Informace od profesionálů

MENU

  

CHOROBY

  

PĚSTOVÁNÍ

  

ŠKŮDCI

  

RECEPTY

  
Téma

ZÁKOŽKA SVRABOVÁ

OBSAH

Svrab u psa

Napadá psy jakéhokoliv plemena a věku. Může se přenést i na člověka. Tento parazit proniká do vrchních vrstev kůže, kde si buduje chodbičky, v nichž žije a klade vajíčka. Parazit se projevuje zanícením pokožky, červenou vyrážkou v místech napadení a postupný olysáním.

S léčbou je nutné začít včas, aby se nákaza nemohla přenést na člověka a aby si pes nákazu nerozšířil olizováním a škrábáním. Léčba se skládá z mastí a koupelí, do kterých se přidávají speciální léky a šampony proti cizopasným členovcům. Koupele se opakují po 5 dnech po dobu nejméně 4 týdnů, protože larvy se líhnou za 3 týdny od nakladení vajíček.

U psů se projevuje parazit Sarcoptes canis, který je u nás znám pod názvem zákožka svrabová.

Zdroj: Svrab u zvířat

Svrab u zvířat

Svrab je velmi nakažlivý a jeho prvním příznakem je intenzivní škrábání. Život parazita není vázán na roční období, proto je důležité chránit před ním zvíře po celý rok. Svrab způsobený parazitem Sarcoptes canis se vyskytuje převážně u psa, ale mezi jeho další hostitele patří spousta dalších psovitých šelem. Někdy se objevuje také u koček a je přenosný i na lidi. Svrab se nedoporučuje podceňovat, při pozdní nebo špatné diagnóze se následně léčí o to hůře a zdlouhavěji.

Dospělé zákožky žijí ve spodní vrstvě kůže, kde vrtají chodbičky a kladou vajíčka. Celý vývojový cyklus zákožek trvá 17 až 21 dní. Inkubační doba je velmi variabilní, může trvat několik dní až týdnů a závisí na množství přenesených roztočů. Onemocnění začíná malými, ale velmi svědivými lézemi, které se v důsledku neustálého drbání a lízání rychle rozšiřují a mění se na hluboký zánět kůže s druhotnou bakteriální infekcí. Kůže může na těchto místech zesílit a skládat se do záhybů. Mezi projevy napadení svrabem patří ztráta srsti a výskyt bezsrstých míst na těle, zarudnutí pokožky. Vlivem škrábání vznikají druhotné změny na kůži: povrchové krváceniny, prasklá kůže a bakteriální kontaminace. Ta může zastřít příznaky samotného svrabu a pes je pak mylně léčen na jiné onemocnění kůže. V pokročilejších stadiích se na kůži mohou vyskytnout zaschlé krusty po prasklinách kůže a srst se nachází pouze na ojedinělých místech. Diagnostika tohoto onemocnění není zrovna jednoduchá, zvláště v prvních stadiích. Je tedy nutné navštívit veterináře, který provede rozbor z kůže.

Rozlišuje se několik druhů svrabu, a to sarkoptový (zákožka svrabová), který napadá hlavně psy, dále notodektový, který napadá uši koček a jiných zvířat, která jsou s nimi v kontaktu, a v neposlední řadě trixacarusový, který se vyskytuje u morčat.

Svrab se přenáší velmi snadno přímým kontaktem. Svrab je často považován za nemoc ze špíny, ale mohou jím onemocnět i zvířata ve velmi dobré péči. Rizikem mohou být veterinární ordinace, salóny a další prostředí, ve kterých se zvířata mohou setkat s ostatními nakaženými. Takže i když chováte svého psa v hygienicky čistém prostředí, může i on chytnout svrab.

Sarcoptes canis je drobný parazit kulatého těla s osmi kuželovitými krátkými nohami. Samičky vyvrtávají chodby v kůži, kde nejen žijí, ale také kladou vajíčka a zanechávají trus. Vylíhnuté larvy vylézají na povrch kůže, kde hledají potravu v podobě tkáňového moku. Jedinci obvykle nepřežívají bez hostitele déle než 2 až 3 dny. Nejčastěji se vyskytují na řídce osrstěných místech, jako jsou slabiny, ušní boltce a další.

Zdroj: Svrab u zvířat

Jak se doma zbavit svrabu

Opatření v interiéru jsou taková, že každý den je nutné měnit spodní a ložní prádlo, to vyprat při teplotě minimálně 60 °C, žehlit na vysoké teploty a 3 dny nepoužívat. Ostatní prádlo či obuv nepoužívat alespoň 5 dní. Původce svrabu nesnáší vysoké ani nízké teploty, sucho a slunce a vysoký mráz. Postele se musí vydezinfikovat a matrace nechat proschnout na slunci alespoň dva dny. Dva dny totiž dokáže zákožka svrabová přežít mimo tělo hostitele, tedy zvířete či člověka. Po týdnu je nutné celou proceduru opakovat. Podle Světové zdravotnické organizace ročně onemocní v Evropě svrabem přes čtvrt milionu lidí. U nás jde o několik stovek případů.

Zdroj: Léčba svrabu octem

Jak vypadá svrab u člověka

Jak poznat svrab? Onemocnění kůže zvané svrab způsobuje roztoč. Velikost zákožky svrabové se pohybuje od 0,1 do 0,4 mm. Samičky se zavrtávají do pokožky člověka, kde kladou vajíčka. Z vajíček se potom cca během 4 dnů líhnou šestinohé larvy, které se v průběhu dalších 4 dnů přemění v osminohé nymfy. Nymfy žijí na pokožce člověka a po přeměně v dospělce a po oplodnění samičky se zavrtávají zase do kůže, kde se opakuje celý proces. Samička je oplodněna pouze jednou a za svůj život (přibližně 5 týdnů) naklade až 50 vajec. Žije v jedné chodbě, kterou neustále prohlubuje. Zákožka svrabová způsobuje svojí činností různé svědivé vředy a vyrážku. Je poměrně infekční, šíří se z člověka na člověka, ale i přenosem přes oblečení, prádlo a podobně. Abyste lépe poznali svrab, můžete se podívat na tyto fotografie.

Zdroj: Prašivina u lidí

Jak se svrab šíří

Svrab se přenáší přímým kontaktem, často při pohlavním styku nebo při spaní v jedné posteli. K infekci stačí jediná oplozená samička. Úspěšnost přenosu se zvyšuje s množstvím roztočů na nakažené osobě, běžně lze nalézt i více než 10 samiček. Zákožka svrabová se dostává pod kůži během 2,5 minuty. Nepřímý přenos je možný osobním nebo ložním prádlem. Onemocnění se nepřenáší běžným denním stykem, například podáním ruky či dotykem. Mimo svého hostitele je citlivá na sucho i vlhko, za pokojové teploty není schopna pohybu a umírá do 3 dnů. Inkubační doba je při prvním kontaktu 2–6 týdnů, při opakované infekci 1–4 dny.

Hygienická opatření jsou podkladem úspěšné lokální léčby. Každý den je nutné vyměnit osobní spodní a ložní prádlo. Prádlo se pak pere na 60 °C, musí se vyžehlit a nepoužívat minimálně tři dny. Ostatní oděv a boty stačí nepoužívat 5 dní, zákožka totiž není schopná přežít mimo kůži člověka déle než 3 dny.

Svrab a jeho zárodky zabíjí vysoké teploty. Pokud se chcete zbavit tohoto parazita, pak vězte, že teplota nad 50 °C při použití déle než 10 minut zabíjí roztoče i jejich zárodky. Nejlepší je umístění kontaminovaného prádla do sušičky.

Zdroj: Jak vyčistit čalouněnou sedačku od svrabu

Zákožka

Většinu symptomů způsobuje samička zákožky svrabové. Ta vrtá denně několik milimetrů dlouhé chodbičky v nejsvrchnější vrstvě pokožky, do kterých klade 2–3 vajíčka denně a zanechává zde své výkaly. Larva se vylíhne za 3–5 dní a v dospělce se přemění do 3 týdnů. Samec je menší než samička, žije na povrchu kůže a brzy umírá. Samička žije asi 2 měsíce. Protože zákožka svrabová přijímá kyslík difuzí, nezanořuje se hlouběji do kůže. Vzhledem k imunitě, hygieně a škrábání je u postiženého v kůži stabilně přítomno jen 11–12 samiček zákožky. U imunosuprimovaných (imunitně oslabených) může však být počet mnohonásobně vyšší. Mezi zvláštní formy svrabu se řadí scabies inkognita (u lidí s dobrými hygienickými návyky), scabies granulomatosa (představuje reakci imunitního systému na mrtvé zákožky), scabies norvegica (u imunosuprimovaných) a scabies crustosa (velice nakažlivá forma svrabu).

Projevy:

  • typické je velmi intenzivní až kruté noční svědění (pruritus);
  • po zahřátí pod pokrývkou se objeví vyrážka na charakteristických místech kůže, a to zejména tam, kde je malá tloušťka kůže – genitálie, třísla, podbřišek, kolem pupku, kolena, podpaží, zápěstí, lokty, prsní bradavky, mezi prsty ruky, v podpažní jamce;
  • parazit se objevuje především v místech, kde je pokožka teplá, dobře prokrvená;
  • obvyklý je současný výskyt u členů domácnosti a u všech sexuálních partnerů;
  • objevují se chodbičky v podkoží, které jsou většinou esovitého tvaru, bělošedavé barvy a délky 5–15 mm;
  • vyskytují se makuly, papuly, papulovezikuly, krustoskvamy, později exkoriace (poranění kůže škrábáním), dále se může vyskytovat ekzém, někdy malá, tečkovitá hnisavá ložiska.

Zdroj: Prašivina u lidí

Neléčený svrab

Délka života jedné zákožky je až 5 týdnů a za tu dobu stačí naklást 40 až 50 vajíček. U neléčeného svrabu se během několika měsíců v příznivých podmínkách na lidském těle může vyvinout z jedné zákožky až několik set jedinců. Mimo lidské tělo zákožka svrabová vydrží ve vlhkém prostředí jen asi dva dny. Sucho a přímý sluneční svit parazita ničí, stejně jako teploty pod bodem mrazu.

Každopádně je potřeba navštívit lékaře a neléčit se sám. Lékař stanoví diagnózu a odpovídající léčbu. Používají se masti a krémy s obsahem látek, které zákožku zničí. Tyto přípravky je nutno aplikovat na celé tělo, neboť působí jen kontaktně. V místě, kde mast není nanesena, mohou zákožky přežívat. Léčebnou kúru, během které by se pacient neměl mýt, je nutno podstoupit opakovaně; jednorázová aplikace nestačí. Po každé kúře je potřeba všechno prádlo vyvařit a teprve poté se vykoupat. Dle pokynů lékaře se musí současně léčit všechny osoby v těsném kontaktu s nakaženým, i když dosud nemají klinické obtíže. Přestože jsou zákožky zničeny a nové chodbičky si nevrtají, klinické příznaky mohou přetrvávat i několik týdnů po ukončení léčby.

Zdroj: Prašivina u lidí

Svrab

Toto onemocnění v Čechách méně známé pod pojem sarkoptóza se latinsky nazývá scabies a vzniklo od slova „scabere“, což znamená „drbat se“. Toto onemocnění se u zvířat nazývá prašivinou.

Jedná se o infekční onemocnění, které způsobuje zákožka svrabová (= parazitický roztoč = členovec, žijící ve svrchních vrstvách kůže, kde si vrtá chodbičky esovitého tvaru způsobující svědění. Zákožka dokáže během jednoho dne vyhloubit zhruba 2 - 3 mm chodbičky. Roztoč se živý tkáňovým mokem a uvolněnou rohovinou. Tento roztoč ukládá svá vajíčka do chodbiček a z nich se pak vylíhnou larvy.). Zákožka (řád Acarina, podřád Astigmata a čeleď Sarcoptidae) má rozměry 300 – 500 mikrometrů. Zákožka parazituje nejen u lidí, ale může se vyskytovat na těle i jiných savců. Délka života zákožky je zhruba 4 – 6 týdnů, za tu dobu dokáže celkově naklást zhruba 40 – 50 vajíček, ale ne všechna se vyvinou (podle odhadů se to podaří jen asi desetině). Tato vajíčka během zhruba 72 – 96 hodin vyspějí v dospělého jedince.

Toto onemocnění je v České republice celkem časté. Podle některých zdravotnických informací je hlášeno zhruba 30 – 40 případů tohoto onemocnění na 100 000 obyvatel. V historii se obvykle epidemie svrabu vracely v pravidelných intervalech asi patnácti let. Ale poslední šíření tohoto onemocnění začalo v roce 1960 a v podstatě trvá dodnes, jen s různými počty případů onemocnění, Pro ukázku, podle některých studií bylo v roce 1993, nahlášeno 134 případů na 100 000 obyvatel, O dvanáct let později (rok 2005) to již bylo jen 32 případů na 100 000 obyvatel. Zajímavé je, že i v dnešní době je v některých zemích (hlavně v rozvojových) téměř 100 % populace nakažená tímto onemocněním. Vzhledem k tomu, že k přenosu viru dochází přímým kontaktem s nemocným, anebo kontaktem s kontaminovanými textiliemi (oblečení, povlečení, polštáře, peřiny, atd.) či látkovými předměty, Není překvapivé, že svrab se často šíří i mezi zdravotnickým personálem ve všech zdravotnických zařízeních.

Svrab lidský

Svrab trápí lidi již mnoho století, důvod tohoto onemocnění odhalil vídeňský lékař pocházející z Brna Ferdinand von Hebr v 19. století.

Roztoč zákožka svrabová vyvrtává kanálky do zrohovatělé vrstvy pokožky. Samice do nich denně naklade několik vajíček (zhruba 0,3 – 0,4 mm dlouhá). Z vajíček se vylíhnou larvy, které pak žijí na povrchu kůže. Z larev se zhruba během tří dnů vyvinou nové samice a opět nakladou vajíčka. Další možností je, že se nové larvy přesunou na jiného hostitele. K přesunu dochází těsným nebo déletrvajícím kontaktem, problémové může být společné oblečení, spaní ve společných prostorách atd. Obvykle se stává, že pokud onemocněním trpí jeden člen rodiny, tak se nakazí i další. Aby se nákaze zabránilo, je třeba veškeré textilie v domácnosti společně s matracemi, gaučem, křesly, polstrovanými židlemi, prostě vším, v čem by se mohli tito roztoči držet, vynést ven, nebo přežehlit jejich povrch napařovací žehličkou, či se pokusit roztoče vysát vysavačem. Pro zákožku je typické, že mimo kůži člověka je velmi citlivá na vyschnutí a vlhko, v takovém případě zahyne při pokojové teplotě zhruba do tří dnů. Nejvíce aktivní jsou večer, když člověk leží v teple v posteli a jejich aktivita se projevuje silným svěděním.

Zdroj: Svrab u lidí

Autosedačky

U autosedaček platí to samé, nepoužívat 5 dní, zákožka totiž není schopná přežít mimo kůži člověka déle než 3 dny.

Zdroj: Jak vyčistit čalouněnou sedačku od svrabu

Je svrab u psa (zvířat) přenosný na lidi

Svrab u zvířat se častěji nazývá prašivinou. Prašivina mnohem častěji než psy postihuje kočky, Svrab u nich způsobuje svrabovka kočičí. Svrabovka u kočky postihuje nejprve ušní boltce, pak hlavu a krk. Stejně jako svrab u člověka provází prašivinu silný pocit svědění. Škrábáním postižených míst si kočka přenáší parazity i na zbytek těla. Postižené místo se u kočky pozná tím, že se tam vytvářejí šupiny a strupy, zároveň zde také vypadává srst. K léčbě tohoto onemocnění se u zvířat rozhodně neužívají prostředky určené pro lidi, řada z nich je pro kočky toxická. K přenosu svrabovky dochází přímým stykem koček a jednak sdílením stejných textilií (gauče, pelechy). Kočičí svrabovkou se mohou nakazit i králicí a v některých případech i psi. Stejně tak se od kočky může nakazit svrabovkou i člověk, dochází k tomu nejčastěji velmi těsným kontaktem nemocné kočky s člověkem, obvykle v teple postele. Onemocnění člověka svrabem chyceným od koček má stejné kožní projevy jako lidskou zákožkou. Na těle se objeví červené svědivé pupínky. Onemocnění tímto typem kočičího parazitu je ale přechodné, člověk se obvykle vyléčí samovolně po vyléčení kočky nebo po zabránění těsného kontaktu s ní (člověk si nemocnou kočku prostě nesmí pouštět lehnout k němu do postele). Toto onemocnění se na člověka rozhodně nerozšíří běžným kontaktem s kočkou, například pohlazením, nebo manipulací s jejím pelechem.

U psů svrab způsobuje zákožka svrabová. Projevuje se stejně jako u koček vytvářením šupinek a strupů na kůži a vypadáváním srsti. Nejčastěji se u psů vyskytuje na břiše a ušních boltcích, nejlépe poznatelná je ale u psa v místech, kde má pes nejméně srsti (břicho, vnitřní plocha stehen). I u psa provází prašivinu nepříjemný pocit silného svědění. Psí prašivina šíří se nejčastěji mezi psy přímým stykem, ale i prostřednictvím sdílených textilií či hřebenů k vyčesání jejich srsti. Psí zákožka je přenosná i na člověka. Přenáší se stejně jako u koček těsným kontaktem obvykle v posteli. A stejně jako u koček i psí prašivina nakonec vymizí poté, co se pes uzdraví, anebo se zruší jeho těsný kontakt s člověkem.

Zdroj: Svrab u lidí

Svrab u mytých lidí

Svrab se přenáší kontaktem postiženého člověka se zdravým, ale také pohlavním stykem nebo z ložního prádla (často na ubytovnách a hotelích, kde se příliš často nemění povlečení). Svrabem se tedy může nakazit každý. Nejčastěji se svrab vyskytuje u mladých lidí i dětí, dále u pacientů v nemocnicích a léčebnách, u bezdomovců. Zákožka svrabová (Sacroptes scabiei var. hominis) je mikroskopický roztoč. Živí se lidskou kůží, vyvrtává chodbičky ve vrchní vrstvě pokožky. Samičky kladou do chodbiček vajíčka, denně vyhloubí 2–3mm chodbičky. Samička žije 4–6 týdnů, naklade 40–50 vajíček, které se během 72–96 hodin přemění v dospělé jedince. Obvykle je na kůži přítomno asi 12 zákožek, u osob s poruchou imunity je to ale i více než 1 milion.

Inkubační doba je 21 dnů při první infekci, při opakované infekci se zkracuje na 1–3 dny. V ČR je hlášeno asi 30–40 případů na 100 000 obyvatel. Epidemie svrabu se vracejí po 15 letech, poslední ale začala v roce 1960 a trvá dodnes. V rozvojových zemích postihuje svrab až 100 % populace. Těžký svrab je známkou poruchy imunity nebo přítomnosti zhoubného nádoru.

Přenos infekce se děje kontaktem s nemocným, ale také kontaktem s kontaminovanými předměty (ložní prádlo, oděv), protože zákožka přežije i více než 2 dny na textiliích. Svrab rovněž patří mezi sexuálně přenosné choroby! Rizikovými skupinami jsou jak pacienti, tak personál zdravotnických zařízení.

U dospělých téměř nikdy nebývá postižena kůže obličeje, plosek nohou, dlaní a kštice, u dětí jsou projevy i na ploskách, v obličeji a ve kštici. Typické pro svrab jsou dvě papuly světle červené barvy vedle sebe, z nichž jedna je větší (místo vstupu zákožky), druhá menší (konec svrabové chodbičky), někdy kůže reaguje zánětem nad celou chodbičkou (v délce 5–15 mm) mezi oběma papulami.

Sekundární projevy vznikají rozškrábáním svědivých ložisek a nasedající infekcí – postupně může docházet k diseminaci projevů, generalizaci, impetiginizaci i ekzematizaci. Čím déle svrab trvá, tím více se šíří mimo predilekční místa a jeho diagnóza je složitější.

Mezi zvláštní formy svrabu patří scabies čistých osob (silná svědivost v nočních hodinách, na kůži jen ojedinělé papuly), scabies animalis (vyvolán zvířecími zákožkami, které nepronikají do kůže a nemnoží se – k odstranění stačí preparát s dezinfekčním a protisvědivým účinkem) a scabies norvegica (vzácná forma svrabu postihující především imunosuprimované osoby, jedince se sníženou vnímavostí pruritu a mentálně retardované osoby, která se klinicky projevuje generalizovanými erytematoskvamózními papulami a ložisky tvořenými navrstvenými krustami, a to zejména v místech zvýšeného tlaku; je vysoce infekční.

Zdroj: Léčba svrabu octem

Ošetření polstrovaného nábytku

Jedině důsledná hygienická opatření jsou podkladem úspěšné léčby. Každý den je nutné měnit osobní spodní a ložní prádlo. Rovněž potah sedačky zkuste vyprat na 60 °C a nepoužívejte ho minimálně tři dny. Pokud nejde potah sejmout, nepoužívejte sedačku 5 dní, zákožka nepřežije mimo kůži člověka déle než 3 dny.

Zdroj: Jak vyčistit čalouněnou sedačku od svrabu

Roztoči na kůži

Roztoči jsou nejrozmanitějším a druhově nejbohatším řádem pavoukovců. Jsou velmi malí. Zatímco všechny ostatní řády pavoukovců se živí dravě, mezi roztoči nalezneme i saprofágy nebo parazity. Roztoči bytového prachu jsou považováni za jednu z nejčastějších příčin astmatu a alergií. Zdravotní komplikace způsobují roztočové alergeny, které jsou obsaženy hlavně ve výkalech roztočů. A za svůj život vyprodukují tito tvorové množství exkrementů odpovídající 200násobku jejich váhy. Mají rádi teplo, vlhko a tmu. Jejich oblíbeným stanovištěm jsou proto naše ložnice, zvláště lůžka. Živí se lidskými lupy (roztoči ve vlasech), kožním odpadem, textilními vlákny, plísněmi, bakteriemi a drobečky potravin.

Roztoči se vyznačují nečlánkovaným tělem nepatrných rozměrů. Typicky dosahují velikosti od 0,1 do 20 mm. Jejich chelicery jsou tříčlánkové a klepítkovitě zakončené, nebo pouze jehlicovité. Často u nich dochází k redukci nohou, takže neplatí, že jich musí mít striktně osm (existují i druhy roztočů, které mají jen dva páry nohou, například vlnovníkovci).

Jeden gram prachu obsahuje 1 500–5 000 roztočů, na jedno lůžko pak tedy připadají až 2 miliony roztočů. Množí se zejména v dubnu a od srpna do září, kdy se také zhoršují alergické projevy. Alergie na roztoče se projevuje po celý rok, potíže vznikají v noci, mohou kulminovat v teplém a vlhkém počasí. Postižený kýchá, má pocit ucpaného nosu, rýmu, pálení a otoky očí, kašel, který může přecházet v astma.

Mezi roztoče patří řada obtížných parazitů živočichů, rostlin i člověka. Roztoči způsobují parazitární onemocnění (parazitózy), jako je například sarkoptóza, cheyletielóza, demodikóza. Mnoho druhů žije synantropně, mnoho druhů dravě či saprofágně. Někteří roztoči mohou být mezihostiteli cizopasníků hospodářských zvířat, jiné druhy jsou užitečné, protože jsou půdotvorné – jedná se o půdotvorce nebo dravce – přirozené bioregulátory. Roztoči vyskytující se v obytných prostorách a jejich výkaly jsou častým původcem alergií (alergenem).

Na našem území se vyskytují čtyři podřády:

Čmelíkovci (Mesostigmata): Mají stigmata při kyčlích druhého páru nohou, nebo při předním okraji druhého páru nohou. Většinou jsou vybaveni klepítkovitými chelicerami a mají pohyblivé kyčle nohou.

Zástupci: čmelík kuří (Dermanyssus gallinae), kleštík včelí (Varroa destructor), čmelíkovec ptačí (Ornithonyssus sylviarum).

Klíšťatovci (Metastigmata): Stigmata jsou za čtvrtým párem nohou, kyčle jsou nepohyblivé. Ústní ústrojí je přizpůsobeno parazitickému způsobu života – sestává z hypostomu se zpětně postavenými zoubky a z chelicer, jež jsou rovněž v koncové části ozubené.

Zástupci: klíště obecné (Ixodes ricinus).

Sametkovci (Prostigmata): Kyčle nohou jsou plně včleněny do kutikuly břišní strany těla.

Zástupci: dravčík psí (Cheyletiella yasguri), trudník psí (Demodex canis).

Tento podřád je různorodý, takže se dále dělí na několik skupin:

  • Vlnovníci (Tetrapodili) – pouze dva páry nohou, absence očí.
  • Roztočíci (Tarsonemini) – mají velmi nezřetelné gnathostomum.
  • Sametky (Prostigmata) – draví roztoči se stigmaty na bázi chelicer.
  • Vodule (Hydrachnellae) – skupina roztočů žijících ve vodě.

Zákožkovci (Astigmata): Kyčle nohou splynuly s povrchem těla, cévní soustava chybí.

Zástupci: zákožka svrabová (Sarcoptes scabiei).

Tento podřád se dělí na dvě skupiny:

  • Sladokazi (Acarididae) – dlouhé brvy, měkký povrch těla, dobře patrné gnathostoma.
  • Pancířníci (Oribatei) – silná sklerotizace těla, jsou to užiteční půdotvorní činitelé.

Zdroj: Trudník tukový

Jak se ho zbavit

Obvykle svědění nakonec člověka stejně dožene k návštěvě lékaře, který samozřejmě provede vyšetření. S podezřením na svrab by měl jít pacient ke kožnímu lékaři, který dokáže poznat, jestli se opravdu jedná o svrab, nebo jestli je to jiné onemocnění, které třeba jen svrab připomíná pocitem svědění (například reakce na léky, ekzém, impetigo, syfilis atd.). Přítomnost zákožky v kůži člověka se provádí bud pomocí mikroskopu (seškrábne se z kůže některá viditelná chodbička), nebo dermatoskopu (osvětlená lupa), prostřednictvím vzorku kůže (výsledek je známý ale asi až za týden, jde o to, že se kruhovým nožem odebere vzorek kůže), někteří lékaři si ještě mohou vypomoci i vyšetřením krve, ale to je jen doprovodné vyšetření. Ke zbavení se svrabu se obvykle využívá mast s obsahem síry nebo mast InfectoScab 5 %, protože obsahuje léčivou látku permethrin. Součástí léčby je časté převlékání postele (večer i ráno). Veškeré povlečení se musí prát na 60 °C a pak ještě následně pořádně vyžehlit, a pro jistotu ho další tři dny nevyužívat, protože mimo kůži dokáže zákožka přežít maximálně tři – čtyři dny. Zároveň praní oblečení na 60 ° C také zaručuje likvidaci roztočů, protože ti nejsou schopni takovéto praní přežít. Když se člověk svrabu zbaví, doporučuje se mu navštívit ještě saunu, nebo sirné lázně. Pacientovi, který s tímto onemocněním navštíví lékaře, se obvykle ještě v ordinaci aplikuje mast, a zároveň se mu doporučí minimálně na týden se nevracet do prostředí, kde se roztoči nachází. Mast je třeba aplikovat téměř na celé tělo, protože, kde není aplikována, tam mohou parazité přežívat. Na léčbu pocitu svědění lékař obvykle předepisuje antihistaminika, nebo kortikoidy a důsledné promašťování kůže. Zároveň je lékař povinen ohlásit onemocnění svrabem epidemiologovi.

Je tedy jasné, že léčba svrabu zahrnuje nejen likvidaci parazitů, ale i zhojení kožních problémů a zamezení šíření zákožky.

Zdroj: Svrab u lidí


Autoři obsahu

Mgr. Světluše Vinšová

Mgr. Jitka Konášová

Mgr. Michal Vinš


ČeskéNápady

O nás

Kontakt

Ochrana osobních údajů a cookies

 SiteMAP