Téma: 

lesní

Kerblík

Kerblík lesní

Kerblík lesní (Anthirscus sylvestris) je statná vytrvalá bylina, až 150 cm vysoká. Lodyhy rýhované, duté, zpravidla lysé nebo jen dole štětinaté. Listy zpeřené, úkrojky zubaté; dolní listy řapíkaté, horní pochvovitě přisedlé, pochvy na okraji bělavě plstnaté. Okolíky dlouze stopkaté, okolíčky s obalíčky. Bílé nebo zelenavě nažloutlé koruny nepaprskují. Nažky jsou lesklé, čárkovitě kopinaté, s kratičkým zobánkem. Kerblík lesní kvete od května do srpna. Roste velmi hojně až obecně na loukách, v křovinách, podél cest a plotů.

Tyto fotografie a obrázky zachycují podobu kerblíku lesního.

Zdroj: Kerblík
Zveřejněno dne: 10.11.2014

Židovské brambory topinambury

Sadba topinamburů

Ve svém sortimentu sadbu topinamburů běžná zahradnictví většinou nemívají. Je možné oslovit nějaké myslivecké sdružení. Topinambury totiž využívají myslivci k zimnímu přikrmování lesní zvěře. Další možností, jak sehnat sadbu topinamburů, je od jiných pěstitelů, kteří inzerují na internetu či v zahrádkářských časopisech.

Zdroj: Židovské brambory topinambury
Zveřejněno dne: 5.2.2015

Mochnička

Pěstování, choroby a škůdci

Mochnička je celkem nenáročná bylina, která se uchytí v každé dobře propustné půdě na polostinném až stinném stanovišti, kde není příliš vlhko. Je optimální půdopokryvnou rostlinou pro lesní zahrádky, suché svahy nebo čelní partie bylinných záhonů, protože se některé druhy rychle rozrůstají. Lze ji také pěstovat na větších plochách pod stromy a keři. Přes zimní období částečně povadne, ale mrazy bez problémů přečká.

Její skvělou vlastností je, že netrpí na žádné choroby ani ji nenapadají škůdci.

Zdroj: Mochnička
Zveřejněno dne: 14.11.2015

Jak pěstovat vinnou révu

Odrůdy vinné révy

Původní volně rostoucí réva lesní vykazuje velkou rozmanitost hroznů v chuti, barvě, velikosti i tvaru bobulí. Díky její velké heterozygotnosti mohly postupně vzniknout tisíce kulturních odrůd révy vinné, ať již samovolným křížením, nebo jako kultivary šlechtěním. Mezi nejvýznamnější odrůdy pěstované v Česku v současnosti patří zejména: Aurelius, Chardonnay, Irsai Oliver, Muškát Othonel, Müller Thurgau, Neuburské, Pálava, Rulandské bílé, Rulandské šedé, Ryzlink rýnský, Ryzlink vlašský, Sauvignon, Sylvánské zelené, Tramín červený, Veltlínské zelené, Veltlínské červené rané.

Zdroj: Jak pěstovat vinnou révu
Zveřejněno dne: 1.9.2014

Vřes obecný

Pěstování vřesu v truhlíku

Vřesy lze úspěšně pěstovat i v truhlících a různých nádobách. Mohou tak zdobit balkony, terasy nebo zápraží po celý rok. Aby se rostlinám dařilo, nejdůležitější je opět půda. Nesmí obsahovat vápno a sazenice je dobré podsypat rašelinou nebo lesní hrabankou. Pro umístění pak stejně jako na záhonech vybíráme světlá a slunná stanoviště. Vřesy pravidelně zaléváme měkkou vodou, substrát raději nenecháváme příliš vyschnout. Stačí ale jen mírně vlhký, dobrá je rovněž drenáž na dně nádoby. Jednou za dva až tři týdny rostliny přihnojujeme přípravky bez vápna.

Zdroj: Vřes obecný
Zveřejněno dne: 16.10.2015

Vrba jíva

Dřevo z vrby jívy

Dřevo se využívá většinou jako palivo. Vrba jíva je ovšem ceněna pro své pionýrské kvality, je velmi užitečná při přirozeném zalesňování krajiny. Nepotlačuje ostatní dřeviny, zlepšuje svým opadem lesní půdu, poskytuje potravu zvěři, a jakmile ji hlavní dřeviny začnou přerůstat, sama odumírá a ustupuje.

Důležitá je i ve včelařství, neboť poskytuje bohatou a zároveň první jarní pastvu včelám (pyl i nektar). Pro širokou veřejnost je však nejvíce známá jako jedna z kočičkových vrb – větévky samčích stromů jsou v předjaří řezány pro okrasu. V sadovnictví se občas vysazuje kultivar Pendula s převislými větvemi, tzv. smuteční odrůda jívy.

Zdroj: Vrba jíva
Zveřejněno dne: 18.6.2014

Vrbina a její druhy

Lysimachia nummularia

Lysimachia nummularia neboli vrbina penízková je vytrvalá, zcela nebo téměř lysá rostlina. Dosahuje délky 10 až 45 cm. Lodyha rostliny je plazivá, kořenující, nevětvená nebo jen málo. Listy má vstřícné, křižmostojné, krátce řapíkaté, eliptické až okrouhlé (jako penízky, odtud název rostliny), celokrajné, s oranžově červenými nádržkami (tečkami) o průměru 0,1 až 0,5 mm. Jednotlivé květy vyrůstají v paždí listů, jsou stopkaté, sytě žluté. Rostlina kvete od května do července. Vrbina penízková má ráda vlhké lesní světliny, parky, zahrady, příkopy, břehy, vlhké louky, vlhké, špatně propustné kyselé půdy, ale snese i půdy vápnité, dobře snáší hnojení.

Zde můžete vidět, jak vypadá Lysimachia nummularia.

Zdroj: Vrbina a její druhy
Zveřejněno dne: 5.2.2015

Švédský koláč

Švédský koláč s ovocem

Těsto

Ingredience:

  • 3 hrnky polohrubé mouky
  • 1 hrnek cukru
  • 1 sáček prášku do pečiva
  • 1 sáček vanilkového cukru
  • špetka soli

Postup:

Stejně jako u předchozího receptu všechny suroviny smícháte a vzniklou hmotu rozdělíte na poloviny. Jednu polovinu nasypte na plech vymazaný máslem a vysypaný hrubou moukou. Druhou polovinu nechte na potom.

Náplň

Ingredience:

  • 2 vejce
  • 1 hrnek ovoce – borůvky, lesní ovoce, maliny, ostružiny, jahody, meruňky, hrušky, švestky
  • 1 hrnek moučkového cukru
  • 1 hrnek zakysané smetany
  • 2 tvarohy
  • 1 sáček vanilkového cukru
  • 1 máslo

Postup:

Smíchejte vejce, cukr, zakysanou smetanu, tvarohy a vanilkový cukr. Pomalu náplň nalijte na plech na vrstvu sypké směsi, přidejte ovoce a rovnoměrně zasypte zbylou sypkou směsí. Na povrch nakrájejte, nastrouhejte nebo nalijte máslo a koláč dejte do trouby předem vyhřáté na 180 °C a pečte dozlatova asi 45 minut. Koláč nechte vychladnout, ztuhnout a podávejte.

Zdroj: Švédský koláč
Zveřejněno dne: 1.11.2015

Jaterník podléška

Popis byliny

Jaterník podléška je nízká, 5 až 25 cm vysoká vytrvalá bylina s plazivým oddenkem, ze kterého vyrůstají přízemní, dlouze řapíkaté, hluboce vykrojené celokrajné listy, listová čepel je rozdělena na tři vejčité laloky. Jsou tmavozelené, naspodu světlejší a jemně plstnaté, ve stáří jsou kožovité a lysé. Staré listy přezimují, mladé vyrůstají až po odkvětu. Jaterník podléška je lesní bylina kvetoucí modře brzy na jaře. Květy vyrůstají na chlupatých červenohnědých květonosných stvolech, kterých je na jedné rostlině až devět. Květy jsou podepřeny třemi podpůrnými listeny, které připomínají kalich, jsou oboupohlavné, většinou blankytně modré nebo fialové, vzácněji růžové nebo bílé, okvětních lístků bývá 5 až 10. Pestíky a tyčinky, kterých je velké množství, jsou umístěné na široce kuželovitém květním lůžku. Jaterník je opylován hmyzem, v případě potřeby je i samosprašný. Květy jaterníku se k večeru a při dešti sklánějí dolů a zavírají se. Během osmidenní doby kvetení se květní plátky prodlužují na dvojnásobek své původní délky. Jaterník kvete od dubna do května. Plodem je zobovitá nažka, na bázi s masíčkem s olejovitou kapalinou, která láká mravence. Rostlina je totiž myrmekochorní, to znamená, že šíření semen zabezpečují právě mravenci.

Zdroj: Jaterník podléška
Zveřejněno dne: 6.11.2015

Hranostaj

Kuna

Kuna patří mezi lasicovité šelmy a žije téměř na celém území Evropy. Na území České republiky žijí dva druhy kuny, a to lesní a skalní. Rozeznat je můžeme především díky jejich náprsence. U kuny lesní je tato náprsenka zbarvena dožluta a nesahá až do oblasti předních končetin, zatímco u kuny skalní je náprsenka bílá a do oblasti končetin zasahuje. Kuna lesní má na tlapkách srst, což je dobře rozpoznatelné ve stopě.

Kuna lesní má latinský název Martes martes a lidově se jí říká také pelešnice, medovka nebo větevnice. Kuna skalní má latinský název Martes foina a lidově se nazývá skalnice.

Kuna lesní

Její váha se pohybuje mezi 0,8 až 1,6 kg. Vzhledově jsou samice od samců prakticky k nerozeznání, liší se však svou velikostí. Samci dosahují běžně velikosti mezi 48 a 53 centimetry délky. Samice jsou menší a jejich délka se pohybuje mezi 40 a 45 centimetry. Zhruba polovinu celkové délky tvoří dlouhý, bohatě ochlupený ocas. Z profilu vypadá kuna, jako by se hrbila. Barva těla je tmavě hnědá až téměř černá, přičemž mnohdy tmavě hnědě zbarvené tělo přechází do černohnědého ocasu a končetin. Na krku a horní části hrudníku má žlutě a někdy až oranžově zbarvenou náprsenku. Dobrým rozpoznávacím znakem je rovněž velikost ušních boltců, která je větší, než ta kterou můžeme pozorovat u ostatních zástupců tohoto druhu. Uši mají světlý lem. Pro lepší představu o vzhledu této šelmičky se můžete podívat na foto.

Jedná se o nočního tvora, kterého je možné běžně pozorovat jen za soumraku, kdy se vydává na lov, nebo naopak za úsvitu, kdy se z lovu vrací. Během dne je povětšinou neaktivní a tento čas tráví v dutinách stromů, hnízdech ptáků a veverek nebo ve vyhloubených doupatech. Tento druh kuny vyhledává především zalesněné oblasti, které mu poskytují dostatek kořisti. Do jeho jídelníčku patří hlavně veverky, menší ptáci, hlodavci a hmyz. Konzumuje však také vejce, různé ovoce, bobule či med. Kuna se bojí zvířat větších, než je ona sama. Pokud tedy kuna například zavítá do kurníku a zabije tam slepici, jedná v jakési sebeobraně a nepřišla tam cíleně lovit. Při lovu využívá především vynikajícího zraku a sluchu a také své neskutečné mrštnosti, která jí umožňuje skákat až 4 metry daleko. Sama je pak lovena velkými dravými ptáky, liškami nebo vlky. Kuny žijí během velké části roku samotářským způsobem života, a to na poměrně velkých teritoriích (až tisíc hektarů), která si značkují jednak trusem, ale také výměšky pachových, análních a břišních žláz.

Páření kuny lesní probíhá každoročně v období léta, a to konkrétně v červenci a srpnu. Během této doby je zvykem, že mezi sebou samci svádějí boje. Březost samic trvá u tohoto živočicha devět měsíců, což je výsledkem takzvané utajené březosti neboli embryonální latence. Jedná se o stav, kdy tělo samice zastaví vývoj plodu, aby se mládě narodilo do co možná nepříznivějších podmínek. Tato utajená březost trvá u kuny lesní až 6 měsíců a mláďata se tak rodí do ideálních podmínek v dubnu a květnu. Rodí se většinou 3 až 5 mláďat, může to však být méně i více. Samotná mláďata se rodí naprosto nemohoucí. Váží okolo 3 dekagramů, jsou slepá a téměř holá, avšak jejich další vývoj probíhá poměrně rychle. Začínají vidět zhruba po 6 týdnech a po 2 až 3 měsících asistují matce při lovu, což je zároveň období, kdy je matka přestává kojit. Zcela samostatná jsou pak zhruba po půl roce. V ideálních podmínkách se dožívají 10 let.

Kuna skalní

Je o něco málo větší a její kožich je méně hustý a huňatý, než je tomu u kuny lesní. Hmotnost se pohybuje zhruba mezi 1 a 2 kily a na délku může mít až půl metru. Barva srsti je našedlá a pod krkem můžeme pozorovat bílou náprsenku, která se táhne přes horní část hrudi až na přední nohy. Uši jsou tmavé bez světlého lemu a čenich je zbarven do tmavě hnědé.

Rozmnožování, březost i osamostatňování probíhají u kuny skalní prakticky totožně, jako je tomu u kuny lesní, a to včetně embryonální latence. Potravní zvyklosti se u nich v základu také příliš neliší, avšak jsou do značné míry ovlivněny místem jejich života a z toho vyplývající dostupnosti různých druhů potravy. Kuna skalní se tak živí především hlodavci, malými savci, vejci, drůbeží a ovocem.

V lese ji příliš nenajdeme, protože zde žije především kuna lesní, se kterou se navzájem vyhýbají. Jejím oblíbeným prostředím jsou skalnatá území s vegetací, ale v čím dál tím větší míře také okolí aglomerací a lidská obydlí nebo jejich části, které nejsou pravidelně obývány (chaty, půdy, šopy, stodoly).

Žije hlavně nočním životem, je hlučná, má ráda popelení, dosti často likviduje slepice a gumové části v automobilech. Pro představu o vzhledu této šelmičky se podívejte na foto.

Zdroj: Hranostaj
Zveřejněno dne: 14.11.2015


SiteMAP