Téma: 

lesklý

Jak vyčistit stříbro

Rhodiace

Rhodiace, rhodiování, galvanické pokovení nebo antioxidační úprava jsou metody, jak můžete mít stříbrné šperky stále lesklé a bez zešednutí. Na šperky se nanese tenká vrstva rhodia (může se používat jak na stříbro, tak i na bílé zlato), barva tak zůstává dlouho stejná a šperk je lesklý. Na některé šperky si můžete dodatečně nechat dát vrstvu rhodia (1 g stojí 12–18 korun podle typu šperku). Tuto povrchovou úpravu vám udělají v klenotnictví.

Zdroj: Jak vyčistit stříbro
Zveřejněno dne: 6.12.2016

Kerblík

Kerblík lesklý

Kerblík lesklý (Anthirscus Nitida) je známý jako dvouletá, víceletá, nebo snad i vytrvalá bylina. Lodyhy jsou duté, mělce rýhované, na bázi měkce krátce chlupaté, nahoře většinou téměř lysé, větvené. Dorůstá až do výšky 100 cm. Přízemní listy jsou řapíkaté, v obrysu široce trojúhelníkovité, až 40 cm dlouhé, 2x až 3krát zpeřené, téměř lysé, na rubu lesklé, lístky posledního řádu jsou peřenodílné, víceméně ploché, v obrysu vejčitě kopinaté až vejčité, s tupými úkrojky, nanejvýš s nasazenou krátkou špičkou; řapík je mělce žlábkovitý, dutý. Složené okolíky se skládají z 5–13 okolíčků, listeny obalu chybějí, listeny obalíčku (zpravidla 5) jsou kopinaté až vejčitě kopinaté. Květy jsou bílé, kalich chybí, koruna slabě paprskuje a je na okraji lysá. V květenství nápadně převládají květy samčí nad oboupohlavními. Dvounažky se vyvíjejí na stopkách 5–10 mm dlouhých, jsou podlouhle vřetenovité, 6–7 mm dlouhé, hladké, tmavohnědé, lesklé. Tento druh kerblíku kvete od konce května do začátku července. Jeho přirozeným stanovištěm jsou humózní horské lesy, zejména bučiny a suťové lesy, do nižších poloh sestupuje často v lesích či křovinách podél vodních toků. V některých územích, například v podhůří Orlických hor a Beskyd, roste běžně i na člověkem ovlivněných místech v ruderalizovaných křovinách, a to i u lidských sídel. Na Šumavě jej najdeme pouze na stanovištích přirozených. Často je zaměňován s blízce příbuzným kerblíkem lesním (Anthirscus sylvestris).

Zde se můžete podívat, jak ve skutečnosti vypadá kerblík lesklý.

Zdroj: Kerblík
Zveřejněno dne: 10.11.2014

Nano pěna

Nanopěna na koupelny

Nanopěna přináší dokonalou antibakteriální čistotu bez vodního kamene a špíny na několik měsíců po takto snadném vyčištění a současně ošetření nanoimpregnační vrstvou v podstatě bez práce. Takto ošetřený povrch vypadá skvěle celé měsíce, stačí občas opláchnout obyčejnou vodou nebo otřít vlhkým hadříkem.

Můžete tak zapomenout na vodní kámen, usazeniny a všemožné povlaky v koupelně. Místo toho získáte stále čisté vodovodní baterie, umyvadla, dlažbu, i obklady, veškeré kovové povrchy, zrcadla, sprchové zástěny a všechny hladké, lesklé a nesavé plochy nejen v domácnosti. Jakékoli ušpinění odstraníme jen lehkým otřením, povrch je stále lesklý.

Zdroj: Nano pěna
Zveřejněno dne: 13.12.2016

Nano pěna

Doba účinnosti

Životnost povrchové úpravy po ošetření nanopěnou závisí na více faktorech, jako jsou účel použití, mechanické opotřebení a povětrnostní podmínky. Po dobu ochrany je povrch stále lesklý, případně lze lesk obnovit snadným otřením či vodou. Životnost pro mírné mechanické opotřebení a běžné středoevropské klimatické podmínky jsou následující: zrcadla 2 až 4 měsíce, okenní rámy 3 až 6 měsíců, chrom a nerez 4 až 6 měsíců, WC a koupelny 2 až 4 měsíce, stroje a přístroje 3 až 6 měsíců, hudební nástroje 6 až 9 měsíců, lakované povrchy 3 až 6 měsíců, auto-moto karoserie a ráfky cca 2 měsíce.

Po dobu prvních hodin až dvou týdnů ochrany je navíc ošetřený povrch extrémně hladký a kluzký. Poté, co tato na první dotek i pohled viditelná vlastnost odezní, dále působí ochrana povrchu s efektem snadného čištění jen vodou. Není třeba žádných dalších čisticích prostředků.

Zdroj: Nano pěna
Zveřejněno dne: 13.12.2016

Zdobené perníčky několikrát jinak

Bezlepkové perníčky

Ingredience:

  • 120 g medu
  • 130 g moučkového cukru
  • 60 g másla
  • 400 g bezlepkové mouky
  • 2 vejce
  • 1 lžička perníkového koření
  • 1/2 lžičky skořice
  • 1 lžička jedlé sody
  • 1 lžička citronové kůry
  • 1 vejce na potření perníčků

Postup:

Med mírně zahřejte, přidejte máslo, aby se rozehřálo, a odstavte z tepla. Do této směsi ještě vmíchejte vejce. Na vále smíchejte mouku, perníkové koření, skořici, sodu a nastrouhanou citronovou kůru. Na závěr přidejte směs z medu, másla a vajec a vypracujte důkladně hladké těsto, které zabalte do fólie a nechte v lednici alespoň 2 hodiny odpočinout.

Odpočaté těsto vyválejte na pomoučeném vále na plát o síle 5 mm, vykrájejte požadované tvary, přendejte na plech vyložený pečicím papírem nebo vymazaný a vložte do předem vyhřáté trouby na teplotu 170 °C. Pečte asi 10 minut, hned po vyjmutí z trouby potřete perníčky rozšlehaným vajíčkem, aby se leskly, a přendejte je na kuchyňskou mřížku, kde je nechte vychladnout. Po vychladnutí můžete zdobit.

Zdroj: Zdobené perníčky několikrát jinak
Zveřejněno dne: 26.11.2015

Brokolicová krémová polévka od Pohlreicha

Postup

Stroužky česneku vyloupeme, zabalíme je do alobalu tak, jak jsou, a pečeme je v předem vyhřáté troubě na 200 °C asi 20 minut. Poté je rozbalíme. Brokolice očistíme a opláchneme pod tekoucí vodou. Ořežeme si jednotlivé růžičky. Brokolicové růžičky krátce spaříme ve vroucí osolené vodě a s pomocí naběračky rychle přemístíme z hrnce do nádoby s ledem (udrží nám sytou barvu). To samé uděláme i s petrželovou natí. Z košťálu nožem okrájíme lesklý povrch a vnitřek nakrájíme na kolečka. V hrnci rozpustíme máslo, přidáme i trochu olivového oleje a vhodíme do něj nakrájená kolečka a z alobalu vytažený opečený česnek. Krátce orestujeme a zalijeme kuřecím vývarem. Přidáme čerstvý krémový sýr pro zahuštění polévky a růžičky brokolice, přivedeme k varu. Osolíme a opepříme podle chuti. Rozmixujeme tyčovým mixérem a brokolicová polévka podle receptu Zdeňka Pohlreicha je hotová. Podáváme nejlépe s nasucho opečenými kousky pečiva nebo doprostřed můžeme umístit krajíček opražené domácí veky. Talíř s polévkou lze zdobit i růžičkou brokolice nebo lístky petržele. Je možno do středu přidat trochu smetany.

Zdroj: Brokolicová krémová polévka od Pohlreicha
Zveřejněno dne: 26.6.2017

Nenáročné pokojové rostliny

Fíkus malolistý

Pokojové fíkusy (rod Ficus) patří k oblíbeným pokojovým rostlinám hlavně proto, že mají minimální nároky na péči. Dekorativně působí jako solitéry i ve skupinách. Nejčastěji se pěstují drobnolisté odrůdy fíkusu malolistého. Fíkusy pocházejí z Indie. Řadí se do čeledi morušovníkovitých (Moraceae). V pokojových podmínkách dorůstají od třiceti centimetrů do dvou metrů. Jejich hlavní předností je schopnost odstraňovat nečistoty ze vzduchu. Špatně snáší změny prostředí.

Fíkus je velmi oblíbená pokojová rostlina. Drobné lístky jsou dekorativní zvláště na vzrostlých stromech. Navíc má tento druh schopnost vychytávat nečistoty ze vzduchu.

  • Výška: 0,2–1,8 m
  • Tvar: strom
  • List: eliptický, lesklý, tuhý, řapíkatý
  • Barva listu: zelená
  • Nároky na světlo: plné slunce až polostín
  • Nároky na vlhkost: střední
  • Atraktivita: list
  • Použití: Je to velmi elegantní dřevina, která najde široké uplatnění v interiérech všeho druhu.
  • Ostatní: Fíkus drobnolistý miluje jasné rozptýlené světlo. Při mírné zálivce dobře prospívá. Pokud je v okolí vyšší teplota, má rád vyšší vzdušnou vlhkost.

Fikus malolistý – foto

Zde je několik fotografií, na kterých je možné vidět fíkus malolistý.

Zdroj: Nenáročné pokojové rostliny
Zveřejněno dne: 19.3.2014

Zdobené perníčky několikrát jinak

Hned měkoučké perníčky

U těchto perníčků neplatí, že je potřeba je péci alespoň 3 týdny před Vánocemi, aby změkly, jsou měkké hned po upečení a vychladnutí, takže pokud už máte na rozležení málo času, volte určitě tento skvělý recept. Aby vám perníčky zůstaly měkoučké po celou dobu, skladujte je v uzavíratelné plastové nádobě.

Ingredience:

  • 250 g moučkového cukru
  • 200 g másla
  • 6 lžic medu
  • 600 g hladké mouky
  • 3 vejce
  • 1 lžíce kakaa
  • 1 lžička skořice
  • 1 lžička perníkového koření
  • 1 balení kypřicího prášku do perníku

Postup:

Mouku prosejte na vál, přidejte pokrájené změklé máslo, moučkový cukr, med, vejce, kakao, skořici, perníkové koření a kypřicí prášek. Vypracujte hladké těsto, které vložte do fólie a nechte alespoň 24 hodin v lednici odpočinout.

Odpočaté těsto rozválejte na pomoučeném vále na 5 mm silný plát, vykrájejte požadované tvary, přendejte na papírem vyložený nebo vymazaný plech a dejte do předem vyhřáté trouby na 170 °C a pečte asi 5 až 7 minut. Po vyjmutí z trouby ihned potřete rozšlehaným vejcem pro lesklý vzhled perníčků. Přendejte na kuchyňskou mřížku a před zdobením nechte úplně vychladnout.

Zdroj: Zdobené perníčky několikrát jinak
Zveřejněno dne: 26.11.2015

Brokolicový krém

Brokolicový krém podle Pohlreicha

Ingredience: 2 brokolice, 4 stroužky česneku, petrželová nať, máslo, olivový olej, kuřecí vývar, 130 ml krémového sýra (Gervais), sůl, mletý pepř

Technologický postup: Stroužky česneku vyloupeme (na jeden hrnec brokolicové polévky, tedy na 6 porcí, stačí 4 větší stroužky), zabalíme je do alobalu a pečeme je v předem předehřáté troubě na 200 °C asi 20 minut. Po rozbalení budou krásně vonět. Brokolici očistíme a opláchneme pod vodou. Ořežeme růžičky, a abychom uchovali hodnotné látky, barvu a chuť brokolice, růžičky spaříme a rychle zchladíme. Je to nejšetrnější způsob. Než začneme blanšírovat, vždy si nachystáme hrnec s vroucí vodou a hned vedle v míse led s vodou. Voda v hrnci by měla být dostatečně slaná. Když se zelenina rychle spaří a zaleduje, zpomalí se její typické šedivění. Zblanšírujeme i petrželovou nať. Nožem okrájíme lesklý povrch z košťálu a vnitřek nakrájíme na kolečka. V hrnci rozpustíme máslo a přidáme i trochu olivového oleje a vhodíme do něj nakrájená kolečka a z alobalu vytažený opečený česnek. Krátce orestujeme a zalijeme kuřecím vývarem. Přidá se čerstvý krémový sýr (asi 130 ml) pro zahuštění polévky a růžičky brokolice. Osolíme a opepříme podle chuti. Krátce vše povaříme, asi jen 2 minuty, a rozmixujeme tyčovým mixérem, popřípadě dochutíme solí. Podáváme s opečenými kousky pečiva, můžeme ozdobit růžičkou brokolice nebo lístky petržele.

Zdroj: Brokolicový krém
Zveřejněno dne: 16.2.2016

Rakytník - jeho pěstování a využití

Rakytník řešetlákový

Rakytník řešetlákový je jednou z nejstarších bylin, kterou člověk používá k léčení. Záznamy o jejích léčebných účincích vedou až do starého Řecka. Odtud také pochází její název – Hippophae, který v překladu znamená třpytící se kůň. Staří Řekové totiž zaznamenali, že koně pasoucí se v oblasti, kde rostl rakytník, dobře prospívali a jejich srst dostávala lesklý nádech. Rakytník řešetlákový je trnitý keř se zeleno-stříbrnými listy, který obvykle dorůstá velikosti 1,5 až 2 metry. Pochází z oblastí severovýchodní Asie, jeho původním domovem je Čína, Kavkaz, Mongolsko, Nepál, Indie, ale také Sibiř. V současnosti je rozšířený po celé Evropě. U nás se rakytník používá většinou jako okrasný keř nebo jako rostlina zpevňující náspy u silnic. Mimořádné léčivé účinky rakytníku byly donedávna přehlíženy.

Výsledky výzkumů, kterým byl rakytník podrobován, jasně ukazují, že se jedná o mimořádně cenný přírodní zdroj širokého spektra vitamínů a minerálů a dalších látek s příznivým efektem na lidský organismus.

Plody rakytníku dozrávají podle odrůdy od srpna do října. Problémem je, že se v tuto dobu velice nesnadno sklízí. Na trnitých větvičkách drží plody velmi pevně, navíc jsou měkké, takže se snadno rozmáčknou. Proto je praktické sbírat plody až v zimním období, kdy klesne teplota k deseti stupňům mrazu. Bobule se pak snadno setřesou nebo otrhají bez poškození. Rakytník lze sklízet i způsobem, že se ostříhají větvičky s plody, které se umístí do plátěného sáčku v mrazničce, kde se nechají zmrznout, poté se vyjmou z mrazničky a v sáčku se otlučou, nakonec se sáček rozváže a plody vytřídí.

Ideálním skladováním zralých plodů je mrazení, které zachovává maximum účinných látek a vitamínů. Plody můžeme také dále zpracovávat a vyrábět z nich vlastní produkty. Tepelná úprava ovšem některé zdraví prospěšné látky znehodnotí.

Zdroj: Rakytník - jeho pěstování a využití
Zveřejněno dne: 2.11.2015

Vilín měkký hamamelis mollis

Co je to hamamelis mollis

Hamamelis mollis neboli vilín měkký je jeden z druhů vilínu. Jméno tohoto rodu má dvojí výklad: je odvozeno od slova homoios (stejný) a mellon (plod, jablko), protože u něj současně vyrůstají květy a dozrávají loňské plody, nebo od slov hamatus (hákovitý) a mellon, protože jsou plodní stopky hákovitě zahnuté.

Vilíny jsou opadavé keře či malé stromy, v našich podmínkách různě mohutné, s jednoduchými střídavými listy. Podle druhu a odrůdy dosahují výšky 3 až 5 metrů. Svým vzhledem částečně připomínají lísku. Základní druhy pocházejí ze Severní Ameriky a východní Asie. Štíhlé kmínky mají šedavou nebo nahnědlou kůru. Na neolistěných větvích se velmi časně objevují nápadné a neobvyklé klubíčkovité květy. V době silných mrazů se stočí a po oteplení se opět neporušené rozvíjejí. Některé vilíny příjemně voní (dokonce se využívají v parfumerii). Teprve později se objevují jednoduché, nesouměrné a nepravidelně zubaté listy. Semena, připomínající drobný oříšek se zobáčkem, dozrávají až v následující zimě, často v době květu. Při dozrání se tobolky s puknutím otevřou a vystřelí semeno až několik metrů daleko. Větvičky, květní poupata a mladé listy jsou hvězdovitě chlupaté. Listy jsou tenké, nebo poněkud tužší, řapíkaté, asymetrické, široce eliptické, celokrajné nebo na okraji zvlněně zubaté, na bázi klínovité až mělce srdčité. Květy jsou oboupohlavné, čtyřčetné, v chudokvětých hlávkovitých nebo krátce klasovitých květenstvích.

Hamamelis mollis pochází z Číny, kde roste ve výškách 1 300–2 500 metrů nad mořem. Tvoří 3 až 5 metrů vysoké, řídké keře se široce trychtýřovitou korunou. Stejně jako Hamamelis intermedia roste pomalu. Jeho mladé výhony jsou hustě šedě až stříbřitě plstnaté. Líc listu je tmavozelený, lesklý a rub šedě plstnatý. Na podzim se listy barví zlatožlutě. Květy jsou intenzivně žluté, korunní plátky 2 cm dlouhé a 2 mm široké, zvlněné.

Zdroj: Vilín měkký hamamelis mollis
Zveřejněno dne: 3.11.2014

Skalník v truhlíku

Pěstování

Pro svou všestrannost bývají skalníky využívány k různým záměrům. Nízké si spíše zaslouží místo na skalkách anebo v jejich blízkosti. Taktéž jsou vhodné na zídky, k vyplnění plochy, pokrytí svahů. Vyšší druhy pak budou skvěle plnit svůj účel jako keřová výsadba anebo jako ptačí remízky.

Miniaturní, zakrslé odrůdy se hodí zvlášť dobře do kamenných mís a koryt. Jejich větvičky s drobnými listy vytvoří krásné pozadí například cibulovinám, maceškám, vřesům anebo jiným nízkým květinám.

Skalníky rostou přirozeně jako keře. Zahradníci však vytvořili i odrůdu rostoucí na kmínku. Jako malý stromek na kmínku s obloukovitě ohnutými větvemi se pěstuje zahradní kříženec skalníku – odrůda Cornubia. Plody se na ní tvoří ve střapcích, podobně jako je tomu u jeřabin. Plodů je velké množství a vydrží až do zimy, čímž rostlinu pěkně zdobí.

Terasy a schodiště jsou místa, kam můžete umístit nádoby se zajímavými rostlinami. I pro tento typ výsadby se najdou vhodné skalníky, ať už bude nádoba jakéhokoli tvaru. Nebojte se například do větších nádob zkombinovat plazivý skalník s dřevinou na kmínku.

V druzích vhodných pro skalku nejdete i kultivary hodící se do nádob, například vrbolistý skalník či skalník jménem „John Waterer“ (Cotoneaster x Watereri), který bude přímo elegánem vaší terasy.

Skalníky bohatě kvetou drobnými bělavými až narůžovělými kvítky, plodem keřů je obvykle červená malvička v různých odstínech této barvy. Jsou ale odrůdy, které se na podzim ozdobí lesklými černými malvičkami – patří sem skalník ostrolistý, lesklý a černý. Zářivě oranžové plody má pak skalník Franchetův, vzdušný a poměrně rozložitý keř.

Skalníky jsou keře přizpůsobivé a bez zvláštních požadavků. Všechny skupiny (opadavé, poloopadavé i stálezelené) spolehlivě rostou na slunci, snášejí polostín (a s ním spojené sucho), nevadí jim ani vápenaté půdy.

Celoročně lze vysazovat skalníky prodávané v pěstebních nádobách, z nichž je lze rovnou vysazovat na stanoviště. Dobrá zálivka po výsadbě rostlinám prospěje, na přihnojování si příliš nepotrpí. Stálezelené skalníky jsou poněkud choulostivější v tuhých zimách, ochrání je kryt z chvojí.

Skalníky jsou dlouhověké keře, proto je dobré je občas „omladit“, jak ty plazivé a pnoucí, tak vysoké a polovystoupavé. Budete-li chtít skalník pěstovat v nějakém přísnějším tvaru, nic tomu nebrání, častým sestřihem docílíte kompaktnějších rostlin vhodných třeba pro pěstování v nádobách.

Zdroj: Skalník v truhlíku
Zveřejněno dne: 6.12.2016

Slávky jedlé

Ústřice jedlá

Původní území výskytu ústřice jedlé (Ostrea edulis) se rozkládá v Atlantickém oceánu od Norska po Maroko a zahrnuje celou oblast Středozemního moře. Výskyt ve volné přírodě je však spíše vzácností – převládá umělý chov, který je o něco náročnější než u ostatních druhů. Akvakultury ústřic jedlých se nacházejí podél atlantického pobřeží, zejména ve Francii. Mezi nejznámější oblasti patří Normandie, Bretaň a regiony Charente a Gironde. Chovu tohoto druhu se věnují i v Nizozemsku, Anglii, Irsku či Španělsku.

Konzumuje se maso, které je chráněné lasturou dorůstající velikosti 10 až 20 cm. Lastura má nepravidelný hruškovitý tvar, povrch lastury je z vnější strany drsný, hrubý, se šupinatou stavbou, často bílý, šedý až do žlutava zbarvený. Silnější lasturou přirůstá ústřice k podkladu, noha je zakrnělá, ústřice se nepohybuje.

Konzumuje se maso, které má lehce slanou až žádnou chuť. Ústřice vhodné ke konzumaci jsou ty, které musí být nejméně tři roky staré. Ústřice podržte v ústech na patře – nežvýkejte, chvíli je vychutnejte a poté spolkněte. Čerstvé znamená živé – usmrtí je až otevření lastury. Vsuňte tedy nůž do nejužšího místa, takzvaného zámku, a obě poloviny od sebe jemně oddělte. Druhým způsobem je otevření ze strany, ale tak skořápku spíš poškodíte. K otevření slouží speciální nůž (lámač) nebo špička pevného, ne příliš ostrého nože. Dbejte na to, abyste ve spodní hlubší lastuře, ve které se ústřice podávají, zachovali i jejich vlastní šťávu, která je pro gurmány opravdovou pochoutkou. Voda v uzavřené ústřici je totiž mořská voda smíšená s výměšky ústřice.

Čerstvost ústřic poznáte podle toho, že jsou lesklé a vlhké a voní po moři. Chlazené lastury jsou uzavřené. Pokud je otevřená, tak na ni poklepejte, pokud se zavře, je to v pořádku, ale pokud se nezavře, vyhoďte ji. Nesmí zapáchat. Barva není důležitá, liší se podle místa původu (šedá, bílá až žlutá barva).

Maso ústřice je obklopeno dvojicí skořápek, takzvanou lasturou s nepravidelným okrajem. Její tvar je protáhlý až hruškovitý. Vnější část má hrubý charakter se šupinatou strukturou. Vnitřní část lastury je hladká a má lesklý vzhled. Dorůstají velikosti 10 až 20 cm. Může se dožít i více než 20 let.

Kvalita ústřic je určena jejich tučností. V létě se ústřice nejedí kvůli tomu, že se rozmnožují a jsou nejtučnější. Jakmile se oteplí moře, tak ústřice začne nabývat na váze. Když ji tedy v létě otevřete, tak je celé její tělo tukem úplně obaleno.

Ústřice mají velký obsah cholesterolu. Dále obsahují sodík, jód, vápník, fosfor a vitamíny A, B1, B2.

Zdroj: Slávky jedlé
Zveřejněno dne: 30.5.2017

Domácí úklid

Úklid s pomocí úklidové firmy

Když si objednáváte úklid domácnosti, měli byste firmě sdělit například to, jaké povrchy se v jednotlivých místnostech nacházejí. Pro přípravu na úklid a zejména pořízení vhodných čisticích prostředků je to v podstatě nezbytné. Jen díky tomu může firma uklidit všechny vaše podlahy tak, aby se jen leskly. Například plovoucí podlahu umyjí přípravkem speciálně určeným pro tento povrch. Také dřevěným podlahám, dlažbám či kobercům věnují maximální možnou péči.

Nesmíte opomenout zmínit také to, zda se ve vaší domácnosti nacházejí nějaká volně puštěná zvířata. Důležité je informovat úklidovou firmu především o kočkách, psech nebo papoušcích. V takovém případě bude určitě nutné věnovat větší pozornost a hlavně více času úklidu pohovek, koberců a podobných věcí, ze kterých jdou chlupy, peří nebo jiné nečistoty špatně pryč.

Pokud jste firmě sdělili všechny své požadavky, můžete se spolehnout na to, že úklid domácnosti proběhne rychle a kvalitně. Vám to ušetří několik hodin práce a hlavně nervů, které si můžete díky odborné pomoci úklidové firmy léčit například při sportovní nebo kulturní aktivitě, do které se v tomto volném čase můžete pustit.

Průběh

Lidé v Čechách doposud nejsou příliš zvyklí na to, aby jim doma uklízela nějaká firma. Často se tedy stává, že ještě před samotným příchodem pracovníka úklidové firmy většinu věcí sami urovnají, aby se před ním necítili jako bordeláři. To je ale opravdu zbytečné. Úklidovou firmu vážně nezajímá, v čem jste doposud žili. Je samozřejmé, že například vytížený manažer nemá čas na úklid domácnosti typu zametání, utírání prachu a podobně. Právě kvůli tomu si úklidovou firmu zvete a za to si ji platíte. Příprava na úklid by se tedy rozhodně neměla přehánět. Uvidíte, že brzy si na přítomnost cizích lidí ve svém domově zvyknete a vůbec se vám nebude zdát divné, že veškerý nepořádek za vás uklízí někdo jiný. Na příjemné věci se totiž zvyká opravdu rychle, a zas tak moc to pohodlí nestojí. Úklid domácnosti si může dovolit téměř každý.

Spolehlivost

Lidé, kteří si objednávají úklid domácnosti, často řeší, zda je bezpečné vpustit někoho do svého domu či bytu bez dohledu. Musíte si ovšem uvědomit, že firma okrádající své zákazníky by se na trhu asi dlouho neudržela. Při výběru kvalitní firmy se tedy drobných krádeží opravdu obávat nemusíte. Pokud přeci jen chcete mít nějakou jistotu, sepište seznam cenností a ten si nechte od uklízejícího podepsat. Také jsou důležité reference, které získáte od svých známých nebo na internetu.

Výhody

Výhodou úklidu s pomocí úklidové firmy je ušetření energie a času, kterého se nám stále nedostává. Samozřejmě také úspora financí za čisticí prostředky. Úklidové firmy pracují s profesionálními přípravky, které byste jen těžko sháněli.

Cena

Jednorázový úklid 200 Kč/hod.

Zdroj: Domácí úklid
Zveřejněno dne: 22.3.2015

Bábovka

Mramorová bábovka

Ingredience: 180 g másla, 330 g pískového cukru, 4 vejce, 330 g polohrubé mouky, 125 ml mléka, tuk a hrubá mouka na přípravu formy, 1 lžíce kakaového prášku

Postup: Nepřilnavý vnitřní povrch bábovkové formy vymažte zhruba jednou lžící oleje a vysypte třemi až čtyřmi lžícemi hrubé mouky. Zbytek mouky, který se nenalepí na vymaštěné stěny, vysypte. Dejte si při vymazávání záležet zejména ve všech temnějších zákoutích a na středovém kolíku, právě tam se bábovka při vyklápění často zákeřně přilepí. Troubu předehřejte na 160 stupňů, horkovzdušnou pouze na 140. Máslo třete za pomoci vařečky, ručního šlehacího mixéru nebo třecího nástavce kuchyňského robotu tak dlouho, až přestane klást původní odpor a změkne, zhruba jednu až dvě minuty. Přidejte od oka stanovené dvě třetiny cukru a ještě 10 minut třete (ručně třete ještě déle). Máslo musí zřetelně zesvětlat a nenápadně nabýt na objemu. Oddělte žloutky od bílků. Žloutky jeden po druhém zašlehejte do máslové pěny, další vždy až poté, co předchozí beze stopy zmizí.

Mouku prosejte. Ve třech dávkách pak postupně, tentokrát už jen vařečkou, zapracujte vždy třetinu mouky a třetinu mléka. Chovejte se ke vznikajícímu těstu jemně, abyste se zbytečně nepřipravili o vzduchové bublinky, které jste do něj předtím pracně vetřeli. Nemíchejte těsto déle, než je nezbytně nutné ke vstřebání surovin. Z bílků a jedné malé špetky zbývajícího cukru ušlehejte ruční nebo elektrickou metličkou měkký a řídký sníh. Pak po lžících zašlehejte zbytek cukru a pokračujte dál ve šlehání, dokud nebude sníh lesklý a nezhoustne – při nadzvednutí metličky se na něm vytvoří špičky, které se jen pozvolna ohnou dolů. Teprve takto cukrem ztužený sníh opatrně vyklopte z misky k téměř hotovému těstu. Můžete ho šetrně vložit velkou lžící, zaboříte ji v polovině mísy skrz sníh a těsto až ke dnu, vše podeberete směrem k sobě a dolní část obsahu mísy vyzdvihnete nahoru. Pak mísu otočíte o devadesát stupňů proti směru hodinových ručiček a akci se stěrkou zopakujete. Pak znovu otočíte a znovu zaboříte, a znovu a znovu, až se těsto se sněhem rovnoměrně promíchá. Přestaňte co možná nejdříve.

Oddělte jednu třetinu těsta a prosejte na ni kakaový prášek. Vložte ho do těsta stejným způsobem jako sníh, až se těsto rovnoměrně obarví dohněda. Do bábovkové formy opatrně nalijte jednu třetinu světlého těsta. Při této akci budete muset formou otáčet (nejspíš svojí třetí rukou), aby se těsto rovnoměrně rozlilo dokola. Pokračujte první polovinou hnědého těsta, poté totéž zopakujte s druhou třetinou světlého, zbývající polovinou tmavého a na závěr se zbytkem světlého těsta. Ve formě tedy nyní leží pět vrstev v pořadí světlá – tmavá – světlá – tmavá – světlá. Nemusíte jimi nikterak promíchávat, aby vznikl mramorový efekt, těsto se při pečení pohybuje formou a mramorování se vytvoří tak nějak mimochodem.

Bábovku vložte do vyhřáté trouby a pečte asi 50 minut, až povrch zezlátne, bábovka v nejvyšším místě vystoupí téměř k vrcholu formy, těsto se při letmém dotyku nenalepí na prsty a špejle zapíchnutá do bábovky, pár vteřin podržená v těstě a poté vytažená, nebude lepkavá, a když ji olíznete, nebude chutnat po syrové mouce. Pokud si nejste jisti a máte pochyby o propečení těsta, klidně 10 minut přidejte. Bábovce to nijak neuškodí, protože ji pečete při celkem nízké teplotě. Vytaženou bábovku nechte dvě minuty stát ve formě. Pak ji přikryjte obráceným a dostatečně velkým talířem a obojí najednou převraťte – talíř po tomto manévru skončí dole a bábovka nahoře. Ruku si před spálením pochopitelně chraňte chňapkou nebo alespoň utěrkou. Zkuste formu sundat z bábovky, někdy se to podaří hned na první pokus. Pokud to nepůjde, talířem i bábovkou lehce klepněte o stůl. Třikrát. Když ani to nepomůže, vezměte čistou utěrku a namočte ji do studené vody. Důkladně vyždímejte, přeložte nadvakrát a složenou vlhkou utěrku položte na formu. Nechte dvě minuty odpařovat, pak už by bábovka měla vyklouznout lehce, nanejvýš s malým klepnutím. Pokud se tak nestane, buď se stala chyba při vymazávání formy (té byste si ale měli být vědomi), anebo zrovna dosloužil nepřilnavý povrch. Ještě teplou bábovku pocukrujte moučkovým nebo vanilkovým cukrem a před krájením nechte vychladnout, jinak se bude drobit. Nejlépe ovšem bábovka chutná až druhý den. Před oschnutím ji chraňte plastovým poklopem, velkým sáčkem nebo potravinovou fólií.

Zdroj: Bábovka
Zveřejněno dne: 6.11.2016


SiteMAP