Informace od profesionálů

MENU

  

CHOROBY

  

PĚSTOVÁNÍ

  

ŠKŮDCI

  

RECEPTY

  
Téma

ŽITNÝ CHLÉB LEPEK

OBSAH

Žitný chléb při hubnutí

Celozrnný žitný chléb jednak neobsahuje lepek (asi jen 13 %, ale nelepivého), jednak obsahuje značné množství vlákniny (a to je velmi důležité pro správnou funkci střeva), obsahuje značné množství vitamínů a minerálů, které lidské tělo dnes a denně potřebuje nutně k životu, navíc je téměř bez tuku.

Už samotný přechod z bílého pečiva na celozrnný žitný chléb (a jiné výrobky z celozrnné žitné mouky) způsobí stabilizaci a pravidelnou denní stolici a snížení tělesné hmotnosti.

Samozřejmě je třeba si dát pozor při nákupu žitného pečiva, co vlastně kupujeme. Ne každý žitný chléb je jen ze žita. Naopak, většina žitných chlebů obsahuje značné množství pšeničné mouky, takže je nezbytné pečlivě číst popis výrobku. A pozor také na pečivo zabalené v ochranném obalu – vždy obsahuje chemii pro udržení trvanlivosti. Dávejte tedy přednost čerstvému, nebalenému pečivu.

Zdroj: Žitný chléb

Poradna

V naší poradně s názvem PEČENÍ CHLEBA V ELEKTR.PEKÁRNĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Vladimir Kalina.

Mám problém.Když mě chléb v pekárně krásně vykyne a zahájím pečení,vždy po vypnutí pekárny se chléb ve středu propadne a je z toho neforemný kus upečeného chleba.Dík azdraví Vladimír

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.

Zkuste jiný recept na pečení. Tady je podrobně vysvětlen netradiční recept z kvásku: www.ceskenapady.cz/d…

Zdroj: diskuze Pečení v pekárně

Složení žitného chleba

Žitný chléb se vyznačuje dobře vyváženým složením výživových látek a vysokým podílem balastních látek. U produktů z celozrnné žitné mouky je dosaženo výrazně delšího nasycení, a tak pocit hladu a přání něco sníst přichází teprve později. Složení žitného chleba v přepočtu na jeden krajíc je 120,7 kcal, 3,75 g bílkovin, 24,15 g sacharidů (z toho 1,15 g cukrů), 0,5 g tuků (z toho 0,05 g nasycené mastné kyseliny), 5 g vlákniny.

Zdroj: Žitný chléb

Poradna

V naší poradně s názvem DOMÁCÍ CHLEBA Z KVÁSKU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr Valeš.

Dobrý den, poprosím o radu. Peču kváskový chleba, to je báječná věc, trochu mě zrazuje, že mi ten chleba brzy tvrdne. Rychleji než koupený. Dávám jej do lněného plátna, do mikrotenu, nic nepomáhá. Peču 10 min. na 210, potom 35 min na 190. 700 g pšeničné hladké, 350 ml vody, 350 ml žitného kvásku. Budu Vám vděčný za jakoukoli radu. Předem děkuji

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.

Proč je kupovaný chléb tak měkký?

Na chlebu, který dostanete v místních pekárnách, je něco kouzelného – je vždy tak měkký a nadýchaný. Mnoho z těchto chlebů, zejména balených, je vyrobeno s množstvím chemických přísad, jako je propionát vápenatý, amyláza a oxid chloričitý, které pomáhají udržet je měkké, lehké a nadýchané po celé dny.

V domácích podmínkách můžete delší měkkosti docílit přidáním soli (2% z množství mouky, při 700 gramech je to 14 g soli). Zvážit můžete také přidání osmahnuté cibulky.

Zdroj: diskuze Domácí chleba z kvásku

Žitný chléb a zdraví

Žito je sice díky nižšímu obsahu lepku zdravější, ale špatně drží tvar (u pšeničné mouky je to naopak). Žitný chléb je nápadný svojí tmavší barvou. Vydrží také déle čerstvý. Žitná a pšeničná mouka jsou chuťově diametrálně odlišné. Po chemické stránce je jiná i jejich struktura. Pšenično-žitný chleba je doménou střední Evropy. Čím blíž ke středu Evropy, tím víc se mouka míchá s žitem. Chléb se dříve pekl jen ze žita. Toho se ale rodilo čím dál míň, a tak se začala přimíchávat pšenice. Nejdřív se dávalo deset procent, pak dvacet, podle toho, jaká byla úroda žita.

Osmdesátiprocentní žitný chléb vydrží i celý týden měkký, netvrdne a je vláčný. Jakmile se začalo dávat padesát procent pšeničné mouky, trvanlivost se snížila a rovněž chuť je úplně jiná, než bývala u klasického žitného chleba. Chcete-li koupit ten nejzdravější chléb, sáhněte po celozrnném. Pozor, celozrnný chléb nemusí být vícezrnný a naopak. Vícezrnný chléb svým názvem garantuje jen fakt, že je složen z více druhů mouk než klasický pšenično-žitný.

Žitná mouka a výrobky z ní blahodárně působí na činnost střev, proti zácpě, hemoroidům či nádorům. Je též známo, že konzumace žita prospívá celému oběhovému systému. Žitný chléb je o něco více hutný a sytější než chléb pšeničný. Ocení ho tedy i lidé, kteří se snaží regulovat svou hmotnost.

Zdroj: Žitný chléb

Diskuze

V diskuzi ČEVABČIČI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Janak.

Chtěla bych pravý recept , ten je bez česneku a cibule , tyhle recepty jsou na karbanátky , a obaluje se to v mouce .
to nejní přesný
děkuju

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jurko.

Ano, naprostá pravda. Tady se , nejenom tyto stránky, kašle na pravý recept. Tady si každý dělá co chce, ale propůjčuje si název jídla. Dle ČSN (15418) patří do čevabčiči směs hovězího a vepřového masa 500g - 500g umletého s 150g cibule osoleného, přidána mletá paprika 5g, pepř 1g. Vše smícháme a vytvoříme 30 dílků masa které rozválíme na tenké válečky a ty pak v sádle opečeme do zlatova. Podáváme s najemno nakrájenou cibulkou a hořčicí. K tomu chléb, nebo brambor. Toť vše.
PS. je mi líto, že se na základní jídla nepoužívají normy. Pak si člověk někde dá něco a přinesou mu úplně něco jiného než čekal. Ještě že Svíčkovou musí vařit alespoň přibližně. Protože třeba guláš pod určitým názvem je všude jiný
Pěkný den

Zdroj: diskuze Čevabčiči

Recept na žitný chléb pro domácí pekárnu

K výrobě tohoto chleba budete potřebovat tyto suroviny: 1 lžíce oleje, 2 lžíce octa, 350 ml vody, lžička soli, ½ lžičky cukru, 500 g žitné mouky, 2 lžičky kmínu, ½ kostky čerstvého droždí.

Chléb z žitné mouky bude hutnější (nenakyne tolik), vlhčí a také s menšími póry.

Technologický postup: Do pekárny nejprve nalijeme všechny tekutiny a pak přidáme sypké suroviny (dojde k řádnému promíchání), nastavíme program pro pečení chleba a necháme těsto zpracovat a vykynout. Pokud nechceme mít v chlebu díry po metlách, vyjmeme je po vypnutí a chléb necháme v pekárně upéct. Vše probíhá automaticky. U některých pekáren je možné odložit i start (pečení), to znamená, že do pekárny dáme všechny suroviny a nastavíme čas, kdy má být chléb upečen, pekárna si těsto zpracuje a upeče podle nastaveného času (nevýhodou je, že tam budete mít zapečeny hnětací metly).

Zdroj: Žitný chléb

Diskuze

V diskuzi LÉČENÍ PRAŠIVINY U KRÁLÍKŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anežka.

Kokcidiosa je nakažlivé onemocnění, které působí králíkářům největší ztráty. Stejnou metlou, jako je pro lidstvo tuberkulosa, je pro králíky kokcidiosa. Nemoc je vyvolávána choroboplodnými zárodky tak zvanými kokcidiemi a sice druhem kokcidium oviforme, dnes zvaným Eimeria Stiedae. Zárodky tyto se nacházejí ve žlučovodech a ve sliznici střevní člověka a hlavně králíků. Nakažení děje se obyčejně potravou (zelenou pící, trávou atd.), v níž nalézají se tyto choroboplodné zárodky. Nemocní králíci jsou s počátku smutní, téměř ničeho nežerou, mají vysokou horečku, dech jejich stává se rychlým a krátkým, slábnou, hubnou, až konečně v poměrně krátké době hynou. Někdy se při tom nadýmají, silně slintají, aneb dostávají průjmy. Léčení bývá málokdy úspěšným, protože nemoc se úžasně rychle šíří a téměř celý chov vymírá. Zvláště zhoubně řádí choroba mezi králíky mladými; když některý z nich nemoc přečká, zdá se býti zdravým a bývá obyčejně v chovu používán dále. Uzdravení takového zvířete bývá však toliko zdánlivé, neboť stává se vlastně trvalým nositelem a rozšiřovatelem této nákazy. Při pitvě mrtvého králíka nalézáme dosti často na játrech bílé nebo nažloutlé uzlíky v různém množství a v různých velikostech. Jindy pouhým okem nenalezneme vůbec žádných změn a v těch případech doporučoval bych odbornou prohlídku zvěrolékařem, který mikroskopickým rozborem králičího trusu stanoví přesnou diagnosu. Nákaza šíří se velmi rychle po celém okolí, králíkárna bývá pak choroboplodnými zárodky tak zamořena, že v ní bez nebezpečí není možno dále králíky chovati. Jediným bezpečným prostředkem k zabránění nového vypuknutí nákazy je spálení mrtvých králíků, steliva a celé králíkárny. Pouze tam, kde choroba netrvala dlouho, kde králíkárna je kusem vyšší hodnoty, je možno ohroženou králíkárnu úzkostlivou desinfekcí zachrániti. Z léků, které jak jsem podotkl nemají valného úspěchu, užívá se nejčastěji slabého roztoku kreolinu (každý druhý den vnitřně podati jednu kávovou lžičku), glycerinu, chininu, směsi sirného květu a kalomelu (jednu lžičku denně).

Nadmutí vyskytuje se nejvíce u králíků mladých, ale i starších a bývá příčinou častého uhynutí. Onemocnění pozná se snadno dle toho, že břicho králíka je nápadně nafouklé a králík se sotva pohybuje. Tvrdívalo se, že příčinou nadmutí je krmení čerstvé zelené píce, hlavně jetele, dnes však víme, že není to pouze jetel, nebo zelená píce, ale že to bývá mnohem častěji zatuchlá nebo plesnivá sláma, namrzlé nebo nahnilé brambory, změněné obilniny, zvadlá a kvasící potrava atd. Následkem chybného kvašení vytváří se v žalludku a ve střevech veliké množství plynů, které silně stěny jejich napínají, takže může dojíti k prasknutí jich a náhlé smrti. Léčení: jakmile zpozorujeme nadmuté břicho u králíka, musíme ihned břicho králíka tříti, volně vypustiti na dvůr a přinutit k pohybu. Vnitřně podáváme mu vodu s několika kapkami čpavkového lihu, heřmánkový odvar, vápennou vodu (jednu lžičku), aloe na slabou špičku nože.

Slintavka objevuje se u králíků tehdy, je-li na ně přenesena od nemocných krav nebo vepřů a projevuje se nakažlivým zánětem sliznice ústní neobyčejně rychle se rozšiřujícím. Nemocnému zvířeti neustále vytéká z tlamy lepkavá tekutina, která slepuje srst na krku, prsou a na předních nohách. Králík je při tom smutný, nežere, posedává v tmavých místech a nezakročí-li se včas, pak rychle hyne. Nemoc je celkem zdlouhavá, nepříjemná, léčení samo je dosti namáhavé a spočívá v desinfekci tlamy a srsti. Nejjednodušším prostředkem je narůžovělý roztok hypermanganový, chlorová voda, kterou si připravíme tím způsobem, že jednu lžíci chlorového vápna rozpustíme ve třičtvrtě litru vody. Roztokem tímto nasákneme malou hubku a tou vytíráme 5-6kráte denně až do vyléčení tlamu a slepená místa srsti.

Ušní svrab vyvolávají rychle se rozmnožující drobní roztoči, kteří napadají ušní boltce králíků. Nemocní králíci potřásají neustále hlavou a škrábou se v uších. Bližší prohlídkou boltců zjistíme, že nalézají se v nich četné strupy a sedliny krve, v nichž nachází se tisíce roztočů, jimiž se nemoc roznáší. Zastaralé a dlouho trvající onemocnění může přivoditi smrt králíka, naproti tomu choroba včas zjištěná může se během několika dnů vyléčiti. Vnitřek uší natírá se papírkem nebo štětcem namočeným v 10proc. kreolínové masti anebo v tabulovém oleji a to tak často a tak dlouho, až jsou boltce zdravé. Výborně působí též směs glycerinu a kyseliny karbolové. Strupy je nutno vždy spalovati, neboť jimi se nákaza šíří.

Sněť slezinná je nejnebezpečnější a nejprudší nakažlivou chorbou králičí, která se však na štěstí poměrně zřídka vyskytuje. Nemocní králíci nežerou, dostávají třesavku, vysokou horečku, zrychlený a krátký dech, křeče, po nichž následuje ochrnutí celého těla a smrt. Upozorňuji, že nemoc tato je přenosná také na člověka a proto doporučuji co největší opatrnost, aby se králíkář nenakazil. Nemocní králíci se vůbec neléčí, naopak všichni churaví králíci musí býti utraceni a spálení. Králíkárna má býti vždy spálena a nikdy nemá býti použita pro další chov.

Mimo nakažlivé nemoce, které jsem zhruba dosud popsal, je ještě dlouhá řada chorob více nebo méně nebezpečných, z nichž mnohé mohou způsobiti hojně škod chovatelům. K nejběžnějším nemocem patří zácpa, průjmy, křeče, ochrnutí, tubrkulosa, chřipková rýma, nemoc pohlavní, prašivina a favus.

Zácpa je nejběžnější chorobou či příznakem choroby, která se vyskytuje hlavně u králíků krmených převážně krmivem suchým a u králíků málo se pohybujících. Mívají velká břicha, nepokojně pobíhají a špatně žerou. Proti zácpě králíků se nejlépe osvědčuje krmení zelené a šťavnaté píce v létě, v zimě nevařené mrkve a řípy, kalomel, teplé mléko s přimíšeným sirným květem.

Průjmy vznikají nesprávným krmením a nevhodnou vadnou potravou. Výkaly mohou se státi až vodnatými, často k nim bývá přimíšena také krev, králící rychle vysilují a hynou. Průjem nemusí přirozeně pocházeti z chyb dietetických, nýbrž může býti toliko příznakem řady jiných chorob: jako tuberkulosy, kokcidiosy atd. Léčení spočívá předně na změně potravy, krmí se píce výhradně suchá, dobré seno, chléb, zrní, vařená rýže nebo oves. Výborným prostředkem je svatojánský chléb, černý žitný chleb, sušený celer a vrbová kůra, která se podává buď jako čerstvé vrbové větvičky, anebo jako vařená kůra ve vodě. Stejně dobře působí také tinktura opiová, nebo živočišné uhlí.

Křeče vyskytují se dosti často u králíků jako poruchy nervové, rheumatické, anebo jako příznaky jiných chorob. Králíci nemohou se pohybovati a válí se doslova z místa na místo. Doporučoval bych vtírati do těla nemocného zvířete nějaké lihové mazání a dáti jej bezpodmínečně do tepla. Stává se někdy, že králík za křečovitého svíjení se rychle nám před zraky hyne, třebaže ještě před půl hodinou byl vesel a zdráv. Při takovém křečovitém záchvatu končícím okamžitou smrtí jedná se buď o mrtvici, o otravu jedovatými rostlinami v potravě, aneb o otravu uměl. hnojivy.

Ochrnutí napadá nejčastěji velké odrůdy, na příklad: belgické obry, strakáče, ale i menší stříbřité králíky, kteří jsou chováni v tmavých a dusných kotcích. Příčinou ochrnutí je téměř vždycky choroba ledvin. Nemocný králík nejistě se pohybuje, potácí se a nakonec se po zemi pouze plazí. Doporučuji masírovati měkčím kartáčem vícekráte denně nemocného králíka kafrovým lihem a umístění jeho ve vzdušné a teplé králíkárně.

Chřipková rýma je běžným nakažlivým onemocněním podporovaným nachlazením. Nemocný králík frká, kýchá a při tom vytéká mu hojně hlenu z nosu. Hlen tento je nakažlivý a jím přenáší se choroba na zdravá zvířata. Churavý králík má se ihned odděliti, do teplé místnosti přenésti, vlažnou vodou má se nos vícekráte za den očistiti a zaprašovati balonkem práškovou kyselinou borovou.

Tuberkulosa začíná většinou katarem horních cest dýchacích a projevuje se kašlem suchým a krátkým, který bývá provázen výtokem z nozder a z tlamy králíka; králík ztrácí chuť k žrádlu, dýchá namáhavě a často dostává průjem, což svědčí o zachvácení. Onemocnění toto je absolutně nezhojitelné a králíky je nutno pozabíjeti, při čemž nesmí se zapomenouti na příslušnou desinfekci.

Nemoce pohlavních ústrojů vyskytují se nyní poměrně velice často, ačkoliv před pěti až šesti léty nebylo o nich téměř ničeho slyšeti. Onemocnění projevuje se zánětem, zvředovatěním pohlavního ústrojí a hisavým výtokem a je způsobováno choroboplodným zárodkem t. zv. Spirochaetou cuniculi, který je velmi blízkým pžíbuzným spirochaet, jež vyvolávají syfilis nebo-li příjici lidí. Nemoc napadá jak samce, tak samice, chorá zvířata špatně žerou, zvolna hubnou a slábnou, až konečně za jeden až dva roky hynou. Stává se často, že při této chorobě nelze prostým okem zjistiti žádných změn a nemoc lze prokázati teprve krevní zkouškou, jako u člověka. Doba, která uplyne mezi vniknutím zárodku do zdravého těla a mezi objevením se prvních příznaků choroby obnáší dva až čtyři měsíce. Léčení: v prvním stupni nemoce omezujeme se na desinfekci, která se provádí tím způsobem, že se pohlavní ústrojí důkladně vymyje 3% roztokem kyseliny borové a zvředovatělá místa se potřou jodovou tinkturou; pokročilejší choroba se léčí roztokem resorcínu a dávkami benzolu ostrušíkového dle živé váhy králíka vypočtenými. U velmi cenných kusů s úspěchem se v poslední době používá injekcí neosalvarsanových.

Prašivina počíná obyčejně na hlavě, rozšiřuje se na krk, hruď, přední nohy a může postihnouti celý povrch zvířete. Srst na místech postižených vypadává, tvoří se malé puchýřky hnisem vyplněné, které praskají a zasychají ve strupy anebo mokvají. Nemocné zvíře je vždy nutno odděliti, isolovati, králíkárnu je nutno vřelým louhem sodným vymýti a po uschnutí vybíliti hašeným vápnem. Při počátcích choroby potírají se strupy vaselinou, glycerinem, aby změkly a pak je pomocí mazlavého mýdla a teplé vody opatrně odstraňujeme. Poté potíráme zachvácená místa kartáčkem neb pírkem po 3 dny 2krát denně směsí stejných dílů petroleje a lněného oleje, za týden se králík vykoupe, v teple osuší a v případě potřeby se totéž léčení opakuje. Dobře se také osvědčilo seslabené vídeňské dehtové mazání, jehož hlavní součástí je dehet, líh a sirný květ.

Favus, čili moučnivka je rovněž kožní chorobou králíků, vyvolávanou plísní, zvanou Achorion Schoenleini. Na postiženém místě tvoří se v srsti zaokrouhlené, přesně omezené větší neb menší skvrny, v jejichž středu srst vypadává a později pokrývá se bělavým práškem (jako moukou), který pochází z výtrusů plísně. Nemoc zůstává obyčejně omezena na hlavy, na nohy, někdy ovšem zachvacuje celé tělo. Nákaza tato vyskytuje se nejčastěji u králíků ve stáří do 3 měsíců, jakmile dosáhnou stáří 5 měsíců, pak náhle sama zmizí. Někdy dosahuje však takového stupně, že zvířata hynou seslábnutím. Léčení spočívá v potírání chorých míst vatou, namočenou ve slabém roztoku sublimátu, kyseliny karbolové, kreolinu. Králíci obyčejně uzdraví se do týdne. Upozorňuji zase, že choroba tato je přenosná na člověka a proto je třeba velké opatrnosti. Nakažlivé nemoce králíků jsou velmi nebezpečné už proto, že nákaza se rychle přenáší na všechny kusy v králíkárně. Abychom tomu zabránili, musíme králíky občas prohlížeti a zpozorujeme-li u některého známku nemoci, pak musíme jej ihned bez odkladu léčiti. Správná diagnosa a vhodný způsob léčení je ovšem důležitý. Když zjistíme, že některý králík málo žere a sedí skrčený, máme jej hned z králíkárny odebrati, dáti do nějaké prázdné a od králíkárny více vzdálené bedny. Tam jej máme delší dobu pozorovati a léčiti, jakmile poznáme, jakou nemocí je postižen. Včasným odstraněním churavého králíka zabrání se často nakažení a vyhynutí celého chovu.

Všeobecně o léčení možno říci, že nejlépe je králíky těžce nemocné nebo nápadně již vyhublé neléčiti vůbec, lépe je takové kusy z chovu odstraniti, aby se předešlo ještě větší škodě. Pro králíkáře platí, že lépe je nemocem předejíti, nežli je namáhavě léčiti. Když jsou králíci pak krmeni vydatnou a zdravou potravou, zamezí se mnohým chorobám. Nutno dbáti, aby chovní králíci nepocházeli z chovů zamořených nějakou nemocí, nebo zdegenerovaných pokrevní plemenitbou. Koupení králíci buďtéž vždy dobře prohlédnuti a delší dobu pozorováni, jestli snad nejsou nemocní. Pouze úzkostlivou čistotou a opatrností podaří se nám králíky udržeti zdravé.

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: diskuze Léčení prašiviny u králíků

Tradiční chléb - mouka, voda, kvásek, sůl

Když si peču sama, mám přehled, co v chlebu je. Nepoužívám plniva, pojiva, regulátory kyselosti ani starý chléb, jak se to mnohdy děje. Všeobecně používanou pšenici nedávám, je přešlechtěná a nemá (pro dost lidí) dobrý lepek. Základní složkou mého chleba je špalda (nešlechtěný druh pšenice) a žito. Míchám mouku celozrnnou a bílou v různých poměrech.

(Celozrnná je hodnotnější, bílá je pro běžné strávníky přitažlivější.)

Někdy přidávám ještě další mouky (cizrnovou, pohankovou, amarantovou, sójovou...), ty ale v menší míře.

Základem těsta na přípravu chleba je mouka, voda, sůl a kvásek (odborně kvas).

  • Mouka - půl kila.
  • Voda- 320 ml.
  • Dvě lžičky soli.
  • Rozkynutý kvásek - několik lžic.
  • Pro lepší kynutí lze přidat lžičku cukru.

Mouka špalda, sůl. kmín

Zdroj: Domácí chleba z kvásku

Recept na pšenično-žitný chléb

Suroviny: 600 g žitné mouky, 400 g hladké mouky pšeničné, 1 kostka droždí, 15 g soli, 5 g kmínu, 600 ml vlažné vody, 25 ml octa, semínka na dochucení a posypání (sezamová, slunečnicová).

Technologický postup: Smícháme sypké suroviny, přidáme vodu, ocet a hněteme. Až pak zapracujeme rozdrobené kvasnice, protože nesmí přijít do přímého kontaktu se solí. Podle chuti přidáme semínka. Nelekejte se, těsto je dost lepivé. Stěrkou stáhneme těsto ze stěn misky a utvoříme bochánek (stěrkou). Necháme v misce kynout 80 minut na teplejším místě. Na plech si připravíme pečicí papír. Před koncem kynutí předehřejeme troubu na 250 °C. Vložíme pekáč se dvěma bochníky, které jsme potřeli vodou a posypali kmínem a semínky. Troubu postříkáme vodou a rychle ji zavřeme, aby se nám udělala pára. Takto pečeme 3 minuty. Pak otevřeme na chviličku dvířka trouby a odvětráme (stačí necelá minuta). Troubu přepneme na 180 °C a pečeme 40 minut. Chvilku před koncem pečení mašlovačkou lehce potřeme bochníky vodou a pečeme na 250 °C (stačí 3 až 4 minuty).

Špejlí vyzkoušíme, jestli jsou chleby dost propečené.

Zdroj: Žitný chléb

Celerová pomazánka s jogurtem

Ingredience: 3 mrkve, 1 celer, bílý jogurt nebo lučina, troška citronové šťávy, sůl, pepř

Postup: Nejdříve si omyjeme a očistíme mrkev i celer. Obě zeleniny pak nastrouháme do misky na drobné proužky či kousky. Poté tyto nastrouhané kousky spojíme buď jogurtem, anebo lučinou. Můžeme jogurt s lučinou namíchat, abychom získali vláčnou konzistenci. Neměla by být tekutá. Nakonec pokapeme citronem a dle chuti dosolíme a dopepříme. Tato zdravá pomazánka se hodí na namazání na žitný chléb.

Zdroj: Celerová pomazánka - recept

Rada nad zlato

Nenechte se odradit případnými nezdary. Kváskový chléb je potřeba „vychytat“. Ani můj první chléb nebyl nejlepší. (Moje pekárna má jen jednu míchací ručičku. Ta neutáhla můj superzdravý chléb z celého zrna žitné mouky. Méně je někdy více, a tak je lepší začít s bílou špaldovou moukou, do níž přidáme jen trochu celozrnné.)

Věřte, že zakousnout se do kváskového chleba vlastní výroby je nad všechny zákusky.

Zdroj: Domácí chleba z kvásku

Koření a semínka pro chléb

Lze přidat koření. Tradiční je kmín, někdo dává fenykl. Já dávám kmín jak celý, tak i drcený. Osvědčil se mi také mletý koriandr (1 lžička). Přispívá ke stravitelnosti, ale také chléb příjemně ovoní a ochutí.

Přidat lze nejen semínka (len, sezam, slunečnice), ale pro změnu třeba i vlašské ořechy.

Zdroj: Domácí chleba z kvásku

Žitný kvásek

Příprava a udržování žitného kvasu je náročný proces, který vyžaduje spoustu trpělivosti. Hrubost mouky ovlivňuje výsledný vzhled chleba (střídku). Na kvásek nepoužívejte chlorovanou vodu, ta ničí bakterie. Kvásek uchovávejte do 20 °C.

Budete potřebovat tyto suroviny: 1 jablko, 2 lžičky medu, vodu a celozrnnou žitnou mouku.

Technologický postup: Jablka zbavená jádřince (neoloupaná) pokrájejte na kusy a opláchněte, abyste je zbavili případných nečistot (mohly by na hladině plesnivět), vložte do čisté nádoby, přidejte med a zalijte 300 ml pramenité vody (kvásek se dá připravit i bez jablek a medu). Zakryjte mikrotenovým sáčkem a nechte na teplém místě 5 dní kvasit. Pak odměřte 200 ml tekutiny a smíchejte ji s 200 g celozrnné žitné mouky. V teple vzejde zhruba během půl dne. Půl kvásku odeberte (zbytek vyhoďte) a vmíchejte 200 ml vody a 200 g mouky. Nechte kvasit. Omlazujte ještě 2x, vždy po dni. Kvásek lze uchovávat při pokojové teplotě, budete-li ho pravidelně omlazovat vodou a moukou. V chladničce ve sklenici s položeným, ne však zašroubovaným víčkem vydrží i déle než 14 dnů. Pokud kvásek necháte v chladničce déle než 2 týdny, raději ho vyndejte 1 až 2 dny před použitím a znovu omlaďte.

Zdroj: Žitný chléb

Vhodné přílohy

Přílohy k plněným paprikám volíme dle přípravy a chuti. Nejčastěji to bývá knedlík, rýže, brambory, chléb, veka či bageta. Chléb, veku i bagetu můžeme potřít ochuceným olejem (s bylinkami nebo česnekem) a dát zapéct. Toto je vynikající příloha v letních dnech. Vše můžeme zakončit sklenkou dobrého vína.

Zdroj: Plněné papriky

Chleba ve vajíčku se šunkou

Ingredience: 1 celý chléb nakrájený na plátky, 200 g šunky, 6 vajec, 150 g eidamu, 2 stroužky česneku, sůl, pepř, případně pažitku

Postup: Nejdříve nakrájíme chléb na středně tenké plátky, potom si nachystáme eidam a šunku – obojí nastrouháme na struhadle. Poté rozkvedláme vejce, do kterého dáme sůl, pepř, nastrouhaný sýr a šunku a nakonec přidáme prolisovaný česnek a vše dobře promícháme. Chléb v této směsi pořádně obalíme a hned smažíme na rozpáleném tuku. Osmažené chleby potíráme hořčicí nebo majonézou, jak kdo má rád, navrch poklademe rajčetem, kyselou okurkou, cibulí. Je to výborná večeře nebo svačinka.

Zdroj: Chleba ve vajíčku

Uchovávání chleba

Chleba uchovávám v plátěném sáčku s obrázkem pečiva - koupila jsem jej na farmářském trhu od neziskovky pečující o děti s postižením. Stačí ho ale dát do utěrky z přírodního materiálu- (Pozor - když ji pereme, nepoužíváme aviváž. To by chléb voněl poněkud jinak☺)

Lepší je mít chleba sušší, než aby zplesnivěl.

Sušší chléb můžeme napařit nad varnou konvicí - bude měkký a chutný jako čerstvý. Nebo jej můžeme nakrájet na kostky a ty přidat do polévky.

Nebo můžeme uvařit chlebovou polévku.

Zdroj: Domácí chleba z kvásku

V čem je nejvíce zinku

Potraviny bohaté na zinek jsou obvykle běžnou součástí lidského jídelníčku, aniž by si konzumenti uvědomovali, jaké „zázračné“ prvky se v jejich stravě skrývají. A zinek k těmto prvkům bezesporu patří. Důležité je ale při konzumaci těchto potravin mít na paměti, že nic se nemá přehánět, a nadbytek zinku v lidském těle může napáchat různé škody. Podle vyhlášky z roku 20009 se doporučuje ke konzumaci 15 mg zinku denně, taková dávka je adekvátní k tomu, co od zinku očekáváme. O něco vyšší množství zinku mohou denně konzumovat těhotné ženy a dospívající.

Potravina

Množství zinku (mg/kg)

Pečivo, mouka, obilniny

Chléb pšenično-žitný

12

ječmen

25

Ječné kroupy

20

Hrubá krupice

5,6

Hrubá pšeničná mouka

7,3

Polohrubá pšeničná mouka

4,8

Oves

25

Pohanka

20 - 30

Proso

30

Dvouzrnka pšenice

44

Jednozrnka pšenice

63

Pšenice ozimá

36

špalda

35

Žito ozimé

27

Maso

Hovězí kýta

6,5

Vepřový bok

33

Vepřová kýta

37

Vepřová krkovice

48

Vepřová plec

57

Mléko, mléčné výrobky

Jogurt

3,2 – 4,6

Acidofilní mléko

3,3

Plnotučné mléko

3,2

Sušené mléko

36

Sýry

3,5 – 35

Měkký tvaroh

6,2

Tvrdý tvaroh

8,0

Zdroj: Potraviny obsahující selen a zinek

V čem je selen

Selen se v potravinách objevuje v různém množství, některé potraviny ho nemají vůbec, některé ho mají přehršel. Následující seznam uvádí, které potraviny selen obsahují i v jakém množství. Množství selenu je v potravinách nerovnoměrné a ovlivňuje ho mnoho faktorů, jako je například obsah selenu v půdě. Jak z následující tabulky vyplývá, nejvíce selenu se nachází v některých druzích ořechů, dále i v mase, vnitřnostech, v rybách a v mořských plodech a mořských řasách. Sloučeniny selenu obsažené v rostlinných potravinách (selenomethionin) a v živočišných potravinách (selenocysteinu) dokáže lidské tělo využít téměř na sto procent.

Potraviny

Množství selenu (μg/kg)

Zelenina, luštěniny, ovoce

Brambory

4

Brokolice

23

Cibule

6

Česnek (čerstvý)

51 – 58

Česnek (sušený)

470

Čočka

27 – 80

Fazole

20 – 80

Hrách suchý

30 – 50

Hrách zelený

3 – 27

Hroznové víno

36

Hruška

77

Jablko

21

Kapusta

24

Květák

22

Okurky

15

Sója

28 – 50

Špenát

17

Zázvor

200

Zelí

14

Houby

Lesní houby

40 – 100

Žampiony

30

Pečivo, mouka, rýže

Bílé pečivo

21

Chléb bílý

14 – 21

Chléb žitný

15 – 18

Mouka pšeničná

25

Mouka žitná

12

Rýže

23 – 34

Těstoviny

38

Mléko, mléčné výrobky, vejce

Mléko plnotučné

8,5

Mléko polotučné

8

Sýry

39 – 41

Tvaroh

28

Vaječný bílek

80 – 108

Vaječný žloutek

280 – 440

Vejce slepičí

190 – 230

Maso, masné výrobky, vnitřnosti

Hovězí maso

30 – 80

Kachní maso

20

Krůtí maso

115

Kuřecí maso

129

Skopové maso

46

Vepřové maso

50 – 150

Uzeniny

25 – 80

Vnitřnosti

180 – 210

Játra

50 – 200

Ledviny

500 – 2 000

Ryby, mořské plody, mořské řasy

Mořské plody

350

Mořské řasy

590

Konzervované ryby

390

Marinované ryby

680

Mořské ryby

288

Sladkovodní ryby

240

Uzené ryby

260

Ořechy

Ořechy

190

Para ořechy

2 000

Sladkosti

Hořká čokoláda

50

Mléčná čokoláda

14

Zdroj: Potraviny obsahující selen a zinek

Recept na chléb bez kynutí

Tento chléb je velice rychlý, jednoduchý a chutný. Nejsou potřeba žádné velké přípravy ani není nutné čekat na kynutí – zhruba za jeden a půl hodiny budete mít chléb hotový, upečený, včetně přípravy, takže vážně rychlovka, která tím ale není ošizena na chuti.

Ingredience:

  • 550 g hladké mouky
  • 60 g másla
  • 200 ml podmáslí
  • 200 ml piva světlého
  • 2 ks vajec
  • 1 balení kypřicího prášku
  • 1 lžička jedlé sody
  • 1 a půl lžičky soli
  • 2 lžíce cukru
  • 2 lžíce kmínu

Postup:

Ve větší míse promíchejte všechny sypké ingredience, přidejte změklé máslo a zapracujte. Přidejte zbylé suroviny a důkladně propracujte. Mělo by vám vzniknout řidší, ale ne tekuté těsto, to přendejte na podsypaný vál a ještě několik minut důkladně zpracovávejte. Mezitím si vyhřejte troubu na 180 °C. Nyní vás nečeká žádné čekání, až těsto vykyne, rovnou ho vytvarujte do tvaru bochníku a přendejte do skleněné zapékací mísy, kterou můžete vymazat trochou sádla. Nechcete-li, aby vám chléb rozpraskal, je dobré ho seshora na několika místech mírně naříznout. Vložte do vyhřáté trouby a pečte asi 70 minut. Před vyjmutím z trouby ještě chléb zkontrolujte špejlí, zda je skutečně upečený a již se nelepí. Nechte vychladnout a můžete konzumovat.

Zdroj: Recept na chleba


Autoři obsahu

Mgr. Michal Vinš

Mgr. Hanka Synková

Mgr. Světluše Vinšová

Mgr. Jitka Konášová

Nina Vinšová


ČeskéNápady

O nás

Kontakt

Ochrana osobních údajů a cookies

 SiteMAP