POPIS LIŠKY

Fotografie lišky obecné z přírody

Tady si můžete prohlédnout nejen fotografie lišky obecné z přírody, ale i jak loví.

Zdroj: Šelma liška obecná

Poradna

V naší poradně s názvem STŘÍBRNÝ MŮSTEK Z ALOBALU NÁVOD se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana.

PROSÍM o zobrazení stříbrného mustku, popis není moc srozumitelný.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.

Tady je video návod, podle kterého lze vytvořit můstek z alobalu pro bělení zubů. youtu.be/7J_zQqNGC-w

Zdroj: diskuze Stříbrný můstek z alobalu návod

Záměna s liškou

Liška bledá se odlišuje svou nažloutlou až bělavou barvou, její další rysy jsou s liškou obecnou shodné. Je jedlá a podobně vyhledávaná.

Zde můžete vidět, jak vypadá liška bledá.

Lištička pomerančová je o něco menší, má světle oranžovou dužninu. Je jedlá, ale není tak gastronomicky využitelná.

Zde můžete vidět, jak vypadá lištička pomerančová.

Lišák zprohýbaný se od lišky obecné liší ostnitým hymenoforem. Je jedlý.

Zde můžete vidět, jak vypadá lišák zprohýbaný.

Liška nálevkovitá, jejíž plodnice je na rozdíl od lišky obecné žlutohnědá, je jedlá.

Zde můžete vidět, jak vypadá liška nálevkovitá.

Hlíva olivová se od lišky odlišuje výrazně. Má zespoda klobouku vysoké, hustě uspořádané lupeny. Roste v trsech a v Česku se vyskytuje pouze vzácně. Je jedovatá.

Zde můžete vidět, jak vypadá hlíva olivová.

Zdroj: Houba liška obecná

Diskuze

V diskuzi STŘÍBRNÝ MŮSTEK Z ALOBALU NÁVOD se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milan Klas.

Popis na výrobu stříbrného můstku je totálně nesrozumitelný. Jestli takto i funguje tak to potěš koště.

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: diskuze Stříbrný můstek z alobalu návod

Lidská noha - popis

Noha člověka se skládá v podstatě ze dvou hlavních částí, a to dolní končetiny tvořené stehnem, lýtkem a holení; a nohy, která se skládá z chodidla a nártu.

Zdroj: Lidská noha

Výskyt lišky obecné

Liška obecná se vyskytuje v severnějších částech Evropy, v Severní Americe včetně Mexika, v Asii včetně Himálaje a v Africe včetně Zambie. Lišku obecnou lze v České republice najít zejména v jehličnatých lesích v borůvčí, mechu a trávě. Žije v symbióze s většinou stromů, zejména pak se smrky a borovicemi. Roste od června do října, obzvlášť v srpnu a září. Plodnice lišky obecné bývají uspořádané do kruhů, společně s podhoubím jsou situované na kružnici, v jejímž středu stojí hostitelský strom.

Zdroj: Houba liška obecná

Liška obecná Vulpes vulpes

Popis

Tělo lišky obecné je štíhlé s dlouhým huňatým ocasem a špičatýma ušima. Je podobná menšímu psovi. Délka těla dosahuje až 90 cm. Ocas je dlouhý zhruba půl metru a vyniká zejména v zimě. Celková délka těla je tedy asi 140 cm. V kohoutku je liška vysoká 30–40 cm. Její hmotnost se pohybuje v rozmezí 8–13 kg. Liška má rezavou barvu srsti na většině těla. Dolní část obličeje, konec ocasu a břicho má žlutobílé. Černá barva se vyskytuje jen na nohách a konečcích uší. Liška obecná existuje samozřejmě i v jiných barvách, jako je stříbrná a černá, ale to opravdu jen málokdy. V tlamičce skrývá 42 zubů. Lišku obecnou si je možné splést se šakalem obecným, ale rozeznáme je podle délky nohou, které má šakal delší než liška.

Chování

Liška se dokáže pohybovat jako pes, to znamená rychlostí 40 km/h. Svůj revír si značkuje trusem s pachem žláz.

Liščí nory

Liščí nora je obydlí, které slouží lišce jako úkryt a k ochraně mláďat. Vyhrabává si ji nejčastěji ve svahu kopce, strouhách, propadlinách a také v opuštěných lidských stavbách. Do nory se skrývá za špatného počasí, jinak se zdržuje převážně venku v hustých křovinách. Lišky nory používají i několik desetiletí, ale pokud se zde vyskytne svrab neboli prašivina, okamžitě ji opouštějí, pravděpodobně aby zabránili jejímu šíření. Nora se skládá z několika chodeb a na konci je komůrka, která může být 0,5–2,5 m pod zemí. Chodba může měřit až 17 m, ale nejčastěji se vyskytují o délce 5–7 m.

Rozmnožování

Liška obecná se rozmnožuje v období jara. Tak zvané kaňkování, to je liščí říje, probíhá během ledna až března. Lišky se projevují typickým voláním, protáhlým chraptivým štěkotem a lišáci je hledají podle charakteristického pachu krve, kterou lišky zanechávají na cestě. Páření probíhá uvnitř nory. Než se narodí liščata, trvá to 52–53 dní. Rodí se jich průměrně 4 na vrh, někdy i více. Liščátka jsou 12–15 dní slepá, porostlá šedou srstí, která je chrání před predátory. Mezitím se lišák stará o potravu pro lišku a ta zase zaopatřuje mláďata mlékem, a když jim zpevní chrup, což je tak ve 4. měsíci, tak i masitou potravou. V tomto období také nejvíce škodí na domácí drůbeži a mladé zvěři. V květnu už liščata skotačí před norou, hrají si na slunci a zdokonalují se v loveckých hrách. Pokud liška zjistí nebo usoudí, že byla nora odhalena člověkem, přenese liščata do jiné nory. V zimním období už nepoznáte mladé lišky od rodičů.

Zdroj: Šelma liška obecná

Jedle ojíněná popis

Jedle ojíněná je oblíbený rychle rostoucí jehličnan, který v dospělosti může dosahovat 20–25 m výšky. Růst stromu je kuželovitý. Jehlice jsou šedivé až namodrale zelené. Vyžaduje dobře propustnou písčitou a hlinitou půdu. Ze všech jedlí snáší nejlépe letní přísušky, v zimě je plně mrazuvzdorná. Vhodné použití je jako solitér i do skupinových výsadeb.

Jedle ojíněná foto

Zde můžete vidět, jak vypadá jedle ojíněná.

Zdroj: Jedle

Calocephalus popis

Calocephalus neboli krásnohlávek či drátovec je malý, hustě spletitý, stálezelený keř s jehlicovitými listy směřujícími dolů. Krásnohlávek má větve velmi blízko u sebe. Má stříbřitou barvu. Snese mořskou vodu a slaný vzduch. Calocephalus v Česku pěstujeme jako pokojovou rostlinu, přenosnou rostlinu anebo jako zahradní jednoletku, protože je citlivý na mráz. Dobrou zprávou ale je, že pohledově atraktivní zůstává krásnohlávek i dávno po tom, co uschne nebo umrzne, takže se z něj venku můžeme těšit prakticky celou zimu. Kromě nádob a závěsných košů je vhodný do obrub a na skalku.

Zdroj: Krásnohlávek

Pěstování

Pokusy o její umělé pěstování byly sice úspěšné, avšak ekonomicky nevýhodné. Liška obecná je tržní houbou, to znamená, že je možné s ní v Česku obchodovat. Ročně se lišky obecné celosvětově prodá asi 150–200 tisíc tun v celkové hodnotě 1,5 miliardy dolarů. Tato produkce pochází výhradně ze sběru ve volné přírodě.

Zdroj: Houba liška obecná

Potrava lišky obecné

Liška obecná je v podstatě nenáročný tvor. Je to prostě všežravec. Sežere od mnoha druhů rostlin až po maso opravdu vše. Složení potravy záleží na podmínkách, kde se momentálně nachází. Třeba myší sežere až 20 denně. Co nesežere, zahrabává si na svá místa, zhruba 10 cm hluboko, a když potřebuje, tak se pro to vrátí. Složení potravy můžeme rozdělit asi takto:

• Myši, hraboši, veverky, pískomilové a jiní hlodavci tvoří většinu jídelníčku. K dispozici je mají ve dne i v noci.
• Ptáci i vodní ptactvo.
• Králíci patří také mezi její hlavní kořist.
• Žížaly, housenky, brouci jsou bohaté na proteiny, a proto jsou také velice důležité v jídelníčku lišky.
• Žáby, ještěrky a ryby.
• Zajíci, kachny divoké, koroptve polní – loví převážně jejich mláďata nebo oslabené dospělé kusy.
• Srnčí zvěř – ve vysokém sněhu uloví i dospělého jedince, ale převážně se soustředí na srnčata.
• Slepice, kachny domácí, husy domácí – loví je hlavně v období liščat, kdy mají zvýšenou spotřebu potravy.
• Třešně, švestky, maliny, borůvky – nesmí být kyselé.
• Mršiny – hledá podél silnic, i když obětí se může stát ona sama.
• Odpad – zbytky v okolí domů, ale i žrádlo pro kočky.

Zdroj: Šelma liška obecná

Houby na sucho podle moravského receptu

Takhle se zavařují houby na Moravě. Houby zavařované na přírodní způsob bez nálevu. Zdá se to divné, ale můžu jen doporučit, houby jsou skoro jako čerstvé, zůstává v nich chuť a částečně i tvar.

Ingredience

• směs zdravých lesních hub (václavky, hřiby, lišky, pýchavky, kotrče, atd.)

Postup

Houby na zavařování použijeme jen zdravé, nakrájíme na libovolné kousky. Lišky a václavky a všechny houby, které mají pod kloboukem žebrování umyjte vodou na sítku. Hřiby a ostatní houby jim podobné vodou nemyjte, ale očistěte nasucho.

Houby poměrně surovým způsobem, bez milosti, natlačte do sklenic a při tom se snažte, abyste z nich neudělali kaši. Houby při zavařování trochu zmenší svůj objem, tak abychom ve sklenicích nakonec něco měli.

A teď přijde hlavní překvapení tohoto receptu: do sklenic už nedáme nic, opravdu vůbec nic, jen je dobře zavřeme a sterilizujeme 90 min ve vodě horké 90 °C. Vyndáme a za 24 hodin znovu sterilizujeme 60 min zase při 90 °C. Po první sterilizaci zmenší svůj objem, ale po té druhé už ne. Houby zavařené touto moravskou vychytávkou vydrží až dva roky, možná i déle. Platí ale pravidlo, že při každém otevření sklenice nejprve přičichněte k obsahu. Pokud neucítíte nepříjemný zápach, tak je vše bezpečné. V opačném případě se to nepovedlo a celý obsah sklenice vyhoďte.

Zavařené houby se pak dají použít jako ty čerstvé, například do omáčky, polévky, pod maso, smaženice, kulajda, atp.

Zdroj: Zavařování hub na sucho

Zajímavosti o lišce obecné

• Značení teritoria probíhá v nočních hodinách.
• Značí močí a trusem.
• Nástrojem komunikace jsou pachové žlázy při kořeni ocasu.
• Nemoci lišky jsou hlavně prašivina, vzteklina a tasemnice liščí. Vzteklina se v civilizovaných zemích očkuje. Prašivinu a vzteklinu mohou chytit i domácí mazlíčci nebo hospodářská zvířata.
• V mnoha literárních dílech vystupuje jako vychytralé zvíře.
• Pokud se vám zdá o lišce, v mnoha snářích to souvisí s úspěchem nebo sexualitou.
• Pro myslivce je liška obecná přemnoženou zvěří.

Zdroj: Šelma liška obecná

Jedle bělokorá popis

V České republice roste jedle bělokorá ve všech okrajových i vnitrozemských pohořích. Jedle bělokorá je strom dorůstající výšky 55–60 m s průběžným přímým kmenem, který může mít až 2 m v průměru, a s pravidelným přeslenitým větvením. Koruna je zpočátku kuželovitá, později válcovitá, ve stáří s vrcholem nezřetelným, jakoby uťatým. Větve odstávají rovnovážně téměř v pravém úhlu. Větvení druhého řádu bývá úplně ploché. Borka je hladká, bělošedá, ve stáří podélně rozpukaná. Jedle má výrazný kůlový kořen a také z postranních kořenů vysílá hluboko sahající upevňovací kořeny, proto je dobře zakotvena v půdě. Letorosty světle šedé, tmavošedě chlupaté, pupeny vejcovité, světle hnědé, nepryskyřičnaté. Jehlice jsou ploché, 2–3 cm dlouhé, na líci tmavě zelené, lesklé, na rubu se 2 bílými proužky. Samčí šištice jsou žlutavé, samičí zelené, později nafialovělé, při dozrávání dřevnatí. Šišky jsou vzpřímené, válcovité, až 25 cm dlouhé, rozpadavé.

Jedle bělokorá foto

Zde můžete vidět, jak vypadá jedle bělokorá.

Zdroj: Jedle

Hrách setý popis

Hrách setý (Pisum sativum), lidově nazývaný hrášek, patří do skupiny plodin označovaných jako luskoviny. Jde o hospodářsky významnou jednoletou popínavou rostlinu z čeledi bobovitých (Fabaceae). Kvete bíle se žlutým nebo zeleným nádechem. Plody jsou lusky, které obsahují dužnatá semena – hrášky.

Hrách pochází z východního Středomoří a Malé Asie, nyní roste od jižní Evropy až po jihovýchodní Asii a Afriku. Starší odrůdy byly s drobným zrnem, až později se začal pěstovat hrách velkozrnný. Zejména v 17. a 18. století byl hrách jako pamlsek labužníků dostupný pouze vyšším vrstvám obyvatel. Teprve v 19. století se stal běžnou luštěninou.

V současnosti mohou hlavně sportovci, děti ve vývinu a těžce fyzicky pracující lidé čerpat z této zdravé luštěniny energii, neboť její výživná hodnota je vysoká zejména pro vysoký obsah proteinů. Tato hospodářsky významná luštěnina se pěstuje nejen na zahrádkách, ale i na polích. Jako krmivo je hrách vhodný pro všechny druhy hospodářských zvířat.

Zdroj: Hrách setý

Jedle kavkazská popis

Jedle kavkazská (Abies nordmanniana) je vždyzelený jehličnan, který byl pojmenován podle svého objevitele, finského botanika Alexandera Nordmanna. Jedle kavkazská je jehličnatý strom pocházející z Turecka a Kavkazu. Zde vyrůstá až do výšky 60 m. V Evropě vyroste maximálně do 30m výšky. U mladších stromů je koruna úzká a kuželovitá, později sloupovitější. Vrchol je výrazně zašpičatělý. Ve středu koruny jsou hustší a zároveň vodorovně odstávající větve. V horní části stromu pak více směřují vzhůru, ale méně než u jedle bělokoré. Mladé stromy mají matně šedou a hladkou borku. Staré stromy pak mají borku rozpraskanou. To způsobuje, že na kmenu vznikají nepravidelně velká políčka připomínající šupiny na rybě. Velmi husté, čárkovité, dvouřadě rozložené, dopředu směřující a zřetelně rýhované jehlice jsou 2–3 cm dlouhé. Svrchní strana je tmavozelená a lesklá, spodní se pak vyznačuje dvěma bílými řadami průduchů. Při rozmělnění v dlani vykazují výrazné aroma po ovoci. Samičí šištice rostou pouze v oblasti vrcholu stromu, v době zralosti dosahují až 15 cm. Jako u jiných jedlí jsou válcovité. Mladší šištice jsou bledě zelené, později nahnědlé.

Zdroj: Jedle

Popis podle receptu Kluci v akci

Kluci uvádějí, že na 5 až 6 porcí budete potřebovat:

• 2 velké cibule
• 6 stroužků česneku
• 2 lžíce sladké mleté papriky
• kohoutí, slepičí, kuřecí vývar nebo vodu
• 1 kohouta
• sůl
• snítku rozmarýnu
• 1 lžičku mleté papriky
• 250 ml 33% smetany
• 1 kapii nebo červenou papriku
• 4 žampiony
• slunečnicový olej

Postup

Kluci v akci nejprve na oleji orestují do sklovata na kostičky nakrájenou cibuli, přidají česnek, zarestují, pak zapráší mletou paprikou, krátce osmahnou, zalijí vývarem, osolí a přivedou k varu.

Části naporcovaného kohouta Kluci v akci na straně kůže naříznou, osolí, opečou na oleji ze všech stran dozlatova, přihodí snítku rozmarýnu, během opékání lehce popráší mletou paprikou, poté maso vyjmou (olej uchovají i se snítky rozmarýnu) a vloží do základu na omáčku, přiklopí, dusí do měkka, na závěr zalijí smetanou, nechají přejít varem a podávají.

Na oleji po opečeném mase Kluci v akci orestují papriku na krájenou na nudličky a na větší kousky nakrájené žampiony. Papriku s žampiony kladou na každou porci kohouta, navrch ozdobí snítkou opečeného rozmarýnu.

Jako přílohu doporučují Kluci v akci špecle, bramborové noky, knedlíky nebo rýži.

Zdroj: Jak dělají kuře na paprice Kluci v akci

Recepty

Liška obecná je jedlá, ceněná a chuťově výtečná, se specifickým aroma. Díky obsahu chuťových látek rozpustných v tucích se liška obecná vyjímá ve smetanových omáčkách či v kyselých pochutinách, taktéž se nakládá do octa. Je vhodná k drcení na kořenicí houbový prášek. Je možné ji zamrazovat. Plodnice má pevnou konzistenci, kterou si zachovává i při tepelné úpravě, je však poněkud těžce stravitelná.

Lišky v sýrové smetaně

Ingredience: miska čerstvých lišek, olivový olej, zeleninový vývar, jarní naťová cibulka, máslo, sýr s modrou plísní, smetana na vaření, sůl a mletý bílý pepř

Postup: Houby obdělejte na troše oleje, podlijte osoleným vývarem, přiklopené čtvrthodinku poduste a odstavte. Na lžíci másla zpěňte jemně pokrájenou bílou část cibulky, přidejte nastrouhaný sýr, přilijte smetanu, přiveďte k varu, míchejte a rozvařte dohladka. Přidejte houby, pokrájenou nať cibulky, dle chuti přisolte a okořeňte, krátce promíchejte a servírujte. Příloha: vařené brambory nebo dušená rýže.

Bazalkové nudle s liškami

Ingredience: 10 dkg čerstvé houby lišky obecné, 1/2 balení širokých nudlí, 1 čtvrtka sýra Gran Moravia, 15–20 kusů čerstvé bazalky, dle chuti olivový olej, sůl, celý kmín, máslo

Postup: Začneme tím, že si dáme vařit široké nudle dle návodu na balení. Mezitím si dobře opláchneme a od případných nečistot očistíme čerstvé lišky. Do pánve si dáme rozpustit trochu másla, do kterého nasypeme špetku celého kmínu a necháme provonět. Přidáme oprané a okapané houby a zlehka orestujeme. Podusíme ve vlastní šťávě, dokud nejsou měkké. Trvá to cca 5 minut. Do vyšší nádoby (nejlépe vysoká sklenice, do které se nám vejde pracovní část tyčového mixéru) vložíme 15–20 lístků čerstvé oprané bazalky, přilijeme olivový olej a nastrouhaný sýr Gran Moravia. Mixujeme poté společně ponorným mixérem zcela do hladka. Scedíme uvařené široké nudle, které přendáme po scezení do střední mísy a přidáme bazalkovou pesto omáčku zelené barvy. Poctivě promícháme, dokud se omáčka nenalepí na nudle. Nudle přendáme do hlubokého talíře a bohatě je posypeme na másle podušenými liškami.

Dušené lišky

Ingredience: 400 g lišek, tuk, 1 stroužek česneku, mletý pepř, sůl, petrželová nať

Postup: Lišky očistíme, větší nakrájíme na poloviny, opláchneme pod tekoucí vodou a necháme okapat. Rozpálíme tuk, přidáme prolisovaný stroužek česneku, krátce podusíme, přidáme houby a dusíme tak dlouho, až jsou měkké a šťáva vydušená. Osolíme, opepříme, promícháme s nasekanou petrželovou natí a podáváme jako přílohu k masu nebo samotné pouze s pečivem.

Polévka z lišek

Ingredience: 250 g lišky obecné, 2 kostky zeleninového bujonu, svazek mladé cibulky, pažitka, 100 g másla, 1 mrkev, 4 brambory, sůl, nové koření

Postup: Na másle orestujeme na jemno nakrájenou mladou cibulku a na hrubo nastrouhanou mrkev. Přidáme lišky, větší nakrájené a menší necháme vcelku. Společně restujeme a následně dusíme na másle. Do hrnce nalijeme cca 2 litry vody s rozdrobenými kostkami zeleninového bujonu, přidáme 4 kuličky nového koření a na malé kostky nakrájené brambory. Za občasného míchání cca po 30 minutách dochutíme pažitkou, oříškem másla a dle potřeby můžeme ještě osolit.

Koláč s liškami

Ingredience: 250 g hladké mouky, 1 vejce, 90 g vepřového sádla, sůl, 300 g lišek, 3 šalotky, 2 lžíce olivového oleje, 1 lžíce másla, 2 lžíce sekané petrželky, pepř, 6 lžic mléka, 5 žloutků, muškátový oříšek

Postup: Z mouky, soli, vejce, 75 ml vlažné vody a sádla vypracujeme těsto a dáme na 30 minut do chladničky. Houby otřeme vlhkou utěrkou. Šalotky posekáme a s houbami dusíme na oleji a másle. Vmícháme petrželku, osolíme, opepříme. Těsto rozválíme na vymazaném plechu a rozložíme na ně houby. Rozšleháme mléko se žloutky, osolíme a směsí houby zalijeme. Pečeme v troubě při 190 °C asi 15 minut.

Nakládané lišky

Ingredience: 1 kg lišek, 1 svazek čerstvého kopru, 1 malý křen, 7 dl vody, 2,5 dl octa, asi 60 g cukru, nebo podle chuti, 10 kuliček celého pepře, 5 bobkových listů, špetka mletého kmínu, 2 polévkové lžíce soli

Postup: Křen očistíme, oloupeme a nakrájíme na hranolky. Lišky očistíme a větší přeřízneme napůl. Do čistých sklenic naplníme spolu s křenem a koprem (jednu celou snítku do každé sklenice). Všechny přísady na nálev, což je voda, ocet, cukr, pepře, bobkové listy, kmín a sůl, svaříme a po vychladnutí nalijeme do připravených, naplněných sklenic a dobře uzavřeme. Sterilujeme 20 minut při 80 °C.

Zdroj: Houba liška obecná