Téma: 

impregnace

Vosk na dřevo

Olej nebo vosk na dřevo

V současné době se pro povrchovou úpravu dřeva stále více používají oleje a vosky. Dřevo, respektive jeho povrch je napuštěn tekutým, případně pastovitým voskem, nebo přírodním (ale někdy i syntetickým) olejem s vhodnými vlastnostmi, který se vsákne do jeho struktury, a tak ho chrání proti vnějším vlivům.

Vosk časem trochu ztmavne, to není vůbec na závadu. A když se povrch trošku ušpiní, stačí jej oživit teplou mýdlovou vodou. Na více znečištěné povrchy použijte ocelovou vlnu namočenou v terpentýnu. Po tomto zásahu ale musíte nanést další vrstvu vosku.

Vosk nanášejte měkkým hadříkem, složeným do několika vrstev. Naberte vosk na hadřík a jemně ho kruhovými pohyby vetřete mezi vlákna. Podélnými pohyby pak povrch vyhlaďte. Ujistěte se, že vrstva vosku je na celém povrchu rovnoměrná.

Nechte povrch 15 minut zaschnout a pak nanášejte další vrstvy vosku pomocí jemné ocelové vlny. Pracujte po směru vláken. Na práci nespěchejte a každou vrstvu nechte přes noc zaschnout. Čtyři až pět vrstev by mělo stačit.

Chcete-li povrch s větším leskem, vyleštěte navoskovanou plochu měkkým hadříkem. Příliš netlačte, protože byste mohli porušit jednolitou vrstvu vosku.

Po navoskování se rozvine přirozená krása dřeva. Vosky na dřevo jsou k dispozici v tekuté či krémové podobě.

Oleje a vosky se jednoduše aplikují a jejich následná údržba je velmi snadná. Nátěry nepraskají, neodlupují se a neodprýskávají a uchovávají si přírodní elasticitu. Dřevo může dýchat, zmenšují se jeho tvarové změny vznikající vlivem vlhkosti. Vytváří se odolný povrch s výbornými vlastnostmi pro užívání. Již upravené povrchy lze znovu snadno naimpregnovat, případně přeleštit. Poškozené plochy je možné jednoduše opravit a vzniklé chyby zamaskovat. Velkou předností olejů a vosků je, že s trochou pečlivosti dosáhne skvělých výsledků a kvalitní povrchové úpravy i laik a domácí kutil.

Oleje a vosky se dnes používají pro povrchovou úpravu nábytku z masivního dřeva, podlah a obkladů, hraček, částí hudebních nástrojů, zahradního nábytku a i celých dřevostaveb. Jsou šetrné k životnímu prostředí při výrobě, použití i při likvidaci. Převážná většina surovin se získává z přírody – lněný olej, včelí vosk, carnauba – vosk, candelila – vosk, slunečnicový olej, sójový olej, olej z bodláku, případně terpentýn. U některých výrobků se pro zlepšení vlastností přidávají v malém množství i syntetické materiály.

Impregnace

Impregnace olejem je jedním z nejstarších způsobů povrchové úpravy a ochrany dřeva. Původně se používala pouze lněná fermež, získaná lisováním lněných semen, která za působení kyslíku vysychala. Dnes se olejové impregnace opět vracejí do módy, protože je lze jednoduše opravovat a udržovat a na rozdíl od laků nebo stříkaných povrchů nejsou na omak patrné. Je pravda, že olejové impregnace nevydrží tak dlouho jako nejmodernější barvy a laky a že se na nich mohou tvořit skvrny. Nicméně nejsou tak citlivé jako například šelakové politury. Teakový a dánský olej zasychají rychleji než lněná fermež a jsou proto na povrchové úpravy dřeva ještě vhodnější. Chcete-li dřevo namořit, udělejte to ještě před natřením fermeží. Použijte vodová mořidla, vyhýbejte se dehtovým mořidlům, protože ta mohou s fermeží reagovat a hrozí nebezpečí vzniku neodstranitelných skvrn.

Lněná fermež

Napustit povrch lněnou fermeží není složité. Nicméně je třeba počítat s poměrně dlouhou dobou schnutí a s tím, že nové dřevo bude vyžadovat několik vrstev nátěru, především je-li hodně pórovité. Během okysličovacího procesu surová fermež dokonce nabývá na objemu, neschne však tak rychle jako její moderní varianty. Ty jsou již částečně zoxidované a zasychají pouze 24 hodin ve srovnání se 3 dny potřebnými na vyschnutí čisté přírodní fermeže, která je však odolnější vůči povětrnostním vlivům. Obě varianty jsou vhodné pro impregnaci exteriérových truhlářských výrobků.

Fermež nanášejte hadříkem a vtírejte ji do dřeva. Nechte ji zaschnout alespoň 24 hodin. Pro prvních několik vrstev můžete zkusit rozmíchat lněnou fermež s technickým benzínem, čímž podpoříte pronikání nátěru do dřeva a uspíšíte schnutí. Dále pak nanášejte čistou fermež, dokud se na povrchu nevytvoří jemný film. Zahřátím klesá její viskozita a zlepšují se její penetrační vlastnosti, je však nutné pracovat opatrně, protože se snadno vznítí. Nejbezpečnější je umístit plechovku s fermeží do nádoby s velmi teplou vodou. Než nanesete další vrstvu, vyzkoušejte nejprve lehkým přejetím ruky po povrchu, jestli je již dostatečně zaschlý a nezůstávají na něm stopy. Když jste s povrchem spokojeni, vyleštěte ho měkkým hadříkem.

Teakový a dánský olej

Teakový a dánský olej zasychají rychleji než lněná fermež a na povrchu vytvářejí trvanlivější vrstvu. Teakový olej je lesklejší, dánský pak poskytuje přirozenější, méně blýskavý vzhled, a je proto vhodnější pro nový nábytek. Na nátěry staršího nábytku je vhodnější použít lněnou fermež. Některé olejové impregnace se prodávají upravené do odstínu. Všechny obsahují vysoušedla a někdy i tungový olej, který zlepšuje jejich konzervační vlastnosti. Občas lze ve specializovaných prodejnách zakoupit čistý tungový nebo též čínský dřevní olej. Používá se stejně jako dánský nebo teakový olej. Jím ošetřený povrch vyniká trvanlivostí i ve vnějším prostředí.

Olejové nátěry

Na měkký hadřík nalijte dostatečné množství oleje nebo fermeže tak, abyste mohli na povrchu dřeva vytvořit hladký a jednolitý film, který posléze pečlivě do povrchu zapracujete. Je důležité se ujistit, že jsou všechna vlákna navlhčena, jinak hrozí nebezpečí vzniku skvrn. Pracujte nejprve kruhovými tahy, později pak tahy přímými po směru vláken.

Nechte olej nebo fermež přes noc zaschnout. Některé druhy dřev do sebe většinu oleje vsáknou a na povrchu ho zbude jen velmi málo. Povrch lehce obruste jemným (č. 320) brusným papírem. Pak nanášejte postupně další vrstvy tak dlouho, dokud nedosáhnete požadované jakosti povrchu. Každou vrstvu nechte zaschnout přes noc a povrch vždy znovu jemně přebruste. Obvykle stačí nanést tři až čtyři vrstvy.

Když povrch zaschne, přeleštěte ho suchým kouskem velmi jemné ocelové vaty (jemnost 0000). Postupujte ve směru vláken jednolitými tahy a tímto způsobem na celém povrchu vypracujte hedvábný lesk. Nakonec přeleštěte povrch čistým měkkým hadříkem, jímž odstraníte všechen prach.

Povrchová úprava voskováním

Voskování je tradiční postup ochrany a zlepšení vlastností dřevených povrchů. Včelí vosk s tímto cílem používali již staří Egypťané a do dnešních dnů je voskování nejčastější povrchovou úpravou dubu v Anglii. Obliba vosku začala klesat až v době, kdy se na trhu objevila francouzská politura. Voskováním vzniká velmi přirozený povrch, který se stejně jako povrch opatřený fermeží neustále mění. Každým dotykem ruky se na povrchu postupem času vytváří přirozená patina.

Včelí a karnaubový vosk jsou nejčastějšími složkami vosků na povrchovou úpravu dřeva. Bývají často za tepla míchány s terpentýnem, čímž se zlepšují jejich nanášecí a penetrační schopnosti. Jako při každé povrchové úpravě je i při práci s těmito vosky nutné povrch nejprve pečlivě upravit. Nejdříve naneste dvě vrstvy šelakového plnidla pórů. Po nanesení každé vrstvy plnidla povrch vždy obruste jemným brusným papírem s karbidem křemíku.

Zdroj: Vosk na dřevo
Zveřejněno dne: 28.10.2016

Červotoč

Červotoč v trámech

I u dřevokazných brouků platí, že nejlepší ochranou je prevence, to znamená: dobře navržená stavba, kvalitní materiál bez známek přítomnosti škůdce, průběžné odborné kontroly a likvidace i malých ložisek napadení, co nejčastější větrání a zamezení vzniku zvýšené vlhkosti. Právě s vlhkostí ovšem v případě dřevokazného hmyzu nevystačíme tak spolehlivě, jako například u dřevomorky.

Jak poznáte, že se do vašich trámů dal červotoč? Kromě znatelných dírek také podle toho, že se z trámů sype dřevěný prášek, který za sebou škůdce zanechal v chodbičkách spolu s trusem. V úplném tichu můžete červotoče dokonce i slyšet. Zvuk, který se ozývá při jeho ničení dřeva, se podobá chroupání. Aby se červotoč nedostal do dřeva, které hodláte použít na trámy, je dobré zbavit toto dřevo kůry.

Problém prevence proti dřevokaznému hmyzu spočívá v tom, že i dobře navržená, větraná a udržovaná konstrukce s běžným obsahem vlhkosti nabízí broukům příznivé podmínky pro život a rozmnožování. Zamezit jejich existenci by znamenalo snížit vlhkost hluboko pod deset procent, což je však za normálních podmínek těžko dosažitelné.

Proto u dřevokazného hmyzu více vystupuje do popředí potřeba preventivního chemického ošetření. To se dnes obvykle provádí současně jak pro houby, tak i pro hmyz. Efekt ošetření záleží na použitém přípravku a na způsobu aplikace. Nejjednodušším, ale také nejméně účinným způsobem aplikace je povrchový nátěr. Na rozdíl od mnoha dalších (a účinnějších) metod však jej lze aplikovat i dodatečně, tedy u hotových, nebo dokonce již napadených konstrukcí. Je velmi užitečné vědět, že charakteristická zelená barva namořeného dřeva má jen signální význam. Rozhodně tedy neplatí, že co je zelené, to brouk nežere – je nutné používat prostředky s příslušným osvědčením.

Dřevo napadené červotočem ztrácí svou soudržnost, proto je důležité se nejen zbavit daného škůdce, ale následně postižené místo napustit zpevňujícím roztokem. Podle rozsahu poškození je však někdy nutné zcela nahradit zničenou část materiálu. Je možné použít kupované preparáty chemického charakteru, ale i nejrůznější osvědčené domácí směsi.

Jednou z možností je nástřik provedený speciálním zařízením. Výrazně účinnější je však máčení nebo hloubková impregnace, která se provádí pod tlakem a při vyšší teplotě, kombinovaným působením přetlaku a vakua a podobně ve speciálních zařízeních (impregnačních kotlích). Tak lze ovšem ošetřit jen jednotlivé díly před stavbou. Všechna tato opatření nejlépe provedou autorizované firmy specializované na ochranu dřeva a dřevěných konstrukcí.

Za časů našich babiček se s červotočem vypořádávali pomocí nejrůznějších metod na čistě přírodní bázi, což můžete zkusit i dnes. Šlo například o napouštění dřeva octem, roztokem z louhového mýdla, rozehřátým naftalínem a tak dále. Osvědčený byl například recept, kdy se svařila kuchyňská sůl s pepřem, hořčičným semínkem, natí pelyňku a octem. Po odfiltrování a jednodenním odležení mohl být tento roztok natřen na napadené dřevo. Jiný, doslova ďábelský odvar, je možné připravit z černého a bílého pepře, česneku, feferonek a horké vody. Nesmí chybět ani sůl a zhruba čtvrt litru octa.

Dřevo se také často pro likvidaci nežádoucího hmyzu vystavovalo vysokým a suchým mrazům. Hojně rozšířená byla rovněž metoda plynování kyanovodíkem nebo sirovodíkem. Při plynování bylo však lidské tělo vystavováno velkým zdravotním rizikům, proto se dnes od něj již upouští.

V současnosti se pro hubení dřevokazného hmyzu nejčastěji využívá metod chemického ošetření. Mnohé přípravky k hubení červotočů jsou dnes běžně k dostání v drogeriích a mají velmi uspokojivou kvalitu. Za velmi účinné roztoky s likvidačním i preventivním účinkem jsou považovány Xylamon, Xyladekor, Lignofix, Pentalidol, Červostop a další. Menší poškozené kusy nábytku se pak v roztoku namáčí do té doby, dokud nedojde k vystoupení bublinek na hladinu. Jestliže však máte napaden velký kus nábytku, je třeba jej ošetřit injekčním vstřikováním látky přímo do děr od červotoče. Tuto činnost je lepší svěřit do rukou profesionála. Cílem chemické ochrany dřeva je prodloužení funkčnosti a životnosti dřevěných konstrukcí a výrobků. Velkým problémem je ovšem fakt, že pokud se larvy červotočů cítí být ohroženy, prokoušou se hlouběji do dřeva a pak už je problém je chemicky zničit.

Zdroj: Červotoč
Zveřejněno dne: 6.12.2016


SiteMAP