Agapanthus africanus – jeho stvol dorůstá výšky až 60 cm, barva květu může být světle modrá, fialová nebo bílá. Zde se můžete podívat, jak tento druh vypadá.
Agapanthus campanulatus – stvol je vysoký asi 50 cm, květ je složený z několika malých kvítků v barvě světle až tmavě modré, s tmavým proužkem uprostřed. Kvete v létě. Na těchto stránkách si jej můžete prohlédnout.
Agapanthus codii – květ dorůstá výšky 1–1,5 m, barva květu je tmavě modrá, po otevření květu se ukáže světle modrá s výrazným tmavým pruhem uprostřed. Kvete v letních měsících. Tady několik fotografií tohoto druhu.
Agapanthus inapertus – stonek květu je vysoký až 1,5 m, barva květu je krásná, tmavě modrá až fialová, jednotlivá kvítka vypadají jako visící trubky. Kvete od ledna do března. A takto vypadá Agapanthus codii.
Agapanthus praecox – jedná se o druh stálezelený, stonek květu dorůstá až do výšky 1 m, barva květu je světle modrá až bílá. Zde si můžete prohlédnout tento druh.
V diskuzi SKVETOUCÍ ČESNEKKLIZEŇ ČESNEKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Míra.
Slyšel jsem,že když jde česnek do květu tak se má stvol zlomit,aby nevysiloval palice.Je tato informace pravdivá?Děkuji M
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jarda.
Dobrý den,
když jde česnek do květu,tvoří se stvol se semínky a ze začátku je rovný tak se musí utrhnout jak správně píšete , aby nevysiloval rostlinu. Já ponechám cca 3ks s květním stvolem jako signalizasi ke sklizni. A to když se stvoly uplně narovnají, tak česnek sklízím.
S pozdravem Jarda zahrádkář amatér.
Po odkvětu je nutné odstřihnout stvoly s květy, nechat je zatáhnout a pak na podzim vykopat a zazimovat. Po odkvětu gladioly již nezaléváme, pokud není výjimečné sucho. Řez květů se provádí tak, aby byla rostlině zachována co největší listová plocha, která je nezbytná pro vytvoření kvalitní hlízy. Včas se proto odstraňují odkvetlé květní stvoly.
Sklizeň se provádí již 5.–7. týden po odkvětu rostlin (většinou koncem září a začátkem října, rostliny z brutu později). Ihned po sklizni je vhodné rostliny ošetřit namořením proto houbovým chorobám a živočišným škůdcům). Stvol se odlomí od hlízy a hlízy se suší v dobře větrané místnosti při teplotě do 30 stupňů. Po 3–4 týdnech se odstraňují z nové hlízy spodní staré hlízy (mělo by to jít velice snadno) a vrchní slupka a cca po 10 dnech se uloží k přezimování.
Perovskia atriplicifolia lacey blue je překrásná odrůda perovskie z Anglie, jež se vyznačuje bohatostí kvetení, kompaktním habitem a atraktivními listy. Podobnost s levandulí je zejména v barvě, a to jak listů, tak i květů. Květy jsou drobné pantoflíčky sytě fialové barvy a objevují se již začátkem léta. Samotné květy z nich vykvétají až ve druhé polovině léta, jsou podobné rozrazilu bouřce a mají výrazně inkoustově modrofialovou barvu. I po odkvětu na rostlině zůstávají fialové kalíšky, takže vypadá barevně po velice dlouhou dobu – často až do října. Květový stvol je bohatě rozvětvený a může mít až půl metru na výšku. Každým rokem vykvétá větší množství květů, takže perovskie v srpnu vypadá jako jeden velký fialový oblak. Perovskia atriplicifolia lacey blue není náročná na pěstování. Vyhovuje jí téměř jakákoliv, přednostně chudší půda, která musí být dobře odvodněná, aby kořeny ve vlhkých zimách neshnily. Po dobrém zakořenění výborně zvládá i sucho. Plně mrazuvzdorná do cca -30 °C, údajně snese až -34 °C. Je vhodná pro celoroční pěstování ve venkovních nádobách.
Vytrvalá bylina s podzemní vejcovitou cibulkou, 10–30 cm vysoká, lysá. Listy jsou čárkovité, stejně dlouhé nebo i delší než květenství, až 30 cm dlouhé a 1 cm široké, na vrcholu špičaté, na okraji hladké, žlábkovité, na líci sivě zelené, na rubu zelené, v době květu již nezřídka zasychají. Stvol je oblý, na bázi hnědočervený, květy vykvétají v hustém 15–40květém hroznu, který zůstává kompaktní i v plném květu a je vejcovitý až válcovitý, všechny květy jsou zhruba stejné barvy. Fertilní květy jsou kulovitě obvejcovité až baňkovité, jen o málo delší než široké, květ je bílý. Sterilní květy na vrcholu jsou jen o trochu světlejší nebo i stejně zabarvené jako květy fertilní. Kvete od dubna do května. Plodem je obvejcovitá tobolka, na vrcholu zaoblená, na průřezu trojúhelníkovitá.
V ČR není původní, pochází z Balkánu.
Nejčastěji modřenec bílý (Muscari album) roste v kypré půdě, má rád slunná místa, případně polostín. Je oblíbenou cibulovinou do záhonů a zahrad, často zplaňuje.
Rostlinu lze považovat za jedovatou, ale žádné vážné otravy nebyly v lékařské literatuře zaznamenány. Jedná se o chráněný druh.
Modřenec bílý lze koupit v zahradnictví nebo v internetových obchodech, cena za balení cibulovin, kde jich je většinou 5 kusů, se pohybuje kolem 65 korun.
Budete-li chtít amarant pěstovat na zahrádce, musíte zprvu trpělivě ručně vytrvávat plevel, než se rostlinka zorientuje a plevel ze zahrady vypudí. Jakmile si ale amarant na zahrádku zavlečete, jen tak snadno se ho nezbavíte, protože je velmi plodný − jeho semena rozsypaná při sklizni mají klíčivost asi pět let. Pokud amarant vytrhnete jako ostatní plevel, zaskočí vás velkým kořenovým balem, v němž se nacházejí spřátelené bakterie, které mění vzdušný dusík ve využitelné hnojivo, což umí možná i lépe než například luštěniny. Proto se doporučuje hnojit draselnými a fosforečnými hnojivy, nikoliv dusíkatými. Zajímavé je, že stvol skoro nejde přetrhnout, lze jen setnout srpem.
Pro člověka i zvíře snad neexistuje lepší obilovina než právě amarant. Jako plevel je však velmi nežádoucí. V místech, kde došlo k jeho vysemenění, se stává až nesmrtelným.
Amarant patří k teplomilným rostlinám. V našich podmínkách mu vyhovují humózní, hlubší či střední půdy, nížinné, teplé a sušší klima. Nesnáší utužení a zamokření. Vysévá se do půdy prohřáté na 10−12 °C.
V době zralosti semen rostlina obsahuje velké množství vody, což ztěžuje sklizeň. Vhodná je desikace prvními mrazy a neprodlená sklizeň, aby se snížily ztráty dané výpadem zrna. Další ztráty vznikají při vlhnutí květenství během podzimních dešťů. Po sklizni se zrno dočistí a vysuší na vlhkost 10−12 %. Mlátička se seřizuje asi jako při sklizni máku.
Vytrvalá bylina s podzemní vejcovitou cibulkou, 10–40 cm vysoká, lysá. Listy jsou čárkovité, stejně dlouhé nebo i delší než květenství, až 30 cm dlouhé a 1 cm široké, na vrcholu špičaté, na okraji hladké, žlábkovité, na líci sivě zelené, na rubu zelené, v době květu již nezřídka zasychají. Stvol je oblý, na bázi hnědočervený, květy vykvétají v hustém 15–40květém hroznu, který zůstává kompaktní i v plném květu a je vejcovitý až válcovitý, všechny květy jsou zhruba stejné barvy. Fertilní květy jsou kulovitě obvejcovité až baňkovité, jen o málo delší než široké, okvětní trubka je modrá, bez nádechu černi, někdy i purpurově naběhlá, okvětní cípy jsou bledě modré až bělavé. Sterilní květy na vrcholu jsou jen o trochu světlejší nebo i stejně zabarvené jako květy fertilní. Kvete od dubna do května. Plodem je obvejcovitá tobolka, na vrcholu zaoblená, na průřezu trojúhelníkovitá.
V ČR není původní, pochází z Balkánu.
Nejčastěji modřenec arménský (Muscari Armeniacum) roste v kypré půdě, má rád slunná místa, případně polostín. Je oblíbenou cibulovinou do záhonů a zahrad, často zplaňuje.
Rostlinu lze považovat za jedovatou, ale žádné vážné otravy nebyly v lékařské literatuře zaznamenány. Jedná se o chráněný druh.
Modřenec arménský se dá koupit v zahradnictví nebo v internetových obchodech, cena za balení cibulovin, kde jich bývá většinou 5 kusů, se pohybuje kolem 45 korun.
Eustoma potřebuje k růstu chladné prostředí, není však odolná vůči mrazu. Nejvhodnější teplota je 4–7 °C. Vyhovuje jí světlé stanoviště, ale ne přímé slunce. Zajistit dostatek světla a zároveň nízkou teplotu však nebývá v běžné domácnosti snadné. Během vegetace potřebuje hodně vody. U mladých rostlin dáme pozor na přelití. Mezi zálivkami necháme rostlinu na povrchu vyschnout, nesmí stát ve vodě. Voda se nesmí dostat ani do květů.
Eustoma nesnáší vlhkost a vzduch s přítomností páry. Dobře se jí tedy daří v suchých bytech s ústředním topením. Potřebuje dobře propustnou zeminu. Je odolná, přiměřeně rostoucí, vyžaduje snadnou péči. V našich podmínkách je Eustoma schopna vydržet pouze jednu sezonu. Je citlivá jak na převlhčení, tak i na vysušení. Kořenový bal je však potřeba udržovat stále vlhký.
Pěstuje se jako jednoletá rostlina určená především k řezu. Eustoma má poměrně masivní šedozelené lístky, které silně voní po hrachových luscích. Jícnovka vytváří nádherné, křehce působící květy v různých barevných odstínech. Květní stvol nese vždy několik květů v různém stadiu vývoje. Poupata i rozvinuté květy na jednom stvolu tak umocňují celkový dojem z každé kytice, kde je tato rostlina použita.
Přihnojujeme každé dva týdny běžným hnojivem pro pokojové rostliny. Pokud rostlinu zakoupíme v období jejího květu, bude zemina obsahovat pomalu se rozpouštějící hnojivo, takže přihnojovat nějakou dobu nemusíme. Nedostatek hnojiva se projeví blednutím listů a vytáhlým růstem.
K pletení copů vybírejte nejkrásnější a nejkvalitnější palice česneku. Ty nejlepší kusy použijte na spodní část copu, od které celé pletení začíná.
Sklizený česnek usušte a očistěte od hlíny, nezapomeňte zastřihnout kořeny. Někdo doporučuje nechat česnek před pletením trochu navlhnout ve sklepě, aby se při pletení nelámal. Pro zaplétání copu se více hodí česnek nepaličák. Cop však můžete zhotovit i z česneku paličáku. Stvol zastřihněte na několik centimetrů a do copu jednotlivé palice vplétejte provázkem.
Drobnější copy z menšího počtu česneku můžete zaplétat podobným způsobem, jako se pletou věnečky z lučního kvítí nebo dívčí copy ze tří pramenů. S tím rozdílem, že začnete plést ze tří česneků, jejichž nať překřížíte a mezi sebou i trochu zauzlujete. Poté postupně přidávejte jednu další palici a stále splétejte tři prameny.
Pokud chcete uplést cop z většího množství (obří copy váží až 5 kg), pak je vhodné zpevnit konstrukci pevným motouzem (například provazem ze sisalu), který vám na horním konci umožní zhotovení očka k zavěšení. Jako základ dobře poslouží i česnek paličák s dlouhou natí a pevným stvolem. Další česneky pak můžete navazovat s pomocí slabšího provázku či drátku.
Ti zkušenější mohou zkusit složitější varianty. Mezi ně patří vázání copů do kulata, tedy tak, že česnek je na copu ze všech stran. Česnekové copy se pletou různým způsobem (klasické pletení, zaplétání, přikládání) a do různých tvarů (cop, hrozen, koule). Velmi dekorativně působí přizdobení copu sušenými rostlinami nebo mašlí (z látky, přírodní juty nebo lýka). Do copu můžete během pletení přidávat sušené květiny či atraktivní plodenství.
Modřenec tenkokvětý je statná rostlina dorůstající v květu výšky 30–60 cm. Z mělce uložené cibule vyrůstají úzké listy v přízemní růžici. Mezi nimi vyrůstá vzpřímený stvol, který nese na vrcholu hrozen dvou typů květů. Ve spodní části jsou fertilní květy zprvu fialové, později světle zelené až žluté na krátkých stopkách a na vrcholu fialové až modrofialové sterilní květy na stopkách asi 2x delších než samotné květy. Okvětní cípy dolních fertilních květů jsou černé. Rostlina kvete od května do července. Plodem je tobolka.
Modřenec tenkokvětý je vytrvalá jednoděložná rostlina. Areál jeho rozšíření sahá od střední a jihovýchodní Evropy přes Balkánský poloostrov a Malou Asii až do západní části Íránu. Izolované populace se nacházejí na Ukrajině, v Itálii a ve Slovinsku. V České republice se vyskytuje roztroušeně až vzácně v teplých oblastech středních a severních Čech a na jižní Moravě. Roste ve stepních trávnících na vysluněných stráních, skalních stepích, křovinatých lemech a úhorech. Vyhledává mělčí půdy v mírně zapojených trávnících a drobných sutích.
Velmi zajímavé je postupné kvetení vrcholového hroznu modřence. Zprvu jsou všechny květy v hroznu zbarveny zelenofialově, až později začínají fertilní květy zesvětlovat. Vrcholové sterilní květy protahují stopky, barví se výrazně do fialovomodra a vytvářejí typickou rozvolněnou „čupřinu“. Jako mnohé cibulovité rostliny je i modřenec tenkokvětý často pěstován jakožto okrasná rostlina v zahradách.
Nejčastěji modřenec tenkokvětý (Muscari tenuiflorum Tausch) roste na výslunných travnatých a křovinatých stráních, stepích, lesních okrajích a úhorech. V ČR se vyskytuje v teplých oblastech od nížin po pahorkatiny.
Modřenec tenkokvětý se podobá modřenci chocholatému, nicméně tyto druhy jsou rozeznatelné podle relativní délky stopek sterilních květů (u M. comosum jsou květní stopky 3–6krát delší než sterilní květy) a podle barvy okvětí fertilních květů
Rostlinu lze považovat za jedovatou, ale žádné vážné otravy nebyly v lékařské literatuře zaznamenány. Vzhledem k jeho vzácnosti a postupnému úbytku na řadě lokalit byl zařazen mezi silně ohrožené druhy (C2b) v Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky.
Modřenec tenkokvětý se dá koupit v zahradnictví nebo v internetových obchodech, cena za balení cibulovin, kde jich je většinou 5 kusů, se pohybuje kolem 70 korun.
