Téma: 

původ

Kalanchoe

Původ

Kalanchoe obvykle známe jako drobné a skromné sukulentní rostliny. Řadí se do čeledi tlusticovitých (Crassulaceae) a pocházejí ze severního Madagaskaru. Také původní rostlina rostoucí ve volné přírodě je půvabná. Od 20. let minulého století, kdy byla přivezena z Afriky do Francie, je znovu a znovu šlechtěna. Šlechtitelé, zejména v Dánsku a Nizozemsku, dodávají na trh stále nové kultivary odrůd snad ve všech barvách a odstínech květů od žlutých a oranžových přes růžové a červené až po fialové. Je jen na vás, kterou si vyberete!

Zdroj: Kalanchoe
Zveřejněno dne: 14.11.2014

Galgán ozdobný

Galgán ozdobný pěstování

Svůj původ má galgán ozdobný v Číně. Ve své domovině roste na vlhkých stanovištích, na březích vodních toků, sekundárně v okolí lidských sídel a na rumištích. Vykvétá od května do července. V klimatických podmínkách střední Evropy je možné tento druh pěstovat jen jako skleníkovou a pokojovou rostlinu.

Zdroj: Galgán ozdobný
Zveřejněno dne: 15.2.2015

Bobkový list

Bobkový list původ

Bobkový list pochází z Malé Asie, Íránu a Sýrie. Pěstuje se ve všech subtropických oblastech, kde často i zplaňuje. Vavřín je subtropický dvoudomý keř nebo menší strom, dorůstající výšky 2 až 8 m, který se dožívá věku více než 300 let. Na pěstování je vavřín velice nenáročný, pěstujeme jej v běžném substrátu na pokojové rostliny, přihnojujeme od konce února do konce září jednou za dva týdny běžnými hnojivy na pokojové rostliny.

Zdroj: Bobkový list
Zveřejněno dne: 15.11.2014

Pěstování aloe vera

Původ aloe vera a její využití

Původ aloe vera je nejasný, ale předpokládá se, že rostlina pochází z Afriky, z horkého a suchého podnebí. Aloe vera je pouštní lilií, i když ve skutečnosti vypadá spíše jako kaktus. Na světě existuje asi dva tisíce druhů aloe, a to v různých velikostech, od malých, jen několik centimetrů vysokých, až po více jak půl metrové rostliny.

Aloe vera je rostlina s neuvěřitelným složením. Dřeň získaná z listů je bohatá na látky, jako jsou vitamíny, minerály, aminokyseliny, enzymy a trávící enzymy. Aloe vera se používá k hojení ran, na různé kožní problémy (vyrážky, lupenka apod.), k léčbě popálenin a spálenin od slunce, ale také jako lék při diabetes, astmatu, epilepsii a osteoartróze. Gel z aloe vera naleznete v mnoha kosmetických výrobcích. V dnešní době je tato rostlina používána i v potravinářském průmyslu, například při výrobě nápojů. Pravidelné a dlouhodobé užívání nemá žádné negativní účinky na organismus, ba naopak, je všelékem na množství našich neduhů.

Zdroj: Pěstování aloe vera
Zveřejněno dne: 13.5.2013

Holandský řízek z mleté směsi se sýrem

Původ holandského řízku

Holanďané nejspíš ani nevědí, že se v Česku placička z mletého masa s přídavkem sýra, obalená a usmažená, nazývá po jejich domovině. Snad proto, že nejběžnějším sýrem, který do směsi přidáváme, je eidam? Asi na tom nezáleží. Holandský řízek je vylepšenou variantou karbanátku. Je chuťově jemnější, šťavnatější. Ovšem na přípravu trochu náročnější než karbanátek. Ale jen o málo. V každé domácnosti se připravuje ten jediný správný holandský mletý řízek. Mleté řízky jsou na jídelním lístku každé restaurace. Dle receptur se tento mletý řízek odborně nazývá „smažený vepřový řízek se sýrem“.

Zdroj: Holandský řízek z mleté směsi se sýrem
Zveřejněno dne: 31.8.2016

Recepty na rizoto

Původ rizota

Rizoto je tradiční italský pokrm připravený z rýže s vysokým obsahem škrobu. Jeho kořeny leží v severní Itálii, ve východním Piemontu, západní Lombardii a Benátkách (odtud také pochází rýže Vialone Nano). Bez rizota si snad neumíme milánskou kuchyni ani představit. A tak, kdo si chce uvařit pravé italské rizoto, musí dbát na názor Italů, že správně zhotovené rizoto musí být připraveno dle stanoveného postupu, jinak jde jen o jídlo z rýže, nikoli o rizoto. A vlastně dodnes se tento pokrm připravuje téměř beze změny v kuchyních a restauracích po celém světě. Jak tedy postupovat, aby se vám povedlo pravé italské rizoto, se dozvíte z následujících řádků...

Zdroj: Recepty na rizoto
Zveřejněno dne: 11.8.2015

Pěstování orchidejí podle Jany

Původ orchidejí

Orchideje jsou rostliny pocházející z vlhkých tropických oblastí, především z tropických pralesů Latinské Ameriky. Orchideje zde vytvářejí nádherné květy všech možných barev. Velmi výrazně voní, zejména v noci, kdy lákají hmyzí opylovače. Květ orchideje dle domorodců symbolizuje štěstí, lásku a radost. V současnosti je známo asi 850 rodů a asi 17 000 druhů orchidejí rostoucích téměř na všech kontinentech, nejvíce v tropech, ale i v jiných klimatických pásech. Jedná se tak asi o jednu z nejpočetnějších čeledí vyšších rostlin. Dříve byly orchideje velmi vzácné, ale dnes i květinářství v ČR nabízejí celou řadu nenáročných kříženců, které lze úspěšně pěstovat třeba jen na okenním parapetu. Pryč je tedy doba, kdy bylo možné těšit se z těchto půvabných exotických rostlin pouze ve skleníku nebo vitríně.

Zdroj: Pěstování orchidejí podle Jany
Zveřejněno dne: 2.2.2015

Holandský řízek z mleté směsi se sýrem

Řízek holandský versus soukenický

Český holandský řízek se vyrábí z tučnějšího masa (vepřový bok), do kterého se přidává sýr (většinou eidam), trocha mléka, vejce, sůl a koření. Hmota se dobře propracuje a obalí v trojobalu (mouka, vejce, strouhanka). Takto připravené řízky se fritují nebo smaží na pánvi. Pokrm se nejčastěji servíruje s bramborovou kaší a kyselou okurkou.

Proč název „soukenický řízek“? U pokrmů to bývá často, že se jejich původ nedovíme. Může jít o reklamní trik restauratérů, kteří chtěli přilákat hosty na řízek a ušetřit. Bůček je levnější než „pravé“ maso na vídeňský řízek. Mohl vzniknout někde v jižních Čechách, kde sídlilo a pracovalo hodně soukeníků. Třeba mohl vzniknout v Soukenici v hospodě blízko Mezilesí u polských hranic, kde hosté dostali na cestu řízek. Nebo podle toho, že je mleté maso kroucené jako nitě a „souká se“, tedy spojuje se dohromady jako soukeníkovo sukno? Nebo že ho do sebe máme nasoukat? Soukenický řízek je však normální mleté vepřové maso okořeněné, obalené v trojobalu a smažené. Tudíž jde o další modifikaci holandského řízku, jen s obměnou názvu.

Zdroj: Holandský řízek z mleté směsi se sýrem
Zveřejněno dne: 31.8.2016

Punč krásně zpříjemní vánoční atmosféru

Nápoj punč

Nápoj punč může být jak alkoholický, tak i nealkoholický. Punče většinou obsahují ovocnou šťávu nebo přímo ovoce. Na oslavách a večírcích se často podává v širokých nádobách, takzvaných bowlích. V Evropě je hodně populárním nápojem během vánočních svátků, protože umí navodit skvělou vánoční atmosféru. Pokud se ale nikam o svátcích nechystáte, můžete si ho jednoduše vyrobit i doma.

Punč pochází z Indie, odkud byl v 17. století převezen do Anglie a dále do dalších zemí. Klasický indický punč se dělal z destilátu šťávy cukrových palem. Převezli ho tam námořníci a zaměstnanci anglických společností v Indii. Původ slova punč je z hindského slova pánč, což znamená pět. Kdysi se totiž zhotovoval z pěti ingrediencí. Byl to především alkohol, cukr, citron, voda, čaj nebo koření. Prvním z používaných alkoholů do punče bylo víno nebo brandy, později se začal používat jamajský rum, a tak ho známe i dnes. Mnozí z nás si punč kupují v zimním období na zahřátí. Díky vysokému obsahu cukru v nápoji člověk při popíjení tolik neregistruje obsah alkoholu a rychleji se opíjí, což mají rádi mladí lidé. Do nealkoholického punče se dávají stejné ingredience, jen se vynechá alkohol.

Zdroj: Punč krásně zpříjemní vánoční atmosféru
Zveřejněno dne: 19.10.2014

Tatarský biftek

Původ a historie tatarského bifteku

Historie tatarského bifteku, pochoutky ze syrového masa, sahá daleko. Do doby, kdy Attila zvaný Bič boží, král spojených (mongolsko-tureckých) kmenů Hunů, žijících ve třetím století před naším letopočtem na území dnešního Mongolska, vtrhl se svými hordami do Středomoří a západní Evropy. Attilovi muži rychlými nájezdy pokořovali obyvatelstvo dobytých území a vytvořili rozsáhlou říši se střediskem v dnešním Maďarsku. Válečníci ale potřebovali doplnit energii, kterou vydávali během své zběsilé celodenní jízdy v sedle koní. Nezbývalo než přizpůsobit tomu i jídelníček. Jedli tak hlavně syrové libové hovězí maso, které nakrájené na sousta uložili vždy ráno pod sedla. Maso pak bylo během dlouhé celodenní jízdy dobře naklepáno, aromatizováno a nasoleno potem koní. V době jídla k němu stačilo přidat už jenom trochu koření a bylo to. Právě při tatarských nájezdech do Evropy se recept dostal až k nám. Samotné slovo tatar, nebo původní „tartar“, má údajně kořeny v ustrašeném oznamování příchodu těchto životu nebezpečných nájezdníků. Jejich vpádu totiž vždy předcházel daleko slyšitelný a zřetelný zvuk podobný „trrrr trrrr“, který vydávaly nárazy četných koňských kopyt o zem. Brzy se tento zvuk stal varovným slovem, vyslovovaným už jako „tar-tar“.

Zdroj: Tatarský biftek
Zveřejněno dne: 6.9.2015


Sitemap | RSS