhelník. Na jednu ruličku budete potřebovat dva trojúhelníky, které potom slepíte k sobě. Slepujte je lepidlem Herkules. Oba trojúhelníky by měly být stejné. Trojúhelníky k sobě přiložte vzhůru nohama a ve spojích je slepte Herkulesem. Musí vám vytvořit plochý obrys hvězdy. Poté vytvořený obrys hvězdy začněte obmotávat dalšími ruličkami. První ruličku přilepte k sobě a nechte lepidlo pořádně zaschnout. Místo slepení zajistěte kolíčkem na prádlo. Nyní budete ruličky přehýbat přes spojovací body, kde se vám trojúhelníky protínají. Když bude rulička krátká, napojte ji další ruličkou. Pořád se pohybujte přes spojovací body trojúhelníku. V každém spoji by se ruličky měly přehnout třikrát. Takto vytvořenou hvězdu nastříkejte barvou a posypte třpytkami ještě do nezaschlé barvy. Tento postup opakujte postupně po zaschnutí i z druhé strany.

Zdroj: Vánoční hvězda z papíru

Než začnete cokoliv plést z papíru, musíte si připravit ruličky. Nastříhané proužky (například ze Zlatých stránek) našikmo namotáte na špejli (viz postup výše). Používejte tekuté lepidlo na zalepení konců. Špejli vytáhněte a rulička je hotová. Na věnec budete potřebovat spoustu ruliček, ale průměrně velké Zlaté stránky postačí.

Najděte si předmět, který bude v průměru takový, jaký chcete mít průměr věnce. Bude to zároveň forma i těžítko. Vezměte si ruličku, přilepte ji ke středu a začněte oplétat předmět zleva doprava. Vždy ruličku, kterou jste překřížili, následně vezměte a pleťte s ní. Vzorek bude zvláštně plastický. Tam, kde jste překládání ruliček začali, vznikne prostor, musíte tedy do vzniklé mezery vložit další ruličku (vlepit). Takto postupujte stále dokola. Když vám dojde délka ruličky, nastavte ji další (zasuňte tenký konec do většího otvoru). Nezapomeňte použít lepidlo.

Válcovitý předmět uvnitř stále posunujte, až budete mít potřebnou délku úpletu hotovou. Odhadnete sami, jak velký věnec budete chtít. Úplet stočte do kruhu a dobře přilepte tavnou pistolí nebo upevněte jemnějším drátkem.

Tam, kde je spoj, se naaranžuje nějaká dekorace. Po dokončení můžete věnec nalakovat nebo jej natřít vhodnou barvou. A máte hotovo.

Zdroj: Pletení z papíru

Ruličky na pletení z papíru

Před samotným zahájením výroby papírových ruliček si ujasněte, co vlastně chcete vytvořit. Tomu přizpůsobte i výběr papíru, který na výrobu použijete. Nepoužívejte lakované tiskoviny, špatně na nich drží barva. Ruličky na osnovu vyrábějte z pevnějších papírů, stejně jako ruličky na výrobu předmětů, od nichž očekáváte, že budou mít určitou nosnost (například papírové krabice na skladování nejrůznějších pokladů). Naopak na dekorace a menší předměty je vhodné použít jemný papír, například telefonní seznamy.

Na výrobu papírové ruličky si připravte papír a špejli. Papír rozdělte na proužky o šířce zhruba 7 centimetrů. Špejli položte na roh papíru pod úhlem 45°. Roh papíru přehněte přes špejli, opatrně prstem dotáhněte tak, aby papír špejli těsně ovinul, a špejli začněte koulet po papíře. Až celý pruh papíru namotáte na špejli, přetřete poslední rožek papíru lepidlem a přilepte k ruličce. Rulička se bude mírně rozšiřovat, nelekejte se toho. Je to žádoucí, protože do širší části se vám bude lépe zasouvat navazující rulička.

Máte-li připraveno dostatečné množství ruliček, můžete začít papírové pletení. Nejprve si vytvořte osnovu budoucího výrobku. Ta se vytvoří splétáním osnovních ruliček, nebo můžete použít pevné dno z kartonu. Pro přípravu osnovy z pevného dna potřebujete dva kusy kartonu totožných rozměrů. První díl potřete lepidlem a rozmístěte na něj osnovní ruličky zhruba ve vzdálenosti 2 centimetrů. Poté přilepte druhý díl kartonu, položte na něj něco těžkého a nechte základnu dobře zaschnout. Vyplétání dna je inspirováno pletením z proutí - osnovní ruličky zploštíte a vzájemně je propletete střídavě zespodu a seshora tak, aby vznikla pevná vazba. Možností, jak zakončit hotový výrobek pletený z papíru, je několik. Začátečník jistě nejvíce ocení jednoduchý způsob uzavírky, při kterém ruličku, kterou plete, zasune pod jakoukoliv osnovní ruličku. Jednotlivé osnovní ruličky pak zastřihne a založí podle návodů na videu.

Takto hotové výrobky přetřete barvou, sjednotíte tím barevný odstín a zároveň jim dodáte na pevnosti a trvanlivosti. Po zaschnutí znovu můžete výrobky přetřít libovolnými barvami a vzory dle své fantazie nebo je ozdobit například ubrouskovou technikou.

Výsledek vašeho pletení z papíru pak najde své využití v domácnosti a ozdobí ji jako zajímavá a estetická dekorace. A pokud se vám tato činnost zalíbí, můžete si zřídit i prodej těchto výrobků.

Zdroj: Pletení z papírových ruliček - návody

Habr obecný - nejlepší odrůdy na živý plot

Habr fastigiata

Odrůda fastigiata je rychle rostoucí habr s kuželovitým, sloupovitým vzrůstem, který se časem větví. Dobře snáší zastřihování a tvarování. Listy habru fastigiata jsou ve tvaru srdce, dvojitě vroubkované a tmavě zelené, zatímco kůra je hladká a olivově zbarvená.

Vzhledem ke sloupovitému tvaru lze tuto odrůdu vysadit i v malých zahradách. Efektně vypadá, když je vysazena jednotlivě i v řadách.

Habr columnaris

Grab columnaris je pomalu rostoucí a u nás méně oblíbená odrůda. Jak vypadá columnaris grab? Na rozdíl od svého názvu tento habr netvoří sloupy, ale má kuželovitý tvar, který se postupem času stává kulovitým. Strom má tolik listů, že vypadá ostříhaný. Listy habru této odrůdy jsou vejčité a světle zelené.

Díky svému hustému a téměř geometrickému tvaru vypadá skvěle v zahradách ve francouzském stylu. Odrůda columnaris se používá jako jeden strom nebo se vysazuje v řadách. Skvěle se hodí do malých zahrad a k dekoraci teras , kde se dá vysadit do květináčů.

Habr je nenahraditelnou rostlinou v parcích a zahradách. Zvláštní výhodou je nízká cena sadby, protože se dá dobře množit řízkováním, dále mrazuvzdornost, odolnost vůči chorobám a nízké nároky na půdu a stanoviště. Vyplatí se zařadit habr obecný do vaší zahradní dekorace jako tvarovaný živý plot nebo jako atraktivně vypadající jednotlivý exemplář. Za zvážení stojí mít na své zahradě habr obecný carpinus betulus.

Zdroj: Množení habru řízky

Modřenec chocholatý

Vytrvalá, cibulnatá, 15 až 60 cm vysoká bylina, jejíž přízemní listy jsou široce čárkovité. Květy uspořádány ve válcovitém hroznu, na vrcholu s takřka vzpřímenou chocholkou. Horní květy jsou sterilní, 3–6x kratší než květní stopka, modrofialové, dolní květy jsou fertilní (plodné), zelenavé a větší než sterilní květy. Kvete v dubnu až červnu.

V ČR se vyskytuje roztroušeně pouze v teplejších oblastech, hojně roste v jižní a střední Evropě, v jihozápadní části Asie a na severu Afriky.

Nejčastěji modřenec chocholatý (Muscari comosum) roste na slunných stráních, mezích, vinicích, v trávnících, na náspech, na půdách sušších a chudých.

Nese hrozen dvojích kvítků. V horní části lodyhy jsou to jalové květy, které jsou fialové, dlouze stopkaté a hustě na sebe nahloučené. V dolní části lodyhy jsou pak žlutavé, zvonkovité, plodné květy.

Často se pěstuje mezi cibulnatými rostlinami, může se ale také nechat ke zplanění v trávníku. Počítejme však s tím, že v plné kráse zazáří pouze na jaře, přes léto se prakticky vytratí a teprve na podzim poslouží jako zelená dekorace. Vybírejme pro ně tudíž taková místa, kde budou během letních měsíců zakryty kvetoucími rostlinami.

Modřenec chocholatý se dá koupit v zahradnictví nebo v internetových obchodech, cena za balení cibulovin, kde jich je většinou 5 kusů, se pohybuje kolem 50 korun.

Rostlinu lze považovat za jedovatou, ale žádné vážné otravy nebyly v lékařské literatuře zaznamenány. Patří mezi ohrožené rostliny.

Zdroj: Modřenec

Modřenec hroznatý

Vytrvalá, 10 až 30 cm vysoká bylina. Přízemních listů je 5 až 6, jsou úzce čárkovité, svrchu žlábkovité, slabé, delší než květenství. Květy v hustém hroznu, vonné, podlouhle vejčité až téměř kulovité, modré až černofialové, na okraji bíle lemované. V našich zahrádkách vykvétá obvykle v dubnu a květnu. Plodem je tupě špičatá tobolka.

V ČR původní jen na jihu Moravy, jinde pěstován a často zplanělý. V Evropě původní zejména ve Středozemí, ale zplanělý i v mnoha jiných oblastech.

Nejčastěji modřenec hroznatý (Muscari neglectum) roste na slunných stráních, mezích, vinicích, trávnících, náspech, na půdách mírně suchých, vápnitých, hlinitých.

Často se pěstuje mezi cibulnatými rostlinami, může se ale také nechat ke zplanění v trávníku. Je však nutné počítat s tím, že v plné kráse zazáří pouze na jaře, přes léto se prakticky vytratí a teprve na podzim poslouží jako zelená dekorace. Vybírejte tudíž taková místa, kde budou modřence během letních měsíců zakryty kvetoucími rostlinami.

Protáhlé dužnaté listy nepatří právě k malebné dekoraci jarní květiny, protože v době květu začínají polehávat a z větší části usychají. Vyrážejí opět na podzim v podobě úzce čárkovitých, na konci převislých výhonů s poloobloukovitým průřezem. V té době dorůstají od 10 až do 40 cm.

Na naše zimy jsou modřence zvyklé, ale pro každý případ můžete kořenovou část zakrýt chvojím.

Rostlinu lze považovat za jedovatou, ale žádné vážné otravy nebyly v lékařské literatuře zaznamenány. Modřenec hroznatý patří mezi silně ohrožené druhy (C2).

Modřenec se dá koupit v zahradnictví nebo v internetových obchodech, cena za balení cibulovin, kde jich je většinou 5 kusů, se pohybuje okolo 45 korun.

Zdroj: Modřenec

Pozor

Nejčastěji se hortenzie objevují na různých dvorcích a terasách jako významný doplněk a dekorace. Do této skupiny ale patří i běžné rostliny pěstované v květináčích nebo kontejnerované rostliny čerstvě přinesené z obchodu. Mnozí zahrádkáři využívají různé podzimní výprodeje k výhodnému nákupu. Často to ale bývá tak, že v pozdním podzimu už nedojde k výsadbě těchto rostlin do volné půdy – jejich noví majitelé čekají na teplejší jaro, kdy práce venku bude radostnější. Aby rostliny v nádobách přečkaly zimu co nejlépe, můžete využít hned několik metod. Nejpracnější, ale také nejúčinnější je založení rostlin do volné půdy, například do volných zeleninových záhonů. Ideální je všechny takto zimované rostliny vyjmout z nádob a „zasadit“ je do společné jámy v půdě těsně jednu vedle druhé. Je to velmi bezpečná metoda, protože rostliny nejsou vystaveny stresovým faktorům, jako je rychlé promrzání či prosychání zeminy v nádobě. Kdo nemůže či nechce podstupovat tento způsob, může si pomoct i jinak. Například přestěhovat rostliny v nádobách do prostoru, kde nemrzne, třeba do nevytápěné garáže. Nijak nevadí, že tato místnost je tmavá, důležité však je, aby v ní nebylo teplo. Kombinace tmy a zimy je pro rostliny přijatelná (pod sněhem je také tma), neboť v chladu jsou všechny fyziologické funkce rostlin utlumeny na minimum. Další variantou přezimování rostlin v nádobách je jejich přestěhování na zastíněné místo, nejlépe k severní straně budovy. Všechny rostliny umístěte blízko vedle sebe, aby vytvořily jednu velkou skupinu, přičemž citlivější druhy dejte doprostřed a odolnější na okraj skupiny. Ve stínu jsou rostliny chráněné před zimním sluncem a zjara se probouzejí jen pozvolna a pomalu. Tím jsou ušetřeny od namrznutí, které by způsobily pozdní jarní mrazíky. U takto zimovaných rostlin nijak nespěchejte s jejich „odzimováním“.

Zdroj: Hortenzie velkolistá - pěstování venku

Hvězda z papíru – návod

Vánoční dekorace z papíru zvaná polská hvězda je oblíbená pro jednoduchost, s jakou se dá vyrobit, ale také pro svůj vzhled a variabilitu použití. Využít ji lze totiž jako dekoraci na vánoční stromeček, do oken, do dveří, nebo jako doplněk k dalším dekoracím ve vašem interiéru. Tato vánoční hvězda z papíru zkrášlí váš interiér, a navíc budete mít originální dekoraci ve stylu, jaký si sami zvolíte.

Potřebujete: barevný papír nebo noviny, obyčejná tužka, lepidlo, provázek nebo stužku, karton, jehla s velkým uchem, ozdobný prášek, barva ve spreji

Postup: Nejdřív je potřeba udělat 10–14 stejných kruhů o průměru přibližně 10 cm. Pro usnadnění práce se doporučuje vystřihnout z barevného papíru kruhy tak, že na sebe navrstvíte několik papírů. Záleží jen na vás. Každý kruh potom přeložte na polovinu, poté na čtvrtinu a ještě jednou tak, abyste dostali 8 stejný dílů. Poté je třeba do každého kruhu do středu ještě označit malý kroužek o průměru přibližně 3–4 cm. V místech, kde máte kruhy přeložené, udělejte střih směrem ke středu a vždy tak, aby nepřesáhl vnitřní naznačený kroužek. Jakmile máte hotovo, vezměte obyčejnou tužku a obtočte kolem hrotu konec papíru tak, aby vznikla rulička. Vznikne vám hvězda s osmi hroty. Tu libovolně nazdobte nebo nechte jen tak, jak je. Pokud chcete mít novinový papír se třpytkami, naneste lepidlo na hroty a poprašte je ozdobným práškem, nebo hvězdu nastříkejte barvou ve spreji, kterou ještě za vlhka můžete poprášit třpytkami. Poté je třeba do každé udělat otvor, kterým se provlékne provázek nebo stuha. Opět vám pomohou překlady, díky kterým je střed naznačen přesně. Vezměte provázek a navlíkněte na něj zarážku z kartonu nebo plastu, opět záleží jen na vás, jaký zvolíte design nebo materiál. Nejjednodušší je asi vystřihnout ji z kartonu (musí být pevnější). Poté nasaďte na provázek první zarážku a posuňte ji do středu. Velkou jehlou ji protáhněte, abyste snadněji na provázek umístili všechny hvězdy. Jakmile máte poskládané na provázku, nasaďte druhou zarážku. Zůstanou vám dva konce a ty jednoduše roztáhněte od sebe. Hvězdy udělají konečně plastický tvar a vy můžete oba konce zavázat. Hvězda je hotová.

Zdroj: Vánoční hvězda z papíru

Druhy dýní

Dýně můžeme rozdělit do dvou skupin, a to na jedlé druhy a okrasné druhy.

Jedlé druhy dýní

  • Baby Boo:Tato dýně má krásnou bílou barvu se žebrováním, velmi se hodí na vaření, je však chutná i v syrovém stavu.
  • Dýně obecná: V našich podmínkách je nejčastěji pěstovaným druhem dýně. Její vyzrálé plody dosahují hmotnosti až několika desítek kilogramů. Vhodná je k vaření i kompotování.
  • Dýně Hokaido: Pochází z japonského ostrova Hokaido. Má sladkou chuť, jež se podobá bramborám nebo pečeným kaštanům, a řadí se k nejmenším pěstovaným dýním vůbec, dosahuje totiž hmotnosti přibližně jen 0,7 až 2,5 kilogramu. Barvu mívá od žluté až po sytě oranžovou. Dužinu má oranžovou. Dýně Hokaido je známá především díky svým pozitivním účinkům na lidské zdraví.
  • Dýně máslová: Je nejsladší ze všech. Navíc je po uvaření krásně krémová. Má tvar hrušky, světle béžovou oranžovou slupku a uvnitř je sytě oranžová. Je vhodnější ji oloupat, hodí se na polévky, na pečení nebo jako příloha například k rýži nebo kuřecímu masu.
  • Festival dýně: Patří mezi žaludové dýně. Vzhledem ke svému tvaru a žluto-bílo-zelenému zabarvení na povrchu je velmi vhodná k dekorativním účelům, je ji však možné využít také v kuchyni. Je totiž velice lahodná i v syrovém stavu.
  • Chameleon: Je dýně žaludového tvaru, kterou je díky jejím krásným barvám možné použít jako dekoraci. Velmi vhodná je však také na vaření, má totiž jemnou oříškovou chuť, je možné ji i déle skladovat. Díky tomu, že roste jako keř, není ani její pěstování náročné na prostor.
  • Iron Cup: Tato dýně je na povrchu zelená a uprostřed světle oranžová. Je vhodná pro jakoukoli kuchyňskou úpravu, především pak na polévky. Díky její konzistenci je možné ji skladovat nezvykle dlouho, zhruba až jeden rok.
  • Kamo Kamo: Dýně výborně se hodící pro svou sladkou chuť k přípravě sladkých dipů. Má oranžovo-zelený žebrovaný povrch, a tak může sloužit i jako decentní dekorace.
  • Korunní princ: Dýně své jméno získala podle korunky, která na plodu vyrůstá. Tento druh je na povrchu bílý, ale dužinu má sytě oranžovou.
  • Marina di Chioggia: Tento druh dýně má kvalitní dužinu, která má tmavou nebo šedozelenou barvu. Výborná je pečená anebo dušená ve vlastní slupce.
  • Muškátová dýně: Dýně je na povrchu žebrovaná a zelená, uvnitř je sytě oranžová. Má poměrně hutnou dužinu. Tento druh dýně je výborný i v syrovém stavu.
  • Německá centýřová dýně: Tato dýně je vhodná na kompotování. V našem mírném klimatu se jí velice daří a její pěstování vůbec není složité ani náročné.
  • Olejová dýně: Je vyhledávaná pro svá vynikající semínka, která je však nejdříve potřeba řádně usušit. Nachází se v nich celá řada vitaminů a minerálů.
  • Peruánská dýně: Tato dýně má na povrchu zelenou barvu a svým tvarem připomíná žalud. Dužinu má sytě žlutou a je velice vhodná na vaření.
  • Sladké brambory: Známým a oblíbeným druhem dýní jsou Sweet Potatoes. Hodí se k vaření, ale dobré jsou také v syrovém stavu.
  • Špagetová dýně: Je pravděpodobně nejchutnější dýní. Název získala díky svému tvaru, její plody jsou šišaté a kulovité. Výborně se hodí na vaření, a to především díky chutné dužině.
  • Turecké turbany: Dýně, které jsou kvůli svému vzhledu přezdívané turecké turbany, mají různé barvy, nejčastěji oranžovou a zelenou. Skvěle se hodí na vaření. Vynikající jsou plněné a zapečené.
  • Valenciano Lumina: Tato dýně je vhodná ke kompotování nebo výrobě sladkých marmelád a moučníků.

Okrasné dýně

Mezi čistě dekorativní dýně patří například Croockneck. Tento název má proto, že svým tvarem připomíná ptáka s ohnutým krkem. Hezkou dekorací jsou také dýně Flat Striped, které mají na svém tmavě zeleném povrchu bílé proužky. Ozdobná je i zelená dýně Lagenarie Cobra a šedá Autumn Wings. Jako dekorace se samozřejmě dají použít i jedlé dýně.

Zdroj: Jak zpracovat dýně

Před samotným zahájením výroby papírových ruliček si ujasněte, jaký finální produkt chcete získat. Tomu přizpůsobte i výběr papíru, který na výrobu použijete. Nepoužívejte lakované tiskoviny, špatně na nich drží barva. Ruličky neboli motalinky na osnovu vyrábějte z pevnějších papírů, stejně jako ruličky na výrobu předmětů, od nichž očekáváte, že budou mít určitou nosnost (například papírové bedny na skladování nejrůznějších pokladů). Naopak na dekorace a menší předměty je vhodné použít jemný papír, například již zmíněné telefonní seznamy.

Postup

Připravte si papír a špejli. Někteří zkušení pletaři navíjejí papír také na pevné dráty nebo velmi slabé tyčky uchycené do aku vrtačky. Papír rozdělte na proužky o šířce zhruba 7 centimetrů. Špejli položte na roh papíru pod úhlem 45°. Roh papíru přehněte přes špejli, opatrně prstem dotáhněte tak, aby papír špejli těsně ovinul, a špejli začněte koulet po papíře. Až celý pruh namotáte na špejli, poslední roh papíru přetřete lepidlem a přilepte k ruličce. Rulička se bude mírně rozšiřovat, nelekejte se toho. Je to žádoucí, protože do širší části se vám bude lépe zasouvat navazující rulička.

Máte-li připraveno dostatečné množství ruliček, můžete započít papírové pletení. Nejprve si vytvořte osnovu budoucího výrobku. Ta se buď vytvoří splétáním osnovních ruliček, nebo můžete použít pevné dno z kartonu.

Pro přípravu osnovy z pevného dna potřebujete dva kusy kartonu totožných rozměrů. První díl potřete lepidlem a rozmístěte na něj osnovní ruličky zhruba ve vzdálenosti 2 centimetrů. Poté přilepte druhý díl kartonu, zatižte jej a nechte dobře zaschnout.

Vyplétání dna tvoříte tak, že osnovní ruličky zploštíte a vzájemně je propletete střídavě zespodu a seshora tak, aby vznikla pevná vazba.

Začátečníci ocení papírové pletení podle předlohy. Zjednodušeně řečeno ‒ zvolí si libovolný předmět, který budou oplétat. Může to být například krabička od čaje, ale také květináč nebo cokoli jiného, k čemu budete moci osnovu bezpečně přichytit pomocí kolíčku na prádlo. Díky tomuto uchycení dokážete rovnoměrněji dotahovat ruličky a věrněji kopírovat tvary předlohy, takže výsledek bude rovnoměrný a pravidelný.

Zdroj: Pletení z papíru

Papírové ruličky

Ruličky můžeme plést z různých druhů novin, papírů či letáků, každý si musí nejprve vyzkoušet, co mu bude nejvíce vyhovovat. Pozor jen na některé lesklé letáky, použitá barva na nich nemusí dobře držet. Důležité je, že rulička musí být co nejpevnější, aby se z ní dobře pletlo. Pokud ji sevřeme v prstech, neměla by se příliš zmáčknout. Proto zasunujeme při pletení špejli opravdu jen malý kousek, kdyby byla špejle uvnitř celé ruličky, byla by pak rulička zbytečně tlustá, a navíc i měkká. Rulička bude mít takovou barvu, jakou má cca 1–1,5 cm široký okraj. Máme-li papír položený na stole vodorovně, jedná se o horní podélný okraj vespodu papíru. Na tom, jak je popsaný zbytek papíru, nezáleží. I ze zcela popsaného papíru, který má alespoň jeden okraj nepotištěný, lze tedy udělat nepotištěnou ruličku. Samozřejmě pokud se vám potištěná rulička líbí, nemusíte se tím zabývat a pleťte si, jak chcete. Pletení z papíru na Vánoce zaměstná vaše děti při dlouhých večerech.

Ploché ruličky: Někdy se však přece jen hodí, když je rulička měkká a nechá se zploštit. Takovou ruličku pleteme z měkkých novin či letáků, a navíc ji ještě můžeme plést tak, že v ní máme špejli zasunutou celou. Tyto ruličky se používají například pro pletení rámečku.

Tolik informace k ruličkám a nyní je tu postup a potřebné suroviny na vánoční dekoraci do vašeho interiéru. Hvězda z proužků papíru:

Potřebujeme: noviny či papíry, nůžky, špejle nebo kousek drátu, lepidlo

Postup na papírové ruličky: Na pletení z papíru je nejprve nutné naplést si větší množství papírových ruliček. Můžeme použít i staré noviny či počmárané papíry – zkrátka zcela nepotřebný materiál určený k vyhození. Ruličky musí být na jednom konci užší a na druhém širší, aby se pak při pletení mohly do sebe vzájemně zasouvat a napojovat. Noviny či papír o formátu A4 si rozstřihneme podélně přibližně napůl. Vznikne nám tak obdélník o rozměrech cca 28 x 10,5 cm. (Toto samozřejmě není striktně dáno, rozměr papíru může být jakýkoliv, podle toho se pak však bude odvíjet síla a délka ruličky.) Na pravý dolní okraj papíru si položíme konec špejle (asi 2 cm) a začneme na něj postupně papír namotávat. Ruličku přidržujeme oběma rukama a postupně se rukama přesouváme doleva. Především levá ruka musí přidržovat koneček ruličky, aby se nerozmotal, a začneme na něj papír postupně namotávat. Levý konec ruličky je tedy užší a pravý konec (ve kterém je zčásti zasunutá špejle) je širší. Když ruličku domotáme téměř do konce, zbylý růžek papíru potřeme lepidlem. Ruličku domotáme až na konec a růžek pevně přitiskneme k ruličce. Nakonec vyndáme špejli.

Pletená papírová hvězda vypadá takto.

Polská papírová hvězda vypadá takto.

Tak co, povedly se vám vánoční dekorace z papíru? Pochlubte se svými výtvory.

Zdroj: Vánoční hvězda z papíru

Nejlepší kukuřice na vaření

Na polích se ve velkém pěstuje kukuřice na zrno (Zea mays indentata), říká se jí krmná nebo také „koňský zub“, a sice pro podobnost semen se zuby koně. Je to velice důležitá plodina pro výrobu škrobu, potravin a mouky.

Kukuřice obecná (Zea mays indurata) se liší tvarem zrn, která jsou kratší, tvrdá a kulatější. Má podobné využití, ale u nás se moc nepěstuje. Rozšířená je spíše v zámoří, hlavně v Jižní Americe.

Cukrová kukuřice (Zea mays invar. saccharata) bude zajímat zahrádkáře. Řadí se mezi zeleninu a konzumuje se syrová nebo na mnoho způsobů v kuchyňské úpravě. Semena obsahují hodně cukru, vitamínu B i vlákniny.

Pukancovou kukuřici (Zea mays everta) znají milovníci popcornu v podobě pražených puklých zrn. Díky vysokému obsahu škrobu bobtnajícího při zahřátí jsou pražená zrna mnohem větší, než byla v původní velikosti.

Moučná kukuřice (Zea mays amylacea) má měkká zrna složená převážně ze škrobovin. Používá se k výrobě mouky na speciální pečivo (tortilly a podobně), bývá i barevná. U nás se nepěstuje, takže ji uvádíme spíše pro zajímavost.

Zbývá ještě indiánská kukuřice, druh s menšími klasy a různobarevnými zrny. Jedná se o kukuřici okrasnou, která je využívána jako dekorace. Vypadá úžasně, a tak není divu, že se její obliba mezi pěstiteli rychle šíří.

Jakmile zaschnou kukuřici „vlasy“, zkuste rozbalit klas a dloubnout nehtem do zrnka. Pokud je měkké a tekutina vodová, ještě je na sklizeň čas. Ze zralého zrna po narušení prýští mléčná tekutina, zato přezrálé zrno je jen moučnatě škrobovité. Sklizené klasy nechte v suknicích, loupejte je až před úpravou, aby neztrácely chuť.

Kukuřici můžete jíst syrovou, kuchyňsky upravovat vařením či v mikrovlnné troubě, grilovat i zamrazovat. Syrové klasy neskladujte dlouho, moučnatí a ztrácí svěží chuť. Při vaření kukuřice nepřidávejte do vody sůl, zrna by ztvrdla, přidejte ale lžíci cukru – zvýrazní se chuť i vůně.

S kukuřicí si nejen pochutnáte, ale i polepšíte: látky obsažené v zrnech zahánějí stres a zásobí mozek okamžitou energií. Odbourávají také únavu a podrážděnost, podporují soustředění a zvyšují vaši odolnost proti špatným náladám.

Pokud vám lahůdková kukuřice chutná, není problém vypěstovat si ji na zahradě. Semena (odrůda může být i barevná) se vysévají v době, kdy má půda teplotu alespoň osm stupňů. Hybridy ji potřebují ještě prohřátější, s výsevem není radno spěchat, protože při nižších teplotách semena nevyklíčí. Předpěstování je možné od března ve skleníku, asi po pěti týdnech jsou sazeničky vhodné k vysazování. Před výsadbou je alespoň deset dní otužujte. Přesazování se nebojte, kukuřice ho snáší velmi dobře. Rostliny vysazujte na dvacet pět centimetrů od sebe, řádky by měly mít vzdálenost tak sedmdesát pět centimetrů. Předpěstováním získáte o tři týdny časnější sklizeň. Pro postupnou (prodlouženou) sklizeň vysévejte kukuřici postupně v intervalu dvou týdnů, další jarní výsevy po oteplení už nemusíte předpěstovávat.

Zdroj: Vařená kukuřice

Vybíráme orchidej

Sbírka zdravých orchidejí je určitě dobrý nápad. Může jít také o rostlinu určenou jako dárek nebo jen jako dekorace na stůl, kromě krásného květu musíte při výběru orchideje klást důraz na důležitější faktory:

  • Zatřeste s rostlinou. Jemně uchopte rostlinu v místě, kde se začíná dotýkat substrátu a jemně s ní zatřeste. Epifytické orchideje (Dendrobium, Cattleya, včetně Phalaenopsis, Oncidium a Brasavola) jsou obvykle zasazené v hrubé směsi kůry, uhlí, polystyrenových a dalších organických a anorganických materiálech. Pokud kořeny nejsou pevně přichyceny k nádobě, můžete jemně zvednout orchidej z nádoby a opatrně nahlédnout. Pokud jsou kořeny k nádobě pevně přichyceny, nikdy je netrhejte, nechcete přeci kořeny poškodit. Pokud několik kořenů v horní části z nádoby vylézají, je vše v pořádku. Pokud je orchidej nevhodně zalitá, ale zdravá, nic vám nebrání v jejím nákupu, jen s další zálivkou vyčkejte do okamžiku, kdy bude skutečně potřeba.
  • Zkontrolujte zdravé kořeny. Kořeny jsou nejdůležitější částí rostliny orchideje. Kořeny orchideje jsou vysoce specializované orgány, které umí rychle přijímat vodu a dokonce i provádět fotosyntézu. V případě epifytických orchidejí jsou navrženy tak, aby byly schopny lpět na nerovném povrchu a ukotvit rostlinu vysoko na stromě. Zdravý kořen orchideje má v suchém stavu světle zelenou barvu a v době, když je zalitý, má tmavě zelenou barvu. Kořeny orchidejí by měly mít dlouhé výhonky, na konci lesklé a špičaté. Čím delší výhonek, tím zdravější rostlina. Odumřelé kořeny orchideje jsou svraštělé, a když jsou suché, tak bílé. Rostlina s odumřelými kořeny zajde.
  • Zkontrolujte listy. Toto je obtížné téma k řešení, protože je mezi orchidejemi spousta druhů a variant. Některé mají listy tenké, zatímco jiné je mají masité a ploché. Některé druhy orchidejí nemají listy vůbec a vypadají jako malé spleti kořenů. Obecně je však potřeba podívat se na listy, které jsou husté a lehce zbarvené do žluto - zelena, skoro jako zelené jablko. Listy, které jsou příliš zelené a lesklé znázorňují, že je rostlina přehnojena a stejně nebude kvést. Listy by měly být bez vad, zjevných nečistot a skvrn. Na závěr se ujistěte, že místo, ze kterého listy vyrůstají, není poničeno.
  • Zkontrolujte pahlíz. V zásadě existují dva druhy epifytických orchidejí. Ty, které rostou z jednoho rostoucího bodu (například Phalaenopsis), a ty, které rostou z plazivého oddenku (například Cattleya). Orchidejím s plazivým oddenkem může každý rok narůst čerstvý pahlíz s novými listy a květy. Pokud si kupujete tento druh, ujistěte se, že pahlíz je baculatý a tučný.
  • Spočítejte květy. Pokud kupujete orchidej v květu, odolejte nutkání koupit rostlinu se všemi svými květy již otevřenými. Dlouhodobé květenství orchideje může trvat měsíc i více, ale pokud si koupíte rostlinu s ještě neotevřenými květy, pokvete vám déle. Nekupujte rostlinu se žlutými nebo scvrklými květy, protože s největší pravděpodobností brzy opadají.
  • Zjistěte si název. Může to znít zbytečně, ale je dobré myslet na to, abyste se ujistili, že vaše orchidej obsahuje označení s plným jménem. Nekupujte rostlinu označenou jako orchidej nebo rostlina orchidej. Je lepší si koupit rostlinu s plným názvem druhu nebo hybridním názvem. To vám umožní dozvědět se o konkrétní rostlině více, a pokud se rozhodnete začít sbírku, je vždy příjemné vědět, co vám roste.

Zdroj: Správný nákup orchideje


Autoři obsahu

Mgr. Světluše Vinšová

Mgr. Michal Vinš

Nina Vinšová

Mgr. Jana Válková

Ing. Romana Šebková

Mgr. Jiří Dvořák


ČeskéNápady

O nás

Kontakt

Ochrana osobních údajů a cookies

 SiteMAP