Sýry nejsou jen doménou průmyslu, může je dělat každý, kdo je ochotný se tímto oborem zabývat a koho to baví. Je možné si vyrobit jogurt, čerstvý sýr, plísňovýsýr, domácí tvaroh, ba i tvrdé a polotvrdé bochníky sýra. Na internetu je široká škála nabídek těchto kurzů. V cyklu kurzů „VÝROBA SÝRŮ“ se naučíte dělat sýry dobře, snadno a s radostí. Obsáhnete kompletní sortiment, včetně zakysaných výrobků. Je jedno, zda se budete sýrařstvím živit, nebo je budete dělat „jen tak pro sebe“. Když pochopíte podstatu, množství nerozhoduje.
V diskuzi DOMÁCÍ PLÍSŇOVÝ SÝR se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Frank Toman.
Je pravda, že chlebová modrozelená plíseň je ta, kterou obsahuje Niva? Lze z
foto určit o jakou plíseň se jedná? Díky F. Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
V těhotenství a při přípravě stravy pro malé děti je nutné se vyhnout plísňovým sýrům. Není to jenom kvůli bakterii listérii. Problémem jsou plísňové kultury. Stačí nesprávné skladování nebo překročení doby použitelnosti a takzvané ušlechtilé plísně mohou produkovat mykotoxiny, navíc se mohou přidat ještě další nebezpečné plísně.
Několik častých a nebezpečných mýtů:
Nákaza listeriózou hrozí častěji z jiných zdrojů než z mléčných produktů, neboť mléčné produkty obvykle bývají vyráběny z pasterizovaného mléka.
Nechat plísňové sýry s prošlým datem spotřeby doma „ještě lépe uzrát“.
Tavené sýry jsou vhodným zdrojem vápníku. (Naopak: Tavené sýry obsahují fosfáty, které blokují využití vápníku. Proto nejsou příliš vhodné pro děti.)
Plíseň bramborová (Phytophthora infestans) se projevuje výskytem hnědých či šedých ploch nebo skvrn na listech, na povrchu spodních listů se objevuje bílý plísňový povlak, po kterém následuje černání stonků. Napadené plody poté zhnědnou, scvrknou se a shnijí. Rozvoj choroby usnadňuje hustá výsadba. Plíseň bramborová se velmi ráda šíří za vlhkého počasí a za nízkých nebo kolísavých teplot. Pokud není včas zastavena, může způsobit uhynutí celé rostliny.
Ochranou je napadené listy a plody stříhat a zničit hned, jak se objeví první příznaky (napadené rostliny patří na oheň, ne do kompostu!!!). Již v průběhu měsíce června, zvláště je-li vlhký, používejte preventivní postřik přípravkem Ortiva (přípravek je širokospektrální a působí i proti ostatním chorobám rajčat). Jednou za 2 až 3 týdny použijte Kuprikol nebo jiný měďnatý fungicid. Pěstujete-li rajčata ve skleníku, kontrolujte, zda je dobře větraný, zvláště pak za teplých letních nocí.
Jak vypadají rajčata napadená plísní bramborovou, se můžete podívat tady: plíseň rajčat foto.
Těstoviny uvařte v osolené vodě do měkka dle návodu. V menším hrnci nechte rozehřát olej, přisypte do něj mouku a připravte světlou jíšku. Pomalu přilévejte bílé víno a smetanu. Omáčku osolte, opepřete a povařte asi 10 minut. Poté přidejte nastrouhaný sýr a nechte jej v omáčce pozvolna na mírném ohni roztavit. Na talíři těstoviny přelévejte sýrovou omáčkou a ihned podávejte.
Těstoviny s nivovou omáčkou
Suroviny:
250 ml smetany ke šlehání
150 g nivy
1 balíček těstovin
sůl, pepř
koření: bazalka, muškátový květ
Postup:
Smetanu pozvolna přiveďte k varu, přidejte nastrouhaný plísňovýsýr, omáčku jemně dosolte, opepřete, přisypte trochu muškátového květu a sušené bazalky a za stálého míchání povařte do „hladka“. Dle návodu na obalu uvařte těstoviny a před podáváním omáčku s těstovinami smíchejte. Vynikající je dozdobit omáčku růžičkami brokolice povařené v osolené vodě a dušenou šunkou pokrájenou na čtverečky.
Dříve byl tento dort pouze pečený, v dnešní době se připravuje i v nepečené variantě. Lze jej připravit podle původní receptury, tedy čistě sýrový, nebo s různými příchutěmi, které bývají obohaceny i o ovoce nebo čokoládu.
Hlavními ingrediencemi jsou tvarohový čerstvý sýr, sušenky, cukr, máslo a zakysaná smetana.
První cheesecake byl vyroben na řeckém ostrově Samos. Formy na něj byly nalezeny právě na tomto místě a datují se k roku 2000 před naším letopočtem. Sýr a sýrové výrobky zde byly už daleko dříve, první nálezy jsou však datovány až k tomuto roku. V Řecku byl cheesecake považován za výborný zdroj energie a byl podáván sportovcům během prvních olympijských her v roce 776 př. n. l. Jednoduchá verze cheesecaku s pšeničnou moukou, medem a sýrem byla také servírována na řeckých svatbách.
Zatímco se v Americe se ustaloval pohled na cheesecake, v Evropě se stále experimentovalo s jeho variantami. Například Italové používají sýr Ricotta, Řekové sýr Mizithra nebo Feta. Němci dávají přednost tvarohu a Japonci používají kombinaci kukuřičného škrobu a vaječných bílků.
Přestože lze považovat cheesecake za sladký dezert se stejnými základními ingrediencemi, existují i speciální verze, které obsahují plísňovýsýr, mořské plody, pikantní chilli nebo dokonce tofu. Přes 4000 let úprav vedlo k dnešním stovkám druhů cheesecaků a vy si tak můžete vychutnat tuto delikatesu v restauracích nebo i ve vlastní kuchyni.
Chlebíčky se podávají zejména při různých oslavách a setkáních s přáteli. Připravené chlebíčky nechte odležet, chraňte je pouze před oschnutím. Rozležením se provlhčí pečivo, přestane se drobit, zvláční a chutě se tak nějak lépe spojí.
Co je třeba:
základní surovinou je bílá veka (to je klasika) – v současné době se v této oblasti poměrně experimentuje a používají se i bagety (světlé i tmavé), housky, popřípadě jiné druhy pečiva
Další suroviny se volí dle toho, jaký chlebíček budete vyrábět. K tradičním surovinám patří:
vlašský salát, bramborový salát
uzeniny – šunka, debrecínka, uherák, herkules a další
vejce – vařené natvrdo
sýr – je možné použít různé druhy, od plátkového přes plísňový až po tavený
pomazánky – budapešťská, česneková, rybí atd.
kyselá okurka
zelenina – okurka, rajče, paprika
Fantazii se meze nekladou, hodí se i olivy, oříšky, majonéza a podobně.
Postup:
nejdříve nakrájíte veku (šířka plátků i velikost záleží na tom, jak velké a „tlusté“ chlebíčky chcete vyrábět)
poté ji potřete máslem či pomazánkou
následně začnete chlebíčky zdobit (suroviny se skládají vesměs vedle sebe, nikoliv na sebe)
Fantazii se meze nekladou, a tak záleží jen na vás, co na chlebíček dáte. Je třeba jen dávat pozor, aby se chutě vyloženě „netloukly“. Vyrobit chlebíček lze i tak, že se na každý konec položí rozdílné chuti. Prostředek pak může být neutrální.
Tip: Uzenina by měla být nakrájená na tenké plátky, poté se tvaruje do kornoutků.
U juky se můžete setkat s těmito chorobami a škůdci:
šedá plíseň
příznaky: zelený plísňový povlak na listech
ochrana: napadené listy odstraňte a rostlinu ošetřete fungicidním přípravkem
virová skvrnitost
příznaky: špičky listů jsou žlutě skvrnité
ochrana: napadené rostliny odstraňte, zbylé ošetřete proti mšicím, které virus přenášejí
skvrnitost listů
příznaky: na listech se zpočátku objevují drobné hnědé skvrnky s vyvýšeným okrajem a žlutým lemem; skvrny jsou nejprve nepravidelně rozmístěny, později se slévají
ochrana: odstraňte silně napadené části rostlin, k chemické ochraně můžete použít i speciální postřik; přestaňte rostlinu vlhčit
vlnatky a štítenky
příznaky: pletivo listů je prosvětlené, pod lupou jsou viditelné bělavé válcovité vlnatky, u silně napadených listů hnědnou okraje
ochrana: silně napadené části juky odstraňte, rostlinu čas od času mírně roste nebo osprchujte; pokud juka není vystavena přímému slunečnímu záření, lze ji ošetřit přípravky na bázi minerálního oleje, u větších ploch můžeme oba druhy škůdců stříkat lihem
puklicovití
příznaky: na listech se objevují světlá místa po sání, pod hnědými štítky se vyvíjí mnoho mladých jedinců, kteří se pevně usazují podél listových žilek a později hnědnou; při silném napadení jsou listy znečištěné lepivou medovicí, na níž se usazuje saprofytická čerň – listy jsou špinavé
ochrana: silně napadené listy odstraňte, listy opatrně ošetřete vatovým tamponem namočeným v jedlém oleji a opakovaně ošetřete postřikem na bázi minerálních olejů, puklice se totiž pod olejovým filmem udusí
třásněnky
příznaky: části listů se nerovnoměrně zbarvují do bílo-žluta, především na rubu listů jsou viditelné tmavé kupky exkrementů, což je pro napadení třásněnkami charakteristické
ochrana: drobní žlutí až hnědí dospělci se zdržují převážně na rubu listů a nízká vlhkost společně s vysokou teplotou podporují jejich rozmnožování. Takže prevencí je rosení a snížení pokojové teploty. Přítomnost třásněnek včas zjistíte za pomoci modrých lepových desek.
Původ plísňových sýrů je zřejmě v povídce o selce, která zapomněla sýr ve sklepě. Když ho po čase našla, na jeho povrchu již byla bílá plíseň. Selka ho chtěla nejdříve vyhodit, ale nakonec ho ochutnala. Překvapila ji skvělá a zajímavá chuť. Tento příběh se stal ve francouzské vesnici Camembert – a jméno tohoto města dalo název lahodnému sýru. Camembert se ve Francii vyrábí už od roku 1791.
Náš český Hermelín dostal jméno podle podoby bílé plísně s kožešinou hermelínového pláště z kůže hranostaje. Historie českého Hermelínu sahá do 1. poloviny 20. století.
Dělení plísňových sýrů:
s plísní na povrchu: Camembert, Brie, Hermelín;
s plísní uvnitř: Niva, Gorgonzola, Rokfór.
Hermelín má kulovitý tvar (vypadá jako puk) a má jemnou ušlechtilou plíseň na povrchu. Sýr se uvnitř mění, dokonce zraje i poté, co si jej přivezete domů z nákupu. Čím déle máte Hermelín uložený v lednici, tím je měkčí a pikantnější. Zralý sýr uchovávejte v lednici při teplotě 4–8 stupňů Celsia.
Sýr Niva je sýr s modrou plísní uvnitř hmoty. Tento kravský sýr je obdobou francouzského ovčího sýra Roquefortu. Zrají spolu s ušlechtilou plísní Penicillium Rogueforti, která se přidává do mletého nebo sýřeninového sýra. Další verzí je italská Gorgonzola.
Výroba sýru Niva spočívá v odstředění syrového plnotučného kravského mléka; následuje homogenizace; pasterizace; sýření probíhá ve výrobníku. Sýřenina se zpracovává na zrno. Vzniklá směs syrovátky a zrna se pouští na pás, kde syrovátka odtéká a probíhá solení zrna koncentrovaným solným roztokem a plnění do forem, které se v pravidelných intervalech obracejí. Hmota je poté vyklápěna na nerezové palety a putuje do solných lázní. Obrovské kádě jsou napouštěny solným roztokem s danou koncentrací, kyselostí a teplotou. Po vyjmutí se bochníky nechají den okapat a ručně se solí. Propichování slouží k tomu, aby se vytvořily průduchy nezbytné pro růst plísně. Je třeba udělat asi 35 vpichů z každé strany bochníku, aby se vytvořilo dostatek vzduchových bublin s dvojím významem – umožnit přístup vzduchu, který plíseň potřebuje, a nechat zplodiny vznikající štěpením bílkovin a tuků ze sýra uniknout. Plísňové kultury se dnes pěstují na povrchu vysterilizovaných krup a do sýrové hmoty se splachují vodou. Zrání ve sklepích při stálé teplotě (8–10 °C) a vlhkosti (95 %) probíhá 5 týdnů. Nakonec se provede takzvané ošetření – z bochníků se ručně seškrabují nežádoucí plísně.
Základem je pasterizované mléko s vlastnostmi vhodnými pro výrobu sýra. Používá se nejen kravské mléko, ale také ovčí, kozí či buvolí. Jak tučné je mléko, tak tučný je výsledný sýr. Obsah tuku u mléka se upravuje odebráním nebo přidáním smetany.
Sýr tvoří pevné látky z mléka, které se oddělují pomocí srážení. Vlastnosti jako vzhled, chuť a vůně, oka v sýru nebo povrchovou či vnitřní plíseň ovlivňují kultury mikroorganismů a ušlechtilých plísní, které se přidávají ještě před srážením.
Rozlišuje se takzvané kyselé a sladké srážení. Kyselé srážení se děje pomocí bakterií mléčného kysání. Ty přetvoří laktózu na kyselinu mléčnou, díky níž se vysráží kasein. Touto metodou se dnes vyrábějí tvarohy a olomoucké tvarůžky.
Sladké srážení probíhá pomocí syřidla, což je enzym, který mléko srazí, aniž by se zvýšila kyselost. Dříve byl získáván ze žaludku telat, dnes je možné ho vyrobit synteticky i z rostlin.
Z vysráženého mléka vzniká sýřenina. Ta se míchá pomocí sýrařské harfy, zahřívá se na teplotu 50 až 60 stupňů a přitom odtéká syrovátka, dokud sýřenina nedosáhne požadované pevnosti. Dále se hmota lisuje do tvarů a mírně se osolí a může se prodávat. Takto například vznikají čerstvé sýry typu Lučina. Nebo se bochníky a jiné tvary vkládají do solného roztoku a nechají se dále zrát v podmínkách optimálních pro činnost bakterií. Oka v sýru způsobují plyny, které vznikají právě působením bakterií. Eidam zraje 2 měsíce, Ementál 6 měsíců, Parmazán 2 roky.
Tavené sýry se vyrábějí roztavením tvrdého sýra horkou párou a přidáním tavicích solí fosfátů a citrátů, které způsobují, že roztíratelná konzistence vydrží.
Recept na domácí sýr
Ingredience: 12 l mléka, 5 ml syřidla, sůl, voda, směs koření
Technologický postup: 10 až 12 l mléka (neupravené, domácí) zahřejte na 63 °C (provedete takzvanou termizaci, při níž by se podle pravidel měla vysoká teplota udržovat po dobu 30 minut) a po zchladnutí na 40 °C vmíchejte jeden kelímek dobré zakysané smetany. Po 20 minutách, kdy se v mléce namnoží naočkovaná mikrobiální kultura, důkladně vmíchejte 5 ml syřidla zředěného trochou vody. Důkladně vše promíchejte a opět zahřejte na 40 až 50 °C. Po 30 až 60 minutách vznikne takzvaná sýřenina, která má konzistenci pudinku. Sýřeninu promíchejte čistou rukou, dokud se nezačne na povrchu srážet syrovátka. Část jí slijte, abyste dál nezahřívali celý objem (některé postupy doporučují sýřeninu nakrájet nožem na kostky). Na dně kastrolu se musí usadit tuhá sraženina, kterou je třeba scedit. Přes cedník hmotu zároveň důkladně vymačkejte. Tento základ sýra můžete promíchat s libovolnými bylinkami či kořením dle chuti (osvědčila se například kořenicí směs na grilovaný sýr). Základ sýra vraťte do děrované nádoby, šikovně jej zatižte a nechejte 12 až 24 hodin lisovat (záleží na tom, jak tuhý sýr požadujete). Nakonec bochník rozdělte na části, které namočíte na tři hodiny do slané lázně (160 g soli/1 l vody). Sýr pak získá slanou chuť. Další možností je, že sýr nemusíte nechávat zrát, ale rovnou ho podávat.
Domácí sýr trochu jinak
Ingredience: 4 l syrového mléka, mléčná kultura (náhrada kysaná smetana, podmáslí s živou kulturou nebo jogurtem), 2 lžičky syřidla, sůl
Technologický postup: Mléko zahřejeme na 72 až 74 °C, pak ho zchladíme na teplotu 30 °C a naočkujeme 2 lžičkami mléčné kultury, například smetanové sušené kultury Laktoflora. Řádně promícháme a necháme asi 30 minut stát. Poté při teplotě 27 až 30 °C přidáme 1 až 2 lžičky syřidla. Opět důkladně promícháme a necháme v klidu stát při pokojové teplotě po dobu asi 2 hodin. Srážení probíhá pozvolna. Vytvořenou tužší sýřeninu lehce pokrájíme asi na třícentimetrové čtverce. Počkáme další půlhodinu až hodinu, dokud nevystoupí na povrch syrovátka. Použít můžeme i jiný „výrobník“ − třeba uzavřenou čistou nádobu, kterou proděravíme asi milimetrovými otvory, vzdálenými od sebe po obvodu 2,5 až 3 cm (na spodku nádoby i méně). Pak naběračkou polotovar o objemu asi 3 l zbavíme zbylé syrovátky. Například pomocí síta nebo jemné utěrky přichycené k okraji velkého hrnce. Uvolňující se syrovátku necháme odkapávat asi24 hodin. Hmotou můžeme také občas pohnout, aby syrovátka mohla snadněji vykapávat, ale raději jen zpočátku, později už jde i o pohledný tvar bochánku. (Speciální výrobník lze převracet, takže sýr svůj tvar neztratí.) Hotový sýr na povrchu z obou stran i z boku osolíme, zabalíme (například do alobalu) a uložíme do chladničky. Sůl do sýru rovnoměrně pronikne a hned následující den ho můžeme konzumovat.
Domácí Hermelín
Postup výroby sýru typu Hermelín je obdobný jako u receptu „Domácí sýr trochu jinak“. Potřebujeme však termofilní mléčnou hermelínovou kulturu (1 lžičku na 4 l mléka). Dále pokračujeme až k solení jako v předchozím postupu. Po nasolení sýra však Hermelín musíme uložit do uzavřené nádoby (například do hrnce s pokličkou), nejlépe na mřížkovou podložku tak, aby k sýru měl i ze spodní strany přístup vzduch. Takto uložený sýr přemístíme do místnosti se stálou teplotou 14 nebo 15 °C. Sýr musíme denně obracet. Zraje 10 až 14 dní. Zralý sýr uložíme do chladničky při teplotě 4 až 6 °C.
