Téma: 

provzdušnění

Vertikutace

Vertikulace, nebo vertikutace

Vertikutace je správný název, který označuje provzdušnění trávníku (jeho prořezání). Často se používá také slovo vertikulace, což je špatně. Jediný správný termín pro tuto činnost je opravdu vertikutace.

Zdroj: Vertikutace
Zveřejněno dne: 18.2.2016

Vertikutace

Vertikutace trávníku

Dokonalého trávníku bez vertikutátoru stěží dosáhneme. Práce s ním je jednoduchá, zejména je-li vertikutátor motorový. Vertikutaci provádíme alespoň jednou do roka, vždy na jaře. Optimální je provzdušnění dvakrát za sezonu. Trávník musí být posekaný, aby stroj mohl bez problémů pracovat. Po ošetření vertikutací je dobré trávník hodně zalít, popřípadě pohnojit.

Jde v podstatě o vertikální prořezání travního drnu do hloubky 3 cm, tímto úkonem se travní koberec provzdušňuje a zbavuje plsti, která omezuje cirkulaci vody a vzduchu a vytváří vhodné prostředí pro rozvoj různých chorob. Řez rovněž ničí dvouděložné plevele a podpoří odnožování trav, trávník se tak celkově zmladí.

Jak jsme již zmínili, ideální je trávník provzdušnit dvakrát ročně – na jaře a na podzim. U více namáhaných ploch lze vertikutaci provádět i častěji, vždy podle momentálního stavu ošetřované plochy. Ideální jarní dobou na provzdušnění je duben až polovina května, v případě brzkého jara můžeme začít už na konci března. Podzimní vertikutace se pak obvykle provádí od konce srpna až do závěru září, opět podle aktuálního počasí a stavu trávníku.

Při samotné vertikutaci je potřeba vždy brát v potaz aktuální stav travního koberce. Chybou by bylo pustit se do úprav přemokřené nebo namrzlé plochy. Vhodnou dobou je stav, kdy tráva začíná rašit. Pokud byste se pro vertikutaci rozhodli později, je potřeba trávník nejdříve pokosit na výšku 3 až 4 centimetrů. Samotná hloubka provzdušnění by měla být maximálně do 4 mm. Jinak hrozí, že byste trávníku spíš ublížili, než prospěli. Pokud máte před sebou velmi zanedbanou plochu plnou mechu a travní plsti, doporučuje se vertikutovat ještě jednou, a to do kříže. Teprve takto očištěný a ozdravený trávník by se měl pohnojit a případně dosít.

Při nastavení je klíčové zvolit správnou hloubku. Příliš hluboká vertikutace poškodí kořeny trávníku a napáchá více škody než užitku. Správně nastavený vertikutátor by měl zanechávat jen mělké stopy, žádné hluboké brázdy. I když po vertikutaci může trávník vypadat nepěkně, zdravý pažit se rychle zase vzpamatuje.

Při vertikutaci rozhodně nezatáčejte a nezkoušejte couvat. To může být problém na nerovném povrchu, proto pokud máte nerovný terén, volte raději modely s jednou nápravou a válcem v její ose.

Provzdušňovat můžete ručním, elektrickým nebo benzínovým vertikutátorem. Ruční vertikutátory se používají na zahradách do 200 m2, elektrické do 500 m2 a benzínové nad 500 m2.

Ruční kypřič trávníku Gardena combisystem má nože vyrobené ze speciálně kalené a pozinkované nerezové oceli. Při pohybu s kypřičem pronikají tyto nože do hloubky několika milimetrů do trávníku a odstraňují nežádoucí travní plsť a odumřelou trávu. Práci usnadňují robustní kola se speciálním vzorkem a nosnou osou. Pracovní šířka kypřiče je 32 cm. Kypřič trávníku je vhodný pro všechny násady z řady Gardena combisystem, doporučená délka násady je 180 cm. Záruční lhůta je 25 let. Doporučená maloobchodní cena činí 1 690 Kč.

Výhodou elektrického vertikutátoru VIKING LE 540 je výrazně tišší provoz, žádoucí především v obytných zónách v okolí domů. Za pomoci sedmi dvojitých nožů trvale odstraňuje mech, zplstnatělou trávu a plevel, přičemž lehce narušuje a tím provzdušňuje půdu. Doporučená cena tohoto provzdušňovače vybaveného elektrickým motorem je 9 990 Kč.

Na velký nebo členitý pozemek se vyplatí pořídit si spíše vertikutátor s benzínovým motorem. Ten oceníte zejména v případě péče o zahradu s mnoha stromy, kde by vám elektrický kabel práci komplikoval a ztěžoval. Cub Cadet CC V 40 B s ocelovým podvozkem a výkonným motorem o objemu 123 cm³, který je vybaven důmyslným systémem 2 v 1, je výhodný v tom, že obvyklý systém dvou válců (jeden s drátky a jeden s noži) je zde nahrazen válcem jedním, který je osazen jak 17 dvojitými noži, tak zároveň 16 dvojitými pružnými drátky. Výměnou válců se proto nemusíte zatěžovat. Travní provzdušňovač Cub Cadet CC V 40 B pořídíte za cenu od 13 990 Kč.

Vertikutátor se na první pohled podobá sekačce, jen je o něco menší. Má odnímatelný koš na sběr travního odpadu, který se používá v případě, že nechcete nechat zbytky trávy zetlít.

Zdroj: Vertikutace
Zveřejněno dne: 18.2.2016

Jak zazimovat zahradu

Jak zazimovat trávník

Zazimování trávníku začíná již na konci září. Na konci měsíce září až do poloviny října je vhodné provést důkladnou vertikutaci a hluboké provzdušnění vidlemi nebo hřebíkovým válcem. Nezřídka se na podzim stává, že se v důsledku častých srážek trávník doslova zašlapává do rozměklé hlíny a není schopen stejně rychle regenerovat. Proto je vhodné po vertikutaci a provzdušnění rozhodit na povrch trávníku vrstvičku písku a důkladně prohrábnout. Písek v trávníku působí jako mouka na těstě a navíc zlehčuje jílovité půdy.

Velmi důležitou částí podzimních prací je hnojení. Na podzim se hnojí trochu více, aby měl trávník dostatek živin na zimní období. Na podzim je také nejlepší čas na zasypávání a zarovnání povrchu.

Zdroj: Jak zazimovat zahradu
Zveřejněno dne: 22.2.2016

Péče o trávník

Vertikutace a aerifikace

Vertikutace je vertikální řez travního drnu. Provádí se speciálními vertikutačními hráběmi, na větších plochách motorovým vertikutátorem. Nože se zařezávají do hloubky 3–5 mm kořenové sféry, čistí travní drn od odumřelé travní hmoty a umožňují přístup vody, živin a světla do trávníku. Vyhrabané zbytky hmoty je možno kompostovat. Po tomto zásahu je důležité přihnojení trávníku nejlépe plným kombinovaným hnojivem v případě jeho dobrého stavu, nebo u poškozených trávníků přihnojení rychleji rozpustnými dusíkatými hnojivy pro včasnou regeneraci.

Aerifikací se rozumí provzdušnění půdy aerifikačními vidlemi nebo aerifikačním válcem. Duté hroty tohoto nářadí pronikají do hloubky 100–120 mm, odkud na povrch vynášejí válečky půdy. Vzniklé otvory se zasypávají ostrým křemičitým pískem, čímž dochází k úpravě vzdušných a vodních poměrů v půdě. Aerifikaci provádíme v případě silně utuženého travního drnu a půdy nebo při povrchovém přemokření.

Zdroj: Péče o trávník
Zveřejněno dne: 14.6.2017

Přesazování pokojových rostlin

Půda pro pěstování pokojových rostlin

Zdravá půda je klíčem úspěchu v pěstování pokojových rostlin. Většině pokojových rostlin se nejlépe daří v bohaté, dobře odvodněné půdě, směs by měla být porézní pro kořenové provzdušnění a zároveň schopná udržet vlhkost a živiny.

V závislosti na typech a druzích rostlin nabízejí zahradnické prodejny vhodné substráty. Koupit si můžete univerzální substrát, ale také substrát určený pro určitý typ rostlin. Mnoho směsí obsahuje jako odvodňovací prvek perlit a pro udržení vlhkosti rašelinu. Zemina neznámého původu může obsahovat škůdce i choroboplodné složky, proto vždy čtěte všechny informace.

Kdo chce, může si vytvořit substrát z vlastní zahrady. Je však potřeba do kvalitní zahradní zeminy přidávat další prospěšné látky, proto tuto práci doporučuji nechat jen opravdu zkušeným zahrádkářům.

Druhy specifických půdních směsí

  • Kvetoucí rostliny – obecně se jim daří ve směsi obsahující organické složky k zadržování vody, jako je rašelina, která má tendenci držet květinu neustále vlhkou.
  • Kaktusy a sukulenty – vyžadují hodně odlišný mix než běžná pokojová rostlina. Pokud byste dali kaktus do standardní směsi pro pokojové rostliny, bude vám hnít. Vaším cílem by mělo být napodobit podmínky, jaké jsou na poušti, což znamená velmi rychlé odvodňování.
  • Orchideje – vzhledem k tomu, že jsou epifytické, to znamená, že přirozeně rostou spíše na jiných rostlinách s kořeny vystavenými vzduchu než v půdě. Namísto tradiční univerzální směsi byste je měli tedy pěstovat v kůře.

Zdroj: Přesazování pokojových rostlin
Zveřejněno dne: 2.10.2013

Bazalka a její využití

Pěstování bazalky

Bazalku můžeme pěstovat v zahradě, v truhlících na balkoně nebo v květináči na okně. Je možné vybrat si mezi bazalkou malolistou nebo velkolistou. Drobné odrůdy mají jemnější aroma. Jsou známy i kultivary červenolisté a četné odrůdy lišící se vůní. Například bazalka skořicová, citronová a anýzová. Ze vzdálených zemí k nám přicházejí thajská bazalka, svatá bazalka z Indie a bazalky mexická a kafrová z Afriky a turecká keříčkovitá.

Bazalku můžete vysévat 2x do roka, a to na jaře a na podzim. Semínka zasévejte řídce a jen zlehka prstem zatlačte. Vzrostlé rostlinky opatrně jednou přepikýrujte. Asi za tři týdny budou sazeničky dostatečně velké k přesazení. Vytahujte rostlinky zlehka za stonek, abyste jim nepoškodili kořeny. Přesazujte je do malé jamky a zeminu kolem sazenice jen lehce přihrňte, nestlačujte silou! Bazalku přesazujte podle potřeby. Při dorůstání rostlinu postupně zaštipujte, podpoříte tak její větvení a oddálíte kvetení. Nezaštipovaná bazalka může dorůst do výšky více než 50 centimetrů a zbytečně se tak vysiluje.

V červenci až srpnu můžete z matečné rostliny odebrat vrcholové řízky, které během několika dní zakoření ve vodě.

Rostlina má ráda slunečné stanoviště. Pro její pěstování je nejvhodnější propustný, hlinito-písčitý substrát, do kterého je vhodné pro provzdušnění přidat také jeden díl perlitu. Pozor: bylinka je velmi citlivá na mráz.

Bazalka má ráda bohatou zálivku. Nejlépe je zalévat ji odstátou vodou pokojové teploty do misky, tak se voda nasaje do půdy a při dostatečném množství prosákne až na povrch zeminy v květináči. Nadbytečná zálivka totiž rostlině také škodí. V létě rostlinu hnojíme jednou za čtrnáct dní doporučenou dávkou speciálního tekutého hnojiva (nejlépe organického), které zředíme ve vodě.

Zdroj: Bazalka a její využití
Zveřejněno dne: 12.7.2015

Kalendář pro vinaře - srpen

Odlisťování

Bobulky se nalévají, hrozny pěkně rostou, stejně jako celé keře. Co s nimi bude teď?

Porostou dál, až do své konečné velikosti. Tato fenofáze se nazývá uzavírání hroznů – bobulky narostly tak, že se vzájemně dotýkají a mizí prostory mezi nimi. U některých odrůd s hustým hroznem se dokonce vzájemně tolik utlačují, že se až deformují. Místo kuliček budou při sklizni tvary podobné malým padáčkům. Tekutiny při aplikaci postřiků se teď budou dostávat ke všem bobulím už jen obtížně. Zároveň se v této fenofázi v hroznech vylepšují životní podmínky pro nepřátele révy z řad různých plísní, takže bobule budou více ohroženy.

Dá se tomu nějak zabránit?

Jistěže. Především „zelenými“ pracemi, tedy takovými, jejichž cílem je provzdušnění keře. Mám na mysli již na začátku vegetace dobře provedený podlom, následné vylamování zálistků i pozdější úhledné uspořádání letorostů při jejich zastrkávání či vyvazování, aby se jednotlivé výhony překrývaly jen minimálně. A tomu samozřejmě také prospívá osečkování výhonů, kterými se zastaví prodlužovací růst a keř začne věnovat pozornost především hroznům.

K těmto zásahům, o kterých jsme se bavili již v předchozích dílech (viz také leden, duben, květen a červenec), dnes přidáme další druh ošetřování keřů za zelena, a to je odlisťování. Neznamená to ovšem, že na výhonech otrháme všechny listy a budeme si myslet, že to révě prospěje. Jde o to keře dobře provzdušnit. Odstraňují se při tom některé listy, které ve větším počtu zastiňují hrozny, takže se k nim nedostane dost světla. Nějaké listy se však v okolí hroznů musí ponechat, jinak by réva, podobně jako člověk, mohla být postižena přemírou slunce! Samozřejmě, že profesionálové i na tuto práci mají stroje, které se příznačně jmenují odlisťovače či odsávače listů, protože pracují na obdobném principu jako vysavače (ovšem s menším sacím výkonem).

Zkušení pěstitelé provádějí tento zásah už v době před kvetením, ale musí být přitom velmi opatrní a měli by odstraňovat skutečně jen velmi malý počet listů – tak asi jeden až dva listy na jednom výhonu. Podruhé se pak odlisťuje právě v srpnu.

Přiměřeně odlistěné hrozny:

Přehnané odlistění:

Letorosty, které ve srovnání s těmi silnějšími byly do dvoudrátí zastrčeny teprve nedávno, protože rostly pomaleji, se musí také zbavit vrcholu, abychom omezili jejich další růst. Mohou to být i fazochy vyrůstající na horních částech výhonů, které jsme neměli důvod vylámat. Jsou na nich mladší, světlejší listy, které keře zastiňují seshora. Tyto listy také zakrátíme.

Osečkovaný porost vinice:

Zdroj: Kalendář pro vinaře - srpen
Zveřejněno dne: 21.12.2016

Kalendář pro vinaře - duben

Vylamování

Některé rašící výhony jsou tedy zbytečné. Budeme se jimi „pracovně“ zabývat?

Ovšem. Jakmile výhony trochu poporostou, aby bylo možné je vzít do ruky, budeme ty z rašících výhonů, které nepotřebujeme, odstraňovat vylomením. Této práci se odborně říká: podlom. Je radno jej provádět v době, kdy jsou rašící výhony ještě v bylinném stádiu, tedy měkké, abychom je mohli odstranit rukou. Na kmeni se letorosty ze spících oček odstraňují vždy, s výjimkou toho, když z nich potřebujeme zapěstovat nový kmen, třeba proto, že ten původní je starý, pokroucený a lze na něm nařezat jen minimum oček. Takovýto letorost se pak během roku vyvazuje, a naroste-li dostatečně dlouhý a silný, v následujícím roce se nařeže na výšku požadovaného nového kmene. Starý, nevyužitelný kmen je pak možné vyříznout.

Jinde nežli na kmeni se letorosty neodstraňují?

Záleží na množství času, který k provedení této práce máme. Profesionální pěstitelé obvykle odstraňují letorosty jen na kmíncích, dokonce na to mají speciální stroj, který se příhodně jmenuje ometač kmínků. Tato pozornost se kmínkům věnuje jednak proto, aby výhony z kmene keře nezahušťovaly a také proto, aby bylo možné bezpečně provádět ošetření půdy pod keři s použitím herbicidních přípravků.

A když má někdo vinici spíše pro radost a má na ni dostatek času?

Pak se podlomu může věnovat podrobněji. Především by si měl prohlédnout, kolik letorostů vyrůstá ze zásobního čípku. Pokud byl zimní řez proveden pečlivě, měly by tam být dva. Pokud byl zásobní čípek nařezán na více než dvě očka, měl by se také zde provést podlom. A měly by být ponechány dva spodní výhony. U zásobních čípků je dobré mít na mysli jejich význam: jsou zásobou letorostů pro řez v následujícím roce. Proto by mladé výhony měly být dostatečně dlouhé a přiměřeně silné, aby za rok mohly být k tomuto účelu využity. Pokud by se na čípcích ponechaly tři nebo čtyři výhony, už se zde uplatňuje apikální dominance, čili růstová převaha vrcholu, a nejintenzivněji poroste výhon horní. A my pro uplatnění zásobního čípku pro princip Guyotova řezu potřebujeme, aby i bazální výhony byly dostatečně silné. Jinak by se keře zmlazovaly jen obtížně.

Dále je možné pro lepší provzdušnění keřů odstraňovat i výhony z podoček, pokud jsou jalové. Opět, podobně jako při řezu, však zdůrazňuji, že se má ke každému keři přistupovat individuálně a před odstraněním čehokoli vzít v potaz vitalitu, čili sílu růstu keře.

Říkala jste, že se má vylamovat v době, kdy jsou výhony v bylinném stavu, tedy aby to šlo pouhou rukou...

Ano, to proto, bychom nepoškodili buňky borky, zvláště u starého dřeva. Také z praktického hlediska jde jakákoli práce „za zelena“ mnohem snáze v bylinném stavu, než když už pletiva zdřevnatí. Pracemi „za zelena“ se označují všechny zásahy do keřů v době vegetace. Pokud bychom podlom v bylinném stavu nestihli, bylo by nutné použít nůžky, které borku poraní mnohem více nežli pouhé vylomení. A poraněná borka může být vstupní branou pro různé choroby, například pro dřevokazné houby nebo bakteriální nádorovitost.

Zdroj: Kalendář pro vinaře - duben
Zveřejněno dne: 11.5.2016

Rotavátor

Rotavátor

V podstatě lze rotavátory rozdělit do čtyř základních skupin: ruční, motorové, traktorové a elektrické.

Při výběru stroje volte z nabídky osvědčených výrobců. Nelitujte vyšší částky, kterou za rotavátor zavedené značky dáte – bude vám sloužit dobře a v případě potřeby se snadno dovoláte reklamace a můžete k němu dokoupit i další komponenty. Rotavátor využijete na malé i velké zahradě, jen musíte vybrat ten správný typ.

Při výběru vždy zvažte výkonovou kategorii, zvolte podle četnosti používání kultivátoru a velikosti obdělávané plochy.

Každý rotační nožový rotavátor má zvláštní okopávací nože, které dokonale rozmělní a nakypří i těžší půdy. Podle konstrukce se kultivátory rozdělují do následujících tří skupin:

  • Mini rotavátory – nejčastěji jsou vybaveny malými čtyřdobými motory s obsahem válce do padesáti kubických centimetrů. Pro převod pohonu mezi motorem a okopávacími noži slouží odstředivá spojka a spolehlivá šneková převodovka. S minikultivátorem se můžete pustit do údržby malé zahrádky (například v kolonii). Malý čtyřdobý OHC motor zajišťuje stroji dostatek síly ve velkém spektru otáček. Výhodou takového provedení jsou nízké pořizovací náklady a velká obratnost stroje.
  • Hobby řemenové rotavátory – k pohonu slouží středně velké (například sekačkové) motory s obsahem do dvou set kubických centimetrů horizontální i vertikální konstrukce. Převody jsou řešeny u vertikální konstrukce klínovým řemenem a šnekovým převodem v oleji; u horizontálních strojů pak klínovými řemeny a zapouzdřeným řetězem. Hobby řemenové a profi nožové rotavátory jsou vhodnými pomocníky pro okopávání větších ploch. U hobby provedení však mějte na paměti, že se jedná o stroj pro občasné používání, nikoliv na každodenní tvrdou práci. Řemenový převod by to dlouhodobě nemusel vydržet.
  • Profi rotavátory – stejně tak jako u hobby kategorie slouží k pohonu sekačkové dvou- nebo čtyřtaktní motory, ale vybavené odstředivou spojkou a rychloupínacím zařízením. Vícerychlostní převodovky se zpátečkou přenášejí krouticí moment z motoru na okopávací nože. Převody jsou ozubené, se šnekem a koly v olejové lázni. Profesionální nožový rotavátor snese tvrdou práci bez újmy, protože je právě na ni konstruován: většina dílců včetně motoru je několikrát předimenzována pro odvedení těch nejnáročnějších úkolů.

Okopávací nože můžete vybírat buď úhlové pro lehčí půdy, nebo kopinaté pro těžké půdy s příměsí jílovité složky. Tyto nože díky jednoduchému systému vyměníte za dvanáctipalcová kola a lze s nimi provádět další různorodé práce.

Většina rotavátorů má možnost volby šíře pracovního záběru podle vaší potřeby. U nejmenších strojů se pracovní záběr pohybuje od třiceti do padesáti centimetrů, hobby stroje nabízejí šíři šedesát až devadesát centimetrů.

U profesionálně orientovaných strojů si vyberete přesně podle svých požadavků: většina takových pomocníků má volitelný záběr od třiceti do sto patnácti centimetrů, přičemž ideální záběr bývá okolo osmdesáti centimetrů. Samozřejmě že na těžkou půdu je vhodné volit záběr menší a plochu zpracovávat třeba nadvakrát.

Plný záběr stroje je opravdu vhodný jen na zpracování velmi lehkých půd, navíc otáčení na souvrati nebude při záběru přes metr také nijak jednoduché.

Rotavátor zvládne takové namáhavé práce, jako je prokypření půdy, zapravení hnojiv, pletí, přihrnování řádků, vyorávání, orba, rozrušení hrud a srovnání povrchu půdy po sklizni; vyhrabávání stařiny, vertikutace a provzdušnění trávníku.

Rotavátor je v podstatě kypřič půdy, jehož nožové ústrojí rychle (asi 100–160 ot/min) rotuje v půdě, čímž ji rozruší do hloubky 18–20 cm. Tím umožní přístup vzduchu do půdy, promísí ji například s hnojivy, kompostem a podobně.

Půdu je vhodné prokypřit na jaře před sadbou a na podzim po orbě. Pravidelně obdělávanou půdu na záhonech již většinou není třeba orat, postačí prokypření.

Zdroj: Rotavátor
Zveřejněno dne: 11.7.2016

Péče o trávník

Údržba trávníku

Základní údržba

Pravidelné sečení a úklid travní hmoty. Cílem těchto úkonů je udržení travního porostu v požadované výšce a podpora odnožování trav. Odstraněním posečené travní hmoty bráníme tvorbě plsti a úhynu jemných travních komponentů. Pravidelnost sečí závisí na typu trávníku a průběhu vegetace.

Hnojení organickými a anorganickými hnojivy. Travnaté plochy jsou vysokým konzumentem živin z důvodu dynamického růstu biomasy několikrát v průběhu jednoho vegetačního období. Hnojení má zásadní vliv na regeneraci trav po seči, rozvoj a aktivitu kořenového systému a zvyšuje rezistenci proti chorobám travních porostů. Nadbytek či nedostatek živin se projevuje poškozením travních ploch dočasně nebo trvale.

Závlaha trávníků. Vysoké nároky trávníků na vodu vyplývají z celé řady faktorů, jako je vysoká evapotranspirace – odpařování vody či teplota vzduchu. Závlaha travnatých ploch je důležitá i po každé seči nebo po každé aplikaci hnojiv. Nejideálnější formou je jemný postřik. Množství vody je rozdílné pro trávníky do jednoho měsíce od výsevu a pro trávníky starší.

Likvidace plevelů a ochrana proti chorobám. Plevele se v trávnících vyskytují z půdní zásoby, substrátu, větrem, vodou, mechanizací i člověkem. Jednou z příčin výskytu plevelů mohou být i neposekané nebo špatně posekané krajinné trávníky, z nichž se šíří semena plevelných druhů. Likvidace jedno- a dvouděložných plevelů v trávnících by měla být kombinací aplikace herbicidních přípravků, mechanických zásahů (například aerifikace), přizpůsobení výšky seče travního porostu, aby nedošlo k tvorbě semen a vysemenění plevelů, hnojením podle výsledků půdních rozborů. Výskyt chorob je nejčastěji způsoben změnami teplot v zimních měsících v závislosti na sněhové pokrývce, nadměrným či nedostatečným hnojením a zavlažováním, přenosem z okolních ploch, použitím nevhodných odrůd trav pro danou lokalitu. Ochrana proti chorobám může být preventivní, kdy již správným založením trávníku na správném profilu, substrátu atp. minimalizujeme možné výskyty chorob stejně jako správně prováděné ošetřování trávníku. Pokud se některá choroba vyskytne, jako například plíseň sněžná po zimě, je dobré rozpoznat ji v začátku a souborem opatření (postřik, vertikutace, úprava závlahy...) zlikvidovat.

Válení. Přiměřeně zhutňujeme překypřený povrch půdy zejména u nově založených trávníků, přitiskneme po seči povytažené rostliny a srovnáme drobné nerovnosti. Zásah je nutné dobře uvážit.

Hrabání listí. Zásah nezbytný hlavně na podzim a na jaře. Pod listy se drží vlhkost a tato místa jsou napadána chorobami.

Zarovnání okrajů trávníku. Provádíme tam, kde není trávník od dláždění či parkové cesty oddělen například obrubníkem, v sousedství trávníku a záhonu. Zabraňujeme prorůstání trávníku mimo určený prostor. Na malých zahradách provádíme ručním nářadím, u velkých ploch používáme mechanické pomůcky.

Speciální údržba

Vertikutaci provádíme speciálními samochodnými stroji, menší plochy ručně, speciálními hráběmi s plochými srpovitými zuby, které odstraní nadzemní i podzemní části trav do hloubky až 5 mm. Tímto prořezem odstraňujeme stařinu a odumírající travní hmotu, zabraňujeme plstnatění travního drnu. Úkon můžeme v pravidelných 4–8 týdenních intervalech opakovat. Je-li to třeba, můžeme tento prořez spojit s dosevem, pohnojením a pískováním. Zároveň tímto zásahem poškozujeme plevele tvořící listovou růžici, jež nemohou být při běžném sekání zasaženy. Smyslem hloubkové vertikutace je podpoření regenerace kořenové části trav, provzdušnění profilu, odnožování trav. Provádíme do hloubky až 20 cm. Podle potřeby 2–3x za vegetaci. Můžeme opět spojit s pískováním a hnojením.

Aerifikaci provádíme na velmi zhutněném travním povrchu pro lepší příjem živin a vody kořenovým systémem trav.

Zlepšení půdní drenáže, dílčí výměna substrátu. Používáme válce s dutými hroty, které vyrazí půdní substrát do určité hloubky a vynesou jej na povrch. Následuje pískování a urovnání povrchu válci, případně aplikace fungicidů.

Smykování pomocí článkované zatahovací sítě rovnoměrně rozprostřeme zlepšující materiály po povrchu. Povrch tím urovnáme, zaplníme prohlubně, rozdrtíme částečky zeminy zbylé po aerifikaci. Pískování provádíme po aerifikaci či hloubkové vertikutaci. Zlepšíme regeneraci kořenového systému trav, vzdušný a drenážní půdní režim, podpoříme odnožování. Důležitá je vrstva písku, jeho kvalita a frakce.

Zdroj: Péče o trávník
Zveřejněno dne: 27.2.2015


SiteMAP