Kližka anglicky
Anglicky se kližka nazývá beef shin.
Zdroj: Recepty na hovězí kližku
Téma
ANGLICKÝ BŘEČTAN
Frankfurtská polévka anglicky
Anglický název pro frankfurtskou polévku je Frankfurt soup.
Zdroj: Frankfurtská polévka
Hranolky anglicky
Hranolky se anglicky nazývají French fries, BrE chips nebo jen chips.
Zdroj: Domácí hranolky
Břečťan
Břečťan je popínavá rostlina pěstovaná jako venkovní i jako zahradní druh. Někdy bývá pěstována pro své léčebné účinky, jindy zase pro svůj okrasný vzhled. Je hned několik odrůd břečťanu, které se liší jak tvarem, tak barvou listů, ty bývají zelené, zelenobílé či zelenožluté.
Jak břečťan pěstovat
Břečťan vyžaduje stinné stanoviště, je schopen zaplnit celou stěnu domu, ale to jen ty odrůdy, které jsou schopny přezimovat v našich podmínkách. I když se břečťan hodně rychle rozrůstá, zaplnit několik metrů souvisle by každý rok zas a znovu opravdu nedokázal. Chcete-li mít břečťan hustší, je potřeba ho pravidelně zaštipovat. Při pořizování si tedy dávejte pozor, zda nebudete muset svou rostlinu před mrazem stěhovat domů. Chcete-li si břečťan vypěstovat ze semene, začněte již na podzim, abyste na jaře měli připravenou zdravou, krásnou, mladou rostlinku. Další možností je pořídit si již předpěstovaný břečťan a ten vysadit na jaře rovnou do zeminy ven. Pro volbu zeminy použijte kompost nebo rašelinový substrát.
Zálivka a hnojení
Se zálivkou to u břečťanu nemusíte přehánět. Zalévejte pravidelně, ale jen mírně, břečťan nemá rád přemokřenou půdu, mohlo by vám docházet k zahnívání kořenů, opadávání listů nebo černání listů, v zimním období zálivku omezte na minimum.
Hnojivo aplikujte ve vegetačním období každé 2 týdny společně se zálivkou.
Přezimování
Zvolíte-li břečťan jako trvalku, nebudete s ním mít na podzim žádnou práci, protože je schopen přezimovat na svém stanovišti. Jestliže ale máte jinou odrůdu, musíte po tom, co teploty klesnou k 10 °C, rostlinu přemístit domů. Problém nastane v případě, necháte-li břečťan přes rok volně se pnout po konstrukci, v tom případě ho musíte buď opatrně oddělat a namotat například na vyrobený žebříček, nebo ho zakrátit.
Množení břečťanu
Množit břečťan můžete pomocí řízků odebraných z čerstvých výhonků, ty můžete nechat zakořenit ve sklenici s vodou, nebo je rovnou zasaďte do květináče se substrátem a předpěstujte do následujícího jara.
Zajímavosti
Slovo šlacha má své zajímavosti, tak například:
Skloňování slova šlacha
Slovo šlacha je podstatné jméno, rod ženský
Skloňování:
- Nominativ: šlacha x šlachy
- Genitiv: šlachy x šlach
- Dativ: šlaše x šlachám
- Akuzativ: šlachu x šlachy
- Vokativ: šlacho x šlachy
- Lokál: šlaše x šlachách
- Instrumentál: šlachou x šlachami
Šlacha anglicky
Latinsky se šlacha nazývá tendo a anglicky tendon nebo sinew.
Šlachová pochva
Na místech, kde se šlachy stýkají s jinými vnitřními strukturami těla, jsou šlachy umístěné ve šlachových pochvách - obalech s dvojitou stěnou vyplněnou tekutinou, v níž kloužou a promazávají se. Při přirozeném stárnutí či dlouhodobém výkonu stejného pohybu mazivová tekutina vysychá a pokud nedojde k jejímu doplnění, vrstvy pochvy se o sebe začnou bolestivě odírat za praskavého zvuku (tzv. krepitace, známé při praskání kloubů prstů).
Zdroj: Oteklá šlacha
Popínavé rostliny neopadavé a stálezelené
Popínavé rostliny mohou být neopadavé a stálezelené. Ojedinělým zástupcem neopadavých popínavých rostlin je břečťan.
Břečťan popínavý
Má latinský název Hedera helix, jedná se o vytrvalý plazivý nebo popínavý, až 40 m dlouhý liánovitý keř s přísavnými kořínky. Kmen je ve spodní části dřevnatý, větvený. Listy neopadavé, kožovité, lesklé, střídavé, řapíkaté, dlanitě laločnaté, na bázi srdčité, kolem žilek obvykle bělavé. Květy vyrůstají v polokulovitých okolících, jsou drobné, žlutozelené, 5četné, stopkaté, květní stopky chlupaté, korunní lístky masité, vně hnědé. Plodem je modročerná bobule. Břečťan kvete v září až říjnu. Vykvétá teprve přibližně v 8. až 10. roce života a může se dožít až 500 let.
Pěstuje se ve velkém množství kultivarů, jež se liší vzrůstem, tvarem či barvou listů nebo barvou bobulí. Pěstuje se v zahradách, parcích, na hřbitovech jako trvale zelená rostlina vhodná ke krytí zdí, pomníků, náhrobních kamenů, loubí nebo jako náhrada trávníku. Růst břečťanu při zdech přináší vedle pěkného vzhledu i další výhody, neboť svými kořeny vysává vodu od základů a větvemi chrání omítku proti povětrnostním vlivům. Je rostlinou nenáročnou a odolnou vůči emisím, vyhovuje mu i stinné stanovitě. Množí se výhradně vrcholovými řízky, které celkem ochotně zakořeňují. Je třeba však počítat s tím, že zejména v prvních letech života břečťan roste celkem.
Břečťan plazivý
Má latinský název Hedera, tato nenáročná stálezelená poléhavá rostlina s dřevitým stonkem může být dlouhá až 50 m. Listy má neopadavé, kožovité, lesklé, střídavé, řapíkaté, dlanitě laločnaté, na bázi srdčité, kolem žilek obvykle bělavé. Květy se objevují v srpnu až září a vyrůstají v polokulovitých okolících, jsou drobné, žlutozelené, 5četné, stopkaté, květní stopky chlupaté, korunní lístky masité, vně hnědé. Plodem je modročerná bobule. Břečťan vykvétá teprve přibližně v 8. až 10. roce života, může se dožít se až 500 let.
Roste na slunných a zastíněných stanovištích, na půdách živných i kamenných. Tento druh je používán jako půdokryvná rostlina, vhodná coby podrost pod stromy.
Zdroj: Popínavé rostliny
Křen nejen k ovaru
Amoratia rusticana aneb křen selský, anglicky Horseradish, znáte spíše jako přílohu k ovaru, tedy jako kořen.
Ten musíte očistit, nastrouhat. Květ tyto procedury nepotřebuje. Pokud byste si nějaký ten kořen dali do květináče na balkón či na parapet, můžete křen pěstovat a mít ho po ruce. Až vám vykvete, zkuste ochutnat i jeho květy. Mateřskou rostlinu nezapřou; příjemně voní i chutnají po čerstvě nastrouhaném křenu. Jsou ale jemňoučké.
Zdroj: Květina nejen do vázy
Popínavé rostliny na dům a na fasádu
Popínavé rostliny rostoucí při zdi vytvářejí prakticky druhou, živou fasádu vašeho domu. Je celkem jedno, zda se jedná o typ popínavé rostliny, která potřebuje nějaký druh opory, nebo zda rostlina sama využívá svých přísavných terčíků pro přichycení se na fasádě domu bez další pomocné konstrukce. Jednotlivé listy rostlin sice rostou jakoby přímo na zdi, ale mezi samotnou zdí a listovím vytváří vzduchovou mezeru, která pak přináší několik užitečných vlastností (tepelná izolace, absorpce vlhkosti ze zdiva). Z hlediska orientace podle světových stran rozlišujeme stálezelené, plošně pokryvné popínavé rostliny, vhodné pro severní a východní stěny domů. Na jižních či západních stranách domu používáme opadavé druhy.
Břečťan obecný
Má latinský název Hedera helix Hibernica. Tato stálezelená pnoucí rostlina dorůstá do výšky 4 až 6 m. Jde o středně rychle rostoucí břečťan. Listy jsou lesklé, tmavozelené, se světlým žilkováním. Rostlina se nemusí vyvazovat, sama se přichytává pomocí příčepivých kořínků. Na pěstování vyžaduje běžné půdy. Stanoviště by mělo být stinné až polostinné.
Klanostěnka
Má latinský název Shisophragma hydrangeoides Moonlight. Jde o popínavou rostlinu s atraktivními listy, dorůstající do výšky 6 až 8 m. Listy jsou srdcovité, tmavě zelené, se stříbrnou kresbou. Květy jsou bílé. Klanostěnka kvete v červnu až v červenci. Pne se pomocí vzdušných příčepivých kořínků. Na pěstování vyžaduje výživné půdy. Stanoviště by mělo být stinné až polostinné.
Zdroj: Popínavé rostliny
Vepřové koleno
Vepřové koleno je v české kuchyni při přípravě pokrmů velmi oblíbené. Vepřové koleno je narůžovělé někdy až tmavočervené, s trochou tuku.
Nejlepší maso je ze 7–10měsíčních kusů o váze 80–110 kg. Protože vepřové maso obsahuje větší množství tuku, má větší energetickou hodnotu než ostatní druhy masa. Je také hůře stravitelné.
Vepřové koleno lze tepelně upravovat různými způsoby, ať už vařením, pečením, nebo uzením.
Rozlišujeme vepřové koleno přední a zadní. Přední koleno je menší s menším množstvím masa a je vhodné spíše na vaření. Zadní koleno je odděleno těsně u kýty, takže obsahuje více masa, je kvalitnější a chutnější. Vhodnou tepelnou úpravou je pečení nebo uzení. Zadní koleno se také někdy nazývá jako šunkové.
Vepřová kolena se prodávají většinou nevykostěná a cena se u předního kolena pohybuje okolo 60 korun za kilogram, u zadního kolena pak kolem 75 korun za kilogram.
Vepřové koleno se anglicky řekne roasted pork knee.
Zdroj: Vepřové koleno
Co je to vinný kámen
Z chemického pohledu se jedná o hydrogenvinan draselný, který vzniká vysrážením kyseliny vinné. Ta společně s kyselinou jablečnou představuje hlavní kyselinu přítomnou ve víně a její množství převažuje nad kyselinou jablečnou především ve slunečných ročnících.
Lidově lze konstatovat, že se jedná o naprosto neškodnou sedlinu ve víně, která se ne nadarmo v anglicky mluvících zemích nazývá vinným diamantem (wine diamonds) a která se nejčastěji usazuje na dně láhve anebo na spodní straně špuntu.
Vinný kámen, také kyselý vinan draselný, je bílý prášek získaný z usazeného vinného kamene uvnitř vinných beček při fermentaci vína (vinný kámen se napřed čistí). Není cítit a má nakyslou chuť. Chemický vzoreček je KC4H5O6. Vinný kámen se vysráží ve víně, když je vystaveno nižším teplotám. Na dně lahví tvoří drobné krystalky, někdy i velké shluky. Chuť vína to neovlivňuje a ve většině vinařských zemích toto nepovažují za závadu.
Zdroj: Vinný kámen
Osteospermum česky
Jižní Afrika a zvlášť Kapská oblast poskytla milovníkům květin mnoho krásných letniček. Jednou z nich je i Osteospermum z čeledi Asteraceae, která zaujme velkými „kopretinovými“ květy v mnoha barvách.
Ve své domovině je to vytrvalý, až 120 cm vysoký polokeř nebo keř, u nás se pěstuje převážně jako letnička. Listy jsou střídavé, sbíhavou bází přisedlé, nepravidelně zubaté, 5 až 10 cm dlouhé, lesklé. Květní úbory jsou dlouze stopkaté, v průměru dosahují 5 až 8 cm. Jazykovité květy mají bílou barvu, u kulturních odrůd i jinou, trubkovité květy jsou modrofialové. Rostlina kvete v červnu až říjnu.
Pro Osteospermum je typický výrazný modrý terč, ze kterého je odvozen anglický název této květiny – Blue-eyed daisy – „modrooká kopretina“. V Česku ji nalezneme pod názvem paprskovka nebo kapská kopretina.
Středové kvítky soukvětí jsou na rozdíl od ostatních astrovitých netradičně sterilní. Velká semena se tvoří v prstenci po opylení fertilních jazykovitých květů. Osteospermum se pěstuje v řadě odrůd s jazykovitými květy bílými, žlutými nebo červenými nebo s jazykovitými květy ve tvaru lžičky (to je uprostřed stočené do úzké trubičky a na konci lžičkovitě rozšířené). Dorůstá výšky pouze 20–50 cm. Kvetou bohatě od počátku léta až do podzimu.
Zdroj: Pěstování osteospermum
Odrůdy
Bergenie: Bergenie je nový kultivar, v jehož jméně je zakódován jeho předek – Begonia Erecta Gigantea, ale také anglický výraz neat (pěkně tvarovaný). Cílem šlechtění bylo získat odolnou, kompaktní a nízkou rostlinu s atraktivními vijany bílých, růžových až fialových květů nad široce okrouhlými listy, které vytrvávají i přes zimu. Tento kultivar můžete pěstovat v nádobách i na záhonech.
Begonie převislá: Begonie převislá, je hybridní kultivar begonie hlíznaté. Převislá část je až 50 cm dlouhá s krásnými drobnými růžovobílými květy a nejlépe se množí semeny. Tyto barevné krásky patří mezi typicky balkonové rostliny, ale jejich pěstování není samozřejmě vyloučeno ani kdekoli jinde. V truhlíku udělají jejich girlandy obrovskou parádu, jen pozor na přímé sluneční paprsky, které jim nesvědčí. Truhlíky proto orientujte na severní nebo východní stranu domu. Převislé begonie jsou o něco žíznivější, proto se jim dobře daří v samozavlažovacích obalech. Za pravidelné přihnojování se vám bohatě odmění množstvím květů.
Begonie s vláknitými kořeny: Ty mají obvykle listy okrouhlé, zatímco druhy s masitými kořeny mají listy nesouměrně srdčité se zubatými konci. Listy se také liší, mohou být tmavě nebo naopak světle zelené a obvykle s kresbou. I když jsou dužnaté stonky křehké, nesou bohatá květenství. Květy mohou být jednoduché nebo plnokvěté. Některé druhy mají květy různě ozdobené – zvlněné nebo třepenité. Květy nesou nejrůznější odstíny bílé, růžové, žluté a červené. Tyto bohatě kvetoucí trvalky se pěstují v ozdobných nádobách nebo truhlících.
Zdroj: Begonie do truhlíku
Co je to pH
Hodnotou pH se v chemii vyjadřuje, zda vodný roztok reaguje kysele, či naopak zásaditě (alkalicky). Používá se logaritmická stupnice s rozsahem hodnot od 0 do 14 (pro většinu vodných roztoků, roztoky silných kyselin a zásad či jiné než vodné roztoky mohou nabývat jiných hodnot); přitom neutrální voda má pH při standardních podmínkách rovno 7. U kyselin je pH menší než sedm – čím menší číslo, tím „silnější“ kyselina; naopak zásady mají pH větší než sedm, čím větší číslo, tím „silnější“ zásada. Výpočty pH mají velký význam především v analytické chemii při titračních reakcích.
Stupnici pH zavedl v roce 1909 dánský biochemik Søren Peder Lauritz Sorensen.
Většina vnitřních živých látek má pH přibližně 6,8. Krevní plazma a ostatní tekutiny obklopující buňky v těle mají pH v rozmezí 7,2 až 7,45. Zdravé pH těla znamená, že průměrné pH uvnitř buněk v těle se pohybuje okolo hodnoty 7,0.
Vyšší pH v těle snižuje potřebu tuku a cholesterolu, který slouží k ochraně organismu před škodlivými kyselinami.
Naopak nízké pH v těle znamená pro organismus problém. Vezměme jako příklad krev. Je-li její pH hodnota nižší než 6,9, může nastat kóma a smrt. Dalším příkladem může být pH slin u lidí trpících rakovinou. U nich jsou pozorovány hodnoty v rozmezí mezi 4,5–5,7.
Ztráta rovnováhy pH v těle může způsobovat nemoci, které často označujeme jako špatná látková výměna či špatný metabolismus. Nejčastější poruchou této rovnováhy je i známé překyselení organismu.
Naše tělo má však také speciální mechanismus, který za využití iontů udržuje v těle vyvážené pH. Vlivem špatných stravovacích návyků, znečištěného ovzduší a stresu však tento mechanismus přestává fungovat.
Pro zajímavost čistá voda (destilovaná) má pH 7, sliny člověka s nádorovým onemocněním pH 4,5– 5,7 a sliny zdravého člověka pH 6,5–7,4.
Kyselost nebo zásaditost roztoků je vyjadřována jako pH (latinsky pondus Hydrogenii, anglicky potential of Hydrogen). Pro rychlé, orientační zjištění pH se používají indikátory, například univerzální lakmusové papírky (lakmus je přírodní barvivo z lišejníků). Hodnota pH se určí kápnutím zkoumaného roztoku na pH papírek a porovnáním jeho barvy s kalibrovanou barevnou škálou.
Zdroj: Ocet a jeho pH