OSVĚDČENÍ VZOR

Cena

Cena osvědčení se pohybuje podle toho, o jaké osvědčení se jedná a jaká společnost to organizuje. Orientační ceny jsou následující.

Zdroj: Vyhláška 50

Octomilky

Octomilky nás obtěžují převážně v jarním a podzimním období. Je to typický malý hmyz zbarvený od světle žluté až po černou. Ve většině případů mají vzor na křídlech. Jejich tělíčko je dlouhé asi 2–4 milimetry. Octomilka se řadí se mezi dvoukřídlý hmyz, který zahrnuje až 1 500 druhů podle chování, vzhledu a způsobu rozmnožování. Můžeme se s nimi setkat na celém světě, nejčastěji pak v tropických oblastech. Často se vyskytují na pouštích, v tropických deštných pralesích, ve městech, v močálech i ve vysokohorských zónách. Většina druhů se vyvíjí v houbových materiálech včetně ovoce, kůry a hub.

Zdroj: Škůdci v domácnosti

Hrníčkový recept s tvarohem

Ingredience: Těsto: 2 hrnečky polohrubé mouky, 1 prášek do pečiva, 1 hrníček krupicového cukru, 2 lžíce kakaa, 1/2 hrnečku oleje, 1 hrneček mléka, 2 vejce

Krém: 2 vaničky tvarohu, 3 vejce, 1/2 hrnečku moučkového cukru, 1 vanilkový pudinkový prášek, malé množství mléka

Postup: Smícháme všechny přísady na těsto a nalijeme na vymazaný a vysypaný plech (vymazávání můžeme vyměnit za pečicí papír). Nyní smícháme všechny přísady na krém, který by měl být středně tuhý. Krém lijeme z výšky nepravidelně na těsto, aby nám vznikl pěkný vzor. Pokud se krému nechce alespoň trochu protéct do těsta, pomůžeme si vidličkou, kterou sem tam propíchneme těsto. Pečeme v troubě předehřáté na 150 °C.

Zdroj: Hrnkové recepty na sladkosti

Kdy stříhat

Smrky se stříhají, než začne nový růst na jaře nebo během semidormantního období v polovině léta. Při prořezávání dodržujte obecný vzor větvení, aby byl zachován přirozený tvar. Mrtvé, nemocné nebo zlomené větve můžete odstranit kdykoliv. Se stříháním začněte koncem jara nebo začátkem léta, kdy začíná nový růst. To umožňuje zahojení řezů a vytvoření nových pupenů pro příští rok. Ve většině případů je selektivní prořezávání (jedna větev najednou) lepší než stříhání. Stříhání vytváří formální, geometrický tvar, který v krajině vypadá nepřirozeně a jeho údržba je náročnější, protože rostlina stále roste. Chcete-li zmenšit velikost větve, ustřihněte ji na boční větev nebo za viditelným spícím pupenem. To lze provést kdykoli.

Barva na zakrytí ran není nutná, protože smola rychle zacelí všechny rány.

Zdroj: Stříhání smrčku

Výborný perník s marmeládou

Ingredience: 400 g polohrubé mouky, 250 g cukru krupice, 1 kypřicí prášek do perníku, 2 lžíce kakaa, 1 vejce, 250 ml mléka, 10 lžic oleje, marmeláda, poleva tmavá čokoládová, poleva bílá čokoládová

Postup: Ve dvou miskách smícháme sypké a tekuté ingredience. Ty poté smícháme dohromady a vše šleháme ručním šlehačem, než je těsto hladké. Nalijeme na plech s pečicím papírem a pečeme cca 30 minut, podle trouby. Upečený a vychladlý perník rozřízneme podélně a bohatě namažeme marmeládou. Na chvíli ho zatížíme, aby se obě poloviny perníku pěkně spojily. Mezitím si ve vodní lázni rozehřejeme polevy. Tmavou polevou natřeme celý perník, bílou polevou uděláme do tmavé polevy spirálu, a vidličkou ji od středu roztáhneme do krajů – tím nám na perníku vznikne krásný vzor. S polevami pracujeme rychle, aby tmavá poleva nestihla ztvrdnout, než na ní uděláme vzory.

Zdroj: Perník na plech

Jak napsat smuteční řeč

Smuteční projevy na pohřbech je pro nezkušené řečníky těžké sestavit. Obvykle se obávají toho, aby jejich řeč dávala smysl, nebyla příliš dlouhá a lidé jí rozuměli. Stejně tak by měli myslet i na to, aby se v ní neobjevila slova, která bude mít řečník problém vyslovit. Na pohřbech je samozřejmě nutné dodržovat jistou pietu, ale i tak se může v projevu objevit mírný humor, pokud se to k zesnulému hodí. Řečník musí myslet také na to, že ho v průběhu jeho proslovu mohou zasáhnout projevy smutku, i s nimi se musí vypořádat. Nemusí se za to ale stydět, u neprofesionálních řečníků, kteří mluví na pohřbech svých blízkých, se to stává. K vytvoření smuteční řeči mohou jako vzory posloužit i její ukázky, které následují dále v tomto článku. Jedná se o vzor smuteční řeči na pohřbu maminky, tatínka, babičky a dědečka. Tyto vzory slouží jako inspirace, třeba řečníka zaujme některé slovní spojení, nebo stavba řeči. Není ale nutné se těchto vzorů doslova držet. Jedná se jen o ukázky, jak je možné smuteční řeč uchopit.

Zdroj: Smuteční řeč na pohřbu

Kolaudace provozovny

Podmínky kolaudace provozovny

Kolaudace provozovny může být zahájena až po úplném dokončení stavby. Závěrečné kolaudační rozhodnutí bude v tomto případě sloužit jako osvědčení, že je provozovna způsobilá k provozu.

Co budete ke kolaudaci potřebovat?

Ke kolaudaci provozovny budete pravděpodobně potřebovat tyto dokumenty:

• schválená projektová dokumentace dle skutečného provedení se zakreslenými změnami;
• doklad o vytyčení stavby;
• geodetické zaměření skutečného provedení;
• zpráva stavbyvedoucího o splnění podmínek stavebního povolení;
• zpráva o revizi elektroinstalace;
• zpráva o revizi hromosvodů;
• zpráva o revizi uzemnění;
• zpráva o revizi elektrického zařízení;
• protokol o revizi odběrných plynových zařízení;
• protokol o tlakové zkoušce rozvodů plynu;
• protokol o tlakové a provozní zkoušce domovního vodovodního potrubí a požárního vodovodu;
• protokol o tlakové a provozní zkoušce systému ÚT, vody;
• protokol o těsnosti rozvodů vnitřní kanalizace;
• protokol o prohlídce komínových těles;
• protokol o technické kontrole výtahů;
• zápis o provedené prohlídce a převzetí kanalizačních přípojek splaškové a dešťové vody s povolením záhozu;
• protokol správce vodovodu o provedené kontrole vodovodní přípojky;
• protokoly o zkouškách pevnosti betonů;
• protokol o měření účinnosti protiradonových opatření;
• doklad o měření intenzity umělého osvětlení;
• protokol měření hluku v místnostech objektu;
• atesty stavebních materiálů a prohlášení dodavatelů o použití ověřených materiálů a technologií;
• osvědčení o způsobilosti svářečů konstrukcí s uvedením čísla průkazu a data poslední zkoušky;
• stavební deník;
• protokol o likvidaci odpadů vzniklých při stavbě oprávněnou organizací.

Kolaudační rozhodnutí

Kolaudační rozhodnutí, nebo také závěrečná zpráva, určuje oprávnění k provozu. Provozovna může zahájit takzvaný zkušební provoz ještě před vydáním kolaudačního rozhodnutí, ale jen za souhlasu stavebního úřadu.

Zdroj: Co je kolaudace

Prodej oddělků

Ze zdravotního hlediska jde o jednu z nejlepších variant, která je i finančně dostupná. Oddělky se prodávají nejčastěji pětiplástové – s mladou matkou a plodem všeho stáří. Prodejce oddělků musí mít pro svou činnost veterinární atest, který okresní veterinární správa vydává na základě vyšetření jeho včelstev. Kopii tohoto atestu s vyplněnými údaji o kupujícím přikládá prodejce k oddělkům. Oddělky bývají nejčastěji ke koupi během června či začátkem července. Po převozu vyžadují dobré snůškové podmínky pro zdárný rozvoj vedoucí k přezimování. Začínající včelař nemívá dostatek plástů, a tak je v následujícím roce zapotřebí věnovat oddělku specifickou péči s ohledem na rojení. Rizika při koupi jsou malá, a to díky veterinárnímu osvědčení. Je vhodné si zkontrolovat přítomnost a kladení matky.

Zdroj: Prodej včelstva

Jak získat osvědčení

Předmětem zkoušek a přezkoušení § 14 jsou:

• předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, které souvisí s činností na elektrickém zařízení příslušného druhu a napětí, kterou má zkoušený pracovník vykonávat, případně řídit;
• místní pracovní a technologické postupy, provozní a bezpečnostní pokyny, příkazy, směrnice a návody k obsluze, které souvisí s činností na elektrickém zařízení příslušného druhu a napětí.

Ke zkouškám nebo přezkoušení pracovníků přizve organizace zástupce základní organizace, který má při zkouškách nebo přezkoušení podle § 6 až 8, 10 a 11 oprávnění člena zkušební komise.

Výsledek zkoušek nebo přezkoušení se hodnotí dvěma stupni známek (vyhověl, nebo nevyhověl). Při nevyhovujícím výsledku mohou být zkoušky nebo přezkoušení pracovníků opakovány v termínech určených organizací. Do úspěšného vykonání zkoušek nebo přezkoušení mohou být tito pracovníci pověřování jen činností, která odpovídá jejich znalostem prokázaným při zkoušce nebo přezkoušení.

Zdroj: Vyhláška 50

Zakončení a uzavírky při pletení z papíru

Druhů zakončení je spousta, od těch nejjednodušších až po opravdu složité. Všechny je možné dohledat na internetu, kde jsou podrobné videonávody. Níže popisujeme 3 nejčastější.

Jednoduchá tažená uzavírka – pletací ruličku zakončíme zastrčením dovnitř do košíku. Uchopíme jakoukoli osnovní ruličku a upleteme ji za jednu osnovní ruličku, před jednu osnovní ruličku a za jednu osnovní ruličku. Uvnitř košíku s trochou lepidla zasuneme. Podle toho, kolikrát tento krok uděláme a zdali začneme před nebo za osnovní ruličkou, nám vznikne vzor. Můžeme zkusit následující možnosti proplétání: před jednu a za jednu dovnitř; před jednu, za jednu, před jednu a za jednu dovnitř; za jednu, před jednu, za jednu, před jednu a za jednu dovnitř.

Základní zatloukaná uzavírka – po dopletení košíku do požadovaného tvaru a výšky oplétací ruličku (ruličky) ohneme dovnitř a zasuneme s trochu lepidla pod vnitřní výplet. Pak si zastřihneme osnovní ruličky tak, aby nám při ohnutí do strany dosahovaly k sousední osnovní ruličce a nepatrně za ní. Takto zastřihneme všechny osnovní ruličky. Opatrně, aby se nám nezačaly rozplétat. Pak uchopíme jakoukoli ustřiženou osnovní ruličku, ohneme konec a zasuneme ho hned vedle sousední ruličky. Takto zakončete celý košík.

Zatloukaná uzavírka s obloučky – tato uzavírka se tvoří stejně jako výše jmenovaná uzavírka, ale s tím rozdílem, že ruličky necháme o něco delší a nezasunujeme je celé k sousední ruličce. Tímto nám vzniknou obloučky. Zasunovat ruličky můžeme buď hned vedle k sousední ruličce, nebo ob jednu ruličku, ob dvě ruličky,... V druhém případě bývají obloučky vyšší. Dáváme pozor na to, abychom měli všechny obloučky stejně velké.

Zdroj: Pletení z papíru

Návod na háčkované záclony

Co si budete chtít uháčkovat, vykreslíte do čtverečkovaného papíru a můžete začít. Také můžete vkreslit kolečko podle skleničky a pak jen křížkovat a křížkovat dle vlastní fantazie nebo podle návodu. Prázdné čtverečky na předloze značí okénka, čtverečky vyplněné křížky značí čtverečky ze sloupků. Postupů na filetové záclonky háčkované filetovou technikou, které jsou velmi originální, naleznete na internetu.

Zde je jeden z nich:

U háčkování záclon je velmi důležité, z jakého materiálu budou. Aby byly opravdu pěkné a podobaly se těm, co mívaly v oknech naše babičky, volíme stoprocentní bavlněnou přízi (například Sněhurka nebo Kordonet). Budeme ještě potřebovat opravdu slabý háček, nejlépe č. 2. Pak už jen trochu trpělivosti a pár volných večerů.

Vysvětlení:

Plný čtvereček je uháčkován ze 4 dlouhých sloupků.

Prázdný čtvereček – 1 dlouhý sloupek, 2 řetízková oka, 1 dlouhý sloupek

Předkreslete si vzor na papír, dle předlohy například jeden z těchto motivů.

Záclonky si můžete vyrobit také tak, že spojíte různé háčkované motivy: kolečka, hvězdičky, květy nebo čtverce, záleží jen na vaší fantazii. Takové záclony pak můžou být buď v jedné barvě, v několika odstínech jedné barvy, nebo pestrobarevné. Záleží jen na tom, aby ladily v interiéru, kde je chcete mít pověšené. K takovým záclonám si stejným způsobem můžete uháčkovat i ubrousek na stolek nebo další doplňky. I na háčkované čtverce, které budete následně spojovat, můžeme použít jednoduchou filetovou techniku. Záclonky vypadají pěkně, pokud je během praní naškrobíte, necháte vysušit v rámu a případně ještě přežehlíte. Rám na míru si vyrobíte z latěk, na ně pak po celém obvodu zatlučete hřebíčky. Na ty budete mokrou filetovou záclonu napínat.

Zdroj: Filetové háčkování

Xylella fastidiosa

Xylella fastidiosa je bakterie pocházející pravděpodobně z Ameriky, v Evropě se šíří od roku 2013. V Itálii zlikvidovala produkci oliv v oblasti Apulie, byla potvrzena také ve Francii, Německu a ve Španělsku. Bakterie napadá více než 200 druhů rostlin včetně oleandrů. Odborníci varují před touto bakterií, která může být pohromou pro rostliny – rychle se šíří a neexistuje proti ní žádná léčba. Bakterie Xylella fastidiosa, která na jihu Evropy likviduje olivovníky a poškozuje vinice, je nyní velmi pravděpodobně i v Česku, neboť nakažené rostliny prodávaly zdejší hobbymarkety.

Příznaky

Onemocnění touto bakterií se projevuje hnědnutím a zasycháním listů, které vede k úhynu rostliny.

Ošetření

Napadené rostliny v krátké době uhynou, ochrana pomocí pesticidů neexistuje a neexistuje v podstatě ani žádná ochrana. Bakterie ohrožuje celou Evropu, a tak jsou opatření nařízená z Bruselu velmi přísná. Každá napadená rostlina se musí zlikvidovat a také všechny hostitelské rostliny v okruhu sto metrů – to jsou ty, které nejsou proti bakterii imunní. Celkově je jich v seznamu víc než dvě stě. Zkušební ústav zemědělský varuje lidi před nákupy zejména ovocných a okrasných rostlin z neprověřených zdrojů, a to zvláště při pobytu v zemích mimo EU nebo ve státech jižní Evropy, kde se tento druh bakterie vyskytuje. Dovoz rostlin ze třetích zemí je možný pouze na základě platného rostlinolékařského osvědčení vydaného v příslušné zemi.

Fotografie

Zde můžete vidět, jak vypadá oleandr napadený bakterií Xylella fastidiosa.

Zdroj: Oleandr a jeho nejčastější choroby

Octomilka obecná

Octomilka obecná (Drosophila melanogaster), někdy také nazývaná jako banánová, vinná, octová či ovocná muška, patří do třídy hmyzu, řádu dvoukřídlí a čeledi octomilkovití. Octomilka obecná má jasně červené oči a je dlouhá 2 až 3 mm. Vyskytuje se na kvasícím ovoci, marmeládách, ovocných šťávách. Beznohé larvy jsou dlouhé cca 7 mm a žijí v hnijící dužnině ovoce.

Rod octomilka čítá přibližně 1 500 druhů. Mezi nejznámější u nás patří octomilka obecná. Latinské označení Drosophila pochází z řečtiny a v překladu znamená milující vodu. Tento drobný hmyz z řádu dvoukřídlých asi nejvíce upoutá svýma velkýma červenýma očima. Častokrát mívají na křídlech výrazný vzor a žilky. Ježatá hlavička je spojena s hrudí za pomoci ochlupené stopky. Mají velmi vyvinutý čich. Octomilky dosahují velikosti jen několika málo milimetrů, běžně jsou velké 2–4 mm. Zbarvení hlavohrudi se u různých druhů pohybuje od světle žluté přes červenou až do hnědého či černého odstínu a na její podobu se můžete podívat zde.

Místem jejich nejčastějšího výskytu je ovoce, kůra, květy nebo i houby, listí či půda. Tento nepříjemný hmyz jsme svým způsobem domestikovali, přežívá totiž nejčastěji v blízkosti člověka.

Nejčastěji se octomilky živí přezrálým až hnijícím ovocem. Často je také vidíme na sladkých marmeládách či ovocných džusech. Život octomilky je asi čtyřicetidenní. Octomilky mají totiž neuvěřitelně silnou schopnost rychlé reprodukce (během měsíce vyprodukují několik generací).

Sameček je zhruba o polovinu délky menší než samička a dosahuje velikosti 1 mm. Nejprve začínají námluvy zásnubním tancem kolem samičky. Přitom mává zhruba 30krát za sekundu křídly, aby upoutal její pozornost. Octomilky slyší jen zvuky, které přijdou zepředu k její tváři. Samička octomilky obecné je schopná denně naklást až 30 vajíček. Snáší jich tolik najednou proto, že je klade do výživné, ale méně často se vyskytující potravy. Za život jich naklade cca 300. Jejich vývoj začíná vajíčkem, které samička naklade do hnijícího ovoce. Z larvy se později stává bílá kukla, jež časem zhnědne. Z té se vylíhne malá muška.

Larvy jsou všežravé, živí se dužninou hnijícího ovoce, mikroorganismy a kvasinkami. Jsou bez nohou a měří přibližně 7 mm. Z vajíčka se dospělec stane za 8–10 dní. Délka vývoje ovšem závisí mimo jiné na konkrétním druhu, prostředí, ve kterém se vyskytuje, a na počtu nakladených vajíček. Larvy octomilky obecné se z vajíčka vylíhnou během jednoho dne. Po čtyřech dnech se dvakrát svlečou a rovnou se zakuklí, což trvá zhruba další 4 dny.

Octomilka se stává potravou pro další druhy dravého hmyzu, mravence, žáby, některé ryby či mláďata ještěrů.

Zdroj: Jak zabít octomilky

Kolaudace bytu

Podmínky kolaudace bytu

Chystáte-li kolaudovat byt v bytovém domě, případně v atypickém domě s několika byty, není možné zkolaudovat vlastní byt, aniž by byly ostatní byty a společné prostory ke kolaudaci připraveny. Nekolaudujete bytovou jednotku, ale celou stavbu. Podmínky pro kolaudaci jsou téměř stejné jako u rodinného domu.

Kdy kolaudace probíhá?

Stejně jako u rodinného domu podá stavebník při dokončování prací písemnou žádost o kolaudaci, kde uvede předpokládaný datum dokončení, jméno, číslo stavebního povolení a seznam odchylek od stavebního povolení. Do 30, u větších objektů do 60 dnů by měl stavební úřad určit termín kolaudace a všechny dotčené účastníky o tom informovat.

Kdo se kolaudace účastní?

Kromě zaměstnance stavebního úřadu se kolaudace účastní vlastník stavby, stavebník, uživatel stavby a majitel pozemku, na kterém je stavba postavena, dále se kolaudačního řízení může účastnit projektant, stavební dozor nebo zhotovitel.

Co budete ke kolaudaci potřebovat?

Ke kolaudaci bytového domu budete potřebovat tyto dokumenty:

• stavební projekt ověřený stavebním úřadem;
• zpráva stavbyvedoucího;
• geodetické zaměření stavby, včetně vodovodů a kanalizace;
• doklad o vytyčení stavby;
• revizní zprávy na elektroinstalace, hromosvod, uzemnění, komín, tlakové zkoušky těsnosti vodovodní instalace, tlakové zkoušky ústředního topení, revize plynových spotřebičů, jsou-li instalovány;
• měření radonu nebo doklad o použití protiradonové izolace;
• stavební deník;
• soupis drobných vad a nedodělků;
• zpráva o splnění podmínek stavebního povolení;
• seznam odchylek od původního stavebního povolení, včetně zakreslených změn;
• doklad o měření intenzity umělého světla;
• doklad o měření hlučnosti;
• protokol o technické kontrole výtahu;
• atesty použitých stavebních materiálů a technologií;
• atesty na protipožární dveře, uzávěry, signalizaci;
• osvědčení o způsobilosti svářečů konstrukcí s číslem průkazu a datem poslední zkoušky;
• protokol o likvidaci odpadů vzniklých při stavbě.

Potřebujete radu?

Pro radu se obraťte na stavební úřad, který vám vydal stavební povolení, nebo využijte některou z internetových poraden.

Cena kolaudace

Kolaudace jako taková je zdarma, hradit budete pouze potřebné protokoly, zprávy a později vklady.

Zdroj: Co je kolaudace

Vzory pro háčkování

Vzorů, druhů a technik háčkování je celá řada a každý vzor má i jinou techniku háčkování.

Tuniské háčkování: Tuniské háčkování, rovněž nazývané afghánské či úpletové, se obvykle používá na těžší kusy, protože výsledná látka je pevnější než klasicky háčkovaná. Potřebujete dostatečně dlouhý háček se zarážkou na konci. Zejména delší háčky se skládají z násady a pružného provázku.

Filetové háčkování: Filetové háčkování se od ostatních druhů odlišuje svými vzory, které jsou založené na čtvercích. Základ vzoru tak tvoří síť. Vyplněné čtverečky se nazývají bloky, otevřené okénka. Existují i propracovanější oka – proužky a lacetky. Obrácené lacetky vytvářejí kosočtvercové tvary. Síťky mohou být různě velké. Až se naučíte pracovat se schématem, zjistíte, že si můžete za pomoci čtverečkového papíru snadno tvořit své vlastní krásné vzory. Při tvoření základního řetízku pamatujte, že potřebujete při střední velikosti sítě 3 řetízková oka na každý blok či okénko ve schématu plus 3 řetízková oka na obrácení.

Irské háčkování: Irské háčkování stejně jako filetové vzniklo ve snaze kopírovat šitou krajku. Má se za to, že tímto způsobem poprvé háčkovaly řeholnice, ty to pak naučily ženy v Irsku. Říká se mu tedy i „klášterní krajka“ nebo „krajka pro chudé“. Hlavním znakem je vzor z plastických motivů, většinou lístečků a kvítků, spojený otevřenou podkladovou sítí. Podklad se zhotovuje háčkováním řetízkových ok, která se spojí s uháčkovanými motivy. Někdy je podkladem hotová strojově vyrobená síť, na niž se motivy přišívají. Nejlepší jsou výrobky vytvořené výhradně háčkováním s podkladovou síťkou, která obsahuje i některá ozdobná oka, jako jsou pikotky a uzlíky.

Vlásenkové háčkování: Na vlásenkové háčkování, rovněž nazývané vlásenková krajka, potřebujete nastavitelný nástroj (vlásenku) a klasický háček. Vlásenky (vidlice, stávky) jsou tvořeny dvěma ocelovými pruty, které se vkládají do polohovatelného plastového nástavce. Používá se o něco menší háček než normálně a příze se protahuje smyčkami, které vytvoříme kolem zubů.

Postup: Vlásenkové háčkování začněte základním okem, které přeneste na pravou stranu vlásenky. Základní oko nechte otevřené. Dejte přízi za vlásenku a tu pak otočte ve směru hodinových ručiček. Vpíchněte háček zespodu do základního oka a protáhněte, takže na háčku budou dvě smyčky. Oviňte přízi a protáhněte dvěma smyčkami. Takto pokračujte, dokud vlásenku nezaplníte smyčkami, pak je na spodní straně vlásenky stáhněte a přidávejte další, dokud nedosáhnete požadované délky. Středovou část můžete rozšířit tím, že před otočením vlásenky uháčkujete více než jedno oko. Tyto díly pak lze spojit různými háčkovanými oky.

Násadové háčkování: K této technice potřebujete kromě háčku ještě kolík nebo zvlášť dlouhou pletací jehlici o průměru asi 2,5 cm. Doplňkový nástroj se používá k navinování smyček příze a k vytváření velmi otevřených krajkových ok.

Postup: Začněte uháčkováním základního řetízku háčkem střední velikosti. Vpíchněte háček do prvního oka a vytáhněte dlouhou smyčku. Kolík (či jehlici) držte v levé ruce a vytvořenou smyčku na něj navlečte. Vytáhněte smyčku z dalšího oka základního řetízku a umístěte na kolík. Smyčky na kolíku se následně různými způsoby zpracovávají podle toho, jaký vzor chcete vytvořit. Nejjednodušší vzor vznikne, když do každé smyčky na kolíku uháčkujete krátký sloupek. Další řadu vypracujete stejně jako v předchozím postupu a znovu uháčkujete řadu krátkých sloupků. Před zhotovením další řady smyček můžete také uháčkovat několik řad zvoleným vzorem. Dekorativního efektu známého jako paví oko dosáhnete tím, že háček vpíchnete do několika smyček najednou. Stáhněte z kolíku čtyři smyčky a jednou je zakruťte. Udělejte jedno řetízkové oko, aby smyčky držely pohromadě. Pak uháčkujte čtyři krátké sloupky do středu neboli do „oka“ této skupiny čtyř smyček. Stáhněte z kolíku další čtyři smyčky a postupujte stejně. Takto pokračujte do konce řady, kdy budete mít několik spojených kroužků. Pro druhou řadu práci neobracejte. Zleva doprava vytahujte smyčky ze zadních smyček jednotlivých krátkých sloupků a navlékejte je na kolík. Uháčkujte další řadu k otočení série „ok“ jako v první řadě. Opakujte a po ukončení druhé řady uzavřete. Křížením rozdílných skupin smyček a háčkováním řad různých ok mezi smyčkovými řadami lze vytvořit množství vzorů. Z těchto ok lze rychle zhotovit přehozy, které vypadají zvlášť efektně ve více barvách.

Povrchové háčkování: Povrchové háčkování, jak již sám název napovídá, je háčkování na podkladě, kterým může být látka nebo hladký háčkovaný díl (například z krátkých sloupků). Všechna oka se vytvářejí s přízí vedenou na přední straně práce. Chcete-li si povrchové háčkování vyzkoušet, nakreslete si schéma založené na počtu ok podkladu. Tímto schématem se pak řiďte při rozmísťování povrchových ok. Udělejte si na háčku základní oko. Vpíchněte ho seshora do látky a nahoru okem nad ně nebo vedle něj. Udělejte jeden krátký sloupek. Vložte háček do dalšího oka a postupujte stejně. Můžete háčkovat krátké sloupky vedle sebe nebo trsy či jiná složená oka v různých seskupeních. Můžete také použít různé barvy a tvořit lístečky či kvítky. Až budete zkušenější, můžete háčkovat povrchová oka i na vzorovější podklad.

Amigurumi: Amigurumi je nově vzniklá japonská technika výroby malých panenek, zvířátek a dalších tvarů. Jakmile se naučíte háčkovat do kruhu, je zhotovení těchto panenek velmi jednoduché. Vzory najdete na internetu. Bez ohledu na to, co představují, mají všechny figurky jeden společný rys. Hlava je proporcionálně mnohem větší než zbytek těla a končetiny. Panenky se háčkují ve spirálách do kruhu, obvykle se začíná hlavou, která se pak ujímá ke zhotovení válcovitého tělíčka. Tato část se vycpe a zašije. Někdy se do základny těla přidává závaží, aby panenka nepřepadávala. Ruce a nohy se háčkují zvlášť, také do kruhu, pak se přišijí. Další prvky lze doplnit pomocí výšivky nebo kousků plsti. Při zhotovování této panenky výborně využijete různé zbytky.

Plastické háčkování: Plastické háčkování přebírá techniky z mnoha ostatních způsobů háčkování k vytváření plastických vzorů. Plasticity se docílí prací pouze do jedné smyčky nebo háčkováním okolo sloupku zepředu či zezadu. Pravděpodobně nejznámější formou plastického háčkování je irské háčkování.

Aranské háčkování: Při aranském háčkování se používají základní oka, ale dělají se v podobě připomínající aranské pletení. Mnoho ok je vystouplých, protože se háčkují zepředu nebo zezadu kolem sloupku či do podkladové síťky.

Postup k vytvoření copánku ze 4 ok: Háčkujte do bodu, kde má být copánek. Vynechejte 2 oka a uháčkujte 1 dvakrát nahazovaný sloupek zepředu kolem dalších 2 ok. Veďte háček zpět před přední část těchto 2 ok a ve správném pořadí uháčkujte 1 dvakrát nahazovaný sloupek zepředu kolem 2 ok, která jste vynechali. Ve zpáteční řadě háčkujte oka normálním způsobem. Pokud chcete vytvořit širší copánky, můžete použít oka delší než dvakrát nahazované sloupky tak, aby se přes copánky dostatečně roztáhla. Copánky prostřídejte skupinami nopek nebo zrnek, abyste docílili plastičtějšího aranského vzoru. Háčkujte oka připomínající perličkový vzor střídáním polosloupků a krátkých sloupků přes určitý počet ok a řad. Můžete také háčkovat řady ok na povrchu a vzájemně je křížit, aby vzor připomínal copánky.

Goblénové háčkování: Goblénová technika je forma pestrobarevného háčkování, kdy se v jedné řadě užívají pouze dvě barvy. Nepoužívaná příze se vede po zadní straně práce a zakrývá se pracovní přízí. Vzory se háčkují téměř výhradně krátkým sloupkem. Proto to bývají geometrické nebo stylizované obrázkové vzory založené na čtvercích jako ve výšivce počítané na nitě. Křížkový steh lze snadno převést do goblénového háčkování, protože je možné pracovat v řadách nebo do kruhu.

Tkané háčkování: Tkané háčkování je nejjednodušší formou háčkování. Jedinou obtížnou částí je navrhnout si vzor. Nejprve si zhotovíte podkladovou síťku, která může být jednobarevná nebo proužkovaná. Síťka se většinou háčkuje filetovou technikou krátkými nebo dlouhými sloupky prokládanými jedním či dvěma řetízkovými oky. Čím více řetízkových ok odděluje oka, tím více vláken je třeba k protkání sloupečků okének. Když máte síťku hotovou, nastříhejte přízi na příslušnou délku a protkejte ji jednotlivými okénky. Střídáním barev ve sloupečcích můžete získat pokrývku s tartanovým dojmem.

Bubínkové háčkování: Bubínkové háčkování je příbuzné krajce. Pracuje se na kusu tkaniny napnuté ve vyšívacím rámu nebo bubínku. Výsledek vypadá jako křížková výšivka, ale práce s háčkem je rychlejší, zejména pokud zvolíte samostatně stojící rám, který vám umožní používat obě ruce. Chcete-li si to vyzkoušet, držte háček nad prací a přízi pod ní. Protlačte háček tkaninou a naberte přízi. Protáhněte přízi tkaninou nahoru. Se smyčkou stále na háčku ho znovu vpíchněte kousek vedle a vytáhněte další smyčku. Protáhněte tuto druhou smyčku první, jako kdybyste dělali pevné oko. Pokračujte ve vpichování háčku do tkaniny a v protahování každé nové smyčky smyčkou na háčku. Takto vytvořená oka by měla být všechna stejně velká.

Všechny hlavní druhy ok, pokud jsou použity samostatně řadu po řadě, vytvářejí jednoduchou textilii, která je z obou stran stejná. I když jsou součástí vzoru, je často obtížné určit rubovou a lícovou stranu práce (pak pamatujte, že pokud máte začáteční nitku práce vlevo, díváte se na líc). Tyto druhy ok se hodí k háčkování takových věcí, jako jsou šály a přehozy, kde bývá rubová strana někdy viditelná.

Krátký sloupek, polosloupek a dlouhý sloupek jsou poměrně pevná oka, vhodná například na kabátky. Lze je uplatnit samostatně nebo v kombinaci s jinými druhy ok. Nejjednodušší vzory se tvoří háčkováním některého ze základních ok a následně jednoho či dvou řetízkových ok místo řádného oka. Tím dodáte textilii otevřenější vzhled. Delší oka je nejlépe kombinovat s jinými, abyste získali nejrůznější vzory. Dlouhé sloupky mají tendenci klesat, zejména pokud háčkujete silný oděv. Než háčkovaný kus dokončíte, přes noc ho pověste, aby se oka usadila.

Pevné oko není skutečné oko k vytváření vzorů, ale je velice užitečné. Používá se k posouvání háčku podél řady k uháčkování dalšího oka nebo jako způsob uzavření při tvarování průramků nebo průkrčníků. Rovněž je vhodné k vytváření pikotek a při kruhovém háčkování k posunu na správné místo pro uháčkování další části vzoru. Pevné oko lze také použít ke zhotovení šňůrek.

Pevné oko, řetízkové oko a krátký sloupek lze rovněž použít ke spojení švů nebo dokončení práce jednoduchým obroubením, kterým se začistí výstřihy či okraje rukávů.

Zdroj: Háčkování pro začátečníky

Dotace pro včelaře

EU stanoví pro každý včelařský rok částku v eurech, kterou smí členský stát na včelařská opatření vydat. ČR se spolupodílí na financování dotace 50 % vynaložených prostředků. Příspěvek EU pro ČR na včelařské dotace ve výši 50 % v roce 2019 činí 1 250 509 eur.

Částku v Kč určenou na dotace v příslušném včelařském roce zveřejňuje Fond vždy v lednu – www.vcelarstvi.cz v záložce Dotace, případně na www.szif.cz, v záložce SZIF poskytuje > Společná organizace trhů > Živočišná výroba > Včelařství > Eurodotace podle nařízení vlády č. 197/2005 Sb. > Zpravodajství.

Pro včelařský rok 2019 je pro chovatele včel určena částka v celkové výši 64 336 187 Kč. Český svaz včelařů, z.s., je zprostředkovatelem mezi chovateli včel a Fondem a aktivně se podílí na administraci včelařských dotací. V souladu s nařízením vlády je jediným žadatelem o dotace na všechna opatření za všechny chovatele včel bez ohledu na jejich členství v ČSV. ČSV shromažďuje požadavky jednotlivých chovatelů včel. U doručených požadavků provádí evidenci a základní administraci, v případě neúplných požadavků vyzývá chovatele k doplnění povinných údajů, zpracovává přehledy dle pokynů Fondu a provádí další nezbytné úkony související s administrací „eurodotací“.

ČSV jako uznané chovatelské sdružení včely medonosné kraňské plní nezastupitelnou úlohu při vypracování seznamu šlechtitelských chovů včelích matek z uznaného šlechtitelského programu, na které lze poskytnout dotaci podle § 8 nařízení vlády. ČSV zajišťuje předání dílčích dotací jednotlivým chovatelům včel, kteří splnili dotační podmínky. K zajištění řádné administrace „eurodotací“ vydává ČSV každoročně Organizační pokyny ČSV. Tyto pokyny jsou zveřejněny v časopisu Včelařství č. 1/2019 a na www.vcelarstvi.cz. Součástí organizačních pokynů jsou i lhůty pro doručení požadavků a všech dokumentů na ČSV. Tyto lhůty je nutno vzhledem k administrativní náročnosti zpracování dotace dodržet!

Fond na základě požadavků předaných od ČSV provádí jejich administrativní kontrolu a výpočet dotace pro chovatele, kteří splnili podmínky pro její získání. Pokud soubor všech oprávněných nároků přesáhne pro příslušný včelařský rok finanční částku určenou na dotace pro chovatele včel, upravuje u vybraných opatření v souladu s § 10 odst. 6 nařízení vlády výši oprávněných nároků koeficientem krácení. Fond každoročně do 15. října poukazuje celou částku dotace na ČSV, který bezprostředně po přijetí finančních prostředků provádí jejich rozesílání jednotlivým chovatelům včel.

Dotace jsou určeny pro chovatele včel. Chovatelem včel je fyzická nebo právnická osoba, která chová včelstva na území České republiky a která je evidována jako chovatel včel u Českomoravské společnosti chovatelů, a.s., Hradištko (ČMSCH).

Na ČMSCH je nutno se přihlásit bez ohledu na to, zda začínající chovatel včel v okamžiku přihlášení již včelstva vlastní. ČMSCH při registraci přidělí začínajícímu chovateli včel šestimístné registrační číslo. Jedná se o číslo, které chovatel vyplní do formuláře požadavku o dotaci. Bez přiděleného registračního čísla nemůže být dotace chovateli včel poskytnuta!

Dotace je poskytována na pět opatření, ke každému opatření je vydán samostatný formulář pro požadavek o dotaci.

Technická pomoc je rozdělena na 2 podopatření a je určena na:

• pořádání vzdělávacích akcí pro chovatele včel a vedení včelařských kroužků pro děti a mládež,
• pořízení nového technického vybavení pro chovatele včel.

Boj proti varoáze je rozdělen na 2 podopatření a je určen na:

• úhradu nákladů na léčebné a preventivní prostředky,
• na aplikaci aerosolu při prevenci nebo léčení varoázy.

V rámci racionalizace kočování včelstev je dotace určena na pořízení nového zařízení pro kočování se včelstvy.

Úhrada nákladů na rozbory medu je určena na úhradu fyzikálně chemických rozborů medu a rozborů na přítomnost spor Paenibacillus larvae.

Dotace na obnovu včelstev je určena na šlechtitelské chovy včelích matek z uznaného šlechtitelského programu na území ČR. Dotaci mohou čerpat pouze chovatelé, kteří na základě rozhodnutí předsednictva Republikového výboru ČSV získali osvědčení o šlechtitelském chovu uznaného šlechtitelského programu včely kraňské.

Dotace jsou chovatelům poskytovány:

Na základě individuálně podaného požadavku o dotaci, tedy u opatření:

• technická pomoc na podopatření pořízení nového technického vybavení pro získávání a zpracování medu a dalších včelařských produktů
• racionalizace kočování
• obnova včelstev – dotace se poskytuje chovateli včel (chovateli včelích matek u opatření obnova včelstev) zpětně po doložení, že byly splněny podmínky pro její získání. Není možné poskytnout dotaci chovateli včel předem, pouze na základě jeho ujištění, že si z poskytnuté dotace teprve zařízení pořídí.

Bez nutnosti, aby chovatel podával individuální požadavek o dotaci, tedy u opatření:

• echnická pomoc na podopatření pořádání vzdělávacích akcí pro chovatele včel
• boj proti varoáze
• úhrada nákladů na rozbory medu

V těchto případech může chovatel včel využít možnosti, že za výrobky i služby zaplatí sníženou cenu a dotace je poskytnuta přímo výrobci, respektive poskytovateli služeb. V případě opatření „Boj proti varoáze“ má chovatel tímto způsobem zajištěn přístup k levnějším léčivům a léčebným prostředkům, neboť dotaci ve formě doplatku skutečné ceny Fond hradí přímo výrobci, respektive distributorovi léčiv.

Obdobně může chovatel využít možnost získat za sníženou cenu provedení fyzikálně chemického a mikrobiologického rozboru medu v rámci opatření „Úhrada nákladů na rozbory medu“. V tomto případě je dotace ve formě doplatku do výše skutečné ceny rozboru poskytnuta akreditované laboratoři, která rozbory provádí. V některých případech podávají za chovatele včel hromadné požadavky organizační složky žadatele – okresní organizace nebo základní organizace ČSV („OO ČSV“ nebo „ZO ČSV“) na úhradu nákladů spojených s aplikací aerosolu v rámci opatření „Boj proti varoáze“ nebo na úhradu nákladů spojených s pořádáním vzdělávacích akcí pro včelařskou veřejnost v rámci opatření „Technická pomoc“.

Kam doručit požadavek o dotaci:

Český svaz včelařů, z.s.

Křemencova 8

115 24 Praha 1

Požadavek je nutno na ČSV doručit do 15. května. Pokud je to možné, předložte k formuláři požadavku zároveň i všechny doklady včetně soupisky dokladů. Nejpozději do 15. července doručte na ČSV zbylé doklady, které jste nemohli doručit ve lhůtě do 15. května. Lhůta pro doručení dokladů stanovená chovatelům na 15. července souvisí s dobou nezbytně nutnou na zpracování a s povinností ČSV všechny doručené doklady předat Fondu do 31. července 2019, kdy končí včelařský rok 2019. Výjimku tvoří doklady o včelích matkách prodaných v období od 1. srpna 2018 do 31. prosince 2018, které je nutno doručit na ČSV spolu s požadavkem nejpozději do 15. května 2019.

Všechny doklady přikládané k požadavkům o dotaci musí pocházet z příslušného včelařského roku, to znamená, že datum na dokladech překládaných v roce 2019 měly být v rozmezí od 1. 8. 2018 do 31. 7. 2019 (respektive do 15. 7. 2019). Pokud chovatel včel doručí prostřednictvím ČSV doklady později než 31. července ve včelařském roce, dotace mu nebude poskytnuta.

Uvedené formuláře požadavků včetně vzorů povinných příloh jsou k dispozici v listinné podobě v časopisu Včelařství 1/2019 nebo ke stažení na webových stránkách ČSV www.vcelarstvi.cz v záložce Dotace > Evropské dotace – nařízení vlády č. 197/2005 Sb.

Zdroj: CIS Český svaz včelařů