Téma: 

kerblík po slovensky

Kerblík

Kerblík slovensky

Ve slovenštině má kerblík nádherný název – Trebuľka. Kerblík setý se zde tradičně pěstuje na zahrádkách a Slováci jej používají na ochucování salátů, polévek, omáček a různých druhů masa.

Zdroj: Kerblík
Zveřejněno dne: 10.11.2014

Recepty na hovězí kližku

Jak se řekne kližka slovensky

Slovensky se kližce říká hovädzia glejovka.

Zdroj: Recepty na hovězí kližku
Zveřejněno dne: 11.5.2015

Kerblík

Kerblík setý

Kerblík setý (Anthriscus cerefolium) rychle roste, jeho aroma připomíná anýz. Je to jednoletá rostlina dorůstající asi 50 cm do výšky. Má jemně zpeřené lístky a drobné bílé kvítky. Vysévá se v květnu a pěstuje jako kudrnatá petržel. Osivo vysévejte přímo na vlhčí, polostinné stanoviště. Je to rostlina vhodná k pěstování v květináčích, truhlících i na záhonech. Kerblík setý se obvykle používá k dochucování polévek a salátů. Jde o oblíbené koření s léčivými účinky. Kerblík čistí krev a působí močopudně. Používejte nejlépe čerstvé listy.

Zde si můžete prohlédnout fotografie, které zachycují kerblík setý.

Zdroj: Kerblík
Zveřejněno dne: 10.11.2014

Kerblík

Kerblík lesní

Kerblík lesní (Anthirscus sylvestris) je statná vytrvalá bylina, až 150 cm vysoká. Lodyhy rýhované, duté, zpravidla lysé nebo jen dole štětinaté. Listy zpeřené, úkrojky zubaté; dolní listy řapíkaté, horní pochvovitě přisedlé, pochvy na okraji bělavě plstnaté. Okolíky dlouze stopkaté, okolíčky s obalíčky. Bílé nebo zelenavě nažloutlé koruny nepaprskují. Nažky jsou lesklé, čárkovitě kopinaté, s kratičkým zobánkem. Kerblík lesní kvete od května do srpna. Roste velmi hojně až obecně na loukách, v křovinách, podél cest a plotů.

Tyto fotografie a obrázky zachycují podobu kerblíku lesního.

Zdroj: Kerblík
Zveřejněno dne: 10.11.2014

Kerblík

Kerblík obecný

Kerblík obecný (Anthirscus Caucalis) roste na našem území jen vzácně, a to na těch nejteplejších místech. Květena ČR uvádí z poslední doby pouhých 21 lokalit. Tento druh má poměrně rychlý životní cyklus a po dozrání plodů rychle odumírá. Roste obvykle v blízkosti lidských sídel v teplých územích na rumištích, křovinatých stráních a v akátinách, na náspech a návsích. Vyhledává polostinná stanoviště na čerstvě vlhkých, nejčastěji vápnitých půdách bohatých na živiny. Druh je konkurenčně slabý. Kvete od května do června.

Tady nabízíme ke zhlédnutí obrázky kerblíku obecného.

Zdroj: Kerblík
Zveřejněno dne: 10.11.2014

Kerblík

Použití kerblíku

Kerblík byl znám již ve starém Řecku a prodáván na trzích jako zelenina. U nás se mu lidově říká stoklasa nebo třebule, v naší kuchyni se dnes používá jen málo. Dříve byl přidáván například do tvarohových koláčů. Jako naťová zelenina a zelené koření se pěstuje kerblík setý, ale rozšířen je i kerblík planý, který roste v křoviskách. Domácí léčba zná kerblík velmi dobře, protože v lidském organismu působí dobře na trávicí soustavu a je mírně močopudný. Obsahuje vitamíny, minerální látky a aromatickou silici. Čerstvě natrhané lístky příjemně voní a chutnají nasládle. Dá se využít všude, kde se tradičně používá petrželka. V kuchyni se přidává do salátů, nejlépe s petrželkou a estragonem, do vaječných pokrmů, polévek, k pečení a grilování masa. Také ho můžete dát do tvarohu, bylinkového másla, do dušené zeleniny a podobně. Kerblík se rovněž suší a přidává do různých směsí koření, nejvíce pak na grilovaná masa.

Zdroj: Kerblík
Zveřejněno dne: 10.11.2014

Kerblík

Kerblík třebule pěstování

Kerblík třebule (Anthirscus cerefolium) je jednoletá rostlinka velice jemné chuti a vůně. Má lesklé semínko, které můžete vysévat volně do půdy, ale i klidně do nádoby na okenní parapet. Není to choulostivá rostlina, proto se může vysévat již v březnu. Řádky by měly být od sebe vzdáleny 10 cm. Sejte řídce, přesazování se nevyplácí. Má rád světlo a vlhkou půdu. Kerblík roste rychle a již po několika týdnech jej můžete seřezávat. Pouze mladé a čerstvé rostliny jsou chutné, proto kerblík seřezávejte vždy před květem. Patří do skupiny čtyř jemných francouzských bylinek, spolu s petrželí, pažitkou a estragonem. Nesnáší tepelnou úpravu, takže jej do pokrmů přidávejte až nakonec. Také sušení není dobré, kerblík jím ztrácí aroma. Nejlépe tedy bude, když ho budete používat přímo ze záhonku v čerstvém stavu, a pokud byste ho přece jen chtěli uchovat, tak v mrazničce. Kerblík třebule kvete drobnými bílými kvítky. Jeho aroma připomíná kombinaci anýzu a petržele. Výborný je například do tvarohu a k rybám. Jako většina bylinek, také kerblík obsahuje vitamin C, podporuje trávení, dobrý spánek, mírní bolesti hlavy, odvar z něj čistí pleť.

Zde si můžete prohlédnout kerblík třebuli.

Zdroj: Kerblík
Zveřejněno dne: 10.11.2014

Kerblík

Kerblík versus libeček

Libeček je asi 1,5 až 2 m vysoká vytrvalá bylina. Rostlina má poměrně mohutný oddenek. Lodyha je navrchu bohatě větvená. Listy se podobají listům celeru, jen jsou mnohem mohutnější. Během léta, v červenci a srpnu kvete drobnými žlutými kvítky seskupenými do květenství, která vyrůstají na koncích lodyh. Plodem je dvounažka hnědé barvy. Celá rostlina má příjemnou kořenitou vůni.

Z výše uvedeného tedy vyplývá, že kerblík a libeček se liší vzhledem listů, barvou květů, vůní, výškou i mohutností. Nať libečku lze sušit a chuť jeho listů je často přirovnávána k chuti magi. Je skvělým kořením do polévek a omáček, pomazánek, masových pokrmů nebo luštěnin.

Na níže uvedených fotografiích můžete sami porovnat očité rozdíly těchto dvou rostlin.

Zdroj: Kerblík
Zveřejněno dne: 10.11.2014

Kerblík

Kerblík lesklý

Kerblík lesklý (Anthirscus Nitida) je známý jako dvouletá, víceletá, nebo snad i vytrvalá bylina. Lodyhy jsou duté, mělce rýhované, na bázi měkce krátce chlupaté, nahoře většinou téměř lysé, větvené. Dorůstá až do výšky 100 cm. Přízemní listy jsou řapíkaté, v obrysu široce trojúhelníkovité, až 40 cm dlouhé, 2x až 3krát zpeřené, téměř lysé, na rubu lesklé, lístky posledního řádu jsou peřenodílné, víceméně ploché, v obrysu vejčitě kopinaté až vejčité, s tupými úkrojky, nanejvýš s nasazenou krátkou špičkou; řapík je mělce žlábkovitý, dutý. Složené okolíky se skládají z 5–13 okolíčků, listeny obalu chybějí, listeny obalíčku (zpravidla 5) jsou kopinaté až vejčitě kopinaté. Květy jsou bílé, kalich chybí, koruna slabě paprskuje a je na okraji lysá. V květenství nápadně převládají květy samčí nad oboupohlavními. Dvounažky se vyvíjejí na stopkách 5–10 mm dlouhých, jsou podlouhle vřetenovité, 6–7 mm dlouhé, hladké, tmavohnědé, lesklé. Tento druh kerblíku kvete od konce května do začátku července. Jeho přirozeným stanovištěm jsou humózní horské lesy, zejména bučiny a suťové lesy, do nižších poloh sestupuje často v lesích či křovinách podél vodních toků. V některých územích, například v podhůří Orlických hor a Beskyd, roste běžně i na člověkem ovlivněných místech v ruderalizovaných křovinách, a to i u lidských sídel. Na Šumavě jej najdeme pouze na stanovištích přirozených. Často je zaměňován s blízce příbuzným kerblíkem lesním (Anthirscus sylvestris).

Zde se můžete podívat, jak ve skutečnosti vypadá kerblík lesklý.

Zdroj: Kerblík
Zveřejněno dne: 10.11.2014

Kuchařka na bylinkové máslo

Složení bylinkového másla

Jak sám název napovídá, jednou z hlavních surovin je povolené máslo, toho ostatního už – pokud jde o množství – nebude v takové míře, ale rozhodně nejde o ingredience méně důležité. V bylinkovém másle by nemělo chybět alespoň několik druhů bylinek, například pažitka, petrželová nať, libeček, kerblík, bazalka, oregano, majoránka, paprika, medvědí česnek či saturejka, a dochucené by mělo být česnekem a solí. Pokud si netroufáte vybrat si určité bylinky nebo se vám do toho nechce pouštět, můžete si zakoupit již hotovou směs pro přípravu bylinkového másla.

Zdroj: Kuchařka na bylinkové máslo
Zveřejněno dne: 4.11.2015

Vepřový perklet

Slovenský vepřový perkelt s haluškami

Ingredience: 1 500 g vepřové plece, 3 cibule, 2 červené papriky, 4 rajčata, 4 lžíce oleje, 2 lžíce červené mleté papriky, sůl, pepř, voda

Ingredience na halušky: 400 g polohrubé mouky, sůl, voda

Technologický postup: Oprané vepřové plecko si nakrájíme na větší kostky, cibuli nakrájíme nahrubo. Na rozpáleném oleji necháme zesklovatět cibuli, poté přidáme na kostky nakrájené maso, které zprudka orestujeme. Je dobré maso si už v míse prosypat červenou mletou paprikou, solí a pepřem. Po orestování malinko podlijeme vodou, aby se nám paprika nepřipálila a nezhořkla. Kastrol přikryjeme dobře přiléhavou pokličkou a maso necháme dusit za občasného míchání, až začne měknout. Podléváme jen slabě, aby se voda vypařovala a maso se dusilo v přírodní šťávě. Když je poloměkké, přidáme na kousky nakrájenou papriku a rajčata a vše dobře provaříme do změknutí. Vzniklou šťávu ochutíme. Pro milovníky ostřejších jídel lze přidat ke konci feferonku nebo pálivou papriku. Mouku na halušky v míse smícháme se solí a opatrně přidáme vodu, aby vzniklo polotekuté těsto. To pak malou lžičkou házíme po kouskách do osolené vroucí vody. Mísu držíme mírně nakloněnou, aby nám těsto stékalo, a lžičku si po každé halušce namáčíme do horké vody. Také můžeme použít síto na halušky. Doba varu je krátká, jakmile halušky vyplavou na povrch, jsou uvařené. Vyndáme je sítem, a aby se neslepily, můžeme je malinko zakápnout olejem nebo promastit například lžící sádla.

Zdroj: Vepřový perklet
Zveřejněno dne: 16.10.2016

Bylinková zahrádka

Bylinková zahrádka – spirála

Bylinková spirála je chytrá, a navíc designově zajímavá metoda pěstování bylinek. Využívá koncept permakultury, což je chytrý trik jak pěstovat více druhů rostlin, z nichž každá má různé nároky (slunce, vlhko, sucho, stín), s minimálním nárokem na prostor. Bylinkový šnek je unikátní svým designem, funkčností provedení a přináší nové možnosti jak spojit příjemné s užitečným. Čerstvé bylinky pro kulinářské využití tak máte doslova na dosah ruky s minimálním nárokem na prostor. Navíc „bylinkový šnek“ působí v moderních zahrádkách opravdu originálním dojmem a je vždy jedinečný.

Základní dělení bylinek:

  • Jednoletky (budete muset vysévat každým rokem) – anýz, bazalka, fenykl, heřmánek, kerblík, kopr, koriandr, majoránka, měsíček lékařský, petržel, řeřicha
  • Trvalky (víceleté rostliny) – česnek medvědí, dobromysl, estragon, heřmánek, hluchavka, lesní jahody, levandule, lichořeřišnice, máta, mateřídouška, meduňka, pažitka, saturejka, šalvěj, třapatka nachová, tymián, yzop
  • Přenosné (vyžadují přenos do tepla během zimního období) – bobkový list, rozmarýn, stévie

Nejjednodušší je osázet bylinkovou spirálu jen trvalkami, ale připravíte se o petrželku, bazalku a jiné oblíbené bylinky. Nic vám nebrání mít i jednoletky ve šneku, jen musíte pamatovat na to, že je musíte každým rokem dosévat nebo dosazovat z předpěstovaných rostlinek.

Dělení bylinek podle umístění ve spirále:

  • Vrch spirály – dobromysl, majoránka, levandule, rozmarýn, šalvěj, yzop
  • Střed spirály – anýz, bazalka, estragon, brutnák, fenykl, kmín, kopr, koriandr, mateřídouška, pažitka, saturejka, třapatka, tymián
  • Spodní část spirály – heřmánek, kerblík, lichořeřišnice, máta, meduňka, petrželka, řeřicha

Dělení bylinek podle světelných nároků:

  • Bylinky, které mají rády stín: česnek medvědí, pažitka, hluchavka, máta, kerblík, petrželka
  • Bylinky nenáročné na pěstování: kopr, brutnák, rozmarýn, šalvěj, estragon, fenykl, koriandr, kerblík, meduňka, česnek, řeřicha, petržel, levandule, máta

Dělení bylinek podle vzrůstu:

  • Nízké – česnek medvědí, heřmánek, hluchavka, dobromysl, kerblík, lesní jahody, majoránka, mateřídouška, pažitka, petržel, řeřicha, saturejka, tymián, yzop
  • Vysoké – anýz, estragon, brutnák, heřmánek, kopr, koriandr, lichořeřišnice, meduňka, měsíček, stévie, šalvěj, třapatka

Dělení bylinek podle orientace světových stran:

  • Rostliny na jižní stranu – dobromysl, kopr, koriandr, levandule majoránka, mateřídouška, rozmarýn, saturejka, tymián
  • Rostliny na východní a západní stranu – anýz, bazalka, česnek medvědí, estragon, heřmánek, pažitka, routa, saturejka, šalvěj, třezalka tečkovaná, yzop
  • Rostliny na severní stranu – cibule zimní (ošlejch), česnek medvědí, kerblík, kontryhel, máta, meduňka, petržel

Další důležité rady pro pěstování:

  • Libeček dorůstá do velkých rozměrů, držte jej v rozumné velikosti průběžnou sklizní.
  • Máta a routa vonná se rozpínají pomocí podzemních oddenků, pokud je chcete vysadit, tak pouze s nádobou, která omezí jejich rozrůstání (do spirály je tedy vložte rovnou s plastovým květináčem).
  • Pelyněk nepůsobí dobře na růst ostatních bylin ve spirále, raději jej sem nesázejte.
  • Měsíček lékařský dezinfikuje půdu a odpuzuje škůdce, zasaďte jej, i když jej nepoužíváte, což je velká škoda; dá se použít jako žluté barvivo místo kurkumy.
  • Nepěstujte současně kopr a fenykl, vzájemně se opylují a aroma se kazí.
  • Nepěstujte šalvěj poblíž bazalky, nemají se rády.
  • Rozmarýn se obvykle v květináči přenáší zpět do domu. Ale existují i mrazuvzdorné odrůdy.

Pro bylinkovou spirálu je vhodný klasický zahradní substrát, případně substrát pro bylinky a zelené koření. Základem substrátu je vždy směs kvalitní bílé a černé rašeliny. Poměr obou těchto hlavních částí a úprava pH se pak řídí podle účelu použití a pro různé druhy rostlin se k tomu přidávají další doplňkové komponenty – čerstvý nebo sušený jíl, křemičitý písek, potřebné minerály a podobně. Většina substrátů obsahuje přiměřenou dávku kvalitního minerálního hnojiva, které rostlinám poskytuje dostatečnou výživu na prvních 6 týdnů. Substrát pro bylinky je navíc obohacen hnojivem se základními živinami a stopovými prvky pro růst bylinek. Pro dostatečný přísun živin jsou vhodné pomalu rozpustné tablety Silvaform 80TE. Tyto kvalitní tablety dokážou dodávat živiny po dobu až dvou let.

Tvar a vzhled bylinkové spirály si můžete navrhnout sami s použitím přírodních materiálů, jako je kámen a dřevo. Existují i bylinkové spirály komerčně vyráběné.

Zdroj: Bylinková zahrádka
Zveřejněno dne: 31.8.2016

Bylinková zahrádka

Bylinková zahrádka v bytě

Většina bylinek je poměrně nenáročných, nevyžadují příliš mnoho prostoru ani velké květináče. Nezapomeňte, že čím menší nádobu použijete, tím více je potřeba hnojit, v malé sklenici klidně jednou za dva týdny. Menší, ale častější musí být také zálivka, aby neuhnívaly kořínky. Zkuste si připravit květináče třeba ze starých plechovek od čaje, kreativitě se meze nekladou. No a jaké bylinky, tak to už záleží na vás, jaké máte rádi, anebo si můžete vybrat z bylinek, které jsou popsány v tomto článku, například dle náročnosti na pěstování.

Bylinky se dají používat jak čerstvé, tak i sušené. Takže když je nestihnete zpracovat, je možnost je skladovat suché po relativně dlouhou dobu. Bylinky mají široké využití v kuchyni jako koření, přísada do salátů nebo například na pizzu. Jsou však také vhodné do nápojů, například do smoothie nebo koktejlů, což dokazuje velmi oblíbené mojito připravované z máty. Mnoho z nich je také vhodných k přípravě nejrůznějších čajů, zejména pak těch léčivých. Spousta bylinek má totiž nenahraditelné léčivé účinky a jsou hojně využívány nejen v alternativní, ale dnes již i v moderní medicíně. Můžete je ale také pouze usušit a nechat jimi provonět váš byt, dům či šatnu.

Ideálním obdobím pro výsev bylinek je jaro, přičemž je vhodné začít s výsevem co nejdříve, mimo jiné kvůli prodlužování dnů a zvyšujícímu se množství slunečního svitu. Při pěstování bylinek doma se zamyslete zejména nad volbou nádoby a místa. Ať už ale vyberete jakýkoli květináč či truhlík, nejdůležitější jsou samotné bylinky. Pěstitelům se doporučuje kupovat již předpěstované bylinky, ne však ty ze supermarketu, které jsou určeny spíše k okamžité spotřebě. Často jsou vysazeny v nekvalitním pěstebním substrátu a krátce poté, co si je donesete domů, mohou být napadeny plísní. Výpěstky bylinek nakupujte tam, kde je prodávají v dobré kondici a optimálně zalité. Na pěstování bylinek kupte vhodnou zeminu s přídavkem rašeliny. Zemina pro doma pěstované bylinky by měla být dobře propustná a bohatší na živiny než při pěstování na záhonech. Vhodné může být i organické hnojivo pro bylinky, kterým můžete dle potřeby hnojit jednou za 2 týdny. K substrátu přikupte také drobné zahradnické náčiní, při pěstování bylinek využijete zahradnické nůžky, lopatku i sázecí kolík.

Jakmile jsou bylinky zasazeny, je potřeba se o ně dobře starat, přestože nejsou na údržbu zdaleka tak náročné jako ostatní pokojové rostliny. Slunečno mají rády bylinky jako mateřídouška, šalvěj, oregano, rozmarýn či levandule a meduňka. Tyto byliny je tedy vhodné zasít na jaře či přes léto. Stín či polostín je vhodný pro mátu, šťovík, kerblík a libeček. Pokud se ale rozhodnete pro pěstování doma, můžete pro setbu zvolit jakékoliv období a jakoukoli bylinku. Bylinky pěstované doma mají větší nároky než ty pěstované na záhonu. Vyžadují častější zálivku, ale zároveň není dobré je příliš přelévat. Musíte sami vysledovat, kolik vody bylinky potřebují, aby nestály ve vodě, ani nebyly suché. Je tedy dobré řídit se pravidlem často, ale méně. Vespod nádoby můžete vytvořit vrstvu z hrubšího písku nebo štěrku. To zajistí dostatek vzduchu pro kořeny a zabrání trvalému podmáčení. Bylinky pravidelně sklízejte a zaštipujte. Pokud možno sklízejte bylinky těsně před použitím. Mírně zalévejte, ideálně ke kořenům, nikoli seshora. Odstřihávejte vždy celé výhonky, ne samotné listy. Rostliny tak zůstanou déle hezké. Vždy používejte ke stříhání bylinek nůžky, nedojde tak ke znehodnocení rostliny.

Zdroj: Bylinková zahrádka
Zveřejněno dne: 31.8.2016

Recepty na hovězí kližku

Hovězí kližka se sójovou omáčkou

Ingredience: ¾ kg hovězí kližky, 2 lžičky sójové omáčky, 2 lžičky solamylu, ¼ čínského zelí, 5 jarních cibulek, hrst mungo výhonků, 3 stroužky česneku, 1 dcl bílého vína, 3 lžíce cukru, olej, rýžové nudle

Postup: Maso uvaříme doměkka a nakrájíme na kostičky. Na pánev dáme olej, česnek, jarní cibulku, cukr, bílé víno, sójovou omáčku, vývar a nakrájené maso. Po pěti minutách maso vyjmeme, přidáme čínské zelí a bambusové výhonky. Zahustíme solamylem. Jako přílohu podáváme rýžové nudle.

Zdroj: Recepty na hovězí kližku
Zveřejněno dne: 11.5.2015

Recepty na hovězí kližku

Recept na kližku na červeném víně

Ingredience: 350 až 400 gramů hovězí kližky, 1 větší cibule, 1 větší mrkev, čtvrtka celeru, sůl, mletý pepř, případně mleté nové koření, olej, cca ½ litru stolního červeného vína

Postup: Hovězí kližku opláchneme a do sucha otřeme. Zeleninu nakrájíme na hrubší kousky. Zapneme troubu na nejvyšší stupeň. Vybereme hrnec, který je jen o něco málo větší než kus masa. Rozpálíme v něm asi 60 gramů oleje a maso po všech stranách zprudka opečeme, aby se na povrchu zatáhlo. Obracíme tupým nástrojem, abychom do masa nepíchali. Když je maso opečené, vyjmeme je na pracovní talíř. Do tuku po mase dáme cibuli, chvíli restujeme, pak přidáme kořenovou zeleninu a společně s cibulí chvíli opékáme. Případné jemně připálené kousky nejsou na škodu. Zeleninu odstavíme. Maso posolíme, posypeme mletým černým pepřem a vložíme k zelenině tak, aby bylo ze všech stran obklopené. Pak zalijeme až povrch červeným vínem. Hrnec přikryjeme poklicí, vložíme do trouby a teplotu snížíme na 90 až 100 stupňů Celsia. Zahájili jsme proces konfitování. Konfitování je technologický postup, při kterém se maso zcela ponořené v tuku nebo ve vlastní šťávě, v silném vývaru nebo ve víně po dlouhou dobu tepelně upravuje při nízké teplotě. O maso se teď nemusíme alespoň tři hodiny vůbec starat. Servírujeme s těstovinami.

Zdroj: Recepty na hovězí kližku
Zveřejněno dne: 11.5.2015


SiteMAP