UHLÍKOVÉ FILTRY

Uhlíkový filtr – cena

Zde je seznam cen uhlíkových filtrů.

Zdroj: Filtry na pitnou vodu

Diskuze

V diskuzi VODNÍ FILTRY ČLÁNKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Aleš.

Nedávno jsme museli koupit filtr, kvůli špatné vodě. Teď už problém nemáme. Kupovali jsme filtr Berkey, sice jsem šel do něčeho, co neznám, ale udělal jsem dobře.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Lukáš Mat..

Já osobně mám ten názor, že by se voda filtrovat měla. Pořídili jsme taky hodně šikovný filtr. Jmenuje se Berkey. Je opravdu účinný.

Zdroj: diskuze Vodní filtry články

Nádobové filtry

Voda v našich studních nebývá bez závad. Sice v ní samozřejmě není chlor, ale zato spousta manganu a železa, což jí na chuti zrovna nepřidává. Nádobové filtry zbavují vodu chloru, ale někdy i nežádoucích látek, umožňují účinně zlepšit kvalitu pitné vody z veřejného vodovodu nebo ze studny, zlepšují chuť a barvu vody, odstraňují zápach a zákal, s vysokou účinností odstraňují nežádoucí látky a zachovávají přitom minerální složení vody. Filtr je vhodný do každé domácnosti, na chatu, do kanceláře, na dovolenou... Vyznačuje se nízkou vstupní investicí i provozními náklady. Filtrační vložky jsou výměnné, jsou bakteriologicky stabilizovány a po celou dobu životnosti nezhoršují bakteriální vlastnosti vody. Upravenou vodu můžete bez obav skladovat v ledničce až tři dny, aniž by se změnily její bakteriální vlastnosti.

Zdroj: Filtry na pitnou vodu

Diskuze

V diskuzi FILTR NA VODU DISKUZE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Aleš.

Já pořídil minulý rok filtr na vodu Berkey. A můžu říct, že je to fakt kvalitní filtr a aspoň vím, že teď piju vodu bez sajrajtů.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Bisule.

Máme doma filtr berkey a jsme moc spokojeni. Výměna filtrové vložky je jednoduchá a velice rychlá. Také je šikovné to, že ho převážíme i na chalupu, kde nemáme pitnou vodu.

Zdroj: diskuze Filtr na vodu diskuze

Typy filtrací

Na našem trhu jsou k dostání různé druhy vodních filtrů, ze kterých si můžete při pořizování domácího vodního filtru vybírat. Výrobci těchto typů přístrojů používají k filtraci různé technologie, s velkou oblibou je vzájemně kombinují a střídají tak, aby bylo dosaženo co nejoptimálnějšího efektu při odstraňování jakýchkoli nečistot z pitné vody.

V tomto článku se podíváme na nejrozšířenější a neznámější typy filtrů. Podle statistik jsou těmi nejprodávanější typy domácích vodních filtrů ty, které jsou postaveny na schopnosti filtrovat vodu díky vlastnostem lisovaných uhlíkových bloků. Dalo by se říci, že se jedná o novou technologii, protože se používá maximálně 25 let. Je zajímavá právě lisovanými uhlíkovými bloky, které mají schopnost odstraňovat z vody široké spektrum různých nečistot, zejména mechanické nečistoty jako rez, prach, písek. Další výhodou tohoto typu je, že dokáže z vody odstranit potencionálně se vyskytující chemikálie, ať už z kategorie organických, či anorganických sloučenin, dokonce odstraňují různé druhy mikroorganismů do určité velikosti. Velkou výhodou lisovaných uhlíkových bloků je schopnost propouštět zdraví prospěšné minerály. Tyto bloky neovlivňují tvrdost vody.

Lisované uhlíkové bloky se vyrábějí z organického materiálu. Nejčastěji se používají skořápky kokosu spálené na prach, který se při relativně vysoké teplotě lisuje do desek. Při těchto fyzikálních jevech dochází k porušení struktury hmoty a vzniká poměrně zajímavý, složitý a spletitý systém různých puklin, prasklin a mikropórů, přes které pak pod určitým tlakem dochází k filtraci vody. Filtr má tendenci zachytávat mechanické nečistoty nebo různé formy částic do určité velikosti. V tuto chvíli dochází k rozdílům kvality různých typů domácích vodních filtrů, které používají technologii lisovaného uhlíkového bloku.

Pokud si tedy chcete koupit takovýto filtr, je vhodné se zeptat výrobce nebo prodejce, jak velká je prostupnost bloků, protože různé druhy přístrojů mají tendenci se výrazně lišit. Takovým standardem v rámci schopnosti filtrovat částice o určité velikosti bývá parametr jednoho mikrometru. Kvalitnější bloky mají samozřejmě schopnost vyšší.

Dalo by se říci, že žádný typ vodních filtrů nedokáže odstranit veškeré nečistoty z vody. Výrobci vodních filtrů s velkou oblibou kombinují lisované uhlíkové bloky s jinými druhy filtrů. Nejčastěji se jedná o mechanické předřazené filtry. Tyto filtry odstraňují největší nečistoty z vody, a pak teprve dochází k další filtraci přes lisovaná uhlíková vlákna, která by měla odstranit zbylé nečistoty ve vodě.

Další účinnou domácí filtrací vody jsou ultrafialové lampy. Ty za jistých podmínek vyzařují určité spektrum ultrafialového záření. Toto světlo má tendenci likvidovat téměř jakékoli spektrum mikroorganismů, ať už jsou to viry, bakterie, prvoci. Toto záření nelikviduje tyto mikroorganismy, ale jen je inaktivuje, neboli likviduje jejich genetický materiál. Tyto mikroorganismy pak ztrácí schopnost vlastního rozmnožování, díky čemuž uživateli, tedy člověku, neublíží.

Zdroj: Filtry na pitnou vodu

Poradna

V naší poradně s názvem KDE KOUPIT HYPERMANGAN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Stanislava.

v lékárnách ho neznají kde můžu koupit malé množství

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.

Manganistan draselný neboli hypermangán se dá sehnat v prodejnách s výrobky na úpravu pitné vody, jako jsou vodní filtry a podobně. Hypermangan se zde prodává k desinfekci vody. Jeho cena není vysoká, kilogram se pohybuje okolo 400 Kč. Některé obchody, i ty internetové, akceptují minimální objednané množství v objemu 300 gramů, kde by cena měla být pod 100 Kč. Nabídku internetových obchodů na prodej hypermanganu najdete zde: www.zbozi.cz/hledani…

Zdroj: diskuze Kde koupit hypermangan

Ultrafialový filtr na pitnou vodu – cena

Zde je uveden seznam cen UV lamp na úpravu pitné vody.

Zdroj: Filtry na pitnou vodu

Doporučení na nákup filtrů

Při nákupu filtru:

• pamatujte, že žádný neumí všechno
• vybírejte z více nabídek
• nechtějte filtrovanou vodu používat pro přípravu kojenecké stravy dětí do půl roku

Co by vás mělo zajímat:

• co filtr skutečně umí
• zda lze přístroj rozebrat a vyčistit
• výsledky zkoušek
• kolik vody filtr dokáže vyčistit
• jaké jsou pořizovací a provozní náklady
• nároky na obsluhu a údržbu
• záruční podmínky a servis

Zdroj: Filtry na pitnou vodu

Provozování a údržba tepelného čerpadla

Správný provoz vašeho tepelného čerpadla bude šetřit energii. Nenastavujte termostat tepelného čerpadla zpět, pokud to učinilo záložní topení, přechod na záložní vytápění obvykle znamená dražší provoz. Pokud váš systém používá vysoce účinnou, variabilní rychlost motoru ventilátoru, může trvalý vnitřní ventilátor snížit výkon tepelného čerpadla. Pozor na "auto" nastavení ventilátoru a termostatu.

Podobně jako u všech systémů vytápění a chlazení, je řádná údržba klíčem k efektivnímu provozu. Rozdíl mezi spotřebou energie u dobře udržovaného tepelného čerpadla a těžce zanedbaného, se pohybuje v rozmezí od 10 do 25%.

Vyčistěte nebo vyměňte filtry jednou za měsíc, nebo podle potřeby a udržujte systém v souladu s pokyny výrobce. Zanesené filtry, cívky a ventilátory snižují proudění vzduchu v systému. Snížený průtok vzduchu snižuje výkon systému a může dojít k poškození kompresoru. Vyčistěte venkovní cívky, kdykoliv budou špinavé, občas vypněte napájení ventilátoru a vyčistěte ho, odstraňte nečistoty z celého venkovního zařízení. Vyčistěte vstupní a vratné záklopky ve vašem domě a narovnejte je, pokud došlo k jejich ohnutí.

Alespoň jednou ročně byste si měli objednat profesionálního technika. Technik by měl provést následující:

• zkontrolovat potrubí, filtry, ventilátor a kryty cívek, nečistoty a jiné překážky;
• diagnostikovat a utěsnit úniky potrubí;
• proměřit dostatečné proudění vzduchu;
• proměřit správnou náplň chladiva;
• zkontrolovat těsnost a únik chladiva;
• zkontrolovat elektrické svorky a je-li nutné, vyčisti a dotáhnout spoje;
• namazat motor a zkontrolovat těsnost a opotřebení;
• ověřit správnou funkci elektrického ovládání, ujistit se, že topení je uzavřené, když termostat vyžaduje chlazení a naopak;
• ověřit správnou funkci termostatu.

Zdroj: Tepelná čerpadla

Co je to pí-voda

Pí-voda je druh uměle aktivované vody šířené od počátku 90. let z Maďarska po celé Evropě. Od roku 1999 se prodává i v naší zemi, a to jako obyčejná pitná voda. Pí-voda údajně disponuje řadou udivujících vlastností, například se podstatně méně kazí, výborně chutná, podporuje očistné procesy v těle a podobně. Lidé, kteří mají velké problémy s dodržováním pitného režimu (například anorektici), by měli pít tuto vodu. Její lehce zásaditá povaha (pH 7,2) je pro naše tělo optimální.

Do ČR se dováží přístroje japonské firmy IBE a korejské firmy Wonyong. K prodeji je v současné době schváleno již několik typů. Každé zařízení obsahuje několik druhů keramických kuliček, které jsou nabity energetickým polem. Působením tohoto pole ve spojení s keramikou dojde k přeměně běžné vody na vodu v původním harmonickém stavu. Podobné procesy probíhají dlouhodobě v zemském nitru.

Protože je většinou pí-voda vyráběna z vodovodní vody, je třeba zařadit předfiltry, které se starají o chemické a mechanické předčištění. Pokud jsou předfiltry uhlíkové, doporučuje se (výrobci těchto filtrů) zařadit na konec upravovací linky ještě UV lampu, která eliminuje případné bakteriální znečištění.

Pí-voda je nejlepší voda, kterou můžeme používat pro plný pitný režim lidí a ostatních živých tvorů. Je-li skladována v temnu a ve skle, nezkazí se ani za řadu let. Ne proto, že je konzervovaná, ale proto, že se nachází v harmonii.

Žádné mimořádné vlastnosti, které její distributoři deklarují, však nebyly nikdy předmětem jejího posouzení či schválení.

Zdroj: Alkalické minerálky

Složení kompostu

Slupky z brambor, zbytky zeleniny, ale také zbytky chleba, občas i nějaký ten zbytek vařené stravy, tráva, zbytky rostlin, na kousky posekané větvičky, shrabané listí, popel ze dřeva – to je pochopitelné. Nemusíte se ale obávat ani věcí s plísní či hnilobou – obojí je jen první známkou počínajícího rozkladu, který pak v kompostu probíhá stejně.

Na kompost ale můžete přidat i filtry s kávovou usazeninou, čajové sáčky, a dokonce i hygienické papírové kapesníčky a papírové kuchyňské utěrky. Potištěný papír ovšem na kompost nepatří. Nedáváme do něj ani kosti a syrové maso. S tuky je třeba opatrně, olej z fritézy určitě do kompostu nevylévejte, ale s mastnou pánví s přepáleným tukem si můžete poradit tak, že ji vytřete papírovým ubrouskem a ten pak už do kompostu dát můžete. I ten olej z fritézy se dá použít, ale je třeba ho nalít na piliny a nechat ho do nich vsáknout – pak teprve přijde do kompostu. Semen plevelů se bát nemusíte – mikroorganismy se o jejich likvidaci postarají. Pozor ale na pelyněk, vratič a větvičky tújí – tyto rostliny obsahují jedy, které zabíjejí mikroorganismy a brzdí tak proces rozkladu. Listí ořešáku tleje pomalu, ale jinak kompostu v ničem nevadí, když je v menším poměru k ostatnímu odpadu.

Zdroj: Kompost

Recept na Romadur

Sýr Romadur sýraři vyrábějí z mléka o tučnosti 2,6 % a toto mléko se zpracovává na výrobní lince. Výrobní technologický proces začíná o den dříve, kdy je naléváno standardizované mléko do zásobního tanku. Druhý den se napouští do sýrařských van, kde prokysává. Dále se vzniklá sýřenina krájí, míchá, vytužuje a odpouští se syrovátka. Vzniklé sýrové zrno se přečerpá na odkapní pás a následně se formuje do připravených tvořítek. Štosy s tvořítky se zcela automaticky pohybují a v pravidelných intervalech se obracejí na odkapní dráze, kde dochází k odkapu zbývající syrovátky. Druhý den se sýry nasolí v solné lázni, následně se z tvořítek vyklopí na nerezové rošty a odvezou se do zracích sklepů. Ve zracích sklepích zrají nejméně 14 dní a projdou si kvasným, zracím a chladným sklepem. Poté jsou sýry připraveny k balení. Zrací sklepy jsou vybaveny technologií, která při zrání automaticky hlídá parametry, jako je vlhkost, teplota a proudění vzduchu. Veškerá výměna vzduchu ve sklepích probíhá přes filtry. Při zrání sýrů samozřejmě dochází k jejich ošetřování, a to ve čtyřdenním intervalu. Balení sýrů se děje téměř bez dotyku lidské ruky. Obsluha automatu přemístí zralý sýr z nerezového roštu na vstupní dopravník baličky. Dále proces probíhá plně v režii automatických baliček, které mají na začátku zařazeny detektory kovů a na konci automatické popisovací zařízení pro značení data. Takto zabalený sýr je převezen pomocí manipulační techniky do chlazených prostor expedice.

Zdroj: Romadur

Recenze

Pokud si pořídíte kvalitní tyčový vysavač, mějte na zřeteli, že není bezúdržbový. Pravidelná péče o vysavač výrazně přispívá k udržení jeho účinnosti, ale také prodlužuje životnost a šetří vaši kapsu. Šetřit na údržbě, tedy především na výměně filtrů, se nevyplatí.

Nezapomeňte, že hlavním filtrem každého vysavače je prachový sáček, respektive prachová nádoba. Rychlost naplnění pochopitelně závisí na tom, co vysáváte. I když při běžném provozu výkon vysavače při postupném plnění sáčku či prachové nádoby příliš neklesá (až na výjimky), vysávání některých materiálů, zejména jemné a drobné stavební sutě, nedělá vysavačům pro domácnost příliš dobře. Pokud se chystáte například vrtat do zdi, je nejlepší použít pro vysávání prachu a drobnější suti již částečně naplněný prachový sáček a ten ihned poté vyhodit.

Plný vysavač donutí k výměně sáčku či vysypání prachové nádoby dříve či později každého. Mnoho uživatelů ovšem podceňuje údržbu a výměnu dalších filtrů. Filtry jsou přitom klíčové pro správný výkon a účinnost filtrace. Jenže sáčky nejsou nejlevnější a filtry teprve ne. Doporučujeme před nákupem vysavače srovnat si ceny (a dostupnost) náhradních sáčků i motorových a výfukových filtrů. Nákup levného vysavače, do kterého za půl roku neseženete sáčky, o filtrech nemluvě, jsou vyhozené peníze. Ceny filtrů je nutné posuzovat s ohledem na doporučenou dobu jejich používání a také na to, zda jsou či nejsou omyvatelné. Dražší HEPA filtry zpravidla omyvatelné jsou, ovšem je třeba je před opětovným používáním nechat důkladně vyschnout. Mytí pod vodou lze bez výrazného vlivu na účinnost filtru doporučit pouze jednou či dvakrát, i tak se jedná o výraznou úsporu; ceny HEPA filtrů se běžně pohybují okolo pěti set korun za kus bez ohledu na omyvatelnost.

Úsporným vysavačem lze ušetřit pár haléřů v peněžence, ale především snížit zbytečnou spotřebu elektrické energie, a tak přispívat k ochraně životního prostředí. Na to, aby vysavač dobře vysával, nemusí mít příkon 2 000 W, bohatě stačí polovina.

Prakticky ke každému vysavači dnes dostanete speciální hubici na vysávání tvrdých podlah. Tu můžete rovnou s klidem odložit do skříně, zpravidla s ní nepořídíte lépe než s univerzální hubicí po přepnutí na režim vysávání tvrdých podlah. V mnoha případech vysává speciální parketová hubice dokonce hůře. S univerzální hubicí v příslušném režimu běžnou podlahu nepoškrábete.

Pokud máte domácí zvířata, je pro vás důležité, aby právě v této zkoušce vysavač obstál. Výrobci nabízejí modely odkazující na zvláštní určení pro domácnosti se zvířaty, to ale neznamená, že si s chlupy neporadí i běžný vysavač.

Vyplatí se připomenout, že nemá smysl věnovat pozornost tomu, zda je vysavač deklarován jako vhodný pro alergiky. Vhodný není žádný. Při vysávání dochází k víření prachu pohybem hubice, těla vysavače, kroky obsluhy, odstrkováním nábytku i prouděním vzduchu z výfuku. Jemného polétavého prachu se prostě nezbavíte. Doporučuje se tedy mít při úklidu otevřená okna, aby vzduchové proudy část jemného prachu vynesly ven. Zcela nevhodné jsou vysavače používající prachovou nádobu místo sáčku. U sáčkových je vhodné, aby byl sáček uzavíratelný, jinak se s prachem z domácnosti setkáte chtě nechtě ještě jednou, a to v koncentrované podobě.

Zdroj: Výhody tyčového vysavače

Jak vybrat myčku

Kvalita mytí je na ceně myčky nezávislá. Je proto důležité dobře vybírat, protože tak můžete ušetřit nemalé částky. Rozdíly mezi jednotlivými modely jsou nejen cenové. Některé zvládnou nádobí umýt stejně při použití hlavního i úsporného programu, což lze považovat za výhodu. Jiné zase podávají lepší výkony s takzvaným „ECO“ programem a mohou tedy být dobrou volbou pro ty, kterým nevadí delší čas mytí a raději ušetří na spotřebě vody a elektrické energie. Spotřeba elektrické energie při mytí s úsporným programem je však zpravidla nižší, protože myčky při něm používají vodu o nižší teplotě, většinou 50 °C. Obvykle je však třeba počítat s delší dobou na umytí. Délka mycího programu dělá myčkám stále problémy.

Aby myčka dobře pracovala, musí mít zejména čisté filtry. Důležitým pravidlem správného výběru myčky je proto vyzkoušet si přímo v obchodě, jak snadno se filtr vyjímá a také rozebírá na jednotlivé části. Přitom si vyzkoušejte nebo nechte názorně ukázat, jak se demontují ostřikovací ramena, protože i ta byste měli čas od času zkontrolovat. Jsou totiž klíčová pro správnou cirkulaci vody v myčce, a jestliže v jejich otvorech ulpí nečistoty, stávají se pro vodu překážkou. Zbytky potravin z otvorů se dají snadno odstranit špejlí a poté propláchnutím vodou. Zapomínat by se nemělo ani na přívodní hadici vody, obzvlášť pokud je osazena sítkem. Usazené nečistoty z vodovodních trubek totiž mohou bránit volnému průtoku vody a může se nakonec stát, že myčka místo mytí bude hlásit poruchu.

Předností myčky je, pokud dokáže umýt nádobí stejně dobře v automatickém i úsporném programu.

Nejspolehlivější značkou podle průzkumu dTestu je myčka Bosch. V 93 procentech případů neměli majitelé myček mladších devíti let žádné potíže a nemuseli volat servis. Druhé skončily myčky značky Miele s 92 procenty, což jistě těší jejich majitele, kteří za ně zaplatili nemalé peníze. Třetí nejspolehlivější značkou mezi myčkami je Zanussi (91 procent).

Zdroj: Myčka

Typy jezírek

Na zahradě můžeme mít nejrůznější druhy jezírek (výjimkou nejsou ani jejich kombinace, například může být koupací jezírko spojené s okrasným či chovným atd.)

a) Koupací jezírka

Tato jezírka jsou přírodní (a výrazně hezčí) variantou bazénů. Výhodou tohoto typu jezírka je, že nejen ovlivňuje a zvlhčuje vzduch v zahradě, ale hlavně není pro jeho provoz potřebná žádná chemie. Navíc na rozdíl od bazénů, které jsou určeny jen ke koupání, tyto jezírka mají i relaxační účinek a estetickou funkci. Koupací jezírka by měla mít plochu nejméně 30 m² (místy by měla být hloubka minimálně 1,2 m). Tato jezírka by neměla být nijak chemicky čištěna (voda v bazénu je tedy čistější, ale voda v koupacím jezírku zas pomáhá tělu zvýšit jeho obranyschopnost). I voda v jezírku je ale čistá, jen ne chemicky. K čištění mohou být použití filtry, čerpadla. Velký vliv na čistotu této vodní plochy mají také rostliny, ale ty nedokážou vše, a tak jim právě pomáhají již zmíněná čerpadla a filtry. Nevýhodou koupacího jezírka opět na rozdíl od bazénu je, že péče o něj vyžaduje specifické znalosti, navíc by se v něm neměli koupat lidé namazaní opalovacími krémy (nebo ošetřeni jinými kosmetickými přípravky), došlo by tak ke znečištění vody.

b) Jezírka určená k chovu ryb

Při stavbě tohoto specifického jezírka je důležité si hned na začátku promyslet, kolik a jaké ryby budeme v rybníčku chovat. To se totiž odráží na typu, hloubce a velikosti jezírka. Hloubka jezírka musí mít minimálně 1,2 m (nejvhodnější je hloubka 1,8 m). Tato hloubka by měla rybám zajistit, že teplota v jezírku přes zimu bude alespoň 4 °C, a tím jim zajistí šanci k přežití. Nevýhodou tohoto jezírka je, že ryby způsobují, že v jezírku je více živin, a tím pádem musí být lepší filtrace jezírka. Kvůli rybám je potřeba hodně řešit umístění fontán, vodopádů a dalších vodních her, aby ryby nijak neomezovaly a nedej bože jim nějak neublížily. Správně zvolit se musí i jezerní rostlinky.

c) KOI jezírka

Jedná se o jeden z velmi oblíbených typů jezírek určených k chovu ryb. Koi kapříci jsou původem z Japonska a dožívají se dokonce až 30 let věku (výjimkou není ale ani vyšší věk). Průměrná délka této ryby je kolem 30 – 70 cm. Pro KOI kapry je potřeba jezírka s rozlohou minimálně kolem 15 – 20 m² s proměnlivou hloubkou (ta by měla místy být až 2 m). Na krajích jezírka se doporučuje menší hloubka třeba kolem 80 cm. U těchto jezírek mohou být zasázeny rostlinky, ale KOI kapři k nim nesmí mít přístup, protože jinak by je ničily a rozrývaly kvůli nim i dno. Filtrace u tohoto typu jezírka by měla mít mechanický předfiltr (odlučuje nečistoty z vody, zachycuje výkaly a nestrávené krmivo), biologickou filtraci (odbourání cizorodých látek z vody) i ÚV lampy (bojují proti zelenému zákalu vody, ničí choroboplodné zárodky, likviduje mikroorganismy blízko zářiče, ty užitečné ve filtrech, na rostlinách, kamenech a na dně nádrží nechává nepoškozené).

d) Přírodní jezírka

Jedná se o zmenšené kopie vodních ploch v přírodě, musí tedy působit zcela přirozeně. Tato vodní plocha se pak stává domovem mnoha živočichů (žáby, vážky, vodoměry, mloci, atd.) Tato jezírka mívají nepravidelný tvar (stejně tak jako vodní plochy v přírodě) a hustý porost, který postupně přechází v zahradu. V jezírku mohou být i malé rybky (nasazené uměle), ale musí být přizpůsobeny typu filtrace vody. Může se stát, že k jezírku se budou stahovat i kachny a volavky (nedoporučuje se, protože budou jezírko a jeho okolí silně znečišťovat).

e) Jezírka bez filtrace

Obvykle se jedná o přírodní jezírka, u kterých se majitel rozhodl, že mu nevadí, že hladina vody kvete a voda velmi rychle zelená (v důsledku zvýšené koncentrace fosforu a dusíkatých sloučenin). Vodu tak čistí jen rostlinky. U tohoto typu jezírka je jasné, že voda nebude průzračná, naopak může být hnědá, zelená a třeba i zapáchat.

f) Okrasná miniaturní jezírka

Na některých zahradách není dostatek prostoru pro vybudování klasického jezírka (natož toho koupacího), to ale neznamená, že by majitel zahrady měl být zcela ochuzen o vodní plochu na své zahradě. Může se rozhodnout vybudovat miniaturní jezírko (to se může dát nejen na zahradu, ale klidně i na terasu, nebo balkon). Tato jezírka je možné umístit do jakékoliv nádoby (necky, sud, žlab, vana). Pokud plánujeme toto jezírko umístit na balkon nebo terasu, musíme brát při plánování v úvahu i jejich nosnost. Důležité je také zkontrolovat těsnost nádoby, pokud dostatečně netěsní, vyložíme ji speciální fólií (při jejím pokládáním musíme dát pozor, abychom ji nijak nepoškodily). Nesmí se také zapomínat na to, že většina nádob není mrazuvzdorná, a tak bude potřeba jezírko na zimu přemístit. Tento typ jezírka je vhodnější umístit do stínu, aby na něj přímo svítilo maximálně tři hodiny denně (v jezírku je málo vody, a tak by se rychle ohřála a docházelo by k úbytku kyslíku ve vodě). Větší zamyšlení u tohoto typu jezírka vyžaduje i výběr rostlinek, ty by totiž měly být stejně náročné na teplotu a stín. U tohoto typu jezírka docílíme různých hloubkových zón třeba kameny uloženými na dně jezírka.

g) Bio jezírka

Pod pojmem bio jezírka jsou myšlena ta jezírka, která respektují přirozený biotop na zahradě a ta, která nejsou čištěna nijak chemicky, je v nich jen čistá voda. V podstatě se dá říct, že jsou opakem bazénů. Samozřejmě je možné je čistit, ale ne chemicky, k čištění těchto jezírek se používají například mechanické filtrace, nebo mohou být také čištěny biologicky (například zasazením rostlin, které čistí vodu od živin, bakteriemi do jezírka).

Zdroj: Jezírka v zahradě