BARVIVO je jedno z témat, o kterém bychom vás rádi informovali v tomto článku. Blíží se advent a s ním i pečení cukroví. Mnozí z vás si určitě neumí představit, že by mezi vánočním cukrovím chyběly perníčky. Ti, co to ještě jako každoroční rutinu nemají, by nad tím mohli zauvažovat. Vždyť nejen že si na perníčcích můžete pochutnat vy i vaše rodina a hosté, ale můžete je použít jako dekorativní prvek, ať už na vánoční tabuli, vánočním stromečku, nebo na různé adventní věnce či vazby. Další věc, kterou vám perníčky mohou přinést, je potěšení vašich dětí, protože vám určitě rády pomohou jak při vykrajování, tak pak při zdobení. Povedlo se mi vás přesvědčit a vyzkoušíte je? Tak teď si jen vyberte recept, který vám bude vyhovovat. Moc s tím neotálejte a zbytečně pečení neodkládejte, protože až na výjimky se perníčky musí asi tak 3 týdny rozležet, aby změkly.
Vánoční perníkoví mimoňové
Co takhle udělat dětem radost a perníčky jednou pojmout trochu jinak? Takoví mimoňové je určitě potěší.
Ingredience:
250 g medu
250 g hnědého cukru
150 g másla
400 až 450 g hladké mouky (dle potřeby)
100 g mletých mandlí
1 lžička mleté skořice
2 lžičky perníkového koření
1 lžička jedlé sody
kůra z 1/2 citronu
Postup:
Máslo, med a cukr zahřívejte v hrnci, dokud se cukr nerozpustí. Poté hrnec odstavte a nechte vychladnout. Na vále všechny ingredience včetně vychladlé hmoty smíchejte a důkladně vypracujte hladké těsto, které vložte do fólie a nechte nejméně 4 hodiny v lednici.
Na pomoučeném vále vyválejte plát o síle 5 mm a vykrájejte mimoně. Asi nemáte doma formičku mimoňů, takže nabízím tři varianty. Buď nějakou formičku podobného tvaru obětujete a danému tvaru ji přizpůsobíte, nebo si z tvrdého papíru šablonu vystřihnete a budete jednotlivé díly vykrajovat nožíkem, tou poslední možností pak je, že využijete formičku sněhuláka, který vám na závěr obarvený žlutou polevou a dozdobený originálními malůvkami určitě sněhuláka připomínat nebude. Třeba vás napadne i jiné řešení. Vykrájené tvary přendejte na plech vyložený pečicím papírem nebo vymazaný. Vložte do předem vyhřáté trouby na 180 °C a pečte 10 až 15 minut. Po vyjmutí z trouby přendejte na kuchyňskou mřížku a nechte úplně vychladnout.
Žlutá poleva na mimoně
Ingredience:
150 g moučkového cukru
2 až 3 lžíce citronové šťávy, dle potřeby
žluté potravinářské barvivo
Postup:
Z moučkového cukru a citronové šťávy utřete hustou polevu, do které nakonec přimíchejte žluté barvivo dle potřeby, aby barva byla taková, jaká se vám bude líbit. Kuchyňským štětcem polevu natřete na všechny vychladlé perníčky z vrchní strany a nechte úplně zaschnout.
Poleva na dozdobení
Ingredience:
150 g moučkového cukru
1–2 lžíce citronové šťávy
potravinářské barvivo dle potřeby
Postup:
Z moučkového cukru a citronové šťávy utřete hustou polevu, rozdělte ji na několik dílů, podle toho, s kolika barvami chcete pracovat, nezapomeňte si nechat část bílé. Polevu přendejte do zdobicích sáčků a perníčky dozdobte podle pohádkových postaviček mimoňů. Nechte úplně zaschnout do druhého dne. Věřím, že vaše děti budou úplně nadšené.
Gymnocalycium mihanovichii kvete růžovými, žlutými, červenými a bílými květy. Pochází z Jižní Ameriky a je rozšířeno po celém tropickém pásmu. Typické pro tyto kaktusy jsou axily, na kterých jsou areoly s ostny. Gymnocalycium nesnáší průvan a jako většina kaktusů má rádo slunné stanoviště.
Gymnocalycium mihanovichii je rod jihoamerických kaktusů. Mají kulovité tělo o průměru obvykle 4 až 15 centimetrů, vzácně až půl metru. Stonek je členěn do žeber, která mohou být plochá, rozdělená do hrbolů, nebo i vysoká ostrá. Otrnění může být velmi řídké až hrozivé a rostlinu zcela zahalující. Rostliny rostou solitérně nebo mírně odnožují. Květy vyrůstají z areol na temeni rostliny. Poupata, květy a plody jsou holé, bez chlupů a štětin, nesou pouze šupiny. Odtud název rodu gymno = nahý, calix = kalich. Barva květů je bílá, růžová, purpurová, mnohdy s odlišně zbarveným jícnem nebo středním proužkem na okvětních lístcích. Několik málo druhů kvete žlutě. Jejich pěstování není obtížné.
Gymnocalycium mihanovichii „Red Head“
Red Head je kultivar postrádající zelené barvivo (chlorofyl), ale zato má barvivo červené nebo žlutooranžové. Nemůže růst na vlastních kořenech a musí se roubovat na vhodné podnože. Jako podnože se většinou užívají teplomilné druhy rodu Hylocereus nebo chladnomilnější druhy rodu Myrtillocactus. Vhodnější jsou asi druhy rodu Hylocereus, které snáší lépe přezimování.
Gymnocalycium mihanovichii „Yelow Head“
Kultivar Yelow Head se pěstuje naprosto stejně jako všechny barevné kultivary. Lze jej namnožit roubováním asi 1–2 cm velkých odnoží, které rostlina vytváří ve velkém množství.
Ingredience: 250 g měkkého tvarohu, 1/2 kelímku šlehačky, ztužovač, 90 g moučkového cukru, 30 g másla, potravinářské barvivo dle potřeby, kakao na vaření
Postup: Máslo s cukrem vyšlehejte a poté postupně přidávejte tvaroh. Jestli chcete mít barevný krém, přidejte barvivo nebo kakao.
„365 dní roku je
u révy rozdělitelné do tří částí, podle fyziologických změn, které u ní
probíhají. Rozlišuje se období růstu, kdy roste vše, co může: letorosty, listy,
fazochy, květenství a hrozny, jednotlivé bobule. Za ním následuje období
vyzrávání, kdy vyzrávají nejen hrozny, ale také i samotné letorosty, které
postupně dřevnatí a stává se z nich jednoleté dřevo, nazývané též réví. Také listy, než opadnou, musí
vyzrát; ztrácejí při tom zelené barvivo chlorofyl a zabarvují se do krásných
podzimních barev. Poslední období je obdobím odpočinku, označuje se slovem dormance.
Každé
z těchto období sestává z několika částí, které se nazývají fenofáze. Fenofáze jsou přesně definované
a s jejich pomocí lze popsat vegetační stádium, ve kterém se réva právě
nachází. Přechod mezi jednotlivými fenofázemi závisí na klimatických
podmínkách, především na teplotě. Délka jednotlivých fenofází se může lišit
podle odrůd (zvláště v druhé polovině vegetace).
První projev
růstové aktivity se nazývá slzení.“
Réva pláče? ☺
„Ano, my
poetičtí vinaři říkáme, že réva „pláče“.
Na jaře míza vytéká ze všech
řezných ran, které jsme způsobili zimním řezem. Zpočátku mízu tvoří jen voda,
později obsahuje sušinu, především glukózu.“
Réva pláče
sladce?
„Skutečně, ochutnáte-li
kapičku tekutiny vytékající po řezu, zjistíte, že je sladká. Postupné
zahušťování mízy glukózou se líbí bakteriím, kterých je už i v předjaří na vinici mnoho, ty se na řezných ranách množí a při tom produkují sliz, který ucpává cévní svazky – tím se slzení zastavuje. Slzení probíhá při vnějších teplotách okolo 5 – 6 °C.
Další fenofáze – rašení – se už projevuje mnohem
viditelněji. Pupeny, jimž se říká očka, se zvětšují, obalové šupiny se otvírají, objevuje se bělavé chmýří označované slovem vatička. Po několika teplých dnech už jsou na křehkých zárodcích
budoucího letorostu rozpoznatelné zoubky prvních listů. Rašící očkose v tomto
stádiu někdy nazývá holoubě.“
Při jaké
teplotě réva začíná rašit?
„Většinou kolem
10 stupňů, ale záleží na odrůdě.“
Jak hodně réva
naroste?
„V čase mezi
rašením a kvetením, tedy v období označovaném jako „prodlužovací růst“, letorosty dosáhnou délky 600 – 800 mm.“
Ingredience: 1 bílek, 50 g moučkového cukru, podle potřeby špetka potravinářského barviva
Postup: Cukr prosejeme, raději dvakrát. Obě suroviny spojíme a trpělivě mícháme na lesklou bílou kašičku, která se neroztéká. Rozděláme ji na poloviny a do jedné přidáme potravinářské barvivo. Takto připravenou polevou zdobíme perníčky, dortíčky a jiné cukroví. Pozor! Nevyužitá bílková poleva zasychá.
Obsah jedovatých látek je v rostlině proměnlivý – závisí na stanovišti, ročním období, klimatu, sušení rostlin, ale i denní či noční době. Účinnost toxických látek na jedince je závislá zejména na jeho stáří a zdraví, jinak působí jed na dítě a jinak na dospělého člověka, jinak také na osoby více senzitivní. Toxické látky bývají obsaženy v celé rostlině, často však ve vyšších koncentracích zvláště v některých jejích částech. Toxické metabolity působí toxicky až v dávkách přesahujících určitou mez, poté se stávají rostlinnými jedy. Toxické metabolity jsou často vysoce účinné biologicky aktivní látky, které jsou v malých dávkách potenciálně využitelné jako rostlinná léčiva.
Protože se mezi léčivými rostlinami vyskytují také rostliny jedovaté, netrhejte v žádném případě rostliny a nejezte plody, které neznáte! Sbírejte jen ty rostliny, které bezpečně poznáte!
Běžně se za jed považuje škodlivá látka, která způsobuje poruchu normálních činností lidského nebo zvířecího organismu. Přesněji vyjádřeno, jedem je látka, která po vniknutí do těla v malém množství (nejvýše několik desítek gramů) vyvolá po vstřebání chorobné změny, jež mohou vést i k zániku organismu. Následkem působení jedu v organismu je otrava, nemoc s určitým původcem, inkubační dobou, příznaky a určitým průběhem. Vždy jde o výsledek vzájemného působení organismu a jedovaté látky.
Konkrétní nejmenší množství jedu vyvolávající otravu se označuje jako toxická dávka. Některé rostliny nebo jejich části jsou jedovaté v čerstvém stavu, zatímco sušením, vařením, pečením či smažením jejich jedovatost mizí nebo se snižuje v důsledku změn a rozpadu účinných látek. Většinou se však jedovaté účinky rostlin při těchto pochodech nemění. Rostlina může obsahovat buď jedinou jedovatou látku, nebo celou řadu různě složitých jedů. Složení některých rostlinných jedů není dodnes známo. Například známý alkaloid morfin byl v opiu máku izolován již začátkem 19. století a uběhlo téměř sto let, než bylo stanoveno jeho přesné složení a struktura. V opiu se během několika dalších desetiletí výzkumu zjistilo ještě asi 50 dalších alkaloidů a v podstatě dodnes není výzkum máku setého z tohoto hlediska uzavřen.
Jírovec maďal
Rostlina s latinským názvem Aesculus hippocastanum se někdy nazývá také koňský kaštan. Jde o opadavý, až 30 m vysoký strom s kmenem o průměru až 2 m. Borka je zpočátku hladká, šedohnědá, později až červenohnědá, odlupující se v malých šupinách. Pupeny velké, silně lepkavé, hnědé až červenohnědé. Listy vstřícné, dlouze řapíkaté, dlanitě složené, 5 až 7četné, lístky přisedlé, obvejčité, na okraji pilovité, prostřední lístek větší než ostatní. Květy se objevují v květnu a
Prvosenka jarní obvykle pěstovaná u nás jedovatá není. Účinky rostliny ale nejsou zanedbatelné, protože se využívá jako léčivka. Léčivé látky jsou v primuli obsaženy jak v květu, tak v listech, tak i v kořenu.
Primule jak udržet barvu
Proto, aby vám primule krásně kvetla a udržela si svou původní barvu, je potřeba vypěstovat a udržet silnou rostlinu. Ideální je pro ni světlé místo, ovšem bez přímého slunce. Dařit se jí bude ale i v mírném polostínu. Důležitou věcí je teplota – rozhodně květináč neumísťujte nad topení; raději má nižší teploty kolem 12–16 °C, hodí se tedy třeba na chodby. Některé primule se v obchodech zalévají vodou, která obsahuje potravinářské barvivo, čímž se změní právě barva květu.
Jde o velmi krásnou pokojovou rostlinu z čeledi Mořenovité (Rubiaceae). Pochází z Japonska a Číny, kde roste jako kompaktní stálezelený keř. Tato zelená kráska dostala jméno po Alexandru Gardenovi, skotském botanikovi a amatérském vědci žijícím v 18. století. V Číně byla gardénie používána v tradiční medicíně k léčbě nespavosti, podrážděnosti a úzkosti. Plody gardénie sloužily jako barvivo pro hedvábí.
Z Číny se gardénie rozšířila do celého světa, dnes ji najdeme v Africe, Evropě, Americe, a dokonce také na ostrovech v Pacifiku. Dnes je již známo asi 200 druhů a hybridů gardénií. Nejpěstovanější je pak právě Gardenia jasminoides, která se používá i k řezu. Má tmavě zelené celokrajné vejčité listy a smetanově bílé květy, které intenzivně voní po jasmínu a rozvíjejí se od poloviny léta do podzimu, někdy ještě v zimě. V oblastech, kde je teplejší klima, se gardénie ve velkém pěstuje v zahradách.
Jedním z důvodů, proč česnek neprospívá, může být napadení háďátky, což jsou drobné, asi 2mm hlístice. Podle toho, na které části rostliny se vyskytují (a které poškozují), je dělíme na háďátka kořenová, stonková a listová. U česneku poškozuje háďátko zhoubné podpučí, takže dochází k odumírání kořenů. Napadené rostliny zastavují růst a často dosahují výšky pouze několika centimetrů nad zemí, kroutí listy a ztrácejí chlorofyl (zelené barvivo), takže jejich zbarvení bývá světle zelené až žlutavé. Česnek brzy odumírá.
Velmi nepříjemným škůdcem je molík česnekový. Kromě česneku napadá cibuli a pór. V dospělosti je to drobný motýlek velký asi jen 15 mm. Je zbarvený tmavohnědě až šedavě a na předních křídlech může mít bělavou svítivou skvrnu. Samice kladou vajíčka v květnu, většinou jednotlivě nebo jen v několika kusech na spodní stranu listů rostoucích u země. Vyhledávají skrytá místa. Z vajíček se líhnou housenky, které na rostlinách vyžírají chodbičky a způsobují poškození zvané minování. Napadené listy jsou zevnitř poškozovány a postupně odumírají nebo v určitých částech zasychají. Obvyklé je jejich zlomení, pokud škůdce poškodí cévní svazky silněji v jednom místě. Molík česnekový se kuklí na vnější straně listů, opět skrytě. Tento škůdce může vyvinout v našich podmínkách průměrně tři generace. Nejcitlivější bývá česnek rašící na jaře.
Na výrobu umělé krve se dá použít i bramborový škrob, který se jmenuje Solamyl. Není však na výrobu umělé krve tak vhodný jako kukuřičný sirup. U směsi se Solamylem krev drží lépe na kůži, nestéká, ale jde po manipulaci velmi špatně smýt z rukou.
Ingredience: Na přípravu 250 ml umělé krve budeme potřebovat 250 ml vody (pokud chcete hodně realistickou krev, použijte vlažnou nebo 36 až 37 °C teplou vodu), 1 pytlík potravinářského barviva, stačí i půl (jahodově červené, ne malinově červenou, ta je spíš růžová), a Solamyl.
Postup: Do nádoby, v níž budeme připravovat umělou krev, nalejeme vodu. Přidáme škrob a barvivo. Škrobu dejte maximálně 2 lžičky nebo se vám nerozpustí a zůstane na dně bílá sedlina. Pozor si dejte i při vsypávání barviva. Bude stačit maximálně půl sáčku na 250 ml vody. Uvědomte si, že sáček jahodově červené obarví až 6 kg materiálu. Vše je potřeba důkladně rozmíchat, aby nevznikly hrudky. Umělá krev se nesráží jako lidská nebo zvířecí, proto ji můžete mít v láhvi klidně celý den (noc) a nic se s ní nestane. Pozor, umělá krev sice vypadá lépe než pravá, ale barví mnohem více než originál. Pokud tedy budete chtít cákat krev, buďte opatrní, protože se poměrně špatně pere, barví i kůži a zuby, při styku s kontaktní čočkou může dojít k jejímu zbarvení do růžova.
Ingredience: světlý kukuřičný sirup, červené a zelené potravinářské barvivo, voda
Postup: Smícháte sirup s barvami. Záleží na vlastním vkusu, jaké barvy chcete docílit. Můžete do červené přidat zelenou a vytvořit tak tmavou krev, nebo třeba jen trošku hnědé. Po smíchání vznikne hustá červená hmota, kterou je potřeba naředit vodou na požadovanou hustotu a máte připravenu umělou krev. Světlý kukuřičný sirup zakoupíte v prodejnách zdravé výživy za cenu cca 30 korun. Sypké potravinářské barvy stojí mnohem méně, dá se říct pár korun. Můžete ale použít i gelové, ty už budou trošku dražší. Práškové prodávají téměř v každé „staromódnější“ drogerii či zásobenějším obchodě.
Další možností je použití medu, červeného barviva a kakaa, to vše se smíchá do hladka. Kakaem ovšem směs zhořkne, takže pokud se použije v okolí úst, vyvolává nepříjemné pocity.