Téma: 

udržovací

Řez ovocných stromů

Udržovací řez

Po několika letech přejdeme od výchovného řezu k řezu udržovacímu. Ten se provádí asi po nejdelší čas života stromu. Spočívá v každoročním vystřihování suchých, slabých, napadených a jinak špatných větví.

Následně se musí prosvětlovat koruna, kdy se všechny větve, které míří směrem do koruny, vyřezávají, aby pak nebránily světlu proniknout do koruny a po dešti zase umožňovaly větru rychlejší vysušení listů uvnitř koruny, čímž zabraňují vzniku houbových chorob a výskytu mšic, které se množí v teple a vlhku.

Také se vyřezávají větve, které jsou prasklé, nalomené nebo jinak poškozené, aby přes všechny tyto rány nemohla do stromu proniknout choroba, která by pak strom postupně zlikvidovala.

Zdroj: Řez ovocných stromů
Zveřejněno dne: 14.6.2017

Pěstování malin

Řez malin

Výhony malin seřízněte hned po výsadbě, a to dosti razantně. Účelem je podpoření růstu náhradních výhonů z kořene. Udržovací řez letních odrůd se provádí na podzim. Účel spočívá v odstraňování odplozeného dřeva, a to v rozmezí 10–15 cm od země. Jednoleté dřevo se řeže na poslední odstávající pupen, tím podpoříte plodnější obrost. Podzimní odrůdy řežeme koncem února, kdy se jednoduše seříznou všechny výhony až na úroveň půdy.

Zdroj: Pěstování malin
Zveřejněno dne: 27.11.2014

Kalendář pro vinaře - duben

Slovníček použitých odborných výrazů

  • fytohormony – látky řídící různé biochemické procesy v rostlinách
  • vata – počátek rašení oček
  • holoubě – vyrašené očko, zatím bez rozpoznatelných částí výhonu
  • výhony ze spících oček – vyrůstají ze starého dřeva, nejčastěji z kmene
  • podlom – odstraňování nežádoucích letorostů
  • apikální dominance – růstová převaha vrcholu
  • kadeřavost – poškození způsobená hálčivcem révovým (roztoč)
  • nekrotizace – odumírání poškozených buněk pletiv
  • plstnatost - poškození způsobená vlnovníkem révovým (roztoč)
  • erineum – vychlípeniny na rubech listu vzniklé jako reakce na sání vlnovníkem révovým
  • Typhlodromus pyri – dravý roztoč, přirozený predátor roztočů škodících na révě
  • antagonistické vztahy mezi živinami – vzájemné ovlivňování příjmu jednotlivých živin při jejich nevyváženém poměru
  • zásobní hnojení – hnojení před založením vinice
  • udržovací hnojení – dohnojování živin odebíraných révou v době vegetace.

Zdroj: Kalendář pro vinaře - duben
Zveřejněno dne: 11.5.2016

Stříhání švestek

Druhy řezů u švestek

Výchovný řez – v prvních letech po vysazení u švestek, slív, renklód i mirabelek, stejně jako u ostatních ovocných druhů, používáme výchovný řez, abychom zapěstovali správný základ koruny. Výhony prvního patra musí být vždy seříznuty do jedné roviny, aby rostly stejnoměrně a zůstaly podřízeny střednímu výhonu (terminálu). Kdybychom výhony sestřihli nestejnoměrně, ty silně zakrácené by rostly jen slabě, a naopak výhony slabě zakrácené by rostly silně. Při založení prvního patra ponecháváme na kmínku tři až čtyři kosterní větve v dostatečném odstupu od sebe. Další větve vyrůstající od prvního patra zakládáme střídavě na vzdálenost. Dbáme rovněž na to, aby kosterní větve nevyrůstaly v ostrém úhlu nasazení – při větší násadě plodů by se mohly vylomit nejen větve, ale mohl by se „rozčísnout“ i celý strom. V dalších letech zkracujeme už jen výhony delší než 60 cm, bez řezu by se totiž dolní pupeny změnily na spící, nebo by se z nich vyvinuly slabé trnovité výhony s krátkou životností.

Udržovací řez – nejvhodnějším tvarem stromů peckovin pro malé zahrady je čtvrtkmen nebo zákrsek s pyramidálně dutou korunou bez středního výhonu (terminálu). Hlavní větev vyřízneme při založení druhého patra, čímž udržíme stromek ve výšce přijatelné pro snadnější sklizeň i ošetřování. Protože se však málovzrůstné kultivary slivoní s nadměrnou plodností brzy vyčerpají, doporučuje se na jaře udržovací řez, který má zmlazující účinky. Pokud roční přírůstky nejsou menší než 40 cm, můžeme řez omezit jen na průklest.

Zmlazovací řez – ten posílí plodnost. U stromů, které mají menší přírůstky, se výrazně snižuje plodnost, a proto musíme provést zmlazovací řez koruny, kdy zkracujeme hlavní větve o 50–100 cm, což je dvou- až tříleté dřevo. Nejlepší doba pro tento řez je na počátku kvetení slivoní, tehdy se také řezné rány nejlépe zacelují za předpokladu, že jsou ošetřeny ochranným nátěrem (štěpařský vosk, stromový balzám nebo latex). Při hlubokém zmlazovacím řezu dodržujeme zásady Zahnova řezu (viz níže). Řezy vždy zatíráme štěpařským voskem nebo nátěrem. Takto ošetřujeme rány stromu větší než 1 cm. V září a říjnu neřežte větve o průměru větším než 3 cm.

Zdroj: Stříhání švestek
Zveřejněno dne: 18.5.2017

Řez stromů dle pěstebního tvaru

Druhy řezů

Zakládací řez – provádí se u mladých stromů v období jejich intenzivního růstu. Nejčastěji se jedná o řez prováděný v okrasné školce při založení koruny, nebo se jedná o řez při výsadbě stromů na trvalé stanoviště, kdy je základem pro formování koruny do typického habitu či funkčního typu. Provádí se do 15–20 let věku stromu, pak následují řezy udržovací.

Výchovný řez – jeho cílem je zabezpečit druhově charakteristický staticky odolný tvar koruny ošetřovaného jedince a připravit podmínky pro rozvoj koruny typické pro daný taxon. Rovněž přizpůsobit velikost a tvar koruny funkčním požadavkům stanoviště (úpravou podchodné, pojezdové výšky). Při provádění výchovného řezu se odstraňují zejména poškozené, suché větve, kodominantní větvení, navzájem se křižující větve a větve s vrůstající kůrou v úžlabí (tlaková větvení).

Udržovací řez – používá se u vzrostlých stromů, které již překlenuly období intenzivního růstu. Cílem je zajistit jejich dlouhodobou funkčnost a omezit na minimum jejich možné negativní působení na okolí.

Zdravotní řez – jedná se o komplexní udržovací řez (ostatní udržovací řezy z něj vycházejí). Cílem je především zabezpečit dlouhodobou funkčnost stromu z hlediska vitality, zdravotního stavu a provozní bezpečnosti. Tento řez se opakuje v několikaletých intervalech, alespoň však jednou za 8– až 10 let, s ohledem na aktuální stav stromu. Tímto řezem se odstraňují či zkracují větve suché, mechanicky poškozené, zlomené, jinak provozně nebezpečné, napadené škůdci nebo houbami, větve, které se kříží, větve zahušťující korunu, nevhodně směřující větve. Ošetřují se tak kodominantní a tlaková větvení, zarovnávají pahýly po nekvalitních řezech a podobně.

Bezpečnostní řez – je nejjednodušší variantou zdravotního řezu, zaměřenou pouze na provozní bezpečnost stromu. Bezpečnostním řezem se odstraňují pouze větve, které by mohly bezprostředně ohrozit okolí. Jedná se o větve suché, mechanicky poškozené, nalomené, zlomené. Z důvodu závažnosti je možno bezpečnostní řez provádět celoročně v intervalech přibližně 2–6 let.

Redukční řez – podle charakteru a zaměření se dělí na redukční řez vlastní (redukce od určité překážky), prosvětlovací (prosvětlení koruny z provzdušnění a revitalizace koruny), symetrizační (symetrizace z důvodu náporu větru) a stabilizační SIA (stabilizace stromu pomocí redukce výšky koruny, vypočtená dle metody Static Integrated Assessment).

Redukční řez vlastní – se zaměřuje na celkovou nebo jednostrannou redukci koruny. Často se jedná o stromy v blízkosti různých překážek nebo stromy dlouho ponechané bez jakékoliv péče. Taktéž se odstraňují větve, které výrazně vychylují strom z jeho těžiště. Řez nesmí být příliš silný, jinak by mohlo dojít ke korunové výmladnosti. Při rozsáhlejších redukcích je lepší řez rozdělit na etapy. Stejně jako u předchozích technologií řezů i zde je velmi důležitá technika řezu – množství odejmutého asimilačního aparátu, řez na větevní límeček. Je nutné zdůraznit, že tento řez je často zapříčiněn volbou nevhodné dřeviny na danou lokalitu anebo dlouhodobou absencí v péči o ni.

Prosvětlovací řez – používá se k prosvětlení koruny, umožňuje lepší přístup světla do vnitřních partií stromu. Další úlohou je zlepšení průchodnosti vzduchu a zmenšení náporové plochy při silných větrech. Odstraňují se taktéž větve zbytečně zahušťující, křížící, rostoucí příliš do středu koruny nebo větve, které se třou o sebe. Jako u předchozího řezu i zde je potřeba dbát opatrnosti, aby nedošlo vzniklým šokem k nekontrolované korunové výmladnosti.

Symetrizační řez – zabraňuje většímu torznímu zatížení při silném větru. Je důležité, aby bylo těžiště co nejblíže středových os stromu. Symetrizací koruny lze velmi výrazně zlepšit stabilitu stromu.

Stabilizační řez (SIA) – je specifickým příkladem redukčního řezu, který je vhodnou alternativou dekapitace. Jde o zmenšení náporové plochy při větru a snížení těžiště stromu za pomoci snížení nejsvrchnější části stromu, čímž se výrazně zvýší stabilita stromu. Při odstraňování nejsvrchnějších partií se odebírají jen větve nejvyššího řádu tak, aby nevznikly příliš velké rány, které by mohly být vstupem pro patogeny. Řez se provádí tak, aby nedošlo ke znehodnocení architektury stromu nebo k nekontrolované korunové výmladnosti. Řez se neaplikuje u dřevin se silnou apikální dominancí typu smrk, modřín, jedle, a to z důvodu destrukce přirozené architektury stromu.

Hlavový řez – odstraňuje primární strukturu větvení. Vytvořené sekundární výhony jsou odstraňovány každoročně, čímž je podpořena tvorba takzvaných hlav. Provádí se zakracování výhonů na větevní límeček nebo trojočkový čípek pro urychlení obnovy koruny. Klade se důraz na provedení řezů menších než 3 cm, a to z důvodu rizika infekce.

Rekonstrukční řez – provádí se například při silném jednorázovém šoku, kdy dochází k odumření velkého podílu listového aparátu nebo k odumření celých letorostů.

Likvidační řez (kácení) – lze jej charakterizovat jako odstranění stromu ze stanoviště z důvodů pěstebních, fytopatologických, provozně bezpečnostních či kompozičních. Většinou se jedná o postupné kácení, které vykonávají poučení arboristé.

Zdroj: Řez stromů dle pěstebního tvaru
Zveřejněno dne: 20.6.2017

Okrasné keře

Okrasné keře vhodné na živý plot

Mezi keře, z nichž je možné vytvořit živý plot, patří listnáče, poněvadž nejsou jednotvárné a během roku mění barvu, některé mohou i kvést. Jedná se o dřeviny nenáročné na umístění a půdu. Některé se musí zastřihávat.

Zde můžete vidět některé okrasné keře vhodné na živý plot.

Habr

Chcete-li mít kompaktní, rychle rostoucí a odolný živý plot, pak je habr ideální. Snáší suché i vlhké jílovité půdy, odolává mrazu i smogu. Vysazují se 3 až 4 rostliny na metr plotu. Živý plot z habrů, jenž se stříhá dvakrát ročně, může vytvářet jak metrové plůtky, tak čtyřmetrové stěny.

Dřišťál červenolistý

Tato dřevina dorůstá do výšky 1,5 m, je proto ideální k tvorbě nižších živých plotů a záleží pouze na vás, zda budete plot pravidelně zastřihávat, nebo jej necháte volně růst. Rovněž může růst samostatně jako solitéra, což mu neubírá na poutavosti. Dřišťál je atraktivní svými sytě červenými listy a na podzim korálově rudými plody.

Hlohyně

Hlohyně je velmi oblíbený, a tudíž často využívaný neopadavý keř. Má bílé květy a na podzim je obsypána červenými plody. Roste velmi rychle a díky trnům tvoří neproniknutelné tvary. Hlohyni lze zastřihávat i nechat volně růst. Na metr plotu stačí pouze 2 rostliny. Snáší nepřízeň počasí i smog, proto se může vysazovat jako hluková bariéra k silnicím.

Ptačí zob

Ptačí zob je ideální keř pro stříhané živé ploty. Výborně se totiž tvaruje a snáší i radikálnější řez. Můžeme z něj tak vytvořit jakýkoli živý plot (od nízkých plůtků až po dvoumetrové bariéry). Rovněž dobře snáší stín, smog i sucho a rychle roste, proto se hodí do měst jako bariéra k silnicím.

Bobkovišeň

Bobkovišeň je stálezelený vzrůstný keř, který velmi dobře snáší řez a není náročný na údržbu. Vytváří husté a kompaktní sytě zelené živé ploty (na metr plotu stačí 2 až 3 rostliny). Výška keře je 1,5 metru. Bobkovišním se daří v mírně kyselé a vlhčí zemině, a to jak na slunci, tak v polostínu či mírném stínu. Sázejte ji do běžné zahradní zeminy.

Mochna

Mochna je vděčná dřevina s výraznými žlutými kvítky, jež kvete postupně až do podzimu. Tvoří husté jemné plůtky o výšce 100 až 120 cm. Působí kompaktním dojmem a hodí se k dekoraci zahrad a zahrádek. Sází se do běžné zahradní zeminy a je mrazuvzdorná. Udržovací řez stačí provádět jednou za dva roky.

Zdroj: Okrasné keře
Zveřejněno dne: 21.12.2015

Kalendář pro vinaře - duben

Hnojení révy

Tvrdíte, že se to nemá přehánět s hnojením. Jak tedy správně hnojit?

Nejprve si musíme objasnit, k čemu révové keře jednotlivé živiny potřebují, a jak vypadají, když některá živina schází nebo přebývá. A také je třeba vědět, jak jednotlivé živiny v rostlinách na sebe vzájemně působí - že mezi nimi mohou být i antagonistické (=„nepřátelské“) vztahy. Pokud nejsou jejich vzájemné poměry správně vyrovnané, rostliny pak některé z živin nedokážou přijímat.

Takový dusík je součástí řady nezbytných organických látek, které se nacházejí v každé buňce. Dusík si také réva ukládá jako zásobní látky, nejčastěji v kořenech a ve starém dřevě. Nedostatek dusíku se projevuje slabým růstem, bledými listy s načervenalými řapíky. Důsledkem je slabě probíhající fotosyntéza a horší procesy vyzrávání. Ale ani nadbytek není révě ku prospěchu. Keře sice mají silný vzrůst, listy jsou sytě zelené, bobule velké, avšak při přehnojení dusíkem může být větší sklon ke sprchávání a hrozny husté, ale také se zvyšuje riziko onemocnění houbovými chorobami. Pletiva obsahují velké buňky, mající v sobě mnoho vody, takže v zimním období snadněji pomrzají. Zde jsou vidět příznaky nedostatku dusíku:

Příznaky nedostatku dusíku

Fosfor je prvek, který se „angažuje“ v řadě biochemických procesů. Především je to fotosyntéza, přeměna jednoduchých cukrů na škrob (potřeba pro zdárné přezimování) a také se uplatňuje při procesu dýchání. Působí i na tvorbu pylu, semen a plodů. Naštěstí ho v našich půdách bývá dostatek a s příznaky jeho nedostatku se proto můžeme setkávat jen ojediněle. Ty se projevuje tmavými listy, na jejichž okrajích se mohou objevovat nahnědlé skvrny. Květy po opylení opadávají a na podzim špatně vyzrává dřevo. Nadbytek fosforu je úplnou výjimkou, proto jeho projevy můžeme vynechat.

Další významnou živinou je draslík. Je důležitý pro zdárný průběh fotosyntézy, pro tvorbu různých enzymů (chovajících se jako velitelé biochemických procesů) a ovlivňuje ukládání zásobních látek. Jeho nejdůležitější role je při vyzrávání letorostů; dobře vyzrálé letorosty lépe přezimují a odolávají mrazům. Nedostatek draslíku se projevuje na dolních listech nejprve zasycháním okrajů listů, které se mohou stáčet nahoru. Starší listy s postupujícím časem mohou nabývat hnědého až hnědofialového nádechu. Zde jsou vidět příznaky nedostatku draslíku:

Příznaky nedostatku draslíku

A co ty „nepřátelské“ vztahy mezi živinami?

Uvedu příklady: je-li réva přehnojena dusíkem, špatně přijímá draslík, a v důsledku toho dusíkem přehnojené vinice snadněji pomrzají. Dalším příkladem je poměr mezi draslíkem a hořčíkem. Při nadbytku draslíku bývá omezený příjem hořčíku. A také se nadbytek draslíku jako nedostatek hořčíku projevuje: na spodních listech dochází ke ztrátě chlorofylu mezi žilnatinou a zelené části se klínovitě zužují k okrajům listů. Části listových čepelí bez chlorofylu mají žluté nebo červené zabarvení podle toho, zda jde o bílou nebo modrou odrůdu. Toto typické odbarvování listů se vědecky označuje jako „interkostální chloróza“. Nadbytek hořčíku se „antagonisticky“ projevuje jako nedostatek vápníku. Zde jsou vidět příznaky nedostatku hořčíku u bílých odrůd:

Příznaky nedostatku hořčíku u bílých odrůd

Příznaky nedostatku hořčíku u modrých odrůd:

Příznaky nedostatku hořčíku u modrých odrůd

Vápník ovlivňuje látkovou výměnu, zpevňuje pletiva, podporuje růst a větvení kořenů, klíčení pylu a růst semen v bobulích. Velkou roli také hraje v půdě, kde ovlivňuje pH a podílí se na dobré struktuře půdy. Nedostatek vápníku se projevuje na mladších listech nekrotickými skvrnami, přičemž listy se mohou mírně svinovat nahoru. Hlavní cévní svazky listů zůstávají zelené, zatímco ostatní části listů přecházejí do žluté barvy. Na rozdíl od příznaků nedostatku hořčíku tady žloutnou téměř celé listové čepele. Důsledkem nedostatku vápníku může být i sprchávání. Zde je vidět fotografie s příznaky nedostatku vápníku:

Příznaky nedostatku vápníku

Zvláště složité vztahy jsou mezi fosforem, vápníkem a železem. Při dostatečném až přehnaném hnojení fosforem může v půdách se současným dostatkem vápníku docházet k tzv. „blokaci železa“, kdy železo vytváří s fosforečnany sloučeniny, které jsou rozpustné jen v kyselém prostředí (které v zásaditých půdách není) a železo pak není přijímáno. Železo je velmi důležité pro tvorbu chlorofylového barviva a pro zdárný průběh fotosyntézy. Jeho nedostatek se projevuje už v první polovině vegetace jako chloróza (odbarvení) mladých listů a vrcholků letorostů.

Jak tedy správně hnojit, aby to révě vyhovovalo po všech stránkách? Asi se má hnojit předem i průběžně?

Ano, před založením vinice je potřebné půdu vyhnojit způsobem, který se nazývá „zásobní hnojení“. To si necháme na jindy, až se budeme zabývat zakládáním vinice. Teď je čas na tzv. „udržovací hnojení“, což je vlastně pravidelné doplňování spotřebovaných živin. Profesionálové (protože jim jde o hodně peněz) hnojí na základě půdních rozborů, především při zásobním hnojení. Ale občas se vyplatí nechat si udělat rozbor půdy na obsah živin i pro hnojení udržovací. Ovšem „pěstitel révy pro radost“ si vystačí sám. Měl by vybrat takové kombinované hnojivo, které obsahuje vhodný poměr živin včetně hořčíku a některých mikroprvků, protože réva je také citlivá na správný obsah bóru, molybdenu a zinku. Ročně réva spotřebuje asi:

  • 50 g N na 10 m2,
  • 10 až 30 g P2O5 na 10 m2,
  • 50 až 90 g K2O na 10 m2,
  • 15 až 30 g MgO na 10 m2
  • 50 až 70 g CaO na 10 m2.
Pro révu bude vybírat hnojiva obsahující méně dusíku a dostatečně draslíku a hořčíku, případně mikroprvky. Po mém sáhodlouhém vysvětlení už teď ví proč, a také podle popsaných příznaků dokáže určit, co révě chybí (nebo přebývá). Obvykle není nutné přihnojovat každým rokem, stačí jednou za tři až čtyři roky. A samozřejmě, hnojí se na podzim, kromě hnojiv obsahujících dusík. (Ten se z půdy rychle vyplavuje. Aplikace dusíkatých hnojiv je vhodnější v době plné vegetace.)

Myslím, že každý pěstitel má svou půdu vyhnojenou dostatečně, zvláště když pod révou pěstuje ještě něco dalšího, aby využil každý čtvereční centimetr svého pozemku.

Co všechno mohou drobní pěstitelé pod keři révy pěstovat, si povíme jindy.

V měsíci květnu budeme pozorovat růst výhonů a také si povíme, jak chránit révu před padlím a peronospórou.

Dostatek sluníčka a jemné, nejlépe noční deštíky přejí Hanka Synková a Ludmila Svobodová.

Text: © Hanka Synková a © Ludmila Svobodová

Zdroj: Kalendář pro vinaře - duben
Zveřejněno dne: 11.5.2016


SiteMAP