Téma: 

trvalka

Bergenia cordifolia

Kam se hodí Bergenia cordifolia

Bergenia cordifolia je mrazuvzdorná neopadavá trvalka, jejíž nadzemní část přezimuje. Jde o nenáročnou rostlinu, vhodnou na slunné až polostinné vlhčí místo, ale neporoste vám v mokřadech. Bergenia cordifolia roste velmi rychle a můžete ji použít nejen jako půdopokryvnou rostlinu, ale i do záhonu, na skalky či pod stromy a keře.

Zdroj: Bergenia cordifolia
Zveřejněno dne: 21.11.2015

Diskuze: Re: pěstování rajčat po sezone

Rajče jedlé je trvalka, ale v našich krajích nepřežije zimu, pokud se ji nepřisvětluje. Nechte rostlinu přirozeně dožít a zelená rajčata nechte dozrát, buď na rostlině nebo sklizená a umístěná na slunci.

Zdroj: diskuze Pěstování rajčat po sezone
Odesláno dne: 31.8.2016 uživatelem Zahradník

Brunnera macrophylla

Pěstování

Pomněnkovec je hlízovitá trvalka, která má ráda mírně přistíněné stanoviště, kde dokáže dokonale rozvinout své atraktivní listy. Není invazní, nerozsévá se kolem sebe, ani se oddenky neplazí po celé zahradě. Zůstává na svém stanovišti a do čím dál většího a atraktivnějšího trsu se rozšiřuje pomalu. Potřebuje propustnou, vlhkou a chladnou zem. Rostlina je plně mrazuvzdorná cca do -40 C.

Tato trvalka je vhodná pro polostinná stanoviště. Pokud jsme pro ni zvolili stanoviště spíše slunné, musí mít neustále dostatek vláhy v půdě. Jestliže trpí jejím nedostatkem, svěsí listy, aby vypařovala co nejméně vlhkosti. Dobře roste i v suchém stínu. Obvykle ji tedy vysazujeme do popředí záhonů, případně pod stromy.

Zdroj: Brunnera macrophylla
Zveřejněno dne: 9.10.2016

Jak pěstovat brambořík

Květenství a vzhled bramboříku

Brambořík je hlíznatá trvalka, má šípovité listy zelené barvy se stříbrnými vzory. Jeho rodnou klimatickou oblastí je východní Středomoří. Zde přirozeně kvete na podzim, v zimě a na jaře, kdy se ochladí a zvýší vlhkost. Během horkého léta nastává u bramboříku vegetační klid, jeho listy žloutnou a odumírají, rostlina nejeví žádné známky růstu. V této době si ve svých hlízách uchovává energii pro období dalšího kvetení. Jeho květy jsou malé, asi dva centimetry velké, sladce voní a nacházejí se na dlouhých stoncích tyčících se nad listy. V květinářstvích seženete brambořík v odstínech růžové, červené nebo bílé. Ve správných podmínkách vám rostlina pokvete několik měsíců.

Zdroj: Jak pěstovat brambořík
Zveřejněno dne: 13.5.2013

Sagina subulata – irský mech

Irský mech pěstování

Irský mech (Sagina subulata) je celoročně zelená trvalka, v našich podmínkách mrazuvzdorná. Velice oblíbená mechovitá skalnička bývá zelené, zelenožluté nebo zlatožluté barvy. Nemá velké nároky na pěstování. Kvete na jaře velice drobnými kvítky hvězdicovitého tvaru o průměru 4–5 mm s pěti bílými okvětními lístky stejné délky. Výška této rostliny je 1–3 cm. Semena irského mechu jsou hladká, hnědé barvy, trojúhelníkového tvaru o velikosti do 0,5 mm. K pěstování potřebuje tato rostlina slunce či polostín, písčitou nebo štěrkovou půdu. Aby dobře rostla, vyžaduje stálý zdroj vlhkosti. Výsadba se provádí za vlhkého počasí, nejlépe po dešti. V období sucha a teplého počasí se většinou mech neujme.

Zdroj: Sagina subulata – irský mech
Zveřejněno dne: 19.10.2014

Phlox paniculata

Phlox paniculata ’Sternenhimmel’

Tato rostlina kvete světle fialovými květy od července do srpna. Dorůstá do výšky 100 cm, má zelené listy. Umisťuje se na plné slunce nebo do polostínu.

Vyšší trvalka vhodná do smíšených trvalkových záhonů. Stanoviště by mělo být slunečné, vzdušné. Půda musí být stále vlhká, hlubší, výživná. Zajímavý kultivar se světle fialovými květy.

Phlox paniculata ’Sternenhimmel’ by se měla vysazovat především do vysokých trvalkových záhonů, snad nejlépe působí v malých předzahrádkách roubených chalup, kde nádherně oživí tmavé dřevo stavení. Je to nenáročná rostlina, ale dobře se jí daří na kyselých vlhčích půdách s dostatkem živin a vyšší vzdušnou vlhkostí. Je proto přímo předurčena k pěstování v podhorských oblastech.

Množí se semenem, nejjednodušší a také nejčastěji používaný způsob rozmnožování je dělení trsů v jarním nebo podzimním období.

Při výsadbě v suchých půdách někdy trpí padlím, proti kterému raději preventivně zasahujeme chemickou ochranou, nejpozději je nutné zasáhnout při zjištění prvních příznaků padlí.

Zdroj: Phlox paniculata
Zveřejněno dne: 27.11.2015

Erigeron speciosus

Pěstování

Turan nádherný (Erigeron speciosus) je mrazuvzdorná trvalka, která se velice snadno pěstuje, proto je také na našich zahradách tolik oblíbená. Je velice podobná kopretině, oproti ní však má větší počet jazykovitých květů a kvete dříve. A roste v chocholech. Květy mohou být jednoduché nebo poloplné, v bílé, růžové nebo fialové barvě. Středový terč je vždy žlutý. Kvete od června do srpna. Listy jsou kopinaté, dlouhé, v barvě zelené.

Výška rostliny je 30 až 60 cm. Turan není náročný na pěstování, výborně se hodí k řezu. Daří se mu na přímém slunci, snese však i mírný polostín. V době růstu rostlina vyžaduje bohatou zálivku, ale nemá ráda přemokření.

Vysoké druhy, trvalky, se pěstují v trvalkových záhonech, nízké druhy se výborně hodí do skalek. Po odkvětu se letničky ze záhonu likvidují, vytrvalé druhy u země seřezáváme. Často po seříznutí v sezóně vykvétají ještě jednou.

Turan nádherný pochází ze Severní Ameriky. Vytrvalé druhy vydrží na záhoně řadu let. Letničky po odkvětu likvidujeme. Zemina by měla být dobře propustná.

Zdroj: Erigeron speciosus
Zveřejněno dne: 10.3.2016

Cuphea hyssopifolia

Trvalka japonská myrta

Patří do čeledi Lythraceae – kyprejovité, pochází ze Střední a Jižní Ameriky. U nás známe dva druhy a oba kvetou ve stejném období, tedy od března do října.

Rostlina potřebuje stanoviště světlé, vzdušné, nesnáší ostré slunce (hrozí úpal). Substrát s příměsí rašeliny udržujeme mírně vlhký, zálivku střední, přiměřenou velikosti rostliny a teplotě, každé 2 týdny přihnojujeme běžným květinovým hnojivem na plod a květ. Přezimování: Cuphea hyssopifolia přezimuje při teplotě 5–12 °C na chladném a světlém místě. Na jaře přesazujeme do čerstvého humózního a propustného substrátu. Pěstujeme ji v malých miskách, protože je spíše interiérová. Přes letní období je možné ji přechodně umístit na zahradu nebo balkón.

Japonská myrta není náchylná na choroby a škůdce, vyskytují se u ní jen velmi vzácně .

Jedná se o keřovitou rostlinu s dlouhými listy, které jsou téměř kopinaté. Malé květy mají červenou, růžovou a bílou barvu. Hodně známá je odrůda Rubra.

Rostlina se množí ke konci února až začátkem března, a to pomocí vrcholových řízků. Teplota k zakořeňování je 18–20 °C, po výsadbě do květináče potřebuje teplotu nad 18 °C a ke konci pěstování snížíme teplotu na 15 °C. Během pěstování rostlinu pravidelně zaštipujeme a očišťujeme od mnoha odkvetlých květů (jednoduše oklepeme).

Je to velmi vděčná stále kvetoucí rostlina, kterou lze zakoupit obvykle v barvách bílé, fialové a vínově červené.

Zdroj: Cuphea hyssopifolia
Zveřejněno dne: 3.6.2016

Heuchera americana

Pěstování

Vděčná trvalka dlužicha purpurová (Heuchera americana) je nápadná robustními červenavě vybarvenými listy, které mají výrazné mramorovaní. Květy jsou drobné, bílé. Rostlina vytváří poměrně bujné růžice lesklých, vínově červených listů. Květy jsou drobné, bílé a vyrůstají na poměrně vysokých lodyhách (25–30 cm), kvete od dubna do června. Dlužicha purpurová je vysoká do 50 cm a její šíře je okolo 40 cm. Je tedy vhodná jako pokryvná rostlina i na větší plochy.

Není náročná na půdu, vyžaduje slunce, ale dobře snáší také polostín, pak jsou však listy méně vybarvené. Tato trvalka je vhodná pro smíšené záhony, na obruby, kobercové výsadby i do nádob. Nesnáší stálé sucho. Na jaře je nutné sestřihnout poškozené listy. Jestliže chcete pěkné bochánky listů v různém zbarvení, vysazené mezi kameny, a pískem vysypané záhonky japonské zahrádky, určitě se vám dlužichy budou hodit. Stejně tak ale najdou místo v pravé české venkovské zahradě, protože snadno a rychle rostou, a pokud je necháte rozbujet, jejich trsy se prolnou v nádherný pestrý porost.

Rod dlužicha (Heuchera) zahrnuje asi padesát druhů, vesměs původem ze Severní Ameriky. V evropských okrasných zahradách se začaly dlužichy objevovat poměrně pozdě, teprve když zámečtí zahradníci potřebovali do barokních a rokokových zahrad trvalky do barevných kompozic záhonů. V minulém století byly v oblibě vždy spíše výrazně kvetoucí rostliny, šlechtění efektních barev listů se rozmohlo až s módou orientálních zahrad, v nichž se trsy rostlin vysazují do souměrných tvarů s pokud možno stálou barevností.

Současné barevné odrůdy dlužich jsou výsledkem křížení především druhů Heuchera americana a Heuchera sanguinea. Temně červené listy jsou okrouhlé, vykrajované, někdy zkadeřené. Podle barvy listů se pak volí místo výsadby – světlé, zejména žluté odrůdy potřebují polostín, protože přímé slunce na povrchu listů vytváří nevzhledné skvrny. Naopak odrůdy s červenými a tmavými listy vysazujeme na slunce – jinak totiž ztrácejí syté vybarvení. Barva listů se drží od časného jara až do pozdního podzimu, proto jsou dlužichy ideální pro kombinovanou výsadbu společně s hostami, pelyňky, okrasnými trávami nebo šalvějemi. Hodí se i k osazování větších květináčů nebo truhlíků, společně s výrazněji kvetoucími letničkami. Pro pěkné vybarvení a bohaté kvetení potřebují půdu bohatou na humus, raději kyselejší, dobře propustnou, ale také dobře držící vláhu. Denní zalévání na sušších místech nebo v nádobách je nutností, pokud je tedy dáváte do truhlíků, hodí se určitě nějaký systém samozavlažování. Na jaře přidejte rostlinám vždy čerstvý kompost.

Šlechtitelé se každým rokem předhánějí v tom, co nového v oboru dlužich nám nabídnou. Výhodou je, že dobře předpěstovaná dlužicha má již jako mladá rostlinka barvu, která se později nezmění, takže vidíte, co kupujete.

Zdroj: Heuchera americana
Zveřejněno dne: 10.3.2016

Cuphea hyssopifolia

Pěstování

Japonská myrta nemá s pravou myrtou nic společného – ani čeleď, ani rod. Správný název v češtině je kufea růžová (Cuphea hyssopifolia). Jde o nízký stálezelený keříček s lesklým listem, kvetoucí drobnými fialovými kvítky. V létě rostlinu můžete pěstovat v mísách nebo truhlících, v zimních měsících při teplotě 12–15 °C v místnosti. Jako pokojová rostlina je trvalka (čím starší, tím dřevnatější má stonek), při venkovním pěstování poslouží pouze jako letnička.

Různé druhy tvoří různě vysoké keříčky (spíše nižší), které jsou vhodné pro použití v balkónových truhlících, v letních květinových záhonech a obrubách.

Bohužel tyto vytrvalé rostliny z čeledi kyprejovitých (Lythraceae) nejsou mrazuvzdorné. Pocházejí totiž z Mexika a Guatemaly (někdy se jim také přezdívá mexický vřes). Stanoviště volte světlé, v bytě však v létě nevystavujte rostlinu silnému slunečnímu záření.

Pokud se chystáte myrtu japonskou pěstovat na zahradě, vysazujte ji ven do výživné půdy až v druhé polovině května. Rostliny, které hodláte přezimovat, vyryjte a přesaďte v polovině září do květináčů, hlouběji je seřízněte a umístěte do chladné místnosti.

Pokud hodláte kufeu pěstovat jako pokojovou rostlinu, pravidelně ji zalévejte, nejlépe dešťovou vodou. V průběhu růstu zalévejte rostlinu obzvlášť vydatně. Zemina pod japonskou myrtou nesmí nikdy vyschnout, protože na to rostlina reaguje rychle opadem listů; od dubna do konce srpna ji každý druhý týden přihnojujte 0,15–0,2% tekutým plným hnojivem pro pokojové květiny s mírným obsahem dusíku. V průběhu kvetení očišťujte myrtu od již odkvetlých květů. Jakmile rostlina odkvete, sestřihněte ji na poloviční velikost (stejně jako levanduli) a pak nechte při teplotě 10 až 12 °C přezimovat. Na jaře rostlinu přemístěte do teplejšího prostoru, a pokud je to nutné, přesaďte je.

Japonská myrta se rozmnožuje nejlépe řízkováním, a to nejlépe na jaře (na přelomu února a března). Připravte si vrcholové řízky o velikosti 3–5 cm. Aby vám rostlina zakořenila, potřebuje k tomu teplo 18–20 °C. Po dobu 3–4 týdnů ji proto pěstujte pod mikroténovou fólií, kde vám dobře zakoření. Vypěstované rostlinky japonské myrty sázejte do květináčů o průměru 9 až 10 cm po 3–5 kusech. Dařit se jim bude v mírně hnojené, dobře propustné zemině o pH 5,5–6 (rašelina anebo směs kůry a rašeliny). Zatímco mladší rostliny si budou libovat v lehčí zemině, starším vyhovuje těžší a více jílovitá.

Cuphea hyssopifolia (japonská myrta) již v březnu ukáže své první květy. Nejsou sice tak ohnivě červené, spíše růžové. Na rozdíl od běžné myrty můžete z japonské postupným tvarováním vypěstovat bonsaj. Myrta japonská kvete od března do září.

Zdroj: Cuphea hyssopifolia
Zveřejněno dne: 3.6.2016

Brunnera macrophylla

Pomněnkovec velkolistý

Pomněnkovec je krásná trvalka pocházející z lesů východní Evropy a severozápadní Asie. Svými velkými, okrouhle srdčitými listy tvoří zajímavý pokryv menších či větších ploch zejména kolem stromů, neboť koření mělce a silné kořeny kolem kmenů stromů pro něj nejsou konkurencí. Základní druh nese listy zelené, jemně plstnaté, zakončené výraznou špičkou.

Vykvétá v polovině jara na tenkých stoncích ve výšce kolem 20 až 30 cm. Tvoří nebesky modré, opravdu pomněnkové droboučké kvítky, které v husté výsadbě nabídnou překrásnou hru modravé a sytě zelené barvy v kombinaci se zdravými listy, a to po dobu necelých dvou měsíců. Netrpí chorobami ani na škůdce. Tato trvalka vynikne nejlépe vysazená ve větší mase. Sama od sebe se množí pomalu, stojíte-li tedy o hustý půdní pokryv, vysaďte již na počátku více rostlin do hustšího sponu, to znamená na metr čtvereční 5–6 rostlin. Listy plochu zakryjí brzy, ale kořeny s květními stonky rostou pomaleji.

Lodyhy vyrůstají do délky 15 cm z tmavého vřetenovitého kořene s 2 cm hrubým, šupinatým oddenkem. Jednoduché, drsně chlupaté lodyhy se větví až v květenstvích. Přízemní listy vyrůstají v trsu a řapíky mají 5 až 25 cm dlouhé. Srdčité čepele jsou na bázi hluboce vykrojené, na vrcholu protáhlé do špičky a mohou být veliké až 10 až 13 cm. Tvarově podobné, málo početné, střídavě vyrůstající lodyžní listy jsou drobnější, směrem vzhůru se jejich velikost i délka řapíku zkracuje a stávají se přisedlými. Všechny listy jsou vrásčité a porostlé tuhými chloupky.

Ne každý si brunneru oblíbí pro její květy. Hlavní atrakcí jsou totiž velké, srdčité listy, které mají nápadné vybarvení. Jsou v základu středně zelené, stříbřitě mramorované, takže původní zelená barva se objevuje jen při okrajích a jako nápadné žilkování. Odrůdy s barevnými listy dovedou pokrýt půdu za znatelně delší dobu než základní druh se zeleným olistěním, takže pokud si přejete vytvořit půdní pokryv rychle, vysaďte na určené místo více rostlin nepříliš daleko od sebe.

Během dubna a května se v porostu začínají objevovat nádherně modré pětičetné květy, které vyrůstají ve svazcích po několika. Květy s krátkými stopkami bývají 4 mm velké a rostou v řídkých vijanech s dlouhými vřeteny. Oboupohlavné květy mají vytrvalý kalich s kopinatými lístky nahoře zahrocenými. Modrá až modrofialová široce kolovitá koruna je v ústí korunní trubky žlutá a má bílou šupinatou pakorunku. Tyčinky s prašníky nevyčnívají z korunní trubky a jsou s ní v polovině srostlé. Spodní semeník má jednu čnělku s bliznou. Po odkvětu se květy samovolně ztrácejí a rostlina dělá parádu především listem. V době květu jsou listy tohoto nádherného kultivaru drobné. Postupně se zvětšují a dosahují až 20 cm. Velmi působivé listoví srdcovitého tvaru je v základu šedozelené s bílým probarvením. Dlouhé řapíky jsou hustě nahloučené těsně vedle sebe, proto se pomněnkovec používá s úspěchem jako půdopokryvná rostlina.

Prostor, na který tuto půdopokryvnou trvalku vysadíte, bude od jara až do podzimu atraktivní. Zvlášť dobře se pomněnkovci daří v podrostu listnatých stromů, miluje totiž polostín a hlubokou humózní půdu.

Druhy

Jack Frost je velmi atraktivní kultivar s působivým listovím a jemným kvetením. Jak již český překlad napovídá, je pomněnkovec nápadně podobný pomněnkám, i když pouze tvarem a barvou květu. Během dubna a května se v porostu začínají objevovat nádherně modré pětičetné květy, které vyrůstají ve svazcích po několika. Po odkvětu se samovolně ztrácejí a rostlina dělá parádu především listem. V době květu jsou listy tohoto nádherného kultivaru drobné. Postupně se zvětšují a dosahují až 20 cm. Velmi působivé listoví srdcovitého tvaru je v základu šedozelené s bílým probarvením. Dlouhé řapíky jsou hustě nahloučené těsně vedle sebe, proto se brunnera používá jako půdopokryvná rostlina. Dorůstá do 40 cm výšky.

Sea Heart vynikne svými velkými tuhými listy, které jsou stříbrné s tmavě šedozeleným okrajem a žilnatinou. Listy jsou velmi odolné proti popálení od slunce, pokud rostou v dostatečně vlhké půdě. Také se zdá být odolnější proti háďátkům. Květy jsou blankytně modré s bílým středem a s postupným odkvétáním blednou do levandulové až fialovorůžové, což dává porostu jakýsi dvoubarevný odstín květů.

Silver Heart má stříbrné listy s tmavě zelenými okraji a žilnatinou. Velké srdčité listy jsou tlustší než u ostatních kultivarů, což je činí méně náchylné na popálení, tudíž se hodí na slunečnou pozici (v dostatečně vlhkých půdách).

Variegata je velmi atraktivní kultivar s působivým listovím a jemným kvetením. Jak již český překlad napovídá, je pomněnkovec nápadně podobný pomněnkám, i když pouze tvarem a barvou květu. Během dubna a května se v porostu začínají objevovat nádherně modré pětičetné květy, které vyrůstají ve svazcích. Po odkvětu se samovolně ztrácejí a rostlina dělá parádu především listem. V době květu jsou listy tohoto nádherného kultivaru drobné. Postupně se zvětšují a dosahují až 20 cm. Velmi působivé listoví srdcovitého tvaru je v základu šedozelené s výrazným stříbřitým okrajem. Dlouhé řapíky jsou hustě nahloučené těsně vedle sebe, a tak se pomněnkovec používá s úspěchem jako půdopokryvná rostlina. Dorůstá do výšky 40 cm. Tento kultivar je odolnější vůči přímému slunečnímu svitu, přesto je vhodnější respektovat klasické stanovištní požadavky a dostatek vláhy.

Zdroj: Brunnera macrophylla
Zveřejněno dne: 9.10.2016


Sitemap | RSS