Téma: 

fotosyntéza

Proč na podzim žloutne a opadává listí

Kdy se barví listí

V pozdním létě, kdy se pomalu zkracují dny a kdy teploty zejména v noci více klesají, začínají opadavé stromy a keře v lesích, parcích i v našich zahradách postupně měnit své zbarvení. Nejprve se v zeleni listoví charakteristické pro letní období začínají objevovat pouze nepatrné záblesky žluté, hnědavé a načervenalé barvy. Barevné změny jsou pak stále nápadnější a intenzivnější a s koncem podzimu získávají celou škálu zbarvení – od různých odstínů žluté, hnědé a rezavé až po nádhernou tmavě červenou barvu. Změny zbarvení jsou úzce spjaty s procesem stárnutí listů, který končí jejich opadem.

Letní zelené zbarvení listů způsobují zelená barviva – chlorofyly, které získaly svůj název z řeckého chloros (zelený). Kromě chlorofylu se v listech vyskytuje i několik druhů žlutých a oranžových barviv, patřících do skupiny označované jako karotenoidy. Zástupci této skupiny barviv jsou obsaženy kromě listů i v četných plodech, například v šípcích, rajčatech, paprikách, ale i v kořenu mrkve. V létě je v listech podstatně méně karotenoidů než chlorofylů, proto je jejich zbarvení chlorofylem překryto a výsledné zbarvení listů je zelené.

Listová barviva (zejména chlorofyly) jsou pro život rostlin nezbytně nutné – zachycují sluneční záření, jehož energie je díky listovým barvivům využívána v procesu zvaném fotosyntéza, při němž vznikají látky tvořící rostlinné tělo. Lze bez nadsázky říci, že bez listových barviv by nemohly existovat rostliny, ale ani živočichové, kteří se rostlinami živí buď přímo, nebo nepřímo. Jako vedlejší produkt fotosyntézy pak vzniká kyslík, který listy rostlin uvolňují do atmosféry.

V pozdním létě, kdy listy začínají stárnout, klesá intenzita fotosyntézy a spolu s tím dochází k postupnému rozkladu zelených chlorofylů. Jejich množství v listech se snižuje, až posléze úplně zmizí. Žluté a oranžové karotenoidy jsou vůči rozkladu odolnější a zůstávají v listech i poté, co se chlorofyly zcela rozložily. Jejich žluté a žlutooranžové zbarvení pak vyniká, protože již není překrýváno chlorofyly. U některých dřevin se v listech v tomto období začínají tvořit ještě další barviva, zvaná antokyany, která mají nejčastěji různé odstíny červené a purpurové. Tvorba antokyanů je výrazná především u těch dřevin, jejichž listy obsahují větší množství rozpustných cukrů. U některých dřevin se antokyany vyskytují v listech i v letním období a způsobují zbarvení listů okrasných červenolistých forem, například buků. Navíc se tato barviva často vyskytují v květech (pelargonie, petúnie, růže) nebo v plodech (černý bez). U některých dřevin se v tomto období ukládá v listech i větší množství tříslovin; jejich přítomnost dodává spolu s karotenoidy listům hnědé zbarvení.

Výsledné zbarvení listů závisí na tom, jaké typy barviv a v jakých vzájemných poměrech se v listech vyskytují; přitom množství možných kombinací je značné a škála barev, které můžeme v tomto období vidět, je velmi pestrá. Zbarvení listů je do určité míry typické pro jednotlivé druhy dřevin. Žluté zbarvení je charakteristické například pro listy bříz, topolů a jinanů, protože na jejich zbarvení se podílejí téměř výhradně karotenoidy. Je-li zbarvení listů výrazně oranžové, červené či purpurové, zcela určitě se na něm podílejí vedle karotenoidů i antokyany. Příkladem mohou být některé javory, duby a jeřáby.

Vybarvení listů je však ovlivněno i počasím pozdního léta a podzimu, proto není krása a intenzita zbarvení každý rok stejná. Nejkrásněji se listy vybarvují, je-li počasí v tomto období slunné a chladné, nikoliv však mrazivé. Předčasné mrazíky narušují především tvorbu antokyanů. Vybarvení listů svědčí také mírné sucho, naopak deštivé počasí je méně příznivé. Příznivý vliv na zbarvení listů můžeme pozorovat i na listech jednoho a téhož stromu či keře. Lépe jsou vždy vybarveny listy, které jsou více exponovány na světle než listy zastíněné.

Změna ve zbarvení není jedinou změnou, která se v listech před příchodem zimy odehrává. Ostatní změny jsou sice na pohled méně nápadné, nicméně jsou pro rostliny životně důležité. V listech se nachází mnoho důležitých látek – cukrů, bílkovin a minerálních látek, které by byly po opadu listů ztraceny. Proto před tím, než list opadne, je alespoň část těchto látek odvedena z listů do vytrvalých částí rostliny, do větví, kmene a kořenů, kde jsou po dobu zimního klidu uloženy. V jarním období, kdy stromy raší, jsou tyto zásoby opětovně využity ke tvorbě nových listů a květů. Poté, co jsou látky z listů odtransportovány, listy opadávají. V tomto období jsou již dřeviny připraveny na přežití nepříznivých podmínek zimního období.

Zdroj: Proč na podzim žloutne a opadává listí
Zveřejněno dne: 22.5.2017

Příznaky nedostatku hořčíku u stromů

Příznaky nedostatku hořčíku

Nedostatek hořčíku narušuje nejvýznamnější rostlinné procesy, jako je fotosyntéza či biosyntéza bílkovin. Dlouhodobější deficit se projevuje především na starších listech omezením zeleného zbarvení, které se označuje jako chloróza. Listové žilky zůstávají zelené, plocha mezi žilnatinou však žloutne. Při pokračujícím nedostatku hořčíku chlorotické části odumírají. Tyto změny jsou často doprovázeny purpurovým zabarvením listů (jako při nedostatku fosforu). Postupně dochází k opadu starších listů a letorosty ovocných stromů se vyholují. Na výskyt nedostatku hořčíku má vliv kyselost půdy. Značný vliv má i množství srážek v zimním a jarním období, které mohou způsobit splavení hořčíku mimo oblast kořenů.

Předpokladem omezení poruch z nedostatku hořčíku je úprava půdních podmínek. Jedná se především o vápnění kyselých půd pomocí hnojiv s obsahem hořčíku, jako jsou dolomity, dolomitické vápence, případně strusky, které se aplikují na podzim. Zjištěný nedostatek hořčíku během vegetace je možné omezit přihnojením rostlin hnojivem Kieserit nebo hořkou solí. Účinnost tohoto zásahu silně závisí na vlhkosti půdy, proto je vhodná kombinace se závlahou. Nelze však očekávat výrazný efekt na půdách silně kyselých a půdách s vysokým obsahem draslíku.

Zdroj: Příznaky nedostatku hořčíku u stromů
Zveřejněno dne: 27.3.2014

Kalendář pro vinaře - duben

Škůdci vinné révy

Kdy vytáhnout do boje s nepřáteli révy?

Houbové choroby si ještě chvíli počkají na větší teplo, ale někteří škůdci již záškodnictví zahajují, ale objektivně řečeno, jde o přirozené projevy jejich života. Tito nepřátelé révy jsou tak malí, že je téměř nevidíme. Patří do řádu roztočů a jedním z nich je hálčivec révový (Calepitrimerus vitis), který způsobuje na listech změny, a my pak mluvíme o kadeřavosti. Roztoči nabodnou listovou plochu a sají. V nabodnutém místě dojde k nekrotizaci napadených buněk, což poznáme při prohlížení listů proti světlu, kdy jsou rozpoznatelné černé tečky – místa vpichů. Tato mnohočetná poškození mají za následek deformaci listů, které vypadají jako roztrhané – proto označení kadeřavost. Protože je hálčivec tak malý, musí přezimovat tak, aby to měl blízko ke zdroji potravy – na borce v okolí pupenů či pod jejich šupinami. A protože pouze saje, neumí si ukousnout, nejlépe mu vyhovují měkká, mlaďounká potrava, tedy listy na vrcholu vyrůstajícího letorostu. Pokud se více rozmnoží, může způsobit zpomalení nebo dokonce zastavení růstu. Tím se omezí listová plocha a v ní probíhající fotosyntéza, a slabé keře dokonce mohou odumřít. Zde je vidět poškození listu hálčivcem révovým:

Poškození listu hálčivcem révovým

Do téže skupiny patří další škůdce, zvaný vlnovník révový (Colomerus vitis), který na listech svým sáním způsobuje tzv. plstnatost, což vypadá ještě hůře než kadeřavost. Vystouplé hrbolky na lícové straně listů mohou být zpočátku zbarvené do žluta nebo do červena (podle toho, zda jde o bílou či modrou odrůdu). Ze spodní strany je k vidění zvláštní plstnatý porost, který by někdo mohl považovat za plíseň. Jde však o vychlípeniny pokožkových buněk, zvané erineum, kterými buňky listů reagují na dráždivé sání tohoto roztoče. V erineu se vlnovník dále rozmnožuje, a pokud je jeho výskyt silný, listy se mohou úplně svinout, a tím pochopitelně přestávají plnit svou funkci. Na rozdíl od škůdce předchozího se tento většinou vyskytuje sporadicky. Dobrou zprávou je, že oběma škůdcům jejich vitalita dlouho nevydrží a už v srpnu zalézají k zimnímu spánku. Zde je vidět poškození vlnovníkem révovým na lícové straně listu:

Poškození vlnovníkem révovým na lícové straně listu

A zde je vidět poškození vlnovníkem révovým na rubu listu:

Poškození vlnovníkem révovým na rubu listu

Třetím záškodníkem z této skupiny na jaře se vyskytujících škůdců jsou svilušky, přesněji sviluška ovocná (Panonychus ulmi), případně sviluška chmelová (Tetranychus urticae). Svilušky, jak jinak, také sají na listech. (Ty pak bývají načervenalé, miskovitě se svinují nahoru, a zoubky na listech černají. Později celé listy žloutnou a usychají.) A také se jim líbí na květenstvích, která se pak dále nevyvíjejí a mohou zasychat. Svilušky jdou navození škůdci, to znamená, že se intenzivně množí tam, kde člověk intenzivní zemědělskou činností při neuváženém používání prostředků na ochranu proti chorobám a škůdcům a také masívním hnojením postupně vyhubil jejich přirozené nepřátele, a proto se svilušky mohou tak množit. Takže šetrné chování pěstitele k životnímu prostředí může být jednou z metod tzv. „nepřímé“ ochrany.

Metod ochrany před roztoči a podobnými škůdci je tedy několik. Které jsou další?

Kromě „ekologického“ chování k podpoře rozvoje přirozených predátorů můžeme proti těmto škůdcům bojovat také „přímo“. O tom jsme už mluvili v únoru v souvislosti s předjarními postřiky. A také jsme představili introdukovaného dravého roztoče jménem Typhlodromus pyri. Samozřejmě lze také při značném výskytu použít vhodný akaricid (= pesticid k hubení roztočů), např. Omite 30W. Ten se nejčastěji aplikuje až před srpnovým „zazimováním“ škůdců. Je však nezbytně nutné brát ohled na výše uvedeného dravého roztoče, což lze nalézt na každém obalu přípravku.

Zdroj: Kalendář pro vinaře - duben
Zveřejněno dne: 11.5.2016

Kalendář pro vinaře - duben

Hnojení révy

Tvrdíte, že se to nemá přehánět s hnojením. Jak tedy správně hnojit?

Nejprve si musíme objasnit, k čemu révové keře jednotlivé živiny potřebují, a jak vypadají, když některá živina schází nebo přebývá. A také je třeba vědět, jak jednotlivé živiny v rostlinách na sebe vzájemně působí - že mezi nimi mohou být i antagonistické (=„nepřátelské“) vztahy. Pokud nejsou jejich vzájemné poměry správně vyrovnané, rostliny pak některé z živin nedokážou přijímat.

Takový dusík je součástí řady nezbytných organických látek, které se nacházejí v každé buňce. Dusík si také réva ukládá jako zásobní látky, nejčastěji v kořenech a ve starém dřevě. Nedostatek dusíku se projevuje slabým růstem, bledými listy s načervenalými řapíky. Důsledkem je slabě probíhající fotosyntéza a horší procesy vyzrávání. Ale ani nadbytek není révě ku prospěchu. Keře sice mají silný vzrůst, listy jsou sytě zelené, bobule velké, avšak při přehnojení dusíkem může být větší sklon ke sprchávání a hrozny husté, ale také se zvyšuje riziko onemocnění houbovými chorobami. Pletiva obsahují velké buňky, mající v sobě mnoho vody, takže v zimním období snadněji pomrzají. Zde jsou vidět příznaky nedostatku dusíku:

Příznaky nedostatku dusíku

Fosfor je prvek, který se „angažuje“ v řadě biochemických procesů. Především je to fotosyntéza, přeměna jednoduchých cukrů na škrob (potřeba pro zdárné přezimování) a také se uplatňuje při procesu dýchání. Působí i na tvorbu pylu, semen a plodů. Naštěstí ho v našich půdách bývá dostatek a s příznaky jeho nedostatku se proto můžeme setkávat jen ojediněle. Ty se projevuje tmavými listy, na jejichž okrajích se mohou objevovat nahnědlé skvrny. Květy po opylení opadávají a na podzim špatně vyzrává dřevo. Nadbytek fosforu je úplnou výjimkou, proto jeho projevy můžeme vynechat.

Další významnou živinou je draslík. Je důležitý pro zdárný průběh fotosyntézy, pro tvorbu různých enzymů (chovajících se jako velitelé biochemických procesů) a ovlivňuje ukládání zásobních látek. Jeho nejdůležitější role je při vyzrávání letorostů; dobře vyzrálé letorosty lépe přezimují a odolávají mrazům. Nedostatek draslíku se projevuje na dolních listech nejprve zasycháním okrajů listů, které se mohou stáčet nahoru. Starší listy s postupujícím časem mohou nabývat hnědého až hnědofialového nádechu. Zde jsou vidět příznaky nedostatku draslíku:

Příznaky nedostatku draslíku

A co ty „nepřátelské“ vztahy mezi živinami?

Uvedu příklady: je-li réva přehnojena dusíkem, špatně přijímá draslík, a v důsledku toho dusíkem přehnojené vinice snadněji pomrzají. Dalším příkladem je poměr mezi draslíkem a hořčíkem. Při nadbytku draslíku bývá omezený příjem hořčíku. A také se nadbytek draslíku jako nedostatek hořčíku projevuje: na spodních listech dochází ke ztrátě chlorofylu mezi žilnatinou a zelené části se klínovitě zužují k okrajům listů. Části listových čepelí bez chlorofylu mají žluté nebo červené zabarvení podle toho, zda jde o bílou nebo modrou odrůdu. Toto typické odbarvování listů se vědecky označuje jako „interkostální chloróza“. Nadbytek hořčíku se „antagonisticky“ projevuje jako nedostatek vápníku. Zde jsou vidět příznaky nedostatku hořčíku u bílých odrůd:

Příznaky nedostatku hořčíku u bílých odrůd

Příznaky nedostatku hořčíku u modrých odrůd:

Příznaky nedostatku hořčíku u modrých odrůd

Vápník ovlivňuje látkovou výměnu, zpevňuje pletiva, podporuje růst a větvení kořenů, klíčení pylu a růst semen v bobulích. Velkou roli také hraje v půdě, kde ovlivňuje pH a podílí se na dobré struktuře půdy. Nedostatek vápníku se projevuje na mladších listech nekrotickými skvrnami, přičemž listy se mohou mírně svinovat nahoru. Hlavní cévní svazky listů zůstávají zelené, zatímco ostatní části listů přecházejí do žluté barvy. Na rozdíl od příznaků nedostatku hořčíku tady žloutnou téměř celé listové čepele. Důsledkem nedostatku vápníku může být i sprchávání. Zde je vidět fotografie s příznaky nedostatku vápníku:

Příznaky nedostatku vápníku

Zvláště složité vztahy jsou mezi fosforem, vápníkem a železem. Při dostatečném až přehnaném hnojení fosforem může v půdách se současným dostatkem vápníku docházet k tzv. „blokaci železa“, kdy železo vytváří s fosforečnany sloučeniny, které jsou rozpustné jen v kyselém prostředí (které v zásaditých půdách není) a železo pak není přijímáno. Železo je velmi důležité pro tvorbu chlorofylového barviva a pro zdárný průběh fotosyntézy. Jeho nedostatek se projevuje už v první polovině vegetace jako chloróza (odbarvení) mladých listů a vrcholků letorostů.

Jak tedy správně hnojit, aby to révě vyhovovalo po všech stránkách? Asi se má hnojit předem i průběžně?

Ano, před založením vinice je potřebné půdu vyhnojit způsobem, který se nazývá „zásobní hnojení“. To si necháme na jindy, až se budeme zabývat zakládáním vinice. Teď je čas na tzv. „udržovací hnojení“, což je vlastně pravidelné doplňování spotřebovaných živin. Profesionálové (protože jim jde o hodně peněz) hnojí na základě půdních rozborů, především při zásobním hnojení. Ale občas se vyplatí nechat si udělat rozbor půdy na obsah živin i pro hnojení udržovací. Ovšem „pěstitel révy pro radost“ si vystačí sám. Měl by vybrat takové kombinované hnojivo, které obsahuje vhodný poměr živin včetně hořčíku a některých mikroprvků, protože réva je také citlivá na správný obsah bóru, molybdenu a zinku. Ročně réva spotřebuje asi:

  • 50 g N na 10 m2,
  • 10 až 30 g P2O5 na 10 m2,
  • 50 až 90 g K2O na 10 m2,
  • 15 až 30 g MgO na 10 m2
  • 50 až 70 g CaO na 10 m2.
Pro révu bude vybírat hnojiva obsahující méně dusíku a dostatečně draslíku a hořčíku, případně mikroprvky. Po mém sáhodlouhém vysvětlení už teď ví proč, a také podle popsaných příznaků dokáže určit, co révě chybí (nebo přebývá). Obvykle není nutné přihnojovat každým rokem, stačí jednou za tři až čtyři roky. A samozřejmě, hnojí se na podzim, kromě hnojiv obsahujících dusík. (Ten se z půdy rychle vyplavuje. Aplikace dusíkatých hnojiv je vhodnější v době plné vegetace.)

Myslím, že každý pěstitel má svou půdu vyhnojenou dostatečně, zvláště když pod révou pěstuje ještě něco dalšího, aby využil každý čtvereční centimetr svého pozemku.

Co všechno mohou drobní pěstitelé pod keři révy pěstovat, si povíme jindy.

V měsíci květnu budeme pozorovat růst výhonů a také si povíme, jak chránit révu před padlím a peronospórou.

Dostatek sluníčka a jemné, nejlépe noční deštíky přejí Hanka Synková a Ludmila Svobodová.

Text: © Hanka Synková a © Ludmila Svobodová

Zdroj: Kalendář pro vinaře - duben
Zveřejněno dne: 11.5.2016

Kalendář pro vinaře - květen

Doba prodlužovacího růstu

Vinici máme ořezanou, vyvázanou, vylámanou a správně vyhnojenou. Co bychom měli dělat nyní?

Postup prací ve vinici závisí na fenofázi, ve které se keře zrovna nacházejí. A tou je v této době prodlužovací růst. Mohli bychom si říci, že se zas tak moc neděje, ale ten, kdo je ve vinici pravidelně, si nemůže nevšimnout, jak rychle přibývá zelené hmoty, zvlášť když se výrazněji oteplí. Výrazem prodlužovací růst se popisuje doba mezi rašením a kvetením. Velmi stručně lze říci, že letorosty intenzivně rostou, zvětšuje se listová plocha a probíhá intenzivní fotosyntéza. Zde je vidět intenzivní prodlužovací růst – viditelné budoucí hrozny:

Připomeňme si poznatky ze školy o fotosyntéze. Víme, že slovo fotos znamená světlo. Působením slunečního záření s využitím vody a oxidu uhličitého vzniká při fotosyntéze glukóza, kterou letorosty využívají pro svůj další růst. Nedělají to jen tak samy od sebe, nařizuje jim to „šéf zodpovědný za růst“ - fytohormon auxin, který se vytváří ve vrcholu. Jak přirůstají další internodia, listy vyrůstající z každého nodu se zvětšují. V paždí listu se postupně vyvíjejí očka pro následující rok. Na opačně straně nodu vyrůstá úponek, kterým se letorost přichytává k opoře, nebo – na těch správných místech – se objevují květenství.

Někdy nám připadá, že děti poporůstají v teplém období více než v zimě. Jak je tomu u rostlin?

Každý organizmus chce v čase pokračovat ve své existenci. Většina krytosemenných rostlin se prvotně množí semeny. Tak je tomu i u révy, bez ohledu na způsoby množení, ke kterým ji nutí člověk. Révu nezajímá, že chceme, aby měla kvalitní plody v žádoucím množství – ona chce přežívat. Proto se stará o to, aby měla potomstvo. A aby po opylení mohla své potomstvo, tedy hrozny s bobulemi, obsahujícími semena – protože o ta především jde – dostatečně vyživovat, potřebuje k tomu „výrobní prostředky“ – listovou plochu, jakousi „továrnu“ na fotosyntézu. A těmito „výrobními prostředky“ se musí předzásobit už před opylením. Proto je růst letorostů v této fenofázi tak intenzivní. Ovšem intenzita růstu závisí na mnoha faktorech: na teplotě, srážkách, na zatížení keře, na odrůdě i na správném hnojení. Některé z uvedených faktorů můžeme ovlivňovat snadno a průběžně, zatímco jiné, například teplotu nebo výběr odrůdy, pouze při zakládání vinice.

A co bychom v době prodlužovacího růstu měli dělat?

Pokračovat v zelených pracích. Ale nejprve bych se chtěla maličko vrátit k vylamování letorostů, kterým jsme se zabývali minule. Řekla jsem, že letorosty ze spících oček se především na kmeni většinou odstraňují. Jenže jsem dost nezdůraznila roli „ledových mužů“. Ti se často objevují v době rašení révy, a pokud poškodí rašící očka, tzv. holoubata či již narůstající mladé letorosty, máme starosti. Nejenže téměř nic nesklidíme, ale často řešíme, zda se podaří některé keře dobře nařezat v následujícím roce. A proto je potřebné myslet na příští řez již nyní a při podlomu ponechat na kmeni vhodně postavené letorosty jako zásobu pro případné zmlazení keře, kdyby snad značná část oček při jarních mrazech pomrzla. Na následující fotografii jsou vidět výhony ze spících oček na kmeni pro eventuální náhradu kmene:

Značná část zelených prací, tedy prací v době vegetace, se dělá proto, aby byly keře vzdušné. Když dojde k ovlhčení listů - ať již srážkami nebo dlouho trvajícími ranními rosami, je třeba, aby hodně brzy osychaly. Tím se totiž znesnadní rozvoj většině houbových chorob.

Když letorosty intenzivně přirůstají, je potřebné jim zajistit vhodný prostor, kde by v růstu mohly pokračovat bezpečně. Pokud by tomu tak nebylo, mohly by se vylomit např. při silnějším větru, prudším dešti nebo když kolem projíždí mechanizace. Proto se v produkčních vinicích dostatečně narostlé výhony zastrkávají do dvoudrátí, a to tehdy, když část letorostů dorostla takové délky, že v dvoudrátí budou držet, tedy, když svou délkou přesahují první dvoudrátí alespoň o 20 cm a nebudou vypadávat ven. Ovšem není vhodné příliš dlouho čekat, než dorostou i výhony kratší, protože pak by se ty, které jsou již dlouhé dostatečně, zastrkovaly do spodního dvoudrátí obtížně. Aby zastrkání bylo provedeno kvalitně, je nutné letorosty zastrkat už do spodního dvoudrátí. Z toho vyplývá, že letorosty musíme zastrkávat několikrát, podle jejich délky. Na obrázku je vidět vhodná délka letorostů pro zastrkávání do prvního dvoudrátí:

Ne všichni máme drátěnou konstrukci s dvoudrátími...

Nemáme-li systém vedení keřů s dvoudrátími, musíme si pomoci jinak. Nějaké opěrné zařízení prostě pro pěstování révy mít musíme, vždyť je to liána! Můžeme při tom zároveň zkrášlit nepůvabnou zeď stodoly a přitlouci na ni laťky, nejlépe jak vodorovným, tak svislým směrem, ke kterým budeme výhony přivazovat. Podobně se mohou přivazovat k nejrůznějším zahradním zařízením, jako jsou pergoly, konstrukce na loubí a podobně. Révě vedené kolem plotu můžeme poskytnout klasickou drátěnku s dvoudrátími, nebo dřevěnou konstrukci ve výšce vhodné pro závěsné tvary, na které je možné vést buď jednoduchou záclonu, nebo dlouhá ramena s čípky.

Kreativní a šikovný zahrádkář si s pěknou opěrnou konstrukcí poradí sám.

Zdroj: Kalendář pro vinaře - květen
Zveřejněno dne: 30.6.2016


SiteMAP