Než s malováním začnete, sežeňte si vše potřebné. Mezi nástroje, které by vám doma neměly chybět, patří malý a velký váleček, sádra na opravu případných děr, igelity a krycí fólie, díky nimž ochráníte co nejvíce materiálů. Dále se v obchodě poohlédněte po stírací mřížce a teleskopické tyči, která se bude hodit při malování stropu. Zapomenout byste neměli ani na plochý štětec, s nímž se dostanete na těžko přístupná místa. Neopomenutelná je barva, respektive druh barvy a její tón. Veškerý nábytek musí pryč od stěn, a pokud něco nejde vystěhovat přímo z místnosti, přesuňte to alespoň do středu pokoje. Jakmile máte pryč nábytek a vybavení pokoje, přejděte k zakrytí nábytku a rolování koberců, které nesmějí přijít do styku s barvou či nátěrem. Jestli je všechno, co je potřeba, mimo dosah barvy a případného zničení, můžete se vrhnout na samotné malování. Stěny, které budete malovat, je potřeba nejdříve zkontrolovat. V případě, že na nich máte klihové barvy, musíte je seškrábat. Budete-li malovat na vápennou omítku nebo oškrábanou zeď, je vhodné provést širokým štětcem základní nátěr penetrací. Pamatujte, že stěny, které se budou malovat, musí být ometeny. Na prach totiž nechytí sebelepší barva. Po úpravě stěn přejděte k samotnému nátěru. Abyste docílili skutečně pravidelné barevné vrstvy, nesmí se barva po ponoření válečku do vědra s barvou nanášet přímo na stěnu. Přejeďte před nátěrem válečkem přes stírací mřížku, která barvu na válečku rovnoměrně rozprostře, poté nanášejte na stěnu. Tímto postupem také zabráníte nežádoucímu stékání a okapávání barvy. S malováním začínejte vždy od stropu. Ten natírejte v pruzích o šířce 1 metru, postupujte směrem od okna ke dveřím. Veškeré hrany a přechody nejprve natřete plochým štětcem tak, že nejprve nedotáhnete až do kraje a pak naneste barvu přímo na okraj. Tím docílíte přesných hran, neboť štětec lépe přilne k povrchu stěn. Předběžný nátěr štětcem nesmí před zahájením práce s válečkem zaschnout. Pokud by se tak stalo, nátěr zopakujte. Při nátěru stěn nanášejte barvu válečkem křížem krážem. Nepravidelný nátěr se pak při dalším kroku vyrovná rovnými tahy válečkem. Barva musí pořádně zaschnout. Mezi jednotlivými vrstvami malby je dobré počkat šest až dvanáct hodin. Odstraňte malířské fólie, natáhněte zpět koberce, vraťte nábytek na původní místo a máte hotovo.
V naší poradně s názvem ČERVOTOČ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiří Vašulka.
Dobrý den, v dubových parketách se mi objevil červotoč. malé dírky cca 1 mm + pilinky. Dům byl před 25 lety rekonsruován, ve dvou místnostech zůstaly původní parkety, červotoč je v jedné z nich.
Nevím si rady.
tel.: 792 753 194
Děkuji Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Červotoč v parketách je vážný problém. Ale naštěstí známe řešení. Parkety nelze jen tak demontovat a nechat je přez zimu vymrznout, jako například napadený kus nábytku. Ani nátěr nebo macerace insekticidem nejsou u parket účinné, neboť rozrok se dostane jen několik milimetrů pod povrch a nezahubí všechny larvy. Rozpad dřeva tak probíhá dál. Existuje ale jednoduchá metoda, jejíž fungování je založeno na změně podmínek okolního prostředí, které nedovolí přežití žádné larvy. Konkrétně zvýšení teploty dřevěného materiálu nad 50 °C. Toho dosáhnete umístením širokého mělkého hrnce naplněného vodou s ponorným elektrickým vařičem. Necháte zahřívat tři dny. A máte pokoj, ale jen na ošetřeném místě. Červotoč se ale určitě vyskytuje i jinde v podlaze. Protože, to co vidíte na zaslaných fotkách, jsou jen otvory, kudy vylezli dospělí brouci, aby se spářili. Skutečná zkáza probíhá uvnitř dřeva a uvidíte ji až jednou budete brousit podlahu. Proto je nezbytné nechat podlahu v následující zimě vymrznout, abyste se zbavil všech larev červotočů. Alternativně můžete použít velký infrazářič zavěšený nad podlahou v účinné výšce a postupně s ním prohřát celou plochu podlahy.
Vosk na ochranu, ošetření a restaurování starožitného nábytku, dřevořezeb, rámů obrazů a podobně. Je určený k nátěrům již ošetřeného, ale i neošetřeného dřeva v interiéru, jako je nábytek, obklady, police, balkóny, dřevěné stropy, zábradlí, skulptury, korek. Je také vhodný k ošetření mořeného dřeva.
Dřevo ošetřuje přirozeným způsobem a dodává mu přirozenou krásu. Je antistatický, má dobré difúzní schopnosti a ochraňuje dřevo před vlhkostí. Zabraňuje škodlivému působení okolního prostředí, především v topné sezóně.
Antik vosk se nanáší nepouštějícím hadříkem nebo měkkým kartáčem stejnoměrně po celé ploše. Po dokonalém zaschnutí je možné povrch přeleštit utěrkou nebo měkkým kartáčem po směru vláken. U silně nasákavých ploch je možné provést i druhý nátěr.
Antik vosk v odstínu borovice zvýrazňuje přírodní barvu dřeva, především toho louhovaného. Antik vosk je možno rozpustit ve vodní lázni, čímž se zvýší jeho napouštěcí efekt.
Po výsadbě je třeba stromek přivázat ke kůlu. Kůly je dobré ochránit před hnilobou, nejčastěji se používá opálení v té části, která se dostává do styku s půdou. Do doby, než si půda takzvaně sedne, uvažte stromek jen volně. Po nějaké době úvazky obnovte a stromek ke kůlu přivažte pevně. Uvazujte vždy tak, aby byl úvazek veden mezi stromkem a kůlem. Konec kůlu by měl být asi 10 cm pod korunou.
Po výsadbě mladého stromku se musíte postarat o ochranu jeho kmene. Nejčastěji ho okusují zajíci nebo králíci, poškodit ho může i pasoucí se skot, spárkatá zvěř nebo my sami stroji při obdělávání půdy. Chrániče mohou být z různého materiálu. Obaly (samozřejmě s výjimkou drátěného pletiva) také v předjaří chrání kmen před vlivy počasí, například při značném kolísání teplot při denním oslunění a nočních mrazech. Proto v předjaří natřete kmen vápenným mlékem – bílý nátěr odráží sluneční paprsky. V oblastech ohrožených zvěří, kde není oplocení, je vhodné pěstovat raději polokmeny s malou korunou, které je možné chrániči lépe zabezpečit.
Včelí vosk na dřevo je bezbarvý nátěr na interiérové dřevo, který v jednom výrobku jedinečným způsobem spojuje výhody přírodního oleje a včelího vosku. Jednoduchým postupem lze dosáhnout profesionálního, hedvábně lesklého povrchu dřeva. Nátěr zvýrazňuje strukturu dřeva, má dobrou odolnost vůči vodě. Natřený povrch dřeva je nenáchylný k zašpinění, odpuzuje vodu, je odolný proti oděru a příjemný na dotyk. Neprovádí se základní nátěr ani mezibroušení, nátěr neodprýskává, nepraská a neodlupuje se. Jednoduchým přetřením se může znovu renovovat.
Lehká emulze je určena pro ošetření dřevěného lakovaného, matného i lesklého nábytku, starožitností, dřevěných obkladů, dveří, podlah a dalších výrobků z masivu i dýhovaného dřeva a také proutěného nábytku a korku. Lze ji aplikovat jako lak. Vytváří pololesklý voskový film, který chrání povrch dřeva vůči otěru a mechanickému poškození. Vrstva vosku je paropropustná.
Skvělých výsledků dosahuje i při lakování dětského nábytku, dřevěných hraček a ložnic. Vyniká vysokou vydatností preparátu, cca 40 m2/kg, a naprostou nezávadností pro alergiky. Plochy ošetřené voskem ionizují vzduch, což příznivě působí na člověka a vnitřní mikroklima místnosti.
Vosk eliminuje působení geopatogenních zón. S úspěchem jej využívají renomované restaurátorské dílny hradů, zámků i muzeí, včetně památek chráněných UNESCO (Wawel, Ermitáž, Łańcut).
Je ideální pro nátěr veškerých dřevěných výrobků v interiéru z měkkého i tvrdého dřeva, z OSB desek a korku. Velmi vhodný je i pro nátěry nábytku, dveří, schodišť a ostatních dřevěných konstrukcí v interiéru: obkladů, podhledů, konstrukčních prvků krovů. Hodí se také pro povrchovou úpravu hraček a dětského nábytku. Je výborný jako leštěnka na nábytek, a to jak lakovaný, tak i nelakovaný. Snáší se s jakoukoliv původní povrchovou úpravou (lakem) ošetřovaného nábytku.
K mytí zašpiněných míst používejte mýdlový roztok. Případná silně zašpiněná místa můžete přebrousit jemným brusným papírem a opětovně natřít včelím voskem. Kraje přebroušeného místa rozleštíte hadříkem tak, že nebude vidět rozdíl mezi povrchem opravené plochy a původním nátěrem.
Včelí vosk jemně zesvětluje přírodní barevný odstín dřeva. Časem natřená plocha dřeva patinuje do krásného medově zlatého odstínu. U korkových povrchů, které mají zvlášť vysokou savost, je třeba pečlivě setřít případné přebytky a je nutné počítat s delší dobou schnutí (cca 24 hodin). Velmi dobře se osvědčilo ošetření starého lakovaného nábytku. Včelí vosk zaretušuje praskliny a odstínové odlišnosti.
Na nanášení vosku potřebujete jemnou ocelovou vlnu (k sehnání téměř všude). Vosk nejprve trochu nahřejete (stačí na pár minut položit na ústřední topení), a když získá vazkou strukturu, můžete jej nanášet.
Vosk brání přílišnému broušení dřeva vlnou a přitom se krásně dostává mezi vlákna. V zásadě platí, že čím více tlačíte, tím hlouběji se vosk dostane, takže zde není na škodu přidat trochu síly.
Ještě před zatuhnutím vyleštěte flanelovou utěrkou či prachovkou. Opět se nebojte trochu přitlačit. Po zatvrdnutí (asi za hodinku nebo dvě) můžete nanést další vrstvy. Ideální jsou aspoň tři vrstvy.
Než se pustíte do práce nebo jen zvolíte koupi budky, ujasněte si, pro který druh má být budka určena – podle toho potom vyberete její rozměry, velikost dutiny a vletového otvoru. Budka by měla mít dobré izolační schopnosti, vyplývající z kvalitních materiálů, a nezávadný vnější nátěr, který prodlouží její životnost.
U každé budky jsou nejdůležitějšími parametry velikost a tvar vletového otvoru a vnitřní rozměry hnízdní dutiny, rozměry dna a hloubka dutiny. Nejčastější je používání budek s vletovým otvorem o průměru 28, 34 a 45 mm, ale pro větší druhy ptáků se používají i otvory 65, 85 i 120 mm. Chceme-li, aby došlo ke zdárnému vyvedení mláďat, musí být hnízdní dutina (to je vnitřní rozměry budky) dostatečně prostorná, a to i pro dospívající mláďata. Jako minimum se například pro běžné druhy sýkor uvádí 12 x 12 cm, optimum je však o něco větší – 13 x 14 cm. V málo prostorné dutině se mláďata vzájemně utiskují, za horkých dnů se dusí a hynou. Naopak za deštivého počasí seskakují promáčení rodiče v úzkém prostoru na stěsnaná mláďata, místo na okraj hnízda, a mláďata pak provlhnou, prokřehnou a uhynou. Dostatečně velký prostor je důležitý i pro správný vývin peří, zejména letek, což je důležitý faktor pro přežívání mláďat po opuštění hnízda.
Základem je vystěhování nábytku, případně alespoň jeho odtažení od stěn. Pokud máte možnost, je nejlepší vystěhovat všechen nábytek pryč z pokoje, aby vám při malování nepřekážel.
Dalším krokem je řádné zakrytí zbývajícího nábytku a podlahy. Ať už používáte při malování štětku, váleček nebo stříkací pistoli, vždy musíte počítat s nepořádkem, který se při malování pokoje nadělá.
Na zakrytí poslouží speciální zakrývací plachty. Určitě je dobré speciální zakrývací páskou zajistit i drobnosti, jako jsou vypínače a zásuvky – ušetříte si tak spoustu práce při úklidu.
Před malováním bytu je potřeba připravit i samotné stěny.
Je důležité pohlídat si teplotu a vlhkost vzduchu. Ideální teplota pro malování se pohybuje mezi 10–30 °C. Na obalu barvy obvykle najdete upřesnění podmínek, za jakých barvu nanášet. Obecně platí, že čím nižší teplota a vyšší vlhkost vzduchu, tím pomaleji malba schne.
Vždy je lepší malovat za plného denního světla. Umělé osvětlení a večerní šero mohou zkreslovat barvu nátěru.
Malování začínejte od stropu. Natírejte ho postupně v pruzích širokých přibližně 1 metr. Alespoň vrchní nátěr by měl být nanášen ve směru dopadajícího světla – nebudou pak vidět šmouhy.
Směr malování volte tak, aby na malované plochy nedopadal stín. Obvykle se postupuje od okna směrem do místnosti.
Při každém malování je potřeba nanést minimálně dvě vrstvy nátěru. Každou další vrstvu nanášejte až po několika hodinách. Přesnou dobu zpravidla najdete uvedenou na etiketě. Mějte na paměti, že předchozí vrstva musí alespoň mírně zaschnout.
Nejlepší je provádět základní úklid po každém vaření u plotýnek a vrchní desky sporáku a v troubě po každém pečení. Ne každému se však chce a ne každý má po několikahodinové práci v kuchyni ještě náladu věnovat se této činnosti. Sklokeramickou desku vyčistíte škrabkou, elektrický sporák houbičkou nebo plastovou drátěnkou.
Pravidelnou očistu vyžadují zejména plotýnky elektrického sporáku. Ty velmi brzy rezavějí a nevypadají potom dobře, nehledě na to, že koroze omezuje jejich funkci.
Doporučení:
Snažte se plochy odmastit mycími prostředky a nechte je úplně uschnout.
Budete potřebovat smirkový papír. Ideální je ten se zrnitostí 60. Vezměte kotouč smirkového papíru a opatrně osmirkujte povrch od rzi. Odstraňte vzniklý prach.
Můžete plochu plotýnky natřít vypalovací stříbřenkou, která se používá na ošetřování komínových rour. Nátěr obnovte ihned, jakmile se opálí.
Výborné je pláty plotýnky pravidelně ošetřovat jedlým olejem před tím, než je zapnete. Oleje samozřejmě nemusí být mnoho, stačí plotýnky jenom lehce přetřít. Potírání olejem zajistí ochranu. Důležité je plotýnky olejem ošetřit pokaždé, když vám na ně něco vyteče, například voda či polévka. Jestliže nezapomenete na pravidelné potírání olejem, docílíte u plotýnek přirozeného vzhledu, jaký je běžný u opáleného kovu. Potom plotýnky nebudou rezavět a nebudete muset ani používat stříbřenku na jejich přetírání.
Počítejte s tím, že pokud jste péči o plotýnky podcenili už v začátcích, nyní je pozdě. Hloubkovou korozi neodstraníte, museli byste použít strojní brusku. A to je náročné nejenom z celkového hlediska, ale samozřejmě také finančně.
Výsadba růží – ideální dobou k výsadbě růží je období od října až do zámrazu, v jarním období dny, kdy se teplota pohybuje delší dobu okolo 10 °C, až do počátku rašení sazenic. Velkou pozornost je potřeba věnovat již výběru stanoviště. Růže mají vysoké nároky na sluneční záření, místa, kde slunce svítí méně než pět hodin denně, jsou nevhodná. Dbáme i na dostatečně otevřené polohy, které umožňují proudění vzduchu. To má velký význam z důvodu prevence houbových chorob. Mikroklima místa je velmi důležité, místa u zdí, od kterých se odráží slunce, jsou rovněž nevhodná. Listy růží jsou poměrně náchylné na spálení. Nejlepší je proto záhon, okolo něhož je buď trávník, nebo nízké půdopokryvné rostliny. V bezprostředním okolí růží však udržujeme půdu bez vegetace (40 cm od keře). Pokud jsou růže vysazovány k různým podpěrným konstrukcím, vždy dbáme na jejich dostatečnou vzdálenost od pevných ploch (zdi, plot). Dodržujeme minimální vzdálenost 30 cm, tím je opět zajištěno proudění vzduchu. Často hraje roli i vhodný nátěr těchto opor, některé mohou uvolňovat pro růže toxické látky. Dalším velmi důležitým činitelem je půda. Ideální je lehká, písčitá až hlinitopísčitá, bohatá na živiny a humus. Dobře propustná s pH 6–7. Na místech s jílovitou zeminou buď vyměníme do hloubky cca 40 cm půdu za jinou, nebo můžeme použít substrát pro pěstování růží. Často však stačí přibližně 1/3 země nahradit říčním pískem, přidat dvacet procent rašeliny, vše dobře promíchat a nechat přes zimu promrznout. Na jaře potom do takto upravené zeminy bez obav sázíme. Dáváme pozor i na zamokření, růžím nesvědčí vysoká spodní voda, tudíž je někdy nutná drenáž.
Dřevěný plot je v dnešní době relativně snadno dostupný. Navíc pro šikovného kutila s dostatkem času není žádný problém postavit si plot ze dřeva svépomocí. Jediné, co k tomu potřebuje, je materiál (dřevěné plotové sloupky, latě, tyčky, kotvicí a spojovací prvky...), nářadí (vrták do země, rýč, lopatu, kladivo, provázek...) a chuť do práce.
Hlavní materiál, který budeme potřebovat na stavbu tohoto plotu, je dřevo. Pokud se jedná o pohledové prvky, můžeme, nebo je spíše rozumnější použít hoblované dřevo. Výhodou hoblovaných dřev je kromě vzhledu i vyšší odolnost proti degradaci a menší spotřeba nátěru. Namísto dřevěných sloupků lze použít ocelové, které jsou sice náročnější na přípravu (musí se zabetonovat, navařit úchyty pro plotová pole), ale na druhou stranu oproti dřevu vydrží v exteriéru déle. Pokud nás po několika letech napadne změnit vzhled plotových polí, nebudeme mít problém s jejich demontáží a výměnou nebo přebarvením. Pokud chceme zachovat i sloupky dřevěné, můžeme použít ocelové patky do betonu. Ty osazujeme do betonu buď při zabetonování patek, nebo až dodatečně s kotvicími prvky (kotvy do betonu). Kotvicí a spojovací prvky, vruty, šrouby, hřebíky, volíme takové, které nekorodují (pozinkované). Případně nesmíme zapomenout na ochranné nátěry. Na ochranu dřeva můžeme použít Eternal, Woodex, Balakryl, Dixol, lazurovací laky, napouštěcí prostředky, vrchní krycí barvy. Dřevo je přírodní materiál, který je zapotřebí chránit před deštěm, degenerací, proti napadení dřevokaznými houbami a plísněmi. Na barvách nešetříme, pokud nechceme plot natírat každý rok.
V první řadě si nachystáme materiál. Jeho množství závisí na velikosti oplocovaného pozemku a typu plotu. Proto si vytvoříme plánek, na němž si vyznačíme části, které chceme oplotit, dále kde budou sloupky, branky, brány a jaká bude vzdálenost polí. Vymyslíme si vzhled plotu nebo se inspirujeme u jiných oplocených pozemků, kde plot již stojí. Co nás zajímá? Jaký účel má plot splňovat? Estetický, ochranný, jiný? Nezapomeneme na výšku plotu a prostup světla.
Materiál již máme. Na řadu přichází jeho opracování a zkrácení na požadovanou délku. Nachystáme si dřevěné kozy, abychom se nemuseli příliš ohýbat, a pustíme se do práce. S ruční pilou je krásná práce, ale vhodnější bude pila elektrická, se kterou zvládnete mnohem více práce. Při řezání zkracujeme nebo upravujeme více prken naráz.
Po nachystání sloupků, plotovek a dalších hranolů přichází na řadu úprava povrchů. A to buď nátěry, nebo opalováním (částí, které budou pod zemí). Nátěr radikálně zvýší životnost plotu! Nepodceňujte jej.
Postup výstavby – několik jednoduchých bodů, které je nutné při stavbě dřevěného plotu dodržovat:
Rozměříme si pomocí metru vzdálenosti mezi jednotlivými sloupky, vyznačíme si budoucí jámy a vykopeme je (případně vyvrtáme).
Osadíme a zajistíme krajní sloupky a v případě dlouhých plotů i prostřední. Dodržujeme svislost sloupků a správnou výšku. Nezapomeneme také na vzpěry u brány, branky (zajistí větší stabilitu plotu).
Natáhneme provázek a přivážeme jej do správné polohy.
Osadíme zbylé sloupky a jámy vyplníme (hlínou, štěrkem nebo pískem dle typu plotu a jeho funkce nebo životnosti) – jestli potřebujete plot na rok na dva (pouze dočasné oplocení), tak nepotřebujete sloupky betonovat nebo je jinak upravovat.
Nyní přijdou na řadu výplně mezi sloupky – připevníme vodorovné hranoly a na ně přišroubujeme (vruty)/přiklepeme (hřebíky) plotovky (do šňůrky, která je u horního okraje plotovek). V případě netradičních tvarů si připravte šablonu z tvrdého papíru nebo překližky.
Osadíme brány a branky.
Zkontrolujeme plot. Opravíme nedostatky.
Ošetřujeme především dřevěné části plotu. Vlivem povětrnostních podmínek dojde po čase k vyblednutí nátěrů. Proto je nutné nátěry obnovovat. Starý původní nátěr zbrousíme a celá plotová pole (dřevěné sloupky) natřeme novou barvou. Po čase může dojít i k uvolnění spojů, takže je potřeba překontrolovat i je.
Cena plotu závisí na možnosti pořízení dřeva, v dnešní době se m3 prken pohybuje kolem 7 000 korun a cena hranolů se pohybuje kolem 6 000 korun za m3. Každý si pak musí sám spočítat, kolik materiálu bude potřebovat, a následně zjistit nejvýhodnější ceny ve svém okolí.
I u dřevokazných brouků platí, že nejlepší ochranou je prevence, to znamená: dobře navržená stavba, kvalitní materiál bez známek přítomnosti škůdce, průběžné odborné kontroly a likvidace i malých ložisek napadení, co nejčastější větrání a zamezení vzniku zvýšené vlhkosti. Právě s vlhkostí ovšem v případě dřevokazného hmyzu nevystačíme tak spolehlivě, jako například u dřevomorky.
Jak poznáte, že se do vašich trámů dal červotoč? Kromě znatelných dírek také podle toho, že se z trámů sype dřevěný prášek, který za sebou škůdce zanechal v chodbičkách spolu s trusem. V úplném tichu můžete červotoče dokonce i slyšet. Zvuk, který se ozývá při jeho ničení dřeva, se podobá chroupání. Aby se červotoč nedostal do dřeva, které hodláte použít na trámy, je dobré zbavit toto dřevo kůry.
Problém prevence proti dřevokaznému hmyzu spočívá v tom, že i dobře navržená, větraná a udržovaná konstrukce s běžným obsahem vlhkosti nabízí broukům příznivé podmínky pro život a rozmnožování. Zamezit jejich existenci by znamenalo snížit vlhkost hluboko pod deset procent, což je však za normálních podmínek těžko dosažitelné.
Proto u dřevokazného hmyzu více vystupuje do popředí potřeba preventivního chemického ošetření. To se dnes obvykle provádí současně jak pro houby, tak i pro hmyz. Efekt ošetření záleží na použitém přípravku a na způsobu aplikace. Nejjednodušším, ale také nejméně účinným způsobem aplikace je povrchový nátěr. Na rozdíl od mnoha dalších (a účinnějších) metod však jej lze aplikovat i dodatečně, tedy u hotových, nebo dokonce již napadených konstrukcí. Je velmi užitečné vědět, že charakteristická zelená barva namořeného dřeva má jen signální význam. Rozhodně tedy neplatí, že co je zelené, to brouk nežere – je nutné používat prostředky s příslušným osvědčením.
Dřevo napadené červotočem ztrácí svou soudržnost, proto je důležité se nejen zbavit daného škůdce, ale následně postižené místo napustit zpevňujícím roztokem. Podle rozsahu poškození je však někdy nutné zcela nahradit zničenou část materiálu. Je možné použít kupované preparáty chemického charakteru, ale i nejrůznější osvědčené domácí směsi.
Jednou z možností je nástřik provedený speciálním zařízením. Výrazně účinnější je však máčení nebo hloubková impregnace, která se provádí pod tlakem a při vyšší teplotě, kombinovaným působením přetlaku a vakua a podobně ve speciálních zařízeních (impregnačních kotlích). Tak lze ovšem ošetřit jen jednotlivé díly před stavbou. Všechna tato opatření nejlépe provedou autorizované firmy specializované na ochranu dřeva a dřevěných konstrukcí.
Za časů našich babiček se s červotočem vypořádávali pomocí nejrůznějších metod na čistě přírodní bázi, což můžete zkusit i dnes. Šlo například o napouštění dřeva octem, roztokem z louhového mýdla, rozehřátým naftalínem a tak dále. Osvědčený byl například recept, kdy se svařila kuchyňská sůl s pepřem, hořčičným semínkem, natí pelyňku a octem. Po odfiltrování a jednodenním odležení mohl být tento roztok natřen na napadené dřevo. Jiný, doslova ďábelský odvar, je možné připravit z černého a bílého pepře, česneku, feferonek a horké vody. Nesmí chybět ani sůl a zhruba čtvrt litru octa.
Dřevo se také často pro likvidaci nežádoucího hmyzu vystavovalo vysokým a suchým mrazům. Hojně rozšířená byla rovněž metoda plynování kyanovodíkem nebo sirovodíkem. Při plynování bylo však lidské tělo vystavováno velkým zdravotním rizikům, proto se dnes od něj již upouští.
V současnosti se pro hubení dřevokazného hmyzu nejčastěji využívá metod chemického ošetření. Mnohé přípravky k hubení červotočů jsou dnes běžně k dostání v drogeriích a mají velmi uspokojivou kvalitu. Za velmi účinné roztoky s likvidačním i preventivním účinkem jsou považovány Xylamon, Xyladekor, Lignofix, Pentalidol, Červostop a další. Menší poškozené kusy nábytku se pak v roztoku namáčí do té doby, dokud nedojde k vystoupení bublinek na hladinu. Jestliže však máte napaden velký kus nábytku, je třeba jej ošetřit injekčním vstřikováním látky přímo do děr od červotoče. Tuto činnost je lepší svěřit do rukou profesionála. Cílem chemické ochrany dřeva je prodloužení funkčnosti a životnosti dřevěných konstrukcí a výrobků. Velkým problémem je ovšem fakt, že pokud se larvy červotočů cítí být ohroženy, prokoušou se hlouběji do dřeva a pak už je problém je chemicky zničit.
