Každý kaštan nejprve nařízneme na bříšku do kříže asi do hloubky tří milimetrů. Mikrovlnnou troubu nastavíme na 600 W, dáme do ní kaštany uložené v jedné vrstvě a necháme je asi šest minut péct. Potom je necháme v troubě dalších pět minut dojít, pak je ještě teplé oloupeme.
Verze 2
Kaštany propíchneme, dáme na talíř a do mikrovlnky pod poklop a upravujeme cca 2–2,5 minuty. Doba přípravy záleží na výkonu trouby (750 W). Kaštany je možné propíchnout špičkou ostrého nože na prkénku. Takto připravené kaštany narovnejte po obvodu mělkého talíře, přidejte lžíci vody a dejte péct. Pokud chcete kaštany jako pečené, naložte je před tím, než je dáte do mikrovlnky, na 25 minut do oleje, kaštany pak chutnají lépe.
Jedlé kaštany patří k tvrdoslupečným ovocným dřevinám, stejně jako vlašské ořechy. Na jejich povrchu je tvrdá slupka, která chrání plod, proto je důležité ji před použitím naříznout, jinak se nedostanete k lahodné dužině. Nenaříznuté kaštany jsou velmi kvalitní výbušninou. A nejhorší je ty rozstříknuté kaštanové „vnitřnosti“ z trouby umýt. Kaštany je také dobré připravovat v zakryté zapékací míse. Po vyjmutí z trouby nechte zapékací misku zakrytou. Slupky nevyschnou a kaštany se udrží teplé. Díky tomu se budou dobře loupat. Za studena to jde mnohem hůř.
Při domácí přípravě je potřeba kaštany zbavit tvrdé, temně hnědé slupky. Pokud chceme kaštany upéct, očistíme je a na vypuklé straně ostrým nožem hlouběji nařízneme do kříže. Na středně nahřáté pánvi je za častého prohazování opékáme, dokud se nerozvoní, nezačnou syčet a jejich vnější slupka lehce nezhnědne. Trvá to pouhých pět až deset minut. Okamžitě spolu se solí servírujeme, protože kaštany je třeba oloupat ještě horké, po vychladnutí už se nám to nepodaří. Nejlepším způsobem je zabalení horkých plodů do utěrky, ve které je pomačkáme, aby se slupka rozdrtila. Nezapomeneme důkladně odstranit i vnitřní slupku. Základem úspěchu přípravy domácích pečených kaštanů je vybrat kvalitní, pevné a pěkné plody, které se občas mohou kvůli své kratší trvanlivosti nakazit plísněmi. Proto je po nákupu uložíme do lednice, kde vydrží asi 5 dní.
Ingredience: 1 krůta (cca 4 kg), 500 g kaštanů, ½ pomeranče, 100 g slaniny, 200 g krůtích jater, 20 g másla, 50 g sušených brusinek, 100 ml portského vína, 250 g mletého masa, 500 ml drůbežího vývaru, 200 g starších žemlí, 3 rozšlehaná vejce, 2 lžíce petrželky, 2 jablka nakrájená na kostičky, sůl, pepř
Postup: Oloupané kaštany vložte do hrnce s vývarem a vařte na mírném ohni asi 30 minut. Z omytého pomeranče nastrouhejte kůru. Slaninu pokrájejte na kostičky, játra na menší kousky. Obojí zvolna osmažte na másle a játra rozmačkejte vidličkou. Brusinky namočte do poloviny vína. Uvařené kaštany nechte okapat. Polovinu si nechte na oblohu, zbylé nahrubo posekejte do nádivky. V míse smíchejte nasekané kaštany, játra se slaninou, mleté maso, vejce, pečivo namočené ve vývaru, petrželku a pomerančovou kůru. Osolte, opepřete a smíchejte se zbylým vínem. Nádivkou naplňte krůtu, dobře uzavřete, nožky svažte kuchyňským provázkem a vložte do trouby předehřáté na 200 °C. Zprudka zapečte, poté přilijte asi polovinu vývaru. Teplotu stáhněte na 170 °C a pečte za častého přelévání vypečenou šťávou (pokud se šťáva rychle vypéká, dolévejte horký vývar). Zbylé kaštany vložte do kastrolu, ve kterém jste nechali zkaramelizovat 2 lžíce cukru. Přidejte jablka a brusinky namočené v portském. Restujte přibližně 5 minut. Podávejte ke krůtě. Tato nádivka do krůty je sice netradiční, ale velmi delikátní.
Kaštany samotné můžete nosit v kapse, kde působí svou energií při každém dotyku. Pokud chcete prospět svému zdraví, nasbírejte tolik kaštanů, kolik je vám let, plus jeden navíc, a uložte je v bavlněném pytlíku či kapesníku pod polštář a nechte působit. Energetická síla vás během spánku prostoupí a bude vyživovat vaše tělo.
Suché ruce: Staří lidé, kteří mají seschlé ruce, by měli kaštany převalovat v dlaních, kůže se pak zpevní a zvláční.
Pomoc v kapse: Pokud trpíte bolestmi kyčlí, kolenou nebo máte rýmu, dejte si jeden nebo více kaštanů do kapsy. Kaštany se využívají nejen v lidovém léčitelství, ale traduje se o nich, že mají magickou moc. Ženy, které chtějí otěhotnět, by měly lesklý plod jírovce nosit v kabelce. Pokud vás čeká důležitá schůzka, jednání nebo zkouška ve škole, kaštan v kapse vás zbaví stresu a dodá sebevědomí.
Ustelte si na nich: Bolí vás záda, jste nastydlí? Pak nejčastější babskou radou je nasbírat si tolik kaštanů, kolik je vám let (a jeden navíc). Kaštany následně vložte do plátěného pytlíčku, zašijte a dejte pod polštář. Měli byste na nich poctivě spát až do prvního jarního dne. Kaštany totiž do sebe nasávají veškeré škodliviny z těla. Uleví vám také při křečových žílách, revmatismu, bolestech hlavy nebo i zánětech močových cest.
Léčivé účinky kaštanů: Všechny části jírovce jsou léčivé a velmi účinné. Obsahují řadu látek, které ovlivňují krevní oběh, zabraňují vzniku otoků, křečovým žilám a výrazně podporují činnost nadledvinek. Při zevním použití pomáhají při projevech revmatismu, bolavých kloubech, namožených svalech. Kaštany lze používat čerstvé, sušené (před sušením je potřeba je nadrtit či namlít) nebo je zakonzervovat v lihu.
Pozor: Plod jírovce maďalu obsahuje látku aescin. To je příčina, proč se nám po aplikaci masti ulevuje. Plody kaštanu jsou pro člověka jedovaté, proto se nesmí užívat vnitřně.
Kaštanovník jedlý, lidově jedlý kaštan, je opadavý listnatý strom z čeledi bukovité. Strom kaštanovníku dorůstá do výšky 20–25 m a má širokou vejčitou korunu. Tloušťka jeho kmene někdy přesahuje až 2 m. Dožívá se věku 1 000 let, někdy i víc. Borka je v mládí hladká, olivově hnědá, postupem času se mění v hnědošedou rozpukanou. Listy jsou na větvičce uspořádané střídavě, list na vrcholu větvičky je největší. Mají tvar podlouhlé elipsy. Každý postranní nerv na listu je zakončený ostnem. Svrchu jsou listy tmavě zelené a zespodu světle zelené. Květy se objevují v květnu a červnu. Je to rostlina jednodomá, převážně cizosprašná, lépe plodí, pokud je v okolí dva a více stromů. Plody jsou po 2–3 v pichlavém obalu, který puká čtyřmi švy. Semena (kaštany neboli maróny) jsou lesklá, tmavě hnědá a dozrávají v září. Jsou jedlá, jí se po upečení nebo uvaření, obsahují hodně škrobu, cukru a bílkovin.
Nejvíce se jedlé kaštany pěstují v jižní Evropě a v Přední Asii. V Česku se kaštanovníku nejlépe daří na teplých svazích ve vinařských oblastech. Jeho dřevo je těžké, pevné, tvrdé, pružné a houževnaté. Nevýhodou kaštanovníku je, že patří mezi silné alergeny. Neměl by být proto vysazován v blízkosti obydlí a úřadů, spíše v sadech, hájích a lesích. Děti by si pod kvetoucím kaštanovníkem neměly hrát. Hlavní sklizeň jedlých kaštanů probíhá v říjnu. Sběr plodů kaštanovníku se provádí ručně. Nejmenší plody poslouží jako surovina pro mletí kaštanové mouky. Velké a střední plody se dále zpracovávají, případně jsou po tepelné úpravě konzumovány. Pro odstranění parazitů uvnitř plodů se kaštany máčí v 50°C vodě a následně ochladí. Tímto procesem se také prodlužuje jejich trvanlivost. Dnes se tedy nemusí skladovat pouze sušené plody. Jedlé kaštany jsou známá pochoutka po celé Evropě. Obvykle se tepelně upravují naříznutím na špičce do kříže a krátkým opečením na horké plotně, a to zejména v předvánočním čase, kdy je sezona pečených kaštanů. Kaštany se mohou i rozemlít a vzniklá mouka slouží k přípravě pečených zákusků. Jedlé kaštany mají vyšší energetickou (kalorickou) hodnotu než brambory. V jižní Evropě kaštany lidé pojídají se zeleninou, s masem nebo máslem a sýrem. Světové kuchyně znají například kaštanovou kaši ke zvěřině, kaštanové pyré se šlehačkou, kaštanový pudink, kaštany v čokoládě, glazované kaštany a jiné. V našich zeměpisných šířkách se konzumují pečené kaštany nejčastěji právě v předvánočním čase.
Jedlý kaštan (Castanea sativa) pochází z oblasti Malé Asie a již v 5. století před naším letopočtem byl dopraven do Řecka a následně i do Itálie a Španělska. S koňským kaštanem (jírovec maďal), z nějž děti na podzim vyrábějí zvířátka, nemá jedlý kaštan nic společného, jedná se o různé druhy. Jedlý kaštan dozrává v říjnu a sklízí se setřásáním plodů, stejně jako u nás vlašské ořechy. Stromy se dožívají 400 i více let. Ve 14. století kaštan začali pěstovat i ve Švýcarsku, kde pro něj našli nespočet využití. Nejen že jej vařili, pekli, dusili a opékali, vyráběli z něj mouku, ale stal se i krmivem pro hospodářská zvířata. V období mezi 17. a 19. stoletím jej nahradily brambory, ale i tak se dnes často objeví ve švýcarské kuchyni. Vyhledávat by jej měli ti, kdo bojují s vysokým krevním tlakem a srdečními obtížemi. Kaštany pomáhají čistit játra, mají protiprůjmové účinky, užitečné jsou i pro ty, kdo trpí úzkostí a psychickými problémy. Za konzumaci kaštanů vám budou vděčné vaše vlasy i nehty, užitečné jsou i na respirační potíže.
Ingredience na těsto: 250 g polohrubé mouky, 170 g cukru, 80 ml oleje, 150 ml mléka, 2 lžíce kakaa, prášek do pečiva, 2 vejce; na ozdobu 1 tyčinka Margot
Ingredience na pařížský krém: 2 smetany na šlehání, ztužovač šlehačky, 2 tyčinky ledových kaštanů
Postup: Všechny suroviny vymícháme do hladkého těsta. Nalijeme na pečicí papír a pečeme v předehřáté troubě na 170 °C cca 20 minut. Necháme vystydnout. Nejlépe den předem (ale stačí i 3 hodiny) si uvaříme smetany a necháme v nich rozpustit ledové kaštany. Druhý den vyšleháme se ztužovačem do krému. Natřeme na piškot. Nastrouháme Margotku a posypeme jí pařížský krém. Kdo chce posypat hustěji, použije dvě Margotky. Je to vynikající jednoduchý moučník. Lehčí než pařížský dort, ale chuťově možná ještě lepší a postup je opravdu rychlý.
Ingredience na zdobení: 30 g vlašských ořechů, 2 tyčinky bílých ledových kaštanů
Ingredience na krém: 2 pařížské šlehačky, rybízová marmeláda
Postup: Vejce rozklepněte a oddělte žloutky od bílků. Mléko ohřejte, aby bylo vlažné. Do mísy dejte mouku, cukr, kakao, mléko, olej, žloutky a ušlehejte do hladké hmoty. Potom krátce a rychle zašlehejte prášek do pečiva. Z bílků ušlehejte tuhý sníh a lehce jej vmíchejte do kakaové hmoty. Troubu předehřejte na 180 °C. Hluboký plech vymažte máslem a vysypte hrubou moukou. Rozprostřete v něm těsto a cca 12 minut pečte. Upečený korpus nechte vychladnout. Obě pařížské šlehačky vyšlehejte do tuha a na vychladlý piškot natřete marmeládu a poté šlehačky. Ořechy a bílé kaštany nastrouhejte na řezy. Postup je jednoduchý a rychlý.
Ingredience na dohotovení: 2 velké banány (nebo 3 menší), Granko na posypání
Postup: Žloutky oddělíme od bílků a vyšleháme tuhý sníh se špetkou soli. Žloutky vyšleháme s cukrem do pěny, přidáme mouku a kakao a nakonec vmícháme tuhý sníh z bílků. Nalijeme na plech vyložený pečicím papírem a pečeme při 200 °C přibližně 15 minut. Necháme vychladnout. Den předem svaříme šlehačky a ledové kaštany. Vychladlé dáme do lednice přes noc. Druhý den ráno vyšleháme společně se ztužovačem. Korpus podélně překrojíme a pomažeme částí šlehačky, poklademe banány, které jsme nakrájeli na kolečka, a potřeme další částí šlehačky. Přiklopíme druhou částí korpusu a celý moučník pomažeme zbytkem šlehačky. Celý moučník posypeme Grankem a dáme cca na 2 hodiny chladit. Krájíme řezy, které zdobíme šlehačkou. Postup není tak složitý, jak vypadá.
V srpnu a září je srnčí maso nejkvalitnější, zvěř je totiž nejlépe živena. Srnčí maso má svou specifickou chuť a vůni.
Srnec bývá větší, mívá mezi 14–25 kg a jeho maso je tužší a pokládáno za méně kvalitní. Chutnější je srna, ta je menší, mívá 10–15 kg a její maso je křehčí. Ovšem nejlepší je maso z malých srnčat, to je však velmi těžko dostupné. Samozřejmě platí, že čím mladší jedinec, tím kvalitnější maso. Stáří zvířete určíme podle zbarvení masa, tmavší je ze staršího kusu a světlejší z mladšího.
Typickou chuť a vůni můžeme zvýraznit tím, že maso upravíme více přírodně, tedy bez zbytečného koření. Někomu tato vůně vadí, a tak ji může překrýt právě kořením a hlavně cibulí. Maso ze srnčího je třeba odblanit, to znamená špičatým nožem propíchnout tuhou blánu a odříznout ji. Zpracované maso v obchodech je většinou již odblaněné.
Srnčí můžeme špikovat, nakládat do koření, do olejových směsí nebo jen tak obalit v koření a nechat odležet. Moření v octovém kořeněném nálevu je možné, ale není nutné. Delikatesou je srnčí maso potřené máslem, které se poté nechá asi dva dny odležet.
Srnčí chutná s houbami, s kořením na zvěřinu (divoké koření), v kombinaci s ovocem, rybízy a brusinkami, se švestkovými povidly, šípky či ořechy, typická je úprava s jedlými kaštany. Omáčky se hodí nejlépe vinné či smetanové.
Srnčí maso dělíme na krk, hřbet, plecko, žebra, kýta, panenská svíčková. Toto maso obsahuje 103 kcal, 2 g tuků, 22 g bílkovin a 55 mg sodíku.
Poleva: 220 g čokolády na vaření, 70 g ztuženého tuku (Iva), 5 lžic mléka nebo smetany
Postup: Troubu předehřejeme na 160 stupňů. Oddělíme žloutky a bílky a bílky vyšleháme se špetkou soli do tuhého sněhu. Pak vyšleháme žloutky s cukrem do pěny a pomalu přidáváme mouku, kakao a olej. Pokud máte strach, že korpus nevyběhne, přidejte ½ lžičky prášku do pečiva. Těsto se může zdát velmi tuhé, v tom případě přidejte 1–2 lžíce mléka. Nakonec opatrně ručně vmícháme bílky a těsto vylejeme na vymazaný a vysypaný plech. Pečeme, dokud se těsto nelepí na špejli a jakoby se odhrne od okraje plechu. Pečení bude trvat asi 25 minut, mezitím si nachystáme náplň. Cukr ušleháme s povoleným máslem, přidáme tvarohy a došleháme. Klidně můžete všechny ingredience smíchat a pak až vyšlehat, ani tak se hrudky neudělají. Velmi důležité ale je mít všechny ingredience o stejné, tedy pokojové teplotě. Náplň rovnoměrně navršíme na vychladlý korpus a nachystáme si čokoládovou polevu. Na vodní lázni nebo teflonové pánvičce rozehřejeme čokoládu s tukem. S úspěchem lze použít také tyčinku Kaštany (na celý plech budete potřebovat 4 ks) a místo ztuženého tuku třeba 30 dkg másla a 40 dkg Hery (případně 70 dkg směsného tuku, jako je například Zlatá Haná). Až se vše rozpustí, polijeme dezert čokoládou a opatrně ji rozetřeme do všech stran. Dezert vychladíme, nakrájíme a podáváme.
Chovat veverku obecnou není nic složitého. Přesto je nutné podotknout, že to není zdaleka vhodný domácí mazlíček. V první řadě je nutné opatřit si velikou voliéru, minimálně o rozměrech 2 x 2 x 1 m, ve které budou k dispozici alespoň dvě budky vystlané senem a zapřené velké větve na prolézání. Na chov přímo v bytě není veverka vhodná. Veverky jsou totiž hodně agresivní a nesnášenlivá zvířata, i když na to nevypadají. Je ideální je chovat v páru, protože kdyby jich bylo více, mohlo by docházet k šarvátkám. Veverku je možné si ochočit, ale musíte si ji pořídit jako mládě, aby si na vás zvykla. Dospělou veverku už neochočíte, je hodně plachá a nedůvěřivá k člověku. Veverka není moc čistotná, neodkládá moč ani trus na jedno místo, proto je nutné pravidelné čištění voliéry.
Krmivo
Veverka je hlavně býložravec. Doma ji můžete krmit například vlašskými ořechy, jedlými kaštany, pšenicí, slunečnicí, kukuřicí, ovocem (jablky, broskvemi, hruškami) a zeleninou (mrkví). „Zdravou stravu“ jí můžete zpestřit třeba piškotem nebo vařeným vejcem. Veverka potřebuje co nejpestřejší stravu. Pro dobrý vývin je dobré podávat rovněž nějaký z vitamínů pro savce, například Roboran. V přírodě se tento druh živí převážně semeny šišek – smrkových, borových a modřínových. Spotřebuje jich až 170 ks. Dále si pochutnává na žaludech, bukvicích, šípcích, stromové kůře, nepohrdne ani houbami a na jaře pupeny stromů. Veverky si s přehledem poradí i s lískovými oříšky, které jim velice chutnají. K rozlousknutí oříšků používají spodní hlodavé zuby, kterými si vykoušou otvor. Oříšky si i doma rády schovávají a dělají si zásoby na zimní období, na což jsou zvyklé z přírody.
Rozmnožování
Rozmnožování veverek probíhá od jarních měsíců do podzimu. Po 38 dnech březosti se narodí mláďátka, obvykle jich bývá 3 až 7, jsou holá a slepá, velká asi 8 cm. Začínají vidět nejdříve po třech týdnech a to jsou již zcela osrstěná. Zhruba po dvou měsících jsou samostatná. Samice dokáže během jednoho roku odchovat 2 až 3 pokolení. Kříženci veverek bývají zřídka.
Azalka je jarní kvetoucí keř. Je velmi podobná rododendronu, ale je menšího vzrůstu a má menší květinové trsy než rododendron. Květenství azalky je nápadné zářivými barvami, které se vyskytují v mnoha variantách a velikostech. Květy kontrastují s tmavě zelenou barvou listů keře.
Botanický název: Rhododendron
Doba kvetení: brzy na jaře
Velikost: 40 cm, v závislosti na kultivaru
Květy: bílé, žluté, oranžové a červené
Světlo: polostín
Pěstování: při zasazování je nutné přidat mulčovací substrát ke spodní části keře
Zde je několik fotografií, na kterých je možné vidět azalku.
Jírovec
Jírovec vytváří kouzlo v každé zahradě. Můžete si ho pořídit jako malý strom nebo keř. Není náročný na údržbu, má výrazné listy a nápadné květy.
Botanický název: Jírovec
Doba kvetení: jaro
Velikost: 3 m až 15 m a široký 9 m, v závislosti na kultivaru
Květy: červená, bílá, krémová, růžová nebo zelenožlutá
Světlo: plné slunce i polostín
Pěstování: tento keř je vhodný do větších zahrad, k rozmnožování slouží plody jírovce – kaštany, které se sází 1 až 2 cm hluboko do substrátu po dvou nebo po třech semenech.
Zde je několik fotografií, na nichž můžete vidět jírovec.
Kamélie
Kamélie miluje zimu, v tomto období většina zahradních rostlin odpočívá, ale kamélie se teprve zahřívá. Kamélie je evergreenem podzimního, zimního a brzkého jarního období. Je vhodná pro terénní úpravy okrasných zahrad, kdy vytváří krásné květy ve tvaru růží. Kamélie byly pěstovány několik let na Dálném východě, který je jejich rodným krajem. V současné době existuje více než 3 000 druhů těchto keřů.
Botanický název: Camellia
Doba kvetení: podzim, zima a brzy na jaře, v závislosti na odrůdě
Velikost: 0,8 m až 6 m
Květy: červená, růžová a bílá
Světlo: polostín
Pěstování: keř je nutné chránit před sluncem, studeným a silným větrem. Keř není vhodné vysazovat do úplného stínu, který sníží květenství rostliny.
Lýkovec je keř s intenzivní vůní květů, což je hlavní důvod, proč se vysazuje do okrasných zahrad. Květy vavřínu jsou jemné bílé, růžové a fialové květy a existuje mnoho odrůd keřů. Vavřín je univerzálním keřem, který se v okrasné zahradě používá jako půdopokryvný prvek.
Botanický název: Daphne
Doba kvetení: od jara do podzimu, v závislosti na odrůdě
Velikost: 0,5 m až 12 m
Květy: čtyřlaločnaté trubkovité květy v bílé, růžové nebo lila barvě
Světlo: slunné stanoviště až polostín
Pěstování: tento keř je náchylný na přesazování, takže nejlepší volbou při sázení je výsadba přímo z kontejnerů
Zde je několik fotografií, na kterých je možné vidět lýkovec.
Forsythia
Zlatice je charakterizována jako keř, který jako první ohlašuje příchod teplejšího počasí na jaře formou svého květenství. Jejím typickým znakem jsou bohaté drobné žluté květy, které se objevují na keři bez listů. Tyto sytě žluté květy lahodí oku. Forsythii je nutné pravidelně zastříhávat. Stříhají se nejstarší větve dole u země s cílem podpořit nové výhonky na příští rok. Pro severnější oblasti by pěstitelé měli vybrat odrůdy, které jsou vytrvalé.
Botanický název: Forsythia
Doba kvetení: brzy na jaře
Velikost: 0,8 m až 4 m vysoký a 3 m až 7 m široký
Květy: různé odstíny žluté barvy
Světlo: slunné stanoviště
Pěstování: Forsythia vyžaduje větší prostor v okrasné zahradě vzhledem ke své objemnosti
Zde je několik fotografií, které ukazují forsythii.
Hortenzie
Při vyslovení názvu hortenzie se většině z nás vybaví vzpomínka na babiččinu zahradu. Tento nápadný keř je po desetiletí oblíbeným keřem všech zahradníků. Hortenzie je snadno udržovatelná, má velmi originální květy. Existuje velké množství odrůd, ideálních pro mírné podnebí.
Botanický název: Hortenzie
Doba kvetení: v létě
Velikost: 0,3 m až 1 m vysoký
Květy: různé odstíny růžové, bílé a modré barvy, ve tvarech bambulí, nebo s plochým shlukem květů
Světlo: polostín
Pěstování: zasazujeme keř do dostatečně velkého otvoru, který zalijeme vodou a kořenový bal do otvoru vložíme a zasypeme rašelinou
Zde je několik fotografií, na nichž je možné vidět hortenzii.
Šeříky
Keře šeříků mají svou charakteristickou sladkou vůni, která se mísí s přílivem teplého jarního počasí. Tento keř původně pochází z jihovýchodní Evropy a východní Asie. V Severní Americe právě charakteristická vůně květu předurčila tento keř jako nejoblíbenější kvetoucí keř v této lokalitě. Nejznámější barvou šeříku je barva lila. Květenství se u tohoto keře objevuje nejdříve po 4 až 5 letech od výsadby, což vyžaduje značnou trpělivost pěstitele. Důležité je i pravidelné odstříhávání odkvetlých květů a vyřezávání planých větví, což zaručí charakteristickou vůni šeříku pro další roky. Šeříky jsou odolné proti škůdcům.
Botanický název: Syringa vulgaris
Doba kvetení: pozdní jaro
Velikost: 1,2 m až 8 m vysoký a minimálně 1,5 m široký, v závislosti na druhu
Květy: malé trubkovité květy uspořádané ve shlucích, sladké vůně; barva lila, bílá, růžová, různé odstíny modré
Světlo: slunné stanoviště
Pěstování: zasazování keře do velkého otvoru v dostatečném prostoru pro zdravý růst keře
Zde je několik fotografií, na kterých je možné vidět nejhezčí šeříky.
Rododendron
Nápadné květy pěnišníku se vyskytují v široké škále barev. Vzhledem k možnostem pěstování je tento keř velmi populární. Alpská růže neboli rododendron se přirozeně hodí do neformálních lesních zahrad i jako vzorek do městských krajin, které ozvláštní svou směsicí barev v podobě nádherného květenství.
Botanický název: Rhododendron
Doba kvetení: pozdní jaro
Velikost: 2,4 m až 3 m vysoký a široký
Květy: barvy bílé, krémové, žluté, meruňkové, růžové, červené a fialové
Světlo: polostinné stanoviště
Pěstování: lehce zastíněné stanoviště s ochranou před prudkým sluncem a silným větrem; keř vyžaduje kyselou půdu, která dobře odvádí vlhkost
Zde je několik fotografií, na kterých je možné vidět rododendron.
Ibišek
Jedná se o pozdně kvetoucí keř, čekání na květenství se opravdu vyplatí. Ibišek se vyznačuje krásnými trubkovitými květy, kterými je obalen celý keř. V bílém provedení působí tento keř při plném květenství jako svatební kytice. Květenství ibišku je od pozdního léta až do poloviny podzimu, a to až do období, kdy mnohé rostliny a keře v okrasných zahradách jsou již odkvetlé.
Botanický název: Hibiscus syriacus
Doba kvetení: pozdní léto až do poloviny podzimu
Velikost: 2,5 m až 3,8 m vysoký a 1,6 m až 2,4 m široký
Květy: barvy růžové, fialové a bílé
Světlo: polostín
Pěstování: lehce zastíněné stanoviště s ochranou před přímým sluncem a větrem; keři se daří ve vlhké půdě
Zde je několik fotografií, na nichž můžete spatřit ibišek.
Kalina
Kalina je nejoblíbenějším malým okrasným keřem. Kalina má tři hlavní důvody, proč je tak vyhledávaná: jedná se o keř, který je krásný, univerzální a snadno se pěstuje. A nadto má i tři položky, které přispívají ke kráse kaliny: květy, listy a barevné plody, kterými svého pěstitele potěší. Kalina přispívá k ozvláštnění a zkrásnění každé okrasné zahrady. Existuje mnoho variant tohoto kvetoucího keře. Listy keře jsou lesklé, kožovité struktury, které se během vegetace z tmavě zelené barvy mění na žlutooranžovou nebo červenofialovou barvu v podzimním období, což je charakteristický a vzhledově jedinečný znak kaliny.
Botanický název: Viburnum
Doba kvetení: pozdní jaro a začátek léta
Velikost: 1,2 m až 3 m vysoká
Květy: barvy růžové, fialové a bílé
Světlo: slunné a polostinné stanoviště
Pěstování: dostatek konzistentní vlhkosti, to znamená asi centimetr vody týdně v průběhu vegetačního období
Zde je několik fotografií, na kterých je možné vidět kalinu.
Obsah jedovatých látek je v rostlině proměnlivý – závisí na stanovišti, ročním období, klimatu, sušení rostlin, ale i denní či noční době. Účinnost toxických látek na jedince je závislá zejména na jeho stáří a zdraví, jinak působí jed na dítě a jinak na dospělého člověka, jinak také na osoby více senzitivní. Toxické látky bývají obsaženy v celé rostlině, často však ve vyšších koncentracích zvláště v některých jejích částech. Toxické metabolity působí toxicky až v dávkách přesahujících určitou mez, poté se stávají rostlinnými jedy. Toxické metabolity jsou často vysoce účinné biologicky aktivní látky, které jsou v malých dávkách potenciálně využitelné jako rostlinná léčiva.
Protože se mezi léčivými rostlinami vyskytují také rostliny jedovaté, netrhejte v žádném případě rostliny a nejezte plody, které neznáte! Sbírejte jen ty rostliny, které bezpečně poznáte!
Běžně se za jed považuje škodlivá látka, která způsobuje poruchu normálních činností lidského nebo zvířecího organismu. Přesněji vyjádřeno, jedem je látka, která po vniknutí do těla v malém množství (nejvýše několik desítek gramů) vyvolá po vstřebání chorobné změny, jež mohou vést i k zániku organismu. Následkem působení jedu v organismu je otrava, nemoc s určitým původcem, inkubační dobou, příznaky a určitým průběhem. Vždy jde o výsledek vzájemného působení organismu a jedovaté látky.
Konkrétní nejmenší množství jedu vyvolávající otravu se označuje jako toxická dávka. Některé rostliny nebo jejich části jsou jedovaté v čerstvém stavu, zatímco sušením, vařením, pečením či smažením jejich jedovatost mizí nebo se snižuje v důsledku změn a rozpadu účinných látek. Většinou se však jedovaté účinky rostlin při těchto pochodech nemění. Rostlina může obsahovat buď jedinou jedovatou látku, nebo celou řadu různě složitých jedů. Složení některých rostlinných jedů není dodnes známo. Například známý alkaloid morfin byl v opiu máku izolován již začátkem 19. století a uběhlo téměř sto let, než bylo stanoveno jeho přesné složení a struktura. V opiu se během několika dalších desetiletí výzkumu zjistilo ještě asi 50 dalších alkaloidů a v podstatě dodnes není výzkum máku setého z tohoto hlediska uzavřen.
Jírovec maďal
Rostlina s latinským názvem Aesculus hippocastanum se někdy nazývá také koňský kaštan. Jde o opadavý, až 30 m vysoký strom s kmenem o průměru až 2 m. Borka je zpočátku hladká, šedohnědá, později až červenohnědá, odlupující se v malých šupinách. Pupeny velké, silně lepkavé, hnědé až červenohnědé. Listy vstřícné, dlouze řapíkaté, dlanitě složené, 5 až 7četné, lístky přisedlé, obvejčité, na okraji pilovité, prostřední lístek větší než ostatní. Květy se objevují v květnu a rostou v latách dlouhých až 30 cm, nejčastěji jsou 5četné, zřídka 4četné, oboupohlavné nebo jednopohlavné, bílé, na bázi korunních lístků se žlutou, později červenou skvrnou. Plodem je až 6 cm velká, ostnitá tobolka s 1 až 3 semeny (kaštany).
U nás je jírovec převážně vysazován v parcích či alejích, ve své domovině roste zejména v horských a údolních lesích, na půdách výživných, humózních, hlubokých, svěžích a na stanovišti světlém až polostinném.
Celá rostlina (a nejvíce zřejmě semena) je jedovatá, hlavní toxickou látkou v jírovci je saponin escin. Při předávkování se mohou objevit křeče, ztráta koordinace, zvracení, průjem, ochrnutí, dle některých zdrojů může dojít i k poškození ledvin a jater, u dětí byly údajně zaznamenány i případy úmrtí.
Pěstuje se v několika kultivarech lišících se vzrůstem (zakrslé, převislé) nebo barvou či tvarem lístků. Jírovec vyžaduje humózní, výživnou a svěží půdu a světlé nebo jen slabě přistíněné místo. Množí se semeny, která se vysévají buď ihned po dozrání, nebo po zimní stratifikaci na jaře. Semena se dávají 6 až 8 cm hluboko pupkem dolů. Kultivary se množí očkováním nebo roubováním.
Vlaštovičník větší
Latinský název Chelidonium majus ukrývá vytrvalou, 30 až 100 cm vysokou bylinu s oranžovým mlékem. Lodyha větvená, chlupatá. Listy střídavé, řapíkaté, horní až přisedlé, lichozpeřené, lístky vejčité, vroubkované, konečný lístek 3laločný. Květy ve 2 až 6květých okolících, žluté, 4četné. Vlaštovičník kvete v květnu až září.
V ČR roste od nížin po pahorkatiny hojně, ve vyšších polohách vzácně. Celkově roste v Evropě na sever až po jih Skandinávie, v mírném a subarktickém pásmu Asie až po Japonsko a střední Čínu, druhotně v Severní Americe.
V mléce obsahuje okolo 20 různých alkaloidů, z nichž nejvýznamnější je chelidonin, jehož účinek se blíží účinku morfinu. Z dalších alkaloidů je přítomen homochelidonin, protopin, allokryptopin, sanguinarin, chelerythrin, methoxychelidonin, berberin, oxychelidonin, spartein a další. Celkem obsahuje mléko 1 až 4 % alkaloidů, v usušené nati je přítomno asi 0,4 % chelidoninu a dále kyselina chelidonová, jablečná, citronová a jantarová, trochu silice a kyseliny nikotinové. Dále jsou přítomny flavonoidy, aminy a enzymy. Hlavními toxickými látkami jsou chelidonin a homochelidonin, které působí tlumivě na centrální nervový systém, uvolňují křeče hladkého svalstva a působí mírně anesteticky. Sanguinarin působí zpočátku slabě narkoticky, později vyvolává křeče, dráždí střevní peristaltiku, zvyšuje sekreci slin, zevně vyvolává po přechodném pálení znecitlivění kůže. Berberin způsobuje zpočátku podráždění dechu, později jeho zástavu a smrt. Další alkaloidy se řadí mezi křečové jedy způsobující ve velkých dávkách centrální ochrnutí a zástavu dechu. Po požití vlaštovičníkového mléka se objevuje podráždění sliznic nebo pokožky, mohou se vytvořit puchýře, dále se otrava projevuje škrábáním v krku, zvracením, krvavým průjmem a močí.
Kapraď samec
Má latinský název Dryopteris filix-mas a jde o vytrvalou, výtrusnou bylinu. Listy jsou nepřezimující, nálevkovitě rozložené, až 140 cm dlouhé, v obrysu kopinaté, 1x až 2x zpeřené, s až 35 lístky na každé straně, ty jsou střídavé, přisedlé nebo jen kratičce řapíčkaté, kopinaté, členěné dále v úkrojky nebo lístečky, řapík tuhý, nelámavý, s hnědými, až 2 cm dlouhými a na vrcholu zašpičatělými plevinami. Výtrusnicové kupky se v počtu 3 až 6 objevují na každém lístečku (nebo úkrojku), ostěry ledvinovité nebo okrouhlé. Výtrusy jsou zralé v červenci až září.
V ČR roste kapraď od pahorkatin do horských oblastí hojně, v teplých oblastech roztroušeně, místy i chybí. Celkově roste téměř v celé Evropě, na Kavkaze, v západní Sibiři, Střední Asii, v Severní Americe, v jižním Grónsku a ojediněle i v dalších oblastech.
Obsahuje zejména látky, které se štěpením mění na kyselinu máselnou a floroglucinol (aspidinol, floraspin, albaspin, kyselina flavaspinová, filixová). Kromě toho jsou v oddenku přítomny i hořčiny, třísloviny, silice, pryskyřice, filicin, filmaron, fytosterol, olej, vosk, zelené barvivo (filixinigrin) a další látky. Výtažků z oddenku ve formě sirupového extraktu se v minulosti užívalo proti střevním parazitům, zejména proti tasemnicím, pro které jsou účinné látky obsažené v kapradi samci velmi jedovaté (rozkládají jejich pokožku a ochromují jim svalstvo, takže se pustí střevní stěny a mohou být poté pomocí projímadla vyplaveny z těla ven). V lehčích případech se objevují bolesti hlavy a závratě, v těžších případech se přidává zvracení, průjem, bolesti žaludku, někdy barevné vidění nebo přechodná slepota, v nejtěžších případech postižený blouzní, objevují se křeče, poruchy dechu, bezvědomí, či dokonce smrt jako důsledek zástavy dechu nebo srdce. Léčení těžkých otrav bývá velmi dlouhé, někdy i po překonání otravy samotné může dojít k trvalé slepotě v důsledku dlouhotrvajících křečí sítnicových cév.
