BEZPEČNOSTNÍ LIST KYSELINY SOLNÉ a mnoho dalšího se dozvíte v tomto článku. K úpravě vody v bazénu nemusíte kupovat pouze drahé propagované chemické přípravky, zkuste využít i alternativní chemii.
Snížení pH
Ke snížení pH vody z alkalického na kyselé lze použít obyčejnou 31% kyselinu chlorovodíkovou neboli kyselinu solnou (HCl). Za jeden litr v obchodech zaplatíte kolem 30 Kč.
Ke snížení pH o hodnotu 1,0 v bazénu o objemu 20 m3 je dle zkušeností potřeba 1 litr kyselinysolné. Kyselinu se doporučuje nejprve naředit vodou v 10litrovém kbelíku. Naředěnou kyselinu následně za spuštěné filtrace nalijte do bazénu a nechte ji zhruba 12 hodin působit. Poté testerem zkontrolujte hodnotu pH, a budou-li naměřené hodnoty příliš vysoké, celý proces opakujte. Doporučená hodnota pH je 6,8–7,2.
S kyselinou solnou pracujte raději v ochranném oděvu, rukavicích a brýlích.
Využití kyseliny chlorovodíkové (solné) je především v průmyslu, ale v současnosti se doporučuje i ke snižování pH v bazénech. Koncentrovaná kyselina chlorovodíková je 37% vodný roztok chlorovodíku. V této koncentraci má nejmenší pH, a je tedy nejúčinnější (a nejnebezpečnější).
Ve svém příspěvku LÉČENÍ PRAŠIVINY U KRÁLÍKŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anežka.
Kokcidiosa je nakažlivé onemocnění, které působí králíkářům největší ztráty. Stejnou metlou, jako je pro lidstvo tuberkulosa, je pro králíky kokcidiosa. Nemoc je vyvolávána choroboplodnými zárodky tak zvanými kokcidiemi a sice druhem kokcidium oviforme, dnes zvaným Eimeria Stiedae. Zárodky tyto se nacházejí ve žlučovodech a ve sliznici střevní člověka a hlavně králíků. Nakažení děje se obyčejně potravou (zelenou pící, trávou atd.), v níž nalézají se tyto choroboplodné zárodky. Nemocní králíci jsou s počátku smutní, téměř ničeho nežerou, mají vysokou horečku, dech jejich stává se rychlým a krátkým, slábnou, hubnou, až konečně v poměrně krátké době hynou. Někdy se při tom nadýmají, silně slintají, aneb dostávají průjmy. Léčení bývá málokdy úspěšným, protože nemoc se úžasně rychle šíří a téměř celý chov vymírá. Zvláště zhoubně řádí choroba mezi králíky mladými; když některý z nich nemoc přečká, zdá se býti zdravým a bývá obyčejně v chovu používán dále. Uzdravení takového zvířete bývá však toliko zdánlivé, neboť stává se vlastně trvalým nositelem a rozšiřovatelem této nákazy. Při pitvě mrtvého králíka nalézáme dosti často na játrech bílé nebo nažloutlé uzlíky v různém množství a v různých velikostech. Jindy pouhým okem nenalezneme vůbec žádných změn a v těch případech doporučoval bych odbornou prohlídku zvěrolékařem, který mikroskopickým rozborem králičího trusu stanoví přesnou diagnosu. Nákaza šíří se velmi rychle po celém okolí, králíkárna bývá pak choroboplodnými zárodky tak zamořena, že v ní bez nebezpečí není možno dále králíky chovati. Jediným bezpečným prostředkem k zabránění nového vypuknutí nákazy je spálení mrtvých králíků, steliva a celé králíkárny. Pouze tam, kde choroba netrvala dlouho, kde králíkárna je kusem vyšší hodnoty, je možno ohroženou králíkárnu úzkostlivou desinfekcí zachrániti. Z léků, které jak jsem podotkl nemají valného úspěchu, užívá se nejčastěji slabého roztoku kreolinu (každý druhý den vnitřně podati jednu kávovou lžičku), glycerinu, chininu, směsi sirného květu a kalomelu (jednu lžičku denně).
Nadmutí vyskytuje se nejvíce u králíků mladých, ale i starších a bývá příčinou častého uhynutí. Onemocnění pozná se snadno dle toho, že břicho králíka je nápadně nafouklé a králík se sotva pohybuje. Tvrdívalo se, že příčinou nadmutí je krmení čerstvé zelené píce, hlavně jetele, dnes však víme, že není to pouze jetel, nebo zelená píce, ale že to bývá mnohem častěji zatuchlá nebo plesnivá sláma, namrzlé nebo nahnilé brambory, změněné obilniny, zvadlá a kvasící potrava atd. Následkem chybného kvašení vytváří se v žalludku a ve střevech veliké množství plynů, které silně stěny jejich napínají, takže může dojíti k prasknutí jich a náhlé smrti. Léčení: jakmile zpozorujeme nadmuté břicho u králíka, musíme ihned břicho králíka tříti, volně vypustiti na dvůr a přinutit k pohybu. Vnitřně podáváme mu vodu s několika kapkami čpavkového lihu, heřmánkový odvar, vápennou vodu (jednu lžičku), aloe na slabou špičku nože.
Slintavka objevuje
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Koncentrovaná kyselina sírová (96–98%) je hustá olejnatá kapalina, 1,8krát těžší než voda. Je neomezeně mísitelná s vodou, při ředění se uvolňuje velké množství tepla. Má silné dehydratační účinky, zuhelnaťuje většinu organických látek. Je hygroskopická, pohlcuje vodní páry. Koncentrovaná kyselina sírová je velmi reaktivní a má oxidační účinky. Reaguje téměř se všemi kovy kromě železa (pasivuje jej), olova, zlata, platiny a wolframu. Zředěná kyselina sírová nemá oxidační schopnosti a reaguje s neušlechtilými kovy za vzniku vodíku a síranů, s ušlechtilými kovy nereaguje. Kyselina sírová je silná dvojsytná kyselina, která tvoří dva typy solí – sírany a hydrogensírany.
Kyselina sírová byla známá již od středověku, kdy byla připravována arabskými alchymisty suchou destilací (tepelným rozkladem) zelené skalice. Nebyl o ni příliš velký zájem, proto byla připravována pouze v malých množstvích v lékárnách. Teprve v 17. století se zvýšil zájem o její výrobu, což souviselo s jejím využitím při bělení tkanin a jako rozpouštědla při barvení oblíbeným modrým barvivem indigem. Nejprve se vyráběla ze zelené skalice stejným způsobem, jako ji vyráběli alchymisté, poté se vedle zpracování zelené skalice z důlních vod začaly uplatňovat další postupy, zejména výroba z vitriolových břidlic.
Zpracování vitriolových břidlic se stalo v 2. polovině 18. století základem pro výrobu české dýmavé kyseliny sírové – olea. Provozy, ve kterých tato výroba probíhala, byly nazývány „olejny“. Tuto výrobu ve velkém zavedl Jan Čížek v roce 1778 v chemickém závodě ve Velké Lukavici u Chrudimi a brzy poté následovaly další podniky, ve kterých se česká dýmavá kyselina sírová začala vyrábět. V první polovině 19. století se česká dýmavá kyselina sírová stala celosvětově známým pojmem a na její výrobě byl závislý německý i anglický textilní průmysl. V 70. letech 19. století u nás dosahovala roční produkce kyseliny sírové 6 000 tun. Na konci 19. století tato výroba zanikla.
Podstatou výroby bylo pálení (tepelný rozklad) síranu železitého, který se získával větráním a vyluhováním vitriolových a kyzových břidlic. Vznikající oxid sírový byl pohlcován ve vodě nebo kyselině sírové.
Jiným způsobem výroby kyseliny sírové byla komorová výroba, která byla spuštěna v Anglii v Oxfordu již v roce 1746. U nás byla výroba anglické kyseliny sírové z dovážených surovin (sicilské síry a chilského ledku) poprvé zavedena ve Velké Lukavici v roce 1807. Jednalo se o nitrózní způsob výroby, při němž se k oxidaci oxidu siřičitého používal oxid dusíku. Oxidace probíhala v uzavřených olověných komorách. Ztráty oxidu dusíku při výrobě kyseliny sírové podstatně snížil J. L. Gay-Lu
Ve svém příspěvku KYSELINA MRAVENČÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kuchařinka.
Dobrý den,
mám dotaz - asi 80 - 100 mravenců si vlezlo do načnuté sklenice s medem (množství medu asi 400 g) a utopili se v něm. Nebylo datažené víčko. Mravence jsem vylovila, jen jestli med se dá dále používat - není poškozen a nebude mít negativní vliv na zdraví. Mravenci byli mallí černí, bydlíme na venkově a začalo se jich objevovat velice mnoho. Likviduji, ale pouze přírodní cestou.
Mnohokrát děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Dr. Ivan Babůrek.
V medu se ve velmi malém množství přirozeně vyskytují organické kyseliny včetně kyseliny mravenčí. Med bez jejich obsahu by nám možná nechutnal pro fádní chuť. Utopení mmravenci obsah kyseliny nepatrně zvýší. Na chuti, ani na zdravotních parametrech medu se to ale nijak neprojeví.
Kyselinu solnou je možné využít i do bazénů, v nichž slouží ke snížení pH vody. Ke snížení pH vody z alkalického na kyselé lze použít obyčejnou 31% kyselinu chlorovodíkovou/solnou (HCl).
Pro snížení pH o hodnotu 1,0 v bazénu o objemu 40 m3 jsou třeba 2 litry kyselinysolné. Kyselinu nejprve nařeďte vodou v 15litrovém kbelíku – vždy po jednom litru kyseliny. Dodržujte bezpečnostní zásady práce s kyselinou a nalévejte zásadně kyselinu do vody! Naředěnou kyselinu následně za spuštěné filtrace nalijte do bazénu a nechte ji zhruba 12 hodin působit. Poté testerem zkontrolujte hodnotu pH, a budou-li naměřené hodnoty příliš vysoké, celý proces opakujte. Doporučená hodnota pH bývá 6,8–7,2.
Při práci s kyselinou může dojít k poleptání sliznic, kůže, zasažení očí a nadýchání se výparů. Vždy je potřeba pracovat v ochranných pomůckách (gumové rukavice, brýle).
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Pavel Jirota.
Prosil bych o radu, jak rozmnožit bobkový list. Již 2 roky se pokouším uříznout tak asi 8cm stonek a zasadit do kelímku se zemí. Asi tak 5 kousků. A z toho se uchytí tak jeden a ostatní uschnou. děkuji předem za odpověď
Bobkový list neboli vavřín je rod dřevin z čeledi vavřínovitých. Zahrnuje pouze 2 druhy rostoucí ve Středomoří a na Kanárských a Azorských ostrovech. Vavříny jsou stálozelené dvoudomé keře či stromy, které mohou dorůstat do různé velikosti a výšky, nejvýše však dorůstají do výšky 20 metrů. Listy vavřínu jsou 6–12 centimetrů dlouhé a 2–4 cm široké, používají se jako okrasné rostliny a jejich listy jako koření.
Postup: Čočku přebereme, propláchneme a namočíme na 2─4 hodiny do vody. Nasáklou čočku slijeme, zalijeme ji novou vodou a uvaříme doměkka společně s bobkovým listem. Cibuli oloupeme, nakrájíme na kostičky a na tuku ji osmahneme dozlatova. Přisypeme část uvařené čočky (i s částí vývaru) a vyjmeme bobkový list. Druhou část čočky rozmixujeme, přidáme k celé uvařené čočce a promícháme. Dochutíme solí, pepřem, tymiánem a citronem. Čočku na kyselo bez mouky podáváme s jemně tekutým volským okem a kyselou okurkou.
Čočka na kyselo s česnekem
Ingredience: 300 g zelené nebo hnědé čočky, 1 menší cibule, 1 bobkový list, 2 lžíce oleje, vinný ocet nebo šťáva z citronu, 1 mrkev, 3 stroužky česneku, sůl, čerstvě namletý pepř, majoránka.
Postup: Syrovou mrkev oloupeme a nakrájíme na drobné kostičky. Čočku přebereme, propláchneme, dáme do tlakového hrnce i s mrkví, zalijeme studenou vodou (dva až tři prsty nad čočku) a dáme vařit. Díky tlakovému hrnci se doba přípravy výrazně zkrátí ─ podle stáří a druhu bude čočka uvařená zhruba za 10─15 minut. Poté máte na výběr z několika variant přípravy:
Jestliže budete chtít čočku zahustit, neslévejte všechnu vodu. Na oleji si osmažíme cibulku, zasypeme ji přibližně jednou lžící mouky nebo bezlepkovou rýžovou mouku a připravíme klasickou jíšku. Přidáme bobkový list, zalijeme trochou studené vody a necháme krátce povařit. Bobkový list pak vyjmeme, přidáme uvařenou čočku, rozmačkaný česnek, osolíme, opepříme a dochutíme octem nebo šťávou z citronu a majoránkou dle chuti.
Nezahuštěná čočka se připravuje stejným způsobem, pouze se slije všechna voda. Čočku přidáme k osmažené cibulce a bobkovému listu, který po chvilce prohřátí vyjmeme. Dochutíme česnekem a majoránkou a podáváme. K čočce si můžeme dát sázené či ztracené vejce nebo vejce natvrdo, nakládanou okurku, v zimě je pak skvělé kysané zelí nebo zkvašená zelenina (pickles).
Výborný typ:
Nezahuštěnou čočku stačí ochutit citronovou šťávou v kombinaci s česnekem, jemně nasekanou zelenou petrželkou a římským kmínem a vznikne báječná příloha například k rybě. Nebo uvařenou čočku v létě promíchejte s najemno nasekanou cibulkou a česnekem, pokrájenými cherry rajčátky, koriandrem, citronovou šťávou a olivovým olejem a připravíte tak báječný salát, který lze dochutit i kozím sýrem.
Červená čočka na kyselo
Ingredience: 350 g červené čočky, 1 střední cibule, 1 lžíce octa, máslo nebo olej na&nbs
V naší poradně s názvem BOBKOVY LIST A PUKLICE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alena kremenova.
Dobry den. Mam asi pětiletý bobkový list, a letos mi ho napadly puklice.Stírám je vatou namočenou ve slívovici.Moc to nepomáhá.Nechci na to použít nějaké chemikálie. Ráda ho používám při vaření.Poradte mi prosím někdo,co s tím.Moc děkuji za případnou radu. Zdravím.Alena
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Na puklice je nejúčinnější chemická ochrana pomocí přípravku Mospilan. Bohužel jde o jed a v případě bobkového listu je to nešťastné řešení, protože se sice zbavíte puklic, ale nemůžete použít listy na vaření. Přírodní cesta k likvidaci puklic na vavřínu jsou berušky. Beruška se živí puklicemi a pomůže k jejich zničení. Ovšem je to živý tvor a bude těžké ho přimět, aby zůstal právě na vašem vavřínu. Další přírodní cesta je použití nimbového oleje. Olej ze stromu nimba má insekticidní účinky, když se pečlivě nastříká na všechny části postižené rostliny. Olej z nimby je možné koupit na internetu, například tady: https://www.prozdravi.cz/ni…
Až keř povyroste, tvarujeme jej a při tom sklízíme lístky, které sušíme. Při sušení se nesmí listy zapařit a zhnědnout - jinak zcela ztrácejí své typické aroma. Listy ostříháme bez řapíků a rozložíme je v temné a vzdušné místnosti až do seschnutí listů. Tyto uskladníme v plátěném sáčku v temnu a suchu.
Bobkový list = sušené listy vavřínu se specifickým aroma. Používá se k nakládání a úpravě zvěřiny i jiných mas, rajské či svíčkové omáčky. Bobkový list je tradičním kořením české kuchyně. Rovněž se používá při nakládání zeleniny, hub nebo konzervaci masa a k marinovaným rybám.
Ve svém příspěvku PĚSTOVÁNÍ A NEMOCI ORCHIDEJÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eliška.
Prosím o radu uprostřed orchideje (srdíčko) vyrustá list vadný poschlý s barvou do fialova a trochu lepí list je pokroucený rychle se to dostalo na všechny orchideje díky ya radu Eliška.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Mirka.
Dobry den,
Ke konci brezna sem dostala k narozeninam orchideje,bohuzel ted jim zacali hnednout listy,nevim co s tim.V kvetinarstvi mi poradili ze je mam ostrigat ale bevim zda je to dobry napad.
Predem moc dekuji za radu
Mirka Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Kyselina mravenčí se ve včelařství využívá k tlumení varroázy. Zjednodušeně lze říci, že účinná koncentrace par kyseliny hubí roztoče, ale nepůsobí zhoubně na včely. Někteří kleštíci hynou okamžitě po aplikaci, jiní ve včelstvu ještě několik dnů až týdnů přežívají poškození a umírají později. Kyselina mravenčí je účinná i proti roztočům na zavíčkovaném plodu.
Příliš vysoká koncentrace par kyseliny mravenčí v úle (předávkování) ale může způsobit ztráty matek, poškození plodu, přestávku v plodování.
Účinnost ošetření kyselinou mravenčí podle různých zdrojů kolísá. Zevrubně lze říct, že jedna aplikace dlouhodobého odpařovače zahubí 60–80 % roztočů, dvě aplikace 90–98 % roztočů. Je-li v celoročním ošetřování včelstev počítáno ještě s dalším (jiným) léčením v bezplodém období (například amitrazem nebo kyselinou šťavelovou), není potřeba klást na účinnost odpařovačů takové nároky (snížení rizik z předávkování).
Kritický přirozený spad, určující počátek léčby, se v různých zdrojích značně liší od 2 do 10 roztočů, záleží také na části roku. Předpokladem je zabezpečení podložek proti ztrátám spadlých roztočů. Vložení aplikátoru s kyselinou mravenčí do úlu se doporučuje v podvečer nebo po ránu, obecně ve chvíli, kdy teploty nepřesahují 20 °C. Při tropických dnech s teplotami nad 30 °C (u některých aplikátorů 25 °C) se ošetření doporučuje neprovádět či odložit (vlastní omezená zkušenost toto ale nepotvrzuje).
Výpary kyseliny mravenčí jsou těžší než vzduch, mají tedy tendenci klesat. S vyšší teplotou se odpařování zrychluje (při 30 °C je cca 15x rychlejší než při 10 °C).
Odpařovače by se měly umisťovat buď vedle plodu (alespoň ob rámek nebo zcela ke stěně úlu), nebo nad plod, umístění do podmetu se doporučuje jen zřídka (u jednonástavkových oddělků). Výrobci aplikátorů kyseliny mravenčí si většinou vymiňují nepoužívat je v době nasazených medníků pro konzumní med.
V případě vysokého přirozeného denního spadu v průběhu sezóny (více než 2 roztoči za den) může být v mezidobí použita ještě odlehčovací aplikace formou krátkodobého odpařovače 85% kyseliny mravenčí, která má za cíl zejména snížení populace foretických roztočů. Množství kyseliny pro jednu aplikaci se liší podle druhu použitého odpařovače a síly včelstva. Pohybuje se zhruba v rozmezí 100 až 360 gramů (u běžného včelstva).
Aplikaci kyseliny mravenčí odparem není dobré provádět souběžně se zakrmováním. Často ale bývá doporučována mezi krmeními. Pro pozdní podzimní ošetření není kyselina mravenčí příliš často doporučována kvůli nízkým teplotám, když už, tak 85%.
V naší poradně s názvem BOBKOVÝ LIST V KVĚTINÁČI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lenka.
Dobrý den,
prosím o radu ohledně bobkového listu.
Rostli nu už mám doma asi 3 roky,ale je starší. Donedávna byla krásná rostlina, ale najednou začala schnout a listy byly černé, ale šly umýt. Také jsem si všimla fleků na listech a dole na hlíně spoustu broučku. Myslím, že se jedná o mšice.
Dočetla jsem se, že bobkový list na mšice trpí a že to může být přemokřeno, což by na mě asi sedělo. Tím že je takový suchý jsem myslela, že nemá vodu. Chci se zeptat, jde to nějak zachránit? Třeba přesazením, ostřiháním? a můžu použit klasický hubič na mšice?
Děkuji moc Lenka Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Aplikujte postřik přípravkem Mospilan. A začněte zalévat až se objeví nové pupeny. Rostlinu pravidelně vystavujte na slunce přes celý den. A nebo to vzdejte, ušetřete čas a kupte si novou rostlinu. Bobkový list je suchomilná rostlina, která přijímá vláhu přes listy a až pak ze zeminy, když je náhodou vlhká.