Informace od profesionálů

MENU

  

CHOROBY

  

PĚSTOVÁNÍ

  

ŠKŮDCI

  

RECEPTY

  
Téma

TUČNÝ ČTVRTEK

OBSAH

Tvrdý sýr kalorie

Z tvrdých sýrů byste měli volit ty, jejichž energetická hodnota nepřesahuje 1 100 kJ. Dobrým vodítkem je hledat sýry s 20–30 procenty tuku v sušině, kdy obsah sušiny je okolo 30 procent. Obecně lze říci, že čím je výrobek sušší, tím je i tučnější, a naopak čím víc obsahuje vody, tím je méně tučný.

Zdroj: Recept na domácí tvrdý sýr

Co je to tiramisu

Tiramisu je sladký, lahodný, ale zároveň velice tučný pokrm, jehož kořeny sahají do severní Itálie. Je to velice známý a oblíbený nepečený dezert, který je dle italské receptury připravovaný z tvarohového sýra mascarpone, žloutků, cukru, piškotů, kávy, kakaa a někdy šlehačky. Možná jste se setkali s tím, že někdo používá název teramisu, ale věřte, že nic takového nemá se sladkou dobrotou tiramisu nic společného, pravděpodobně jde jen o zkomoleninu nebo o chybně uvedený název.

Zdroj: Tiramisu

Kuře na kari a medu

Suroviny:

  • 4 ks kuřecích čtvrtek
  • 1 šálek medu
  • ½ šálku másla
  • 1 lžíce hořčice
  • sůl, pepř
  • kari koření
  • 1 jogurt

Postup přípravy:

Čtvrtky si nasolíme a opepříme. Na pánvi rozpustíme máslo, odstavíme, přidáme med, kari koření hořčici, jogurt a vše dobře promícháme. Jednotlivé čtvrtky v této směsi obalíme, vložíme do pekáče kostí vzhůru. Pečeme zhruba 45 minut, potom čtvrtky otočíme, podlijeme zbytkem směsi a pečeme ještě asi 15 minut doměkka. Podáváme s rýží nebo hranolky.

Zdroj: Kuře na kari

Smetanová omáčka s lososem

Suroviny:

  • 200 g lososa
  • 300 ml smetany (33%)
  • 50 g sýra (parmazánu stačí méně)
  • bazalka, nejlépe čerstvá
  • olivový olej (jenom trošku, protože losos je dost tučný)
  • sůl

Postup:

Na pánev nalijeme olivový olej a zahřejeme. Do horkého oleje přidáme na kousky nakrájené maso z lososa a orestujeme. Přidáme pokrájenou bazalku a trošku osolíme. Krátce opět orestujeme, poté přilijeme smetanu, kterou provaříme, čímž ji trochu zredukujeme. Nakonec přidáme nastrouhaný sýr, omáčka se tím opět zahustí. A pak již můžete servírovat, nejvhodnější je touto omáčkou přelít libovolné těstoviny.

Zdroj: Recepty na smetanovou omáčku

Kuře na kari s jogurtem

Suroviny:

  • 4 ks kuřecích čtvrtek
  • 1 bílý jogurt
  • ¼ l bílého vína
  • 250 ml smetany
  • 1 stroužek česneku
  • 1 cibule
  • 1 jablko
  • citronová šťáva
  • 1 lžíce kari koření
  • 1 lžička zázvoru
  • sůl
  • olej

Postup přípravy:

Kuřecí čtvrtky osolíme a naskládáme do pekáčku. Přidáme nadrobno nakrájenou cibuli, nasekaný česnek a na plátky nakrájené oloupané jablko. Zasypeme kari kořením, zázvorem, podlijeme bílým vínem společně se smetanou a pečeme ve středně vyhřáté troubě zhruba čtyřicet minut. Před koncem pokapeme bílým jogurtem a citronovou šťávou. Podáváme s rýží nebo s brambory.

Zdroj: Kuře na kari

Kuřecí steak se zavařovanou hruškou

Ingredience:

  • 2 kuřecí prsa
  • hladká mouka
  • čtvrtek zavařovaných hrušek
  • šťáva ze zavařovaných hrušek
  • sůl
  • pepř
  • olej na pečení

Postup:

Maso omyjte, osušte, mírně naklepejte, ochuťte solí a pepřem a z obou stran zaprašte moukou. Vložte na rozpálenou pánev s kapkou oleje, přidejte hrušky s trochou kompotové šťávy a společně orestujte. Maso společně s hruškami naservírujte na talíře a přelijte šťávou z pánve.

Ke kuřecím steakům se zavařovanou hruškou podávejte opečené brambory, hranolky, krokety, můžete doplnit zeleninovou oblohou nebo česnekovým či sladkokyselým dipem.

Zdroj: Při zavařování hrušek dělá spousta Čechů jednu zásadní chybu a

Pravý zapečený prejt

Suroviny: 3,5 kg vepřové hlavy, 0,5 kg vepřového výřezu, 0,5 kg vepřového boku, 1 l vepřové krve, 1,5 kg žemle, 0,3 litru vývaru z vařeného masa, sádlo. Na 1 kilogram prejtu potřebujeme cca 25 g soli, špetku majoránky a pepře, špetku nového koření a drceného kmínu, 600 g brambor, 300 g kysaného zelí.

Technologický postup: Opláchnutou a očištěnou vepřovou hlavu, bok a vepřový výřez uvaříme v mírně osolené vodě doměkka, výřez dáme vařit o něco později. Vařené maso necháme částečně vychladnout a pak hlavu a bůček vykostíme. Maso pokrájíme na malé kousky, žemle pokrájené na kostičky přelijeme krví a promícháme, krev necháme do žemle dostatečně vsáknout. K rozsekanému masu přidáme kostičky žemle, drobně nasekanou a osmaženou cibulku, přilijeme tučný vývar, osolíme, okořeníme a dobře promícháme. Uvaříme brambory, oloupeme a rozmačkáme. Polovinu brambor dáme do sádlem vymazané zapékací mísy, zakryjeme okapaným kysaným zelím, na zelí navrstvíme prejt (poměr se zelím 1 : 1) a přikryjeme druhou polovinou rozšťouchaných brambor, osolíme, pokapeme sádlem a v předehřáté troubě zapečeme.

Zdroj: Prejt

Recept na jelitový prejt

Suroviny: 3,5 kg vepřové hlavy, 0,5 kg vepřového výřezu, 0,5 kg vepřového boku, 1 l vepřové krve, 1,5 kg žemle, 0,3 litru vývaru z vařeného masa, sádlo. Na 1 kilogram prejtu potřebujeme cca 25 g soli, špetku majoránky a pepře, špetku nového koření a drceného kmínu.

Technologický postup: Opláchnutou a očištěnou vepřovou hlavu, bok a vepřový výřez uvaříme v mírně osolené vodě doměkka, výřez dáme vařit o něco později. Vařené maso necháme částečně vychladnout a pak hlavu a bůček vykostíme. Maso pokrájíme na malé kousky, žemle pokrájíme na kostičky, přelijeme krví a promícháme, krev necháme do žemle dostatečně vsáknout. K rozsekanému masu přidáme kostičky žemle, drobně nasekanou a osmaženou cibulku, přilijeme tučný vývar, osolíme, okořeníme a dobře promícháme. Směs dáme do sádlem vymaštěného pekáče a zvolna pečeme v předehřáté troubě při 120 °C asi 1,5 hodiny, ke konci teplotu zvýšíme, aby se nám vytvořila křupavá zlatá kůrčička. Jako přílohu podáváme chléb, vařené brambory a zelí.

Jelitový prejt můžeme narážet (plnit) do střev a tím nám vzniknou jelita. V tomto případě ale musíme náplň výrazněji okořenit, jelikož se koření ještě vyvaří.

Zdroj: Prejt

Prejt se zelím

Suroviny: 3,5 kg vepřové hlavy, 0,5 kg vepřového výřezu, 0,5 kg vepřového boku, 1 l vepřové krve, 1,5 kg žemle, 0,3 litru vývaru z vařeného masa, sádlo. Na 1 kilogram prejtu potřebujeme cca 25 g soli, špetku majoránky a pepře, špetku nového koření a drceného kmínu, vodu, máslo, 3 ks cibule, 300 g kyselého zelí, 1,5 dl mléka, 10 ks brambor.

Technologický postup: Opláchnutou a očištěnou vepřovou hlavu, bok a vepřový výřez uvaříme v mírně osolené vodě doměkka, výřez dáme vařit o něco později. Vařené maso necháme částečně vychladnout a pak hlavu a bůček vykostíme. Maso pokrájíme na malé kousky, žemle na kostičky, přelijeme krví a promícháme, krev necháme do žemle dostatečně vsáknout. K rozsekanému masu přidáme kostičky žemle, drobně nasekanou a osmaženou cibulku, přilijeme tučný vývar, osolíme, okořeníme a dobře promícháme. Směs dáme do pekáče vymaštěného sádlem a zvolna pečeme v předehřáté troubě při 120 °C asi 1,5 hodiny, ke konci teplotu zvýšíme, aby se nám vytvořila křupavá zlatá kůrčička. Připravíme si brambory, které uvaříme doměkka. Svaříme si mléko a vyšleháme bramborovou kaši. Na másle osmahneme dozlatova cibulku. Podáváme bramborovou kaši doplněnou smaženou cibulkou, jitrnicový prejt a studené kyselé zelí.

Zdroj: Prejt

Francouzské brambory podle Pohlreicha

Ingredience: 1 kg brambor, 400 ml smetany ke šlehání, 0,5 kg sýru ementál nebo kořeněného sýru, 1 slepičí vejce, muškátový oříšek, pepř, máslo (na vymazání zapékací misky), utřený česnek (taktéž na vymazání formy).

Postup: Syrové brambory oloupeme a nakrájíme na plátky o tloušťce mince. (Pokud máte k dispozici mandolínu (kráječ), neváhejte a použijte ji.) Nakrájené brambory dáme do vody, aby nezčernaly. Smetanu nalijeme do dostatečně velké mísy, do které se pak musí vejít i všechny brambory. Smetanu opepříme a osolíme. (A můžeme ji osolit dost, neboť brambory, jak je známo, absorbují hodně soli. Proto se někdy používají ke ,,stáhnutí“ slanosti. Smetana může být tudíž jakoby přesolená.) Smetanovou směs zamícháme a přidáme do ní trošku nastrouhaného muškátového oříšku. Vmícháme sýr (ementál nebo nějaký kořeněný sýr; měl by to být nějaký lepší sýr, jenž má zajímavější chuť). Nyní slijeme a osušíme brambory a nasypeme je do mísy se smetanovou kaší. (Když slijeme z brambor vodu, tak je dobré rozprostřít si utěrku, brambory na ni vysypat a poté pěkně promnout, aby se úplně vysušily.) Jakmile máme brambory v míse, rozklepneme do ní ještě slepičí vejce a dobře promícháme, aby se suroviny spojily. Francouzské brambory vložíme do trouby a pečeme v předehřáté troubě (v zapékací míse vymazané máslem a utřeným česnekem) přibližně 40−45 minut při teplotě 140 °C. Na posledních 5−10 minut můžeme zvýšit teplotu na 200 °C pro zvýraznění barvy. ,,Gratin je krásně dozlatova upečený. Voní úplně božsky. Jak jsou ty brambory s tou smetanou a sýrem, jak je to bohatý a tučný, tak si potřebujeme tu chuť ještě malinko něčím narušit. Nakrájíme proto trošku šnytlíku (pažitky), hezky navrch to bohatě posypeme a je hotovo.“

Zdroj: Jak se dělají francouzské brambory

Bešamel ze smetany

Postup: Připravíme jíšku z předešlého receptu, do které pak za stálého míchání přidáváme smetanu. Nejlépe tu, která je určena na vaření. Pokud vyžadujeme opravdu tučný bešamel, použijeme běžnou smetanu ke šlehání (šlehačku).

Ingredience: Na 50 g mouky potřebujeme cca půl litru smetany na vaření. Běžné smetany ke šlehání bude potřeba o poznání více. Nejprve uděláme bešamel raději hustší, zředit ho totiž můžeme kdykoliv. Zahušťování je náročnější.

Tip: Ekonomicky výhodným způsobem použití bešamelu je připravit si ho více najednou. Pak zbytek uložit do lednice a do deseti dnů ho spotřebovat. Je ale i další možnost – můžeme ho dát zamrazit. Jen je potřeba po rozmrazení bešamel rozmixovat. Přemrzlý škrob totiž vytvoří „cucky“, které pouhým mícháním nelze rozpojit.

Dále můžeme připravit do zásoby pouze jíšku, tedy osmahnout mouku na másle. Tu lze v lednici uchovat v dobře těsnící nádobě i měsíc. Pokud jíšku rozdělíme na malé porce, můžeme ji zamrazit a brát z mrazáku postupně, kdykoliv potřebujeme udělat omáčku, polévku nebo bešamel připravený k dalšímu použití při vaření.

Zamrazená jíška nijak nezmění svou konzistenci a lze ji pak po rozmrazení běžně použít. Jen je nutné myslet na fakt, že tuky v mrazáku silně nasávají okolní pachy. Takže jíšku musíme skladovat ve velmi dobře těsnící nádobě. Pouhý igelitový sáček nám totiž nebude nic platný. Zejména když máme v mrazáku například aromatické uzené maso, klobásy nebo třeba předpřipravené česnekové karbanátky. Takové pachy jíška chytá velmi rychle a silně, což by mohlo později zkazit celé vaření. Proto vždy zamrazujeme ve vzduchotěsných nádobkách.

Zdroj: Bešamel

Masopustní tradice, zvyky a historie

Masopust není církevní svátek, ale byl zařazen do církevního kalendáře, takže jeho termín se určuje podle Velikonoc. Přípravou na masopust býval čtvrtek před masopustní nedělí, nazývaný „tučný čtvrtek“. Panovalo přesvědčení, že v tento den má člověk jíst a pít co nejvíce, aby byl celý rok při síle.

Masopust začíná 6. ledna svátkem Tří králů a vrcholí o masopustním pondělí a úterý čtyřicet dní před velikonočními svátky. Tehdy chodí obcemi nebo městy fašankový průvod masek, který končí masopustní zábavou. Posledním dnem tohoto období je Škaredá neboli Popeleční středa, začátek půstu. Masopustní dny tedy trvají až do doby, kdy končí nadvláda zimy a jaro je za dveřmi.

Hlavní masopustní zábava začínala o „masopustní neděli“ (49 dní před Velikonocemi). Také toho dne byl oběd bohatý, ale netrval příliš dlouho, protože se všichni chystali do hospody k muzice. Někdy se tancovalo přímo na návsi a tanec se často protáhl až do rána. Také masopustní pondělí probíhalo ve znamení zábavy a tance. V mnoha vsích se konal „mužovský bál“, kam neměla přístup svobodná chasa; tancovali jen ženatí a vdané.

Vyvrcholením masopustu bylo úterý (47 dní před Velikonocemi). Toho dne procházely vesnicemi průvody maškar, hrála se masopustní divadelní představení, secvičená obvykle žáky. Obchůzky masek neměly závazná pravidla; záleželo na vtipu a pohotovosti účinkujících, jaké taškařice budou provádět. Masky byly všude pohoštěny něčím k zakousnutí a především pálenkou a pivem, které ještě zvyšovaly rozpustilost a veselí. Bývalo však i několik tradičních masek, které se objevovaly každoročně. Mezi ně patří například medvěd, někdy vedený na řetězu medvědářem. Jinou tradiční maskou bývala takzvaná klibna (šiml, kobyla, koníček), skrývající často dvě osoby. Objevovala se i maska s jezdcem na koni, žid s pytlem nebo rancem na zádech, bába s nůší, kominík se žebříkem, kozel a mnoho dalších.

Maškary a tanec měly pro naše předky kdysi mnohem hlubší smysl, a to zvláště hospodářský. Tanec maškar s medvědem a koníčkem, nejoblíbenějšími maskami, kterým byla přikládána plodonosná moc, měl přinést kromě plodnosti bohatou úrodu na polích a prosperitu dobytka. Masopustní koledování v dřívější době mělo význam i pro chudší lid, kdy už se skromné zásoby v domácnosti značně ztenčily.

Masopust je ve srovnání s ostatními svátky poněkud zvláštní. Možná proto, že se jej nikdy nepodařilo přizpůsobit liturgickým předpisům. Oblíbily si ho všechny vrstvy obyvatel, od nejchudších až po panovníky. Na šlechtických sídlech se pořádaly karnevalové zábavy v maskách, které pronikly i na panovnické dvory. Čeští králové zvali na bohaté hostiny šlechtu a později i zástupce městského stavu, nejprve na Pražský hrad a po třicetileté válce na císařský dvůr do Vídně. Zde se příslušníci šlechtických rodů bavili v maškarních převlecích. Zřejmě tomu tak bylo i na dalších zámcích.

Ve městech i na venkově se od středověku organizovaly taneční zábavy a průvody masek. V masopustních průvodech se často objevovalo parodování neoblíbených úředníků, některých profesí i lidských vlastností směšnými maskami. Vzpouru proti spořádanému životu dokládala účast bláznů a fantastických postav. Lidé prostě chtěli slavit masopust svobodně a bez zábran a nenechali si toto právo vzít.

Mluvčím průvodu masek je takzvaný „strakatý“, ten žádá o povolení obec i každého majitele domku, kam masky zavítají. Dále mezi tradiční masopustní postavy patří také rasové, turci, kominíci, kobyly, medvěd, ale i židi či osoba slaměného. Na závěr masopustní obchůzky dochází k obřadu poražení kobyly a zastřelení medvěda, poté následuje veselý tanec masek a všech, kteří se chtějí k veselí připojit, ale jen do půlnoci.

Téměř všude končila masopustní zábava přesně o půlnoci. Tehdy zatroubil ponocný na roh a rychtář či někdo z radních všechny vyzval, aby se v klidu rozešli domů, protože nastala středa a s ní předvelikonoční půst. Někde zakončili o půlnoci muziku „pochováním basy“ (symbol toho, že v postu si hudebníci nezahrají), jinde o půlnoci pochovávali Baccha. Lidé věřili, že pokud budou o masopustu tancovat přes půlnoc, objeví se mezi nimi ďábel, často jako cizinec v zeleném kabátě.

V životě mnoha lidských generací hrál masopust důležitou úlohu jako zlomový bod na rozhraní dvou ročních etap. Jednalo se o dobu poměrného hospodářského klidu. Dokončovaly se ještě drobné práce z předešlého hospodářského roku (draní peří, přástky, mlácení obilí), ale zároveň se všichni připravovali na blížící se jaro, počátek nové hospodářské sezóny. Souvisela s tím i řada symbolických magických úkonů a pověr, majících zajistit jednak blahonosný a plodonosný účinek, jednak ochránit usedlost před zlými silami a nepříznivými vlivy.

Základy oslav masopustu lze hledat již ve starořeckých a římských bakchanáliích – oslavách boha Dionýsa. Časem nabyly oslavy masopustu jiného smyslu a podoby, charakteristické rysy se však dochovaly až do dnešní doby. I když jsou stěsnané povětšinou jen na konání plesů, karnevalů a tanečních zábav, pečení koblih a jiných pamlsků, místně někdy i na konání maškarního průvodu.

Tak jako proti všem podobným svátkům s tancem, množství jídla, pití a přemírou bujnosti vystupovala katolická církev i proti masopustu. Zákazy však byly zbytečné a ani středověké pokusy přemístit alespoň část oslav do kostelů a klášterů se nezdařily. Nicméně se podařilo zahrnout masopustní dny mezi církevní svátky a určovat jejich termín. V poslední masopustní den se později, hlavně v době baroka, chodili věřící vyzpovídat do kostela ze svých hříchů. Dostali rozhřešení a byli očištěni před nadcházejícím půstem. A to bylo to hlavní, na co se církevní preláti nakonec soustředili, když už se jim nepodařilo lidové veselice omezit: aby věřící nezapomínali, že po masopustu začíná postní doba.

O masopustních rejích z Čech i Moravy jsou dochovány písemné zprávy již ze 13. století, i když svátek je zřejmě ještě staršího data. Od středověku mravokárci vystupovali proti rozpustilostem, které se o masopustu děly, lidem to však nijak neubíralo na dobré náladě. Kolem 18. století se začaly pořádat zvláštní taneční zábavy, takzvané reduty. Zpočátku byly přístupné jen vyšším vrstvám, později všem zájemcům. První reduta v Praze se konala v roce 1752.

Zdroj: Masopust

Slepování chaloupky z perníku

Tak a máte před sebou tu nejtvořivější část, je na řadě slepování jednotlivých dílů. Připravte si největší, spodní díl, na něj budete postupně skládat všechny ostatní díly. K ruce si vezměte také 4 pásky, které jste si připravili ze čtvrtky, přeložte je na polovinu tak, aby držely do pravého úhlu.

Teď už budete potřebovat dva boční, přední a zadní díl chaloupky, na spodní hranu naneste polevu, asi se vám to bude nejlépe dělat nožem rovnou z misky, kdo je šikovnější, může využívat zdobicího pytlíku. Vůbec se nebojte toho, že chaloupka bude vypadat „opatlaně“, vše při zdobení zamaskujete. Stejně tak na připravené pásky ze čtvrtek naneste polevu a začněte je připevňovat k podložce. Pásky by vám měly pomoci, aby vám přední, zadní a boční stěny držely ke spodnímu dílu a nepadaly. Vždy když budete dávat další díl, tak si zkontrolujte, aby každá hrana, která se bude dotýkat dalšího dílu, byla namazaná polevou, aby chaloupka skutečně držela a nesfoukl vám ji první větřík.

Povedlo-li se vám takto postupně pospojovat obvodové zdi, bylo by dobré nechat chaloupku na dostatečně teplém místě zaschnout, aby se vám nerozjela, až ji zatížíte střechou. Jen pozor na připravenou polevu, která vám zbyla někde v misce, pokud zůstane na vzduchu, také vám zaschne, a buď bude nepoužitelná, nebo se v ní udělají suché hrudky, které vás pak pěkně potrápí. Raději ji zakryjte víkem nebo fólií. Tak a teď přichází čas na kávičku.

Až spodní díly dostatečně zaschnou, můžete se pustit do pokračování. Opět je potřeba natřít všechny hrany a umístit oba díly střechy. Pokud se vám stane, že střecha pomaličku sjíždí, podepřete si ji něčím, co později po zatuhnutí vyndáte. Teď už vám zbývá jen stejným způsobem nalepit komín, dveře, případně stromy či sněhuláky, a nechat vše opravdu pořádně zaschnout, klidně do druhého dne, pak už si budete hrát jen se zdobením. Nemusíte se bát, že by se vám do druhého dne poleva nějak zkazila, pokud zabráníte přísunu vzduchu, nestane se s ní vůbec nic.

Zdroj: Chaloupka z perníku

Jídlo na masopust

Zvyky v průběhu kalendářního roku se nesou v rozdílném duchu. Masopust neboli fašank je rozverný a nevázaný, provoněný koblihami, slaninou a pálenkou, nutnou pro zahřátí při celodenní obchůzce v mrazivém vzduchu. Je to čas zabíjaček a lidového veselí.

Čtvrtku před masopustní nedělí se říkalo „tučný“. Toho dne se jedlo velmi syté jídlo, nejlépe vepřo-knedlo-zelo. Hlavní zábava ale začínala až o masopustní neděli bohatým obědem. Nezbytnou součástí jídelníčku byly koblihy smažené na másle. Na stole ovšem nemohly chybět ani boží milosti, klobásy a slanina a pochopitelně pálenka.

V současné době jsou během masopustu mimo tradičních jitrnic a jelit lákadlem upravené delikatesy české i světové kuchyně. O karnevalu se má hodně jíst a pít. Hlavně se konzumuje maso. Pokrmy na masopust byly vždy velmi pestré a bylo jich mnoho.

Boží milosti

Ingredience: 250 g polohrubé mouky, špetka soli, 1 lžíce moučkového cukru, 2 žloutky, šťáva a kůra z 1 citronu, 2 lžíce rumu, 2 a 1/2 lžíce zakysané smetany, rostlinný olej nebo sádlo na smažení, vanilkový cukr na obalení

Technologický postup: Všechny suroviny zpracujte na tužší těsto, podobné těstu nudlovému. Je potřeba těsto opravdu dobře propracovat, aby v konečné fázi lístkovalo. Poté je zabalené ve fólii nechte asi hodinu odpočívat v chladu, bude se s ním lépe pracovat. Těsto pak rozválejte asi na 2mm placku a tvořítkem nebo rádýlkem vykrajujte tvary podle vzoru nebo vlastní fantazie. Smažte ve vyšší vrstvě tuku a ještě horké obalujte ve vanilkovém cukru. Ihned podávejte.

Boží milosti jsou stejně jako koblihy smažené, ale z nekynutého těsta. Nejčastěji se připravovaly v podobě čtverečků či obdélníčků, ale i květin. V některých krajích se na smažení používaly také kulovité formy, v nichž se těsto nafouklo, někde se natáčelo na větvičku či špejli a vysmažovalo do podoby ratolesti. Kromě toho, že se při smažení spotřeboval přebytek sádla ze zabijaček, uplatňovaly se i různé oleje lisované v takzvaných olejnách.

Masopustní koblihy

Ingredience: 500 g polohrubé mouky, 3 vanilkové cukry, kůra z 1 citronu, 42 g droždí, 250 ml teplého mléka, 50 g rozpuštěného másla, rum, 4–5 žloutků, špetka soli, zavařenina, povidla nebo maková nádivka na plnění, olej na smažení

Technologický postup: Oddělte žloutky a bílky (ty uschovejte na jiné použití). Do mísy prosejte mouku se špetkou soli, přidejte cukr a kůru. Uprostřed udělejte důlek, vlijte žloutky, vlažné mléko, máslo a rum. Do tekutiny pak prsty rozdrobte droždí. Dobře promíchejte a propracujte na hladké, vláčné těsto. Lehce poprašte moukou, mísu zakryjte čistou utěrkou a dejte na teplé místo bez průvanu asi na hodinu kynout, až zhruba zdvojnásobí objem. Přesuňte na pomoučněný vál a rozválejte přibližně na obdélník o tloušťce asi 1,5 cm. Na polovinu obdélníku rozmístěte hromádky náplně, přiklopte druhou půlkou těsta a okolo vzniklých hrbolků vykrajujte tvořítkem koblihy. Zbylé těsto můžete zpracovat do provázků či pletýnek. V kastrolu rozpalte vysokou vrstvu oleje a koblihy smažte z obou stran dozlatova.

Zdroj: Masopust

Vybíráme orchidej

Sbírka zdravých orchidejí je určitě dobrý nápad. Může jít také o rostlinu určenou jako dárek nebo jen jako dekorace na stůl, kromě krásného květu musíte při výběru orchideje klást důraz na důležitější faktory:

  • Zatřeste s rostlinou. Jemně uchopte rostlinu v místě, kde se začíná dotýkat substrátu a jemně s ní zatřeste. Epifytické orchideje (Dendrobium, Cattleya, včetně Phalaenopsis, Oncidium a Brasavola) jsou obvykle zasazené v hrubé směsi kůry, uhlí, polystyrenových a dalších organických a anorganických materiálech. Pokud kořeny nejsou pevně přichyceny k nádobě, můžete jemně zvednout orchidej z nádoby a opatrně nahlédnout. Pokud jsou kořeny k nádobě pevně přichyceny, nikdy je netrhejte, nechcete přeci kořeny poškodit. Pokud několik kořenů v horní části z nádoby vylézají, je vše v pořádku. Pokud je orchidej nevhodně zalitá, ale zdravá, nic vám nebrání v jejím nákupu, jen s další zálivkou vyčkejte do okamžiku, kdy bude skutečně potřeba.
  • Zkontrolujte zdravé kořeny. Kořeny jsou nejdůležitější částí rostliny orchideje. Kořeny orchideje jsou vysoce specializované orgány, které umí rychle přijímat vodu a dokonce i provádět fotosyntézu. V případě epifytických orchidejí jsou navrženy tak, aby byly schopny lpět na nerovném povrchu a ukotvit rostlinu vysoko na stromě. Zdravý kořen orchideje má v suchém stavu světle zelenou barvu a v době, když je zalitý, má tmavě zelenou barvu. Kořeny orchidejí by měly mít dlouhé výhonky, na konci lesklé a špičaté. Čím delší výhonek, tím zdravější rostlina. Odumřelé kořeny orchideje jsou svraštělé, a když jsou suché, tak bílé. Rostlina s odumřelými kořeny zajde.
  • Zkontrolujte listy. Toto je obtížné téma k řešení, protože je mezi orchidejemi spousta druhů a variant. Některé mají listy tenké, zatímco jiné je mají masité a ploché. Některé druhy orchidejí nemají listy vůbec a vypadají jako malé spleti kořenů. Obecně je však potřeba podívat se na listy, které jsou husté a lehce zbarvené do žluto - zelena, skoro jako zelené jablko. Listy, které jsou příliš zelené a lesklé znázorňují, že je rostlina přehnojena a stejně nebude kvést. Listy by měly být bez vad, zjevných nečistot a skvrn. Na závěr se ujistěte, že místo, ze kterého listy vyrůstají, není poničeno.
  • Zkontrolujte pahlíz. V zásadě existují dva druhy epifytických orchidejí. Ty, které rostou z jednoho rostoucího bodu (například Phalaenopsis), a ty, které rostou z plazivého oddenku (například Cattleya). Orchidejím s plazivým oddenkem může každý rok narůst čerstvý pahlíz s novými listy a květy. Pokud si kupujete tento druh, ujistěte se, že pahlíz je baculatý a tučný.
  • Spočítejte květy. Pokud kupujete orchidej v květu, odolejte nutkání koupit rostlinu se všemi svými květy již otevřenými. Dlouhodobé květenství orchideje může trvat měsíc i více, ale pokud si koupíte rostlinu s ještě neotevřenými květy, pokvete vám déle. Nekupujte rostlinu se žlutými nebo scvrklými květy, protože s největší pravděpodobností brzy opadají.
  • Zjistěte si název. Může to znít zbytečně, ale je dobré myslet na to, abyste se ujistili, že vaše orchidej obsahuje označení s plným jménem. Nekupujte rostlinu označenou jako orchidej nebo rostlina orchidej. Je lepší si koupit rostlinu s plným názvem druhu nebo hybridním názvem. To vám umožní dozvědět se o konkrétní rostlině více, a pokud se rozhodnete začít sbírku, je vždy příjemné vědět, co vám roste.

Zdroj: Správný nákup orchideje

Tolstolobik bílý

Tolstolobik bílý je velká kaprovitá ryba pocházející z řek od Amuru až po jižní hranici Číny. Jako hospodářsky významná ryba byl vysazen na mnoha místech světa včetně Evropy. K nám byl dovezen v roce 1965 a zpočátku chován v rybnících. Teprve později byl vysazen i do sportovních revírů. Očekávalo se od něj, že zvýší produkci našeho z velké části kaprového rybníkářství a případně se stane zajímavým objektem sportovního rybolovu. Bohužel jeho význam v žádném z těchto dvou bodů dodnes nedosahuje možností, jakých by mohl. V případě produkčního chovu není po této rybě na trhu dostatečná poptávka a z hlediska lovu udicí se jedná o obtížně lovitelný druh.

Poznat tolstolobika není těžké. Velká hlava s nízko posazenýma očima umožňuje záměnu pouze s tolstolobcem pestrým. Na rozdíl od této tmavě mramorované ryby je tělo tolstolobika stříbrné nebo šedé, s šedými nebo šedožlutými ploutvemi. Na břiše se nachází ostrý kýl táhnoucí se po celé délce břicha až k řitnímu otvoru. V přední části je tolstolobik pokryt šupinami, vzadu je holý. U tolstolobce je tento kýl kratší – pouze od břišních ploutví dozadu.

Tento druh roste pomaleji než amur nebo tolstolobec a 60 cm délku (cca 3 kg váhy) překračuje v 5. až 7. roce života. Vzhledem k tomu, že se může dožít až 20 let, má i tak možnost výrazně překročit délku 1 metru a hmotnost 20 kg. Úlovky stále větších ryb na mnoha našich vodách tomu nasvědčují. Jistým problémem je, že občas dochází právě k záměně s rychleji rostoucím tolstolobcem.

Způsobem výživy je tolstolobik jedinečnou rybou, která využívá nejdostupnější potravu ze samého základu potravní pyramidy a prakticky nekonkuruje jiným druhům. Díky tomu, že její potrava neprochází dalšími články potravního řetězce, vykazuje její maso nejnižší obsah škodlivin ze všech našich druhů ryb. Příjem potravy je u tolstolobika enormní, v teplém období může dosáhnout až 20 % hmotnosti těla. Naproti tomu v zimě, kdy je planktonu nedostatek, bývá příjem potravy zastaven.

Tolstolobika je možné připravit různými druhy tepelné úpravy, ať je to vaření, dušení, smažení, či uzení. Ryba má výborné jemné maso. Při tepelných úpravách se spotřebovává téměř celá, tedy filety i kosti.

Alfou a omegou při využití masa z tolstolobika je břicho. Dá se srovnat s naším pašíkem v chlívku, neboť břicho tolstolobika je přesně jako bůček u vepře. Už dvoukilový tolstolobik je pěkně tučný, natož tří- až čtyřkilogramové kusy, které jsou běžně v prodeji. Pokud si tolstolobika koupíme, nakrájíme z něj krásné řízky a usmažíme jako kapra, dočkáme se často nemilého překvapení. Při zakousnutí do břišní části nám po bradě začnou stékat pramínky tuku. Tolstolobik má velmi kvalitní, jemné a bílé maso, ale na smažení se hodí jedině tehdy, když celé břicho ryby odřízneme. Je to úplně čisté „sádlo“ bez svaloviny, potažené kůží, což je viditelné pouhým okem. Proto je vhodnější ho připravovat pečením, kdy se část rybího tuku vytaví do výpeku a nemusíme tedy používat tolik tuku při úpravě pokrmu. Pokud budeme chtít tolstolobika dusit, tak pouze opět po odříznutí břicha. Polévku raději zvolíme z jiných ryb.

Zdroj: Tolstolobik - recepty


Autoři obsahu

Mgr. Michal Vinš

Nina Vinšová

Mgr. Světluše Vinšová

Gabriela Štummerová

Mgr. Jana Válková


ČeskéNápady

O nás

Kontakt

Ochrana osobních údajů a cookies

 SiteMAP