Nemáte-li zahradu či chcete levanduli umístit na terasu, vyberte vhodný objemnější květináč. Efektně levandule vypadá v nádobách v provensálském stylu, který je obzvláště vhodný pro levanduli a snadno navodí atmosféru jižní Francie. Levandule v květináči nepouští kořínky příliš hluboko (z tohoto důvodu je třeba levanduli na zimu umístit dovnitř, protože by mohly kořínky umrznout). Květináč umístíme na slunné místo a občasně zaléváme.
Kdy vysadit levanduli
Levandule je trvalka. Koupit ji můžete jako vzrostlou rostlinku nebo si ji můžete vypěstovat od semínka. Pěstování levandule ze semínka je poněkud náročnější a na první květy si počkáte déle. Semínka levandule se zasévají do misky nebo truhlíku v průběhu února a března. Nádoba musí být v místnosti s pokojovou teplotou kolem 20 stupňů. Rostlinky vyklíčí za 3–4 týdny. Malé rostlinky rozsadíme do malých květináčů nebo sadbovačů. Takto rozdělené rostlinky můžeme po skončení mrazů dávat ven. Zpočátku je umisťujeme do stínu, aby si zvykly na slunce. Vzrostlejší rostlinky sázíme do země v průběhu srpna a září, tak aby stihly před prvními mrazy dostatečně zakořenit.
Druhým způsobem, který je podstatně snazší, je koupě již rostlinky vypěstované. Rostlinku můžeme ponechat v květináči či ji přesadit přímo do záhonu. Tady je to jen na vás, pouze je třeba dbát na období prvních a posledních mrazíků, aby rostlinky napěstované v prostředí skleníku nezahynuly. Mrazuvzdornost rostlin závisí na druhu levandule.
O levanduli zasazenou na zahradě nemusíme speciálně pečovat. Ze své domoviny je zvyklá na mírnou zálivku, takže když ji zapomenete zalít, nic se jí nestane. Levandule je trvalka, která úspěšně v našich podmínkách přezimuje. Roste do větších rozměrů, keříky je tedy vhodné venku sázet alespoň s 60cm rozestupy. Levandule nemá žádné speciální nároky, upřednostňuje však suchou a dobře propustnou půdu. Pokud si nejste jisti s výběrem zeminy, pomohou vám odborníci v zahradnictví.
V naší poradně s názvem KAMÉLIE HNĚDNUTÍ LISTŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Věra Marešová.
Prosím o radu,když mi u jedné kamélie jakoby seschli listy?nevím si rady!a to ji mám v zimní zahrade s teplotou 15-16 stupnů a nepřelévám ji.děkuji za radu.
Marešová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Krásné kamélie, dělají takovou radost během léta svými květy. Jenže co s nimi v zimě? Kamélie snese mrazy, ale nepřežije teploty nižší než -12 °C. Zároveň nemá ráda výkyvy zimních teplot. V našich podmínkách je proto lepší kamélii pěstovat v květináči a na zimu je uklidit do studené světlé místnosti s teplotou od 5 do 15 °C a relativní vlhkostí vzduchu 60%. Kamélie v květináčích se musí umístit do bezmrazých zimovišť, protože pokud ne, hrozí velké nebezpečí, že půda v květináči promrzne a hezké rostlinky mrazivé období nepřežijí. Přesto byste s jejich přesunem do interiéru měli počkat co nejdéle. Kamélie by měly zůstat venku, dokud teploty neklesnou po delší dobu pod bod mrazu, nebo dokud teploty neklesnou pod -5 °C. Poté se rostliny musí přesunout do světlých zimovišť. To může být klidně jen na leden a únor.
Při přezimování kamélií dbejte na následující podmínky a příští rok se budete moci opět kochat svými asijskými kráskami:
- Teplota pro přezimování: 5 – 15 °C;
- Vzdušná vlhkost: okolo 60% - to je velmi důležité dodržet;
- Jakmile půda na povrchu vyschne, zalévejte vodou bez vápníku, aby půda nikdy úplně nevyschla;
- Postříkejte rostliny vlažnou vodou bez vápníku nebo zapněte zvlhčovač pro zvýšení vlhkosti;
- Dokud nenasadí na květ, není nutné kamélie přihnojovat;
Velice důležité je dávat pozor na překročení teplot nad 15 °C. V zimě je třeba se tomu za každou cenu vyvarovat! Kamélie potřebují chladný odpočinek nejméně šest týdnů v roce. To je zásadní pro jejich kvalitu květu a pro budoucí zdravý růst. Vytápěné místnosti proto v žádném případě nejsou vhodné jako zimní stanoviště. Vlivem teplého a především suchého vzduchu z umělého topení totiž choulostivé rostliny rychle odhodí svá poupata a drasticky zkrátí fázi květu. Ideálním místem je proto nevytápěná zimní zahrada, venkovní skleník nebo parapet nevytápěného schodiště. Jakmile se už rozhodnete pro zimoviště, neměli byste ho měnit, protože kamélie během přezimování nesnáší náhlé změny prostředí. V polovině března mohou být kamélie opět vystěhovány ven. Noční teploty by v době vystěhování měly být alespoň +5 °C.
Nejlepší je kamélie přezimovat ve skleníku. Ideálním prostředím pro vaše kamélie v zimě je světlý a chladný skleník nebo zimní zahrada. Pokud tyto dispozice nemáte, tak můžete kamélie umístit i do tmavého studeného sklepa nebo do garáže. Pokud své kamélie necháte přezimovat ve tmě, například ve sklepě, je třeba rostliny po chladné tmě nejprve pomalu přivykat na světlejší a teplejší prostředí. Spící rostlinky můžete v březnu nejprve nastěhovat do chladné světlejší chodby a začít je pomalu více zalévat.
Dýně hokaido patří k nejoblíbenějším tykvím vůbec. Její dužnina má po upečení nezaměnitelnou kaštanovou chuť. Dýni hokaido lze použít k přípravě hlavních jídel. Uskladněné dýně vydrží klidně až do února následujícího roku. Než se pustíte do pěstování dýní, vydejte se do zahrádkářství a vyberte si semínka. Ta si pak doma předpěstujte v kelímcích. S výsadbou do kelímku začněte zhruba v polovině dubna, a asi po třech týdnech, kdy už začnou být rostlinky hezké, je přesaďte do větších květináčů. Přibližně v polovině května, kdy už není pravděpodobnost mrazíků, je můžete přesadit do záhonů. Pokud jste předpěstování nestihli, nevadí. Semínka můžete vysít přímo na záhonky na začátku května. Jestliže budete mít rostlinky na záhonech a budou hrozit noční mrazíky, přikryjte je raději slámou (nebo netkanou textilií), aby neumrzly. Dýně mají rády sluneční svit a půdu s dostatkem živin a vláhy. Proto je při výsadbě přihnojte. Můžete je pěstovat i přímo na kompostu, kde se jim bude dařit obzvláště dobře, ale počítejte s tím, že si z něj vytáhnou většinu živin a kompost pak nebude tak kvalitní pro další použití. Rostlinky dýní sázejte na záhon v rozestupu zhruba 1 až 2 metry. Pokud vyséváte do záhonu semínka, dávejte je do hloubky tří až pěti centimetrů. Pěstování dýní není nijak náročné. Stačí, když je budete pravidelně odplevelovat a v případě velkého sucha pravidelně zalévat. Dejte však pozor na to, abyste nekropili listy – ty by pak začaly uhnívat. Jakmile začnou rostlinky dýní dosahovat větší velikosti, je dobré k nim dát oporu, po které se budou plazit a nebudou si navzájem stínit. Dýně sklízejte na začátku podzimu, když je slupka tvrdá a matná a na stonku se tvoří praskliny. Dejte pozor na první mrazíky, dýně raději sklízejte už před nimi, mohlo by dojít k jejich přemrznutí. Sklizené dýně je pak dobré nechat několik dní dosušit, a to buď venku na sluníčku, nebo třeba u topení, ale teplota nesmí přesáhnout 30 °C. Pokud byste je hned po utržení dali do vlhka, mohly by začít plesnivět. Zároveň je dobré, když plodu ponecháte delší stopku, a to alespoň pět centimetrů, což dopomůže k tomu, že se nebude tak rychle kazit. Při uskladnění dýním hokaido nesvědčí vlhký sklep. Skladujte je nejlépe při teplotě do 10 °C.
V naší poradně s názvem BEZTRNÝ OSTRUŽINÍK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jan Parýzek, ing..
Prosím o radu. Kdy je nejvhodnější doba ke hřížení šlahounů. Hřížím matiční šlahouny, nové rostliny mi vzejdou, ale nechám si poradit. Jestli matiční šlahouny už letos nebo až druhý rok, kdy už budou mít plody.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník .
Nejvhodnější doba pro hřížení ostružin je na jaře a na podzim. Výsledky jarního hřížení můžeme oddělit ten samý rok na podzim. Ty podzimní až následující rok na jaře. K hřížení se používají jednoleté výhony.
K vegetativnímu množení ostružin můžete také použít i další postupy, které jsou vhodnější. Je to například množení kořenovými řízky. Vhodné části kořenů získáváme na podzim. U matečné rostliny odkryjeme z jedné strany kořeny, aby je bylo dobře vidět a ostrým nožem je od rostliny oddělíme. Řízky mají být dlouhé 8-10 cm a v průměru 8-10 mm. Horní konec seřízneme kolmo na osu řízku, spodní část mírně šikmo. Pracovat musíme pozorně. Řízek vysazený obráceně neroste. Řízky zakládáme přes zimu v mrazuprosté místnosti do písku s rašelinou. V dubnu je vysazujeme na záhony s lehčí kompostní zeminou. Na záhoně vyhloubíme rýžku asi 10 cm hlubokou, která má jednu stěnu kolmou. Na tuto stěnu stavíme řízky asi 10 cm od sebe, zasypeme zeminou a navršíme 3 cm vysoký hrůbek. Po výsadbě zalijeme, kypříme, odstraňujeme plevele a přihnojujeme. Řízky je nezbytné ošetřit stimulátorem růstu.
Součástí okrasného jezírka musí být vodní rostliny, ty totiž mají důležitou funkci, okysličují vodu a zároveň pomáhají udržet rovnováhu v přírodě okolí jezírka. Do jezírek se hodí různé vodní rostlinky, ne každá je ale vhodná do každého patra, a proto je potřeba si jezírko rozdělit do několika zón podle hloubky. Jedná se o břehovou zónu (přechod mezi jezírkem a zahradou), mokrou zónu (do hloubky asi 15 cm, v ní se pěstují pobřežní rostlinky, kterým se příliš nedaří v hloubce), bahenní zóna (hloubka asi 15 – 20 cm) a hloubková zóna (kolem jednoho metru a více, v této části se daří například leknínům).
Mezi břehové rostlinky patří řebčík kostkovaný (fialové květy ve tvaru zvonečků), hadí kořen větší (růžové květní okolíky) petrklíč (bledě fialové květní klasy).
Do mokré a bahenní zóny se hodí například žábník malokvětý (bílé až jemně růžové květy, výška až 1 m), orobinec širokolistý (výška až 2 m), blatnice bahenní (jemně růžové květy na velkém květním okolíku), zevar (výrazné plody), rákos obecný (výška až 3 – 4 m), rozrazil potočný (přízemní rostlina vhodná na okraj vodní plochy), sadec (květ s měděnou červenou barvou), máta vodní (vonná vodní rostlina), pomněnka bahenní (modrá barva květů), kyprej vrbice (červenofialové květy, výška až 1 m), voďanka žabí (pomáhá čisti vodu tím, že odebírá živiny), pravý puškvorec (výška až 150 cm).
Mezi hloubkové rostlinky se pak řadí morovinka hustolistá (přezimuje ve vodě), stolístek (tvoří pod vodou girlandy a nad vodní hladinou je její květní klas), šídlatka jezerní (nemůže být v jezírku s dravými rybami), okřehek menší (vytváří pod hladinou „koberec“, který pomáhá udržovat chladnou vodu), stulík žlutý (vhodný do hloubky 1 m a více).
Do jezírek se také hodí plovoucí rostliny jako babelka řezanovitá (pomáhá čistit vodu, měla by zakořenit v mělké vodě a nejvíce se jí daří, když může volně vegetovat), vodní mor kanadský (velmi rychle roste a pomáhá udržovat čistou vodu), plavín štítnatý (nenáročná rostlinka, ale nemá ráda chladnou zimu) vodní aloe (vhodné do mělké vody i půdy), tokozelka vodní hyacint (květy na 30 cm dlouhém stonku světle fialové barvy, těžko přezimuje), kotvice plovoucí (daří se jí ve vodě s nízkým obsahem vápníku)
K výsadbě vodních rostlin se používají nejčastěji výsadbové koše a vaky z kokosové vlny plné živné půdy. Košíky se doporučuje pokrýt pískem.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Na vašem obrázku bude asi pepřinec (Peperomia), respektive nějaký jeho druh. Tyto druhy mají tlusté mohutné stonky a masité listy. Je to tropická trvalka, která je pěstována pro její okrasné listy. Nejčastěji pochází z tropické Ameriky. Jsou kompaktní a obvykle nepřesahují výšku 30 cm. Jednotlivé druhy se značně liší ve vzhledu. Listy jsou hladké a masité a mohou být oválné nebo mohou mít tvar srdce. Drobné květy jsou nenápadné a rostou ve tvaru kordovitých hrotů.
Nároky na světlo
Peperomia je nenáročná pokojová rostlina a dobře roste na jasném nepřímém světle, které poskytuje západní nebo východní okno. Tyto rostliny dokonce rostou i pod fluorescenčními světly (umělé osvětlení). Nedostatečné světlo způsobuje, že pomalu rostoucí peperomie přestane růst. Přímé sluneční světlo naopak spálí její listy.
Nároky na vodu
Před každou zálivkou nechte půdu vyschnout. Přelití vede k hnilobě kořenů, je hlavní příčinou závažných problémů s těmito rostlinnými. Nejlepší je namočit květináč na 10 minut do vody a pak vyndat. Tato technika udržuje listy suché a pomáhá předcházet nemocem rostlin. Husté listy rostlin Peperomia drží vodu a umožňují rostlině odolávat dlouhým obdobím bez zálivky.
Hnojení
Tyto pokojové rostliny přihnojujte měsíčně od jara a v létě základním rostlinným rostlinným hnojivem ve výši 1/2 doporučené dávky. Během podzimu a zimy není nutné tuto rostlinku hnojit.
Nároky na teplotu
Teploty mezi 16 - 27 °C jsou nejlepší. Teploty pod 10 °C a studené průvany z oken a dveří poškozují listy.
Vlhkost vzduchu
Peperomia je původem z deštných pralesů Brazílie a proto milují teplé vlhké prostředí.
Květy
Květy peperomických rostlin jsou velmi malé a nevýrazné. Jsou to listy, které jsou na rostlině tak zajímavé.
Škůdci
Domácí škůdci jako vlnatka a mšice mohou být pro rostlinu problém.
Nemoci
Ringspot virus je skvrnitost listů, který se vyznačuje jako nevzhledné kulaté fleky a nejčastěji se objeví kvůli vysoké vlhkosti. Vzhledem k tomu, že pro tuto chorobu rostlin neexistuje žádné chemické ošetření, musí být poškozené listy a dokonce i celá infikovaná rostlina vyhozeny. Udržujte listy peperomie suché a zajistěte dobrou cirkulaci vzduchu, abyste zabránila tomuto onemocnění.
Půda
Použijte dobře provzdušněnou volnou půdu, která dobře vysychá.
Velikost květináče
Velikost květináče má toto rostlina ráda spíše menší než větší. Přesazujte, až když kořeny zcela naplní současnou nádobu. Pěstování peperomie v květináči, který je příliš velký, zabraňuje rychlému vysychání půdy a způsobuje hnilobu kořenů.
Řez
Peperomia může být seříznuta kdekoli na lodyze. Nový růst se pak vyvíjí z uzlů těsně pod řezem ve stonku.
Množení
Peperomia se snadno množí z listových výrůstků, odřezků výhonků a rozdělením rostlin. Dobré je nechat nařezané konce listů nebo stonků používané k množení nejdříve vysušit několik hodin nebo přes noc před jejich vysazením.
Jedovatost
Peperomie je jedovatá s úrovní toxicity 1.
Rozmnožování orchidejí se dělí na generativní (výsev semen) a vegetativní (dělení rostlinných částí). Množení výsevem je však problematické a pro běžného pěstitele prakticky nemožné. Semena jsou totiž velmi malá a prakticky nemají žádné zásobní látky. V přírodě klíčí za pomoci příslušných symbiotických hub z rodu Rhizoctonia, které jim zajišťují potřebnou výživu. Vyklíčí tak ovšem jen velmi malé množství semen, a proto jich orchideje musí tolik vytvářet. Běžný výsev do substrátu je v podstatě neúspěšný. V praxi jsou dnes orchideje vysévány na speciální živné médium, které obsahuje veškeré potřebné živiny vedoucí k úspěšnému vyklíčení, a to ve sterilních laboratorních podmínkách. Metoda výsevu je tedy náročná na zařízení, pomůcky a materiál.
Oproti tomu je rozmnožování dělením poměrně jednoduché. Jakmile rostlina naroste do větších rozměrů, můžete ji zkusit rozdělit, ale tak, aby každá z dceřiných rostlin měla alespoň 3 zdravé pahlízy (výhony). Řezné rány očistěte a před opětovným nasazením je nechte mírně zaschnout. Polámané a odumřelé kořeny odstraňte. Dceřiné rostliny dobře ukotvěte v substrátu, nejlépe pomocí vyvázání k opoře. Na tři týdny omezte zálivku, doporučuje se nejlépe jen rosit. U rodu Cymbidium a jiných terestrických rodů je možno používat k množení jednotlivé zadní pahlízy vsazené do poréznějšího substrátu. Mladé rostliny by měly vykvést za 4 až 5 let. U rodu Dendrobium lze využít k množení části starší pahlízy, které se položí na vlhký rašeliník a poté uzavřou plastovým obalem. Mladé rostlinky vykvetou cca za 4 roky. U rodu Phalaenopsis můžete použít malé rostlinky, takzvané keiki, které se občas vytvoří na květním stvolu mateřské rostliny. Jakmile dceřiným rostlinkám dostatečně narostou vzdušné kořeny (doporučuje se několik vzdušných kořenů o délce minimálně 5 cm), můžete keiki opatrně odkroutit a zasadit do vhodného substrátu. Rostlinka by měla kvést tak za 3 roky. Jinou vegetativní metodou je řízkování, k němuž použijete u tohoto rodu staré dlouhé stonky, vedlejší výhony nebo odkvetlé stvoly. Řízky řežte dlouhé 10–15 cm. Odříznutá část se nevkládá do zeminy jako u jiných pokojových rostlin, ale pokládá se na plocho na povrch zeminy (písku nebo mechu) a umístí se do vytápěného pokojového skleníku. Orchideje rovněž můžete množit stonkovým výhonem přesahujícím do vedlejšího květináče, který po zakořenění od mateřské rostliny odřízněte.
Na zahradě můžeme mít nejrůznější druhy jezírek (výjimkou nejsou ani jejich kombinace, například může být koupací jezírko spojené s okrasným či chovným atd.)
a) Koupací jezírka
Tato jezírka jsou přírodní (a výrazně hezčí) variantou bazénů. Výhodou tohoto typu jezírka je, že nejen ovlivňuje a zvlhčuje vzduch v zahradě, ale hlavně není pro jeho provoz potřebná žádná chemie. Navíc na rozdíl od bazénů, které jsou určeny jen ke koupání, tyto jezírka mají i relaxační účinek a estetickou funkci. Koupací jezírka by měla mít plochu nejméně 30 m2 (místy by měla být hloubka minimálně 1,2 m). Tato jezírka by neměla být nijak chemicky čištěna (voda v bazénu je tedy čistější, ale voda v koupacím jezírku zas pomáhá tělu zvýšit jeho obranyschopnost). I voda v jezírku je ale čistá, jen ne chemicky. K čištění mohou být použití filtry, čerpadla. Velký vliv na čistotu této vodní plochy mají také rostliny, ale ty nedokážou vše, a tak jim právě pomáhají již zmíněná čerpadla a filtry. Nevýhodou koupacího jezírka opět na rozdíl od bazénu je, že péče o něj vyžaduje specifické znalosti, navíc by se v něm neměli koupat lidé namazaní opalovacími krémy (nebo ošetřeni jinými kosmetickými přípravky), došlo by tak ke znečištění vody.
b) Jezírka určená k chovu ryb
Při stavbě tohoto specifického jezírka je důležité si hned na začátku promyslet, kolik a jaké ryby budeme v rybníčku chovat. To se totiž odráží na typu, hloubce a velikosti jezírka. Hloubka jezírka musí mít minimálně 1,2 m (nejvhodnější je hloubka 1,8 m). Tato hloubka by měla rybám zajistit, že teplota v jezírku přes zimu bude alespoň 4 °C, a tím jim zajistí šanci k přežití. Nevýhodou tohoto jezírka je, že ryby způsobují, že v jezírku je více živin, a tím pádem musí být lepší filtrace jezírka. Kvůli rybám je potřeba hodně řešit umístění fontán, vodopádů a dalších vodních her, aby ryby nijak neomezovaly a nedej bože jim nějak neublížily. Správně zvolit se musí i jezerní rostlinky.
c) KOI jezírka
Jedná se o jeden z velmi oblíbených typů jezírek určených k chovu ryb. Koi kapříci jsou původem z Japonska a dožívají se dokonce až 30 let věku (výjimkou není ale ani vyšší věk). Průměrná délka této ryby je kolem 30 – 70 cm. Pro KOI kapry je potřeba jezírka s rozlohou minimálně kolem 15 – 20 m2 s proměnlivou hloubkou (ta by měla místy být až 2 m). Na krajích jezírka se doporučuje menší hloubka třeba kolem 80 cm. U těchto jezírek mohou být zasázeny rostlinky, ale KOI kapři k nim nesmí mít přístup, protože jinak by je ničily a rozrývaly kvůli nim i dno. Filtrace u tohoto typu jezírka by měla mít mechanický předfiltr (odlučuje nečistoty z vody, zachycuje výka
V naší poradně s názvem MNOŽENÍ HABRU ŘÍZKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Šmíd.
Vážení,
jaká by měly být velké řízky, délka průměr, stáří a pod.
Šmíd
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Habr obecný se množí vrcholovými řízky dlouhými přibližně 20 cm. Toto vegetativní množení je jednoduché a lze s ním získat mnoho mladých rostlinek například pro založení živého plotu. Jak přesně tuto techniku zvládnout, se můžete dozvědět v následujícím videu. https://youtu.be/sqfzX9SZfKc
Bacopa monnieri neboli bakopa drobnolistá, která je po staletí využívána v ájurvédské medicíně, je samostatně nebo v čajových směsích doporučována pro své velmi příznivé účinky na lidský organismus. Působí očisťujícím účinkem, zvyšuje koncentraci, takže je vhodná pro osoby, které mají zhoršenou schopnost učit se nebo mají zpomalené reakce. Dále pomáhá při nervovém vypětí, nespavosti a poruchách paměti či při astmatu. V tradiční čínské medicíně je používána jako jang-tonikum při impotenci a revmatismu.
Jako běžná, tradiční dávka je doporučováno 5–15 g (v sušeném stavu) Brahmi denně, a to ve formě čajového odvaru. V současné době je také nabízena prodejnami se sušenými léčivými bylinami. Jako u jiných léčivých rostlin je vždy vhodné poradit se o užívání s lékařem.
Bakopu monnieri můžeme pěstovat jako pokojovou rostlinu s možností letnění. Prospívá v polostínu i na slunci, ale ve vlhké půdě (je to takzvaná bažinná rostlina). Prospěšné je přihnojování organickými hnojivy, například granulovaný hnůj (zapravit do půdy). Jelikož má kobercový růst, je možné pěstovat ji v závěsném květináči, kdy roste převisle.
Nať obsahuje alkaloidy brahmin, herpestin, saponiny monnierin, hersaponin, dále bacosid A a B, β-sitosterol, stigmasterol, flavonoidy a řadu minerálních látek. Přitom jsou to hlavně triterpenoidní saponiny, které zvyšují přenos nervového impulzu.
Bylina je silným antioxidantem, zlepšuje paměť a schopnost učit se. Zvyšuje duševní výkonnost a posiluje činnost mozku. Užívá se při nespavosti, únavě, neklidu, ale také při epilepsii, stresu, Parkinsonově a Alzheimerově chorobě. Vhodná je také při mozkových příhodách, nervovém vyčerpání, bronchitidě a astmatu. Léčí rovněž kožní problémy, neboť stimuluje růst kůže, vlasů a nehtů. V poslední době se uvádějí i protinádorové vlastnosti. V čínské tradiční medicíně je považována za jangové tonikum užívané při impotenci a revmatismu.
Dokonce se používá při obnově buněk mozku, které byly poničeny působením drog, zvyšuje syntézu proteinů a aktivitu v mozkových buňkách. Zklidňuje mysl a podporuje relaxaci, snižuje úzkost, neklid, působí proti nespavosti a senilitě. Zlepšuje výkon řeči a představivosti, zmírňuje nervové a duševní napětí. Má vynikající účinky na srdce. Snižuje krevní tlak, čistí krev.
V našich klimatických podmínkách je bakopa drobnolistá jednoletou nebo pokojovou rostlinou s možností letnění. Pěstuje se v polostínu až na slunci na bažinaté půdě při teplotě 20–28 °C, a to jako kobercová rostlina nebo v závěsných nádobách. Velmi dobře se množí řízkováním asi 10 cm dlouhými lodyžními řízky, které snadno koření v nodech. Nať se sklízí v říjnu při teplotě do 30 °C ve stínu.
Bakopa zároveň patří mezi významné akvarijní rostliny, neboť velmi dobře roste i ve vodě. V místech přirozeného rozšíření se někdy také používá jako listová zelenina, například do salátů nebo polévek.
V naší poradně s názvem POUŽITÍ VÝHONKŮ ODSTŘIHNUTÝCH V ÚNORU NA VÝSADBU? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeněk Vanduch.
Dobrý den. Jsem úplný začátečník v pěstování révy a navíc z Valašska, kde lidé znali úplně jiné ovoce. Ale
dostal jsem od kamaráda 30ti centimetrové větvičky révy, které vystřihoval v březnu na zasazení. Kupodivu se všechny chytly. Je to nějaká modrá odrůda, ale moc se k nám do n.m.v. 690 m nehodí. Když je teplý rok, je i trochu nasládlá. Zajímalo by mně však, jestli se tímto způsobem rozmnožuje vinná réva. Všude čtu o sazeničkách, kontejnerovém způsobu atd. Děkuji za odpověď. Zdeněk z Valašska.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Pokud vás zajímá jakým způsobem se rozmnožuje vinná réva, tak si můžete přečíst náš článek o množení vinné révy řízkováním, kde se dozvíte, jak se to dělá: https://www.ceskenapady.cz/…
Dáváte-li přednost shlédnutí názorného návodu na množení vinné révy, tak se můžete podívat na toto video, kde je to ukázáno, krok po kroku: https://www.youtube.com/wat…
Bakopa je letnička, která vám nejlépe vynikne v závěsné nádobě nebo truhlíku. Na dlouhých převislých stoncích nese drobné vejčité jemně zubovité listy, které jsou světle zelené. Stonky jsou listy posety tak, že tvoří hustý zelený koberec posetý něžnými hvězdicovitými květy, které vyrůstají z listového paždí. Drobné květy samy opadávají, takže se vlastně rostlina sama čistí a odkvetlé květy nemusíme obírat. Plodem je tobolka.
Bakopa je rozšířena v tropech a subtropech Afriky, Asie, Austrálie a Ameriky. V Asii je to především jižní Indie, kde se již 3000 let využívá v ájurvédě pod názvem „Brahmi“, což znamená kosmické vědění. Slouží k léčbě mužské i ženské neplodnosti a v současné době také jako „mozkový nutrient“. Známa je i v Nepálu, na Srí Lance, v Číně, na Tchaj-wanu a ve Vietnamu. Roste zde na vlhkých, bahnitých a zaplavovaných místech, často i v tekoucích vodách.
Tato okrasná rostlina pochází z Jižní Afriky, má tedy ráda teplé klima. Na pěstování není však náročná, je tedy vhodná i pro začátečníky v zahradničení. Bakopu můžete pěstovat od jara až do podzimu venku, a jelikož se jedná o trvalku, lze ji během chladných měsíců zazimovat. Běžně dostupné jsou především odrůdy Bacopa 'Snowflake' a Bacopa 'Pink Domino'. První zmíněná má květy bílé barvy, druhá je zbarvena dorůžova.
Bakopa tvoří převislé dlouhé stonky, které jsou porostlé drobnými kulatými lístečky s výraznými zuby. V paždí listů vyrůstají drobné pěticípé květy bílé nebo růžové barvy. Výška bakopy je 50–100 cm, listy jsou vejčité, zubovité a řapíkaté. Rostlina kvete od června do září, disponuje dlouhými stonky, které zdobí drobné zelené lístky, ty jsou následně posety malými kvítky. Na rozkvetlé bakopy je tak opravdu nádherný pohled.
Pěstování bakopy je nenáročné. Jelikož se jedná o převislou rostlinu, doporučujeme ji zasadit do truhlíku nebo květináče vhodného k zavěšení. Na dno nádoby nasypte nejlépe drenáž, neměly by chybět ani otvory pro odtok přebytečné vody.
Při sázení do venkovních truhlíků je potřeba vyvarovat se ranním mrazíkům. S vysazením rostlin tedy počkejte přibližně až do poloviny května. Bakopám se nejvíce daří v dobře propustné a na živiny bohaté půdě, tu zakoupíte například ve formě univerzálního substrátu pro balkonové rostliny. Pokud se rozhodnete si substrát umíchat doma, vytvořte jej ze zeminy, kompostu a písku. Zeminy by měla být zhruba polovina a kompostu s pískem po čtvrtinách.
Bakopy pro svůj růst potřebují dostatek světla a tepla. Najděte jim tedy světlé stanoviště, přímé sluníčko však není podmínkou. Ideální jsou světové strany jih nebo jihovýchod, kde je dostatek světla po celý den.
V naší poradně s názvem PTAČÍ ZOB se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Společenství vlastníků, Olomouc, Karafiátová 292/2; předseda : Vladimír Buk ing..
Dotaz k množení ptačího zobu řízkováním.
Jaká je doporučená délka řízků pro množení a jaké je vhodné přikrytí provedených řízku vložených do malých květináčkůl :
Děkuji za odpověď
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Délka řízků při množení ptačího zobu je okolo 10 cm. Není třeba přikrývat řízky v květináčích, stačí jen udržovat vlhké. Připravil jsem ke shlédnutí výběr video návodů na množení ptačího zobu. Pokud máte zájem, můžete se podívat, jak to dělají ostatní, zde: https://www.youtube.com/res…
Jahodníky se obvykle rozmnožují odnožováním. Na šlahounu vyroste většinou několik dceřiných rostlinek. Tyto rostlinky oddělte od sebe nůžkami, přičemž každé rostlince ponechejte cca 2–4 cm dlouhý zbytek šlahounu (z té silnější části). Rostlinky by měly mít zárodky kořenů dlouhé alespoň několik milimetrů. Čím jsou kořeny delší, tím lépe.
Převislé jahodníky by se neměly množit dále semeny, protože v dalších generacích dochází u těchto hybridních odrůd k velké variabilitě genů a tím i vlastností. Bohužel je takovéto množení ale běžné, a dokonce i v televizi doporučované.
Ve svém příspěvku MNOŽENÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Radka Studecká.
moje orchidej má místo květů narostlé nové malé lístky,co s nimi,je možné je nějakým způsobem použít pro množení,nebo je mám odlomit,ustřihnout,nebo snad nějak jinak,díky za odpověď
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana Trhlíková.
Mám např. jednu, asi Dendrobium ( úzké dlouhé) a ta má narostlé listy s kořeny. Teď ji ještě chvilku nechám a pak zasadím . Byla při koupi modrá, pak ještě jednou kvetla tak jsem zvědavá, co to udělá. Ten druhý květ byl ale bílý.
Z dospělé rostliny se ostříhají řízky v místě, kde je levandule dostatečně ohebná, ale zároveň dřevnatá. Abyste podpořili tvorbu kořenů, je dobré namočit řízky levandule do stimulátoru. Pak již můžete řízky levandule zasadit například do květináčků se zahradnickým nebo množárenským substrátem, a to nejlépe po 3–5 řízcích. Substrát byste měli udržovat mírně vlhký. Dospělé levandule necháváme na přímém slunečním světle, rostlinky ho dobře snášejí, ba přímo vyžadují. Řízkované rostlinky je však lepší nechat v polostínu, dokud dobře nezakoření a neobrazí. Levandule pak vysazujeme na slunná místa, mají rády sušší půdu.
Ve svém příspěvku MNOŽENÍ BORŮVEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdenek stříž.
Dobrý den,
Začal jsem pěstovat borůvky a prosím o všechny možné info o množení (doba, ,postup a td.) mám dobré pozdní odrůdy a chtěl bych je sám namnožit , děkuji Stříž
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Mařatková Olga.
Dobrý den , nevím jestli jsem na správném místě a jestli mi někdo bude vůbec chtít odpovědět. Mám borůvku šestý rok Je asi120 cm vysoká a dost bohatá , ale už druhý rok mi květy něco okouše. Když jsem loni zjistila , že skoro polovina květů je pryč,ptala jsem se v zahradnictví a tam mi řekli ,že je to pravděpodobně sviluška ale ,že je to divné ,protože borůvka většinou škůdci netrpí . Dali mi postřik, který jsem aplikovala , ale stejně mi zbylo jen pár květů. Letos jsem hlídala pečlivě, až začnou poupátka a hned jsem opět aplikovala postřik .Jenže za tři dny jsem přišla a opět polovina květů pryč. Opět jsem našla několik pavoučků živých a veselých ! Prosím -neví někdo co s tím? Jaký postřik použít a jak se té potvory zbavit?Budu vděčná za každou radu ! Děkuji vám. Zdravím -Mařatková
Nejjednodušším možným způsobem rozmnožování buxusu je pomocí jeho větviček, tedy řízkováním. Pro řízkování je nejvhodnější podzim. Spodní část odstřihnuté větvičky ze starší rostlinky zbavte lístků a ošetřete stimulátorem pro snadnější zakořenění. Jednotlivé řízky vkládejte do substrátu určeného k řízkování rostlin, tedy nejlépe do směsi z rašeliny, písku a perlitu, a to asi 3 cm od sebe. Substrát je vhodné ještě na povrchu posypat pískem. Řízky vyžadují teplotu kolem 15 stupňů a dostatek světla, truhlík či květináč proto umístěte na nevytápěnou verandu nebo na zem skleníku. Pak už stačí jen zalévat a čekat, až rostlinky samy zapustí kořeny.
Ve svém příspěvku JAK MNOŽIT STÁLEPLODÍCÍ JAHODY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jan Leitner.
Z článku jsem pochopil,jak množit stál.plodící jahody,ale není mi jasné,kdy je možné na šlahounu provést odstřižení budoucí nové rostlinky.Zatím se jemné kořínky netvoří.A k podzimu je asi už pozdě.Děkuji za odpověď a přeji příjemný den.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana Válková.
Dobrý den,
pokud nové rostlinky jahod na šlahounech ještě nemají kořínky, přihrňte je hlínou a nechte zakořenit. Teprve potom je odstřihněte a zasaďte na vybrané stanoviště. Nejsilnější a nejvitálnější bývají první výhony od hlavní rostliny. Další podmínkou pro dobré zakořenění šlahounů je kvalitní půda, dostatek živin a samozřejmě vláhy. Jestliže máte kolem jahod fólií, je třeba šlahounům s výhonky nových rostlin umožnit přístup k půdě, zakoření mnohem lépe a rychleji než ve vzduchu.
Nové rostliny jahod je možné sázet nejen během července, ale i v srpnu, nemějte tedy obavy, do září se určitě dobře ujmou.
Banánovník se množí buď výsevem, a to nejlépe při teplotě substrátu 25 °C, nebo odnožemi z kmene. Rostlinu přesazujte, pokud kořeny prorostou květináč. Pokud máte již dospělou rostlinu, postačí, když ji přesadíte jednou za dva až tři roky. Kořenový systém takovýchto rostlin je sice poměrně velký a potřebuje dostatek prostoru, ale v kratším intervalu přesazování by rostlina neměla možnost dostatečně zakořenit.
Po odplození obvykle mateřská rostlina uhyne, ale od jejího kořenového balu rostou nové rostlinky. Pokud začnou růst už při tvorbě plodů, je dobré je vylámat, aby plodící rostlinu zbytečně neoslabovaly. Nové přírůstky oddělte a můžete je pěstovat dál. Někteří pěstitelé doporučují mladé rostlinky neoddělovat, protože jejich odtržení od matečné rostliny bývá obtížné a často tak dochází k poškození rostlinek a k možnému úhynu. Dle nich je lepší banánovník přesadit do většího květináče tak, jak roste, a oddělovat až velké sazenice, které mají asi 4 listy, ty již mají většinou už dostatek kořenů. Takovéto odnože musíte opatrně odtrhnout, aby na mladé rostlince zůstala větší část. Řeznou ránu na odnoži i mateřské rostlině je dobré zasypat dřevěným uhlím. Množení provádějte nejlépe v jarních a letních měsících, kdy je rostlina nejvíce v růstu. Odnož zasaďte do květináče o průměru 12 až 16 cm a ze začátku moc nezalévejte, jen roste. Pokud vyroste rostlinka přímo na staré rostlině, přihrňte zeminu a sazenice většinou vytvoří i část kořenů bokem. Tuto část pak odřízněte a nechte sazenici ve vodě. Až pustí další kořeny, můžete ji zasadit do substrátu s příměsí rašeliny.
Kolopejku můžete na jaře nebo v létě množit řízkováním nebo velmi jednoduše takzvaným brutem, což znamená, že na matečné rostlině vyrůstají nové malé rostlinky, které z ní opadávají a okamžitě zakořeňují, pokud mají k dispozici substrát. Takové rostlinky pak stačí po vytvoření dvou neděložních lístků opatrně přesadit a máte tak nové kalanchoe.
Druh kalanchoe blossfeldiana se množí výhradně řízkováním. Nejvýhodnější jsou řízky vrcholové, které vám zakoření v obyčejné vodě nebo ve vlhkém substrátu přibližně za čtrnáct dnů.
Když chcete kalanchoe přesadit, seřízněte po odkvětu horní část rostliny, rostlina následně vytvoří nové výhony a zůstane kompaktní.
V naší poradně s názvem ORCHIDEJE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dana.
Mám dotaz,mohou se orchideje sprchovat celé? Někdo je sprchuje a někdo říká že když se dostane voda na květy a do srdíčka,orchidej uhyne,mám 40 Phalaenopsis a již delší dobu mi nekvetou,přitom jsou bohaté listama a krásně silné.Co mám udělat aby se rozkvetli? Dana
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Když orchidej bohatě roste se silnými listy, tak má od vás dostatek hnojiva a proto se ji nechce kvést. Když ji dáte na pár měsíců hnojivovou dietu (úplně přestat hnojit), tak se lekne, že nepřežije a rychle nasadí na květ, aby stačila vytvořit semena pro nové rostlinky, které zajistí přečkání doby nedostatku živin. Sprchování květů není vyloučeno, ale nehodí se, aby v květu zůstávala voda, protože se zde spojí s usazeným domácím prachem a tato směs pak zahnívá a může to zničit celý květ.
Je odrůda pocházející z Madagaskaru, dříve se řadila do rodu Bryophyllum. Může dorůst až do výšky jednoho metru, má částečně dřevnatějící stonky s protáhlými listy ve tvaru kosočtverce, které mohou být 15–20 cm dlouhé a až 3 cm široké. Jejich okraje lemují měkké trnité výstupky hnědočervené barvy. Na koncích listů vyrůstají nové mladé rostlinky (takzvané viviparní rostlinky). Ty lehce opadávají a následně i snadno zakoření. Kalanchoe daigremontiana kvete růžovými květy na vysokém stonku. Všechny části rostliny jsou jedovaté.
Také tato kolopejka patří k nejméně náročným pokojovým rostlinám, vyhovuje jí suchý vzduch, takže je vhodná i do bytů s ústředním topením. Uchytí se prakticky v jakékoliv půdě, ale doporučuje se hlinitopísčitá směs určená pro kaktusy a sukulenty. Květináč nemusí být velký, obvykle stačí už od průměru 10 cm. Pokud je budete pěstovat ve větší nádobě, může dorůst až do výšky jednoho metru, ale pak už tato rostlina není moc pěkná. Řešením je ji jednoduše odstřihnout, vršek nechat zakořenit ve sklenici s vodou a znovu zasadit. Nejjednodušším způsobem množení je však použití dceřiných rostlinek z konce listů, které mají vyvinuté drobné kořínky a po odpadnutí samy zakoření. Pokud chcete, aby vám Kalanchoe daigremontiana vykvetla, držte se rad popsaných výše.
Na těchto fotografiích se můžete na vlastní oči přesvědčit, jak dekorativní jsou listy této odrůdy: kalanchoe daigremontiana foto.
Ve svém příspěvku PĚSTOVÁNÍ ALOE VERA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeněk Francálek.
Dobrý den, rostlinky jsou jakoby vyždímané, nemají "tučnost " listů. Co dělám špatně?
Doma na parapetu na východní straně, 1x týdně malinko cvrknu vodu zespod do misky.
Díky.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Sára.
Dobrý den , přesadila jsem aloe do univerzálního substrátu ,přidala písek a aloe listy se po několika týdnech začaly kroutit jakoby do ruličky ..Prosím nevíte někdo kde je problém ? děkuji
Své první rostlinky Aeonia můžete získat výsevem semínek. Postup je stejný jako u ostatních kaktusů a sukulentů. Semínka vysévejte na jaře do dobře propustného, nejlépe sterilizovaného substrátu. Semínka rozprostřete na povrchu zeminy, nepřekrývejte je. Výsev umístěte na světlé stanoviště a udržujte v něm stálou vlhkost a teplotu. Po vzejití rostlinek nenechávejte substrát zcela proschnout, rostliny potřebují dostatek vláhy pro svůj vývoj. Stejně jako u dospělých rostlin, zavlažujte spíše podmokem. Až budou rostlinky dostatečně velké, přesaďte je do vhodných misek. Další rostliny Aeonia již můžete u mnoha druhů získat uříznutím části stonku a jejím zakořeněním.
Většina rostlin druhý rok už příliš neroste, takže je dobré si koncem zimy vypěstovat ze semínek nové rostliny. Mladé rostlinky musíme brzy přesadit, protože Eustoma přesazování nesnáší.
Rostlinky zastřihneme, aby se rozvětvily. Květy hybridních rostlin jsou sterilní – nemají semena. U původních druhů jícnovky můžeme zkusit semínka uschovat a nechat je naklíčit. Jejich pěstování je stejné jako u matečných rostlin.