Téma: 

trvalka

Bergenia cordifolia

Kam se hodí Bergenia cordifolia

Bergenia cordifolia je mrazuvzdorná neopadavá trvalka, jejíž nadzemní část přezimuje. Jde o nenáročnou rostlinu, vhodnou na slunné až polostinné vlhčí místo, ale neporoste vám v mokřadech. Bergenia cordifolia roste velmi rychle a můžete ji použít nejen jako půdopokryvnou rostlinu, ale i do záhonu, na skalky či pod stromy a keře.

Zdroj: Bergenia cordifolia
Zveřejněno dne: 21.11.2015

Diskuze: Re: pěstování rajčat po sezone

Rajče jedlé je trvalka, ale v našich krajích nepřežije zimu, pokud se ji nepřisvětluje. Nechte rostlinu přirozeně dožít a zelená rajčata nechte dozrát, buď na rostlině nebo sklizená a umístěná na slunci.

Zdroj: diskuze Pěstování rajčat po sezone
Odesláno dne: 31.8.2016 uživatelem Zahradník

Brunnera macrophylla

Pěstování

Pomněnkovec je hlízovitá trvalka, která má ráda mírně přistíněné stanoviště, kde dokáže dokonale rozvinout své atraktivní listy. Není invazní, nerozsévá se kolem sebe, ani se oddenky neplazí po celé zahradě. Zůstává na svém stanovišti a do čím dál většího a atraktivnějšího trsu se rozšiřuje pomalu. Potřebuje propustnou, vlhkou a chladnou zem. Rostlina je plně mrazuvzdorná cca do -40 C.

Tato trvalka je vhodná pro polostinná stanoviště. Pokud jsme pro ni zvolili stanoviště spíše slunné, musí mít neustále dostatek vláhy v půdě. Jestliže trpí jejím nedostatkem, svěsí listy, aby vypařovala co nejméně vlhkosti. Dobře roste i v suchém stínu. Obvykle ji tedy vysazujeme do popředí záhonů, případně pod stromy.

Zdroj: Brunnera macrophylla
Zveřejněno dne: 9.10.2016

Dianthus chinensis

Hvozdík kartouzek

Charakteristika:

Hvozdík kartouzek, latinským názvem Dianthus carthusianorum, je k vidění na fotografiích. Hvozdík kartozek bývá často pěstován jako trvalka k řezu, má rád slunné a suché místo. Květy této rostliny jsou 80 až 120 cm vysoké, jednoduché a povětšinou růžové barvy, ale různých odstínů.

Zvláštnosti:

Čeho byste si mohli u této rostliny všimnout? Třeba toho, že rostlina jako taková není vysokého vzrůstu, snad jen 15 až 25 cm, ale její květy jsou na silném stonky a vyčnívají i téměř 1 m nad rostlinu. Navíc jasně růžové, ač jednoduché květy září na dálku.

Zdroj: Dianthus chinensis
Zveřejněno dne: 22.3.2016

Sagina subulata – irský mech

Irský mech pěstování

Irský mech (Sagina subulata) je celoročně zelená trvalka, v našich podmínkách mrazuvzdorná. Velice oblíbená mechovitá skalnička bývá zelené, zelenožluté nebo zlatožluté barvy. Nemá velké nároky na pěstování. Kvete na jaře velice drobnými kvítky hvězdicovitého tvaru o průměru 4–5 mm s pěti bílými okvětními lístky stejné délky. Výška této rostliny je 1–3 cm. Semena irského mechu jsou hladká, hnědé barvy, trojúhelníkového tvaru o velikosti do 0,5 mm. K pěstování potřebuje tato rostlina slunce či polostín, písčitou nebo štěrkovou půdu. Aby dobře rostla, vyžaduje stálý zdroj vlhkosti. Výsadba se provádí za vlhkého počasí, nejlépe po dešti. V období sucha a teplého počasí se většinou mech neujme.

Zdroj: Sagina subulata – irský mech
Zveřejněno dne: 19.10.2014

Dianthus chinensis

Hvozdík karafiát

Charakteristika:

Hvozdík karafiát, latinským názvem Dianthus caryophyllus, si prohlédněte pro představu na fotografiích. Hvozdík karafiát je bohatě zelená rostlina doplněna pestrými květy. Květy této rostliny z pravidla nebývají příliš vysoké, narůstají do výšky od 10 do 40 cm. Svými velkými trsy se hvozdík karafiát velkou ozdobou především skalek, navíc obliba slunného či polostinného místa nechává této rostlině různorodé využití. Můžete si s ní třeba i orámovat záhony, první květy by se měly objevit v květnu a mohli by průběžně vydržet až do července.

Zvláštnosti:

Neobvyklým jevem je u hvozdíku karafiátu, že i když rostlina zrovna nepokvete, přesto budou jeho krásné zelené trsy, někdy i zabarveny lehce do stříbrna, velkou ozdobou od jara až do podzimu. Hvozdík karafiát navíc může být jak trvalka, tak dvouletka, ale i letnička.

Zdroj: Dianthus chinensis
Zveřejněno dne: 22.3.2016

Phlox paniculata

Phlox paniculata ’Sternenhimmel’

Tato rostlina kvete světle fialovými květy od července do srpna. Dorůstá do výšky 100 cm, má zelené listy. Umisťuje se na plné slunce nebo do polostínu.

Vyšší trvalka vhodná do smíšených trvalkových záhonů. Stanoviště by mělo být slunečné, vzdušné. Půda musí být stále vlhká, hlubší, výživná. Zajímavý kultivar se světle fialovými květy.

Phlox paniculata ’Sternenhimmel’ by se měla vysazovat především do vysokých trvalkových záhonů, snad nejlépe působí v malých předzahrádkách roubených chalup, kde nádherně oživí tmavé dřevo stavení. Je to nenáročná rostlina, ale dobře se jí daří na kyselých vlhčích půdách s dostatkem živin a vyšší vzdušnou vlhkostí. Je proto přímo předurčena k pěstování v podhorských oblastech.

Množí se semenem, nejjednodušší a také nejčastěji používaný způsob rozmnožování je dělení trsů v jarním nebo podzimním období.

Při výsadbě v suchých půdách někdy trpí padlím, proti kterému raději preventivně zasahujeme chemickou ochranou, nejpozději je nutné zasáhnout při zjištění prvních příznaků padlí.

Zdroj: Phlox paniculata
Zveřejněno dne: 27.11.2015

Erigeron speciosus

Pěstování

Turan nádherný (Erigeron speciosus) je mrazuvzdorná trvalka, která se velice snadno pěstuje, proto je také na našich zahradách tolik oblíbená. Je velice podobná kopretině, oproti ní však má větší počet jazykovitých květů a kvete dříve. A roste v chocholech. Květy mohou být jednoduché nebo poloplné, v bílé, růžové nebo fialové barvě. Středový terč je vždy žlutý. Kvete od června do srpna. Listy jsou kopinaté, dlouhé, v barvě zelené.

Výška rostliny je 30 až 60 cm. Turan není náročný na pěstování, výborně se hodí k řezu. Daří se mu na přímém slunci, snese však i mírný polostín. V době růstu rostlina vyžaduje bohatou zálivku, ale nemá ráda přemokření.

Vysoké druhy, trvalky, se pěstují v trvalkových záhonech, nízké druhy se výborně hodí do skalek. Po odkvětu se letničky ze záhonu likvidují, vytrvalé druhy u země seřezáváme. Často po seříznutí v sezóně vykvétají ještě jednou.

Turan nádherný pochází ze Severní Ameriky. Vytrvalé druhy vydrží na záhoně řadu let. Letničky po odkvětu likvidujeme. Zemina by měla být dobře propustná.

Zdroj: Erigeron speciosus
Zveřejněno dne: 10.3.2016

Cuphea hyssopifolia

Trvalka japonská myrta

Patří do čeledi Lythraceae – kyprejovité, pochází ze Střední a Jižní Ameriky. U nás známe dva druhy a oba kvetou ve stejném období, tedy od března do října.

Rostlina potřebuje stanoviště světlé, vzdušné, nesnáší ostré slunce (hrozí úpal). Substrát s příměsí rašeliny udržujeme mírně vlhký, zálivku střední, přiměřenou velikosti rostliny a teplotě, každé 2 týdny přihnojujeme běžným květinovým hnojivem na plod a květ. Přezimování: Cuphea hyssopifolia přezimuje při teplotě 5–12 °C na chladném a světlém místě. Na jaře přesazujeme do čerstvého humózního a propustného substrátu. Pěstujeme ji v malých miskách, protože je spíše interiérová. Přes letní období je možné ji přechodně umístit na zahradu nebo balkón.

Japonská myrta není náchylná na choroby a škůdce, vyskytují se u ní jen velmi vzácně .

Jedná se o keřovitou rostlinu s dlouhými listy, které jsou téměř kopinaté. Malé květy mají červenou, růžovou a bílou barvu. Hodně známá je odrůda Rubra.

Rostlina se množí ke konci února až začátkem března, a to pomocí vrcholových řízků. Teplota k zakořeňování je 18–20 °C, po výsadbě do květináče potřebuje teplotu nad 18 °C a ke konci pěstování snížíme teplotu na 15 °C. Během pěstování rostlinu pravidelně zaštipujeme a očišťujeme od mnoha odkvetlých květů (jednoduše oklepeme).

Je to velmi vděčná stále kvetoucí rostlina, kterou lze zakoupit obvykle v barvách bílé, fialové a vínově červené.

Zdroj: Cuphea hyssopifolia
Zveřejněno dne: 3.6.2016

Heuchera americana

Pěstování

Vděčná trvalka dlužicha purpurová (Heuchera americana) je nápadná robustními červenavě vybarvenými listy, které mají výrazné mramorovaní. Květy jsou drobné, bílé. Rostlina vytváří poměrně bujné růžice lesklých, vínově červených listů. Květy jsou drobné, bílé a vyrůstají na poměrně vysokých lodyhách (25–30 cm), kvete od dubna do června. Dlužicha purpurová je vysoká do 50 cm a její šíře je okolo 40 cm. Je tedy vhodná jako pokryvná rostlina i na větší plochy.

Není náročná na půdu, vyžaduje slunce, ale dobře snáší také polostín, pak jsou však listy méně vybarvené. Tato trvalka je vhodná pro smíšené záhony, na obruby, kobercové výsadby i do nádob. Nesnáší stálé sucho. Na jaře je nutné sestřihnout poškozené listy. Jestliže chcete pěkné bochánky listů v různém zbarvení, vysazené mezi kameny, a pískem vysypané záhonky japonské zahrádky, určitě se vám dlužichy budou hodit. Stejně tak ale najdou místo v pravé české venkovské zahradě, protože snadno a rychle rostou, a pokud je necháte rozbujet, jejich trsy se prolnou v nádherný pestrý porost.

Rod dlužicha (Heuchera) zahrnuje asi padesát druhů, vesměs původem ze Severní Ameriky. V evropských okrasných zahradách se začaly dlužichy objevovat poměrně pozdě, teprve když zámečtí zahradníci potřebovali do barokních a rokokových zahrad trvalky do barevných kompozic záhonů. V minulém století byly v oblibě vždy spíše výrazně kvetoucí rostliny, šlechtění efektních barev listů se rozmohlo až s módou orientálních zahrad, v nichž se trsy rostlin vysazují do souměrných tvarů s pokud možno stálou barevností.

Současné barevné odrůdy dlužich jsou výsledkem křížení především druhů Heuchera americana a Heuchera sanguinea. Temně červené listy jsou okrouhlé, vykrajované, někdy zkadeřené. Podle barvy listů se pak volí místo výsadby – světlé, zejména žluté odrůdy potřebují polostín, protože přímé slunce na povrchu listů vytváří nevzhledné skvrny. Naopak odrůdy s červenými a tmavými listy vysazujeme na slunce – jinak totiž ztrácejí syté vybarvení. Barva listů se drží od časného jara až do pozdního podzimu, proto jsou dlužichy ideální pro kombinovanou výsadbu společně s hostami, pelyňky, okrasnými trávami nebo šalvějemi. Hodí se i k osazování větších květináčů nebo truhlíků, společně s výrazněji kvetoucími letničkami. Pro pěkné vybarvení a bohaté kvetení potřebují půdu bohatou na humus, raději kyselejší, dobře propustnou, ale také dobře držící vláhu. Denní zalévání na sušších místech nebo v nádobách je nutností, pokud je tedy dáváte do truhlíků, hodí se určitě nějaký systém samozavlažování. Na jaře přidejte rostlinám vždy čerstvý kompost.

Šlechtitelé se každým rokem předhánějí v tom, co nového v oboru dlužich nám nabídnou. Výhodou je, že dobře předpěstovaná dlužicha má již jako mladá rostlinka barvu, která se později nezmění, takže vidíte, co kupujete.

Zdroj: Heuchera americana
Zveřejněno dne: 10.3.2016

Cuphea hyssopifolia

Pěstování

Japonská myrta nemá s pravou myrtou nic společného – ani čeleď, ani rod. Správný název v češtině je kufea růžová (Cuphea hyssopifolia). Jde o nízký stálezelený keříček s lesklým listem, kvetoucí drobnými fialovými kvítky. V létě rostlinu můžete pěstovat v mísách nebo truhlících, v zimních měsících při teplotě 12–15 °C v místnosti. Jako pokojová rostlina je trvalka (čím starší, tím dřevnatější má stonek), při venkovním pěstování poslouží pouze jako letnička.

Různé druhy tvoří různě vysoké keříčky (spíše nižší), které jsou vhodné pro použití v balkónových truhlících, v letních květinových záhonech a obrubách.

Bohužel tyto vytrvalé rostliny z čeledi kyprejovitých (Lythraceae) nejsou mrazuvzdorné. Pocházejí totiž z Mexika a Guatemaly (někdy se jim také přezdívá mexický vřes). Stanoviště volte světlé, v bytě však v létě nevystavujte rostlinu silnému slunečnímu záření.

Pokud se chystáte myrtu japonskou pěstovat na zahradě, vysazujte ji ven do výživné půdy až v druhé polovině května. Rostliny, které hodláte přezimovat, vyryjte a přesaďte v polovině září do květináčů, hlouběji je seřízněte a umístěte do chladné místnosti.

Pokud hodláte kufeu pěstovat jako pokojovou rostlinu, pravidelně ji zalévejte, nejlépe dešťovou vodou. V průběhu růstu zalévejte rostlinu obzvlášť vydatně. Zemina pod japonskou myrtou nesmí nikdy vyschnout, protože na to rostlina reaguje rychle opadem listů; od dubna do konce srpna ji každý druhý týden přihnojujte 0,15–0,2% tekutým plným hnojivem pro pokojové květiny s mírným obsahem dusíku. V průběhu kvetení očišťujte myrtu od již odkvetlých květů. Jakmile rostlina odkvete, sestřihněte ji na poloviční velikost (stejně jako levanduli) a pak nechte při teplotě 10 až 12 °C přezimovat. Na jaře rostlinu přemístěte do teplejšího prostoru, a pokud je to nutné, přesaďte je.

Japonská myrta se rozmnožuje nejlépe řízkováním, a to nejlépe na jaře (na přelomu února a března). Připravte si vrcholové řízky o velikosti 3–5 cm. Aby vám rostlina zakořenila, potřebuje k tomu teplo 18–20 °C. Po dobu 3–4 týdnů ji proto pěstujte pod mikroténovou fólií, kde vám dobře zakoření. Vypěstované rostlinky japonské myrty sázejte do květináčů o průměru 9 až 10 cm po 3–5 kusech. Dařit se jim bude v mírně hnojené, dobře propustné zemině o pH 5,5–6 (rašelina anebo směs kůry a rašeliny). Zatímco mladší rostliny si budou libovat v lehčí zemině, starším vyhovuje těžší a více jílovitá.

Cuphea hyssopifolia (japonská myrta) již v březnu ukáže své první květy. Nejsou sice tak ohnivě červené, spíše růžové. Na rozdíl od běžné myrty můžete z japonské postupným tvarováním vypěstovat bonsaj. Myrta japonská kvete od března do září.

Zdroj: Cuphea hyssopifolia
Zveřejněno dne: 3.6.2016

PŘISPĚJTE NA PROVOZ TOHOTO WEBU


Jakákoliv částka od Vás nám do budoucna pomůže připravit nový a zajímavý obsah.
Uděláte nám velkou radost, když nám pošlete příspěvek na nový obsah.

Číslo účtu je 2901151489/2010

Variabilní symbol: 223327

Za každý příspěvek Vám z celého srdce děkuje tým webu ČeskéNápady.cz.


SiteMAP