Téma: 

rodinný dům

Co je kolaudace

Kolaudace rodinného domu

Podmínky kolaudace

Abyste splňovali požadavky pro kolaudaci, dnes nazývanou kolaudační souhlas, musí váš dům splňovat všechny technické a bezpečností podmínky. Dům by měl být kompletně připraven k obývání a neměl by především ohrožovat zdraví a život osob v něm později žijících.

Kdy kolaudace probíhá?

Jestliže se stavba blíží k dokončení, podá stavebník písemnou žádost o kolaudaci, kde uvede předpokládaný datum dokončení. Dále by žádost měla obsahovat jméno, číslo stavebního povolení a seznam odchylek od stavebního povolení. Stavební úřad by měl do 30 dnů určit termín kolaudace a všechny dotčené účastníky o tom nejméně 7 dní předem informovat.

Kdo se kolaudace účastní?

Kromě zaměstnance stavebního úřadu se kolaudace účastní vlastník stavby, stavebník, uživatel stavby a majitel pozemku, na kterém je stavba postavena, dále se kolaudačního řízení může účastnit projektant, stavební dozor nebo zhotovitel.

Co budete ke kolaudaci potřebovat?

Předtím než přijde úředník na kontrolu, si zkontrolujte, že vám nechybí žádný z potřebných dokumentů, a to:

  • stavební projekt ověřený stavebním úřadem;
  • geodetické zaměření stavby, včetně vodovodů a kanalizace;
  • doklad o vytyčení stavby;
  • revizní zprávy na elektroinstalace, hromosvod, komín, tlakové zkoušky těsnosti vodovodní instalace, tlakové zkoušky ústředního topení, revize plynových spotřebičů, jsou-li instalovány;
  • měření radonu nebo doklad o použití protiradonové izolace;
  • stavební deník;
  • zpráva o splnění podmínek stavebního povolení;
  • seznam odchylek od původního stavebního povolení, včetně zakreslených změn;
  • atesty použitých stavebních materiálů;
  • protokol o likvidaci odpadů vzniklých při stavbě.

Potřebujete radu?

Není-li vám stále něco úplně jasné, obraťte se buď přímo na stavební úřad, který vám vydal stavební povolení, určitě vám rádi otázku zodpoví, nebo využijte některou z internetových poraden.

Cena kolaudace

Kolaudace vašeho rodinného domu je zdarma, přesto však nákladová položka při kolaudaci nebude nulová. Nějaké výdaje vás při kolaudaci budou stát potřebné revize a zprávy a poté také vklad na katastru nemovitostí. Tak tedy jediný, komu byste za kolaudaci nic platit neměli, je stavební úřad, pokud vám nevyměří pokutu za nedodržení některé z podmínek.

Kolaudační rozhodnutí

Kolaudační rozhodnutí je závěrečná zpráva, kterou vám vydá stavební úřad na základě kolaudačního řízení. Opravňuje vás užívat stavbu k bydlení. V kolaudačním rozhodnutí si stavební úřad může klást podmínky, které je potřeba odstranit. K odstranění nedostatku vám stanoví termín, po tuto dobu již můžete stavbu zpravidla užívat, protože se nejedná o nedostatky ohrožující život ani bezpečí osob. Existuje i možnost, že stavbu budete používat dříve, než vám bude kolaudační rozhodnutí vystaveno, ale jen tehdy, dostanete-li povolení k předčasnému užívání stavby. Toto povolení bývá uděleno ještě před úplným dokončením stavby, ale ani nyní nesmí být ohrožena bezpečnost či zdraví osob. Po získání kolaudačního rozhodnutí jste povinni stavbu zaevidovat na obecním úřadě, kde vám dají číslo popisné, a poté podat žádost na vklad na katastrálním úřadě, aby zapsali novostavbu na parcelu, na níž je postavena.

Zdroj: Co je kolaudace
Zveřejněno dne: 27.2.2016

Diskuze: číslo popisné a orientační

dobrý den, prosím kde v Praze je možno požádat o vyrobení tabulky čísla popisného a orientačního na rodinný dům? děkuji Pallasová

Zdroj: diskuze Číslo popisné a orientační
Odesláno dne: 13.6.2017 uživatelem Pallasová

Bramborový salát

Recepty

V českých domácnostech se bramborový salát připravuje různě a v mnohých rodinách se vlastní specifický recept beze změn dědí z generace na generaci. Některé kuchařky a kuchaři naopak rádi experimentují a bramborový salát připravují pokaždé jinak, v různých variacích. Jediné správné kritérium pro „ten pravý“ bramborový salát je pouze jeho dobrá chuť. Důležité je připravit salát alespoň den předem a umístit do chladu. Dobře se „proleží“, všechny přísady se prolnou a více vyniknou všechny jeho chutě.

Pokud nemáte svůj tradiční rodinný recept, nebo chcete vyzkoušet nové varianty, můžete si vybrat třeba z níže uvedených receptů...

Zdroj: Bramborový salát
Zveřejněno dne: 8.9.2014

Jak na zimu bez topení

Preventivní opatření

Zvažte své možnosti. Pokud váš dům chladne díky výpadkům energie, budou vám výše uvedené typy užitečné a pomohou vám překonat tuto krátkodobou nouzi. Pokud máte v domě nefungující topný systém, protože nemáte dostatek finančních prostředků na úhradu tepla nebo opravy topného systému, budete muset začít šetřit. Nikdy nezůstávejte dlouhodobě v chladu, může vás to poznamenat na vašem zdraví.

Pokud si nemůžete dovolit vytápět svůj domov, kontaktujte dodavatele energie. Pomohou vám najít vhodný tarif, který si můžete dovolit. Zajistěte si jiný zdroj, kterým budete vytápět váš domov (například kotel na tuhá paliva, tepelné čerpadlo).

Zdroj: Jak na zimu bez topení
Zveřejněno dne: 5.3.2013

Co je sálavé teplo?

Přednosti sálavého topení před konvenčním topením

Sálavé zdroje tepla v domě mohou mít mnoho podob. Jednoduchý oheň v krbu produkuje sálavé teplo stejně jako krbové vložky, přenosné elektrické ohřívače, elektrické křemenné ohřívače, radiátory připojené k centrálnímu kotli a tak dále.

Váš domov může mít sálavé teplo, které bude mít luxusní podobu. Suterén se může stát obřím sálavým panelem, který ohřívá vše na základě vyzařujícího potrubí. Chůze naboso po podlaze nad suterénem se pak může stát dočista extází. Konečně celý dům může mít panely ve všech místnostech. Pro uživatele je důležitá získaná tepelná pohoda a množství uspořené energie. Uplatnění je od koupelen a domácností až po průmyslové a skladové haly. Tepelná pohoda je dána tím, že se nevytápí zbytečně prostor, kde nikdo není, nebo se nevytápí prostor pod střechou.

Zdroj: Co je sálavé teplo?
Zveřejněno dne: 18.12.2013

Kompaktní tepelná čerpadla

Nevýhody

Nevýhodou kompaktních čerpadel jsou náklady na instalaci, které mohou být vyšší, než některé jiné systémy, i když nižší provozní náklady mohou počáteční náklady kompenzovat.

Instalační technik musí správně dimenzovat jednotlivé vnitřní jednotky a určit nejlepší místo pro její instalaci. Velkoformátová nebo nesprávně umístěná vzduchotechnika může vyústit ve špatnou cirkulaci, která plýtvá energií a neposkytuje vhodnou teplotu nebo vlhkost vzduchu. Příliš velký systém, který je předimenzován je pro dům neefektivní z důvodu vysoké pořizovací ceny a problém může přinést i jeho umístění v místnosti.

Některým zákazníkům se nemusí líbit vzhled vnitřních částí systému. Zatímco je méně rušivý, než tomu je u vzduchových kolektorů, tyto jednotky nemají vestavěný vzhled centrálního systému. Kromě toho musí být uzpůsobeno místo pro odtok kondenzované vody, v blízkosti venkovní jednotky.

Nemusí být také snadné najít kvalifikovaného technika pro kompaktní tepelné čerpadlo. Informujte se u místních prodejců vytápění a chlazení, jak časté je ve vaší oblasti použití tohoto systému, a který technik má zkušenosti s instalací a obsluhou, nebo třeba využijte některou z renovovaných firem, která nabízí tyto tepelná čerpadla na internetu.

Zdroj: Kompaktní tepelná čerpadla
Zveřejněno dne: 28.3.2013

Číslo popisné

Číslo popisné versus orientační

Číslování domů slouží k evidenci a identifikaci staveb. Kromě toho, aby vás našla pošťačka, jsou výbornou pomůckou pro tvorbu digitálních map. Zapisují se také do katastru nemovitostí, kde přesně vymezují nemovitý majetek. Dle občanského zákoníku je nemovitost pozemek nebo stavba spojená se zemí pevným základem, jde obvykle o velmi hodnotný majetek.

Domům byla přidělena čísla popisná už za dob Marie Terezie, konkrétně roku 1770. Vojska procházela ulice většinou po směru hodinových ručiček, od těch nejvýznamnějších budov. Bez řádného označování domů se společnost neobejde. To si lidé uvědomili již v dávné minulosti, a tak se tento číselný systém rozvíjí již od svého zrodu v druhé polovině 18. století. Ještě předtím se domy značily a popisovaly jménem rodiny, která v nich žila, nebo podle nejvýraznějšího stavebního prvku dané budovy.

Popisné číslo dům popisuje, je tedy v dané obci jedinečné. Je to obvykle to delší číslo na domě, někdy až pětimístné. Přiděluje se po kolaudaci stavby a je podmínkou pro zápis v katastru nemovitostí.

Číslo popisné se změní jen při změně katastrálních hranic a prakticky vzniká a zaniká s existencí nemovitosti. Vznikne-li na místě zaniklého či zbořeného domu nová stavba, dostane také nové číslo popisné. Čím je nemovitost novější, tím je číslo popisné vyšší. Má-li dům více vchodů, bude mít i více popisných čísel, pro každý vchod zvlášť. Je zvykem, že se uvádí před lomítkem, obvykle to bývá to vyšší ze dvou čísel označujících nějaký dům. Popisné číslo má většinou podobu červené tabulky a bílých číslic, ale není to podmínkou. V dnešní době musí být ze zákona každá budova označena popisným číslem.

Na tabulce s číslem popisným jsou někdy uvedeny další údaje. Na starších tabulkách se v některých obcích uvádělo římským číslem označení části obce. V některých obcích je zvykem uvádět na tabulce i název obce, v Praze nejčastěji název katastrálního území a městského obvodu.

Orientační číslo slouží k orientaci. Je jedinečné v rámci jedné ulice, v obci se však může opakovat. Orientuje dům směrem k ulici, ulicím či náměstí, a tak, má-li stěny do více směrů (ulic), má i více orientačních čísel. Orientační číslo nemusíme najít v každé obci a někdy ho nahrazuje například písmeno. Orientační čísla většinou vzrůstají od středu obce k jejím okrajům a číslování se dělí na liché (vlevo) a sudé (vpravo). Orientační číslo souvisí s ulicí nebo veřejným prostranstvím, často se lze setkat i s tím, že je doplněno písmenem, aby byla usnadněna orientace, zvláště když se jedná o trakty a další složitější rozmístění budov. Díky orientačnímu číslu na ulici víte, zda se vydat ulicí směrem dolů, nebo nahoru, když hledáte konkrétní adresu. Orientační číslo má většinou podobu modré tabulky a bílých číslic či písmen. V ČR není číslo orientační celostátně povinné a přiděluje ho obecní úřad postupně v dané ulici či prostranství. Čísla nemusí být v každé obci, záleží na velikosti obce, nejvíce se vyskytují ve velkých městech.

Číslo evidenční označuje stavby dočasné nebo takové, které nejsou určené k trvalému bydlení (například chaty a chalupy). Číslo evidenční je opět v rámci obce jedinečné.

Zdroj: Číslo popisné
Zveřejněno dne: 16.2.2017

Šatna

Šatna v domě

Mnoho lidí si už ani neumí představit, že by žili jinde než v rodinném domě. Vyhovuje jim mít své soukromí, které neruší žádný hluk ze sousedních bytů. Spousta lidí také tvrdí, že právě šatna se zařizuje lépe v rodinném domě než v panelákovém bytě (což už dnes nemusí být pravda). Lidé se ale mohou do rodinných domů stěhovat dvěma způsoby. Buď si nechají rodinný dům přímo postavit podle jejich přání s tím, že zde se už v návrzích může počítat se šatnou, nebo se nastěhují do domu, který byl již dříve postaven, a oni se přizpůsobí rozložení jeho místností, nebo si místnosti upraví. V tom prvním případě kdy si člověk dům nechá postavit, už tedy může od začátku s šatnou počítat, to znamená, že pro ni může vymezit speciální místnost, nebo například počítat s větší ložnicí s tím, že u jedné stěny bude umístěná šatna. V případě, že se majitel rozhodne, že chce mít šatnu v oddělené místnosti, obvykle ale zároveň chce, aby vchod do této místnosti vedl z jeho ložnice. Bylo by velmi nepraktické mít například šatnu v přízemí, ale ložnici v patře. Oddělená šatna má tu výhodu, že opravdu poskytuje dostatek soukromí a zároveň k uskladnění mohou sloužit všechny čtyři stěny místnosti. I ve větších ložnicích, kde bude umístěná šatna přímo v místnosti, může ale šatna poskytovat dostatek soukromí, pokud se zvolí vhodné oddělení od zbytku ložnice, taková šatna ale obvykle poskytuje o něco méně úložného prostoru. V některých domech se dokonce s šatnami počítá do všech ložnic (včetně dětských pokojů, protože i děti mívají větší množství oblečení).

Šatna v samostatné místnosti

Šatna v samostatné místnosti může sloužit nejen jako „skladiště“ oblečení a módních doplňků, ale může být i klidnou oázou. Záleží na člověku, co vše si v takové šatně vytvoří. Pokud chce i v této místnosti ušetřit místo, může stěny obložit vestavěnými skříněmi, které bývají přehledné a mohou být i uzavíratelné, což je výhoda, protože pak se na oblečení nepráší. Uprostřed místnosti pak vznikne prostor, který může majiteli, nebo majitelce sloužit jako místo, kde si může sednout, zatímco bude rozjímat o tom, co si ten den má vzít na sebe. Vhodné je také alespoň jeden „němý sluha“, na nějž si budete odkládat oblečení, které jste měli ten den na sobě. Samozřejmě by tu neměl chybět také koš na prádlo, protože se jistě občas stane, že vytáhnete něco, co budete chtít raději přeprat. Také by taková místnost měla být vybavená žehličkou a žehlicím prknem, obzvlášť když součástí šatníků jsou šaty a košile, které občas potřebují „dožehlit“. V neposlední řadě zde musí být umístěné dostatečně velké a osvětlené zrcadlo. Důležité ale je, aby celá tato místnost byla dostatečně osvětlená.

Základem každé šatny je samozřejmě úložný prostor pro oblečení. Takováto šatna může být vybavená policemi, které si majitel sestavil sám, ať už podle plánu, který čerpal z nějakého zdroje (například si mohl na internetu vyhledat šatnu, která se mu líbí a její podobu si sestavit), nebo podle vlastních představ. Předpokladem ale je, že je majitel šikovný řemeslník. Jednodušší varianta a stále finančně ne tak nákladná může mít podobu jednoduchých polic, které si může majitel šatny nechat v různých obchodech nařezat a pak si je sám může sestavit. Tato varianta není finančně tak nákladná, protože majitel šatny platí jen materiál, ne práci. Nevýhodou takového skladování oblečení je to, že police obvykle nemívají žádná dvířka, takže se na oblečení práší, a proto je lepší některé oblečení uchovávat v různých obalech, aby nebylo příliš zaprášené.

Další možností je, že si majitel na tvorbu najme buď firmu, nebo řemeslníka. Ten mu vytvoří návrh místnosti a pak šatnu vybuduje. Tato možnost je finančně nákladnější, protože se již neplatí jen materiál ale i práce řemeslníka, nebo řemeslníků. Pro majitele šatny je ale tato varianta bez práce, což může být velkou výhodou.

Poslední možností je, že si majitel šatnu sám vybaví nábytkem, který si může zakoupit v různých obchodech zaměřujících se právě na nábytek. Existuje řada skříní, závěsných systémů, poliček, které společně vytváří ideální šatnu. Základem je ale, že si majitel tento nábytek musí sám sestavit (nebo si na to někoho najmout), a hlavně už na začátku musí mít jasnou představu, jak má šatna vypadat, aby nekoupil nábytek, který se třeba do šatny nevejde, nebo se tam z nějakého důvodu nehodí.

Šatna součást místnosti

Výhodou domu, který si majitel postavil, nebo nechal postavit podle svých představ, je, že tam může od začátku počítat s prostorem pro šatnu. Pokud se tedy rozhodne, že chce, aby šatna byla součástí ložnice, stačí mu, aby naplánoval a nechal postavit ložnici o něco větší, třeba s výklenkem určeným jako šatna. Zároveň se už od začátku může podílet na tvorbě určitého předělu, který bude později oddělovat šatnu od zbytku místnosti. Šatna může být od zbytku místnosti oddělená různými sloupy, posuvnými dveřmi, závěsným systémem, různými výklenky, atd.

Někdy si ale naopak majitelé oddělení šatny nepřejí a šatna je tedy přímou součástí pokoje s tím, že jí je vymezený určitý (dostatečný) prostor.

Horší je to v případě, že si majitel dům koupil a musí se tedy přizpůsobit možnostem domu, na šatnu pak nebývá dopředu vymezený prostor, takže obvykle taková šatna není příliš velká. Ale šikovný architekt si dnes poradí i s menším prostorem, v němž může vytvořit šatnu třeba z vestavěných skříní.

Nevýhodou šatny, která je například součástí ložnice, je, že by měla respektovat styl místnosti, v níž se nachází. Pokud je šatna součástí ložnice, tak nebývá tvořená jen obyčejnými policemi, které si majitel mohl sestavit sám, protože šatna v ložnici, nebo v jiné místnosti musí pokoj reprezentovat. Také nevypadá dobře, pokud je nábytek v místnosti tvořen masivním dřevem a šatna je pak odbytá několika překližkami. To je jeden z důvodů proč takováto šatna může být finančně nákladnější než samostatná šatna, kde majitel může mít v podstatě jakýkoliv nábytek, protože to je jeho soukromý prostor.

Šatna, která je součástí místností, může být opět tvořená nábytkem na míru, který si může majitel sestavit sám, anebo předat své požadavky šikovnému řemeslníkovi nebo firmě, a ti se o to postarají. Výhodou tohoto způsobu je, že si může majitel šatny sám určit, kde budou dvířka, kde budou poličky a kde posuvný systém. Zároveň mu řemeslník může poradit, jak šatnu sestavit, aby v ní bylo co nejvíce úložného místa pro oblečení. Nevýhodou je samozřejmě cena, protože kvalitní materiál a zároveň řemeslná práce něco stojí.

Další možností je, že šatna bude vybavena nábytkem, který pochází z velkoobchodů. Nevýhodou tu je, že se musí majitel šatny podřídit svými požadavky tomu, co nabízejí různé nábytkářské společnosti. V takovém případě je dobré hledat a nespokojit se třeba jen s jedním nákupním střediskem, vložit do hledání vhodných skříní a polic trochu času, a třeba se pak najde nábytek, který vzhledem i strukturou bude odpovídat představám majitele.

Případně je samozřejmě možná kombinace několika způsobů, například velké skříně dokoupit a pak si některé police nechat sestavit.

I u šatny, která je součástí jiné místnosti, je třeba, aby se bral zřetel na některé nutnosti. Je jasné, že pokud není místnost příliš velká, že se zde nevybuduje i odpočívací koutek, kde se majitel může usadit a „kochat se svými módními poklady“, ale i tak by v této části místnosti některé věci neměly chybět. Rozhodně je nutné zde mít vlastní osvětlení šatny. Nestačí světlo z lustru, nebo z lampiček v ložnici. Na oblečení je třeba dobře vidět. V šatně nebo v její těsné blízkosti by měl být také odkládací prostor na použité oblečení (opět je možné využít „němé sluhy“, případně nějaký jiný systém uskladnění použitého oblečení). Samozřejmě v šatně nesmí chybět zrcadlo. V prostoru šatny by měl být také dostatek místa, aby se tam vešlo více než jen jeden člověk (obzvlášť ženy prostor ocení, když žádají o radu své kamarádky atd.). Odborníci doporučují minimální šířku šatny asi 1 m a 20 cm, aby se tam dalo pohodlně pohybovat. I zde může být v šatně nebo v její blízkosti připravené žehlicí prkno, ale samozřejmě to není podmínkou. Vše záleží na velikosti místnosti.

Zdroj: Šatna
Zveřejněno dne: 29.5.2017

Ajťácká pizza

Pizza z pánve

Tak tento recept si určitě adoptujete. Těsto můžete poklást vším, co máte rádi. Výhodou předpečení těsta v pánvi je, že pizza je potom krásně křupavá a těsto zůstane tenké. Ostatně, zkuste to sami!

Ingredience: 100 g hladké mouky, 7 g droždí, 2 lžíce olivového oleje, 50 ml teplé vody, špetka soli, 3 lžíce rajčatové pasty, 100 g mozzarelly, čerstvý rozmarýn, bylinky, pánev do trouby

Postup: Připravíme si těsto – v míse smícháme hladkou mouku, olivový olej a sůl. V mističce odměříme 50 ml vlažné vody, prsty do ní rozdrobíme droždí a lžičkou dobře rozmícháme. Do mouky přidáme směs vody a droždí. Nejprve vše zpracujeme vařečkou, potom těsto vyklopíme na pomoučněnou plochu a těsto hněteme ručně, dokud není úplně hladké (cca 10 minut) nebo dokud nám nedojde síla v pažích. Těsto vrátíme zpátky do mísy, přikryjeme potravinou fólií a necháme ho na teplém místě kynout, než zdvojnásobí svůj objem. Délka kynutí záleží na teplotě, v pokojové teplotě bude kynout asi hodinu.

Když je těsto dobře nakynuté, prsty ho stlačíme, aby z něj vyšel vzduch. Troubu předehřejeme na 230 °C. Na pomoučněné ploše těsto prsty vytvarujeme do kruhu stejného průměru, jako je pánev. Pánev pokapeme olivovým olejem, necháme rozpálit. Do rozpálené pánve přemístíme těsto na pizzu, počkáme, než se na těstě udělají bublinky. V té chvíli těsto potřeme rajčatovou passatou. Můžeme použít passatu obyčejnou, ještě dochutíme solí, čerstvým pepřem, trochou tymiánu, česnekem a trochou cukru. Mozzarellu natrháme prsty na kousky, poklademe jí pizzu a těsto i s pánví přesuneme do vyhřáté trouby.

Pizzu pečeme přímo v pánvi na 230 °C, dokud není po okrajích hezky hnědá a mozzarella nezíská světle hnědou barvu. Pizzu vyndáme z trouby, posypeme čerstvým nasekaným rozmarýnem nebo směsí čerstvých bylinek. No a je hotovo a můžeme se pustit do hodování. Při tvorbě této pizzy vynikne vaše tvořivost, popřípadě použijete vše, co dům dal.

Zdroj: Ajťácká pizza
Zveřejněno dne: 8.5.2017

Jak na zimu bez topení

Vytápění vašeho domu bez kamen

  • Zavřete správně všechna okna. To znamená, zkontrolujte, že vaše okna jsou správně instalovaná a uzavřená. Otevření oken je důležité, ale tehdy, jestliže venkovní teplota je vyšší než vnitřní teplota. Udržujte okna vzduchotěsná. Možná budete potřebovat koupit odnímatelné těsnění oken, pro lepší těsnící vlastnosti je vhodné plastové těsnění. Za vyhovující lze také využít k eliminování úniku tepla ručník nebo triko, které se k místu přiloží.
  • Použijte jemné, průhledné závěsy nad okny, na které dopadá sluneční světlo. Závěsy vážou studený vzduch a teplo ze slunce bude vytápět dům díky zahřívání chladného vzduchu ze závěsů, který bude proudit dále do domu. Možným řešením je také instalace plastových fólií do oken, která udělají okna vzduchotěsná.
  • Zakryjte okna závěsy. Instalace těžkých, neprodyšných závěsů před okna může blokovat úniku teplého vzduchu. Roztáhněte je, když svítí slunce a zatáhněte je, když tomu tak není.
  • Utěsněte dveře. Zkontrolujte rám kolem dveří a také pode dveřmi. Možná budete potřebovat koupit nový těsnící práh nebo odnímatelné těsnění. Za vyhovující lze využít k eliminování úniku tepla stejně jako u oken ručník nebo triko, které se k místu úniku tepla přiloží.
  • Zajistěte, aby slunce do vašeho domu svítilo co nejvíce. Zkontrolujte překážky (například rostliny, přístřešky), které by mohly bránit dopadům slunečních paprsků na váš dům. Odstraňte všechny překážky opírající se o zdi domu na slunné straně, v ideálním případě by bylo vhodné, vrátit je v noci zpět, na dodatečnou izolaci.
  • Uzavřete všechny nepoužívané místnosti. Zavřením dveří dochází k vytvoření bariéry mezi vámi a chladným prostředím. Ty také zastaví oběh vzduchu, což snižuje tepelné ztráty. Obchody pro domácí kutily prodávají termohlavice, které je vhodné nainstalovat do nepoužívaných místností a nastavit zde pouze temperování. To přispívá k efektivnějšímu využívání ohřívače. Musí se zajistit, aby všechny termohlavice byly nastaveny na temperování, v opačném případě by mohlo dojít k zamrznutí potrubí a následnému popraskání. Cirkulaci vzduchu může být bráněno rozestavěným nábytkem, což je neefektivní.
  • Položte koberec nebo kobereček. Koberečky a koberce zabrání tepelným ztrátám přes podlahu. Jsou obecně teplejší na dotek než dřevo nebo dlažba a tak nabízejí teplejší povrch pro chůzi.
  • Přidejte izolaci v podkroví a oddělte prostor. Velké množství tepla uniká podkrovím. Teplý vzduch stoupá a studený vzduch klesá. Ujistěte se, že vaše podkroví má dostatek izolace.
  • Upečte si sušenky nebo koláče. Vaše trouba pomůže k ohřívání vzduchu v kuchyni při pečení, čímž dochází k ohřívání vašeho domu a zároveň k přípravě pokrmů. Z trouby vzniká suchý vzduch. Při vaření vzniká pára, která zvyšuje vlhkost vzduchu a ten se v zimním období stává chladnějším. Proto je třeba eliminovat vznik vodní páry při vaření.
  • Zapalte si svíčky. Svíčky mohou produkovat velké množství tepla, jen se musí mít na paměti, kde jsou umístěny a nenechávat je bez dozoru. Návštěva jakéhokoliv obchodu s potravinami nebo diskontní prodejny vám může poskytnout velké množství levných svíček. Svíčka nevytváří tolik tepla jako krb nebo skutečné topení, ale vytváří teplo velmi levně.
  • Rozsviťte některé žárovky. Průměrná zářící žárovka uvolňuje až 95% své energie ve formě tepla, což je velmi efektivní zdroj tepla. Kompaktní zářivky a LED světla nejsou vhodné pro zahřívání vašeho pokoje.

Zdroj: Jak na zimu bez topení
Zveřejněno dne: 5.3.2013

Jak na zimu bez topení

Při pobytu v chladnějším domě

  • Pijte teplé nápoje. Teplé nápoje zvýší vaši teplotu těla. Tento proces může být velmi relaxační a dokonce stimulující. Udělejte si šálek čaje, kávy nebo teplý vývar.
  • Teple se oblečte. Pokrývka hlavy je vždy na prvním místě. K velkému procentu ztráty tělesného tepla dochází v oblasti hlavy, takže je důležité, aby vaše hlava byla zakryta. Pro udržení tělesného tepla také velmi pomáhá rolák . Efektivní je využívat oděv ve vrstvách a to převážně z vlny nebo bavlny. Vhodné je používat pantofle nebo teplé ponožky. Při delším sezení je ideální zakrýt se dekou.
  • Využívejte menší místnosti. Pokud například máte ložnici, která je mnohem menší, než obývací pokoj, je nejlepším řešením využívat tuto ložnici i jako obývací pokoj.
  • Cvičte! 20 minut intenzivního cvičení zahřeje a zároveň udrží teplo v organizmu. Zdravé tělo je obecně více tolerantní k chladu. Pohyb produkuje tělesné teplo. Čím jste aktivnější, tím lepší krevní oběh budete mít. To znamená, že vaše teplá krev se dostane do vašich prstů na rukou a nohou a udrží je v teple.
  • Najděte si kamaráda nebo mazlíčka a přitulte se k němu. Tělo každého teplokrevného živočicha je pec sama o sobě, proto je vhodné přitulit se třeba ke psovi a vzájemně se zahřívat.
  • Sedněte si na topné podložky o výkonu 50 W. Spíše než vytápění celého domu nebo místnosti, je lepší sedět na topné podložce s nízkým příkonem. Můžete si také vytvořit své vlastní vyhřívané podložky. Použití láhve s teplou vodou, je vhodné pro ohřev rukou, břicha, zad nebo nohou. Dobrým pomocníkem jsou také malé polštářky plněné rýží, sušenou kukuřicí nebo fazolemi, které ohřejete v mikrovlnné troubě po dobu jedné minuty.
  • Vezměte si silný a dlouhý župan. Je to jako načechraná deka s rukávy. Župany jsou velmi teplé a pohodlné, dokonce se v nich dá i spát.
  • Jděte na návštěvu. Dobrým nápadem je také trávit čas v místě, které je zahřáté bez vašich nákladů (například kostel, knihovna, dům známých).
  • Pořiďte jsi elektrickou přikrývku. Ta může udržet pohodlně vaše tělo po celou noc v příjemné teplotě. Tento efekt je úspornější než vytápět celou místnost.

Zdroj: Jak na zimu bez topení
Zveřejněno dne: 5.3.2013


SiteMAP