Ingredience: 1 celá krůta nebo krůtí stehna, sůl, kmín, červené zelí, cibule, sůl, ocet, cukr, 1 kg uvařených brambor a hrubá mouka, krupice, hladká mouka, vejce
Postup: Na pečenou krůtu nebo stehna nám postačí obyčejná sůl, pepř, kmín a pomalé pečení při 200 °C v troubě cca 4 hodiny. Mezitím se pustíme do přípravy kyselého zelí. Na sádle orestujeme cibuli, přidáme cukr, mouku a zalijeme horkou vodou. Zásmažku smícháme se zelím a dochutíme solí, octem a cukrem. A nakonec si připravíme domácí bramborový knedlík z vařených brambor a hrubé mouky, krupice, vejce a trochy soli. Upečenou krůtu nebo stehna podáváme s předem připraveným červeným zelím a bramborovým knedlíkem.
Postup: Krůtu omyjeme, osušíme a prošpikujeme velmi hustě špalíčky slaniny. Celou krůtu potřeme olivovým olejem a osolíme. Vložíme do pekáče, přidáme máslo, rozmarýn a podlijeme trochou vody. Máme-li drůbky, tak je uvaříme předem a vývarem z nich během pečení krůtu podle potřeby podléváme. Když drůbky nemáme, podléváme jen vodou. Krůtu pečeme přiklopenou v pekáči přibližně 2,5–3 hodiny při 180 °C. Pečenou krůtu podáváme podle chuti s houskovým nebo bramborovým knedlíkem a zelím či špenátem.
Ingredience na mlince: 300 g pšeničné hladké mouky, 3 g soli, cca 2 dl teplé vody
Postup: Krůtu vydatně osolíme a přelijeme sádlem. Pečeme při 180−200 °C asi 2 hodiny (záleží na velikosti krůty). Z mouky, soli a teplé vody vypracujeme hladké těsto, rozdělíme na stejné díly, z nichž tvarujeme kuličky, které rozválíme na placky. Placky dále rukama ještě vytáhneme dotenka ve velkou placku. Pečeme na plotně nebo železném tálu či ploché pánvi z obou stran do křupava. Před podáváním zalijeme placky horkou vodou, necháme je nabobtnat, vyjmeme a vložíme do výpeku ke krůtě.
Tento recept, si našel oblibu i na hostinách dvoru anglické panovnice. Výtečné a kvalitní krůtí maso nevyžaduje žádné zvláštní kulinářské úpravy. Krůta se jednoduše osolí, potře sádlem a peče do měkka. Pečená krůta se podává s mlinci, což jsou pšeničné placky nejprve nasucho pečené, které se před podáváním zalijí horkou vodou, a když nabobtnají, vloží se do vypečeného tuku ke krůtě. Jedná se o jednoduchý, avšak gastronomicky nepřekonatelný pokrm.
Ingredience: 1 krůta, 4 žemle, 2 dl mléka, 15 dkg slaniny (rozdělíme na 2 díly), 1 lžička sušené petrželové natě (lze dát čerstvou nebo nahradit libečkem pažitkou), 2–3 lžíce sekaných mandlí, ½ jablka (nakrájeného na kostičky), 2 vejce, sůl, pepř, droby (srdce, žaludek a játra umeleme), kousek červené papriky, 1 malá cibule na potření krůty, 2 lžíce oleje, mletý kmín, sůl, sladká paprika
Postup: Nádivku do krůty připravíme tak, že žemle pokrájené na malé kostičky vložíme do mísy a přelijeme mlékem. Když se tekutina nasákne, přidáme namleté droby, nasekané mandle, najemno nakrájenou slaninu a jablko, přidáme petržel, sůl, pepř, vejce a důkladně směs promícháme. Krůtu před naplněním nasolíme a dutinu břišní naplníme nádivkou. Zašijeme nití nebo spíchneme jehlou na maso. Do pekáče dáme druhý díl pokrájené slaniny, nakrájenou cibulku a vložíme naplněnou krůtu. Krůtu potřeme směsí oleje a koření. Přiklopíme poklicí a dáme péct na 200–250 °C. Délka pečení se odvíjí od velikosti krůty (cca 2 až 3 hodiny). Poté odklopíme poklici a dál pečeme 20 minut, aby krůta získala pěknou barvu. Jako příloha se k tomuto receptu hodí bramborový knedlík, zelí, případně lehčí varianta jako vařené brambory a zeleninový salát.
Ingredience: 1 krůta (cca 4 kg), 500 g kaštanů, ½ pomeranče, 100 g slaniny, 200 g krůtích jater, 20 g másla, 50 g sušených brusinek, 100 ml portského vína, 250 g mletého masa, 500 ml drůbežího vývaru, 200 g starších žemlí, 3 rozšlehaná vejce, 2 lžíce petrželky, 2 jablka nakrájená na kostičky, sůl, pepř
Postup: Oloupané kaštany vložte do hrnce s vývarem a vařte na mírném ohni asi 30 minut. Z omytého pomeranče nastrouhejte kůru. Slaninu pokrájejte na kostičky, játra na menší kousky. Obojí zvolna osmažte na másle a játra rozmačkejte vidličkou. Brusinky namočte do poloviny vína. Uvařené kaštany nechte okapat. Polovinu si nechte na oblohu, zbylé nahrubo posekejte do nádivky. V míse smíchejte nasekané kaštany, játra se slaninou, mleté maso, vejce, pečivo namočené ve vývaru, petrželku a pomerančovou kůru. Osolte, opepřete a smíchejte se zbylým vínem. Nádivkou naplňte krůtu, dobře uzavřete, nožky svažte kuchyňským provázkem a vložte do trouby předehřáté na 200 °C. Zprudka zapečte, poté přilijte asi polovinu vývaru. Teplotu stáhněte na 170 °C a pečte za častého přelévání vypečenou šťávou (pokud se šťáva rychle vypéká, dolévejte horký vývar). Zbylé kaštany vložte do kastrolu, ve kterém jste nechali zkaramelizovat 2 lžíce cukru. Přidejte jablka a brusinky namočené v portském. Restujte přibližně 5 minut. Podávejte ke krůtě. Tato nádivka do krůty je sice netradiční, ale velmi delikátní.
Ingredience: 1 200 g krůtího stehna, 300 g cibule, 1,5 lžičky soli, 50 g másla, 1 lžička koření na kuře, 100 ml vody
Postup: Pekáč vymažeme máslem a nasypeme do něj cibuli nakrájenou na nudličky. Vložíme maso nasolené ze všech stran, kůží nahoru. Potřeme částí rozpuštěného másla, podlijeme vodou a přikryté pečeme do měkka (asi hodinu) při 170 °C. Poté potřeme zbylým máslem promíchaným s kořením a odkryté dopečeme při 200 °C do červena. Tento recept je jednoduchý a rychlý a takto připravený pokrm můžeme podávat se zelím a bramborovým knedlíkem nebo jen s bramborovou kaší.
Postup: Krůtu pečte pomalu při nízkých teplotách delší dobu. Až teprve na konci pečení teplotu zvýšíte a vytvoříte křupavou kůrku, tak zůstane maso šťavnaté a křehké. Krůta pečená přes noc se peče v první fázi při teplotě do 100 °C horkým vzduchem přes celou noc. Pečený kus je vždy třeba zakrýt poklicí nebo druhým pekáčem, přičemž drůbež není třeba podlévat vodou – postačí z masa uvolněná šťáva a tuk, které se ze zakryté nádoby při teplotě pod bodem varu odpařují jen minimálně. Když maso téměř změkne, kůži potřete tukem nebo tučným výpekem, zvyšte teplotu v troubě na 180–200 °C a nezakrytou drůbež dopékejte tak, aby se kůže vypekla dokřupava. Při této úpravě bude maso křehké a šťavnaté.
V celku pečená krůta se v první fázi peče hrudím dolů – podložte ji pečicím papírem, aby se kůže nepřipékala a nepotrhala. V polovině úpravy drůbež obraťte a pečte ji tak až do konce. Pokud chcete péct krůtu celou bez nádivky, doporučuje se ji rozpůlit a půlky péct kůží navrch. Ušetříte tak čas i energii. Když pečenou drůbež vyjmete, nechte v troubě výpek vysmahnout do červeno-hněda. Nesmíte to však přehnat a výpek připálit, protože by šťáva zhořkla. Takto vysmahnutý výpek pak už stačí jen zalít trochou vody nebo vývaru, z okrajů pekáče do vody důkladně oškrábat napečeniny a vše provařit. Pokud chcete mít více šťávy, můžete tuk v okamžiku, kdy se výpek zbarvil do bronzova, osmahnout s troškou hladké mouky. V podstatě tak z vypečeného tuku připravíte jíšku. Pokud chcete dietnější variantu receptu, nezahušťujte výpek, dosáhnete tak výrazně slané přírodní šťávy. Do hotové, případně procezené šťávy zašlehejte kousek syrového másla. Upečenou drůbež naporcujte, vložte do pekáče, přelijte ji šťávou a nechte před podáváním čtvrt hodinky dotáhnout v troubě při teplotě kolem 80 °C. Tento recept vyžaduje delší přípravu, ale s výsledkem budete velmi spokojeni.
Ingredience: 2 spodní krůtí stehna, 2–3 větší větvičky cherry rajčátek, 4 snítky rozmarýnu, 500 g brambor, 120 g slaniny nakrájené na plátky, olivový olej, mořská sůl, voda, pepř
Postup: Omytá a osušená krůtí stehna ze všech stran osolíme a okořeníme pepřem, potřeme je olivovým olejem a spolu se snítky rozmarýnu obalíme plátky slaniny. Položíme je do pekáče, poklademe plátky másla, zakápneme olejem, mírně podlijeme vodou a dáme na 90 minut péct do trouby vyhřáté na 180 °C, během pečení maso podléváme vodou a přeléváme výpekem. Po půlhodině pečení přidáme do pekáče i omyté, podélně přepůlené brambory a větvičky cherry rajčátek. Pečeme vše do měkka. Této recept je vhodný pro nedělní oběd.
Krocan je velký a těžký pták, může být vysoký až 120 centimetrů a vážit i 10 kilogramů. Krocan byl v minulosti domestikován, především jeho samice. Krůty se chovají téměř po celém světě a patří mezi významné ptáky sloužící k obživě lidí. Jsou známy dva druhy: krocan paví a krocan divoký.
Krůta domácí je samice domestikovaného krocana divokého, chová se na maso, ale i pro peří a vejce. Krůta je o třetinu až polovinu menší a lehčí než krocan. Chová se především pro maso, které obsahuje velmi mnoho bílkovin ve svalovině a málo tuku.
Krůtí maso je pokládáno za jedno z nejchutnějších a dieteticky nejhodnotnějších. Má nízký obsah tuků, ale vysoký obsah bílkovin hořčíku, draslíku a vitamínů ze skupiny B. Krůtí maso nevyžaduje dlouhou přípravu a snadno přijímá chuť koření. Maso z krůtích prsíček má pouze 0,7 % tuku a 24 % bílkovin, v jiných částech těla (například hřbet, stehna) je tuku poněkud více. Nejtučnější částí krůty je takzvaný biskup. Francouzští labužníci tvrdí, že krůta má devateré maso, které je v každé části těla jinak zbarvené a liší se i strukturou a obsahem tuku. Ve Velké Británii se již od 16. stol. podává na Vánoce, často s nádivkou z jedlých kaštanů.
Krůtí stehno má silné, tmavé a velmi šťavnaté maso, které svou chutí mírně připomíná zvěřinu. Horní část stehna je vhodná na pečení, ale i přípravu pečené rolády nebo plnění, v takovém případě se musí vykostit. Spodní část stehna se většinou peče vcelku, před pečením se odstraňují silné a houževnaté šlachy.
Křídlo může mít váhu až 350 gramů. Křídlo se často dělí na horní, spodní a střední, po překrojení se z něj odstraní kloubní šlachy. Střední část křídla je vynikající na grilování.
Krůtí prsa jsou velmi křehká a jemná, nakrájená na kostičky jsou vynikající na guláš, rozkrájená na proužky se mohou použít na přípravu mnoha jídel.
Krůtí roláda se připravuje z prsou nebo vykostěného horního stehna.
Krůtí játra mají poměrně výrazné aroma a jsou vhodná na přípravu minutek.
Krůtí srdce se většinou vaří nebo peče, před tepelnou úpravou se musí zbavit všech cév a důkladně propláchnout studenou vodou.
Co je vhodnější na pečení? Většina veřejnosti dává ze zvyku přednost krůtě před krocanem. Krocani se pro svoji velikost a váhu hůře porcují. Krocani rychleji přibývají na váze, a tak se vykrmují kratší dobu než krůty, dlouho žijící jedinci mohou mít tužší svalovinu. Krůty jsou celkově menší, a tedy i porce jsou menší a lépe zpracovatelné. Na pulty se dostává drůbež mladá, porážená dříve, než se u její svaloviny projeví takzvané nevýhody vyššího věku. U krůt to bývá větší procento tuků a u krocanů tuhost. Rozdíly tedy v kvalitě sice existují, ale po opracování jsou tak nepatrné, že je běžný zákazník nepozná. Krůtí maso se na trh dodává chlazené, mražené i uzené. Cena masa závisí na způsobu dodání a chovu. Chlazené maso se dodává na trh obvykle za tyto ceny: krocan celý 99 Kč/kg, krůta celá 99 Kč/kg, krůtí prsa 179 Kč/kg, krůtí stehenní plátek 117 Kč/kg, krůtí horní stehno bez kůže 108 Kč/kg, krůtí horní stehno s kůží 99 Kč/kg, krůtí stehno celé 88 Kč/kg, krůtí spodní stehno 67 Kč/kg, krůtí křídlo celé 69 Kč/kg, krůtí biskup 25 Kč/kg, krůtí krk 49 Kč/kg, krůtí vnitřnosti 75 Kč/kg. Srovnáme-li krůtí maso s masem kuřecím, je jednoznačně krůtí maso kvalitnější a chutnější.
Omytého a osušeného krocana důkladně nasolíme (i zevnitř), opepříme a vložíme do pekáče prsy dolů.
Rozklepneme vejce, žloutky a bílky oddělíme. Nakrájíme rohlíky na kostičky, zalijeme mlékem s rozmíchanými žloutky, přidáme polovinu rozpuštěného másla, nakrájenou šunku podušenou na cibulce, sekané bylinky ze zahrádky, osolíme, opepříme a přidáme špetku muškátového květu. Dobře promícháme.
Opatrně a lehounce v mícháme do této směsi vyšlehaný sníh z osmi vajec a krocana na pekáčku naplníme. Břišní otvor sešijeme nití nebo uzavřeme špízovou vidlicí.
Celého krocana s nádivkou přelijeme zbytkem rozpuštěného másla a pečeme zvolna při teplotě 140 °C asi 1 hodinu. Poté otočíme a pečeme za častého přelévání výpekem další hodinu. Pokud by tekutina na přelévání nestačila, podlijeme vodou či zeleninovým nebo kuřecím vývarem.
Dobře propečený krocan má lehce oddělitelná stehna od skeletu a prsní kost se odděluje samovolně od masa. Porcujeme jako pečené kuře - odstraníme celý vnitřní skelet a vyjmeme a naporcujeme nádivku. Porcováním je dobré nechat krocana alespoň 10 minut odpočinout.
O krůtím mase se všeobecně tvrdí, že má devět druhů a zároveň i mnoho chutí. Běžný spotřebitel zná z obchodů většinou jen dva druhy krůtího masa a tím jsou prsa a stehýnka. Znalci však objevili i další lahůdky, jako je například opomíjený krůtí krk. V dřívějších dobách dávaly hospodyňky krůtí krk pouze do polévky či ho obíraly do rizota. Dnes se kupuje krk na vaření, ale i na pečení. Ano i na pečení, protože zákazníci, velcí labužníci, dobře vědí, že když se krůtí krk upeče, je to opravdová delikatesa. Upečenému šťavnatému masu s červenou křupavou kůžičkou totiž odolá jen málokdo.
K vůbec nejchutnějším masům krůty nepatří ani prsíčka ani krk, ale dvě malé kuličky nejjemnějšího masa, které se nacházejí u krůty pod páteří. Je to jen hrstka svalů, která se běžně v obchodech neprodává. Připravují se z nich vynikající, citlivě okořeněné medailonky, které jsou vyhledávanou pochoutkou kulinářských restaurací. Další znamenitou lahůdkou, určenou pro venkovní grilování je krocan nebo krůta vcelku.
Krůtí maso můžeme vařit, smažit, dusit i péct. Pečeme-li ale krůtu v celku, musíme dát pozor, aby pečeně nebyla příliš vysušená nebo naopak syrová u kosti. Na rozdíl od kuřecího je mladé krůtí i krocaní maso nejen jemné, ale hlavně vyzrálejší. Krůty jdou na jatka v 15. až 16. týdnu věku (váha 8,5–9,5 kg), krocani ve 21. až 22. týdnu (váha až 21 kg).
V obchodech se také můžeme setkat s takzvaným křehčeným masem. Křehčená krůtí prsa jsou injektována roztokem na přírodní bázi. Maso se při tepelném opracování okamžitě zatáhne a tak zůstane uvnitř šťavnaté (vhodné pro rožnění).
Krůtí maso můžeme koupit jak v celku, tak naporcované například na horní a dolní stehna či prsa, všechny varianty pak v čerstvém nebo zamrazeném stavu. Téměř 1/3 celé hmotnosti krůty tvoří prsa, která mají maso křehké, vzdáleně připomínající telecí. Zato maso ze stehen se chutí mírně blíží masu z divoké zvěře. Maso z křídel chutná něco mezi telecím a kuřecím, samotné letky s velkým podílem kůže jsou oproti jiné drůbeži dobře svalnaté a chutnají podobně jako maso kuřecí. Dlouhé maso z krku a boků zase obsahuje více tuku a hodí se do polévek. Ovšem nejtučnější částí krůty je samotný biskup, dobře upečený připomíná husí pečínku. Dalším lákadlem je maso malého bederního svalu vhodné na minutkovou přípravu, například šťavnatých medailonků. A nakonec droby, tedy játra a žaludek, ty přinášejí další chuťové variace v kuchyni upravené krůty.
Krůta má cca 70 % bílého masa a 30 % tmavého masa. Jednotlivé druhy masa se od sebe liší nutriční hodnotou. Bílé maso obsahuje méně tuků a je méně kalorické.
Většina veřejnosti dává ze zvyku přednost krůtě před krocanem. Krůty jsou celkově menší, a tedy i porce jsou menší a lépe zpracovatelné. Krocani se pro svoji velikost a váhu hůře porcují a dlouho žijící jedinci mohou mít tužší svalovinu.
Na náš trh přichází maso krůt i krocanů. Na pulty se dostává drůbež mladá, porážená před tím, než se u její svaloviny projeví takzvané nevýhody vyššího věku. U krůt to bývá větší procento tuků a u krocanů tuhost. Rozdíly tedy v kvalitě sice existují, ale po opracování jsou tak nepatrné, že je běžný zákazník nepozná.
Krůtí maso se na trh dodává chlazené, mražené i uzené. Cena masa závisí na způsobu dodání a chovu. Chlazené maso se dodává na trh obvykle za tyto ceny: krocan celý 99 Kč/kg, krůta celá 99 Kč/kg, krůtí prsa 179 Kč/kg, krůtí stehenní plátek 117 Kč/kg, krůtí horní stehno bez kůže 108 Kč/kg, krůtí horní stehno s kůží 99 Kč/kg, krůtí stehno celé 88 Kč/kg, krůtí spodní stehno 67 Kč/kg, krůtí křídlo celé 69 Kč/kg, krůtí biskup 25 Kč/kg, krůtí krk 49 Kč/kg, krůtí vnitřnosti 75 Kč/kg.
Srovnáme-li krůtí maso s masem kuřecím, je jednoznačně krůtí maso kvalitnější a chutnější.
Ingredience: 400 g krůtích prsou, 3 jablka (vhodná jsou pevná a šťavnatá, nikoli moučná), 2 lžíce strouhanky, 50 g oloupaných a pokrájených mandlí, na malé kostičky pokrájená střída z 1 silnějšího plátku tmavého chleba, citronová kůra, 1 lžíce strouhaného čerstvého zázvoru, 500 g čerstvých, případně 300 g sušených brusinek, sůl, pepř, 4–5 lžic brusinkové zavařeniny, 250 cl suchého červeného vína, 2 lžíce medu, 1 lžička maizeny, 1 velká hrst nakrájené zelené petrželky, 30 g másla, špetka skořice, olivový olej, brambory
Postup: Jablka zbavíme jádřince a na hrubém struhadle nastrouháme i se slupkou. Přidáme 2 lžíce brusinkové zavařeniny, jednu třetinu brusinek, postrouhanou citronovou kůru a zázvor, trochu skořice, střídu chleba a mandle (trochu si jich ponecháme na ozdobení). Malinko osolíme a vše rukou promícháme. Je-li nádivka příliš vlhká, redukujeme ji strouhankou. Krůtí prsa nakrojíme tak, abychom z nich mohli vytvořit naklepáním dva co možná velké, avšak nepoškozené pláty. Osolíme, lehce opepříme. Doprostřed naklademe nádivku do krůty, okraje plátů přes ni přeložíme a pečlivě srolujeme, aby při pečení neunikala. Je-li třeba, vypomůžeme si jehlou nebo párátkem. Povrch vzniklých rolád osolíme a opepříme. Pečeme na pánvi do zlatova přikryté alobalem a samozřejmě obracíme. Na další pánvi nebo v kastrolu dusíme zbytek brusinek v červeném víně. Pokud tekutiny příliš ubylo, podlijeme změklé brusinky trochou horké vody, přidáme zbylou zavařeninu, špetku skořice, špetku soli, med. Promícháme a zahustíme maizenou rozpuštěnou v troše studené vody. Už jen chvíli povaříme. Brambory předem uvařené ve slupce rozkrojíme podélně na čtvrtky (někdo oloupané, někdo rád i se slupkou, zejména jsou-li to nové brambory). Na pánvi rozpustíme máslo a do pěnícího vhodíme nasekanou petrželku. Chvíli restujeme, pak přidáme brambory, dle chuti přisolíme a prohřejeme. Je dobré brambory jen prohazovat, nikoli příliš intenzivně míchat. Na talíř naklademe brambory konci k sobě, aby vytvořily hvězdu. Pečený krocan s nádivkou ve formě rolek se na talíř naaranžuje tak, že pečené krůtí rolky se překrojí na tři až čtyři špalíčky a poté se zalijí brusinkovou omáčkou. Posypeme mandlemi. Zdobíme plátky jablka zbaveného jádřince a snítkou petrželky.
Den díkůvzdání (Thanksgiving Day) je tradiční severoamerický svátek, který patří do období dožínek. Den díkůvzdání je svátek oslavující hojnou úrodu, o kterou se spolu dělili otcové-poutníci (první severoameričtí osadníci – Pilgrim Fathers) a původní obyvatelé Ameriky. Historicky bylo díkůvzdání chápáno v kontextu křesťanství jako poděkování Bohu za vše, co člověk má a co je mnohdy chápáno jako samozřejmost. Tento zvyk má původ v 17. století, kdy indiáni v Nové Anglii zachránili hladovějící puritánské osadníky tím, že jim přinesli k jídlu ulovené divoké krocany. Právě proto navrhl v 18. století Benjamin Franklin krocana jako symbol Spojených států, s tím ale nesouhlasil George Washington, který za heraldické zvíře prosadil orla bělohlavého. Se Dnem díkůvzdání je v USA spojen zajímavý zvyk, kdy prezident slavnostně udělí milost vybrané krůtě, která měla být zabita a upečena. Tento zvyk zavedl roku 1946 prezident Harry Truman.
Den díkuvzdání připadá vždy na poslední listopadový čtvrtek. K němu podle tradice patří pečený krocan. Správně upéct krocana je opravdu velké kulinářské umění. Musí se péct pomalu, aby nebyl místy nepropečený, ale zase se nesmí dlouhým pečením vysušit.
Postup: Krocana pořádně omyjte pod studenou vodou a očistěte. Pokud máte uvnitř droby, vyndejte je ven. Krocana pořádně prosolte. Posolte ho venku i uvnitř a sůl pořádně do masa vtírejte. Dělejte to pečlivě a důkladně. Tento krok pomáhá uvolnit chuť krocana a zároveň odstraňuje zbytky zmrzlé krůtí šťávy, která se nashromáždila během procesu zmrazování. Dále si očistěte a nakrájejte mrkev, cibuli a celer (krájejte na větší kousky). Připravte si svazek tymiánu a šalvěje. Zeleninu a bylinky potom vložte dovnitř krocana jako nádivku. Čím více nádivky, tím lépe, protože se maso nevysušuje. Troubu dejte předehřát na 190 °C. V kastrůlku rozehřejte asi 1/8 másla a 1/4 šálku olivového oleje. Jakmile se máslo rozehřeje, přidejte nakrájený tymián, petržel a šalvěj. Nakonec přidejte ještě sůl a pepř a pořádně promíchejte. Dolijte kuřecím vývarem. Směsí polijte celého krocana zvenku i zevnitř. Krocana převažte na třech místech, a to přes křídla, aby se neodchlipovala, přes stehna a nakonec svažte konce spodních nohou. Tělní otvor nemusíte zašívat, jak to znáte u nadívaného kuřete. Do pekáče nalijte dva šálky vody. Krocana překryjte alobalem. Dejte pozor na místa, kde by se mohl alobal přichytit ke kůži, potom byste strhli alobal i s křupavou kůrčičkou. V místech, kde toto hrozí, napíchejte špejle, které zabrání položení alobalu přímo na kůži. První dvě hodiny jsou nejjednodušší, ale také psychicky nejtěžší – nemusíte nic dělat, ale zároveň musíte mít pevné nervy, protože budete muset odolat nutkání podívat se. Po 2 hodinách odkryjte alobal a ujistěte se, že je všechno v pořádku. Potom znovu maso přikryjte alobalem a dejte dál péct. Po třech hodinách začněte krocana podlévat nadzvednutím alobalu a opětovným přikrytím. Po 3 hodinách pečení při 190 °C měl mít krocan lehce zlatavou barvičku. V této fázi pečení odstaňte celou fólii. Maso vložte znovu do trouby a snižte teplotu na 75 °C. Když si pořídíte teploměr na maso, můžete správnou teplotu kontrolovat přímo na mase a nestane se, že bud krocan nedopečený. Teploměr píchněte do části, kde je hodně masa, nejlépe do stehna. Pokud je všechno tak, jak má být, mělo by stačit pečení při této teplotě cca 40 minut. Jakmile je maso dopečené, vyjměte ho z trouby. Nechte ho ještě tak dvacet minut odpočinout a teprve potom začněte porcovat. Vypečenou šťávou můžete polít maso i přílohu.
Nutrie patří k poměrně nenáročným býložravcům. Původně osídlovaly Paraguay, Brazílii a Argentinu, kde žijí dodnes volně kolem velkých vodních toků, u nichž tvoří početné rodiny a velké kolonie. Odtud pak byly rozšířeny do celého světa. U nás se nejvíce chovaly v 70. a 80. letech, především jako kožešinová zvířata. V dnešní době se chovají pro velmi kvalitní a dietní maso.
Potrava nutrií – přes léto je základem krmné dávky zelená píce (nejkvalitnější je vojtěška). Při krmení sekanou travou je potřeba dávat pozor na zapaření. Nutrie rády okusují kukuřičné klasy, neopovrhnou pařenými brambory s travní řezankou, které zaprášíme šrotem a přidáme vitamíny a minerály. Nadměrné dávky okopanin a zeleniny u nich způsobují průjmová onemocnění a záněty žaludku. Z jadrných krmiv se nejčastěji zkrmuje pšenice, ječmen, kukuřice a oves, a to celé nebo jako sešrotovaná zrna či otruby. K okusu předkládáme dřeviny, nejoblíbenější dřevinou nutrií jsou větvičky maliníku, mladé výhony dubu i břízy. Dobře přijímají větvičky ovocných stromů, naopak bez povšimnutí minou větévky jehličnanů a černého bezu. Doplňkem stravy jsou minerály a sůl. Jako přídavek dáváme suché pečivo. Velmi důležitá je hygiena krmení. Pečivo ani zelenina nesmí být plesnivé či nahnilé. Krmnou řepu a mrkev je lépe oprat od hlíny. Protože jsou nutrie od přírody vázány na vodu, chtějí se v napájecích nádobách koupat, lze proto použít kolíkové napáječky. Denní krmná dávka pro dospělou samici (včetně ohryzu) by neměla přesáhnout 1,2 kg. U nutrií je hlavním místem trávení slepé střevo (zde se u nich projevila cekotrofie – zvířata požírají natráveninu z vlastního tlustého a slepého střeva bohatou na živiny a vitamíny, prvotní výkaly projdou znovu celým zažívacím traktem), kde probíhá mikrobiální fermentace vlákniny. Nutrie špatně tráví krmiva s vysokým obsahem vlákniny, jako je vojtěška.
Nutrie dorůstá běžně hmotnosti 5 až 10 kg (výjimečně až 15 kg) a celkové délky 80 až 90 cm, z čehož 25 až 40 cm připadá na ocas. Je přizpůsobena k vodnímu způsobu života, a to zejména kvalitní hustou srstí a plovacími blánami na zadních končetinách. Její téměř lysý a ke konci se zužující ocas je na průřezu kulatý. V poměru k celkové tělesné velikosti má nutrie malé oči a boltce. Rty nutrie se uzavírají až za řezáky, což jí umožňuje hlodání potravy i pod vodou. Zcela ojedinělé je umístění 4 až 5 párů mléčných bradavek vysoko na bocích v přední části těla, díky čemuž dokáže kojit mláďata i ve vodě. Řezáky jsou silné a zpředu svítivě oranžové, stoličky mají velmi vysoké korunky. Pravým životním prostředím nutrie jsou močály, bažiny a podmáčené břehy vodních toků či nádrží.
Populace nutrií se zvětšuje nebo zmenšuje podle počasí, je-li příliš krutá zima, nutrie trpí omrzlinami a hynou, je-li však zima mírná, nutrie se množí a zvětšují svůj areál rozšíření směrem k severu.
Nutrie pochází původně z jižní poloviny Jižní Ameriky, kvůli kožešině a masu je chována téměř na všech kontinentech, v mnoha zemích však nutrie z kožešinových chovů unikly a založily divoké populace. V současné době divoce žijící nutrie obývají kromě Antarktidy a Austrálie všechny kontinenty. Přesné údaje o aktuálním rozšíření snad ani neexistují. Téměř všude je nutrie považována za nežádoucí invazivní druh (ačkoli se ji podařilo někde vymýtit). Jediné, co její stavy jakž takž redukuje, jsou kruté zimy.
Nutrie, zvaná též vodní krysa, řekomyš nebo z angličtiny koypu, je velký hlodavec, který vypadá jako kříženec obří krysy a bobra. Je to výborný plavec – má na nohou plovací blány a nozdry posunuty nahoru a dopředu. Má nápadně oranžové hlodáky a dlouhý, téměř lysý ocas. Původní přírodní barva je tmavě hnědá, ale vyšlechtěno bylo mnoho dalších variant (bílá, zlatá, moravská stříbrná, černá, greenland, safírová, pastelová, perlová nebo vícebarevná přeštická nutrie). Nutrie se dožívají až 6 let, obvykle však jen 3 roky.
Délka těla je 40–70 cm + 30–45 cm ocas, váha obvykle 4–6 kg, ale dobře živený samec může mít i 10 kg (v zajetí i 12 kg). Zajímavostí je, že ocas nutrie se po úmrtí po několika hodinách samovolně oddělí od těla.
Invazivní populace nutrií se zvětšuje nebo zmenšuje podle počasí – je-li příliš krutá zima, nutrie trpí omrzlinami a hynou, je-li však zima mírná, nutrie se množí a zvětšují svůj areál rozšíření směrem k severu.
V přírodě nutrie žijí v sociálních polygamních skupinách, jimž vládne alfa samice, jen v době říje se vedení dočasně ujímá alfa samec. Mladé samice ve skupině zůstávají, zatímco samci jsou vyhnáni. Vyhrabávají v břehu až 15 m dlouhé chodby. Nejaktivnější jsou za šera, přičemž se obvykle nevzdalují od své nory dále než 150–200 m, podstatnou část dne tráví ve vodě.
Jako typičtí hlodavci jsou nutrie velmi plodné. Pohlavní dospělosti mohou dosáhnout samci již ve 4 měsících, samice dokonce ve třech, většinou je to déle (někdy až v 9 měsících). Mláďata se rodí v průběhu celého roku. Samice je březí asi 130 dní a znovu zabřeznout může ihned po porodu. Jedna samice může mít do roka třeba 15 mláďat, ovšem ty se ještě týž rok množí a množit se můžou i jejich potomci a potomci potomků. Je to taková pyramida, že z jedné samice mohou být stovky mláďat ročně. Teoreticky se mohou množit až 4 generace nutrií v tomtéž roce, ve skutečnosti však mnohem více, jelikož tento příklad je počítaný od matky, přičemž se ale stále množí i její rodiče a několik generací prarodičů.
Samice mívá obvykle 5–6 potomků v každém vrhu (někdy jen jedno, jindy ale třeba 13). Mláďata se rodí dobře vyvinutá, osrstěná a vidící. Během několika hodin již začínají žrát. Samice je sice kojí 5–6 týdnů, ale jsou schopna přežít bez kojení již od 5 dnů. Potravu tvoří kořeny, byliny, vodní vegetace, v zajetí pak zelená píce (v zimě seno), vařené brambory, krmná řepa, mrkev, jadrné krmivo, šrot.
Nutrie přenáší nemoci a samy jsou často nemocné. Jsou hostiteli pro nematodální parazity, hlístice, které napadají člověka. Jde zejména o hádě střevní (strongyloides myopotami). Nutrie jsou mimořádně náchylné k chorobám žaludku a zažívacího traktu, jejich potrava musí být kvalitní a čerstvá. Chovatelé vědí, že i při nejlepší péči musí počítat s úhynem okolo 20 %. Zatuchlé, namrzlé nebo lehce zapařené krmení vyvolá nadýmání a záněty. Nebezpečné jsou také jedovaté byliny jako ocún, blín, pryšec a sasanka.
Nutrie říční se také díky mírné zimě rozšířily téměř na všechny pražské vodní plochy. Nutrie v Praze se objevují na Vltavě, v jejím povodí, po celé délce Rokytky, u Botiče, na Hamerském rybníce nebo nově na Hostivařské přehradě. Ve všech místech škodí nejen navrtáváním břehů při budování svých obydlí, ale i ničením vegetace.
Maso nutrie je chuťově velmi podobné králičímu masu.
