Informace od profesionálů

MENU

  

CHOROBY

  

PĚSTOVÁNÍ

  

ŠKŮDCI

  

RECEPTY

  
Téma

ŘECKÁ CHALVA

OBSAH

Kde se dá chalva koupit

Zde můžete vidět, kde všude se dá chalva koupit.

Zdroj: Chalva

Slunečnicová chalva

Slunečnicová chalva je šedivá hmota vyrobená ze slunečnicových semínek a cukru. Nenechte se odradit nicneříkajícím šedivým zjevem, po ochutnání zjistíte, že je slunečnicová chalva opravdu vynikající.

Zdroj: Chalva

Sezamová chalva

Sezamová chalva je hodně sladká přírodní pochoutka. Základní surovinou jsou rozemletá sezamová semínka (takzvaná sezamová pasta tahini) smíchaná s medem. Další variantou výroby chalvy je směs ze slunečnicových semínek oslazená cukrovým sirupem. Díky kvalitním přírodním látkám se dá říci, že je tato cukrovinka vydatným zdrojem vitamínů, stopových prvků i proteinů a sacharidů. Chalva se pyšní vysokým obsahem železa, hořčíku a draslíku. Protože je připravována bez konzervačních látek a chemických procesů, doporučuje se chalva i dětem a sportovním nadšencům.

Zdroj: Chalva

Co je chalva

Původní receptura chalvy je velmi jednoduchá, podstatou výrobku je výluh z rostlin obsahujících saponiny smíchaný s obyčejným cukerným roztokem a ochucený pastou ze sezamových semínek. Místo sezamu se praží i jiná olejnatá semena, například slunečnice nebo různé druhy ořechů. Slunečnicová chalva je populární v zemích bývalého Sovětského svazu. K dochucení se přidává kakao, vanilka, čokoláda, sušené mléko, případně různé orientální esence, například růžová nebo pomerančová. Dnes se chalva vyrábí z pražených olejnatých jader a kanditové hmoty (cukerná hmota o nízkém obsahu vody používaná k výrobě tvrdých bonbónů), do které se přidává škrobový sirup.

Zdroj: Chalva

Chalva a kalorie

Tato pochoutka je vyrobená většinou ze sezamového másla (tahini) a přidává se do ní cukr nebo med. Je velmi výživná a energeticky vysoce vydatná. Obsahuje sacharidy, bílkoviny a zdravé tuky. Do základní hmoty se často přidávají různá semínka, pistácie, rozinky nebo i čokoláda. Většina typů chalvy je tuhé konzistence, ale zakoupíte také chalvu drobivou nebo sušší (záleží na výběru).

Zdroj: Chalva

Recept na řeckou chalvu

Ingredience: 125 g másla, 150 g dětské krupičky, 4 ks vanilkového cukru, 500 ml mléka, špetka kardamomu, špetka zázvoru, špetka skořice, 60 g ořechů, 1 karamelová poleva

Postup: Máslo pomalu rozpustíme v hrnci, přisypeme krupičku a opražíme ji dozlatova. Mléko svaříme v jiném hrnci s vanilkovými cukry, přidáme po špetce kardamomu, zázvoru a skořice. Pak svařené mléko vmícháme ke krupici a za stálého míchání povaříme asi 3–4 minuty. Nakonec do směsi přidáme 2/3 jemně namletých ořechů. Ještě teplou chalvu rozdělíme do mističek a necháme ji vychladnout. Poté ji z misek vyklopíme. Bábovičky ozdobíme karamelovou polevou a posypeme zbylými mletými ořechy.

Zdroj: Chalva

Recept na tahan halva

Ingredience: voda, cukr, mouka, sezamová semínka, olej, sincokreta, vanilka, citronová šťáva

Postup: Vezměte 4–5 lžic sezamových semínek a smažte na suché pánvi. Opečená semínka nenechte v rozpálené pánvi, ale přesypte je do hmoždíře a rozmačkejte je. Při drcení přidejte jednu polévkovou lžíci slunečnicového oleje a pak další. Tímto způsobem vytvoříte tahan pastu, můžete přidat i lžičku citronové šťávy. Na pánev si dejte 150 g cukru a 1 dl vody. Vařte, až se voda odpaří, přidejte lžičku vanilky. Poté osmažte jednu polévkovou lžíci pšeničné mouky, až mouka dostane nažloutlou barvu (dávejte pozor, aby se nespálila), a přidejte pohár vody a cukru. Vše svařte, po objevení bublin přidejte připravenou tahan pastu a vmíchejte do hladké pasty. Do horké směsi můžete přidat ořechy, rozinky, nesolené pistácie. Vzniklou hmotu nechte vychladnout a podávejte ji nakrájenou na menší kousky.

Zdroj: Chalva

Babské rady na štítnou žlázu

Na problémy se štítnou žlázou zabírají bobulky aronie (jeřábu černého). Po jejím užívání obtíže mizí, a dokonce léky můžete snížit, aniž by se změnil krevní obraz a potíže se štítnou žlázou. Berte 5–10 bobulek aronie denně dle velikosti, nebo vypijte 2 dl vína z aronie (seženete s obchodech se zdravou výživou). Případně si naložte dva sáčky bobulek do lahve červeného vína. Zlepšení lze pozorovat po měsíci. Dávky je možné zvyšovat, aniž byste měli nějaké vedlejší příznaky. Lze použít při zvýšené i snížené funkci štítné žlázy. Doporučuje se užívání doplnit kaší z ostropestřce, rozemletá semena v nugetě, takzvaná zdravá chalva.

Z dalších bylinek se při poruchách štítné žlázy doporučují kromě zmíněné aronie i andělika, krtičník, jmelí, vachta a svízel. Neměl by se užívat křen. Při léčbě bylinkami vždy dodržujte rady svého endokrinologa a choďte pravidelně na odběry krve. Bez svolení lékaře nevysazujte léky (Letrox, Euthyrox).

Na doplňkovou přírodní léčbu rakoviny štítné žlázy je vhodné použít čajovou směs z kopřivy, měsíček lékařský, řebříček obecný. Na šálek čaje vždy povařte lžičku bylin. Denně užívejte 6–8 šálků.

Vhodná je i mast z měsíčku lékařského, kterou lze koupit v lékárně nebo si ji můžete vyrobit louhováním květů v sádle.

Obklady si lze připravit ze slézu přehlíženého nebo ze svízele syřišťového (lze použít i svízel povázku). Sušené bylinky rozdrtíme válečkem, dáme na plátýnko a přiložíme na krk. Následně obalíme igelitem a šátkem, aby se udrželo teplo. Dále lze doporučit zábal z přesličky rolní. Tu napaříme a opět ve formě obkladu přiložíme na krk.

Během dne popíjejte čaj z přesličky rolní, ze svízele a výluh ze slézu přehlíženého. Pozor, za studena! Užívejte 3x denně lžičku švédských kapek.

Zdroj: Štítná žláza - babské rady

Pravá řecká musaka

Ingredience: 500 g mletého masa, 400 g brambor, 2 lilky, 1 cibule, 5 stroužků česneku, 3 ks řapíkatého celeru, rajčatový protlak, 200 ml červeného vína, 300 ml vývaru, máslo, mléko, hladká mouka, 4 bobkové listy, sůl, pepř, skořice, olivový olej

Postup: Cibuli a celer nakrájíme najemno, česnek na plátky. V hrnci orestujeme na oleji nejprve zeleninu. Poté přidáme mleté maso a dále restujeme. Přidáme 2 bobkové listy, protlak, podlijeme vínem a necháme alkohol vyvařit. Následně přilijeme vývar. Dusíme doměkka, osolíme, opepříme. Lilky nakrájíme na plátky a z obou stran restujeme. Osolíme, opepříme a posypeme skořicí. V menším hrnci si připravíme bešamel ochucený 2 bobkovými listy. Oloupané brambory nakrájíme na plátky. Část poklademe na dno zapékací mísy a zalijeme trochou bešamelu. Poté do mísy rozprostřeme vrstvu ragú a poklademe lilkem. Postup opakujeme, dokud nepoužijeme všechny přísady. Zakončíme masem a bešamelem. Pečeme v rozehřáté troubě při 160 °C asi 40 až 45 minut.

Zdroj: Musaka

Tymián v kuchyni

Tymián je tradičním kořením Španělska, Francie, Itálie a Řecka. V současnosti se jeho obliba vrací i do našich kuchyní. Známý je jako součást takzvaného Provensálského koření. V gastronomii se nejčastěji používá tymián obecný nebo tymián citrónový. Větší aromatizující účinek mají kupodivu listy sušené než čerstvé. Tymián pomáhá při zažívání, je tedy vhodný ke skopovému či vepřovému masu nebo ke zvěřině. Zvýrazňuje chuť marinovaného masa, s oblibou se přidává do svíčkové omáčky. Pár lístků ochutí i pokrmy z ryb, luštěnin a rýže. Často se jím dochucují zeleninové pokrmy, omáčky a saláty, ve směsi s oreganem, bazalkou nebo rozmarýnou se často používá na pizzu, vodný je i na těstoviny

Listy k přímé spotřebě sklízíme kdykoliv. Při kořenění lístky rostliny sdrhujeme a v dlaních rozemneme. Čerstvé větvičky můžete vložit do oleje nebo octa a tento přípravek pak používat k dochucování mnoha pokrmů.

Zkuste některý z níže uvedených receptů a ochutnejte specifickou příchuť tymiánu.

Zdroj: Tymián obecný (Thymus vulgaris)

Ranunculus asiaticus

Ranunculus asiaticus je až 30 cm vysoký pryskyřník, květy se objevují vždy zjara. Jde o původně východomediteránní druh, jeho areál zasahuje až do západní Asie – od Řecka, Turecka a Kypru přes Sýrii, Jordánsko, Izrael až do Egypta a severní Libye, také Irák a Írán. Pěstuje se v mnoha oblastech světa jako zahradní trvalka. Roste na křovinatých svazích a stráních, nevyhýbá se ani skalám a útesům, objevuje se rovněž ve světlých lesích, v pásmu od mořského pobřeží až do nadmořské výšky okolo 600 až 950 m.

Ranunculus asiaticus je vytrvalá bylina s hlízovitým oddenkem, lodyha je přímá, nezřídka větvená, chlupatá, listy jsou řapíkaté, přízemní list je obvejčitý, nevýrazně 3dílný, zubatý, ostatní listy jsou 3–5dílné, jejich lístky obvejčité, zubaté, nejvyšší lodyžní 1–2x peřeně dělené. Květy koncové, kališní lístky (5) jsou zelené, chlupaté, od koruny alespoň mírně odstálé, květy jsou obvykle 5četné a mají 3–5 cm v průměru, korunní lístky jsou bílé, žluté i červené. Podle těchto barev jsou některými pěstiteli u tohoto druhu rozlišovány i jednotlivé variety, a to variety albus, flavus, sanguineus. Vykvétá od března do května. Plodem je zobánkatá nažka.

Zdroj: Ranunculus

Jak naložit maso na gril

Použijeme-li zmrazené suroviny, musíme je nejprve nechat rozmrazit při pokojové teplotě. K dokonalému rozmrazení potřebují aspoň 12 hodin. Nejlepší je, položíme-li surovinu na síťku, aby tekutina mohla odkapávat.

Jestliže chceme grilovat maso, naložíme ho předtím do marinády. Nejčastější je americká (olej, cibule, dijonská hořčice, worcesterská omáčka, vinný ocet, rajčatový protlak, cukr), řecká (máslo, bílé víno, citronová šťáva, med, cibule, paprika, oregano), asijská (rajčatový protlak, česnek, med, sójová omáčka, asijské koření), mexická (pálivé chilli papričky, česnek, citronová šťáva, olivový olej, pepř, oregano) a francouzská (červené víno, olivový olej, cukr, česnek, pepř).

Maso necháme v marinádě alespoň 24 hodin. Maso před grilováním zásadně nesolíme! Sůl totiž vylučuje z masa vodu a povrch masa je pak trvale mokrý, nemůže tak vzniknout karamel, který dává masu krásnou zlatavou barvu. Maso nejdřív osušíme. Při grilování dbáme na to, aby tuk nestékal na žhavé uhlí. Došlo by ke vznícení tuku a spálení masa. Zabráníme tomu častým obracením masa. Maso ale můžeme také zabalit do alobalu nebo použít kombinovaný gril, u něhož tuk odtéká do vaničky naplněné vodou.

Zdroj: Grilování kotlet

Hlavní použití

Kromě použití proti plísňovým infekcím na vinné révě je Bordeauxská směs také široce používána pro potlačení plísně bramborové, kadeřavosti listů broskvoně a strupovitosti jablek. Ačkoli může být Bordeauxská jícha špatná pro životní prostředí, někteří zastánci ekologického zemědělství umožňují její použití, takže postřik modrou skalicí je stále často používán ekologickými zahradníky v některých částech světa.

Vzhledem k tomu, že ionty mědi z modré skalice se hromadí v půdě, neustálé používání způsobí znečištění těžkými kovy. Měď se také bioakumuluje v organismech. Ve většině zemí Evropské unie je proto nezákonné ji používat s výjimkou Belgie, Kypru, Francie, Řecka, Maďarska, Itálie, Malty, Portugalska, Rumunska a Slovinska [1].

Bordeauxská jícha se používá nebo se používala na ovocné stromy (broskve, jabloně, meruňky, švestky) před květem a po sklizni. Bordeauxská směs se také používá na brambory, rajčata, vinnou révu, jahody a mnoho dalších rostlin:

  • původně k ochraně vinné révy před plísní, na základě pozorování vinařů, kteří své révy ošetřovali „jedovatým vitriolem“, aby odradili zloděje hroznů;
  • k léčbě nebo omezení množení některých houbových chorob (kadeřavost listů broskvoně, padlí, strupovitost, rakovina atd.);
  • k léčbě některých bakteriálních onemocnění (bakterióza atd.).
Bordeauxská směs může být také použita v chemických toaletách jako výhodná náhrada tradičně používaných produktů.

Zdroj: Bordeauxská jícha

Rakytník řešetlákový

Rakytník řešetlákový je jednou z nejstarších bylin, kterou člověk používá k léčení. Záznamy o jejích léčebných účincích vedou až do starého Řecka. Odtud také pochází její název – Hippophae, který v překladu znamená třpytící se kůň. Staří Řekové totiž zaznamenali, že koně pasoucí se v oblasti, kde rostl rakytník, dobře prospívali a jejich srst dostávala lesklý nádech. Rakytník řešetlákový je trnitý keř se zeleno-stříbrnými listy, který obvykle dorůstá velikosti 1,5 až 2 metry. Pochází z oblastí severovýchodní Asie, jeho původním domovem je Čína, Kavkaz, Mongolsko, Nepál, Indie, ale také Sibiř. V současnosti je rozšířený po celé Evropě. U nás se rakytník používá většinou jako okrasný keř nebo jako rostlina zpevňující náspy u silnic. Mimořádné léčivé účinky rakytníku byly donedávna přehlíženy.

Výsledky výzkumů, kterým byl rakytník podrobován, jasně ukazují, že se jedná o mimořádně cenný přírodní zdroj širokého spektra vitamínů a minerálů a dalších látek s příznivým efektem na lidský organismus.

Plody rakytníku dozrávají podle odrůdy od srpna do října. Problémem je, že se v tuto dobu velice nesnadno sklízí. Na trnitých větvičkách drží plody velmi pevně, navíc jsou měkké, takže se snadno rozmáčknou. Proto je praktické sbírat plody až v zimním období, kdy klesne teplota k deseti stupňům mrazu. Bobule se pak snadno setřesou nebo otrhají bez poškození. Rakytník lze sklízet i způsobem, že se ostříhají větvičky s plody, které se umístí do plátěného sáčku v mrazničce, kde se nechají zmrznout, poté se vyjmou z mrazničky a v sáčku se otlučou, nakonec se sáček rozváže a plody vytřídí.

Ideálním skladováním zralých plodů je mrazení, které zachovává maximum účinných látek a vitamínů. Plody můžeme také dále zpracovávat a vyrábět z nich vlastní produkty. Tepelná úprava ovšem některé zdraví prospěšné látky znehodnotí.

Zdroj: Rakytník - jeho pěstování a využití

Domácí léčba svrabu

Léčba hřebíčkem

Hřebíček je ve většině domácností běžně dostupný jako surovina vhodná k dochucování pokrmů. Hřebíček pochází z jihovýchodní Asie. Plody hřebíčku obsahují esenciální olej, který má antibakteriální a insekticidní účinky. V řadě asijských ale i západních léčitelství se využívá k léčbě různých zánětů, problémů se zuby, je vhodný k léčbě revma a i díky svému výraznému aroma se hodí i jako repelent. Babské rady ho také doporučují naředit s olejem (rostlinným, ořechovým) a použít k likvidaci roztočů, tedy i zákožky svrabové. Pokud se ho člověk rozhodne využít, musí mít vždy na paměti, že je třeba ho naředit, jinak by mohl způsobit více škody než užitku a rozhodně by se s jeho pomocí neměly pokoušet odstranit svrab těhotné ženy.

Léčba rozmarýnem

Stejně jako hřebíček i rozmarýn je obvykle v řadě domácností využíván v kuchyni k dochucení pokrmů. A stejně tak má i on léčivé účinky, Funguje proti nadýmání i proti zánětům. Podle babských rad se s ním dá vyléčit i svrab. Výhodou rozmarýnového oleje jsou jeho nepopiratelné antibakteriální účinky. Rozmarýnový olej by měl při léčbě svrabu nejen zlikvidovat roztoče, ale zahojit i vzniklé pupeny a puchýře, zklidnit kožní vyrážku a zabránit rozšíření bakteriální infekce, která by mohla kůží poškozenou škrábáním proniknout do organismu. K léčbě svrabu se doporučuje omývání rozmarýnovým čajem, jeho nevýhodou ale je, že dokáže zabít jen dospělé roztoče, jejich larvám nijak neuškodí. Zároveň léčba rozmarýnem není vhodná pro lidi s vysokým krevním tlakem, s vředy i s onemocněním trávicí soustavy a v neposlední řadě by se takovéto léčbě měly vyhnout i těhotné ženy.

Léčba aloe verou

I aloe vera není v domácnostech neznámou rostlinou, řada rodin ji pěstuje i pro její léčitelské účinky, které jsou zmiňované v medicínských záznamech starověké Indie, Egypta, Řecka i Římu. Výtažky z listů této rostliny obsahují nejen minerály, ale i polysacharidy a kyselinu salicylovou a enzymy, tyto látky mají pozitivní účinky na hojení ran. Různé gely a masti z této rostliny se využívají na zklidnění ran po bodnutí, na léčbu akné ale i na zklidnění spálené kůže. Podle babských rad jsou látky obsažené v aloe vera vhodné i k léčbě svrabu. Například formou gelu, který se prodává v lékárnách i v prodejnách zaměřených na zdravou výživu. Pěstitelé pak mohou využít přímo nařezané listy této rostliny. Aloe vera je vhodnou alternativou léčby tohoto onemocnění, ale rozhodně by ho neměly využívat lidé alergičtí na látky v obsažené v této rostlině.

Léčba octem

Dříve babskými radami byla doporučovaná i léčba octem, čas ale ukázal, že tato léčba nefunguje. Sice dokáže zabít roztoče vyskytující se u povrchu kůže, ale nezahubí jejich larvy a ani zákožky zavrtané hlouběji do kůže.

Zdroj: Svrab u lidí

Jedlé kaštany

Kaštanovník jedlý, lidově jedlý kaštan, je opadavý listnatý strom z čeledi bukovité. Strom kaštanovníku dorůstá do výšky 20–25 m a má širokou vejčitou korunu. Tloušťka jeho kmene někdy přesahuje až 2 m. Dožívá se věku 1 000 let, někdy i víc. Borka je v mládí hladká, olivově hnědá, postupem času se mění v hnědošedou rozpukanou. Listy jsou na větvičce uspořádané střídavě, list na vrcholu větvičky je největší. Mají tvar podlouhlé elipsy. Každý postranní nerv na listu je zakončený ostnem. Svrchu jsou listy tmavě zelené a zespodu světle zelené. Květy se objevují v květnu a červnu. Je to rostlina jednodomá, převážně cizosprašná, lépe plodí, pokud je v okolí dva a více stromů. Plody jsou po 2–3 v pichlavém obalu, který puká čtyřmi švy. Semena (kaštany neboli maróny) jsou lesklá, tmavě hnědá a dozrávají v září. Jsou jedlá, jí se po upečení nebo uvaření, obsahují hodně škrobu, cukru a bílkovin.

Nejvíce se jedlé kaštany pěstují v jižní Evropě a v Přední Asii. V Česku se kaštanovníku nejlépe daří na teplých svazích ve vinařských oblastech. Jeho dřevo je těžké, pevné, tvrdé, pružné a houževnaté. Nevýhodou kaštanovníku je, že patří mezi silné alergeny. Neměl by být proto vysazován v blízkosti obydlí a úřadů, spíše v sadech, hájích a lesích. Děti by si pod kvetoucím kaštanovníkem neměly hrát. Hlavní sklizeň jedlých kaštanů probíhá v říjnu. Sběr plodů kaštanovníku se provádí ručně. Nejmenší plody poslouží jako surovina pro mletí kaštanové mouky. Velké a střední plody se dále zpracovávají, případně jsou po tepelné úpravě konzumovány. Pro odstranění parazitů uvnitř plodů se kaštany máčí v 50°C vodě a následně ochladí. Tímto procesem se také prodlužuje jejich trvanlivost. Dnes se tedy nemusí skladovat pouze sušené plody. Jedlé kaštany jsou známá pochoutka po celé Evropě. Obvykle se tepelně upravují naříznutím na špičce do kříže a krátkým opečením na horké plotně, a to zejména v předvánočním čase, kdy je sezona pečených kaštanů. Kaštany se mohou i rozemlít a vzniklá mouka slouží k přípravě pečených zákusků. Jedlé kaštany mají vyšší energetickou (kalorickou) hodnotu než brambory. V jižní Evropě kaštany lidé pojídají se zeleninou, s masem nebo máslem a sýrem. Světové kuchyně znají například kaštanovou kaši ke zvěřině, kaštanové pyré se šlehačkou, kaštanový pudink, kaštany v čokoládě, glazované kaštany a jiné. V našich zeměpisných šířkách se konzumují pečené kaštany nejčastěji právě v předvánočním čase.

Jedlý kaštan (Castanea sativa) pochází z oblasti Malé Asie a již v 5. století před naším letopočtem byl dopraven do Řecka a následně i do Itálie a Španělska. S koňským kaštanem (jírovec maďal), z nějž děti na podzim vyrábějí zvířátka, nemá jedlý kaštan nic společného, jedná se o různé druhy. Jedlý kaštan dozrává v říjnu a sklízí se setřásáním plodů, stejně jako u nás vlašské ořechy. Stromy se dožívají 400 i více let. Ve 14. století kaštan začali pěstovat i ve Švýcarsku, kde pro něj našli nespočet využití. Nejen že jej vařili, pekli, dusili a opékali, vyráběli z něj mouku, ale stal se i krmivem pro hospodářská zvířata. V období mezi 17. a 19. stoletím jej nahradily brambory, ale i tak se dnes často objeví ve švýcarské kuchyni. Vyhledávat by jej měli ti, kdo bojují s vysokým krevním tlakem a srdečními obtížemi. Kaštany pomáhají čistit játra, mají protiprůjmové účinky, užitečné jsou i pro ty, kdo trpí úzkostí a psychickými problémy. Za konzumaci kaštanů vám budou vděčné vaše vlasy i nehty, užitečné jsou i na respirační potíže.

Zde můžete vidět, jak vypadá jedlý kaštan.

Zde můžete porovnat ceny jedlého kaštanu.

Zdroj: Předvánoční čas na pečené kaštany


Autoři obsahu

Mgr. Světluše Vinšová

Mgr. Jitka Konášová

Mgr. Michal Vinš

Nina Vinšová

Mgr. Jana Válková

Mgr. Jiří Dvořák


ČeskéNápady

O nás

Kontakt

Ochrana osobních údajů a cookies

 SiteMAP