Téma: 

květen

Kalendář pro vinaře - květen

Slovníček použitých odborných výrazů:

  • auxin – fytohormon řídící prodlužovací růst
  • klasické pěstování – intenzivní hnojení, preventivní aplikace přípravků na ochranu, předpoklad vysokých výnosů bez ohledu na stav vinice a životní prostředí
  • rezidua postřiků – zbytky účinných látek postřiků, které zůstávají v půdě
  • integrovaná produkce – pěstování s ohledem na životní prostředí, omezené hnojení, ochrana podle signalizace
  • bioprodukce – pěstování za přísných podmínek, bez používání přípravků na ochranu na chemické bázi, velmi limitované hnojení, výsledkem „biovína“
  • interspecifické odrůdy – odrůdy pocházející z křížení mezi různými druhy rodu Vitis, rezistentní nebo tolerantní k houbovým chorobám nebo mrazu
  • sporangiofóry – nosiče sporangií, útvary vyrůstající z podhoubí, na nich se vytvářejí plodnice
  • sporangia – plodnice, nacházejí se na sporangioforech, obsahují spóry
  • spóry – výtrusy (rozmnožovací tělíska pro nepohlavní rozmnožování hub a jiných mikroorganizmů)
  • oospory – silnostěnné spóry schopné přežívat v nepříznivých podmínkách (např. v zimě)
  • zoospory – výtrusy opatřené bičíky k snadnému pohybu
  • nekrotizace – odumírání
  • patogen – biologický původce (vir, houba nebo škůdce), poškozující jiný organizmus

Zdroj: Kalendář pro vinaře - květen
Zveřejněno dne: 30.6.2016

Kalendář pro vinaře - květen

Postřik

A co přímá ochrana?

Přímá ochrana – to znamená zásah vhodným chemickým přípravkem. Samozřejmě existují metody prognózy výskytu padlí révového, používají je hlavně velcí producenti, kteří si nechávají dělat jak prognózy výskytu, tak následné doporučení přípravku. Pro drobné pěstitele, a především pro ty, kteří pěstují běžné evropské odrůdy, by se dalo obecně říci, že v době před kvetením je potřebné provést jeden až dva postřiky přípravkem proti padlí. V současné době je vhodné použít některý z přípravků na bázi síry, např. Sulikol K, Kumulus WG nebo nějaký jiný. Následné opakování chemické ochrany závisí na průběhu počasí a vývoji tohoto patogenu.

I po takovémto ošetření se výskyt houbových onemocnění může opakovat?

Samozřejmě že ano, a za vhodných podmínek také velmi pravděpodobně bude! Ochranou proti chorobám a škůdcům se během vegetace ještě budeme zabývat i v následujících měsících.

Aby chorob a škůdců ubývalo a radosti z pěstování révy přibývalo, vám přejí Hanka Synková a Ludmila Svobodová.

Text: © Hanka Synková a © Ludmila Svobodová

Zdroj: Kalendář pro vinaře - květen
Zveřejněno dne: 30.6.2016

Vějířovka převislá

Prodej vějířovky

Vějířovka jako vypěstovaná rostlina se dá koupit v internetových obchodech nebo v zahradnictví, rostliny se prodávají v různých velikostech, od čehož se také odvíjí cena. Průměrně se částka pohybuje kolem 50 korun za rostlinu. Vhodným obdobím ke koupi je duben nebo květen, zpočátku byste měli vějířovku chránit před chladnými nocemi. Když kupujete rostlinu, tak byste si měli vybrat zdravou a svěží rostlinu, v obchodech si dejte pozor na polámané rostliny, ty určitě nekupujte.

K pěstování můžete zakoupit i semena, ty kupujte počátkem ledna a ihned vysaďte, dlouho jim trvá, než začnou klíčit. Takto vypěstovanou rostlinu pak v květnu umístěte do venkovních prostor.


Zdroj: Vějířovka převislá
Zveřejněno dne: 15.5.2016

Tvorba oddělků

Tvorba smetence

Další možností je takzvaný sběrný oddělek. Z kmenového včelstva odebereme 1 plást (platí pro květen – později více) se zavíčkovaným plodem krátce před líhnutím i s obsedajícími včelami a vložíme ho mezi zásobní plást a souš s vodou do plemenáče či nového úlu. Přidáme včely z dalšího 1–2 rámečků s otevřeným plodem. Do plástu s plodem zapíchneme zralý matečník či dva. Matka musí zůstat v původním včelstvu, pokud tedy není cílem vytvořit oddělek se starou matkou. Do nového úlu poté ještě smeteme nebo sklepneme včely z několika dalších plástů zdrojového úlu a nový úl potom zavřeme – celý, včetně česna. Chybějící plásty ve zdrojovém včelstvu nahradíme prázdnými rámky. Plemenáč zavřeme a umístíme na nové místo, nejlépe na jiné, vzdálené stanoviště. V následujících dnech zkontrolujeme vylíhnutí matečníku (po 2–3 dnech) a můžeme podávat podněcovací krmení, postupně provádíme rozšiřování oddělku mezistěnami (při extenzivní metodě můžeme vložit rovnou), zkontrolujeme kladení matky (cca po 10 dnech). Případné problémy (nevylíhnutí matky, ztráta při oplozování) patřičně řešíme.

Zdroj: Tvorba oddělků
Zveřejněno dne: 19.6.2017

Hnojivo fosfátové sklo

Dávkování a použití

Dá se používat do jamky při výsadbě, ale také už ke vzrostlým rostlinám. V tom případě je třeba umístit jej co nejblíže kořenům do hloubky přibližně 5 cm. Půdu se zapraveným hnojivem pak už stačí jen pokropit. Předpokládá se, že fosfátové hnojivo dokáže účinkovat až dva roky.

Dávkování fosfátového skla

Jahody: 10–15 g/1 m2 s aplikací březen, duben.

Ovocné dřeviny: 20–50 g/1 m2 s aplikací březen, duben, září, říjen.

Réva vinná: 10–15 g/1 m2 s aplikací březen, duben.

Trávníky: 10–15 g/1 m2 s aplikací duben, květen, červen, červenec, srpen, září.

Angrešt: 10–15 g/1 m2 s aplikací březen, duben.

Kiwi: 10–15 g/1 m2 s aplikací březen, duben.

Zkušenosti s použitím fosfátového skla jsou veskrze pozitivní. Není třeba přihnojovat už ničím dalším. Díky jeho působení se zvyšuje rychlost regenerace půdy a rostliny si nasají jen tolik, kolik potřebují. V chudých a mírně zušlechtěných půdách díky němu vznikají huminové a huminátové kyseliny, které mají zásadní vliv na úrodnost. Klíčivost semen je s použitím fosfátového skla mnohem větší, kořenový systém silnější a rostlina celkově odolnější.

Fosfátové sklo má velmi malou rozpustnost ve vodě, což je právě to, co jej činí tak výjimečným. Dá se tedy používat i na vodní rostliny, kde je však nutno dávkovat velmi opatrně.

Oproti tradičním hnojivům nehrozí jeho vyplavení vodou a nemusí se dávkovat tak často, což přináší nejen lepší účinek, ale při použití na rozlehlejší plochu i významnou úsporu financí.

Zdroj: Hnojivo fosfátové sklo
Zveřejněno dne: 24.9.2016

Kalendář pro vinaře - květen

Padlí révy vinné

Peronospora asi není jediná ohrožující houbová choroba, která se může vyskytovat před květem?

Ve stejné době může révu ohrožovat ještě jedno významné houbové onemocnění – padlí révy, latinsky Erysiphe necator nebo také Uncinula necator. Padlí se vyskytuje na mnoha dalších rostlinách; myslím, že každý zahrádkář se s ním setkává například na růžích, angreštech, okurkách či cuketách a patisonech.

Samozřejmě se jedná o různé druhy padlí. Listy napadené padlím vypadají, jako by byly posypány hladkou moukou. Proto se toto onemocnění ve slovenštině, velmi příhodně, nazývá „múčnatka“. A podobně se i u nás v minulosti označovalo „moučnatka“. Takovéto označení je dnes považováno za vědecky nesprávné, ale naprosto přesně popisuje první projevy výskytu této houby. Napadená místa postupně hnědnou až černají a také na spodní straně listů je pozorovatelný našedlý povlak. Listy se nejprve mírně svinují nahoru, později nekrotizují a mohou opadávat. Následující fotografie ukazuje „pomoučení“ listů napadením padlí révového:

Z listů je velmi snadná cesta na květenství a bobule. I ty jsou zpočátku pokryté bělavým povlakem, který postupně hnědne a černá a bobule zastavují svůj růst. Navíc u nich, zvláště ve fenofázích druhé poloviny vegetačního cyklu, může nastat praskání slupky a výhřez semen. Dále padlí může poškozovat celá internodia, která v důsledku toho také na napadených místech hnědnou až černají. Tyto tmavé skvrny jsou viditelné při zimním řezu na jednoletém dřevě. Detail napadeného internodia na letorostu:

Padlí přezimuje stejně jako peronospora na spadaném listí?

Ne, přezimuje v různých stádiích v očkách nebo na povrchu dřeva. Ovšem ve srovnání s peronosporou má odlišné požadavky na šíření. K aktivaci nepotřebuje takové množství vody, jako peronospora, ale stačí vysoká vzdušná vlhkost. Kromě vlhkosti má v oblibě dostatek tepla, nikoli však přílišná horka. Silné deště mohou naopak spóry smývat, proto v případech delších intenzivních srážek výskyt padlí nehrozí. Pro obě houbová onemocnění, padlí i peronosporu, je shodný způsob nepřímé ochrany: chovat se k révovým keřům tak, aby do nich dobře mohl vzduch a pletiva rychle osychala po deštích, rosách nebo při podzimních mlhách. Což v praxi znamená provádět včas a kvalitně všechny zelené práce.

Zdroj: Kalendář pro vinaře - květen
Zveřejněno dne: 30.6.2016

Keře

Listnaté keře

Listnaté keře dělíme na opadavé a neopadavé, kvetoucí a nekvetoucí.

Buxus zimostrázový – Buxus sempervirens

Tento listnatý neopadavý keř dorůstá do výšky 20 až 30 cm, barva listů je zelená, květy má žluté. Vyhovuje mu slunce nebo polostín.

Nízký, zakrsle rostoucí neopadavý keř, který se od ostatních dřišťálů liší pouze drobnými trny, které nejsou nebezpečné. Květy jsou drobné, žluté. Keř kvete v květnu až červnu. Snese všechny typy půd. Je vhodný jako skupinová podsada vyšších keřů či stromů, do skalek, venkovních květináčů a do malých zahrádek.

Čilimník – Cytisus praecox

Jedná se o keř dorůstající obvykle do výšky 1,5 m, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy nápadné žluté. Má rád přímé slunce.

Zelený metlovitý keřík kvete v květnu až červnu žlutými květy. Po odkvětu je nutný hluboký řez, ale neřežeme do starého dřeva. Vyžaduje lehčí, písčité půdy na slunci. Ve stínu málo kvete a špatně vyzrávají nové výhony, které v zimě namrzají.

Vilín – Hamamelis

Tento listnatý opadavý keř dorůstá až do výšky 4 m, barva listů je zelená, květy má nápadné žluté. Vyhovuje mu přímé slunce nebo polostín.

Květy mají tvar krátkých třásní, sytou žlutou barvu a vyrůstají na holém dřevě bez listí. Vykvetou ke konci zimy, vydrží na stromě až do příchodu teplých dnů. Listy jsou podobné lísce, jen větší a pevnější a na podzim se barví převážně do šarlatově červené a zlaté. Jsou to opadavé keře s otevřenou korunou ve tvaru V, které se svou střední velikostí hodí téměř do každé zahrady.

Vilín má rád vlhkou a kyselou půdu, nesnáší vápno. Nejlépe prospívá na výslunném místě v zahradě či v mírném polostínu. Starší rostliny nestříhejte.

Zákula japonská – Kerria japonica

Jedná se o keř, který dorůstá do výšky 2 m, je listnatý neopadavý, barva listů zelená, květy nápadné žluté. Má rád polostín až stín.

Nejčastěji se pěstuje plnokvětý kultivar s bambulkovitými květy. Hlavním obdobím kvetení je duben až květen. Častokrát však zákula vykvete i v průběhu léta nebo na podzim. Větve zůstávají po celý rok svěže zelené, což činí tento keř dekorativním i v zimě.

Silnější mrazy mohou způsobit nevzhledné poškození větví, zákula ale snáší velmi dobře i hluboké seřezání až k zemi. Řez provádíme po odkvětu. Je to nenáročný keř, vyhovují mu nejrůznější půdní typy, jen se mu příliš nedaří na půdách těžkých a málo propustných. Výhodnou vlastností je i to, že snáší stanoviště částečně až plně zastíněná, dokonce na nich i bohatě kvete.

Kručinka lydická – Genista lydia

Jedná se o keř dorůstající pouze do výšky 50 cm, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy nápadné žluté. Vyhovuje mu slunce.

Tento nízký poléhavý a opadavý půdopokryvný keřík s obloukovitě převislými měkkými větvičkami a malými čárkovitými, sytě zelenými listy. Velmi bohatě kvete menšími nápadnými květy. Vhodný je do větších skalek, zídek a na záhony, jako solitér i do menších skupin.

Keř má rád plné slunce, světlo, chráněné stanoviště. Půda by měla být velice lehká, chudší a jen mírně vlhká, dobře propustná hlinitopísčitá až štěrkovitá.

Jedná se o mrazuvzdorný keř, ale přes zimu se doporučuje přikrývka, v tuhých zimách může namrzat. Kručinka nemá ráda přesazování.

Zdroj: Keře
Zveřejněno dne: 26.11.2015

Křen

Křen a zdraví

Pro léčebné i potravinářské účely se sbírá kořen zpravidla dvouletých rostlin. A to na podzim (září až listopad) a někdy také na jaře (březen až květen). Kořeny se vyryjí rýčem, opatrně očistí, aby se neotloukly, a skladují v chladu a vlhku, nejlépe ve sklepě v písku.

Nejdůležitější a také nejnápadnější účinnou látkou křenu je thioglykosid. Při porušení pletiva (například strouháním) se působením enzymu myrozinázy tento glykosid štěpí na cukr a izothiokyanáty, které se obecně nazývají hořčičné silice. Izothiokyanáty mají výrazné fytoncidní účinky. Významný je i vitamín C, jehož obsah v křenu je přinejmenším stejně vysoký jako u pomerančů a dvakrát vyšší než u citronů.

V malých dávkách povzbuzuje křen chuť k jídlu a činnost trávicí soustavy, usnadňuje odkašlávání a má mírný močopudný účinek. Vyšší dávky mohou vyvolat překrvení a podráždění žaludeční sliznice. Křen působí preventivně proti bakteriálním, ale i některým chorobám způsobenými viry, houbami a prvoky. O fytoncidním účinku křene se můžeme přesvědčit při nakládání červené řepy, k níž přikládáme plátky křenu, nebo jablek nastrouhaných s křenem; v tomto složení podléhají méně plesnivění. Směs strouhaných jablek s křenem můžeme v uzavřených sklenicích dlouho skladovat. Obdobně dlouho lze uchovávat i šťávu vylisovanou z nastrouhaného křenu nebo směs strouhaného křenu s cukrem.

V minulosti se používal křen zejména zevně. Přikládal se na omrzliny a klouby postižené revmatismem a ještě v nedávné době se běžně používaly křenové placky (stejně se uplatňovaly i hořčičné placky). Přikládaly se zabalené na postižené místo, které se během krátké doby silně prokrvilo, a revmatické bolesti polevily.

Křen působí výrazně antibakteriálně, podporuje trávení (zvyšuje vylučování trávicích enzymů a normalizuje střevní mikroflóru), odhleňuje průdušky, působí močopudně a celkově povzbudivě, pro vysoký obsah vitamínu C je výborným prostředkem při rekonvalescenci. Při zevním použití zvyšuje prokrvení tkání, čímž urychluje hojení a regeneraci.

Vnitřně se podává nejčastěji čerstvý, nastrouhaný, pro zmírnění štiplavosti obvykle smíchaný s nastrouhanými jablky v poměru 1 : 1, a to v dávce 1 až 4 polévkové lžíce denně. Při průduškových chorobách se osvědčila inhalace křenu (1 polévková lžíce křenu se vaří ve vodě a páry z ní se inhalují přibližně 10 minut). K vypuzení žlučníkových kamenů se užívá macerát křenu v červeném víně (litrová láhev se naplní do 1/5 nastrouhaným křenem, zalije se červeným vínem, nechá se 10 dní luhovat a pak se užívají první 3 dny 3 čajové lžičky macerátu, později 3 polévkové lžíce, celkem se bere nejméně 30 dní). Zevně se pak křen užívá zejména při revmatismu nebo při ischiasu ve formě takzvané křenové placky (smíchá se 1 díl nastrouhaného křenu, 5 dílů mouky a 1 díl tuku, například sádla, placka se přiloží na postižené místo a nechá se působit 15 až 30 minut) a obdobně lze použít i čerstvé, pomačkané listy. U citlivých osob však může křen na pokožce vyvolat puchýřky, proto je nezbytné nejprve na malém kousku pokožky otestovat její reakci. Vnitřně by křen neměli konzumovat lidé s žaludečními či dvanácterníkovými vředy, na všechny pak křen působí negativně, je-li ve vyšších než doporučených dávkách (dráždí trávicí ústrojí a ledviny).

Zdroj: Křen
Zveřejněno dne: 28.10.2016

Kvetoucí keře

Kvetoucí keře na jaře

Tyto na údržbu nenáročné keře kvetou většinou velmi bohatě od konce dubna až do konce května.

Azalka japonská

Jedná se o keř pocházející z Japonska, který dorůstá do výšky 40 až 60 cm, je listnatý, částečně opadavý, barva listů je zelená, květy pak nápadně oranžové. Azalka má rád polostín až stín.

Tento na údržbu nenáročný keř kvete obvykle velmi bohatě od konce dubna až do konce května.

Listy jsou drobné, oválné, mírně lesklé a středně zelené. V polostínu a stínu jsou téměř neopadavé, na osluněném stanovišti může více než polovina listů přes zimu spadnout a rostlina si na jaře po odkvětu vytvoří nové.

Azalky potřebují lehkou, kyselou, velmi propustnou a nejlépe neustále vlhkou zem, bohatou na železo a fosfor. Používejte speciální hnojiva na rododendrony a azalky, eventuálně vřesovištní rostliny. Ideální jsou jako skupinová výsadba a do vřesovišť.

Buxus zimostrázový

Jedná se o keř dorůstající do výšky 20 až 30 cm, je listnatý neopadavý, barva listů zelená, kvete drobnými žlutými květy. Má rád slunce nebo polostín.

Tento nízký, zakrsle rostoucí neopadavý keř se od ostatních dřišťálů liší pouze drobnými trny, které nejsou nebezpečné.

Buxus snese snad všechny typy půd. Je vhodný jako skupinová podsada vyšších keřů či stromů, do skalek, venkovních květináčů a do malých zahrádek.

Dřišťál Juliin

Jedná se o neopadavý keř, který dorůstá do výšky 2,5 m, barva listů je zelená, květy má žluté. Vyhovuje mu spíše slunce nebo polostín.

Tento stálezelený trnitý keř má vzpřímený tvar a v květnu až červnu jej zdobí žluté vonné květy, které se na podzim promění v modravé bobule. Dřišťál snese všechny typy půd.

Používá se buď jako solitér, nebo v keřových skupinách a pro neprostupné volně rostoucí i tvarované stálezelené živé ploty.

Kdoulovec nádherný

Jedná se o keř dorůstající do výšky 1,5 m, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy bílé. Má rád slunce nebo polostín.

Tento rozložitý až vystoupavý opadavý keř se před olistěním obalí záplavou květů podobných jabloňovým (duben až květen).

Po odkvětu kdoulovec zdobí velké žlutavé nebo žlutozelené jablkovité plody, přetrvávající až do pozdního podzimu, mnohdy až do jara. Plody jsou jedlé, ale pro poněkud kyselou a svíravou chuť se obvykle nepojídají samostatně, spíše se přidávají jako dochucovadlo nebo se využívá jejich příjemné vůně.

Kdoulovec je na půdu nenáročný, nejvíce mu vyhovuje slunné stanoviště s běžnou zahradní půdou. Je to krásný solitérní keř použitelný i ve skupinách jako předsadba keřových skupin, ale i pro nižší živé ploty.

Rododendron

Jedná se o keř, který dorůstá do výšky až 2,5 m, je listnatý neopadavý, barva listů je zelená, květy mohou mít různé barvy od bílé až po fialovou. Má rád polostín.

Rododendron je překrásná stálezelená dřevina kulovitého tvaru s nepřehlédnutelnými květy, které vás každé jaro ohromí svou nádhernou jasnou barvou, stavbou květu a velikostí. Listy jsou neopadavé, tmavě zelené. Kvete v květnu až červnu, a to v různých barevných variacích podle druhu.

Vyžaduje mírně kyselou a živnou půdu. Snáší dobře zastínění, vyžaduje alespoň polostín, nejlépe dopolední, tedy z východní strany. Na dopolední slunce je citlivý především v zimě, kdy mu mohou sluneční paprsky silně popálit listy. Proto zvláště mladé rostliny chráníme obvykle chvojím nebo stínovkou, nemají-li přirozený dopolední stín.

Je to keř obzvláště vhodný jako nepřehlédnutelný solitér, ale i do skupinové výsadby či do vřesoviště.

Zdroj: Kvetoucí keře
Zveřejněno dne: 25.11.2015

Kalendář pro vinaře - květen

Jak se bránit houbovým chorobám

Přejděme od teorie k praxi a povězme si, co konkrétně můžeme dělat proti hrozícím houbovým chorobám?

Vliv na ně má řada faktorů - teplota, vlhko, sucho nebo jejich kombinace. Houbové choroby je nutné „hlídat“ již v první polovině vegetace. První z nich je onemocnění zvané plíseň révy či plíseň révová, dříve se používal název peronospora, latinsky Plasmopara viticola. Plíseň révy škodí na různých částech révového keře, především na listech, květenstvích a na hroznech. V této době ji nejčastěji můžeme najít na mladých listech. Jak se rozpozná? Řada pěstitelů s ní určitě má zkušenosti. Na lícové straně listů se objevují zpočátku nenápadné nažloutlé skvrny, které vypadají, jako by byl list promaštěn olejem. Proto se v běžné praxi nazývají „olejové“ skvrny. Na rubové straně listu jsou na stejných místech vidět bílé povlaky sporangiofórů, nosičů sporangií (plodnice), ze kterých se uvolňují spóry. Napadená místa později nekrotizují a celé listy mohou opadat. Na následujícím obrázku je vidět „olejová“ skvrna na lícové straně listu:

Zde je vidět rub listu s povlakem sporangioforů:


A zde je vidět značně napadený list s okrajovými nekrózami:


Jak se peronospora dostane na list?

Touto otázkou se dostáváme k životnímu cyklu této houby během roku. Vědci pro tento přehled často používají výraz „bionomie“. Stádium, které přezimuje, se nazývá oospory, což jsou spóry s tlustými buněčnými membránami, aby vydržely přezimování. Oospory přezimují na povrchu půdy a na spadaném listí. A právě tady mají pěstitelé – zahrádkáři nespornou výhodu: ti své zahrádky na podzim shrabují, což ve vinicích je nemožné. Oospory na jaře za příznivých podmínek vyklíčí a pokračují ve svém cyklu do dalšího stádia, kdy se vytvářejí bičíkaté zoospory. Ty se pomocí deště a větru (a pochopitelně pomocí svého bičíku) dostávají na listy, což bývá označováno jako primární infekce. Tam se přes průduchy usídlí v pletivech listových čepelí a tento svůj vývoj si několikrát zopakují. Na podzim se vyvíjejí pohlavní buňky a jejich spojením vzniká oospora, schopná dalšího přezimování na listech.

Všichni víme, že houby a plísně se více rozvíjejí, když je teplo a vlhko. Platí to zřejmě také o houbových chorobách vinné révy?

Ano, to je to nejpodstatnější, co musíme hlídat, chceme-li s ní úspěšně bojovat. Plíseň révy se rozvíjí především za teplého a současně vlhkého či deštivého počasí. První, primární infekce nezpůsobuje rozsáhlé škody, ale za ní může následovat řada opakování vývoje dalších a dalších spór. Proto je nutné provést první postřik v době před květem, aby se šíření primární infekce co nejvíce zabránilo, a dále ošetřovat podle průběhu počasí a podle nálezu olejových skvrn na listech. Nejvhodnějšími prostředky pro tento první chemický zásah jsou přípravky na bázi systémových nebo kombinovaných fungicidů, protože v té době réva intenzivně roste, jak jsme si řekli, a při použití kontaktních fungicidů by se zásahy musely často opakovat. Jedním z vhodných přípravků je například ALLIETE BORDEAUX, který má nejdelší preventivní účinek. Ale samozřejmě je možné vybrat si i přípravek jiný, zvláště, máte-li ho po ruce doma.

Zdroj: Kalendář pro vinaře - květen
Zveřejněno dne: 30.6.2016


SiteMAP