BETONOVÝ POTĚR V PYTLI

Tavení včelího vosku v pytli

Včelí vosk lze rozpustit i vařením v pytli. Voští se vloží do pytle z hrubé látky, pevně zaváže a takto se to celé vloží do vařící vody. Včelí vosk taje a prochází pytlem ven, zatímco nečistoty zůstávají uvnitř. Jakmile je dost vytaveno, pytel vyjmeme a zbyde vosk. Jde o funkční a jednoduchou metodu, která ale není tak produktivní – v samotném pytli dost vosku uvázne, zvlášť když ho potom vytahujeme. Bylo by potřeba jej ještě v rukou vyždímat, jenže při té teplotě to není možné. Používají se na to i různé lisy, ale ty už bohužel nejsou běžně dostupným vybavením.

Zdroj: článek Vyvařování včelího vosku

Poradna

V naší poradně s názvem SKLADOVÁNÍ DÝNĚ HOKAIDO se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Šárka Dvořáková.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.

Zdroj: příběh Skladování dýně hokaido

Anhydrit

Anhydrit tvoří s vodou, pískem a přísadami vysoce tekutou hmotu, která po položení tvrdne tak rychle, že po ní lze chodit už po 24 hodinách a plně ji lze zatížit po čtyřech či pěti dnech.

Anhydritový potěr je po vytvrdnutí naprosto hladký, netvoří se v něm žádné trhliny, ani se nedeformuje do miskovitého tvaru, podlaha se v tekutém stavu vyrovná sama.

Mezi další přednosti anhydritu patří možnost pokládky velké plochy bez dilatačních spár. Tekutý anhydritový potěr zaručuje po dobu své zpracovatelnosti (minimálně tři hodiny) snadné, hospodárné a velmi rychlé položení, při kterém odpadá fyzicky těžká tělesná práce.

Velkým problémem však může být nedodržení technologických předpisů, což se často objevuje u staveb svépomocí. Na rozdíl od betonu je samonivelační sádrová podlaha tekutá jako voda a kvůli tomu vznikají i problémy při její aplikaci. V každém případě je třeba konzultovat záměr zejména s topenáři v případě podlahového topení. Výsledkem je pak absolutně rovná plocha, která se už nemusí vyrovnávat drahými samonivelačními stěrkami, je možné na ni přímo pokládat jak dlažbu, tak i plovoucí podlahu nebo koberec.

Pohledovou stěrku lze probarvovat na libovolnou barvu nebo upravovat formou speciálních hladicích technik, maleb, vkládáním obrazců nebo i pískováním.

Zde se můžete podívat na nejlevnější ceny, za které se prodává Anhydrit v pytlích: pytlovaný Anhydrit cena.

Zdroj: článek Litá podlaha

Suchý beton oproti klasickému

V případě stavby domu potřebujete mít nejprve vylité kvalitní základy. V dnešní době se téměř nestaví domy se sklepem, a tak se většinou řeší základy vytvořením takzvaného plata. Na tento podklad je již přímo stavěn celý dům. Dále je tento beton ještě izolován, takže u něj příliš nezáleží na přesné rovině. Pro tyto účely se využívá hrubý základový beton. Ten musí být hlavně velmi pevný, aby nedocházelo v průběhu času k jeho praskání. Takový beton může obsahovat jakékoliv velké pevné části, jako jsou kusy starého betonu, železo a téměř jakýkoliv stavební odpad. Hodně tím ušetříte, protože nebudete muset objednávat tolik betonové směsi. Pokud bude dodaný beton dostatečně kvalitní a také tekutý, je kvalita základu naprosto stejná, jako kdyby byl pouze z betonu a žádné odpadní materiály v něm nebyly. Takový beton musí potom několik týdnů tvrdnout. V současné době se udává doba okolo jednoho měsíce. Tato doba se dá zkrátit použitím složek pro lepší tvrdnutí.

V každém domě musí být rovněž nutně kvalitní betonové podlahy. Platí zde, že na kvalitní beton se dají lépe pokládat konečné povrchy, jakými mohou být koberce, dlažby nebo plovoucí podlahy. Pro dělání podlah jsou využívány především dvě varianty betonu. První variantou je namíchání suchého betonu z písku, cementu a vody. Je to řešení nejlevnější a zároveň velmi kvalitní. Ovšem při horší znalosti správných poměrů může dojít k drolení nebo praskání betonu. Takovýto problém nebudete mít u druhého typu. Tím jsou takzvané betonové potěry. Prodávají se většinou ve čtyřicetikilových pytlích a tuto směs stačí pouze rozmíchat s vodou. V tomto případě je správný poměr hlavních složek zaručen. Jediné, co se vám může stát, je, že betonový potěr takříkajíc utopíte. To znamená, že je příliš řídký a nedá se s ním pracovat. Tomu zabráníte, když nejprve do nádoby, ve které tento beton budete míchat, nalijete ze začátku málo vody a postupně přimícháváte sypkou směs. Množství vody tak odhadnete mnohem lépe.

Suchá betonová směs se skládá z portlandského cementu, vápencové drti zrna 0 až 4 mm a vylepšujících přísad. Tato betonová směs je určena pro vnitřní i venkovní použití, především k drobným pracím při stavbě nových a opravách starých domů či jako podklad pod dlažbu při zřizování teras, chodníků a příjezdů, osazování sloupků pro plot.

Zdroj: článek Suchý beton

FAQ – často kladené otázky

Může konstrukční montážní pěna skutečně nahradit betonový základ u pergoly?

Ano, konstrukční montážní pěna může betonový základ plnohodnotně nahradit, ale pouze u lehkých pergol a při správném návrhu.

V praxi funguje spolehlivě u pergol se sloupky do 100×100 mm, s lehkou střechou a bez výrazného bočního zatížení větrem. Jakmile se zvýší hmotnost konstrukce nebo plocha střechy, dostává se pěna za své limity. Zásadní roli hraje také hloubka díry a typ půdy – špatný základ nevyřeší žádný materiál.

Jaký je rozdíl mezi běžnou montážní pěnou a konstrukční pěnou?

Konstrukční montážní pěna má zcela jiné mechanické vlastnosti než běžná izolační pěna.

Běžná pěna je určená k vyplňování spár a izolaci, nikoli k přenosu zatížení. Konstrukční pěna má řízenou expanzi, vyšší pevnost v tlaku a je navržená tak, aby zhutnila okolní zeminu. Použití běžné pěny místo konstrukční je jedna z nejčastějších chyb, která vede k rychlému selhání základu.

Jak hluboká musí být díra pro sloupek usazený pomocí pěny?

Hloubka díry je klíčový faktor a rozhoduje víc než samotná pěna.

U běžné hlíny se pro sloupek 90×90 mm osvědčila hloubka kolem 60 cm, u písku minimálně 80–100 cm. Příliš mělký základ se časem uvolní vlivem páky konstrukce. Vždy platí, že je lepší jít hlouběji než kopat širokou jámu, která snižuje tření se zeminou.

Je konstrukční pěna vhodná pro plotové sloupky?

Pro plotové sloupky bez brány je konstrukční pěna velmi vhodná.

U pletivových plotů nebo lehkých dřevěných výplní funguje pěna často lépe než beton, protože nepraská při mrazu. Pro sloupky branky nebo vrat ale vhodná není – dynamické síly při otevírání a zavírání by základ časem uvolnily. Tady je beton stále jediná bezpečná volba.

Jak se pěnový základ chová v zimě a při mrazu?

Konstrukční pěna snáší mráz lépe než beton, pokud je správně použita.

Na rozdíl od betonu nepraská a nepřenáší objemové změny půdy přímo do sloupku. Právě proto se osvědčuje v promrzajících půdách. Pokud ale nebyla dodržena minimální hloubka nebo byla jáma příliš široká, může se i pěnový základ v zimě uvolnit.

Mohu konstrukční pěnu použít v písku nebo navážce?

V písku lze konstrukční pěnu použít, ale jen s výrazně větší hloubkou.

Písek drží pouze třením, proto je nutné jít hluboko a ideálně zúžit dno jámy. V navážkách nebo velmi sypkých půdách už pěna často nemá o co se opřít a selhává. V těchto podmínkách je vhodnější beton nebo zemní vruty, podle typu konstrukce.

Jak rychle po aplikaci je základ skutečně pevný?

První stabilita nastává během minut, ale plná jistota až po dotvrzení.

Pěna vytvoří základ velmi rychle, což svádí k okamžitému zatížení. Zkušenost ale u

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Speciální konstrukční montážní pěna jako rychlá náhrada betonového

Jak poznat trafostanici při prohlídce pozemku

Při prohlídce stavebního pozemku se většina lidí soustředí hlavně na velikost parcely, orientaci ke světovým stranám nebo dostupnost příjezdové cesty. Technická infrastruktura v okolí pozemku ale často zůstává stranou pozornosti. Přitom právě ta může mít významný vliv na budoucí stavbu domu.

Trafostanice patří mezi zařízení, která jsou někdy na první pohled nenápadná. Moderní distribuční stanice totiž často vypadají jako malé technické objekty a lidé je mohou snadno přehlédnout nebo zaměnit za jiné zařízení.

Je proto dobré vědět, jak jednotlivé typy trafostanic vypadají a kde se obvykle nacházejí. Pokud se objeví v blízkosti pozemku, je vhodné zjistit jejich přesnou vzdálenost od plánované stavby.

Kiosková trafostanice

Nejběžnějším typem trafostanice v obytných čtvrtích je tzv. kiosková trafostanice. Jde o menší betonový nebo kovový objekt, který může velikostí připomínat zahradní domek nebo menší garáž.

• výška přibližně 2 až 3 metry
• větrací mřížky ve stěnách
• výstražné tabulky vysokého napětí
• často stojí u chodníku nebo na okraji pozemků

Tyto trafostanice jsou navrženy tak, aby byly bezpečné a zároveň nenápadné. V nových obytných čtvrtích se často integrují do okolní zástavby tak, aby vizuálně nerušily prostředí.

Na následující fotografii je typická kiosková trafostanice v obytné zóně. Tento typ stanice se dnes používá nejčastěji v nových obytných čtvrtích, protože je relativně kompaktní a bezpečný.

Sloupová trafostanice

Ve venkovských oblastech nebo na okrajích obcí se často používají sloupové trafostanice. Transformátor je umístěn přímo na sloupu elektrického vedení a z dálky může připomínat větší rozvaděč nebo kovovou skříň.

• transformátor umístěný na sloupu
• viditelné izolátory a vodiče
• časté u venkovních vedení

Sloupové trafostanice se obvykle nacházejí mimo hustou zástavbu, ale mohou stát také na okrajích vesnic nebo u zemědělských pozemků.

Na následující fotografii je vidět sloupová trafostanice, která se používá především ve venkovských oblastech. Transformátor je umístěn přímo na sloupu elektrického vedení.

Distribuční stanice

Ve větších městech nebo průmyslových zónách se mohou nacházet větší distribuční stanice. Tyto objekty připomínají menší technické budovy a bývají umístěny na samostatných pozemcích.

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Jak daleko stavět dům od trafostanice: kolik metrů je bezpečných

Napojení nového betonu na starý

Pokud se na stávající betonový stavební díl nanáší nová vrstva betonu, jejímž cílem je zesílení nebo oprava nosné konstrukce, dostaneme tím betonový spřažený prvek. Nová vrstva se nanáší buď přímo, nebo se aplikuje ve formě stříkaného betonu.

Účelem nové vrstvy je zvětšovat průřezové plochy v oblastech namáhaných v tlaku či tahu za ohybu. Před nanesením nové vrstvy se povrch starého betonu vhodným postupem upraví a předem se navlhčí. Smršťování nové vrstvy betonu lze omezit vhodným složením betonové směsi. V důsledku smršťování a případně i rozdílných teplotních gradientů se nelze vyhnout tahovým silám v nové vrstvě betonu. V jejich důsledku vznikají na okrajích vrstvy nového betonu oblasti se soustředěnými tahovými silami, působícími kolmo k pracovní spáře (síly vedoucí k nadzvedávání nové vrstvy). I při pečlivé práci se proto může stát, že pracovní spára často po několika letech popraská. Působící tahové síly musí být proto zachyceny spřahujícími prvky procházejícími spárou.

Doporučený postup: Před nanášením nové vrstvy betonu se stávající beton očistí od jakýchkoliv dalších volných vrstev, zdrsní se povrch otryskáním, vlepí se spřahující prvky za použití lepicího tmelu, položí se výztuže nové vrstvy betonu a pak následuje vlastní betonáž.

Zdroj: článek Lehčený beton

Suchý beton pod obrubník

Obrubníky jsou v podstatě kameny nebo dlažební kostky, které poskytují dekorativní a podpůrné hrany pro dlažební plochu. Pokládání obrubníků není složité a existuje přitom mnoho způsobů jejich využití. Obrubníky můžeme použít na lemování nové příjezdové cesty nebo trávníku. Bez ohledu na to, jakým způsobem chcete obrubníky použít, měli byste pokládku zvládnout sami s velmi dobrým výsledkem.

Postup pokládání obrubníků je následující:

• Vyčistěte oblast, na které bude položena dlažba. Vezměte v úvahu výšku a šířku obrubníků, které budete pokládat, aby nebyly položeny moc vysoko nebo nízko. Položte je proto dříve než dlažbu, a to několik centimetrů pod úroveň výkopu.
• Připravte betonový pruh podle cesty, kde chcete pokládat obrubníky. Beton by měl být suchý nebo mírně vlhký. Základová vrstva by měla být vysoká 2–3 cm.
• Položte první obrubník spodní rovnou plochou na začátek, kde jste připravili beton. Horní zaoblená část obrubníku musí být směrem nahoru.
• Stejným způsobem položte další obrubník na konec řádku připravené betonové plochy.
• Natáhněte provázek od prvního obrubníku na začátku k druhému obrubníku na konci. Provázek vám pomůže udržet rovinu obrubníků při dalším pokládání.
• Začněte pokládat další obrubníky vedle prvního na připravený betonový podklad. Rovinu položeného obrubníku vždy zkontrolujte podle nataženého provázku. Až se dostanete k poslednímu obrubníku, ke kterému máte natažený provázek, budete ho muset pravděpodobně zkrátit. Vyjměte ho a uřízněte na požadovanou délku.
• Ještě jednou každý obrubník zkontrolujte, zda je položený ve správné rovině.
• Podél přední a zadní strany každého obrubníku přidejte přiměřené množství betonu tak, aby po zatvrdnutí obrubníky pevně držely a nevyvracely se. Nešetřete na betonu kolem obrubníků, mohly by se uvolnit při silném dešti, vlivem sněhu nebo poškodit tlakem kol od auta.
• Na zadní stranu obrubníku nasypte hustě cement, téměř až k horní hraně obrubníku. Tloušťka cementu by měla mít směrem k vrcholu tvar kužele. Dole by mělo být nasypáno nejvíce. Při přidávání betonu a cementu na zadní stranu obrubníku počítejte se zakrytím trávníkem.
• Na přední stranu obrubníku přidejte silnou vrstvu betonu. Beton by neměl přesahovat první třetinu výšky obrubníku.
• Obrubník ještě jemně poklepejte paličkou, až zapadne přesně na své místo.
• Zkontrolujte, zda jsou vrcholy všech obrubníků ve stejné rovině s provázkem, který máte natažený od prvního k poslednímu obrubníku. Pokud ještě některý obrubník vyčnívá, dorovnejte jeho umístění paličkou.
• Nechte alespoň jeden den zatvrdnout beton a cement.

Zdroj: článek Suchý beton

FAQ – Často kladené otázky

Kdy je nejlepší doba pro sázení brambor?

Nejlepší doba pro sázení brambor nastává tehdy, když je půda prohřátá alespoň na 7–8 °C a není přemokřená. Rozhodující není kalendář, ale stav půdy, který poznáte tak, že se nelepí na boty a drobí se.

V praxi to znamená, že v teplejších oblastech lze sázet už v dubnu, zatímco ve vyšších polohách klidně až na přelomu dubna a května. Příliš brzká výsadba vede k hnilobě sadby a slabému startu, zatímco o něco pozdější výsadba je většinou menší zlo.

Jak hluboko se mají brambory sázet?

Brambory se běžně sázejí do hloubky přibližně 8–10 cm, což je optimální kompromis mezi ochranou proti mrazu a dobrým prohříváním půdy. Příliš mělká výsadba zvyšuje riziko zelenání hlíz.

V suchých oblastech nebo lehkých půdách je možné sázet o něco hlouběji, aby kořeny lépe dosáhly na vláhu. Naopak v těžkých, vlhkých půdách je vhodné zůstat spíše u mělčí výsadby, jinak hrozí uhnívání.

Jak často a kolik zalévat brambory?

Zalévání brambor má smysl pouze v určitých fázích růstu, především při nasazování hlíz. Nejdůležitější je zalévat méně často, ale do hloubky, nikoli povrchově každý den.

Příliš časté zalévání vede k mělkému kořenění a malým hlízám, zatímco přemokření podporuje choroby. Pokud je půda vlhká v hloubce 10–15 cm, zalévat není třeba, i když je povrch suchý.

Čím hnojit brambory, aby byl dobrý výnos?

Brambory potřebují vyváženou výživu, přičemž klíčový je draslík, který podporuje tvorbu hlíz. Dusík má význam pouze na začátku růstu, později je spíše na škodu.

Nejlepší je zapravit kompost nebo dobře uleželý hnůj na podzim. Přihnojování během sezóny by mělo být velmi opatrné, protože přehnojení dusíkem vede k bujné nati a nízké sklizni.

Proč mají brambory hodně natě, ale málo hlíz?

Tento problém je téměř vždy způsoben přebytečným dusíkem nebo příliš častou zálivkou. Rostlina investuje energii do listů, nikoli do hlíz.

Řešením je omezit hnojení, přestat zalévat v nevhodnou dobu a dát rostlinám čas. Brambory nepotřebují neustálou péči, ale správné zásahy ve správný čas.

Lze pěstovat brambory v suchu bez zavlažování?

Ano, pěstování brambor v suchu je možné, ale vyžaduje úpravu postupu. Zásadní je mulčování, hlubší výsadba a výběr vhodných odrůd.

Bez mulče se půda rychle přehřívá a vysychá, což vede k malým hlízám. V suchých letech mají největší úspěch pěstitelé, kteří půdu chrání před výparem, nikoli ti, kteří jen více zalévají.

Má smysl pěstování brambor v pytli nebo sudu?

Pěstování brambor v pytli nebo sudu má smysl pouze v omezených podmínkách, například při nedostatku místa. Nelze očekávat stejný výnos jako ze záhonu.

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Pěstování brambor – praktický průvodce od zkušeného pěstitele z

Lité nebo stěrkové podlahy

Podle druhu pojiva lze stěrky rozdělit na dva základní druhy. Jedním z nich jsou epoxidové a polyuretanové stěrky (pojivem jsou polyuretanové a epoxidové pryskyřice), druhým pak stěrky cementové (pojivem je cement). Současný trh nabízí několik směsí a systémů od různých výrobců, díky nimž lze vytvářet co do vlastností i vzhledu různé povrchy.

Mluvíme-li o výše zmíněných stěrkách v koupelně, bavíme se o finálním povrchu. Dávejte si pozor a nezaměňujte je se stěrkami, které se používají například jako podkladní vyrovnávací vrstva podlahy nebo jako vrstva hydroizolační. Stěrkové, potažmo lité podlahy se vylívají v tenkých vrstvách (několik milimetrů) na připravený pevný, rovný a suchý, nejčastěji betonový nebo anhydritový podklad, kde se samy rozlijí do dokonalé roviny (jsou samonivelační). Na stěny (na omítky, sádrokarton, beton) se stěrka natahuje nebo natírá i v několika vrstvách. Následně se obvykle uhlazuje a nechává pořádně vyschnout. Vzhledem k náročnosti provedení je nutné realizaci svěřit odborné firmě s dostatečnými zkušenostmi. Správně provedené a navržené povrchy jsou nenáročné na údržbu a jsou velmi vhodné pro podlahy s podlahovým vytápěním. Každý z výrobců má svá doporučení pro úpravu podkladu, údržbu i případnou dilataci.

U všech druhů stěrek můžete vybírat ze široké škály barev. Podlaha nemusí být jen jednobarevná. Lze na ní vytvářet ornamenty, vzory, nápisy. Ačkoliv jde o povrch jednolitý, bezespárý mají i tyto materiály své meze a musí se tedy po určitých celcích dilatovat. Předejde se tak jejich prasknutí vlivem tepelné roztažnosti. V rámci běžné velikosti koupelny se dilatace většinou neprojeví. Počítejte ale s tím, že pokud bude podlaha pokračovat do dalších místností, budou se dilatační spáry objevovat například v místech dveří.

Životnost všech druhů stěrek odpovídá životnosti celé stavby. Stejně jako u všech materiálů je ale třeba počítat s přirozeným stárnutím a opotřebováním. Údržba je v případě epoxidových a polyuretanových povrchů (včetně cementových stěrek uzavřených laky) jednoduchá. Lze je čistit běžnými prostředky. V případě olejovaného nebo voskovaného povrchu se musí tato vrstva čas od času obnovovat. Takový povrch také není odolný vůči agresivním chemickým prostředkům.

Díky dobré tepelné vodivosti jsou stěrky primárně vhodným materiálem pro podlahové topení. Záleží však na složení a způsobu aplikace konkrétního výrobku. Vždy se proto o vhodnosti použití poraďte s dodavatelem. Díky své pružnosti by neměla mít s podlahovým vytápěním žádný problém stěrka polyuretanová. U ostatních obvykle stačí zvolit vhodnou tloušťku vrstvy, přidat speciální plastifikační přísady nebo si dát po

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Litá podlaha

Stavba drátěného plotu svépomocí

Nejlevnějším způsobem oplocení je bezesporu pletivo. Pokud tedy potřebujete ušetřit a plánujete drátěný plot, určitě zvolte typ potažený plastem. Máte jistotu, že se o něj nebudete muset starat. Kromě sloupků. Ty je potřeba povrchově upravit a toto obnovovat pokaždé, kdy dojde k narušení nátěru. Předejdete tím korozi sloupků a plot bude o to déle sloužit. V obchodech lze koupit několik různých výšek pletiva, k dostání jsou buď metráže, nebo přesné rozměry.

Sloupky lze do země zabetonovat nebo je možné zvolit méně pracný způsob – upevnění pomocí vrutů. Jestliže jste se rozhodli pro upevnění do betonového základu, myslete při pořizování samotných sloupků na tu část, která bude pod zemí, a kupte je dostatečně dlouhé. Abyste pak nebyli překvapeni, že sloupky končí v polovině pletiva. Také pamatujte na nezámrznou hloubku, v zimě by zmrzlá voda v půdě mohla betonový bal okolo sloupku nadzvedávat a nosnou konstrukci tím zcela zničit.

Při upevňování plotových sloupků pomocí zemních vrutů nepotřebujete ani kopat, ani betonovat, ani povolávat techniku. Postačí jeden či dva členové rodiny, nejlépe mužského rodu, vruty, metr a nějaká tyč, například ocelový prut Roksor. Případně si můžete u prodejce zemních vrutů půjčit zdarma ruční zavrtávací klíč.

Nejdříve si vyměříte délku budoucího plotu, rozpočítáte vzdálenost jednotlivých sloupků a pak už můžete začít vrtat. U drátěného plotu bude jen na vás, jakou vzdálenost zvolíte, stačí použít selský rozum. Jiné to je u hotových plotových dílů, zde platí nepsané pravidlo – naměřené a vyznačené údaje ještě jednou překontrolovat. Přesto by se až tak moc nestalo, pokud někde trochu „ujedete“. Nejde naštěstí o betonové základy, ale o vruty. Prostě je vyšroubujete a zavrtáte do správného místa.

Jakmile máte bod pro vrtání, můžete začít s našroubováním vrutu do země. Pokud stavíte plot v horkých letních dnech, pravděpodobně se setkáte s tím, že zem je tvrdá jako kámen, to pak musí přijít na řadu technika, respektive nástroj, která má každý kutil doma. Vrtačka a do ní velký vrták. Předvrtáte si otvor pro vrut, ten pak jednodušeji zašroubujete a nenadřete se u toho. Stačí si to napoprvé vyzkoušet a pak už to bude hračka.

Vrut necháte kus nad povrchem, aby šel vytáhnout zavrtávací Roksor. Při usazování sloupku použijte vodováhu. Sloupek vložíte do vrutu, vodováhou hlídáte jeho kolmost a upevníte ho ve vrutu obsypáním ostrohranného štěrku. Funguje to tak, že štěrk zapadne do štěrbiny mezi kónickým tělem vrutu a tělem sloupku a pevně se zakousne. Stabilita je pak stoprocentní.

Tímto způsobem upevníte všechny sloupky a máte základ pro natažení pletiva. Zde se může post

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Stavba plotu

Srovnání ceny, výhod a nevýhod: konstrukční pěna vs. beton vs. zemní vruty

Při rozhodování o typu základu hraje cena důležitou roli, ale v praxi nikdy nerozhoduje sama. Do skutečných nákladů je potřeba započítat nejen materiál, ale také čas, náročnost práce, chování v půdě a možnost budoucích úprav. Právě tady se jednotlivé varianty zásadně liší.

Vyhodnocení: nejlepší poměr cena / kvalita v praxi

Pokud se hodnotí pouze materiál, vychází nejlevněji beton. Jakmile se ale započítá čas, náročnost práce a chování v reálných podmínkách, vychází obraz jinak.

Konstrukční montážní pěna nabízí nejlepší poměr cena/výkon pro lehké a středně lehké zahradní konstrukce, kde rozhoduje rychlost, mráz a čistota práce. Beton zůstává nenahraditelný pro těžké a dynamicky namáhané stavby. Zemní vruty dávají smysl tam, kde je potřeba okamžitá únosnost a vyšší rozpočet není problém.

Zkušenost ukazuje, že nejdražší řešení není materiál, ale špatná volba základu.

Zdroj: článek Speciální konstrukční montážní pěna jako rychlá náhrada betonového

Beton na obrubníky

Nejběžnější betonová směs se nazývá Cemis beton hobby. Skládá se z cementu, vody, štěrku a písku. Při správném smíchání se tedy podobá maltě. Nezapomeňte, že pro výrobu správného betonu musíte zajistit správný poměr různých látek. Pokud tak neučiníte, povede to k nesprávné pevnosti a složení.

Železobeton se také často používá na obrubníky. Je to proto, že se u obrubníků očekává vysoká pěší zátěž. Proto je důležité zajistit, aby vydržely zkoušku časem bez vzniku problémů, jako jsou praskliny.

Měli byste vyztužit betonový obrubník ocelí?

Obvykle není nutné vyztužovat obrubník ocelí. Formované obrubníky se však vyztužují ocelovými tyčemi. V takovém případě musí být zajištěny a umístěny do bednění. Cílem je vždy zajistit, aby se výztužný korzet během zhutňování nebo ukládání betonu neposunul.

Alternativou by bylo použití drátěného pletiva k vyztužení betonu. Problém s drátěným pletivem je, že nemusí poskytovat stejnou úroveň pevnosti. To může vést ke slabému betonovému základu pro váš obrubník jako celek.

Zdroj: článek Spotřeba betonu na obrubníky

Svět pečení

První poznatky o pečení pocházejí z doby 10 000 let př. n. l. Kváskový chléb byl vynalezen až 6 000 let př. n. l. v Egyptě. Na proces kvašení přišli zřejmě náhodou, když zapomněli těsto delší dobu na slunci a ono jim vykynulo. Chlebu se pak po celá staletí dostávalo náležitých poct a platil za základní potravinu ve všech koutech světa. Bohatí Řekové ho namáčeli v medu a víně. Ve starém Římě měl dokonce politický význam – Caesar rozdával chléb lidu, aby si zajistil jeho přízeň. V českých zemích hrál důležitou roli při korunovaci králů a jeho význam se stavěl nad zlato.

Na našem území se našla nejstarší pec na pečení chleba v Bylanech u Olomouce a její stáří se odhaduje na 6600 až 6800 let. Pro naše předky byla starost o obilná pole a zajištění zásob mouky od nepaměti prioritní záležitostí, jelikož pouze jejich dostatek byl základní podmínkou přežití. Z obilí se pekly placky na rozžhavených kamenech, později po vynálezu pece, a tím pádem využití vysoké teploty a rovnoměrného propečení, vznikaly první bochníky chleba. Obilí z původních, zřejmě planých trav se postupně šlechtilo a pečení procházelo neustálým vývojem.

Slovo pečení, pec, pekárna v nás asociuje chleba. Chléb má pro nás Slovany historicky vžitou hodnotu, společně se solí je od dob starých Slovanů tradicí a symbolem vítání hostů. Obiloviny jsou základem a nezbytnou součástí našeho jídelníčku, těžko si naši kuchyni dokážeme bez chleba a dalšího pečiva představit. Vůni čerstvě upečeného chleba a pečiva miluje snad každý z nás, ovšem nad některými dnešními výtvory by se naše babičky zřejmě hodně podivovaly.

Až do středověku si lidé v Čechách pekli chléb doma a teprve potom přešel tento úkol zcela do rukou pekařů, kteří se stávali váženými měšťany. Ještě v 18. století podléhalo řemeslo přísným předpisům a v případě jejich nedodržení byl například v Praze pekař potápěn v pytli nebo ve velkém koši do Vltavy. V 19. století se pravidla uvolnila a pečení chleba a pečiva se díky postupujícímu technickému rozvoji začalo měnit ve výrobu průmyslového charakteru. Na začátku 20. století vznikaly ve velkoměstech velké moderní pekárny, zatímco na venkově přetrvávala tradiční výroba. Postupem času se otvíraly hlavně rodinné pekárny, které však byly v 50. letech bohužel postupně znárodňovány. V 70. letech bylo postaveno několik krajských a okresních kombinátů, po roce 1989 přichází privatizace, obnovuje se řemeslná výroba, aplikují se nové technologické postupy a sortiment se rychle rozšiřuje.

V současné době každodenní a dlouhodobá konzumace kupovaného

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Pečení

Ryby v okrasném jezírku

Rybičky v jezírku jsou krásná věc, ale je potřeba si je pořádně promyslet, nejde je jen tak nasadit do rybníčku, je potřeba zvážit, jaké ryby v něm budou, kolik jich bude atd.

Pro výběr vhodných ryb je potřeba mít na mysli i to, do jaké velikosti mohou ryby dorůst. Až poté si vybíráme vhodné druhy ryb. V zahradních jezírcích se často objevují karasi, jeseni, líni.

Jak již bylo zmíněno, k chovu ryb je potřeba minimální hloubka 80 cm, jezírko by mělo být také alespoň částečně zastíněno. Stín poskytne rybičkám úkryt před sluncem a zamezí i vysokému ohřevu vody. Výkyvy teplot totiž způsobují v jezírku řadu problémů jako kyslíkové deficity, množení řas a další, které mohou rybám pobyt v jezírku značně zkomplikovat. Nikdy se nesmí zapomínat na to, že je potřeba rybám v jezírku zajistit dostatek kyslíku. Důležitá je i dobrá filtrace a nasazení správných rostlin (a samozřejmě i ryb).

U rybiček je dobré hned od začátku řešit způsob jejich přezimování. Pokud je jezírko dostatečně hluboké a dostatečně velké, mohou ryby přezimovat přímo v rybníčku. Je potřeba jim jenom zajistit výměnu vzduchu (část hladiny by neměla zamrznout, vhodné jsou k tomu různá topítka, ty mohou být dokonce s termostatem. Prodávají se i polystyrenové plováky, u nich ale hrozí, že je z jezírka odfoukne vítr. Ani aerátory nejsou nejvhodnější, protože promíchávájí vodu ode dna, stává se, že tak vytlačují škodlivé plynu od dna jezírka ven a zároveň se tak ochlazuje voda, což může ryby ohrozit na životě.). Nedoporučuje se vysekávat díru do ledu, jezírka jsou malá a ryby to ruší, nemohou se nikam před hlukem schovat (na rozdíl od velkých jezer v přírodě), zmateně pak plavou a vydávají energii, která jim pak zjara může chybět.

Ryby vhodné do okrasných jezírek je možné koupit v různých zahradnických centrech nebo specializovaných prodejnách. Jakmile je koupíme, nesmíme váhat a hned se s nimi vydat domů, je potřeba, aby se ryby dostaly do jezírka co nejrychleji. To, jak budou ryby transport zvládat, ovlivňuje řada faktorů jako teplota vody, teplota vzduchu, nakrmenou ryb. Při vysokých teplotách (třeba v létě) je doba potřebná k transportu výrazně kratší než třeba na jaře. V zimě se logicky ryby do jezírek nedávají. Převážet by se neměly také na přímém slunci, protože by se mohly v převážné vodě přehřát (transportní pytle mívají totiž malý objem vody a ten se velmi rychle zahřeje). Důležité je i kam pytel s rybami v autě umístíme, musíme dát dobrý pozor, abychom pytel nijak nepoškodili (o hrany, nebo třeba při zabrzdění). I proto je lepší transportní pytel umístit ještě do nějaké bedýnky, aby se pytel nepohnul a nemo

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Jezírka v zahradě

Co je to lehký beton

V lehkém betonu je část štěrku nahrazena značně lehčím materiálem. Jedním z nejvhodnějších materiálů jsou upravené polystyrenové granule, díky nimž je beton velmi lehký a zároveň tepelně izolační. Má ideální vlastnosti výplňového vyrovnávacího materiálu.

Obecně platí, že čím lehčí hmotu použijeme, tím bude lépe izolovat, a naopak. Ovšem s pevností v tlaku to bude přesně naopak. Cílem při výrobě tepelně izolačního betonu je tedy vyrobit takovou hmotu, která bude co nejlehčí a zároveň bude co nejpevnější v tlaku. Takový beton nebude zatěžovat konstrukce staveb a přitom bude použitelný jako výplňová vrstva pod finální vrstvy podlahových skladeb. Navíc přináší vylehčení betonu polystyrenem i finanční úspory.

Obecně lze říct, že lehký beton je nezastupitelný všude tam, kde se nedá položit polystyrenová deska, nebo jakýkoliv jiný deskový tepelně izolační materiál z důvodů velkých nerovností podkladu.

Lehký beton se uplatní také všude tam, kde potřebujeme vyrovnat, přitom zateplit a nezatížit konstrukci stavby.

Lehký beton lze použít jak v novostavbách, tak i v rekonstrukcích. Je možné jej použít na:

• podlahy – zde se lehký beton používá k vyrovnání často velmi nerovných ploch, kdy rozdíly ve výškách mohou být v centimetrech, ale také v řádech desítek centimetrů. V případě, že jsou po podlaze tažené rozvody vody, elektroinstalace, etážového topení, centrálního vysavače, hadice k přisávání vzduchu ke krbovým vložkám a podobně lze opět s výhodou použít pro zalití těchto rozvodů lehký beton. Odpadá tím pracné vyřezávání polystyrenových desek nebo desek z minerální vlny, přičemž navíc nemohou vzniknout teplotní mosty.
• stropy – u rekonstrukcí a půdních vestaveb, kdy je zapotřebí obvykle u trámových stropů vyrovnat značné rozdíly ve výškách, nabízí lehký beton vyřešení několika problémů najednou. Nezatíží stropní konstrukci jako klasický beton, vyrovná veškeré nerovnosti, zateplí a částečně i odhluční. Stejnou funkci bude mít lehký beton při vyrovnávkách klenbové stropní konstrukce, kdy je potřeba vyrovnat výškové rozdíly paty s vrcholem klenby. U konstrukcí hurdiskových stropů najde lehký beton využití ve vyplnění prostoru od horní hrany hurdisek k vrcholu I profilů, do nichž jsou hurdisky vsazeny. Lehký beton můžeme rovněž aplikovat na stropy z ocelových trapézových plechů, na nichž potřebujeme vytvořit lehkou podlahovou konstrukci.
• střechy – na ploché střeše vytvoříme tepelně izolační spádovou vrstvu z lehkého betonu nejnižších objemových hmotností. Pro zvýšení tepelného odporu, lze na tuto spádovou vrstvu pokládat klasické tepelně izolační materiály. Nejvhodnějšími skladbami se pak jeví zelené střechy, kdy hydroizolaci následně přitížíme, čímž zabráníme pronikání UV záření a podstatně zvýšíme životnost hydroizolace.

Pytlovaný lehčený beton je možné zakoupit například od Firmy Liapor Mix. Manipulace s Liapor Mix je podobná manipulaci s běžným betonem. K 1 pytli Liapor Mixu (40 l) se přidávají maximálně 3 litry vody. Směs pak stačí promíchat 2–3 minuty v běžné míchačce, případně i ručně. Pak stačí jen v požadované tloušťce nanést a urovnat stěrkou na maltu.

Zdroj: článek Lehčený beton

Palivo - dřevo a pelety

Výběr a skladování dřeva

Vzhledem k tomu, že hodně energie může být zbytečně vynaloženo při spalování vlhkého dřeva, měli byste používat dřevo, které je úplně suché. Správně vyschlé dřevo se připravuje těžbou na jaře a nechá se usychat celé léto. Hodně záleží, jaké je to dřevo a určitě by mělo být bez zeleně. Dřevo by mělo být vysušeno na optimální vlhkost 20 až 25%. Některé dřevo může být pro dnešní vzduchotěsná moderní kamna příliš suché, a pokud dáte toto dřevo na žhavé uhlíky, bude okamžitě vytvářet plyny a kouř a bude se tvořit kreozot.

Všechny druhy suchého dřeva mají při porovnání hmotnosti a výkonu podobnou hodnotu. Proto hustší dřeviny obecně déle hoří a jsou i dražší. Dřeviny jako dub, bílý ořech a borovice zůstanou hořet celou noc. Osika vytváří vysokou teplotu ohně, který pomáhá vyčistit komín.

Při výběru dřeva můžete také chtít zjistit, zda používá dodavatel při těžbě udržitelné postupy. Neudržitelné postupy mohou mít negativní vliv na životní prostředí tím, že způsobí erozi půdy nebo snižování biologické rozmanitosti.

V případě, že váš dřevník objevili škůdci, uložte si dřevo dále od domova. Horní části hromady by měly být zakryty, ale strany musí zůstat otevřené, aby mohl proudit vzduch. Pokud je to možné, uložte dřevo na překlady (například betonové bloky), aby zůstalo v suchu.

Palivové dřevo cena

Tady je seznam nejlevnějšího palivového dřeva.

Pelety

Pelety se obvykle prodávají v osmnáctikilových pytlích. To, kolik paliva budete potřeba na topnou sezonu, můžete odhadnout tak, že jedna tuna pelet odpovídá přibližně jednomu a půl metru palivového dřeva. Většina majitelů domů, kteří používají kotle na pelety jako hlavní zdroj tepla, protopí dvě až tři tuny pelet ročně. Kotle na pelety mají často levnější provoz, než elektrické vytápění či vytápění plynem.

Většina pelet má vlhkost 5 až 10%. Dobře vyschlé dřevo má obvykle vlhkost 20%. Některé pelety mohou obsahovat stopy ropy, která se může používat jako mazivo při výrobě pelet, i když většina neobsahuje žádné přísady. Pelety vyrobené ze zemědělského odpadu obsahují více popela, ale mohou produkovat více tepla, než pelety ze dřeva.

Za kvalitu výroby pelet je vždy odpovědný výrobce. Podle normy jsou dva druhy tohoto paliva a to pelety prémiové a standardní. Jediný rozdíl mezi stupni je v anorganice popela. U prémiových pelet by měla být nižší než 1% a u standardních méně než 3%. Prémiové pelety jsou obvykle vyrobeny z jádra dřeva. Existuje pět předepsaných vlastností pro oba stupně pelet:

1. objemová hmotnost na 0,03 metrů krychlových nesmí být nižší než 18 kg;
2. průměr je 6,5 až 8 mm;
3. maximální délka je 13 až 25&nb

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Topení dřevem a peletami