Vruty s okem mají univerzální použití do zdiva společně s hmoždinkami nebo do dřeva bez hmoždinek. Oko u vrutu se neotvírá, je velice pevné. Tento vrut je vhodný také pro použití do betonu, kamene, cihly, tvárnice a podobně. Dobře se s ním upevňují šňůry na prádlo, lampy, závěsné květináče, řetězy, kabely a podobné věci, co vás napadnou. Pokud byste používali vrut do tvrdého dřeva, musíte si nejprve vyvrtat díru vrtákem stejného průměru jako vrut. Při použití doporučené hmoždinky v kombinaci vrutu s okem dosáhnete maximální zatížitelnosti.
V diskuzi POKOJOVÉ IBIŠKY KOUPÍM NA DOBÍRKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Věra Steinerová.
koupím pokojový ibišek v barvě žluté s okem na dobírku Děkuji za informaci a sdělení na E-mail s pozdravem Věra Steinerová ulice Císařská č.68 Brodek u Prostějova PSČ 798 07 mobil 733 155 169
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Čepička na hlavičku o obvodu 50 cm. 50 : 3,14 = 15,9. Potřebujeme tedy placku o průměru 15,9 cm plus minus 1 cm.
Vysvětlivky:
ř. o. = řetízkové oko
dl. sl. = jeden dlouhý sloupek do jednoho očka
2x dl. sl. = dva dlouhé sloupky do jednoho očka
Postup:
Uděláme si 6 ř. o., která spojíme pevným okem do kruhu.
1. řada: Do kruhu uděláme 2 ř. o. a 17 dl. sl., to je dohromady s 2 ř. o. 18. Řadu ukončíme pevným okem.
2. řada: Ve druhé řadě děláme 1 dl. sl., 2x dl. sl., 1 dl. sl., 2x dl. sl., opakujeme až do konce řady. Řadu ukončíme pevným okem.
3. řada: Opět začneme na 2 ř. o. a děláme 1 dl. sl., 1 dl. sl., 2x dl. sl., 1 dl. sl., 1 dl. sl., 2x dl. sl., opakujeme až do konce řady. Řadu ukončíme pevným okem. Tak jako ve 2. řadě pícháme dl. sl. hned do prvního oka a taky do posledního.
4. řada: Začneme 2 ř. o. a dále děláme 1 dl. sl., 1 dl. sl., 1 dl. sl., 2x dl. sl. tak, že stále opakujeme 1, 1, 1, 2, 1, 1, 1, 2 až na konec řady. Řadu ukončíme pevným okem.
5. řada: Začneme 2 ř. o. a děláme 1 dl. sl., 1 dl. sl., 1 dl. sl., 1 dl. sl., 2x dl. sl. tak, že opakujeme 1, 1, 1, 1, 2, 1, 1, 1, 1, 2 až do konce řady. Řadu ukončíme pevným okem.
6. řada: Začneme 2 ř. o. a děláme 1 dl. sl., 1 dl. sl., 1 dl. sl., 1 dl. sl., 1 dl. sl., 2x dl. sl. tak, že 1, 1, 1,1, 1, 2, 1, 1, 1, 1, 1, 2 opakujeme až na konec řady. Řadu ukončíme pevným okem.
7. řada: Začneme 2 ř. o. a děláme 1, 1, 1, 1, 1, 1, 2, 1, 1, 1, 1, 1, 2 – 6x uděláme po 1 dl. sl. a jednou 2x dl. sl., opakujeme až na konec řady. Řadu ukončíme pevným okem.
8. řada: Začneme 2 ř. o. a děláme 1, 1, 1, 1, 1, 1, 1, 2, 1, 1, 1, 1, 1, 1, 1, 2 tak, že 7krát po 1 dl. sl. a 2 dl. sl. Opakujeme až do konce řady. Řadu ukončíme pevným okem. Když se podíváme, vytvořili jsme placku o průměru skoro 15 cm. Jelikož děláme čepičku pro hlavičku s obvodem 50 cm a 50 : 3,14 = 15,9 cm, tak potřebujeme ještě kousek větší placku, ale pokud v další řadě budeme přidávat tak, jak by se v další řadě dle úvodního návodu mělo, byla by už placka moc velká, takže přidáváme pouze do každého třetího zdvojeného dl. sl. z předchozí řady.
9. řada: Opakujeme 8. řadu.
10. řada: Je už bez přidávání, jen po 1 dl. sl. do každého očka. Budeme píchat stále do prvního, a to tak dlouho, až uvidíme, že se šev začne stáčet doprava. Až se tak stane, tak nepíchneme do prvního, ale naopak do posledního, čímž šev uhne doleva a zase budeme píchat jen do prvního. Nakonec necháme buď tak, jak skončíme, nebo uděláme obloučky. Vidíte, jak už se to krásně tvaruje? Ono se to bude mírně tvarovat už u té placky, ale jakmile uděláme první řadu bez přidávání, tak už se čepička bude krásně tvarovat. Takto pokračujeme do požadované délky čepičky.
Pokud budeme dělat obloučky, ukončíme poslední řadu krátkým sloupkem a ne pevným okem.
Ukončíme krátkým sloupkem a ob dvě, tedy do třetího oka, uděláme 6 dl. sl.
Máme 6 dl. sl. a zase ob dvě, do třetího oka, uděláme pevné oko.
Jeden oblouček máme a budeme dělat další. Takto pokračujeme dále až do posledního obloučku, který ukončíme do krátkého sloupku, jímž jsme skončili poslední řadu.
V naší poradně s názvem CHOROBY A ŠKŮDCI VINNÉ RÉVY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Karel iason.
prosím o identifikaci choroby a způsob zákroku. ty kuličky na listech se vyskytly náhle a na všech listech. Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Kuličky na listech vyvolává drobný, pouhým okem neviditelný roztoč, který saje na spodní straně listů. Na horní straně čepelí listů jsou nápadně vypouklé, různě velké a utvářené, zeleně nebo červeně zbarvené puchýře.
Možnosti ochrany
Preventivní postřik révy v době rašení sirnatými přípravky (KUMULUS WG, SULKA K) nebo krátce po vyrašení přípravky určenými na předjarní postřik ovocných dřevin a révy (Oleo-Ekalux, Pyrilux).
Akutní postřik jakýkoliv přípravek proti žravým a savým škůdcům aplikovaný hlavně na spodky listů.
Pleteme-li od průramku všechny díly společně, odpadá dodatečné sešívání a spojení dílů je úhlednější. Pulovry pak můžeme doplést na kruhové jehlici stále dokola (pak místo rubové řady upleteme každou sudou řadu bez ujímání), vesty a kabátky doplétáme rovněž na kruhové jehlici, ale v řadách tam a zpět (čili v lícových k rubovým).
Pleteme žerzejem (líc hladce – rub obrace). V místech ujímání označíme 2 oka (to je krajová oka spojených dílů). V lícových řadách splétáme první označené oko s předcházejícím okem hladce a druhé označené oko s následujícím okem přetažením (to je druhé označené oko sejmeme hladce s přízí vzadu, upleteme další oko za ním a sejmuté přes upletené přetáhneme). Rubové řady pleteme bez ujímání. Dopleteme do potřebné výše a lem kolem výstřihu pak připlétáme pružným vzorem 2 : 2 (to je 2 hladce – 2 obrace) tak, aby hladká oka lemu navazovala na pěšinku raglánového ujímání.
V diskuzi LÉČENÍ PRAŠIVINY U KRÁLÍKŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anežka.
Kokcidiosa je nakažlivé onemocnění, které působí králíkářům největší ztráty. Stejnou metlou, jako je pro lidstvo tuberkulosa, je pro králíky kokcidiosa. Nemoc je vyvolávána choroboplodnými zárodky tak zvanými kokcidiemi a sice druhem kokcidium oviforme, dnes zvaným Eimeria Stiedae. Zárodky tyto se nacházejí ve žlučovodech a ve sliznici střevní člověka a hlavně králíků. Nakažení děje se obyčejně potravou (zelenou pící, trávou atd.), v níž nalézají se tyto choroboplodné zárodky. Nemocní králíci jsou s počátku smutní, téměř ničeho nežerou, mají vysokou horečku, dech jejich stává se rychlým a krátkým, slábnou, hubnou, až konečně v poměrně krátké době hynou. Někdy se při tom nadýmají, silně slintají, aneb dostávají průjmy. Léčení bývá málokdy úspěšným, protože nemoc se úžasně rychle šíří a téměř celý chov vymírá. Zvláště zhoubně řádí choroba mezi králíky mladými; když některý z nich nemoc přečká, zdá se býti zdravým a bývá obyčejně v chovu používán dále. Uzdravení takového zvířete bývá však toliko zdánlivé, neboť stává se vlastně trvalým nositelem a rozšiřovatelem této nákazy. Při pitvě mrtvého králíka nalézáme dosti často na játrech bílé nebo nažloutlé uzlíky v různém množství a v různých velikostech. Jindy pouhým okem nenalezneme vůbec žádných změn a v těch případech doporučoval bych odbornou prohlídku zvěrolékařem, který mikroskopickým rozborem králičího trusu stanoví přesnou diagnosu. Nákaza šíří se velmi rychle po celém okolí, králíkárna bývá pak choroboplodnými zárodky tak zamořena, že v ní bez nebezpečí není možno dále králíky chovati. Jediným bezpečným prostředkem k zabránění nového vypuknutí nákazy je spálení mrtvých králíků, steliva a celé králíkárny. Pouze tam, kde choroba netrvala dlouho, kde králíkárna je kusem vyšší hodnoty, je možno ohroženou králíkárnu úzkostlivou desinfekcí zachrániti. Z léků, které jak jsem podotkl nemají valného úspěchu, užívá se nejčastěji slabého roztoku kreolinu (každý druhý den vnitřně podati jednu kávovou lžičku), glycerinu, chininu, směsi sirného květu a kalomelu (jednu lžičku denně).
Nadmutí vyskytuje se nejvíce u králíků mladých, ale i starších a bývá příčinou častého uhynutí. Onemocnění pozná se snadno dle toho, že břicho králíka je nápadně nafouklé a králík se sotva pohybuje. Tvrdívalo se, že příčinou nadmutí je krmení čerstvé zelené píce, hlavně jetele, dnes však víme, že není to pouze jetel, nebo zelená píce, ale že to bývá mnohem častěji zatuchlá nebo plesnivá sláma, namrzlé nebo nahnilé brambory, změněné obilniny, zvadlá a kvasící potrava atd. Následkem chybného kvašení vytváří se v žalludku a ve střevech veliké množství plynů, které silně stěny jejich napínají, takže může dojíti k prasknutí jich a náhlé smrti. Léčení: jakmile zpozorujeme nadmuté břicho u králíka, musíme ihned břicho králíka tříti, volně vypustiti na dvůr a přinutit k pohybu. Vnitřně podáváme mu vodu s několika kapkami čpavkového lihu, heřmánkový odvar, vápennou vodu (jednu lžičku), aloe na slabou špičku nože.
Slintavka objevuje se u králíků tehdy, je-li na ně přenesena od nemocných krav nebo vepřů a projevuje se nakažlivým zánětem sliznice ústní neobyčejně rychle se rozšiřujícím. Nemocnému zvířeti neustále vytéká z tlamy lepkavá tekutina, která slepuje srst na krku, prsou a na předních nohách. Králík je při tom smutný, nežere, posedává v tmavých místech a nezakročí-li se včas, pak rychle hyne. Nemoc je celkem zdlouhavá, nepříjemná, léčení samo je dosti namáhavé a spočívá v desinfekci tlamy a srsti. Nejjednodušším prostředkem je narůžovělý roztok hypermanganový, chlorová voda, kterou si připravíme tím způsobem, že jednu lžíci chlorového vápna rozpustíme ve třičtvrtě litru vody. Roztokem tímto nasákneme malou hubku a tou vytíráme 5-6kráte denně až do vyléčení tlamu a slepená místa srsti.
Ušní svrab vyvolávají rychle se rozmnožující drobní roztoči, kteří napadají ušní boltce králíků. Nemocní králíci potřásají neustále hlavou a škrábou se v uších. Bližší prohlídkou boltců zjistíme, že nalézají se v nich četné strupy a sedliny krve, v nichž nachází se tisíce roztočů, jimiž se nemoc roznáší. Zastaralé a dlouho trvající onemocnění může přivoditi smrt králíka, naproti tomu choroba včas zjištěná může se během několika dnů vyléčiti. Vnitřek uší natírá se papírkem nebo štětcem namočeným v 10proc. kreolínové masti anebo v tabulovém oleji a to tak často a tak dlouho, až jsou boltce zdravé. Výborně působí též směs glycerinu a kyseliny karbolové. Strupy je nutno vždy spalovati, neboť jimi se nákaza šíří.
Sněť slezinná je nejnebezpečnější a nejprudší nakažlivou chorbou králičí, která se však na štěstí poměrně zřídka vyskytuje. Nemocní králíci nežerou, dostávají třesavku, vysokou horečku, zrychlený a krátký dech, křeče, po nichž následuje ochrnutí celého těla a smrt. Upozorňuji, že nemoc tato je přenosná také na člověka a proto doporučuji co největší opatrnost, aby se králíkář nenakazil. Nemocní králíci se vůbec neléčí, naopak všichni churaví králíci musí býti utraceni a spálení. Králíkárna má býti vždy spálena a nikdy nemá býti použita pro další chov.
Mimo nakažlivé nemoce, které jsem zhruba dosud popsal, je ještě dlouhá řada chorob více nebo méně nebezpečných, z nichž mnohé mohou způsobiti hojně škod chovatelům. K nejběžnějším nemocem patří zácpa, průjmy, křeče, ochrnutí, tubrkulosa, chřipková rýma, nemoc pohlavní, prašivina a favus.
Zácpa je nejběžnější chorobou či příznakem choroby, která se vyskytuje hlavně u králíků krmených převážně krmivem suchým a u králíků málo se pohybujících. Mívají velká břicha, nepokojně pobíhají a špatně žerou. Proti zácpě králíků se nejlépe osvědčuje krmení zelené a šťavnaté píce v létě, v zimě nevařené mrkve a řípy, kalomel, teplé mléko s přimíšeným sirným květem.
Průjmy vznikají nesprávným krmením a nevhodnou vadnou potravou. Výkaly mohou se státi až vodnatými, často k nim bývá přimíšena také krev, králící rychle vysilují a hynou. Průjem nemusí přirozeně pocházeti z chyb dietetických, nýbrž může býti toliko příznakem řady jiných chorob: jako tuberkulosy, kokcidiosy atd. Léčení spočívá předně na změně potravy, krmí se píce výhradně suchá, dobré seno, chléb, zrní, vařená rýže nebo oves. Výborným prostředkem je svatojánský chléb, černý žitný chleb, sušený celer a vrbová kůra, která se podává buď jako čerstvé vrbové větvičky, anebo jako vařená kůra ve vodě. Stejně dobře působí také tinktura opiová, nebo živočišné uhlí.
Křeče vyskytují se dosti často u králíků jako poruchy nervové, rheumatické, anebo jako příznaky jiných chorob. Králíci nemohou se pohybovati a válí se doslova z místa na místo. Doporučoval bych vtírati do těla nemocného zvířete nějaké lihové mazání a dáti jej bezpodmínečně do tepla. Stává se někdy, že králík za křečovitého svíjení se rychle nám před zraky hyne, třebaže ještě před půl hodinou byl vesel a zdráv. Při takovém křečovitém záchvatu končícím okamžitou smrtí jedná se buď o mrtvici, o otravu jedovatými rostlinami v potravě, aneb o otravu uměl. hnojivy.
Ochrnutí napadá nejčastěji velké odrůdy, na příklad: belgické obry, strakáče, ale i menší stříbřité králíky, kteří jsou chováni v tmavých a dusných kotcích. Příčinou ochrnutí je téměř vždycky choroba ledvin. Nemocný králík nejistě se pohybuje, potácí se a nakonec se po zemi pouze plazí. Doporučuji masírovati měkčím kartáčem vícekráte denně nemocného králíka kafrovým lihem a umístění jeho ve vzdušné a teplé králíkárně.
Chřipková rýma je běžným nakažlivým onemocněním podporovaným nachlazením. Nemocný králík frká, kýchá a při tom vytéká mu hojně hlenu z nosu. Hlen tento je nakažlivý a jím přenáší se choroba na zdravá zvířata. Churavý králík má se ihned odděliti, do teplé místnosti přenésti, vlažnou vodou má se nos vícekráte za den očistiti a zaprašovati balonkem práškovou kyselinou borovou.
Tuberkulosa začíná většinou katarem horních cest dýchacích a projevuje se kašlem suchým a krátkým, který bývá provázen výtokem z nozder a z tlamy králíka; králík ztrácí chuť k žrádlu, dýchá namáhavě a často dostává průjem, což svědčí o zachvácení. Onemocnění toto je absolutně nezhojitelné a králíky je nutno pozabíjeti, při čemž nesmí se zapomenouti na příslušnou desinfekci.
Nemoce pohlavních ústrojů vyskytují se nyní poměrně velice často, ačkoliv před pěti až šesti léty nebylo o nich téměř ničeho slyšeti. Onemocnění projevuje se zánětem, zvředovatěním pohlavního ústrojí a hisavým výtokem a je způsobováno choroboplodným zárodkem t. zv. Spirochaetou cuniculi, který je velmi blízkým pžíbuzným spirochaet, jež vyvolávají syfilis nebo-li příjici lidí. Nemoc napadá jak samce, tak samice, chorá zvířata špatně žerou, zvolna hubnou a slábnou, až konečně za jeden až dva roky hynou. Stává se často, že při této chorobě nelze prostým okem zjistiti žádných změn a nemoc lze prokázati teprve krevní zkouškou, jako u člověka. Doba, která uplyne mezi vniknutím zárodku do zdravého těla a mezi objevením se prvních příznaků choroby obnáší dva až čtyři měsíce. Léčení: v prvním stupni nemoce omezujeme se na desinfekci, která se provádí tím způsobem, že se pohlavní ústrojí důkladně vymyje 3% roztokem kyseliny borové a zvředovatělá místa se potřou jodovou tinkturou; pokročilejší choroba se léčí roztokem resorcínu a dávkami benzolu ostrušíkového dle živé váhy králíka vypočtenými. U velmi cenných kusů s úspěchem se v poslední době používá injekcí neosalvarsanových.
Prašivina počíná obyčejně na hlavě, rozšiřuje se na krk, hruď, přední nohy a může postihnouti celý povrch zvířete. Srst na místech postižených vypadává, tvoří se malé puchýřky hnisem vyplněné, které praskají a zasychají ve strupy anebo mokvají. Nemocné zvíře je vždy nutno odděliti, isolovati, králíkárnu je nutno vřelým louhem sodným vymýti a po uschnutí vybíliti hašeným vápnem. Při počátcích choroby potírají se strupy vaselinou, glycerinem, aby změkly a pak je pomocí mazlavého mýdla a teplé vody opatrně odstraňujeme. Poté potíráme zachvácená místa kartáčkem neb pírkem po 3 dny 2krát denně směsí stejných dílů petroleje a lněného oleje, za týden se králík vykoupe, v teple osuší a v případě potřeby se totéž léčení opakuje. Dobře se také osvědčilo seslabené vídeňské dehtové mazání, jehož hlavní součástí je dehet, líh a sirný květ.
Favus, čili moučnivka je rovněž kožní chorobou králíků, vyvolávanou plísní, zvanou Achorion Schoenleini. Na postiženém místě tvoří se v srsti zaokrouhlené, přesně omezené větší neb menší skvrny, v jejichž středu srst vypadává a později pokrývá se bělavým práškem (jako moukou), který pochází z výtrusů plísně. Nemoc zůstává obyčejně omezena na hlavy, na nohy, někdy ovšem zachvacuje celé tělo. Nákaza tato vyskytuje se nejčastěji u králíků ve stáří do 3 měsíců, jakmile dosáhnou stáří 5 měsíců, pak náhle sama zmizí. Někdy dosahuje však takového stupně, že zvířata hynou seslábnutím. Léčení spočívá v potírání chorých míst vatou, namočenou ve slabém roztoku sublimátu, kyseliny karbolové, kreolinu. Králíci obyčejně uzdraví se do týdne. Upozorňuji zase, že choroba tato je přenosná na člověka a proto je třeba velké opatrnosti. Nakažlivé nemoce králíků jsou velmi nebezpečné už proto, že nákaza se rychle přenáší na všechny kusy v králíkárně. Abychom tomu zabránili, musíme králíky občas prohlížeti a zpozorujeme-li u některého známku nemoci, pak musíme jej ihned bez odkladu léčiti. Správná diagnosa a vhodný způsob léčení je ovšem důležitý. Když zjistíme, že některý králík málo žere a sedí skrčený, máme jej hned z králíkárny odebrati, dáti do nějaké prázdné a od králíkárny více vzdálené bedny. Tam jej máme delší dobu pozorovati a léčiti, jakmile poznáme, jakou nemocí je postižen. Včasným odstraněním churavého králíka zabrání se často nakažení a vyhynutí celého chovu.
Všeobecně o léčení možno říci, že nejlépe je králíky těžce nemocné nebo nápadně již vyhublé neléčiti vůbec, lépe je takové kusy z chovu odstraniti, aby se předešlo ještě větší škodě. Pro králíkáře platí, že lépe je nemocem předejíti, nežli je namáhavě léčiti. Když jsou králíci pak krmeni vydatnou a zdravou potravou, zamezí se mnohým chorobám. Nutno dbáti, aby chovní králíci nepocházeli z chovů zamořených nějakou nemocí, nebo zdegenerovaných pokrevní plemenitbou. Koupení králíci buďtéž vždy dobře prohlédnuti a delší dobu pozorováni, jestli snad nejsou nemocní. Pouze úzkostlivou čistotou a opatrností podaří se nám králíky udržeti zdravé.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Potřebujeme jakoukoliv přízi, háček, nůžky, jehlu, PES kuličky (na vycpání kuřátka).
Postup:
1. uháčkujeme 6 krátkých sloupků do stahovacího očka.
2. do každého druhého krátkého sloupku předchozí řady uháčkujeme 2 krátké sloupky.
3. do každého třetího krátkého sloupku uháčkujeme 2 krátké sloupky.
4. do každého čtvrtého krátkého sloupku uháčkujeme 2 krátké sloupky.
5.–8. do každého krátkého sloupku uháčkujeme 1 krátký sloupek.
Vycpeme a sešijeme.
V polovině slepičky háčkujeme hřebínek: 3 řetízková oka, do stejného krátkého sloupku 2 dlouhé sloupky, 2 řetízková oka – píchneme zpět do místa, kde jsme dělali 2 dlouhé sloupky. Opakujeme ještě 2x.
Zobáček: 4 řetízková oka, zpět háčkujeme do druhého řetízkového oka od háčku: 1 pevné oko, 1 krátký sloupek, 1 polodlouhý sloupek a připevníme pevným okem zpět do kuřátka.
Technologický postup: Kapustu nakrájíme na drobné nudličky, dobře propláchneme, dáme do hrnce a podlijeme vodou (aby sahala asi do poloviny výšky kapusty). Přidáme na kostičky pokrájené oloupané brambory, osolíme, okmínujeme a necháme vařit. Zatím na troše oleje zpěníme drobně pokrájenou cibuli, přidáme mouku za stálého míchání a připravíme růžovou cibulovou jíšku. Přidáme ji ke kapustě a bramborám, přisypeme po špetce majoránky a pepře, promícháme a dovaříme do změknutí brambor. Po vypnutí vmícháme podle chuti prolisovaný česnek, případně dosolíme. Podáváme s vařenou či opečenou klobásou, případně volským okem. Přikusujeme chléb, nejlépe celozrnný vlastní výroby.
Ve Spojených státech, ale i v jiných zemích stále přetrvává mylný názor, že je vánoční hvězda vysoce jedovatá. Toto tvrzení se prý rozšířilo fámou z roku 1919 o tom, že dvouleté dítě zemřelo po požití jednoho listu poinsettie. Možná za to může i její název v angličtině – poinsettia (poison = jed). I když jsou míza a latex mnoha rostlin rodu pryšcovitých skutečně velmi jedovaté, toxicita vánoční hvězdy je spíše slabá. Její latex (mléčná šťáva) sice může u citlivých lidí způsobit alergickou reakci, lehce podráždit pokožku a žaludek a při požití může rovněž vyvolávat průjem a zvracení. Rostlinné šťávy mohou při kontaktu s okem způsobit dočasné oslepnutí. Z jedné americké studie vyplývá, že by dítě o váze necelých 25 kg muselo sníst 500 listů, aby se nahromadilo dostatečné množství jedu, které by mu mohlo uškodit.
Anthurie může být napadena hned několika chorobami nebo škůdci:
svilušky – škůdci, kteří napadají většinou nahnědlé listy a dále se šíří na ty zdravé, příznakem jsou stočené listy. Svilušek se můžete zbavit chemickými přípravky.
třásněnky – škůdci jen milimetrové velikosti a pouhým okem téměř nepozorovatelné, živí se tekutinou z rostlin, příznakem jsou žluté nebo šedobílé skvrny, napadené listy úplně uschnou. Zjistíte-li napadení včas, zkuste rostlinu opakovaně osprchovat, pokud to nepomůže, musíte použít chemický postřik.
molice – škůdci dorůstající 1 až 2 mm. Příznakem jsou listy, které ztrácejí barvu a jsou pokryty lepivým trusem. Chcete-li se těchto škůdců zbavit, zakupte si lepivé destičky, na které se dospělé molice přilepí.
vlnatky – škůdci, kteří ve větším množství vypadají jako chomáč vaty. Na rostlině vytvářejí prasklinky a nádorky a tato místa pak napadají další hniloby a škůdci. Odstranit je můžete buď babiččiným receptem, kdy listy a poškozená místa potřete alkoholem, nebo použitím chemických přípravků.
Mezi onemocnění jazyka patří začínající rakovina jazyka.
Rakovina jazyka je méně častým nádorovým onemocněním. Její nebezpečnost závisí do značné míry na tom, v jaké části jazyka vznikne a jak rychle se na ni přijde. I na tuto formu rakoviny se umírá, případně ji člověk někdy přežije jen po rozsáhlém chirurgickém výkonu. Z hlediska lokalizace a prognózy nemoci se obvykle dělí zhoubné nádory jazyka na nádory přední části jazyka (tu dokážeme vypláznout) a nádory kořene jazyka.
Příznaky jsou různé. Počínající nádor jazyka se projevuje jako bulka v jazyku. Onemocnění pacienta v prvních fázích nijak neobtěžuje, může se objevit nestíratelný bílý povlak v místě nádoru, později se toto místo může začít vyklenovat nad okolí, otékat a samotný povrch nádoru se může otevřít a lehce krvácet. Později se přidávají problémy s polykáním, mluvením, bolest v dutině ústní a krku. Může být přítomen zápach z úst z rozpadajícího se nádoru. Při postižení krčních uzlin může dojít k jejich viditelnému nebo hmatnému zvětšení. Není to však pravidlem.
Zhoubné nádory přední části jazyka lze vidět prostým okem. Vypadají jako nemizející a postupně se zvětšující šedorůžové či zarudlé vředovité útvary, které velice snadno krvácí. Pokud tyto příznaky ignorujeme, jazyk se zvětšuje a může začít působit problémy obtíže při polykání a při mluvení. Rozsáhlé nádory ničící chuťové papily mohou způsobit poruchu chuťového smyslu. Nádor obvykle metastazuje do krčních uzlin a může způsobit jejich zvětšení.
Mnohem zákeřnější jsou zhoubné nádory kořene jazyka. Zadní část jazyka totiž prostým okem neuvidíme, a proto tam zhoubný nádor může relativně dlouho růst, než se projeví poruchou polykání, změnami hlasu, bolestí a podobně. Z tohoto důvodu bývá rakovina kořene jazyka často objevena pozdě a hluboké krční uzliny jsou již obvykle postiženy metastázemi.
Ingredience: uzené kosti (mohou být žebra), 250 g fazolí, 200 g brambor, 2 ks bobkového listu, 200 ml smetany, máslo a mouku na jíšku, česnek, sůl, pepř, 2 lžíce octa
Postup: Do hrnce dáme vařit fazole, ty propereme a nemusíme je namáčet. V žádném případě nesolíme! Vložíme také uzené kosti a přidáme uvedené koření kromě soli. Až jsou fazole uvařené „al dente“, tak přihodíme brambory, a pokud nemáme uzené, nebo je na kostech málo masa, přihodíme kostku masoxu. Dosolíme a vaříme, dokud brambory nezměknou. Jakmile je polévka dovařená, vyjmeme koření (bobkový list a celý pepř) a taky kosti. Maso z nich obereme a nakrájené vkládáme do polévky při servírování, nebo jednoduše rovnou do polévky zamícháme. Uděláme si světlou jíšku – množství podle chuti nebo potřeby. Jíšku zředíme smetanou (vždy studená tekutina do horké jíšky nebo naopak, aby se neudělaly hrudky; když použijete instantní jíšku, postupujte dle návodu na krabičce). Dochutíme trochou octa, prolisujeme česnek a ochutíme solí, pepřem, a pokud jsme to přehnali s octem, tak neuškodí trocha cukru. Pro obměnu je možné podávat s volským okem a chlebem jako večeři.
K poranění dochází zejména v teráriích při vzájemných soubojích. Rány bývají většinou povrchové, ale mohou být i hlubší. Ty potom ošetřujeme tak, že je vymýváme řepíkovým nebo heřmánkovým odvarem a potíráme mastičkou Dermazulen. Pokud by došlo k tomu, že rány začnou hnisat, musíme použít antibiotickou mast.
Hlístovci a tasemnice
Pokud gekončík vyvrhne několikrát nestrávenou potravu, je zde podezření na tasemnici nebo hlístovce. S tímto si doma bohužel neporadíte a budete muset vyhledat veterináře, aby vám předepsal léky.
Roztoči
Když uvidíte v okolí ušních otvorů, mezi prsty, na bocích těla nebo v kožních záhybech červené tečky, jedná se právě o roztoče. Jdou vidět pouhým okem. Gekona jich zbavíme tak, že do igelitového pytle nastříkáme přípravek Arpalit, vložíme do něj gekona tak, aby mu koukala hlava, a necháme působit asi 10 minut. Toto opakujeme třikrát za sebou zhruba týden, protože přípravek neničí vývojové stadium roztoče. Po ukončení léčby gekona umyjeme ve vlažné vodě.
Rachitida
Rachitida je nemoc postihující gekončíky hlavně jako mláďata a pak také samičky v období tvorby a kladení vajíček. Je to vlastně nedostatek vápníku, který deformuje kosti. Léčíme tedy podáváním kalciových preparátů.
Fazole mají velmi dlouhou historii a také v současnosti patří mezi velmi oblíbené druhy luštěnin. V kuchyni se mohou připravovat na mnoho způsobů. Sušené fazole mají celosvětově velký význam a především v Africe, Asii a Jižní Americe jsou pro obyvatelstvo významným zdrojem bílkovin. Kořeněná jídla připravená ze sušených fazolí společně s pšeničnými plackami nebo rýží jsou téměř ideální kombinací všech živin.
Při výběru fazolí je dobré se orientovat podle jejich barvy, čím jsou fazole tmavší, tím výraznější mají chuť.
Na celém světě se prodávají sušené fazole mnoha odrůd, ale většina z nich patří k odrůdě fazole obecná. Sušené fazolové boby se používají do polévek, různých kaší, gulášů i salátů. Jsou typickou součástí kuchyně v Jižní a Střední Americe a velmi často se připravují jako příloha i hlavní jídlo v Indii a okolních oblastech. Před přípravou je třeba fazole namočit do horké vody, aby zbobtnaly a změkly.
Pozor! Fazole se nekonzumují v syrovém stavu, protože bez úpravy obsahují řadu nestravitelných látek a mohou otrávit lidský organismus.
Léčivé účinky fazolí:
Působí pozitivně na žaludek a střeva
Posilují srdce
Snižují cholesterol
Jsou bohatým zdrojem energie
Chrání sliznice
Díky kyselině pantotenové podporují zdravý vzhled a funkci pokožky
U nás jsou k sehnání především červené ledvinové fazole, černé ledvinové fazole, bílé ledvinové a červené drobné fazole adzuki, nazelenalé fazole mungo, bílé fazole s černým okem a bílé fazole navy.
Původcem je Notoedres cati neboli svrabovka kočičí, která napadá především kočky, ale může se vyskytnout i u jiného zvířete. Napadnout může i člověka, ale toto postižení je přechodné, a jakmile se nemocná kočka vyléčí, nebo se zamezí kontaktu, dojde u člověka ke spontánnímu vymizení příznaků. Onemocnění se přenáší přímým stykem koček a velmi snadno i z matky na koťata.
Samičky tohoto parazita vyvrtávají chodbičky v povrchové vrstvě kůže a do vzniklých kanálků kladou vajíčka a zanechávají zde trus. Vylíhlé larvy vylézají na povrch kůže, kde hledají potravu (tkáňový mok). Samečci žijí pouze na povrchu kůže. Mimo hostitele přežívá svrabovka kočičí pouze 2 až 3 dny.
Kožní změny jsou viditelné především na hlavě, začínají na ušních boltcích a kolem nich. Projevují se jako prořídnutí srsti a drobné pupínky, šířící se rychle na zbytek hlavy a krk. Sekundárně dochází v důsledku čištění koček k šíření parazita do oblasti konečníku a na hrudní končetiny. Příznakem bývá svědění, následné škrabání vyvolá tvorbu krust a vylysání srsti. Kůže bývá výrazně zesílená a skládá se do charakteristických záhybů, pokud je postižena kůže v okolí očí a nosu, vyvíjí se hnisavý zánět spojivek a nosu. Při rozsáhlém postižení hlavy zvíře špatně vidí, omezeně přijímá potravu, je apatické a hubne. Strupovka ušní dosahuje velikosti asi 0,5 mm a je možné ji spatřit i pouhým okem. Samička klade vajíčka na kůži hostitele a vývojový cyklus trvá asi tři týdny. Paraziti se živí odloupanými buňkami pokožky, nesají krev. Dospělí roztoči jsou pohybliví a mohou krátkou dobu přežít i bez hostitele.
Terapie je poměrně úspěšná a provádí se formou spot-onu, koupelí nebo injekčních aplikací, které se zpravidla několikrát opakují.
Blechu lze spatřit pouhým okem, ale také podle zarudlé (někdy i alergické) reakce po kousnutí, což zvládne jedna blecha za svůj život i několiksetkrát. V případě, že máte doma zvířecí kamarády, projevuje se přítomnost blech nejčastěji zvýšeným škrábáním zvířat, a to kdekoliv na jejich těle. Poznat blechy lze také podle trusu v podobě mletého máku. Když jej rozetřete vodou, rozmaže se dočervena kvůli obsahu krve z hostitele. Vajíčka jsou téměř okem neviditelná. Blechy nás dokážou trápit po celý rok, nejvíc aktivní jsou však na jaře a pak zase na podzim.
Většina druhů blech žije skoro po celý život na svém hostiteli. Některé blechy totiž nerady svého hostitele mění, ale jsou toho schopny. Není tedy pravda, že „na člověka nejdou“. Další druhy blech prožijí většinu života mimo hostitele a chodí se jen napít jeho krve. Těmto druhům je pak úplně jedno, jestli se napijí ze psa, kočky nebo člověka. Je fakt, že se blechám daří lépe ve zvířecím kožichu než na lidské kůži, ale tomu, aby nás kously, se většinou neubráníme. Zvlášť pokud jsme zanedbali blechy na psovi nebo kočce. Na nich se totiž blechy živí i množí a kladou vajíčka. Ta jsou veliká asi jen půl milimetru a ze zvířecí srsti jich velká část postupně opadá na podlahu nebo do kočičích pelechů.
Vajíčka jsou největším problémem domácností se zvířaty. Než blecha přes vylíhnutí a larvu dospěje, trvá to až 30 dní. I když kočku nebo psa jednorázově odblešíte, jakmile dorostou nové blechy z neviditelných vajíček, která se vám povalují po podlaze nebo v kobercích, opětovně zvířata zamoří.
Jako by toho nebylo málo, je tu další nepříjemná vlastnost blech – blechy vydrží až několik týdnů bez potravy. Tento fakt je příčinou toho, proč se mnohé domácnosti aplikací antiparazitárního přípravku blech zbaví, ale za měsíc až dva se problém objeví nanovo.
Pokud chcete zlikvidovat veškeré blechy v domácnosti, musí být všechna přítomná zvířata ošetřována proti blechám účinným přípravkem s dlouhodobým efektem minimálně po dobu kontinuálních tří měsíců. To je doba, za kterou se ze všech vajíček vylíhnou larvy a musí se jít na zvíře napít. Blecha, která se napije z ošetřeného zvířete, se již nerozmnoží, larva, která se napije, již nedospěje. Problém se eliminuje, ale je to běh na dlouhou trať. Pokud kočku nebo psa odblešíte jednou či dvakrát ročně, je to tedy k ničemu.
Nejúčinnější a okamžitý efekt má zásah speciální dezinsekční firmy. Ale není to nijak laciné. Jeden zásah v bytě přijde na více než 1 500 korun. Zpravidla je nutné zásah po krátkém čase ještě nejméně jednou opakovat. Když je výskyt blech větší, může být zásahů ještě víc. Pokud firmu zavoláte a necháte byt či dům vystříkat insekticidem, zpravidla stačí nechat ho pár hodin zaschnout a přestane být pro lidi i zvířata nebezpečný. U některých postřiků se ale počítá s návratem domů až po 24 hodinách, takže je potřeba si tuto skutečnost se zásahovou firmou raději předem ujasnit.
Roztoči jsou z odborného hlediska fascinujícím živočišným druhem. Dokážou přežít i v těch nejextrémnějších podmínkách a mají schopnost se přizpůsobit vlastně čemukoliv. Žijí třeba i za polárním kruhem. Pouhým okem nemáte šanci roztoče vidět, jejich velikost je cca 80 μm až 1 mm. Roztoči byli jako živočišný druh objeveni teprve v roce 1964. Dosud byly identifikovány desítky druhů a další neustále přibývají. Někteří roztoči jsou užiteční (přispívají například k rozkladu mrtvých živočichů a rostlin), ale mnoho z nich je nebezpečných zejména pro lidi i zvířata. Bylo dokázáno, že se umí dokonale přizpůsobit svému prostředí. Nyní už existuje i druh roztoče, který dokáže přežít i v tak nepřívětivém prostředí, jako je klimatizace.
Roztoči si libují v tmavých místech a také v prachu. Vhodným prostředím jsou pro ně také tkaniny. Rádi si pochutnávají na odpadlých šupinkách kůže či na zbytcích potravy. Najdete je tak téměř všude. Určitě i u vás doma je plno roztočů v koberci, v sedačce, v tmavých rozích koupelny, na záchodě, kuchyňské lince a pozor – asi nejvíce roztočů se bude nacházet ve vaší posteli. V českých domácnostech se nejčastěji nacházejí roztoči čeledi Pyroglyphidae, zejména rod Dermatophagoides. Ale pozor, pokud máte doma domácího mazlíčka, i on je domovem roztočů. Roztoči se také mohou nacházet na potravinách. Zejména na těch, které doma skladujete delší dobu. Každý roztoč je pěkný pracant – během svého života vyprodukuje exkrementy o dvěstěnásobku své váhy. A právě exkrementy jsou na roztočích tím nejvíce nebezpečným. Dostávají se do vzduchu, my je vdechujeme a tak vznikají potíže.
Roztoči a jejich výkaly jsou především příčinou celé řady alergií. Potíže mohou způsobit alergikovi, ale i jinak zdravému člověku. Roztoči mohou vyvolat nebo zhoršit atopický ekzém či způsobit různě intenzivní kožní vyrážky. Velmi nebezpečný je výskyt roztočů pro astmatiky. Mohou totiž u nich vyvolat těžké astmatické záchvaty. Dýchání zhoršují ale i u nás všech ostatních.
Roztoči jsou tak malincí, že není možné je vidět pouhým okem. Proto je nutné všímat si několika věcí okolo a důkladně pečovat zvláště o svou postel. I když se každý den umyjete od hlavy až k patě a uleháte s pocitem absolutní čistoty, může vás časem překvapit nepříjemná vyrážka. Pokud se dokonale nestaráte také o své lůžko, na vině jsou roztoči, kterých máte nejspíš plnou postel (štípance z postele).
Celá postel je při nedostatečné péči doslova smetištěm biologického odpadu, které denně zásobujeme slušnou dávkou odumřelé kůže, lupů, potu, mazu, slin, chlupů a vlasů, ale i zbytkem krémů. Na takovémto místě často nespíte sami. Pro roztoče je to ideální hostina, a tak s vámi lože v hojném počtu sdílí. Povlečení by se mělo dle odborníků měnit alespoň jednou týdně, ale v letních dnech, nebo pokud se v noci hodně potíte, je ideální obměňovat ho každé tři dny.
Víte, že podle některých průzkumů tvoří desetinu váhy používaného polštáře nejen zbytky odumřelé kůže, ale také kolonie roztočů a jejich trus? Polštář byste měli alespoň jednou za tři měsíce vyprat na 60 °C, při kterých roztoči umírají, a potah na něj měnit dvakrát týdně. Vždyť na polštáři ulpívá nejvíce nečistot – kožní maz, pot, sliny, nebo zbytky kosmetických přípravků, které po čase mohou žluknout. Nejen tedy roztoči, ale i vaše vlastní biologické skvrny nebo kosmetické přípravky mohou být důvodem vašich nemizících kožních problémů a akné. Také byste měli pečovat o svou peřinu. Nejen povlečení je nutné vyprat. Většina potu a dalších zbytků kůže se totiž hromadí právě tady. Všimli jste si někdy, jak jsou peřiny zažloutlé? To je přesně ono. Společně se zbytky kůže se v peřině nachází také obrovské množství jak živých, tak mrtvých roztočů. Peřiny perte alespoň čtyřikrát ročně.
Udělejte si test na přítomnost roztočů:
Máte vyrážku?
Objevily se u vás svědivé pupínky?
Měníte povlečení jednou měsíčně?
Polštáře a peřiny neperete, nebo je perete jednou ročně?
O matraci se nijak zvlášť nestaráte?
Pokud jste alespoň třikrát odpověděli, že ano, s největší pravděpodobností máte ve své posteli roztočové nocležníky!
