Téma: 

hebe

Hebe

Kdy stříhat hebe

Rostlina se vhodně upravuje na jaře. Dokud však není keřík starý, neřežte ho. Na začátku jara pouze odstraňte větvičky, které kazí celkový vzhled keře. V případě zájmu je možné hebe tvarovat, a to nejraději zjara po mrazech. Pokud nechcete přijít o květy, zastřihněte keřík po odkvětu v červenci.

Zdroj: Hebe
Zveřejněno dne: 29.9.2016

Hebe

Množení

Vybraná semena hebe sázejte v období od června do srpna. Kromě semen můžete hebe rozmnožovat i pomocí řízků.

Řízky tvořte v červenci anebo v srpnu, kdy z keře odřízněte asi 10 centimetrů dlouhé nekvetoucí větvičky těsně pod párem listů. Ty nejspodnější listy odstraňte a větvičku vložte do stimulátoru (písčitý kompost umístěný v mírném stínu), kde vám rostlinka pěkně zakoření.

Zakořeněné řízky nechte první zimu v pařeništi na chladném a světlém místě při mírné občasné zálivce.

Zdroj: Hebe
Zveřejněno dne: 29.9.2016

Hebe

Popis a pěstování rostliny hebe

Ve své podstatě není hebe rostlina náročná na pěstování. Takže pokud se rozhodnete pro její pěstování, máte na výběr z cca 140 různých odrůd, a proto vybírejte pečlivě.

Jsou to husté, kompaktní, polštářovitě se rozrůstající keříky s drobnými, stěsnanými, stálezelenými listy různých odstínů. Některé hebe připomínají cypřišovité jehličnany, mají šupinové, jen 0,5 cm velké lístečky. Drobné květy jsou uspořádány v malých koncových, většinou hroznových květenstvích, jsou karmínové až modré. Listy jsou vzpřímené, oválné až eliptické, 1 cm dlouhé, šedozelené, křižmostojné (postavené na větévkách vstřícně, ale každý pár křížem).

Hebe vyžaduje světlé stanoviště s mírným polostínem. Rostlině se zavděčíte klasickou zahradní zeminou. Saďte ji proto tam, kde je půda mírně zásaditá s příměsí písku. Její nároky na živiny nejsou nikterak vysoké, klidně se spokojí s chudší půdou. Hebe sázejte na volnou plochu zahrady, na skalku, do vřesovišť i truhlíků. Všude tam se jí bude dařit a bude vám přes celé léto kvést od května až do října. Plodem je tobolka.

Zálivku potřebuje běžnou a přihnojování není nutné. Před zimou hebe musíte ochránit, jinak by vám mohla vymrznout. Na zimu ji proto celou pokryjte zahradní fólií anebo textilií, a navíc k tomu použijte i chvojí. Na jaře pak vše odstraňte. V jarních měsících hebe rovněž vhodně upravuje. Dokud však není stará, neřežte ji. Na začátku jara pouze odstraňte větvičky, které kazí celkový vzhled keře, a jinak keř nechte být.

Mají-li se rostliny hebe stát trvalou součástí naší zahrady, pak je vhodné se po nich poohlédnout u specializovaných prodejců. Ti totiž nejen uvádějí přesné názvy a nároky jednotlivých kultivarů, ale většinou před zavedením kultivaru do prodeje testují jeho odolnost v našich klimatických podmínkách.

Hebe armstrongii je keřík vysoký 20–30 cm, má ploše kuželovitý vzrůst a větévky téměř vodorovné. Barva olistění je žlutohnědá. Drobné šupinovité lístečky těsně přiléhají k větévkám, takže to vypadá, že keřík žádné lístečky nemá, větévky jsou na omak hladké. Kvete bíle.

Hebe buchananii je hustý, kompaktní, široký, rozložitě rostoucí keřík, vysoký asi 20 cm. Větévky jsou vzpřímené, listy oválné až eliptické, 1 cm dlouhé, šedozelené, křižmostojné (postavené na větévkách vstřícně, ale každý pár křížem). Toto postavení listů je v podstatě typické pro všechny hebe. Kvete bíle.

Hebe minor je zakrslý keř, vysoký jen 5–10 cm. Tvoří husté bochánky a kvete bíle.

Hebe gibbsii je řidší keřík vysoký 15–20 cm. Má šedozelené až namodralé kožovité listy, velké 1–2 cm a široce oválné. Kvete bíle.

Hebe hectori má postavení lístečků na větévkách těsné, přiléhající, budící dojem úzkých, válečkovitých větévek. Tvoří širší polokulovité, husté, žlutozelené keříky vysoké 15 cm. Kvete bíle.

Hebe autumn glory – od června do listopadu kvete fialovomodrými květy, dorůstá výšky až 60 cm.

Hebe Green Globe – nekvetoucí nízký keřík tvoří lesklé, drobné, tmavě zelené listy.

Hebe imbricata tvoří husté, 10–15 cm vysoké keříky, složené z mnoha stovek tenkých vzpřímených větévek. Z dálky připomíná plavuň. Má tuhé, kožovité, tmavě zelené lístečky, které odstávají od větévek na omak drsných, jsou velké jen 0,5 cm.

Hebe pimeleoides var. glaucocaerulea je plazivý, 10–15 cm vysoký, poměrně hustý keřík. Má šedé až namodralé listy, velké 1 cm, křižmostojné, oválné, slabě zašpičatělé. Poměrně bohatě kvete modrofialovými drobnými kvítky.

Hebe pinguifolia – hebe tučnolistá patří k nejodolnějším druhům rostoucím u nás. Je vysoká 15–20 cm. Roste široce rozložitě až plazivě. Větévky jsou vzpřímené, na okraji poléhavé, listy šedozelené, tučné, křižmostojné, velké 1,5 cm. Na okrajích listů bývá slabý červený proužek. Kvete velmi bohatě, bíle.

Hebe x Silvet Queen je krásný, ale choulostivý kříženec, tvoří široce rozložité keříky s mírně převislými větévkami. Je vysoký 15–20 cm. Drobné lístečky jsou velké 0,5 cm a mají stříbřitě šedou, lehce namodralou barvu. Tento keřík je velmi elegantní.

Zdroj: Hebe
Zveřejněno dne: 29.9.2016

Výsadba okrasných rostlin

Výsadba

Rostliny prostokořenné a se zemním balem potom vysazujeme od podzimu, kdy denní teploty klesnou přibližně pod 18 °C, až do počátku rašení na jaře; bez obav i v zimě, jestliže to počasí dovolí. Stejná odpověď je i na otázku, kdy sázet jehličnaté stromy.

Půdu určenou pro výsadbu ve volné půdě můžeme vylepšit kompostem nebo odleželým hnojem (kravský po třech letech, koňský po jednom roce uskladnění), nebo rašelinou a zahradnickým substrátem do 20 % objemu. Substrát, hnůj nebo kompost vždy promícháme s původní zeminou.

Jehličnaté stromy sázíme do propustné půdy. K jehličnanům je lepší vždy přimíchat kompost, rašelinu či substrát do 20 % objemu. Při výsadbě nedáváme do jámy umělá hnojiva, kromě dlouhodobě působících. Toto hnojivo je obaleno do žlutě okrových povoskovaných kuliček, které jej postupně uvolňují po dobu 3 až 6 měsíců podle typu hnojiva a požadavku rostlin. Nepřidáváme vápno.

Mulčovací kůra má jednak funkci při potlačení růstu plevelů do doby, než dřeviny vyplní osázený prostor, a dále funkci dekorativní. Při jejím použití musí vrstva dosahovat minimálně výše 5 cm. Pozor, zabraňuje i odpařování vody, takže může způsobit přemokření čerstvě nasázených a citlivých dřevin.

Vysazujeme na čisté plochy. Větší zaplevelení předem odstraníme pomocí totálních herbicidů. Místo, kam chceme dřevinu zasadit, je třeba nejprve předem zrýt. Všechny drny zlikvidujeme. Pokračujeme vyhloubením jámy a nakypřením jejího dna. Jáma musí být dostatečně velká, řídíme se obecným pravidlem, že by měla být cca 1,5krát větší než kořenový bal rostliny. Zda má dřevina dostatek prostoru, zkontrolujeme jednoduše – když vložíme rostlinu do jámy, nesmí být její kořeny ohnuté či jinak pokroucené.

U jehličnanů se zemním balem rozřízneme jutový pytel ve vrchní části tak, aby kmen nebyl obalený jutovým pytlem, a zasadíme jehličnan i s pytlem. Dbejte na co nejmenší narušení zemního balu. Zemní bal musí být velikostí přiměřený, pevný, soudržný. Jestliže je zemní bal nepevný a prakticky nesoudržný, je ujmutí takovéhoto jehličnanu velmi problematické. Prostokořenné jehličnany (bez zemního balu) se neujmou nikdy. U rostlin s kontejnerem vyjmeme rostlinu z kontejneru a zasadíme ji.

Při sázení je velmi důležité myslet na to, jak vzrůstné dané druhy jsou, tedy uvědomit si výšku a šířku rostlin za 10–20 let. Zejména cenným dřevinám ponecháme již od začátku dostatek prostoru. Aby zahrada nepůsobila první roky po výsadbě příliš prázdně, volná místa vyplníme obyčejnými druhy dřevin a trvalek, které později v průběhu let odstraníme.

Listnaté keře zasadíme do normální půdy. Nemusíme, ale můžeme půdu vylepšit kompostem, substrátem, rašelinou.

Vřesovištní rostliny (kanadské borůvky, rododendrony, azalky, vřesy, pierisy, hebe) zasadíme do země pouze s přidáním rašeliny nebo speciální zeminy.

Skalničky mají většinou rády půdy propustné, tudíž můžeme přidat štěrk až do 30 % objemu.

Většina jehličnanů i keřů je dlouhověkých a jestliže je chceme udržet v určité velikosti, nevyhneme se řezu nebo stříhání. Nůžkami je stříháme na požadovanou výšku nejlépe jednou nebo několikrát ročně. Na termínu řezu v podstatě nezáleží. Je vždy lepší řezat méně a častěji než radikálně jednou za několikaleté období. Převislé vrby se musí řezat vždy každoročně po odkvětu na krátké čípky. U minirůží se vždy musí uřezat výhon, který značně převyšuje ostatní výhony. Tento výhon by omezoval kvetení.

Stále oblíbenější a dříve pouze vzácně vysazovanou dřevinou je cedr. Jedná se o výraznou dřevinu, která zahradě dodá nádech luxusu. Cedry se člení do čtyř druhů: Cedrus deodara, Cedrus atlantica, Cedrus libani a Cedrus brevifolia. Nejchoulostivější, ale nejrychleji rostoucí je Cedrus deodara. Vysazovat ho lze pouze do nejteplejších klimatických poloh, pokud možno do zástavby, kde je chráněn před studeným východním a severním větrem. Ostatní druhy jsou odolnější, s menšími přírůstky a kratšími jehlicemi. Cedrům nejvíce škodí sluneční záření na konci zimy, kdy jsou velké výkyvy mezi nočními a denními teplotami. Pokud se rozhodneme chránit cedr na zimu, obalíme ho v případě menších rostlin netkanou bílou textilií, u větších stromů umělou stínící pytlovinou, která snižuje propustnost světla zhruba o 40 %. Pokud půda není zamrzlá, cedrům prospěje i přiměřená zálivka. Choulostivější na namrzání jsou i žlutopestré kultivary, kterým většinou namrzají konce výhonů.

Zdroj: Výsadba okrasných rostlin
Zveřejněno dne: 14.6.2017


SiteMAP