Téma: 

věncovec květnatý

Stephanotis

Srovnání voskovka a věncovec květnatý

Tyto dvě rostliny jsou si velmi podobné a snadno se zaměňují. Mají společný vzhled a i způsob pěstování.

Z věncovce je možné ořezávat květy, ale z voskovky nikoli. Kdyby se tak učinilo, tak by voskovka již nekvetla.

Zdroj: Stephanotis
Zveřejněno dne: 15.12.2016

Stephanotis

Co je to Stephanotis

Stonky této rostliny dorůstají více než 3 metrů, je-li o ně dobře pečováno, a tak potřebují neustálou oporu. Květina většinou roste ovinuta do věnce (odtud její český název). Kvete nejčastěji v létě, a to po několik týdnů. Její sněhobílé voskovité květy nádherně voní. Na dlouhých stoncích nese lesklé tmavě zelené kožovité listy.

Pro Stephanotis (Stephanotis floribunda) čili věncovec jsou charakteristické silně vonné bělostné květy ve tvaru hvězdiček, velmi podobné květům jasmínu. Však Angličané mu podle toho také začali říkat madagaskarský jasmín. Stephanotis je totiž rostlina původem z Madagaskaru. Můžete se však setkat i s označením Marsdenia floribunda, které patří téže květině. Věncovec by se dal označit také za květinu nevěst, neboť velmi často jsou to právě jeho květy, které zdobí svatební kytice.

Něžný Stephanotis je stejně jako vonné gardénie velice choulostivý na změnu stanoviště. Stačí, když ho při mytí oken nepostavíme na původní stanoviště a v téže pozici ve směru ke slunci, a rostlina velmi záhy zareaguje odpadáváním poupat. Pomoc je však v tomto případě jednoduchá. Je-li nutné květináčem hýbat, označíme si přesně předem jeho pozici značkou na květináči.

Věncovec je liána dlouhá 2,5–6 m, se vstřícnými řapíkatými listy. Jeho kožovité oválné, leskle tmavozelené a až 9 centimetrů dlouhé listy mají krátké řapíky, jsou stálezelené a podobají se listům fíkovníku pryžodárného. Mají výraznou světlou centrální žilku. Kvete v červnu až v září. Něžné bílé trubkovité květy na sebe poutají pozornost již z dálky svou čarovnou vůní. Vejčité kališní lístky jsou odstálé. Květenství vypadá jako dlouhá bílá korunní trubka květů s pěti korunními cípy, květy jsou široké do 3 cm, dlouhé do 5 cm. Zralé měchýřky obsahují jemná a křehká vlákna.

Jedná se o jedovatou rostlinu.

Zdroj: Stephanotis
Zveřejněno dne: 15.12.2016

Stephanotis

Pěstování

Rostlina miluje zvýšenou vlhkost vzduchu, bez které jinak neprospívá. Květináč tedy postavíme do misky s vlhkými oblázky. Jinak listy pravidelně rosíme nevápnitou vodou.

Věncovec má rád světlé a vzdušné místo, ale ne přímé polední slunce. Jakmile začnou rašit výhony, vydatně zaléváme odstátou vodou. Aby však vyzrály, zálivku omezíme. Rostlina miluje zvýšenou vlhkost vzduchu, bez které jinak neprospívá. Květy však neroste! Od jara do léta přihnojujte každých 14 dní standardním tekutým hnojivem. Pak pomalu hnojení omezte. Ideální je běžná pokojová teplota, v zimě by teplota neměla klesnout pod 12 °C.

Množíme vrcholovými stonky, které vyrostly již minulý rok. Než zasadíme výhonek do květináče se substrátem, ještě jej ponoříme do stimulátoru, aby lépe zakořenil. Květináč přikryjeme igelitovým sáčkem, zajistíme tím výhonku teplo a vlhko.

Věncovec vyžaduje oporu, nesnáší přemisťování a příliš vysoké teploty, pak nekvete. Vysazujte vždy do propustné, výživné zeminy, smíchané s pískem. Pokud rostlina nasazuje květy, s květináčem nehýbejte a ani ho neotáčejte. Poupata by mohla začít padat.

Ořezávání rostliny probíhá během ledna a února, protože se začínají objevovat květy na nových výhoncích. Až se objeví první pupeny, tak s květinou už nijak nemanipulujte. Je háklivá na změny teplot a stanoviště.

Mladé rostlinky mají přesazování rády a dobře ho snášejí. Proto je přesazujte každý rok, a to nejlépe v únoru před vyrašením výhonů. Starší rostliny přesazujte každé dva roky.

Stephanotis ohrožují především svilušky, mšice a štítenky. Hlavně při teplém přezimování.

Zdroj: Stephanotis
Zveřejněno dne: 15.12.2016

Španělský ptáček

Historie

O španělských ptáčcích se objevuje první zmínka v kuchařce strahovského premonstráta Jiřího Evermoda Košetického z konce 17. století. Ve Španělsku byste si přitom španělského ptáčka objednat nemohli, jelikož tam takový pokrm vůbec neznají.

Masové závitky získaly svůj název pravděpodobně díky španělským kuchařům, kteří je připravovali. Matka Rudolfa II., císařovna Marie, byla Španělka, přičemž lze předpokládat, že si s sebou přivezla vlastní kuchyňský personál. Souvislost je navíc nasnadě i kvůli vzezření tohoto jídla – zavinuté plátky masa plněné vejcem, okurkou a uzeninou připomínají oškubaného ptáka.

Španělský ptáček vznikl v době vlády Rudolfa II., kdy jeho světoví kuchaři připravovali španělskou specialitu z českých surovin. Jedna ze specialit byly lahodné telecí závitky s výtečnou nádivkou. Ve Španělsku jim dodnes říkají „el nino envuelto“ („zabalené dítě“). Nádivku původních španělských ptáčků, připravovaných z telecího masa, tvořila dříve trochu jiná směs než dnes. Našli bychom v ní pravděpodobně sardelky utřené s máslem, strouhanou syrovou cibuli, sekanou petržel, žloutky a drcený pepř.

Tyto závitky byly považovány za španělskou specialitu, proto není divu, že pokrm dostal přídomek odpovídající jejímu původu. Vzhled krmě, respektive její bodce, štěpiny (dnes párátka), sloužící k sepnutí závitku, připomínaly našim předkům ptačí nožičky a ty pak květnatý název doplnily na finální španělské ptáčky.

Maso na španělského ptáčka se zpravidla používá hovězí. Nejideálnější je použít zadní hovězí maso, maso by mělo být vyšší, protože se do něj balí další ingredience.

Španělský ptáček se anglicky řekne rouladen, rindsrouladen nebo rolady.

Zdroj: Španělský ptáček
Zveřejněno dne: 12.10.2016

Kvetoucí keře

Kvetoucí keře v létě

Níže se můžete seznámit s keři, které kvetou v období léta a dodají vaší zahradě krásný a jedinečný vzhled.

Sazaník květnatý

Tento keř pochází ze Severní Ameriky, dorůstá obvykle do výšky 1 až 2 m, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy nápadné rudé. Má rád přímé slunce.

V době kvetení voní po jahodové marmeládě. Tento hustě rostoucí keř obsahuje aroma všude – v listech, větvích, dokonce i kořenech. Květy jsou 3 až 5 cm velké s mnohočetnými plátky jako plnokvětá hvězda. Barva je jasně vínová nebo tmavě purpurová až červenohnědá. Odstín se liší v závislosti na umístění, kvalitě půdy, oslunění i době kvetení. Sazaník vykvétá někdy již ke konci května, přičemž hlavní dobou kvetení je přelom června a července. Květy se nadále objevují sporadicky až do poloviny srpna. Vůně tohoto keře je však nenapodobitelná. Je to něco mezi jahodami a jablečným moštem.

Listy jsou podlouhle vejčité a na jaře raší jasně zeleným odstínem, jsou mírně lesklé a dlouho si drží svou svěží barvu. Výjimečně se na opylených květech mohou objevit na konci srpna plody, což jsou zvláštní tobolky zelené barvy, které se během zrání zbarvují do vínové až hnědé.

Jedná se o keř bez nároků na zvláštní údržbu. V prvních několika letech jej zastřihněte (v březnu) do kompaktního tvaru – pak už bude sám tvořit pěkný tvar a pravidelné olistění. Zasaďte jej do vlhké země, v suchu poroste stejně špatně jako v přemokřené zemi. A dopřejte mu hodně slunce, aby vás odměnil množstvím květů.

Zvonek garganský

Jedná se o keř dorůstající jen do výšky 20 cm, je listnatý opadavý, barva listů je zelená, květy nápadné fialové. Má rád přímé slunce nebo polostín.

Tato nesmírně efektní půdopokryvná forma skalkového zvonečku se zajímavě zoubkatými, drobnými listy svěže zelené barvy a mnoha stonky je obvykle obalena záplavou světle modrofialových květů. Jejich tvar je hvězdicovitě zvonkovitý.

Kvete přibližně od poloviny června až do srpna, přičemž po hlavním kvetení v půlce léta můžete celou rostlinu radikálně sestřihnout, aby znovu narašila a v září a říjnu nabídla čerstvý trs i s novými květy. Po zastřižení se doporučuje rostlinu přihnojit.

Rozrůstá se při zemi, květní stonky se nezvedají. Má rád rovnoměrně vlhkou, ale dobře propustnou půdu a nevadí mu mírné přistínění. Můžete jej pěstovat i v okrasných venkovních nádobách, kde vypadá o to lépe, když přeroste jejich hrany a květy se svěsí přes okraj a vytvoří modrý vodopád.

Trubač popínavý

Jedná se o popínavý keř pocházející ze severní Ameriky, který dorůstá do výšky 3 až 6 m, je listnatý opadavý, barva listů je zelená, má nápadné červené květy. Má rád přímé slunce.

Trubače jsou velmi krásnou ozdobou letních zahrad, pergol, treláží, plotů a zídek, neboť jako poměrně rychle a snadno rostoucí liány, dokážou během pár let vytvořit hustou kulisu zeleného olistění a množství květů.

V tomto případě se jedná o základní druh ze skupiny severoamerických trubačů. Trubkovité květy vypadají jako 5 až 6 cm dlouhé, protáhlé trumpetky s otevřeným koncem. Jejich barva je sytě červená a kvetou většinou od začátku prázdnin až do prvních mrazů (podle stáří a síly rostliny). Opadavé listy jsou velké, lichozpeřené, středně zelené, mohou být mírně lesklé. Raší velmi pozdě, teprve na konci dubna.

Trubač roste bujně, přírůstky jsou dlouhé. Pro podporu kvetení i hustotu rostliny je nutné každý rok zjara po nejhorších mrazech (konec března) silně zkrátit na cca 2 až 3 páry pupenů loňského dřeva. Keř kvete na koncích nových výhonů, takže čím více jich bude, tím více květů vás bude těšit. Má příčepivé kořínky, které se chytnou nabídnuté opory (mřížky, zdi), ale neničí ji (nevyžírají). Přesto je potřeba prvních pár výhonů přichytit, aby rostlina získala pevnou kostru.

Trubače potřebují mírně vápenitou zem bez obsahu rašeliny. Koření hluboce, ale i propustné koryto 30 x 50 cm velké a 40 cm hluboké stačí dvěma rostlinám, aby nadělaly spoustu parády na zdi vedle oken domu. Nesnáší přemokření. První rok zalévejte tak, aby substrát nevyschl a rostlina dobře zakořenila, další roky maximálně 1x za týden či méně. Barvu a pevnost květů můžete zesílit letním přihnojováním speciálními hnojivy na květ. Pěstujte na plném slunci, potřebuje úpal a dobře snáší i přísušky.

Hlavoš západní

Jedná se o keř dorůstající do výšky od 0,5 až 1,5 m, je listnatý opadavý, barva listů je zelená, má nápadné bílé květy. Má rád přímé slunce.

Hlavoš je zajímavý opadavý keřík, který přitahuje převážně sběratele. Hlavní atrakcí této rostliny jsou květy, které mají tvar kulatých hlav o průměru cca 3 cm. Tuto hlavičku zdobí jednotlivé droboučké trubičky čistě bílých květů, ze kterých trčí dlouhá blizna a díky ní celý květ vypadá jako hlavička sestříhaná na ježka. Květy jsou vonné a lákají motýly. Po odkvětu následují zelené kulaté plody, které jsou lysé. Květy se objevují na nových výhonech.

Opadavé listy jsou sytě zelené, oválné až eliptické, lesklé a pevné. Mají načervenalé řapíky a rostlině dodávají na půvabu, neboť působí velmi dekorativně. V jižních zemích jsou dokonce neopadavé. Hlavoš roste pomalu až středně rychle, záleží na půdních podmínkách. Hustotu keře lze regulovat řezem. Zjara těsně před rašením odřežte až 2/3 loňských větví pro celkovou obnovu keře. Bude ještě hustší, kompaktní a pevný. Nebo pouze zakraťte konce větví pro vytvarování.

Tento okrasný keř vyžaduje velmi vlhká stanoviště, dobře poroste i v podmáčené zemi. Půda by měla být živná, neutrální až kyselá, nesnáší vápenité podloží.

Ibišek syrský

Jedná se o keř, který dorůstá do výšky od 1 až 3 m, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy nápadné modré. Má rád přímé slunce.

Tento vzpřímený opadavý keř má šedé větve rostoucí šikmo vzhůru a tmavě zelené listy. Od konce léta do poloviny podzimu rozkvétají krásné, až 14 cm velké jednoduché modré květy.

Pro pěstování je vhodná propustná půda, bohatá na humus. Keř je mrazuvzdorný. K mladým rostlinám (tam, kam až sahají kořeny) přidávejte v zimě listí.

Zdroj: Kvetoucí keře
Zveřejněno dne: 25.11.2015

PŘISPĚJTE NA PROVOZ TOHOTO WEBU


Jakákoliv částka od Vás nám do budoucna pomůže připravit nový a zajímavý obsah.
Uděláte nám velkou radost, když nám pošlete příspěvek na nový obsah.

Číslo účtu je 2901151489/2010

Variabilní symbol: 223327

Za každý příspěvek Vám z celého srdce děkuje tým webu ČeskéNápady.cz.


SiteMAP