Téma: 

slupka

Předvánoční čas na pečené kaštany

Jak si připravit pečené kaštany doma

Při domácí přípravě je potřeba kaštany zbavit tvrdé, temně hnědé slupky. Pokud chceme kaštany upéct, očistíme je a na vypuklé straně ostrým nožem hlouběji nařízneme do kříže. Na středně nahřáté pánvi je za častého prohazování opékáme, dokud se nerozvoní, nezačnou syčet a jejich vnější slupka lehce nezhnědne. Trvá to pouhých pět až deset minut. Okamžitě spolu se solí servírujeme, protože kaštany je třeba oloupat ještě horké, po vychladnutí už se nám to nepodaří. Nejlepším způsobem je zabalení horkých plodů do utěrky, ve které je pomačkáme, aby se slupka rozdrtila. Nezapomeneme důkladně odstranit i vnitřní slupku. Základem úspěchu přípravy domácích pečených kaštanů je vybrat kvalitní, pevné a pěkné plody, které se občas mohou kvůli své kratší trvanlivosti nakazit plísněmi. Proto je po nákupu uložíme do lednice, kde vydrží asi 5 dní.

Zdroj: Předvánoční čas na pečené kaštany
Zveřejněno dne: 6.9.2015

Diskuze: Re: jak oloupat dýňové semeno

Dobrý den,
U nás doma se dýňová semínka sušila v troubě a suchá se pomocí zubů vylupovala. Upražená semínka musela být růžová. Pražila se pomalu na sucho. Později jsme semínka vylupovala těmito způsoby jak suchá, tak čerstvá (u čerstvých je to větší problém):
1. Přejeďte nehtem středem boční rýhy jádra co nejdále a poté tlakem palce a prsteníčku rozlomte v rýze.
2. Tlakem postupně ulomte u zobáčku obě vyvýšené strany. Zobáček by měl směřovat k vám. Poté jádro vyjměte, příp. nutno ještě trochu někde odlomit kousek slupky.
3. Tlakem na boční hrany pomocí prstů ve špičce semena se vám slupka rozevře a tu ještě trochu odlomte a máte jádro venku.
4. Jádro se slupkou vložit do úst, slupku okousejte, jádro snězte a slupku vyplivněte.
Je jen na Vás jaký postup si vyberete :)

Zdroj: diskuze Jak oloupat dýňové semeno
Odesláno dne: 4.11.2016 uživatelem Jana

Předvánoční čas na pečené kaštany

Proč nejdou pečené kaštany loupat?

Jedlé kaštany patří k tvrdoslupečným ovocným dřevinám, stejně jako vlašské ořechy. Na jejich povrchu je tvrdá slupka, která chrání plod, proto je důležité ji před použitím naříznout, jinak se nedostanete k lahodné dužině. Nenaříznuté kaštany jsou velmi kvalitní výbušninou. A nejhorší je ty rozstříknuté kaštanové „vnitřnosti“ z trouby umýt. Kaštany je také dobré připravovat v zakryté zapékací míse. Po vyjmutí z trouby nechte zapékací misku zakrytou. Slupky nevyschnou a kaštany se udrží teplé. Díky tomu se budou dobře loupat. Za studena to jde mnohem hůř.

Zdroj: Předvánoční čas na pečené kaštany
Zveřejněno dne: 6.9.2015

Patizon

Co je to patison

Patison je zelenina příbuzná dýni či tykvi. Má většinou bílou, žlutou či světle zelenou barvu, nepravidelný tvar podobný květu slunečnice. Roste na zelené keříkovité rostlině, která rodí až deset plodů. Bílá dužnina chutí připomíná cuketu, lilek, dýni a také se podobně zpracovává. Patison je pokrytý tuhou slupkou, která odolává nákaze po delší dobu než běžná zelenina.

Tato zelenina není v českých kuchyních moc rozšířená, ačkoliv výborně chutná. Koupíme ji v supermarketech a obchodech s ovocem a zeleninou. Slupka by měla být neporušená, napnutá, tvrdší bez známek plísně a poškození.

Lze je jíst i se semeny a slupkou. Patisonů je řada barvou i tvarem odlišných druhů. Obsahují důležité minerální látky a vitamín C.

Zdroj: Patizon
Zveřejněno dne: 13.10.2016

Cuketová polévka

Cuketová polévka pro děti

Ingredience: 2 menší cukety (dohromady cca 500 g), 100 g červené čočky (loupaná čočka, nemusí se namáčet a její příprava je rychlá), 1 cibuli, 1 stroužek česneku, 1 litr zeleninového vývaru, olivový olej, zelené bylinky na dochucení dle chuti (petržel a libeček)

Postup: Cibuli oloupejte, párkrát překrojte a nechte zesklovatět na troše olivového oleje. Přidejte na plátky nakrájený stroužek česneku a krátce promíchejte, česnek nesmí zhnědnout. Do hrnce hned vhoďte na kolečka nakrájenou omytou cuketu i se slupkou. Slupka obsahuje hodně živin. 2 minuty restujte. Nyní přidejte 100 g propláchnuté červené čočky a zalijte zeleninovým vývarem. Vařte do změknutí čočky, trvá to 15 minut, déle není nutné. Ke konci varu přihoďte zelené bylinky a polévku dohladka rozmixujte. Výslednou hustotu si případně dochuťte. Polévku můžete podávat s chlebovými nebo pečivovými krutony.

Zdroj: Cuketová polévka
Zveřejněno dne: 12.10.2016

Patizon

Pěstování

Patisony se pěstují ze semen setých brzy na jaře do vlhké půdy. Mají se přihnojovat nejlépe kompostem, lze i umělými hnojivy. Vegetační doba je 70 dní. Vhodnější je sklízet plody nedozrálé, pak vydrží delší skladování.

Pro pěstování patisonu jsou vhodné středně těžké, hlinité půdy s dostatkem půdní vláhy. Před sázením patisonu půdu vhodně upravíme chlévským hnojem nebo kompostem. Patisony se pěstují z přímé setby nebo si vypěstujeme sazenice. Ty si připravíme koncem dubna. Sazenice patisonu vysazujeme na zahradě v druhé půlce května. Semena patisonu můžeme v květnu vysévat přímo na stanoviště, ideálně do sponu 120 x 60–70 cm po 2–3 semenech. Vydatně zaléváme.

Patison má krátké vegetační období, a proto jej můžeme sklízet už v červenci. Můžeme jej sklízet podobně jako okurky, pravidelnou sklizní zvyšujeme úrodnost. Sklízíme ještě nezralé plody, které mají v průměru 10 cm, u starších plodů tvrdne slupka. Patison nesnáší mrazy.

Zdroj: Patizon
Zveřejněno dne: 13.10.2016

Sicana odorifera

Recept na pečenou dýni

Ingredience: ½ muškátové dýně, lžička provensálských bylinek, lžička tymiánu, ½ lžičky rozmarýnu, 4 stroužky česneku, olivový olej, sůl, pepř

Technologický postup: Dýni rozpůlíme ostrým nožem a lžící vydlabeme semínka. Dýni je lepší oloupat (loupeme normálně škrabkou), někdo i neloupe, stačí jen dobře umýt, slupka pečením změkne. Dýni nakrájíme na kostky o velikosti cca 2 x 2 cm, pekáček vymažeme olivovým olejem, dáme do něj nakrájenou dýni a zasypeme bylinkami – tymiánem, rozmarýnem, provensálským kořením (pokud použijeme sušené bylinky, stačí asi dvě tři lžičky, čerstvých bylinek dáme zhruba hrst). Přidáme neoloupané rozpůlené stroužky česneku, dýni osolíme (na půlku dýně asi lžičku a půl soli), opepříme, pokapeme olivovým olejem, rukou všechno dohromady promícháme a pečeme odkryté v troubě při teplotě 190 °C asi 20–25 minut doměkka. Podáváme samotné s bagetou k večeři nebo jako zeleninovou přílohu k masovým pokrmům. Pro dvě osoby stačí polovina dýně, z druhé půlky můžeme uvařit polévku nebo dýňové pyré.

Zdroj: Sicana odorifera
Zveřejněno dne: 3.6.2016

Triky s vodním melounem

Vodní meloun

Meloun vodní je jednoletá tykvovitá plodová zelenina, která je náročná na teplo a na intenzivní sluneční záření. Melouny jsou kulovitého až oválného tvaru, slupka je béžová. Kořenový systém melounů má vysokou sací schopnost, aby zajistil pro rostlinu a hlavně plody dostatek vláhy. Slovo meloun pochází z řečtiny a znamená velké jablko. Melounů je několik set druhů. Předchůdci melounu pocházejí zřejmě z Afriky, dnes se tato zelenina pěstuje v teplých pásmech všech světadílů, od 16. století se melouny pěstují i na území dnešního jižního Slovenska a Maďarska. Meloun má blahodárný vliv na naše zdraví, krásu a psychickou pohodu, ke konzumaci se hodí ne moc vychlazený, nejvhodnější je pokojová teplota.

Dužina vodních melounů má nejčastěji různé odstíny červené barvy, ale výjimkou nejsou ani melouny se žlutou či oranžovou dužinou. Tuhá slupka umožňuje skladování 2–3 měsíce po sklizni, a to nejlépe při teplotě 5 °C a relativní vzdušné vlhkosti 85–90 %. Po celou dobu skladování však melouny zrají, svoji chuť si ponechají jen asi 2–3 týdny, potom se jejich chuťové vlastnosti pomalu mění.

Meloun se nemá kombinovat s jinou potravinou, má se jíst samostatně. Časový odstup od jídla by měl být alespoň 1/2 hodiny. Půl hodiny totiž melounu trvá, než dorazí do střev. Kdyby se kombinoval s jídlem, došlo by ke kvašení potravy. Meloun patří mezi zásadotvorné potraviny, kterých bychom měli jíst více než kyselinotvorných, pomáhá tedy proti překyselení a pálení žáhy.

Meloun je nejen zdrojem vitamínů, minerálů a stopových prvků, ale je i výborným antioxidantem. Posiluje obranyschopnost organismu, odbourává toxické látky.

Meloun je přirozeným zdrojem kyseliny listové, jablečné a citronové, vitamínů (A, C, řady B) a minerálních látek, například železa a vápníku.

Zdroj: Triky s vodním melounem
Zveřejněno dne: 25.4.2017

Jak zpracovat dýně hokaido

Recepty s dýní hokaido

Dýně hokaido se při zpracování v gastronomii většinou neloupe, slupka je velmi tvrdá, ale při vaření či pečení brzy změkne. Dýně se pouze umyje, můžeme ji odrhnout kartáčkem, rozkrojí se a pak se odstraní semínka. Existuje nespočet receptů. Patří mezi ně například smažená dýně hokaido, dušená dýně hokaido s rýží, dýně hokaido jako gyros, kaše z dýně hokaido a mnoho dalších.

Dýně hokaido polévka

Suroviny:

  • 1/2 kg dýně hokaido
  • citrónová šťáva
  • olivový olej
  • bazalka
  • kari
  • sůl
  • 1 lžíce kysané smetany

Postup:

Omytou dýni neloupeme, jen ji zbavíme semínek a pokrájíme ji na kostičky. Ty osmahneme na oleji s kari, podlijeme asi půl litrem vody a dusíme do měkka. Pak rozmixujeme, případně ještě můžeme rozředit vodou, osolíme, přidáme citrónovou šťávu a bazalku. Na talíři dozdobíme lžící kysané smetany (v tom případě ale vynecháme citrón).

Pečená dýně hokaido

Suroviny:

  • 1 dýně hokaido
  • tymián
  • sójová omáčka nebo sůl
  • olivový olej

Postup:

Dýni hokaido rozpůlíme, vyjmeme z ní semínka a nakrájíme ji asi na centimetr široké podkovy. Dáme je na plech potřený olivovým olejem (nebo na pečicí papír), potřeme je sójovou omáčkou a posypeme tymiánem. Upečeme do měkka. Zároveň s dýní můžeme upéct brambory pokrájené na měsíčky, které ochutíme stejně a také pokapeme olivovým olejem. Pak dáme na talíř dýni, brambory a vše přelijeme kysanou smetanou, ve které jsme rozmíchali sůl a posekané jarní cibulky anebo posekané čerstvé bylinky.

Zdroj: Jak zpracovat dýně hokaido
Zveřejněno dne: 30.7.2014

Solanum betaceum

Ovoce tamarillo

Tamarillu se také říká stromové nebo francouzské rajče a pochází z peruánských And. Jedná se o keř kvetoucí v noci a vyrůstající do výšky dvou až pěti metrů. K současným producentům tamarilla patří hlavně Kolumbie, Brazílie, Nový Zéland, Keňa, Kalifornie, Indie, Srí Lanka a Jižní Afrika.

Tamarillo (rajčenka) má oválný tvar a měří průměrně 7 až 8 centimetrů. Slupka plodu je hladká, naduřelá a lesklá, ale má jistou hořkou příchuť. Ovoce dozrává teprve po sklizni a sklízí se se stopkou. Barva se pohybuje od červené až po karmínovou, existují i druhy s naoranžovělými tóny, které mají sladší chuť a obsahují malé měkké pecičky.

Dužina tamarilla má tmavě oranžovou barvu, rosolovitou konsistenci a uvnitř má mnoho semínek, které mají plochý tvar a nejsou moc tvrdá. Mohou se lehce strávit.

Lehce hořkou příchuť lze odstranit povařením nebo přidáním cukru. Tamarillo se jí hlavně ve šťávách, ve sladkých jídlech, marmeládách, džemech, kompotech, ale také syrové, kdy se lžičkou vydlabe dužina.

V zemích, kde se pěstuje, se jí k pálivým přísadám nebo jako obloha ke studeným pokrmům, společně se sýrem, pepřem a na opečeném chlebu. Doporučuje se jíst ho loupané, protože slupka je hořká. Lze i dusit jako rajská jablíčka.

Tamarillo obsahuje minerály jako vápník, železo a fosfor. Je bohaté na vitamín A, C, B1, B2, B3. Má malý obsah tuků, a proto je ideální pro diety a k zeštíhlovacím programům. Tamarillo dále obsahuje minerály jako vápník, železo a fosfor, a vlákninu. Patří k důležitým zdrojům pektinů, účinným pro zrak a obranný systém (stejně jako rajče funguje coby antioxidant).

Pro svou chuť, vzhled a schopnost kombinace s ostatními plodinami je rajčenka vyhledávána nejen dospělými, ale i dětmi, sportovci, kojícími a těhotnými ženami nebo staršími lidmi. Nezpůsobuje problémy ani lidem, jimž nedělají dobře citrusy, papriky či jiná zelenina.

Doporučuje se i pacientům s problémy s kostmi a padáním vlasů. Redukuje cholesterol, posiluje mozek, paměť a je užitečné při vysokém krevním tlaku. V Kolumbii a Ekvádoru se tyto plody či listy – předem zahřáté nebo osmahnuté – užívají jako obklady k léčení chřipky, na podrážděný krk, při zánětu mandlí a při angíně.

Již existuje mnoho druhů těchto plodů, které se od sebe liší barvou slupky, a stále se zkouší vypěstovat nové a nové odrůdy, které by měly lepší chuť a méně semínek.

Zdroj: Solanum betaceum
Zveřejněno dne: 13.6.2016

Solanum betaceum

Rajčenka řepovitá

Rajčenka je rychle rostoucí stálezelený strom se srdčitými listy a bohatými květenstvími krémově bílých květů, které voní jako karamel. Plody mají charakteristickou chuť a barva je od zelené přes červenou až purpurovou. Slupka je hořká a před konzumací je nutno rajčenku spařit horkou vodou a oloupat. Takto připravené plody lze použít na saláty, pyré, džem a k masu. Rajčenka představuje bohatý zdroj vitamínu C, E a β-karotenu.

Pochází ze subtropů, z nevysokohorských partií, odkud se rozšířila po Jižní Americe a dále na Floridu, Kalifornii, Afriku, Austrálii a Asii.

Rajčenka řepovitá (Solanum betaceum) je nízký strom nebo keř, který plodí exotické ovoce nazývané rajčenka nebo tamarillo. Název tamarillo (počeštěno tamarilo) vznikl až okolo roku 1970 na Novém Zélandu a stal se mezinárodním obchodním označením pro tyto plody.

Rajčenka řepovitá je subtropický druh rodu lilkovitých a dorůstá obvykle do výšky 3,5 až 5 metrů. Kořeny má mělké, větve řídké, hustě žláznatě pýřité a porostlé střídavými listy, dlouhými 10 až 30 cm a širokými 5 až 10 cm; řapíky mají délku 2 cm. Listové čepele jsou lesklé, slabě dužnaté, vejčité, u báze srdčité, po obvodě celokrajné, na vrcholu krátce špičaté a výrazně žilkované.

Pětičetné oboupohlavné květy na dlouhých stopkách vyrůstají ve volných shlucích. Vonící květy bývají až 2 cm široké, mají pět nafialovělých kališních plátků asi 3 mm velkých a pět světle růžových, volných, voskovitých, podlouhlých, nazpět ohnutých, cípatých korunních plátků asi 1 cm dlouhých. Ve středu květu vyrůstá pět tyčinek se žlutými nitkami a prašníky, semeník s jednou čnělkou s bliznou. Kvetou po celý rok, často i v době, kdy již zrají první plody. Květy připomínají květy brambor.

Z opylených květů vyrostou visící, až 8 cm dlouhé, vejčitě elipsovité, zelené bobule, které ve zralosti mohou mít barvu purpurovou, krvavě červenou, oranžovou, červenou nebo žlutou. Jejich dužina je zbarvená žlutě až oranžovočerveně. Plody mají v přihrádkách černá, kruhovitá, plochá semena, která jsou výrazně hořká a tvoří asi třetinu plodu. Slupka plodu je tenká, hladká, lesklá a je také silně hořká.

Rajčenka řepovitá se pěstuje pro své plody, které ve zralosti voní po ananasu či jahodě a obsahují vitamín C a hodně dalších, pro tělo nezbytných minerálů. Plody se sklízejí postupně, jak dozrávají, a protože mají tvrdou slupku a pevnou dužinu, mohou být v papírových krabicích zasílány i na velké vzdálenosti. Dužina je poněkud kyselejší a přidává se do míchaných limonád a ovocných salátů, může se také dusit a přidávat do polévek a omáček obdobně jako rajčata. Plody lze konzumovat syrové, například sypané cukrem, solí nebo pepřem, a případně po rozpůlení grilovat jako zeleninu. Před konzumací je potřeba stáhnout hořkou slupku, nejlépe ponořením do horké vody. Rajčenky obsahují hodně pektinu, takže z nich lze snadno připravit džemy či čatní.

Zdroj: Solanum betaceum
Zveřejněno dne: 13.6.2016

PŘISPĚJTE NA PROVOZ TOHOTO WEBU


Jakákoliv částka od Vás nám do budoucna pomůže připravit nový a zajímavý obsah.
Uděláte nám velkou radost, když nám pošlete příspěvek na nový obsah.

Číslo účtu je 2901151489/2010

Variabilní symbol: 223327

Za každý příspěvek Vám z celého srdce děkuje tým webu ČeskéNápady.cz.


SiteMAP