Téma: 

jedlá soda

Houba liška obecná

Záměna s liškou

Liška bledá se odlišuje svou nažloutlou až bělavou barvou, její další rysy jsou s liškou obecnou shodné. Je jedlá a podobně vyhledávaná.

Zde můžete vidět, jak vypadá liška bledá.

Lištička pomerančová je o něco menší, má světle oranžovou dužninu. Je jedlá, ale není tak gastronomicky využitelná.

Zde můžete vidět, jak vypadá lištička pomerančová.

Lišák zprohýbaný se od lišky obecné liší ostnitým hymenoforem. Je jedlý.

Zde můžete vidět, jak vypadá lišák zprohýbaný.

Liška nálevkovitá, jejíž plodnice je na rozdíl od lišky obecné žlutohnědá, je jedlá.

Zde můžete vidět, jak vypadá liška nálevkovitá.

Hlíva olivová se od lišky odlišuje výrazně. Má zespoda klobouku vysoké, hustě uspořádané lupeny. Roste v trsech a v Česku se vyskytuje pouze vzácně. Je jedovatá.

Zde můžete vidět, jak vypadá hlíva olivová.

Zdroj: Houba liška obecná
Zveřejněno dne: 27.10.2014

Grilovaná zelenina nejen jako příloha k masu

Koření na grilovanou zeleninu

Na grilovanou zeleninu je například vhodná směs koření tvořená z těchto ingrediencí: jedlá sůl, sušený mletý česnek, sušená mletá cibule, mletý zázvor, bílá hořčice, sušený mletý celerový kořen, mletá sladká paprika, glukóza, mletá sušená rajčata, drcená kurkuma, mletý kmín, mletý tymián, mletá sušená chilli paprička, mleté oregano. Tuto směs si můžete vytvořit z vlastních zásob anebo zakoupit již hotové potravinové koření na grilovanou zeleninu.

Zdroj: Grilovaná zelenina nejen jako příloha k masu
Zveřejněno dne: 11.5.2015

Houba liška obecná

Liška jedlá

Liška jedlá má žlutou až oranžovou barvu. Klobouk je žloutkově žluté barvy. V mládí je podvinutý, později se oplošťuje, jeho střed se prohlubuje a okraje se zprohýbají. Klobouk je tenký, holý a matný, jeho šířka činí 2–7 cm. Má lištovitý podklad. Lišty jsou nízké s vidličnatými anastomózami a příčnými spojkami, sbíhají daleko na třeň. Třeň je vysoký 3–6 cm, široký 1–2,5 cm, válcovitého tvaru se zúžením vespod. Je zbarven stejně nebo o něco světleji než klobouk. Dužnina lišky obecné je bělavá, mírně nažloutlá. Voní po koření, zvláště mladé houby pak vykazují příjemnou meruňkovou vůni. Chutná mírně štiplavě jako po pepři. Liška obecná obsahuje vitamín C, je bohatá na draslík a je nejbohatším zdrojem vitamínu D. Také obsahuje insekticidní látky, což souvisí s její odolností proti červivění.

Zde můžete vidět, jak vypadá liška obecná.

Zdroj: Houba liška obecná
Zveřejněno dne: 27.10.2014

Kaki churma - tomel japonský

Jak se jí kaki churma

Toto exotické ovoce se k nám obvykle dováží z Japonska, Číny, Kalifornie či Španělska. Chutí připomíná broskev nebo meruňku s náznakem mrkve či dýně. Jeho vyzrálé plody jsou velmi sladké a lahodné. Můžete se také setkat s názvy jam, korejské mango, medové jablko anebo shitse. Plody na vývoz se musejí česat ještě nezralé, aby snesly dalších mnoho tisíc kilometrů transportu. Jenže v nedozrálém stavu jsou ještě trpké, nechutné a také nemají žádný přínos pro náš organismus. Proto pokud je zakoupíte ještě nezralé, uložte je při pokojové teplotě na misku či košík a počkejte, až dužina na omak změkne. To trvá asi dva týdny, pak již můžete ovoce s chutí konzumovat. Nejprve plody opatrně omyjte. Odřízněte kališní lístky (obvykle jsou již hnědé, zaschlé), slupku loupat nemusíte, je jedlá. Plody nakrájejte tak, jak potřebujete, jaký tvar vám vyhovuje, podobně jako rajčata. Přezrálé plody můžete rozkrojit napůl a vyjídat lžičkou jako kiwi. Pokud máte šnekový odšťavňovač, udělejte si vynikající šťávu. Pro skvělý puding vám postačí mixér. Kaki oloupejte a rozmixujte spolu s banánem. Kaki můžete konzumovat podobně jako jiné druhy ovoce, tedy čerstvé, přidávat je do ovocných salátů, dělat z něj džemy, kompoty, nebo používat jako doplněk při vaření. Například jej můžete pokapat citronovou šťávou a použít do salátů, kterým dodá zajímavou chuť. Ve Francii je velmi oblíbená marmeláda z kaki. Tepelně zpracované se používá do různých omáček, delikátních dezertů nebo i jednoduše zapečené s cukrem a skořicí. V některých asijských zemích se toto ovoce suší podobně jako fíky.

Zdroj: Kaki churma - tomel japonský
Zveřejněno dne: 8.12.2014

Chaloupka z perníku

Zdobení chaloupky z perníku

Zlatá tečka na závěr, zdobení, na které se určitě těšíte od samotného začátku, máte-li odvahu, můžete přizvat na pomoc děti. Teď už záleží jen na vaší fantazii. Můžete na střeše nakreslit tašky, kolem střechy, oken a dveří udělat rampouchy. Stromy a sněhuláka pokrýt jakoby vrstvou sněhu a poté vše zaprášit moučkovým cukrem, by chaloupka i její okolí působily jako čerstvě zapadané sněhem. Nebo můžete využít zmiňovaných plátků mandlí, se kterými si dáte práci a vyskládáte je na střechu, stejně tak můžete použít lentilky nebo cokoliv. Nezdobte jen chaloupku, ale i jen okolí. Chcete-li, aby to vypadalo, jako že se z chaloupky kouří, vložte do komínu kousek vaty.

Pokud se vám celé dílo dařilo tvořit podle postupu, je pořád celá chaloupka – až na pomocné pásky – jedlá, takže až se budete chtít s vánoční atmosférou rozloučit, může se celá rodina do chaloupky s chutí pustit, určitě i to bude pro děti zajímavý zážitek.

Možná uvažujete o tom, že zůstane chaloupka jen okrasným prvkem, pak můžete zvážit, zda chaloupku nechcete osvětlit svíčkou, tu můžete vložit buď přímo do chaloupky, nebo vedle chaloupky, ale to opravdu jen tehdy, nechcete-li chaloupku ochutnávat. Ještě jedna věc, na kterou v tomto případě musíte zapomenout: chcete-li umísťovat svíčku do chaloupky, nedávejte vatu do komína, nemuselo by to dobře dopadnout, v lepším případě by zůstalo jen u nepříjemného zápachu.

Tak a je hotovo, doufám, že vás článek na výrobu chaloupky z perníku dostatečně navnadil a naladil, že se už na celý výrobní proces těšíte, že se svým dílem budete maximálně spokojená a že vám bude dělat radost nejen po celý adventní čas.

Zdroj: Chaloupka z perníku
Zveřejněno dne: 25.11.2015

Recepty na slávky

Mušle slávky

Slávky žijí na celém světě na mořských březích a v ústí řek, jednotlivé druhy jsou obvykle specifikované pro určitou oblast. Nejznámějším druhem je slávka jedlá. Slávka jedlá (Mytilus edulis) je středně velký jedlý mořský mlž z čeledi slávkovitých. Slávky jedlé se nacházejí na severoatlantickém pobřeží Severní Ameriky, Evropy a v dalších mírných i polárních vodách po celém světě. Žijí v příbřežních oblastech na skalách a dalších pevných podkladech přichyceny byssovými vlákny, které jsou vylučovány byssovými žlázami umístěnými ve spodní části slávek. Jedná se o hladké mušle s jemnými soustřednými rýhami v linii růstu. Barva mušle je purpurová, modrá nebo někdy až hnědá. Může být dlouhá až 12 cm. Slávky jedlé jsou kořistí hvězdic, například Asterias vulgaris. Malé slávky jsou také požírány plži Nucella lapillus.

Slávky jedlé neboli mušle jsou mořští mlži, jejichž maso se pojídá buď syrové, nebo částečně i tepelně upravované. Výlov slávek začíná v srpnu a končí v březnu. Lastury slávek mají klínovitě oválný tvar, na povrchu jsou tmavé do fialova a uvnitř perleťově bílé, lesklé. Dospělé, tedy k požívání nejvhodnější, jsou tehdy, když délka lastur měří 55 mm. Kratší se vyřazují, protože nemají tržní hodnotu. S přijímáním potravy a vdechováním vody se dostává do slávek také písek a mořský kal. Obojí se z nich musí odstranit, a proto se před dopravou do vnitrozemí alespoň na 24 hodin slávky ponoří do čisté mořské vody, aby se vyčistily. Jestliže se se slávkami po výlovu dobře a šetrně zachází, vydrží v zimě až 6 dnů po výlovu naživu. Nesmí však před touto dobou nebo během ní přijít do styku se sladkou vodou. Nesnášejí také velké teplo ani mráz. Jen pevně uzavřené, to znamená živé a čerstvé slávky, mají maso vhodné k pojídání. U pootevřených slávek je maso v rozkladu, čímž se stává prudce jedovatým. Podezřelé jsou také slávky s tenkými průsvitnými lasturami, které nejsou na povrchu stejnoměrně zabarvené, anebo slávky, které nasládle páchnou. Maso slávek se jí buď syrové, nebo různě připravované a je dost výživné, avšak hůř stravitelné než maso ústřic.

Někdy jsou slávky zaměňovány s ústřicemi. Ústřice (Ostrea) je rod z čeledi ústřicovitých (Ostreidae). Nejznámějším druhem je ústřice jedlá (Ostrea edulis). Ústřice jsou mořští mlži s lamelózními nebo sklípkovitými lasturami bez vláknité (sloupkovité) vrstvy, s nestejnými miskami a vnitřním vazem a bez zubů v zámku. Ústřice má nepravidelné chlopně, z nichž levá je větší, prohloubená a připevněná k podkladu, kdežto pravá je plošší; vrchol levé misky (chlopně) přečnívá a je zatočen buď vpřed, nebo dozadu. Některé druhy jsou obojetné, jiné pohlaví odděleného, ale vesměs vynikají vysokým počtem vajíček, jichž mohou produkovat až několik milionů. Některé druhy jsou jedlé a odedávna se chovají uměle u středomořských a severoamerických břehů. Ústřice jsou výbornou potravou, zejména pro značný obsah glykogenu v játrech. Ve znečištěné vodě se mohou stát zdraví škodlivými, například když do sebe přijmou bakterie břišního tyfu, které mohou snadno přenášet, protože se, jak známo, pojídají živé. Nebo mohou způsobit průjem, prosáknou-li sloučeninami mědi. V tom případě bývá celé jejich tělo podezřele zbarveno do zelena. Ovšem jsou-li pěkně zeleně zbarveny jen žábry, může být toto zbarvení způsobeno symbioticky usazenými rozsivkami. Organické jedy ústřice v těle netvoří, čímž se hygienicky podstatně liší od slávek (Mytilus) známých svou případnou toxicitou. Některé druhy mořských ústřic mohou tvořit perly, podobně jako perlotvorka mořská či perlorodka. Při nákupu ústřic je třeba sledovat jejich čerstvost. Ústřice by měly být lesklé a vlhké. Jejich barva se může lišit podle místa původu. Chlazená lastura by měla být zavřená. Pokud tomu tak není, zkuste se jí dotknout, pokud se nezavře, vyhoďte ji. Zkažená ústřice se dobře pozná podle vůně. Čerstvá ústřice musí vonět jako mořská voda. Pokud budeme ústřice vařit, lze sehnat již vyjmuté ústřice z lastur. Je to lepší volba, než kupovat ústřice zmražené. K ústřicím je třeba se projíst. Nejlépe totiž chutnají čerstvé (syrové), jen s pár kapkami citrónu. Pokud zvolíme tuto variantu, ústřice stačí pouze podržet na patře, tedy nežvýkat, chvíli vychutnat a spolknout. Ústřice se připravují i tepelně.

Zdroj: Recepty na slávky
Zveřejněno dne: 30.8.2016

Jak vyčistit pračku

Jak vyčistit pračku od vodního kamene

Vodní kámen je problém většiny domácností v České republice, protože skoro na celém území našeho státu je voda tvrdá. Usazuje se nejen v bubnu pračky, ale i v hadicích a, což je největší problém, také na topném tělesu. Díky tomu se nám časem zvyšuje spotřeba elektrické energie a snižuje kvalita praní. Abychom se s vodním kamenem nemuseli potýkat, neměli bychom podceňovat prevenci. V dnešní době jsou v drogeriích dostupné různé změkčovače vody, které bychom měli používat spolu s pracími prostředky. Některé kvalitní prací prostředky už mají změkčovací složku dokonce přimíchanou. Pokud nechcete utrácet za značkové změkčovače typu Calgon, můžete k prášku do pračky přidávat alespoň obyčejnou kuchyňskou sůl. Opravdu účinná je i soda, kterou ke změkčení vody používaly už naše babičky.

Pokud se vám v pračce vodní kámen usadil, můžete si vystačit s běžně dostupnými prostředky. Nejčastějším řešením je obyčejný ocet. Nalijeme celou láhev octa do nádobky na aviváž a zapneme pračku. Použijeme prací program s vysokou teplotou a delší dobou praní. Ve chvíli, kdy se voda s octem dostatečně ohřeje a dostane se opravdu všude, vypneme asi na půl hodiny pračku a necháme ocet působit. Poté prací cyklus necháme dokončit. Stejným způsobem můžeme použít i kyselinu citronovou. Kyselé prostředky ale používáme opatrně, při dlouhodobém používání by mohly poškodit gumové hadice. Je proto dobré je střídat se sodou anebo se solí.

V obchodech jsou k dostání také přípravky na odstranění vápenných usazenin, které výrobce doporučuje použít v závislosti na tvrdosti vody až čtyřikrát ročně. Stačí je jen nasypat do nádobky na prací prostředek a pustit program s teplotou 60 °C.

Komplexnějším řešením v boji proti vodnímu kameni mohou být změkčovače vody na principu iontové výměny. Při průtoku vody úpravnou dochází k výměně iontů vápníku nebo jiných minerálů, které způsobují tvrdost vody, za ionty sodíku, který vodu změkčí. Tyto průtokové změkčovače zabraňují usazování vodního kamene v celém vodovodním řádu a tím zároveň i ve všech spotřebičích na vodu napojených, jako je myčka na nádobí nebo právě pračka. I když na pořízení těchto průtokových úpraven vody potřebujeme částku kolem dvaceti tisíc korun, z dlouhodobého hlediska se jedná o velmi výhodnou investici. Rozhodně si tím ochráníme všechny spotřebiče, k jejichž provozu potřebujeme vodu, a prodloužíme tak jejich životnost i o několik let. Ať už se rozhodnete pro kterýkoliv způsob ochrany vaší pračky před vodním kamenem, dělejte to pravidelně. Čištění pračky odborně v servisu totiž vyjde několikanásobně dráž.

Zdroj: Jak vyčistit pračku
Zveřejněno dne: 28.10.2016

Předvánoční čas na pečené kaštany

Jedlé kaštany

Kaštanovník jedlý, lidově jedlý kaštan, je opadavý listnatý strom z čeledi bukovité. Strom kaštanovníku dorůstá do výšky 20–25 m a má širokou vejčitou korunu. Tloušťka jeho kmene někdy přesahuje až 2 m. Dožívá se věku 1 000 let, někdy i víc. Borka je v mládí hladká, olivově hnědá, postupem času se mění v hnědošedou rozpukanou. Listy jsou na větvičce uspořádané střídavě, list na vrcholu větvičky je největší. Mají tvar podlouhlé elipsy. Každý postranní nerv na listu je zakončený ostnem. Svrchu jsou listy tmavě zelené a zespodu světle zelené. Květy se objevují v květnu a červnu. Je to rostlina jednodomá, převážně cizosprašná, lépe plodí, pokud je v okolí dva a více stromů. Plody jsou po 2–3 v pichlavém obalu, který puká čtyřmi švy. Semena (kaštany neboli maróny) jsou lesklá, tmavě hnědá a dozrávají v září. Jsou jedlá, jí se po upečení nebo uvaření, obsahují hodně škrobu, cukru a bílkovin.

Nejvíce se jedlé kaštany pěstují v jižní Evropě a v Přední Asii. V Česku se kaštanovníku nejlépe daří na teplých svazích ve vinařských oblastech. Jeho dřevo je těžké, pevné, tvrdé, pružné a houževnaté. Nevýhodou kaštanovníku je, že patří mezi silné alergeny. Neměl by být proto vysazován v blízkosti obydlí a úřadů, spíše v sadech, hájích a lesích. Děti by si pod kvetoucím kaštanovníkem neměly hrát. Hlavní sklizeň jedlých kaštanů probíhá v říjnu. Sběr plodů kaštanovníku se provádí ručně. Nejmenší plody poslouží jako surovina pro mletí kaštanové mouky. Velké a střední plody se dále zpracovávají, případně jsou po tepelné úpravě konzumovány. Pro odstranění parazitů uvnitř plodů se kaštany máčí v 50°C vodě a následně ochladí. Tímto procesem se také prodlužuje jejich trvanlivost. Dnes se tedy nemusí skladovat pouze sušené plody. Jedlé kaštany jsou známá pochoutka po celé Evropě. Obvykle se tepelně upravují naříznutím na špičce do kříže a krátkým opečením na horké plotně, a to zejména v předvánočním čase, kdy je sezona pečených kaštanů. Kaštany se mohou i rozemlít a vzniklá mouka slouží k přípravě pečených zákusků. Jedlé kaštany mají vyšší energetickou (kalorickou) hodnotu než brambory. V jižní Evropě kaštany lidé pojídají se zeleninou, s masem nebo máslem a sýrem. Světové kuchyně znají například kaštanovou kaši ke zvěřině, kaštanové pyré se šlehačkou, kaštanový pudink, kaštany v čokoládě, glazované kaštany a jiné. V našich zeměpisných šířkách se konzumují pečené kaštany nejčastěji právě v předvánočním čase.

Jedlý kaštan (Castanea sativa) pochází z oblasti Malé Asie a již v 5. století před naším letopočtem byl dopraven do Řecka a následně i do Itálie a Španělska. S koňským kaštanem (jírovec maďal), z nějž děti na podzim vyrábějí zvířátka, nemá jedlý kaštan nic společného, jedná se o různé druhy. Jedlý kaštan dozrává v říjnu a sklízí se setřásáním plodů, stejně jako u nás vlašské ořechy. Stromy se dožívají 400 i více let. Ve 14. století kaštan začali pěstovat i ve Švýcarsku, kde pro něj našli nespočet využití. Nejen že jej vařili, pekli, dusili a opékali, vyráběli z něj mouku, ale stal se i krmivem pro hospodářská zvířata. V období mezi 17. a 19. stoletím jej nahradily brambory, ale i tak se dnes často objeví ve švýcarské kuchyni. Vyhledávat by jej měli ti, kdo bojují s vysokým krevním tlakem a srdečními obtížemi. Kaštany pomáhají čistit játra, mají protiprůjmové účinky, užitečné jsou i pro ty, kdo trpí úzkostí a psychickými problémy. Za konzumaci kaštanů vám budou vděčné vaše vlasy i nehty, užitečné jsou i na respirační potíže.

Zde můžete vidět, jak vypadá jedlý kaštan.

Zde můžete porovnat ceny jedlého kaštanu.

Zdroj: Předvánoční čas na pečené kaštany
Zveřejněno dne: 6.9.2015

Houba liška obecná

Recepty

Liška obecná je jedlá, ceněná a chuťově výtečná, se specifickým aroma. Díky obsahu chuťových látek rozpustných v tucích se liška obecná vyjímá ve smetanových omáčkách či v kyselých pochutinách, taktéž se nakládá do octa. Je vhodná k drcení na kořenicí houbový prášek. Je možné ji zamrazovat. Plodnice má pevnou konzistenci, kterou si zachovává i při tepelné úpravě, je však poněkud těžce stravitelná.

Lišky v sýrové smetaně

Ingredience: miska čerstvých lišek, olivový olej, zeleninový vývar, jarní naťová cibulka, máslo, sýr s modrou plísní, smetana na vaření, sůl a mletý bílý pepř

Postup: Houby obdělejte na troše oleje, podlijte osoleným vývarem, přiklopené čtvrthodinku poduste a odstavte. Na lžíci másla zpěňte jemně pokrájenou bílou část cibulky, přidejte nastrouhaný sýr, přilijte smetanu, přiveďte k varu, míchejte a rozvařte dohladka. Přidejte houby, pokrájenou nať cibulky, dle chuti přisolte a okořeňte, krátce promíchejte a servírujte. Příloha: vařené brambory nebo dušená rýže.

Bazalkové nudle s liškami

Ingredience: 10 dkg čerstvé houby lišky obecné, 1/2 balení širokých nudlí, 1 čtvrtka sýra Gran Moravia, 15–20 kusů čerstvé bazalky, dle chuti olivový olej, sůl, celý kmín, máslo

Postup: Začneme tím, že si dáme vařit široké nudle dle návodu na balení. Mezitím si dobře opláchneme a od případných nečistot očistíme čerstvé lišky. Do pánve si dáme rozpustit trochu másla, do kterého nasypeme špetku celého kmínu a necháme provonět. Přidáme oprané a okapané houby a zlehka orestujeme. Podusíme ve vlastní šťávě, dokud nejsou měkké. Trvá to cca 5 minut. Do vyšší nádoby (nejlépe vysoká sklenice, do které se nám vejde pracovní část tyčového mixéru) vložíme 15–20 lístků čerstvé oprané bazalky, přilijeme olivový olej a nastrouhaný sýr Gran Moravia. Mixujeme poté společně ponorným mixérem zcela do hladka. Scedíme uvařené široké nudle, které přendáme po scezení do střední mísy a přidáme bazalkovou pesto omáčku zelené barvy. Poctivě promícháme, dokud se omáčka nenalepí na nudle. Nudle přendáme do hlubokého talíře a bohatě je posypeme na másle podušenými liškami.

Dušené lišky

Ingredience: 400 g lišek, tuk, 1 stroužek česneku, mletý pepř, sůl, petrželová nať

Postup: Lišky očistíme, větší nakrájíme na poloviny, opláchneme pod tekoucí vodou a necháme okapat. Rozpálíme tuk, přidáme prolisovaný stroužek česneku, krátce podusíme, přidáme houby a dusíme tak dlouho, až jsou měkké a šťáva vydušená. Osolíme, opepříme, promícháme s nasekanou petrželovou natí a podáváme jako přílohu k masu nebo samotné pouze s pečivem.

Polévka z lišek

Ingredience: 250 g lišky obecné, 2 kostky zeleninového bujonu, svazek mladé cibulky, pažitka, 100 g másla, 1 mrkev, 4 brambory, sůl, nové koření

Postup: Na másle orestujeme na jemno nakrájenou mladou cibulku a na hrubo nastrouhanou mrkev. Přidáme lišky, větší nakrájené a menší necháme vcelku. Společně restujeme a následně dusíme na másle. Do hrnce nalijeme cca 2 litry vody s rozdrobenými kostkami zeleninového bujonu, přidáme 4 kuličky nového koření a na malé kostky nakrájené brambory. Za občasného míchání cca po 30 minutách dochutíme pažitkou, oříškem másla a dle potřeby můžeme ještě osolit.

Koláč s liškami

Ingredience: 250 g hladké mouky, 1 vejce, 90 g vepřového sádla, sůl, 300 g lišek, 3 šalotky, 2 lžíce olivového oleje, 1 lžíce másla, 2 lžíce sekané petrželky, pepř, 6 lžic mléka, 5 žloutků, muškátový oříšek

Postup: Z mouky, soli, vejce, 75 ml vlažné vody a sádla vypracujeme těsto a dáme na 30 minut do chladničky. Houby otřeme vlhkou utěrkou. Šalotky posekáme a s houbami dusíme na oleji a másle. Vmícháme petrželku, osolíme, opepříme. Těsto rozválíme na vymazaném plechu a rozložíme na ně houby. Rozšleháme mléko se žloutky, osolíme a směsí houby zalijeme. Pečeme v troubě při 190 °C asi 15 minut.

Nakládané lišky

Ingredience: 1 kg lišek, 1 svazek čerstvého kopru, 1 malý křen, 7 dl vody, 2,5 dl octa, asi 60 g cukru, nebo podle chuti, 10 kuliček celého pepře, 5 bobkových listů, špetka mletého kmínu, 2 polévkové lžíce soli

Postup: Křen očistíme, oloupeme a nakrájíme na hranolky. Lišky očistíme a větší přeřízneme napůl. Do čistých sklenic naplníme spolu s křenem a koprem (jednu celou snítku do každé sklenice). Všechny přísady na nálev, což je voda, ocet, cukr, pepře, bobkové listy, kmín a sůl, svaříme a po vychladnutí nalijeme do připravených, naplněných sklenic a dobře uzavřeme. Sterilujeme 20 minut při 80 °C.

Zdroj: Houba liška obecná
Zveřejněno dne: 27.10.2014


Sitemap | RSS