VELIKONOCE

Zdobení měkkého perníčku

Zdobení perníčků má u nás dlouholetou tradici, perníčky se zdobí na Vánoce, Velikonoce a na svatební hostiny.

Zdroj: Recepty na perníčky, které jsou hned měkké

Rhipsalis lindbergiana

Moderní nenáročná rostlina Rhipsalis lindbergiana je převislý druh, který vyžaduje vyšší vlhkost vzduchu a pokojovou teplotu. Množíme řízkováním mladých vyzrálých větviček v červenci. Rostlina má převislé stonky, které jsou dlouhé až 90 cm a jsou zploštělé. Stonky se často větví. Na stoncích jsou měkké bílé ostny. Drobné bělavé květy vykvétají brzy zjara, většinou na Velikonoce. Také tento druh má rád dostatek světla, ovšem bez přímých slunečních paprsků (nejideálnější je ranní slunce). Substrát by měl zůstat stále vlhký. Vhodné je rostlinu pravidelně rosit. Nepřelévat.

Zdroj: Kaktus rhipsalis

Tradice

Velikonoce, jako svátky umučení a vzkříšení, patří k základním křesťanským pohyblivým svátkům. Ostatní pohyblivé svátky se odvozují vždy od data velikonoční neděle. Podle církevní historie připadlo utrpení Kristovo na dobu, jež následovala po jarní rovnodennosti, a současně mu předcházel jarní měsíční úplněk. Toto pravidlo bylo vzato za základ a křesťanské Velikonoce (velikonoční neděle) se slaví vždy první neděli po prvním jarním úplňku.

Symbol beránka je pro Velikonoce tradiční, protože už v pohanských časech působili pastevci na velmi rozsáhlých územích. Židé vnímají ovce jako členy Božího stáda, beránka ovšem zabíjeli i na památku vyvedení lidu Izraele z egyptského otroctví.

V křesťanství beránek symbolizuje Beránka božího – nevinného, čistého a poslušného beránka, který byl obětován na kříži a jeho krev zachránila pokřtěné od hříchu a od smrti.

Beránek je coby obřadní pokrm známý už od středověku. Nikdo už ovšem nezjistí, zda se velikonočním beránkem rozumí dnešní sladké pečivo ve stovkách variant, nebo skutečně pouze jehněčí maso. Ale jelikož se masitý pokrm mohl jíst až po svěcení pokrmů, které připadalo na Boží hod velikonoční (velikonoční neděle), a pak také z důvodu, že beránka jako masitý pokrm si nemohl dovolit každý, se dá předpokládat, že naši předkové připravovali beránka pečeného z těsta jak slaného, tak i sladkého. Tomu odpovídá jeden starý recept, který jako suroviny mimo jiné uvádí rýži, rýžovou mouku, mandle a mandlový olej.

Zdroj: Velikonoční beránek

Rhipsalis

Rhipsalis je kaktus, který je velmi rozšířený jak mezi kaktusáři, tak i mezi pěstiteli nejrůznějších pokojových rostlin. Běžný pěstitel tento druh ke kaktusům jen těžko zařadí, protože jeho vnější vzhled neodpovídá obvyklým představám o kaktusech. S tím jsou také spojeny základní chyby v péči. Rhipsalis je letní kaktus a péče o něj je specifická, i když jde o celkem nenáročnou rostlinu. Velmi efektně Rhipsalis vypadá v závěsných košících nebo květináčích. Obvykle rozkvétá na Velikonoce, kvete tedy od dubna do května.

V přírodě roste jako epifyt – přichytává se stromů v deštných pralesích, výživu přijímá ze ztrouchnivělých zbytků a z rosy. Botanici jej řadí mezi kaktusy, ale s naší představou o kaktusech nemá nic společného. Je to převislá rostlina se stonkem článkovitým, většinou trávově zeleným. Kvete koncem zimy v době, kdy jiné kaktusy začínají rašit. Tehdy potřebuje dost vody a zemina nesmí přeschnout. Nejjednodušší je ponořit květináč jednou týdně do kbelíku s vodou – jako orchideje.

Tento kaktus dorůstá výšky 30 až 60 cm. Kvete drobnými bílými květy.

Zdroj: Rhipsalis