Téma: 

pěnový polystyren

Lehčený beton

Součinitel tepelné vodivosti pro lehčený beton

Vmícháním plniva o podstatně menší objemové hmotnosti, než jakou má samotný prostý beton, vyrobíme směsi objemových hmotností od 200 kg/m3 do 1 500 kg/m3 s pevností v tlaku od 0,2 MPa až do 7 MPa. A právě polystyren patří mezi nejlepší plniva do betonů, jelikož má uzavřenou buněčnou strukturu a nepřijímá tedy vodu, což je důležité pro jeho čerpatelnost. A právě díky velmi nízké objemové hmotnosti polystyrenu můžeme namíchat jedny z nejlehčích betonů. Mají výborné tepelně a zvukově izolační vlastnosti od 0,057 do 0,235 W/mK. Jsou požárně odolné, od 700 kg/m3 nehořlavé. Mají dobrou čerpatelnost – až 60m výška a 140 m vodorovně.

Zdroj: Lehčený beton
Zveřejněno dne: 11.7.2016

Pěstování růží

Pěstování růže doma

Růže v květináčích vyžadují značnou péči a nedožívají se zpravidla mnoha let, ale jsou v bytě vzácnou rostlinou, půvabnou jak svými květy, tak zejména u miniaturních růží i velmi jemným olistěním. Z polyantek, floribund a čajohybridů vybírejte zejména odrůdy nízkého vzrůstu, rostoucí spíše košatě. Růže v květináčích můžete postavit na okno nebo květinový stolek v místnosti blízko okna. Dobře se jim daří i na balkónech a v okenních truhlících, jen v letních slunných dnech myslete na přistínění nádob, aby se v nich příliš nepřehřívala zemina. Růže vyžadují dostatek světla a slunce, ale vhodnější jsou pro ně okna obrácená k východu nebo na západ, kde tak rychle neodkvetou. Růže v nádobách naleznou uplatnění hlavně tam, kde není možnost sázet je do volné půdy, tedy na terasách a lodžiích. V bytech jsou růže spíše krátkodobou záležitostí, neboť v interiérech nebývá dostatek světla (s výjimkou prostoru mezi okny), po odkvětu je tedy raději přeneste ven. Nádoby (kbelíky i truhlíky) musí být dostatečně hluboké a prostorné. Materiál nádoby může být z hlediska růží různý, důležitá je trvanlivost. Dno vždy opatřete několika odtokovými otvory a řádnou drenáží z hrubšího písku nebo keramzitu. Půdu je potřeba namíchat humóznější a lehčí, přidejte do ní tedy kompost, rašelinu, listovku a písek. Pokud nepočítáte s přenášením na zimu do hlubokého pařeniště nebo na chladnou verandu či do sklepa, je třeba nádoby řádně izolovat (osvědčuje se pěnový polystyren), protože existuje nebezpečí zmrznutí i z boku nádoby. Máte-li růže stále ve vytápěném prostředí, dopřejte jim alespoň na dva měsíce zimní klid s teplotou 0–10 °C. Růže v malých nádobách přesazujte každoročně v předjaří, ve velkých nádobách pak jednou za dva až tři roky. Přitom vždy upravte přiměřeně poměr nadzemní části a kořenů.

Zdroj: Pěstování růží
Zveřejněno dne: 24.11.2014

Přesazování orchidejí

Vyberte substrát

Přesazování orchidejí je kontroverzním tématem mezi pěstiteli. Mnoho z nich trvá na vlastním míchání substrátu z různých přísad, jako jsou kokosové slupky, jílové pelety, kůra, perlit, polystyren, vermikulit, rašeliník a další. Používaný substrát by měl mít hlavní zásady:

  • pokud použijete kůru z borovice (která je běžně dostupná ve většině obchodů), proběhne její rozklad vlivem zalévání do jednoho roku;
  • váš substrát musí odpovídat zalévání, zvolte proto směs, která bude propustná a nebude držet vodu.

Zdroj: Přesazování orchidejí
Zveřejněno dne: 5.3.2013

Montážní pěna

Montážní pěna

Montážní pěna je ceněna pro své vynikající vlastnosti, konkrétně pro svou vysokou přilnavost a lepivost k různým materiálům, jako je třeba beton, dřevo, kámen, polystyren a další. Používá se také jako výborná tepelná izolace koupelnových van. Je velice vhodná při usazování dveřních zárubní, okenních rámů, vyplňování prostorů mezi panely, zděnými příčkami, na strop či podlahu. Je hojně využívaná i jako zvuková izolace. Dodává se v různých úpravách dle možnosti využití, například: Kanalizační pěna – odolnost proti splaškové vodě; Studnářská pěna – vhodná pro styk s pitnou vodou; nebo Zimní pěna – možnost aplikace až do -15 °C. Montážní pěna nepodporuje růst plísní a hub, je bez nutričních hodnot pro hmyz a hlodavce.

Zdroj: Montážní pěna
Zveřejněno dne: 12.10.2014

Pěstování orchidejí podle Jany

Hnojivo na orchideje

Pro všechny typy orchidejí platí, že mají rády světlo, ale nelze je vystavovat přímému slunečnímu záření. Je nutné vyvarovat se hlavně poledního slunce, které orchideje spálí. Ranní a večerní paprsky jsou pro ně neškodné.

Orchideje potřebují živiny stejně jako jiné rostliny, ale jsou v tomto velice skromné. Postačí, když je od jara do zimy jednou za dva týdny trochu přihnojíte speciálním hnojivem, které je běžně k dostání v obchodech prodávajících květiny, popř. použijte pětinu dávky hnojiva pro klasické pokojové rostliny. Ale pozor, používané hnojivo nesmí v žádném případě obsahovat vápník. Orchideje ke svému životu potřebují především dusík (N), fosfor (P) a draslík (K), samozřejmě oxid uhličitý, vodu, stopové prvky a sekundární živiny. U hnojení vždy dbejte na správné dávkování.

Pro kořenovou výživu používejte speciální tekuté hnojivo pro orchideje, které aplikujte formou namáčení kořenového balu do vody s hnojivem. Druhým, doplňkovým hnojením je výživa na list, přičemž se živiny dostávají do listů přímou cestou, a to zejména železo, mangan a další mikroprvky, které jsou nezbytné pro zdravý, tmavě zelený list.

Pro správný růst orchidejí je samozřejmě důležitý správný substrát. Směs určenou přímo pro orchideje snadno koupíte v každém zahradnictví. Ale jestli máte chuť, zkuste si připravit vlastní. Na substrát budete potřebovat borovou kůru, dřevěné uhlí, polystyren a kousíčky molitanu. Takto vytvořenou směs můžete použít u většiny druhů těch nejzákladnějších orchidejí, jako jsou Dendrobium, Phalaenopsis, Cattleya, Oncidium, Miltonia, Paphiopedilum a další.

Zdroj: Pěstování orchidejí podle Jany
Zveřejněno dne: 2.2.2015

Vteřinové lepidlo

Princip vteřinového lepidla

Vteřinová lepidla jsou jednosložková lepidla určená ke spojování nejrůznějších materiálů, jako jsou kovy, plasty, pryže, elastomery, dřevo, keramika. Vteřinové lepidlo je vhodné používat zvláště v případech, kdy je kladen důraz na rychlost a vysokou pevnost v tahu a smyku. Lepidlo se snadno a rychle vytvrzuje při běžné pokojové teplotě a při kontaktu s vlhkým povrchem.

Vteřinová lepidla neboli kyanoakryláty jsou jednosložková akrylátová lepidla, která ihned po kontaktu s povrchem vytvrzují díky reakci s povrchovou vlhkostí materiálu. Představují okamžité řešení pro téměř všechna univerzální lepení. Vteřinová lepidla se obvykle snadno používají, jsou bezpečná a rychlá.

Kyanoakryláty jsou relativně nízkoviskózní kapaliny založené na akrylátových monomerech. Vytvrzují se velmi rychle po styku s malými stopami povrchové vlhkosti. Jsou-li umístěny mezi těsně doléhající povrchy, dokážou vytvořit pevné spoje ve dvou až třech sekundách. Úplná pevnost se získá po 5 až 20 hodinách. Vzhledem k velké rychlosti vytvrzování je vhodné kyanoakryláty používat pro lepení relativně malých povrchů.

Z chemického hlediska se jedná o třídu organických sloučenin využívaných jako rychle tvrdnoucí lepidla. Mezi takové látky patří například methyl-2-kyanoakrylát, ethyl-2-kyanoakrylát nebo n-butyl-kyanoakrylát. Vteřinové lepidlo je pevné lepidlo, zvláště pokud se použije na neporézní materiály nebo na materiály obsahující stopy vlhkosti. Je výborné i pro lepení živých tkání, a i když jde při běžném používání o nepříjemný (až nebezpečný) vedlejší efekt, lze ho využít pro lepení tkání v chirurgii (bez šití). Dále se vteřinová lepidla používají pro sestavování prototypů elektronických zařízení, leteckých modelů a mají velmi široké využití ve všech oblastech lidské činnosti.

Při jejich použití je ovšem potřeba dbát na bezpečnost, neboť okamžitě slepují kůži a sliznice. Jejich páry jsou toxické a dráždí citlivé membrány v očích, nosu a krku. Ihned polymerizují vlhkostí v membráně a stávají se inertní. Toto nebezpečí lze minimalizovat jejich používáním v dobře větraných prostorách. Okolo 5 % populace se může při opakované expozici senzibilizovat na páry kyanoakrylátů, pak se u nich objevují příznaky podobné chřipce. Vteřinová lepidla mohou také dráždit kůži a způsobovat alergickou kožní reakci. Ve vzácných případech může vdechování par kyanoakrylátů spustit astma.

Vteřinová lepidla dodávají různí výrobci v širokém sortimentu typů, které jsou optimalizovány podle požadavků konkrétních aplikací, například podle lepených dílů, zatížení, jemuž bude spoj vystaven, geometrie spoje, parametrů procesu. Jejich adheze k většině materiálů je vynikající a pevnost lepených spojů ve smyku a tahu je velmi dobrá.

Obecně rozlišujeme vteřinové lepidla řídká, střední a hustá. Samozřejmě existují i další varianty jako super řídké, gelové, na polystyren a podobně.

K urychlení tuhnutí je možné použít aktivátor vteřinového lepidla ve spreji, s jehož pomocí můžete slepit i takové materiály, jako je například molitan. K rozlepení a očištění je pak možné použít takzvaný rozlepovač – najdete jej například pod názvem Debonder.

Aplikace vteřinového lepidla je snadná, ale občas se někteří z nás setkávají s problémem, jak vlastně bezpečně nanést lepidlo na lepené plochy. Lepidlo se nanáší přímo z lahvičky nebo pomocí speciálních aparátů.

Zdroj: Vteřinové lepidlo
Zveřejněno dne: 6.1.2016

Čmelák

Čmelín

Čmelín si můžete při troše zručnosti vyrobit sami, ale je možné si jej zakoupit. Na trhu jsou čmelíny keramické s designem starých úlů, dřevěné, čmelín s pohledovým okénkem a dřevocementový čmelín. Ten nejen výborně izoluje a má zajímavě vymyšlený vletový otvor, ale dá se i dobře vyčistit.

Při výrobě vlastního dřevěného čmelína je určitě dobré vědět, že by měl mít vnitřní rozměr v x š x d – 20–25 x 25–30 x 25–30 cm a prkna by měla mít šířku minimálně 2 cm. Prkna musí těsnit, jinak hrozí nebezpečí umrznutí plodu při jarních mrazících nebo snazší vniknutí parazitů. Pro lepší regulaci teploty ve čmelínu se také doporučuje z vnější strany připevnit ke stěnám a podlaze čmelína polystyren. Pro vchodový otvor (případně s ochrannou klapkou) a větrací otvor vyřízneme v polystyrenu příslušné otvory nebo potřebný souvislý kolmý pásek. Od vchodu se vede úlem při straně a pak v pravém úhlu při boční stěně asi 3–4 cm od konce zadní stěny tunýlek o světlosti cca 2,5 cm. Ten můžeme snadno nahradit elektrikářským „husím krkem“ o světlosti nejlépe 1,8 cm, který se ohne a připevní ke stěnám. Tunýlek není nutný, ale královna přijme útulek s delším a lomeným vchodem raději, neboť se v takovém čmelínu cítí bezpečněji. Z vnější strany čmelína se pod vletový otvor umístí česno (přistávací a vzletová ploška) tak, aby mělo plochu asi 5 x 3 cm. Pokud plánujete v budoucnu instalovat ochranou klapku, je účelné, aby česno mělo velmi podobné rozměry přistávací plochy. Střecha úlu by měla být dobře přiléhající dřevěná deska, dobré je pod ni vložit silnou látku, která odstraní netěsnosti a úlek lépe tepelně izoluje. Je velmi účelné ještě navíc přikrýt střechu něčím, co zabrání provlhnutí, nebo dokonce prosáknutí dřevěné střechy deštěm, například kusem linolea nebo silného igelitu.

Pokud si zakoupíme již hotový čmelín, tak je vše snadnější, přesto i tyto čmelíny se doporučují v případě velmi chladného anebo naopak extrémně teplého počasí více izolovat.

Musíme sami umělý čmelín čmelákům vyplnit do ¾ prostoru teplodržným materiálem tak, aby přístup k hnízdu byl od konce vchodové rourky volný. Protože královny zejména některých druhů a jejich první dělnice si tento materiál stmelí cca na ½ prostoru, není vůbec na škodu naplnit vnitřní prostor čmelína tímto materiálem ještě více, ale samozřejmě tak, aby se v něm čmeláci mohli volně pohybovat. Pozor také na ucpání vchodového otvoru. Obecně však platí, že je vždy prospěšnější vložit materiálu více než méně. Čmeláci jsou tak lépe chráněni před extrémy počasí. K vyplnění je možné zakoupit speciální výplň čmelínů nebo použít krejčovskou vatu (například dříve běžně používaná podšívka nebo vycpávky ramen kabátu). Pozor však na naftalín a silonové náhražky v podšívkách i vycpávkách. Nesmí se používat ani běžná vata, ve které se mohou čmeláci zamotat a zemřít. Krejčovskou vatu jde do jisté míry nahradit surovou bavlnou, koudelí, rozcupovanými vatovými izolačními pásy na vodovodní potrubí, hoblinami, nastříhanými hadrovými kousíčky se suchým mechem a trochou suchého listí nebo sena, myším hnízdem a podobně. Rozhodně neplníme čmelín pískem. Neměli bychom také používat žádné syntetické materiály. Čmeláci totiž výstelku při stavbě hnízda usilovně zpracovávají, trhají a žvýkají, což s umělými materiály moc nejde. Náplň roztrháme na jemné chmýří, takže vznikne načechraný kopeček. Od konce vchodové rourky do hnízda vytvoříme prstem otvor jako imitaci myšího vchodu do hnízda – a čmelín je připraven.

Zdroj: Čmelák
Zveřejněno dne: 5.6.2016


SiteMAP