Technologický postup: Talíř nebo zapékací mísu vytřeme máslem, rovnou osolíme a opepříme. Dno vyložíme tenoučkými plátky lososa, z vrchu také osolíme a opepříme. Přidáme nasekanou jarní cibulku. V rendlíku ohřejeme asi 2 dl bílého vína s kapkou bílého vinného octa, osolíme a opepříme a svaříme. Žloutky vmícháme do vinného základu a prošleháme. Estragon, tymián a mátu nasekáme nadrobno a přidáme do hrnce s kapkou citronové šťávy. Směsí přelijeme plátky lososa. Dáme do trouby na slabé 2 minutky zapéct dozlatova. Ozdobíme rajčetem nakrájeným na kostičky a lístky máty.
Ingredience: 4 telecí kotlety, mletý pepř, česnek, 300 ml smetany, 15 g sušených hřibů, sůl, 8 šalotek, 250 ml bílého vína, muškátový oříšek, 2 lžíce hladké mouky, máslo, estragon
Postup: Sušené hřiby zalijeme horkou vodou a necháme asi půl hodiny máčet. Mouku promícháme se solí a pepřem a obalíme v ní kotlety, které na másle opečeme z každé strany cca 4 minuty. Potom je udržujeme v teple. Do másla přidáme nakrájené šalotky, česnek a necháme je změknout, přidáme hřiby bez vody a čerstvé dusíme doměkka. Houby s cibulkou vyjmeme a také udržujeme v teple. Na pánev nalijeme víno a necháme svařit jen na pár lžic, potom přilijeme vodu z hub a zase necháme svařit. Nakonec vlijeme smetanu, necháme prohřát, přidáme sůl, pepř, estragon, špetku nastrouhaného muškátového oříšku, do pánve vrátíme kotlety, houby a všechno prohřejeme.
Technologický postup: Cibuli nakrájíme nadrobno, česnek utřeme a všechny přísady promícháme. Maso vložíme do marinády a necháme odležet 12 hodin. Maso často obracíme. Před grilováním ho osušíme, na začátku potřeme olejem, na konci marinádou.
Základem tatarské omáčky je majonéza (o její domácí výrobě níže), která se dochucuje zeleninou a kořením. Každá národní kuchyně má pro tatarku obvykle vlastní soubor přísad. Zatímco u nás si vystačíme s kyselými okurkami, cibulí, hořčicí, pepřem a solí, ve Francii v ní nesmí chybět ani šalotka, kapary, petržel nebo estragon, jinde například přidávají kousky vařených vajec a dochucují octem, citronem či vínem.
Provensálské koření je směs bylinek, ať už čerstvých, nebo sušených, které běžně rostou v Provence. Tato asi nejznámější a nejoblíbenější bylinková směs obvykle obsahuje rozmarýn, bazalku a tymián, někdy také majoránku, dobromysl, saturejku, estragon, v americké variantě se přidává i levandule. Přesné složení provensálského koření bylo definováno v roce 1970 obchodníky s kořením (například firma Ducros). Koření může být pro větší trvanlivost naloženo v oleji nebo v octě. Používá se zejména pro ochucení dušené zeleniny, grilovaného masa (kuřecího, králičího, jehněčího a skopového), ryb, omáčky, těstovin, sýrů, do hořčic, jídel z rajčat a tak dále. Provensálské koření se hodí na veškeré úpravy masitých i bezmasých pokrmů. Provensálské bylinky zjemní a zvýrazní chuť pomazánek připravených na máslovém, sýrovém či tvarohovém základu.
Pastinák charakterizuje mléčně jemní chuť s cukernatými a kořenovitými podtóny. Jí se vařený, zapečený, osmažený nebo dušený, přidává se do polévek, omáček, je ideální přílohou k masu (v minulosti se používal místo brambor). V některých kuchyních se využívá specificky, například Irové z něj vaří pivo, dělají se z něj marmelády. V mnoha zemích se používá jako salátová zelenina a často nahrazuje celer nebo petržel. Vzhledem k vyššímu obsahu silicí by se neměl požívat ve velkém množství. Ale častější zařazení menšího množství prospívá zdraví. Při přípravě jej vhodně doplňují bazalka, kopr, petrželka, tymián či estragon.
Když připravujete pastinák ke konzumaci, měli byste odstranit jednak natě, jednak drobné kořínky okolo hlavního kořene. Poté kořen omyjte, tence oloupejte a podélně nakrájejte na silnější plátky. Větší kořeny rozdělte na čtvrtiny a vyjměte dřevnatý střed. Takto již můžete pastinák vařit. Vaří se asi 20 až 25 minut (dle velikosti) v osolené vodě (případně mléce), připravit jej můžete také v páře. Pastinák na slano můžete využít například pro přípravu kaší (v kombinaci s brambory či mrkví), příloh nebo krémových polévek. Jeho vlastní, nasládlá chuť pak vybízí k použití na sladko, například do dortů a koláčů ve formě pyré, jehož příprava je velmi snadná. Stačí do rozmixovaného pastináku (cca 800 gramů) přidat trochu másla (50 gramů), lžíci medu a skořici. Poté pyré zlehka dosolte a dopepřete dle vlastní chuti. Níže vám nabízíme další možnosti přípravy této kořenové zeleniny.
Bylinková spirála je chytrá, a navíc designově zajímavá metoda pěstování bylinek. Využívá koncept permakultury, což je chytrý trik jak pěstovat více druhů rostlin, z nichž každá má různé nároky (slunce, vlhko, sucho, stín), s minimálním nárokem na prostor. Bylinkový šnek je unikátní svým designem, funkčností provedení a přináší nové možnosti jak spojit příjemné s užitečným. Čerstvé bylinky pro kulinářské využití tak máte doslova na dosah ruky s minimálním nárokem na prostor. Navíc „bylinkový šnek“ působí v moderních zahrádkách opravdu originálním dojmem a je vždy jedinečný.
Přenosné (vyžadují přenos do tepla během zimního období) – bobkový list, rozmarýn, stévie
Nejjednodušší je osázet bylinkovou spirálu jen trvalkami, ale připravíte se o petrželku, bazalku a jiné oblíbené bylinky. Nic vám nebrání mít i jednoletky ve šneku, jen musíte pamatovat na to, že je musíte každým rokem dosévat nebo dosazovat z předpěstovaných rostlinek.
Dělení bylinek podle umístění ve spirále:
Vrch spirály – dobromysl, majoránka, levandule, rozmarýn, šalvěj, yzop
Rostliny na jižní stranu – dobromysl, kopr, koriandr, levandule majoránka, mateřídouška, rozmarýn, saturejka, tymián
Rostliny na východní a západní stranu – anýz, bazalka, česnek medvědí, estragon, heřmánek, pažitka, routa, saturejka, šalvěj, třezalka tečkovaná, yzop
Rostliny na severní stranu – cibule zimní (ošlejch), česnek medvědí, kerblík, kontryhel, máta, meduňka, petržel
Další důležité rady pro pěstování:
Libeček dorůstá do velkých rozměrů, držte jej v rozumné velikosti průběžnou sklizní.
Máta a routa vonná se rozpínají pomocí podzemních oddenků, pokud je chcete vysadit, tak pouze s nádobou, která omezí jejich rozrůstání (do spirály je tedy vložte rovnou s plastovým květináčem).
Pelyněk nepůsobí dobře na růst ostatních bylin ve spirále, raději jej sem nesázejte.
Měsíček lékařský dezinfikuje půdu a odpuzuje škůdce, zasaďte jej, i když jej nepoužíváte, což je velká škoda; dá se použít jako žluté barvivo místo kurkumy.
Nepěstujte současně kopr a fenykl, vzájemně se opylují a aroma se kazí.
Nepěstujte šalvěj poblíž bazalky, nemají se rády.
Rozmarýn se obvykle v květináči přenáší zpět do domu. Ale existují i mrazuvzdorné odrůdy.
Pro bylinkovou spirálu je vhodný klasický zahradní substrát, případně substrát pro bylinky a zelené koření. Základem substrátu je vždy směs kvalitní bílé a černé rašeliny. Poměr obou těchto hlavních částí a úprava pH se pak řídí podle účelu použití a pro různé druhy rostlin se k tomu přidávají další doplňkové komponenty – čerstvý nebo sušený jíl, křemičitý písek, potřebné minerály a podobně. Většina substrátů obsahuje přiměřenou dávku kvalitního minerálního hnojiva, které rostlinám poskytuje dostatečnou výživu na prvních 6 týdnů. Substrát pro bylinky je navíc obohacen hnojivem se základními živinami a stopovými prvky pro růst bylinek. Pro dostatečný přísun živin jsou vhodné pomalu rozpustné tablety Silvaform 80TE. Tyto kvalitní tablety dokážou dodávat živiny po dobu až dvou let.
Tvar a vzhled bylinkové spirály si můžete navrhnout sami s použitím přírodních materiálů, jako je kámen a dřevo. Existují i bylinkové spirály komerčně vyráběné.
Bazalka obsahuje silice, v nichž je obsažen především estragon, flavonoidy a deriváty kyseliny kávové. Díky tomuto složení zvyšuje žaludeční činnost, je vhodná při léčbě močového systému, omezuje nadýmání, podporuje chuť k jídlu. Navíc působí protizánětlivě a urychluje hojení ran. Obklady z bazalky se mohou přikládat na opruzeniny, po bodnutí hmyzem nebo na rány, které se nechtějí hojit. Využívá se rovněž při bolestech kloubů a revmatu.
K léčení sbíráme kvetoucí nať bazalky, která obsahuje zejména vonné silice a z minerálních látek hodně železa. Při sběru ostříháme jen vrchní část byliny a necháme spodní část s většími listy, ze které rostlina opět obrazí. K použití bazalky jako koření trháme čerstvé lístky dle potřeby, ale vždy jen tolik, abychom bylinku neomezili v růstu.
Bazalka se „ordinuje“ při větrech, chronických zánětech žaludku, při zácpě, při zánětech močového měchýře i jako kloktadlo. Čaj z bazalky uvolňuje křeče, posiluje žaludek, povzbuzuje chuť k jídlu a zmenšuje nadýmání.
Osvědčuje se rovněž jako osvěžující přísada do koupele. Pro své blahodárné účinky se tato aromatická bylinka využívá také v kosmetice – bazalková napařovací lázeň na obličej dokonale zklidní vaši podrážděnou pokožku. Nejlepší je tuto proceduru podstupovat před spaním.
Odvar bazalky je vhodný také jako vlasová voda. Dokonale vyživuje pokožku a zabraňuje vypadávání vlasů. Díky vysokému obsahu éterických olejů je bazalka významná i pro aromaterapii.
Díky své silné vůni odpuzuje bazalka hmyz, lze ji tedy s úspěchem použít i jako přírodní repelent bez chemikálií. V zahradě je prospěšné, budeme-li bazalku pěstovat mezi rajčaty, neboť odpuzuje také škodlivý hmyz.
A aby toho nebylo málo, říká se, že bazalka podporuje také činnost pohlavních orgánů, takže ji můžeme řadit i mezi přírodní afrodiziaka.
Rozmarýn lékařský pochází ze Středomoří, ale byl nejspíš známý již ve starém Egyptě. Je to bylinka mnoha možností – hezky voní a vypadá, lze ji tedy využít jako dekorativní rostlinku, ale zároveň má mnoho vlastností, které se uplatní v kuchyni, v bylinkářství i v kosmetice.
Význam rozmarýnu v provensálském koření je, že má dezinfekční a antiseptické účinky, povzbuzuje oběhový systém, zlepšuje prokrvení všech částí těla včetně mozku, čímž posiluje paměť a soustředění, uklidňuje a mírní nervové vyčerpání.
Bazalka
Bazalka pravá je jednoletá bylina, která patří do čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae), přičemž existuje asi 60 druhů. Původně pochází z tropů Afriky a Asie. Dorůstá do výšky 15 až 60 cm, sklízí se v období dubna až října, ale nejlepší je listy sklízet před rozkvětem, neboť po odkvětu jsou listy tuhé a trpké. Kvete v období července až září. Bazalka je velmi aromatická jednoletá bylina, která je díky svému všestrannému použití velmi oblíbená. Můžete ji používat v kuchyni, léčitelství anebo jen tak na okrasu.
Význam bazalky v provensálském koření je ten, že podporuje chuť k jídlu, má zklidňující účinky, snižuje hladinu glykémie. Kromě výborné chuti obsahuje bazalka také vitamíny, minerální látky a ostatní bioaktivní látky.
Tymián
Tymián patří mezi rostliny z čeledi hluchavkovité. Jeho název pochází z řeckého slova thymos, což znamená odvaha, síla, mužnost, případně kouřová oběť, kouření, či lidská duše. Starověcí Egypťané používali silici tymiánu k balzamování svých zesnulých. V Aténách ho pěstovali Řekové, kteří tvrdili, že tymián jim dodává sílu a osvěžení. Zároveň tymián využívali jako obětní bylinu do kadidel, která nepřetržitě hořela na oltářích chrámů. Římští vojáci si z něj připravovali koupel proto, aby získali odvahu a získali sílu. Významný římský básník Vergilius píše o tymiánu jako „o prostředku prodlužující trvanlivost masa“. Ve středověku se připravovali z tymiánu velmi lahodné omáčky, do jednotlivých pokrmů se přidával podrcený spolu se solí. Zároveň ho v tomto období považovali lidé za magickou rostlinu, a tak ji přidávali do kadidel a připravovali z ní posilující a povzbuzující nápoje. Dokonce věřili, že zažene noční můry a pomůže lidem spatřit a poznat skřítky. V tomto období nosili tymián na svých svršcích vysoce postavené ženy, které jím obdarovávali rytíře odcházející na křižácké výpravy.
Význam tymiánu v provensálském koření je ten, že je přírodním antibiotikem.
Majoránka
Majoránka zahradní je vytrvalá keřovitá rostlina až 20 cm vysoká, která kvete od července do září. Vyžaduje lehčí záhřevnou a vápnitou půdu, dostatek živin a vláhy. Semena vyséváme brzy na jaře a mladé rostlinky vysazujeme na záhon, až když nehrozí mrazíky. Alespoň pár rostlinek majoránky by nemělo chybět ani na sebemenší kořenové zahrádce. Majoránce se dobře daří i v předokenní bylinkové zahrádce.
Význam majoránky v provensálském koření je ten, že působí příznivě proti nadýmání, nechutenství, je prevencí před průjmy a nachlazením.
Estragon
Správný botanický název estragonu je pelyněk kozalec nebo pelyněk estragon. Tato rostlina patří do čeledi hvězdnicovitých. Na příznivých stanovištích dosahuje výšky asi 150 cm. Její listy jsou svěže zelené, celokrajné, úzké a dlouze zašpičatělé s velmi krátkým řapíkem a jemně ochmýřené. Tvar listu připomíná list travin. Květem je velmi nenápadný úbor zelenožluté barvy. Množství aromatických látek v estragonu se úzce váže na oslunění jeho stanoviště. Čím slunnější místo, tím více silic v nati a listech. Semenem estragonu je drobná nažka. Estragon lze pěstovat ve dvou formách, ruský estragon je méně choulostivá robustní rostlina, která ovšem není oproti druhé formě, takzvanému francouzskému neboli německému estragonu, tak jemně aromatická. Francouzskému estragonu se u nás ale také daří. Je třeba jej předpěstovat ve skleníku nebo v místnosti a dále se pěstuje pouze jako letnička.
Význam estrogenu v provensálském koření je ten, že této směsi dodává sladce nahořklou, štiplavou chuť a kořenitou vůni, připomínající lékořici.
Levandule
Vzhledem ke své vůni a půvabným květům se levandule lékařská často pěstuje na zahrádkách spolu s alpínkami. Květy mají barvu modrou, fialovou, růžovou nebo bílou. Rostlina vyžaduje slunné stanoviště a lehkou, suchou a na vápník bohatou půdu. Množí se semeny, řízky nebo dělením starších trsů. Je to vytrvalý polokeř, bohatě větvený, až 60 cm vysoký. V chladnějších zimách snadno vymrzá, a proto je lépe ji na zimu chránit zakrytím. Předtím však odkvetlé větve krátce sestřihneme, aby na jaře opět silně vyrašily. Květy levandule jsou ke kořenění příliš voňavé.
Význam levandule v provensálském koření je ten, že sušené listy jsou nahořklé a chutnají silně kořenitě, což podtrhuje chuť provensálského koření.
Saturejka
Saturejka zahradní je jednoletá bylina, vysoká až 30 cm, s lodyhou na spodu dřevnatící a keřovitě rozvětvenou. Kvete od července do zámrazu. Je velmi vhodná k pěstování na kořeninových a bylinkových zahrádkách. Množí se semeny, které vyséváme brzy na jaře přímo do volné půdy. Sklízejí se nezdřevnatělé části kvetoucí natě a suší se.
Význam saturejky v provensálském koření je ten, že je jemně aromatická a působí proti nadýmání a preventivně proti průjmům.
Dobromysl
Dobromysl můžeme pěstovat i na zahrádce nebo na balkoně. Je ideální rostlinou na skalku – nízké odrůdy velmi brzy vytvoří hustý kobereček, který se v létě obalí drobnými, tmavě růžovými květy. Množí se snadno dělením. Dobromysl obecná neboli oregano je nejen výtečnou kořenovou zeleninou, ale pro svůj vzhled i oblíbenou okrasnou trvalkou pěstovanou často na zahrádkách, kde vytváří bohatě kvetoucí solitéry. Vyšší druhy jsou vysoké až 50 cm. Nejlépe se jí daří na suchém a vápnitém podkladě, jinak je zcela nenáročná. Snadno se pěstuje ze semen vysévaných brzy na jaře nebo dělením starších trsů.
Význam dobromyslu v provensálském koření je ten, že podporuje trávení.
Postup: Lososa nakrájíme na co nejtenčí plátky a naskládáme vedle sebe na talíř. Osolíme, pokapeme citronovou a limetovou šťávou. V míse smícháme lžíci japonské sójové omáčky s kapkou limetky a citronu, přidáme nasekaný kousek zázvoru. V pánvi rozpálíme olivový olej s troškou sezamového oleje – toho jen pomálu, má specifickou výraznější chuť. Do oleje nasekáme stroužek česneku a necháme ho zhnědnout. Poté olej nalijeme na lososové plátky. Na závěr přidáme také dresink ze sójové omáčky a ozdobíme čerstvou řeřichou a nasekanou pažitkou.
Zapékaný losos s estragonovou omáčkou
Ingredience: 400 g lososa, máslo, 2 žloutky, jarní cibulka, bílé víno, bílý vinný ocet, 2 žloutky, citronová šťáva, rajče, sůl, pepř, estragon, tymián, máta
Postup: Talíř nebo zapékací mísu vytřeme máslem, rovnou osolíme a opepříme. Dno vyložíme tenoučkými plátky lososa, na povrchu také osolíme a opepříme. Přidáme nasekanou jarní cibulku. V rendlíku ohřejeme asi 2 dl bílého vína s kapkou bílého vinného octa, osolíme, opepříme a svaříme. Žloutky vmícháme do vinného základu a prošleháme. Estragon, tymián a mátu nadrobno nasekáme a přidáme do hrnce s kapkou citronové šťávy. Směsí přelijeme plátky lososa. Dáme do trouby na slabé 2 minutky zapéct dozlatova. Ozdobíme rajčátkem nakrájeným na kostičky a lístky máty.
Postup: Lososa osolíme a opepříme z obou stran. Do vroucí osolené vody vhodíme čerstvé listy špenátu a necháme maximálně 30 vteřin spařit. Poté hned vhodíme do mísy s ledovou vodou, jen tak špenát zůstane krásně zelený. Přecedíme a dobře vymačkáme. V hrnci rozpustíme kousek másla a orestujeme na něm nasekanou šalotku a stroužek česneku. Po chvilce přilijeme kapku smetany, dochutíme solí a pepřem a krátce povaříme do zhoustnutí. Listové těsto rozválíme, potřeme rozšlehaným žloutkem a na kraj vložíme steak z lososa. Na něj navršíme špenát promíchaný se smetanovou omáčkou a přikryjeme druhým plátkem lososa. Těsto zarolujeme, vršek potřeme žloutkem a vidličkou sem tam propíchneme. Pečeme v troubě rozpálené na 175 °C asi 20 minut. Mezitím připravíme bazalkovou omáčku. Rozpustíme máslo, orestujeme nasekanou šalotku, zalijeme bílým vínem a troškou jakéhokoliv vývaru. Osolíme a opepříme. Stonky bazalky necháme v základu vyvařit, lístky schováme stranou. Přilijeme smetanu a necháme chvilku houstnout. Poté přidáme lžíci dijonské hořčice a přecedíme přes cedník. Na závěr do omáčky přidáme ještě kousek másla a před podáváním vmícháme nasekanou bazalku.
Grilovaný losos s italskou čočkou
Ingredience: 4 steaky z lososa, 300 g zelené čočky, nové koření, černý pepř, bobkový list, rozmarýn, mrkev, řapíkatý celer, pórek, balzamikový ocet, rajče, pažitka, olivový olej, sůl, pepř, petrželka
Postup: Čočku nasypeme do hrnce a zalijeme studenou vodou. Do plátna zabalíme pár kuliček nového koření, celého pepře, bobkového listu a snítku rozmarýnu, pytlík vložíme do hrnce s čočkou a vaříme maximálně 30 minut. Mrkev, řapíkatý celer, šalotku, stroužek česneku a pórek nakrájíme na malé kostičky. V hrnci rozehřejeme olivový olej a zeleninu orestujeme. Do základu přilijeme kapku balzamikového octa. Uvařenou čočku přidáme k orestované zelenině a prohřejeme. Nakonec vmícháme rajče nakrájené na kostičky a nasekanou pažitku. Steaky z ryby osolíme a opepříme bílým pepřem. V pánvi rozehřejeme olivový olej a steaky opečeme z obou stran dozlatova. Servírujeme s několika lístky petrželky.
Pošírovaný losos s citronovou majonézou
Ingredience: 4 stejné kousky lososa, pórek, řapíkatý celer, mrkev, nové koření, bobkový list, bílý vinný ocet, tymián, petrželka, 2 žloutky, dijonská hořčice, citronová šťáva, rostlinný olej, fenykl, sůl, pepř
Postup: Pórek, řapíkatý celer, kousek fenyklu a mrkev nakrájíme na kostičky a vhodíme do hrnce s vodou. Dochutíme solí, pepřem, novým kořením a bobkovým listem. Přidáme kapku bílého vinného octa a čerstvý tymián a petrželku. Do hrnce s vodou vložíme lososa a přivedeme k varu. Mezitím v míse rozmícháme žloutky se lžící dijonské hořčice, špetkou soli a pepře a několika kapkami citronové šťávy. Šleháme a pomalu přiléváme olej, dokud majonéza nezhoustne. Fenykl nakrájíme na co nejtenčí plátky, zakápneme citronem, dochutíme solí a pepřem. Pošírovaného lososa servírujeme s fenyklovým salátem, majonézou a mořskou solí.
Postup: Do vroucí osolené vody vhodíme růžičky brokolice a v rychlosti je spaříme a vyjmeme. Ve stejné vodě uvaříme tagliatelle. Lososa nakrájíme na větší kostky, osolíme a opepříme. V pánvi rozehřejeme olivový olej a kousky lososa na něm opečeme, po chvíli přidáme brokolici. Vše přendáme do jiné nádoby a do pánve vhodíme kousek másla. Uvařené těstoviny přihodíme do pánve a promícháme. Do pánve vrátíme i lososa s brokolicí, prohřejeme a podáváme s kapkou olivového oleje, dle chuti osolíme.
Postup: Syrového lososa naložíme do směsi soli a cukru, posypeme směsí zeleniny (mrkev, celer, pórek), zabalíme do fólie a necháme v lednici do druhého dne odležet. Druhý den rybu opláchneme, osušíme, potřeme hořčicí, zasypeme koprem a servírujeme.
Proti průjmům: kvajáva (Psidium guajava, tekutý extrakt), brusinka (glycerinový macerát z mladých výhonku).
Proti bušení srdce: hloh (květy, plody) meduňka, chmel (nálev).
Proti častému močení: cibule, rdesno peprník (tekutý extrakt), spolu i s révou vinnou cv. Purpurea.
Proti citové nevyrovnanosti: měrnice černá, locika jedovatá, třezalka, mařinka vonná, štírovník růžkatý (matečné tinktury nebo nálevy) samostatně nebo v kombinaci.
Také je účinná fytobalneoterapie.
Fytobalneoterapie je terapie pomocí bylinných lázní. Přináší relaxaci nejen pro unavené tělo, ale i pro vaši psychiku. Voňavé koupele se používaly již v dávných dobách, zejména mezi bohatou vrstvou, která si mohla takový luxus dovolit. Samozřejmě i ti chudší si občas do koupele přidávali různé bylinky, a to zejména po těžkých nemocech a dlouhotrvajících nepříznivých stavech. Přidávání bylin do koupele neztratilo své opodstatnění ani v dnešní době plné moderních výdobytků. Nejen lidoví léčitelé, ale i lékaři vědí, že fytobalneoterapie působí příznivě na organismus a vyvolává příjemné pocity i v naší mysli. Vždyť komu by bylo proti srsti ponořit se do teplé vody plné voňavých bylinek a zrelaxovat své tělo po těžkém a hektickém dnu? Fytobalneoterapii dnes nabízí většina lázeňských domů či relaxačních center, vychutnat si ji ale můžete i v klidu domova. Podívejme se tedy na tento druh terapie blíže.
Při fytobalneoterapii dochází k mechanickému a termickému působení mezi lidským tělem a látkami obsaženými ve vodní lázni. Tyto procesy působí současně profylakticky a léčebně a celkově posilují organismus. Po absolvování terapie se sice můžete cítit unaveně, malátně, ale jde jen o krátkodobý důsledek terapie, který po pár dnech úplně zmizí a vy se budete cítit jako znovuzrození a plní energie.
Navzdory svým pozitivním účinkům není tato forma terapie či relaxace vhodná pro každého. Vyhnout by se jí měli pacienti s poruchami štítné žlázy, tuberkulózou, anémií a s prudkými zánětlivými stavy. Při fytobalneoterapii je vždy nutná konzultace s lékařem.
Bylinné lázně se dělí na celkové (vanové) a částečné, které se aplikují na určitou část těla, například chodidla, záda. Obvykle trvají od 10 do 30 minut, výjimečně i déle podle stavu pacienta. Do lázně se obvykle přidává 300–800 gramů bylin. Doporučená teplota je 34–38 °C.
Lázně bývají nejčastěji silicové, které využívají léčivé účinky silic, například smrkové, heřmánkové, eukalyptové nebo tříselné, nebo tříslovin, například šalvějový list či dubovou kůru. Zároveň působí dezinfekčně a protizánětlivě.
Bylinné lázně jsou vhodné v každém období, zvlášť pozitivní účinek mají právě během zimy, kdy se pomocí nich zahřejeme a ozdravíme celé tělo.
Rukola je salátová rostlina z čeledi brukvovitých, která má typickou, výrazně štiplavou a peprnou chuť. V Itálii, Řecku nebo ve Francii se přidává zejména do salátů, těstovin či lehkých zeleninových pokrmů, jimž dodává zajímavou pikantní příchuť. Obsahuje velké množství vitamínu C, čistí krev a podporuje chuť k jídlu. U nás se pěstuje její „příbuzná“, roketa setá, jež chutná i vypadá podobně, má však drobnější lístky. Můžete si ji vypěstovat i sami, semínka jsou běžně k dostání.
Postup: V misce utřeme pomazánkové máslo se sýrem a ochutíme trochou mletého pepře. Pomazánku rozdělíme na poloviny a jeden díl dochutíme utřeným nebo jemně usekaným česnekem. Plátky chleba lehce opečeme v toastovači nebo nasucho v pánvi či v troubě. Všechny plátky světlého chleba potřeme z jedné strany česnekovou pomazánkou, polovinu chlebů poklademe plátky ementálu a ještě lehce potřeme pomazánkou a na zbývající namazané krajíce rozložíme omytou a osušenou rukolu. Chleby spojíme k sobě – chléb se sýrem vždy s chlebem s rukolou, a lehce přitiskneme. Ostrým nožem překrojíme na trojhránky. Celozrnný chléb nakrájíme na kostky, ozdobně nastříkáme nebo potřeme sýrovou pomazánkou, posypeme nasekanými kapary a obložíme plátky uzeného lososa. Zakapeme citronovou šťávou, posypeme čerstvě mletým pepřem, přiklopíme zbylými plátky chleba a spíchneme párátkem, jímž přichytíme lístek rukoly.
Bramborový salát s rukolou a olivami
Ingredience: 1 kg nových brambor, 1/2 lžičky kmínu, sůl, mletý pepř, 200 g sušených rajčat v oleji, 2 stroužky prolisovaného česneku, velká hrst černých oliv, 80 g rukoly
Postup: Brambory omyjeme a uvaříme i se slupkou v osolené vodě s kmínem doměkka. Necháme je trochu vychladnout, oloupeme, překrájíme na větší kousky a vložíme je do mísy. Sušená rajčata nakrájíme na proužky a rukolu omyjeme a necháme okapat. Brambory v míse promícháme se sušenými rajčaty, olivami, osolíme, opepříme a promícháme s trochou oleje z rajčat, ve kterém jsme rozmíchali prolisovaný česnek. Nakonec vmícháme lístky rukoly a podáváme.
Tagliatelle s rukolovým pestem
Ingredience: 400–500 g těstovin tagliatelle, sůl, 150 g rukoly, 1 svazek bazalky, 1 hrst hladkolisté petrželky, 2 velké stroužky česneku, 40–50 g vlašských ořechů, 40–50 g strouhaného parmazánu, 40–50 g jemně nastrouhaného ovčího sýra, 200–250 ml olivového oleje, 150–200 g sterilovaných žampionů, 40 g hoblinek parmazánu
Postup: Těstoviny uvaříme podle návodu na obalu v osolené vodě takzvaně na skus. Mezitím si připravíme rukolové pesto. Omyté listy rukoly (pár lístků si necháme stranou na ozdobu), bazalky a petržele umixujeme společně s ořechy. Přidáme prolisovaný česnek, sůl a asi polovinu oleje a ještě krátce promixujeme. Nakonec vmícháme zbylý olej a oba druhy jemně nastrouhaných sýrů. Pesto rozmícháme s asi 100–150 ml horké vody, v nichž jsme tagliatelle vařili, a vmícháme ho do zcezených těstovin. Přidáme na tenké plátky pokrájené žampiony, zbylé lístky rukoly, promícháme a stáhneme z ohně. Podáváme s hoblinkami parmazánu.
Rukolový salát s brokolicí
Ingredience: 1 menší brokolice, 100 g zelených fazolkových lusků, 400 g rukoly nebo rokety, 1 svazek petrželky, hrst čerstvých bylinek (estragon, saturejka, mateřídouška apod.), 2 malé mladé cukety, 1 svazek jarních cibulek s natí, 40 g parmazánu
Na zálivku: 6 lžic olivového oleje, 4 lžíce bílého vinného octa, 1/2–1 lžíce medu, 1 stroužek česneku, sůl a mletý pepř na dochucení
Postup: Brokolici omyjeme a rozebereme na růžičky. Fazolky na koncích seřízneme a odstraníme vlákna. Rukolu, petrželku a bylinky omyjeme a necháme okapat. Brokolici vložíme do vroucí osolené vody a povaříme asi 3 minuty, přisypeme fazolky nebo hrášek a společně ještě asi 1–2 minuty povaříme. Zchladíme ve studené vodě a necháme okapat. Cukety omyjeme, nakrájíme na plátky, přidáme zchlazenou povařenou zeleninu, nakrájenou jarní cibulku a promícháme s lístky bylinek. Salát v míse zalijeme většinou zálivky, zlehka promícháme a před podáváním doplníme rukolou a petrželkou. Podáváme sypané hoblinkami parmazánu a zakapané zbylou zálivkou.
