Plodem durmanu je tobolka s nápadnými ostny, obsahující černá semena. Plodem je vejcovitá až obvejcovitá ostnitá zelená tobolka, až 5 cm dlouhá, pukající čtyřmi chlopněmi. Uvnitř plodu se může vyskytovat téměř 400 semen, která jsou tmavě hnědá až černá, oválná až ledvinovitá, zploštělá, 3,5 mm velká. Na jedné rostlině může dozrát až několik tisíc semen. Durman se rozmnožuje semeny, která mají po uzrání poměrně dobrou klíčivost, zvyšující se ještě po přezimování. Semena klíčí až při vyšších teplotách později na jaře, avšak poté začíná velmi rychlý růst. Klíčivost si semena udržují v půdě několik let, klíčí i z 5cm hloubky. Šíří se do okolí mateřské rostliny, na ornou půdu osivem, chlévským hnojem, kompostem, balíčkovanou sadbou.
Jedná se o vytrvalou, cca 10–45 cm vysokou bylinu s podzemní cibulí, cibule je podlouhlá, asi 4–6 cm dlouhá a 1–2 cm tlustá, obalné šupiny jsou bělavé až žlutavé, síťnatě se nerozpadají. Listy jsou víceméně přízemní, řapíkaté, čepele jsou úzce eliptické až úzce vejčité, na rubu nejsou vyniklé žilnaté, jsou zhruba 10–20 cm dlouhé a 2–5 cm široké. Květy jsou uspořádány do květenství, jedná se o lichookolík (stažený šroubel), který je polokulovitý, celkem řídký, obsahuje asi 10–20 květů, pacibulky chybí. Květenství je podepřeno dvouklaným toulcem, který je kratší než stopky květů. Okvětní lístky jsou cca 10 mm dlouhé a 2 mm široké, bílé. Plodem je tobolka.
Komule Davidova (Buddleia davidii) je krásně kvetoucí keř, dorůstající výšky zhruba 2–5 m, s velkými voňavými květy obsahujícími velké množství nektaru převážně růžové barvy a přitahujícími hlavně motýly, proto je mezi pěstiteli hodně oblíbený. Květy jsou dlouhé až 40 cm, u některých odrůd až 80 cm, a mají tvar protáhlých homolí, připomínajících často šeřík. Pokud odkvetlé květy včas odstraníme, začne nám na bočních výhonech kvést bohatěji. Plodem je tobolka, která obsahuje asi 50 semen. Listy jsou středně zelené, matné a jemně chloupkaté, na podzim opadávají. Keř roste rychle, je hustý a čím je starší, tím hezčí tvar dostává. Zde si můžete prohlédnout nádherný vzhled rostliny označované jménem komule Davidova.
Lysimachia thyrsiflora je vytrvalá bylina vysoká 25–60 cm, lodyhu má přímou, nevětvenou nebo slabě větvenou, listy křižmostojné nebo v 3četných přeslenech, úzce kopinaté, přisedlé až poloobjímavé, květy v hustých hroznech v úžlabí středních lodyžních listů, většinou 6četné, koruna nálevkovitá, světle žlutá. Plodem je tobolka. Roste na trvale zaplavených nebo alespoň přechodně zaplavovaných březích tůní, slepých ramen, v bažinách a na rašelinných loukách, od pásma nížin až do podhůří. Lysimachia thyrsiflora na řadě historických lokalit vymizela, patří k ohroženým druhům naší květeny, zákon ji chrání v kategorii silně ohrožených druhů. Na Slovensku je řazena k druhům silně ohroženým. Zákonná ochrana přísluší druhu i ve Francii.
Tento opadavý keř je nenáročný na pěstování, proto je na zahradách tolik oblíbený. Za horkých dní však vyžaduje bohatou zálivku, za kterou vás odmění bohatou záplavou drobných květů, které mohou být jednoduché nebo plné. Květy se skládají z pětičetných zvonkovitých okvětních lístků, které rostou v úzkých latách. Obvykle nesou nejrůznější odstíny bílé, růžové a purpurové. Plodem je tobolka. Mladé, jemně ochlupené větve mají tmavě hnědou barvu a nesou vejčité až kopinaté listy, které jsou jemně ochlupené.
Trojpuk stříhejte ihned po odkvětu. Kvete totiž na výhonech z minulého roku. Tak jej budete držet kompaktní.
Opadavý, vzpřímený, až 2,5 m vysoký keř. Mladé větve červenohnědé až hnědé, chlupaté, starší větve tmavohnědé až šedohnědé, s borkou odlupující se v tenkých plátcích. Listy krátce řapíkaté, vstřícné, vejčité až vejčitě kopinaté, na bázi zaokrouhlené, na vrcholu zašpičatělé, na okraji vroubkované, na obou stranách drsně chlupaté. 5četné květy jsou uspořádány v 8 až 14 cm dlouhých, úzkých latách, korunní lístky bílé, na zevní straně někdy narůžovělé. Plodem je tobolka. Kvete v červnu až červenci.
V současnosti se pěstuje v několika odrůdách včetně plnokvětých. Jde o nenáročný keř, který dobře poroste v běžné zahradní, mírně vlhčí půdě a na slunném nebo jen mírně zastíněném stanovišti. Množí se celkem snadno zelenými řízky (nejlépe na přelomu měsíců května a června).
Trojpuk je velmi podobný nepravému jasmínu, lze je snadno zaměnit. Květy jsou u trojpuku na loňském dřevu, kdežto u jasmínu na letošním.
Lysimachia atropurpurea se vyskytuje na Balkáně v Chorvatsku, Srbsku, Makedonii, Albánii, Řecku a Bulharsku, a dále v Turecku, a to včetně Anatolské plošiny v asijské části. Roste na suchých, slunných místech v křovinách, na okrajích polí a cest, často na mělké kamenité půdě. Jedná se o jednoletou bylinu s přímými, 20–65 cm vysokými, drobně žláznatými lodyhami. Listy jsou střídavé, přisedlé, nejčastěji čárkovitě kopinaté, 3–11 cm dlouhé a 0,5–1,5 cm široké, často se zvlněným okrajem, na ploše s červenavými siličnými nádržkami (žlázkami). Květy tvoří hustý koncový klas; listeny jsou 2,5–5,5 mm dlouhé; kališní cípy jsou čárkovitě kopinaté, žláznatě chlupaté; koruna je 5,5–7,5 cm dlouhá, tmavočervená, lysá; tyčinky jsou kratší než koruna; semeník je svrchní. Plodem je kulovitá tobolka, která se otvírá chlopněmi. V Srbsku zákonem chráněný druh.
Rostlina vyžaduje výživnou vlhkou, humózní, propustnou, lehkou půdu a polostín. Rhodochiton mohou napadnout mšice, molice a třásněnka.
Rhodochiton vysazujeme do květinových záhonů k lehkým konstrukcím, také na balkony a terasy do nádob, které jsou umístěné k lehkým mřížkám, trelážím nebo k drátěným konstrukcím. Potřebuje oporu, po které se bude moct šplhat. Rostlina vykvétá až pět měsíců po výsevu a plodem je tobolka.
V našich zahradnictvích se s rhodochitonem setkáváme jen málo, protože se musí vysévat již v listopadu. Starší rostliny běžně doma přezimují a nemusí se tak čekat až mladé začnou zodpovědně růst.
Při výsadbě provedeme základní vyhnojení substrátu pomalu rozpustnými hnojivy a za vegetace přihnojujeme 1–2x týdně hnojivem pro balkonové rostliny. Zálivku podřizujeme průběhu počasí, rostlinu nepřeléváme. Vhodné jsou samozavlažovací nádoby, které nám pomohou s udržením správného vodního režimu. Rostliny do venkovních prostor vysazujeme vždy až po 15. květnu, kdy je již nebudou ohrožovat přízemní mrazíky.
Kosatec trávolistý se vyskytuje v České republice vzácně na jižní a jihovýchodní Moravě. V národní přírodní rezervaci Porážky roste na sušších prosvětlených loukách. Rostlina dorůstá do výšky 30 cm.
Centrum areálu se nachází v panonské oblasti střední Evropy, zasahuje do severovýchodní Itálie, ojediněle v jižní Francii a severním Španělsku, na východě zasahuje po Kavkaz. U nás vzácně na jižní a jihovýchodní Moravě, v Čechách jeho výskyt patrně není původní, ale zplanělý.
Jde o vytrvalou trsnatou bylinu s krátkým oddenkem, je cca 20–30 cm vysoká, s čárkovitými listy (v nekvetoucím stavu je snadno přehlédnutelná, zaměnitelná) a velice příjemně vonícími modrými až modrofialovými květy s bílými žilkami, které jsou často skryté mezi listy (květonosná lodyha je totiž kratší). Plodem je tobolka. Tento kosatec roste na křovinatých stráních a pastvinách, ve světlých lesích, stanoviště jsou vždy spíše vlhčí, i když v létě vysychavá. Kvete od května do června.
Kosatec trávovitý patří k silně ohroženým druhů naší květeny a ve stejné kategorii je chráněn i podle zákona.
Přípravek Bofix proniká do rostlin přes listy, účinná látka je rychle translokována do vzrostlých vrcholů a kořenů. Účinek na plevele je patrný již za několik hodin po aplikaci. Dešťové srážky 2 hodiny po aplikaci neovlivní negativně účinek tohoto přípravku.
Bofix obsahuje tři účinné látky – Clopyralid 20 g/l, Fluroxypyr 40 g/l, MCPA 200 g/l, které likvidují nejširší spektrum dvouděložných plevelů (například pampelišky, sedmikrásky, jitrocel, jetel). Aplikace nemusí být plošná, pokud není zaplevelen celý trávník. Obvykle stačí, pokud si rozmícháte – v koncentraci dle návodu – potřebné množství, naplníte jím ruční (třeba i litrový) postřikovač a jednotlivé plevele postříkáte individuálně.
Komule střídavolistá (Buddleia alternifolia) pochází ze severozápadní Číny. Keř je vysoký 2 až 4 m a také tak široký. Habitus je rozložitý, tenké větvičky převislé. Kopinaté listy jsou střídavé, 3 až 9 cm dlouhé. Větvičky jsou v červnu až červenci obaleny mnoha asi 1 cm velkými, trpce vonícími květy barvy lila. Keř kvete ve svazečcích po celé délce loňských větviček. Plodem je suchá tobolka.
Keř můžeme dobře pěstovat v nížinách i na pahorkatinách. Na půdu je komule střídavolistá nenáročná, stačí jí běžná hlinitá zahradní půda, slabě kyselá až zásaditá. Místo pro ni vyberte na slunci, raději sušší než přemokřené. Rostlina vynikne u zdi nebo na okraji travnaté plochy v místě, kde přechází do výsadby keřů. Elegantně převislý růst se také výborně uplatní na svazích a terasách. Komule vynikne při solitérním umístění, od jiných keřů přitom udržujte odstup minimálně dvou metrů. Vhodná doba pro výsadbu je jak na jaře, tak na podzim. U vzrostlých keřů stačí běžné prořezávání nejstarších větví. Bylinné řízky se odebírají v létě, a pokud jim zajistíte náležité přistínění a stálou vlhkost, snadno zakoření i na zahradě ve směsi rašeliny a písku. Můžete použít i některý stimulátor ve formě pudru.
Vědecké jméno této rostliny pochází z řeckých slov „platys“ = široký a „kodon“ = zvonek a přesně vystihuje tvar nápadných modrých květů. Rod má jen jeden, zato velmi variabilní druh vyskytující se ve východní Asii, v Číně a Japonsku, tedy v oblastech s podobným podnebím, jako je ve střední Evropě.
Literatura tuto rostlinu někdy uvádí pod názvy Campanula grandiflora nebo Wahlenbergia grandiflora, v Čechách se vyskytuje pod názvem boubelík.
Rostlina má bílý řepovitý kořen, ze kterého vyrůstají kolmo vzhůru pevné lodyhy s přeslenitými střídavými listy. Při poranění vytéká z lodyhy mléčná šťáva, podobně jako u většiny zvonkovitých rostlin. Lodyhy nesou po jednom nebo několika květech, které jsou modré, ale existuje i mnoho kultivarů a variet s odlišnou barvou květů – varieta Album je čistě bílá, varieta Apocyan fialově modrá a varieta Plenum je nízká, poloplná, světle modrá. Květy se otevírají do širokých zvonkovitých květů o průměru až 5 cm. Plodem je hranatá tobolka s velmi jemnými semeny. Rostlina je vysoká 30–40 cm, někdy až 60 cm. Listy jsou při okrajích zoubkaté, zelené až modrozelené a raší velmi pozdě. Boubelík kvete v červenci až srpnu. Je mrazuvzdorný.
Svazenka vratičolistá pochází ze Severní Ameriky (Kalifornie), u nás je pěstována od konce 19. století a občas zplaňuje.
Patří do čeledi stružkovcovitých (Hydrophyllaceae). Žádný z druhů této čeledi není u nás původní. Rostlina je 20 až 80 cm vysoká, má hustý kořenový systém. Lodyha je přímá, pokud je větvená, pak jen v horní polovině, dole zůstává lysá, ale v horní části je žláznatě chlupatá. Listy jsou přisedlé až krátce řapíkaté, nepravidelně peřenosečné, u báze obvykle poloobjímavé, podél žilek a na okraji chlupaté. Květy jsou ve svinutých, 40–70květých dvouvijanech, mají modrofialovou až světle modrou nebo bělavou barvu, jsou pětičetné, kališní lístky chlupaté, zelené. Plodem je tobolka, která obsahuje 2 až 4 semena.
Svazenka vratičolistá je medonosná jednoletá rostlina, která má rychlý růst a vývoj. Vegetační doba je 50 až 60 dnů. Velmi dobře vzchází také za sušších podmínek. Mladé rostlinky většinou nepřežijí zimu (nezapleveluje půdu). Kvete od května do září.
Pěstuje se jako nektarodárná rostlina a krmná pícnina, občas i pro ozdobu na zahradách. Není náročná na půdu, stanoviště by mělo být slunné. Množí se semeny, která se vysévají přímo na venkovní stanoviště v dubnu, pokud chcete prodloužit dobu kvetení, vysévejte ji postupně od dubna až do června.
Vytrvalá bylina s podzemní vejcovitou cibulkou, 10–30 cm vysoká, lysá. Listy jsou čárkovité, stejně dlouhé nebo i delší než květenství, až 30 cm dlouhé a 1 cm široké, na vrcholu špičaté, na okraji hladké, žlábkovité, na líci sivě zelené, na rubu zelené, v době květu již nezřídka zasychají. Stvol je oblý, na bázi hnědočervený, květy vykvétají v hustém 15–40květém hroznu, který zůstává kompaktní i v plném květu a je vejcovitý až válcovitý, všechny květy jsou zhruba stejné barvy. Fertilní květy jsou kulovitě obvejcovité až baňkovité, jen o málo delší než široké, květ je bílý. Sterilní květy na vrcholu jsou jen o trochu světlejší nebo i stejně zabarvené jako květy fertilní. Kvete od dubna do května. Plodem je obvejcovitá tobolka, na vrcholu zaoblená, na průřezu trojúhelníkovitá.
V ČR není původní, pochází z Balkánu.
Nejčastěji modřenec bílý (Muscari album) roste v kypré půdě, má rád slunná místa, případně polostín. Je oblíbenou cibulovinou do záhonů a zahrad, často zplaňuje.
Rostlinu lze považovat za jedovatou, ale žádné vážné otravy nebyly v lékařské literatuře zaznamenány. Jedná se o chráněný druh.
Modřenec bílý lze koupit v zahradnictví nebo v internetových obchodech, cena za balení cibulovin, kde jich je většinou 5 kusů, se pohybuje kolem 65 korun.
Pochází z Peru, ale jinak tuto rostlinu můžeme najít ve všech tropech a subtropech světa. Patří do čeledi Boraginaceae (brutnákovité). Je to polokeřovitá rostlina s tmavozelenými ochmýřenými listy, které po dotyku působí drsně. U nás se nazývá otočník peruánský (skrutec), pravděpodobně podle toho, že se květy rostliny otáčejí za sluncem.
Květenstvím je vijan, květy jsou tmavě modrofialové barvy a voní po vanilce. Rostlina kvete od května až do října. Některé kultivary mají květy bílé, nebo šeříkově růžové barvy.
Pro velkou oblibu je otočník dodáván na trh celoročně, ale tyto rostliny jsou určeny ke krátkodobému využití. Není nad rostlinu vypěstovanou pro jarní truhlíkovou výsadbu. Pokud budete již mladé rostlinky zaštipovat, získáte bohatě rozvětvené exempláře, kvetoucí až do pozdního podzimu.
Výška dospělé rostliny je kolem 50 cm, pěstuje se ve tvaru rozvětveném, ale může být i jako stromek. Při víceletém pěstování v nádobě může dorůstat Heliotropium i 1 až 2 metry. Listy jsou tmavozelené, ochmýřené, střídavé, jednoduché a celokrajné. Květy rostou v koncových vijanech a kvetou drobnými kvítky. Plodem je velmi drobná tmavá tobolka.
Otočník peruánský je silně vonící rostlina. Opojná vůně vanilky se šíří při každém doteku a zvláště večer a v noci pak sama od sebe.
Název tohoto rodu byl zřejmě odvozen od řeckého slova moschos (pižmo), po němž květy některých druhů voní. Existují ale i jiné výklady tohoto jména.
Modřenec širolistý je převážně zjara kvetoucí drobná cibulovina. Má úzké trávovité listy a husté hrozny drobných baňkovitých květů, většinou v různých odstínech modré barvy. Některé odrůdy a variety mají i bílé, růžové a žluté květy.
Cibule modřence širolistého jsou kulovité až vejčité, se světlou slupkou, 2–3 cm velké. Listy v počtu 2 až 3 jsou široce čárkovité, přízemní a asi 20 cm dlouhé.
Květy jsou hustě semknuté, baňkovité, modré s bílým zubatým obústím, tvoří vejčitý hrozen 15–20 květů, na vrcholu s několika jalovými květy. Plod je trojpouzdrá křídlatá tobolka s černými semeny. Rostlina je vysoká 10–20 cm, vykvétá v dubnu až květnu, je mrazuvzdorná.
Nejčastěji modřenec širolistý (Muscari botryoides) roste v kypré půdě, má rád slunná místa, případně polostín. Je oblíbenou cibulovinou do záhonů a zahrad, často zplaňuje.
Rostlinu lze považovat za jedovatou, ale žádné vážné otravy nebyly v lékařské literatuře zaznamenány. Jedná se o chráněný druh.
Modřenec širokolistý je možné koupit v zahradnictví nebo v internetových obchodech, cena za balení cibulovin, kde jich je většinou po 5 kusech, se pohybuje kolem 50 korun.
Vytrvalá bylina s podzemní vejcovitou cibulkou, 10–40 cm vysoká, lysá. Listy jsou čárkovité, stejně dlouhé nebo i delší než květenství, až 30 cm dlouhé a 1 cm široké, na vrcholu špičaté, na okraji hladké, žlábkovité, na líci sivě zelené, na rubu zelené, v době květu již nezřídka zasychají. Stvol je oblý, na bázi hnědočervený, květy vykvétají v hustém 15–40květém hroznu, který zůstává kompaktní i v plném květu a je vejcovitý až válcovitý, všechny květy jsou zhruba stejné barvy. Fertilní květy jsou kulovitě obvejcovité až baňkovité, jen o málo delší než široké, okvětní trubka je modrá, bez nádechu černi, někdy i purpurově naběhlá, okvětní cípy jsou bledě modré až bělavé. Sterilní květy na vrcholu jsou jen o trochu světlejší nebo i stejně zabarvené jako květy fertilní. Kvete od dubna do května. Plodem je obvejcovitá tobolka, na vrcholu zaoblená, na průřezu trojúhelníkovitá.
V ČR není původní, pochází z Balkánu.
Nejčastěji modřenec arménský (Muscari Armeniacum) roste v kypré půdě, má rád slunná místa, případně polostín. Je oblíbenou cibulovinou do záhonů a zahrad, často zplaňuje.
Rostlinu lze považovat za jedovatou, ale žádné vážné otravy nebyly v lékařské literatuře zaznamenány. Jedná se o chráněný druh.
Modřenec arménský se dá koupit v zahradnictví nebo v internetových obchodech, cena za balení cibulovin, kde jich bývá většinou 5 kusů, se pohybuje kolem 45 korun.
