BYLINNÁ

Pivoňka bylinná

Bylinná pivoňka (Paeonia) má dužnaté kořeny s pupeny, z nichž se vyvíjejí listy a lodyhy. Listy jsou řapíkaté, tuhé a sytě zelené.

Asi nejznámější a nejoblíbenější bylinnou pivoňkou je pivoňka lékařská (Paeonia officinalis). Vykvétá v první polovině května plnými karmínově červenými květy. Jsou ale známé i kultivary s květy růžovými a bílými. Tato robustnější pivoňka silně voní, má velké leskle zelené listy a dorůstá výšky až 80 cm. Pivoňka úzkolistá (Paeonia tenuifolia) rozkvétá začátkem května. Je ze všech pivoněk nejnižší (50 cm), má jemné, kopru podobné listy a jeden tmavě červený květ. Pochází z Balkánu a východní Evropy a v přírodě je vzácná a ohrožená. Od druhé poloviny května až do konce června kvete pivoňka čínská (Paeonia lactiflora), která je nejmohutnější, dorůstá výšky až 100 cm, a květy mívá v nejširší paletě barevných odstínů – od bílé přes růžovou, červenou až po fialovou. Také má velké množství odrůd s poloplnými a plnými květy se spoustou postranních poupat, která rozkvétají postupně. Obvykle nádherně voní. Některé pozdní odrůdy rozkvétají až koncem června a začátkem července. Japonská pivoňka (Imperial) má prašníky přeměněné v menší, často rozdílně zbarvené korunní lístky. Na skalkách i obrubách záhonů se často pěstují botanické druhy pivoněk. Pivoňka Mlokosevičova (Paeonia mlokosewitschii) má velké žluté květy a pochází z Kavkazu.

Zdroj: článek Pivoňka

Medovina Elisa

Tato medovina se vyrábí netepelnou cestou a dozrává v hlubokých klimatizovaných sklepeních. Do medoviny není přidáván rafinovaný lih, obsah alkoholu vzniká pouze kvašením medu. Obsah alkoholu je zhruba 12%. Jedná se o klasickou hořkou či ochucenou medovinu tmavé barvy a výrazné chuti po medu. Je vhodná pro podávání za studena i zahřátá cca na 50 °C. Blahodárně působí na zažívací ústrojí.

Medovina Elisa se skládá z pitné vody, včelího medu, kyseliny vinné, selektovaných kvasinek, bylinného macerátu, konzervantu E202, kuléru E150.

Medovina Elisa se vyrábí v pěti možných příchutích. Základní hořká, bylinná či medová, je čistě přírodní bez ochucení, dále jsou to Hromčíkova cherry, skořicová, mandlová a ořechová, které jsou dochucovány přírodními ovocnými či ořechovými sirupy.

Na nabídku medoviny Elisa na internetových stránkách se můžete podívat zde: medovina Elisa - cena.

Zdroj: článek Medovina

Sazenice vinné révy

Minule jste nám podrobně vysvětlila, jak založit vinici, jak provést výsadbu a jak se o mladé keře starat. Kde získáme sazenice?

Většina zájemců o výsadbu vinic si sadbu koupí; ti, co chtějí vysazovat větší výměru vinic, si ji raději předem objednají u školkaře. Školkaři, jakožto výrobci sazenic, si musí nejprve zajistit zdravý školkařský materiál, tzn. podnože a rouby příslušných odrůd. Garanty za množství a hlavně kvalitu školkařského materiálu jsou tzv. udržovatelé, většinou šlechtitelé, kteří mají dostatečně velké výsadby jednotlivých odrůd a provádějí na nich negativní selekci. To znamená, že vyřazují keře, u kterých se vyskytnou virová či jiná onemocnění, přenositelná tímto materiálem. Touto činností garantují, že rostlinný materiál, který od nich odchází, je zdravý.

Podnožová réva:

Kontroluje to ještě někdo?

Ano, Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, zkráceně ÚKZÚZ. Takže školkařům můžeme důvěřovat. Školkaři pak produkují vlastní révové sazenice. Jde o poněkud komplikovaný proces. Nejprve odstraní všechna očka z podnoží a rouby rozstřihají na jednooké části. Pak spojí podnože a rouby – jde tedy o roubování, i když vinaři pro tento krok používají historický výraz: „štěpování“. Je možné to dělat anglickou, čili jazýčkovou kopulací – to je vhodné jen pro malé partie, protože je to časově náročná práce a ještě k tomu se to musí umět. Ve školkách se proto místo nožů používají štěpovací strojky, které nařezávají určitým způsobem, kdy vzniká řez ve tvaru řeckého písmene omega. Ve srovnání s ručními štěpaři jsou štěpovací strojky mnohem výkonnější, a dokonce umí zasouvat rouby do podnoží.

Spojení podnože a roubu štěpovacím strojkem:

Ať už se provádí štěpování ručně nebo strojově, místo spojení se ihned naparafínuje, aby spoje nevysychaly. „Štěpovance“ (podnože spojené s rouby) se ukládají do beden, ve kterých ve vhodnou dobu následuje proces stratifikace. Tím se rozumí, že štěpovanci jsou po určitou dobu vystaveni vyšším teplotám (okolo 30 °C), aby se začal vytvářet kalus – pletivo, jehož prostřednictvím obě části spolu srostou za zvýšených vlhkostních podmínek. Tvorba kalusu se musí kontrolovat. Později začínají rašit očka na roubech – to je signál pro snížení teploty prostředí. Jakmile se vytvoří kalus po celém obvodu štěpovaného místa, stratifikace je ukončena.

Naparafínované vrcholky roubovanců ve stratifikačních bednách:

Při stratifikaci tedy obě části srostou. Narostou při ní už i kořeny?

Mohou narůst, ale nemusí. Pokud ano, bývá to jen pár kořínků, které by rostlinu určitě nevyživily. Proto štěpovance čeká ještě jedno vegetační období, které tentokrát strá

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Kalendář pro vinaře - září

Jak pěstovat platycodon

• Platycodon s českými názvy boubelík velkokvětý, boubelka velkokvětá a zvonkovec, se pěstuje snadno a je odolný proti mrazu.
• Bude se mu dařit na slunci nebo i v částečném stínu.
• Má rád dobře propustnou, mírně kyselou půdu; a přestože snese suché podmínky, preferuje (a potřebuje) dostatek vláhy.
• Tato mrazuvzdorná rostlina v létě preferuje chladnější podmínky, takže odpolední stín je dobrý nápad pro teplejší oblasti.
• Semena lze vysévat přímo na zahradu nebo začít v interiéru brzy na jaře. Semena není nutné zakrývat; jednoduše navlhčete oblast a během několika týdnů byste měli mít klíčky. Vysazujte je na vzdálenost asi 31 cm.
• Obecně platí, že boubelík kvete již ve stejné sezóně, ve které byl zasetý.

Platycodon je trsovitá bylinná trvalka, která v létě nese hvězdnaté květy. Ty jsou většinou v odstínech živé fialovomodré, i když jsou dostupné i bílé a růžové kultivary.

Je členem rodiny Campanula a jeho květy vypadají podobně jako zvonky. Jeho výrazná poupata vypadají jako balónky, které se chystají prasknout – nebo mini horkovzdušné balónky – odtud jeho běžný název, boubelík, boubelka. Platycodon pochází z východní Asie.

Druhy

Existuje několik populárních odrůd boubelíku:

• Platycodon grandiflorus série Astra: Tento typ roste s dvojitými květy s 10 okvětními lístky v modré, růžové nebo bílé barvě. Jsou ideální volbou pro začátečníky, kteří se rozhodli vypěstovat vlastní rostliny ze semen.
• P. grandiflorus série Fuji: Jedná se o nejběžněji prodávanou odrůdu a také nejvyšší, s 80ti centimetrovými stonky a květy v modré, růžové nebo bílé barvě.
• P. grandiflorus 'Komachi': Fialově modré květy této odrůdy zůstávají ve fázi nafouknutého polštáře i po odkvětu.
• P. 'Sentimentální modrá': Tato trpasličí odrůda dorůstá do výšky asi 15 cm se spoustou 2,5 až 5ti centimetrových fialových květů.

Zdroj: článek Platycodon pěstování