Slupkyořechů obsahují juglon,což je aromatická a barvicí látka. Juglon není dostatečně prozkoumaný a má potenciální mutagenní efekt, proto je brán jako mírně toxický a léčiva s jeho obsahem se užívají jen zevně. Na druhou stranu juglon umí apoteózu, totiž zničit buňku bez nekrotických procesů. A tak je jednou z látek, která má potenciál léčit rakovinu. Juglon je rozhodně jedovatý pro spoustu ostatních rostlin. Ostatně je klasickým případem alelopatie, tedy chemické války mezi rostlinami. Proto v okolí ořešáku spousta rostlin neroste a proto se ořešákové listí v kompostu špatně rozkládá.
Každý, kdo utrhl nezralý ořech a pokusil se rozloupnout zelenou slupku, velmi rychle zjistil, že má hnědé prsty. A protože ořechy barví téměř cokoliv, tuto vlastnost můžeme využít i na vlasy. Ty získají krásnou hnědou barvu a navíc prospějeme kůži na hlavě, tudíž i vlasovým cibulkám, protože jim poskytneme slušnou dávkou křemíku, vitamínu B, draslíku, selenu, vápníku a beta-karotenu. Odvar ze slupek připravíte tak, že zelenéslupky nasekáte na menší kousky, zalijete je vodou a na staženém sporáku vaříte hodinu a půl až dvě. Vznikne velmi tmavá tekutina, kterou používáme po umytí hlavy na poslední opláchnutí vlasů. Při dalším mytí většina barvy zmizí. Další možností je vytvoření kašičky. Její výroba není složitá, jen si musíte ještě sehnat nějaký olej. Nejvíce se doporučuje kokosový nebo panenský olivový, ale pokud barvu z ořechových slupek zkoušíte poprvé, efekt splní vlastně cokoliv, co máte v kuchyni. Jestliže vám výsledek bude vyhovovat, tak si pro budoucí barvení vlasů pořiďte už něco kvalitnějšího. Slupky rozmixujte s vybraným olejem tak, aby vám vznikla kašička. Tu naneste v rukavičkách na vlasy, zabalte je do fólie a nechte účinkovat asi tak třicet minut. Nesmíme zapomínat na to, že ořech opravdu hodně barví, takže se snažte ve vaně či umyvadle všechno nepocákat a také si dávejte pozor na kůži na čele či obecně na obličeji a krku.
Ve svém příspěvku ČERNÁNÍ JEŠTĚ ZELENÉ SLUPKY OŘEŠÁKU ČERNÁNÍ SLUPKY NA JEŠTĚ NEDOZRÁLÝCH OŘEŠÍCH VLAŠSKÝCH OŘECHŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Malinová.
pod černající slupkou jsou malí červíci,co je toho příčinou?Jaká je ochrana?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jaroslav Kesler.
Co je příčina černání a hniloba plodu ořechu Ořech se nevyloupne ale zčerná a zaschne na stromě a nespadne. Děkuji.
Černání rajčat na špičce (pupku) rajčete obvykle neznamená žádnou chorobu, ale jde o důsledek nedostatečné výživy, konkrétně o nedostatek vápníku. Tato porucha pak postihuje plody, které se deformují, a na jejich špičce se objevuje černá skvrna. Méně náchylná jsou rajčata třešňová.
Pokud rostlinu pravidelně přihnojujete, neměli byste se s tímto problémem setkat. Pokud se ale černání rajčat objeví, můžete rostliny ošetřit přípravky pro výživu vápníkem. Nezapomínejte rostliny pravidelně zalévat. Také používáním dvousložkového Kristalonu Zdravé rajče a paprika podobnému projevu na plodech lze předejít. Plody, které jsou již poškozeny, jsou bohužel na vyhození, nedají se ošetřit. Přesto neváhejte s použitím uvedeného Kristalonu, ochráníte tak plody, které teprve začnou vznikat. S hnojením Kristalonem je třeba začít již při zakládání prvních květenství a zálivku pravidelně opakovat v týdenních intervalech. Jeden týden jedna složka, druhý týden druhá. Hnojit můžete celou sezonu. Používání tohoto přípravku je velmi snadné, jde o vodorozpustné hnojivo, takže se dle návodu sype přímo do konve s vodou a roztok je velmi rychle připravený. Součástí balení jsou dva sáčky a odměrka. Jestliže se už u vás černání plodů objevilo, aplikuje toto hnojivo přímo na list. Ale při pravidelném používání v podobě zálivky by se tento problém objevit neměl.
Zde se můžete podívat, jak se vypadá takový problém s černáním plodů rajčat: černání rajčat foto.
V naší poradně s názvem ČERNÁNÍ OŘECHŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Svatopluk Brázdil.
Zčernala nám na ořeších zelená slupka. Po rozlousnuti je jádro sice zdravé, ale místy plesnivé. Prosím nevíte čím to je. Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Může jít o nekrotické léze na slupce ořechu, které způsobuje houba Botryosphaeria a Alternaria. Plísňová choroba je přenášena vzduchem, napadá rostlinu ve fázi mladých plodů, šíří se v období dešťů, skvrny této choroby jsou čím dál větší a způsobují zčernáníslupky vlašského ořechu. Jak tato choroba vypadá, se můžete podívat na těchto fotografiích: https://images.app.goo.gl/F…
Příčin zčernánízelenéslupky u vlašskýchořechů ale může být více, například bakteriální spála. Bylo by nejlepší vzít několik postižených plodů a listů a požádat nejbližšího zahradníka o pomoc. Využít také můžete zkušeností odborníků na zemědělských vysokých školách v Brně, Praze a v Českých Budějovicích, pokud je máte blízko.
Vysoká cukernatost je příjemná a současně praktická pro uchovávání vína, ale co spotřebitel, to jiné chutě, někdo preferuje kyselinky, tak je asi dobře, že limity jsou dost dobře splnitelné.
Kdo určitě uvítá sladkou chuť, jsou děti, takže od moštových odrůd pro výrobu alkoholických nápojů přejděme k odrůdám stolním.
Ano, jak název napovídá, stolní odrůdy se konzumují jako ovoce; vína se z nich většinou nevyrábějí, i když bychom to klidně udělat mohli. Takováto vína by určitě neměla vysokou kvalitu, protože ta není ani v hroznech, ale byla by lehká a pitelná. Hodila by se na rychlou konzumaci.
Stolní odrůdy mají od moštových odrůd odlišné parametry. Hrozen má být atraktivní, velký, ne příliš hustý, aby se bobule příliš nedotýkaly, a často mívá rozvětvenou třapinu. Bobule jsou také velké, při zralosti všechny dobře vybarvené. Jejich dužnina, na rozdíl od tekuté dužniny u odrůd moštových má být masitá, chruplavá, s malým počtem semen. Kdo stolní hrozny, pochopitelně z dovozu, častěji kupuje, jistě si všiml, že některé odrůdy jsou bezsemenné, zatím tedy jen odrůdy zahraniční. Chuť stolních odrůd má být jemná, příjemně aromatická. U stolních odrůd nikdy nebývá dosaženo tak vysokých cukernatostí, jako u odrůd moštových.
Nejprve projděme odrůdy, zapsané ve Státní odrůdové knize, to znamená, že byly prozkoušeny v Ústředním zkušebním ústavu zemědělském; není jich mnoho, protože, jak jsme si právě řekli, kritéria k jejich povolení jsou přísná. Nejstaršími u nás pěstovanými povolenými odrůdami jsou dvě, které jsou si velmi blízké, proto se zmíním o obou najednou. Jde o odrůdy Chrupka bílá a Chrupka červená.
Chrupka bílá:
Chrupka červená:
Obě jsou součástí velké rodiny Chrupek (syn. Chassellas nebo Gutedel), která je známa již několik tisíciletí. Pěstovaly se již v Egyptě, na území dnešního Jordánska, v Malé Asii a prostřednictvím Féničanů se přes Řecko a Řím rozšířily do mnoha oblastí Evropy, kde se révě mohlo dařit. Z doby, kdy se zaváděla první moderní evidence odrůd u nás, v roce 1941, bylo známo okolo čtyřiceti druhů různých Chrupek, i když samozřejmě byly zaevidovány jen ty nejvýznamnější. Musíme vzít v úvahu, že se tehdy vycházelo z pouhých popisů, a protože dnes používaná genetická kontrola dosud neexistovala, je možné, že v řadě případů mohlo jít o synonyma téže odrůdy. Tyto dvě jmenované odrůdy, jakožto odrůdy stolní, jsou v dnešní době již dávno překonané, protože výše uvedené požadavky, co se týká parametrů hroznů a bobulí, jsou dnes již několikanásobně překonané. Například při srovnávání velikosti bobulí jsou v pořadí dnes povolených odrůd na posledním místě.
V naší poradně s názvem ČERNÁNÍ JEŠTĚ ZELENÉ SLUPKY OŘEŠÁKU ČERNÁNÍ SLUPKY NA JEŠTĚ NEDOZRÁLÝCH OŘEŠÍCH VLAŠSKÝCH OŘECHŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Malinová.
pod černající slupkou jsou malí červíci,co je toho příčinou?Jaká je ochrana?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Tyto problémy způsobuje malá pestrobarevná muška Rhagoletis completa. Tady je vidět jak vypadá: https://www.google.cz/image…
Typickým znakem je žlutá skvrna těsně pod oblastí, kde vyrůstají křídla a tmavý trojúhelníkový pás na špičce křídel. Tím se dají rozpoznat od jiných mušek, které se běžně vyskytují v sadech.
Tyto mouchy mají jednu generaci ročně a přezimují jako kukly v půdě. Na povrch vystupují jako dospělé mouchy od konce června do začátku září. Nejvyšší vrchol je obvykle v polovině srpna. Samice klade vajíčka ve skupinách asi po 15 kusech pod povrch ořechového lusku poblíž stonku. Do pěti dnů se z vajec vylíhnou bílé červy. Starší červy jsou žluté s černými ústními částmi. Než dospějí krmí se 3 až 5 týdnů a potom vypadnou na zem a zahrabou se několik centimetrů do půdy, kde se z nich stanou kukly. Většina z nich se pak objeví jako dospělé mouchy v létě, ale některé zůstávají v půdě po dobu 2 let nebo déle.
Napadení v sezóně (pozdní červenec až polovina srpna) vede k děravění a černání plodů nebo může vyvolat růst plísní. Pozdní zamoření způsobuje jen malé škody na jádrech, ale někdy mohou poškodit i skořápky.
Ochrana je složitá. Existují různé jedy, které zabíjejí mušky i červy. Musí být několikrát nastříkány na celý strom. Jsou ale velmi jedovaté pro životní prostředí (pro ptáky, včely a podzemní vody). Aplikace na vzrostlé stromy je opravdu složitá a hrozí poškození zdraví člověka při aplikaci. Proto se v zahrádkách tento postup likvidace vůbec nedoporučuje. Co se dá dělat, je rozvěsit po stromě žluté lepové destičky, na které se tyto mouchy nalepí. Sice nezajistí úplnou ochranu, ale sníží počet samic, které by jinak nanesly nová vajíčka do plodů. Tady je vidět cena za žluté lepové desky: https://www.zbozi.cz/hledan…
Houba přezimuje ve spadaném infikovaném listí a odtud znovu na počátku jara infikuje nové listy a následně plody. Houba se dobře šíří za vlhkého počasí a může strom značně oslabovat. Objevuje se na jaře a přenáší se na zdravé stromy hlavně větrem. Patogen vyžaduje k rozvoji po napadení teploty kolem 21 °C a vysokou relativní vlhkost (96–100 %). Po napadení ořešáku houbou na listech vznikají různě veliké hnědě ohraničené skvrny, které jsou nejprve žlutohnědé, později od středů hnědé. Skvrny se postupně zvětšují a spojují. Napadené listy se deformují, zasychají a již koncem léta předčasně opadávají. V důsledku předčasného opadu dochází ke špatnému vyzrávání letorostů a ke zvýšenému riziku poškození mrazy. Skvrny mohou vznikat i na listových řapících, na plodech a výjimečně i na letorostech. Na plodech jsou skvrny šedohnědé až černé, mírně propadlé a lehce zaměnitelné se skvrnami způsobenými bakteriemi. Silněji napadené plody jsou deformované, nedostatečně vyzrálé a často předčasně opadávají.
Níže se můžete seznámit s keři, které kvetou v období léta a dodají vaší zahradě krásný a jedinečný vzhled.
Sazaník květnatý
Tento keř pochází ze Severní Ameriky, dorůstá obvykle do výšky 1 až 2 m, je listnatý opadavý, barva listů zelená, květy nápadné rudé. Má rád přímé slunce.
V době kvetení voní po jahodové marmeládě. Tento hustě rostoucí keř obsahuje aroma všude – v listech, větvích, dokonce i kořenech. Květy jsou 3 až 5 cm velké s mnohočetnými plátky jako plnokvětá hvězda. Barva je jasně vínová nebo tmavě purpurová až červenohnědá. Odstín se liší v závislosti na umístění, kvalitě půdy, oslunění i době kvetení. Sazaník vykvétá někdy již ke konci května, přičemž hlavní dobou kvetení je přelom června a července. Květy se nadále objevují sporadicky až do poloviny srpna. Vůně tohoto keře je však nenapodobitelná. Je to něco mezi jahodami a jablečným moštem.
Listy jsou podlouhle vejčité a na jaře raší jasně zeleným odstínem, jsou mírně lesklé a dlouho si drží svou svěží barvu. Výjimečně se na opylených květech mohou objevit na konci srpna plody, což jsou zvláštní tobolky zelené barvy, které se během zrání zbarvují do vínové až hnědé.
Jedná se o keř bez nároků na zvláštní údržbu. V prvních několika letech jej zastřihněte (v březnu) do kompaktního tvaru – pak už bude sám tvořit pěkný tvar a pravidelné olistění. Zasaďte jej do vlhké země, v suchu poroste stejně špatně jako v přemokřené zemi. A dopřejte mu hodně slunce, aby vás odměnil množstvím květů.
Zvonek garganský
Jedná se o keř dorůstající jen do výšky 20 cm, je listnatý opadavý, barva listů je zelená, květy nápadné fialové. Má rád přímé slunce nebo polostín.
Tato nesmírně efektní půdopokryvná forma skalkového zvonečku se zajímavě zoubkatými, drobnými listy svěže zelené barvy a mnoha stonky je obvykle obalena záplavou světle modrofialových květů. Jejich tvar je hvězdicovitě zvonkovitý.
Kvete přibližně od poloviny června až do srpna, přičemž po hlavním kvetení v půlce léta můžete celou rostlinu radikálně sestřihnout, aby znovu narašila a v září a říjnu nabídla čerstvý trs i s novými květy. Po zastřižení se doporučuje rostlinu přihnojit.
Rozrůstá se při zemi, květní stonky se nezvedají. Má rád rovnoměrně vlhkou, ale dobře propustnou půdu a nevadí mu mírné přistínění. Můžete jej pěstovat i v okrasných venkovních nádobách, kde vypadá o to lépe, když přeroste jejich hrany a květy se svěsí přes okraj a vytvoří modrý vodopád.
Trubač popínavý
Jedná se o popínavý keř pocházející ze severní Ameriky, který dorůstá do výšky 3 až 6 m, je listnatý opadavý, barva listů je zelená, má nápadné červené
V naší poradně s názvem ČERNÁNÍ OŘECHŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeněk.
Dobrý den.Mám velký problém s ořešákem,listy v pořádku plody na stromě černé.Děkuji za radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Černání vlašskýchořechů může být zaviněno tak zvanou plísní ořechovou. Zde jsou fotografie, na kterých je vidět plíseň ořešáku https://www.google.cz/image…
Plíseň na ořechu je nejvíce destruktivní onemocnění vlašskýchořechů a je způsobena bakterií, která infikuje pouze vlašské ořechy. Je-li zelené oplodí infikováno, tak infikované oblasti zčernají a bakterie pokračují v napadání okolních tkání. Z lézí v infikované oblasti vytékají kapky černého slizkého exsudátu (exsudát je zánětlivý extravaskulární výpotek). Tyto kapky obsahují nepřeberné množství bakterií nesoucích se na rozkládajícím se buněčném materiálu. Dosavadní výzkum této nemoci prokázal zatím jedinou účinnou obranu a to popraškem nebo postřikem materiálem obsahujícím měď, například Kuprikol 50.
Bobkovišeň je hustý keř dorůstající až do 4 m. Na svých dřevitých větvích nese velké vejčité listy, které jsou lesklé a mají tmavě zelenou barvu. Rostlina listy na podzim neshazuje a nese je po celý rok. Na dobrém stanovišti roste tak hustě, že dokáže zakrýt nevzhledný kout zahrady či nabídnout přes plot soukromí. Na přelomu jara a léta vykvétá svícovitými hroznovitými květy bílé barvy.
Bobkovišeň lékařská (Prunus laurocerasus), někdy nazývaná i střemcha vavřínolistá, pochází ze Středozemí, kde tvoří mohutné, až šestimetrové keře. U nás se aklimatizovala dobře, ale dorůstá nanejvýš do výšky dvou metrů. Tento keř každého okouzlí svými až 15 cm dlouhými tmavozelenými oválnými kožovitými listy.
Složená květenství jsou vzpřímená, drobné květy jsou bílé, voní po šeříku a mohou se objevit i na podzim. Po opylení nastupují lákavé plody – bobule, které jsou pochoutkou pro ptactvo, zpočátku mají červenou barvu, později černají. Pro člověka jsou nejedlé a konzumace semen z nezralých plodů může způsobit zažívací obtíže. Starší informace o jedovatosti zralých plodů nebyly správné.
Druhy
Etna je mezi bobkovišněmi tou nejelegantnější královnou. Její tuhé, kožovité listy jsou nápadně bronzové, když raší, a jejich barva přechází do teplého odstínu sytě smaragdově zelené. Mají zvláštní tvar – list je od řapíku vejčitý, ale k vrcholu se rozšiřuje a končí téměř naplocho. Tento konec je navíc zvlněný, takže celý keř působí velmi plasticky. Daleko lépe snáší zimní oslunění než jiné druhy, a tak zůstává sytě zelený. Pokud se objeví složená květenství, jsou vzpřímená, drobné květy jsou bílé, voní po šeříku a mohou se objevit i na podzim. Po opylení se tvoří lesklé černé plody (nejedlé), avšak tato odrůda kvete málo.
Caucasica má podlouhlé, sytě až tmavě zelené lesklé kožovité listy. Větve rostou vzpřímeně, zatímco listy se horizontálně sklánějí. Složená květenství jsou vzpřímená, drobné květy bílé, vonící po šeříku, často se objevují i na podzim. Černé plody vypadají lákavě, jsou však nejedlé a pochoutkou jsou jedině pro ptactvo. V našich podmínkách se pokládá za jednu z nejvzrůstnějších a nejvhodnějších rostlin pro živé ploty, neboť dorůstá až 4 m.
Otto Luyken je jeden z nejotužilejších a nejoblíbenějších keřů. Jako snad jediný zatím přežil -29 °C bez jediného spáleného listu. Lesklé listy jsou podlouhlé, špičaté a kožovité, mají tmavě zelenou barvu. Větve i listy rostou vzpřímeně, přestože se keř rozrůstá hlavně do šířky. Je tak ideální k použití jako půdopokryvný do stinných míst nebo jako podrost pod stromy. Složená květenství jsou vzpřímená, plná drobných bílých květů, které voní po šeříku a často se na keři obje
Ve svém příspěvku VLAŠSKÉ OŘECHY CHOROBY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr Litvák.
V letošní sklizni vlašskýchořechů jsem zjistil u spousta plodů "jakoby vyžrané" díry ve skořápce, zjištěno min. na 50 % úrody. Tento jev jsem zaznamenal poprvé. Můžete mi poradit o co se jedná a jak tomu předcházet? Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Ota.
Hlavní příčinou černání rajčat bývá nedostatek vápníku, ať již z nedostatku v půdě, nebo nedostatku vody, která ho dopravuje do rostliny.
Tento běžný problém u rajčat, který se také vyskytuje u paprik, tykví, melounů, okurek, lilku, může být důsledkem těchto faktorů:
Vodní stres je způsoben nerovnoměrnou vlhkostí půdy, kterou má rostlina k dispozici. Když rostliny přijímají vlhkost z půdy, jde nejprve do listů a poté do plodů. Nedostatek rovnoměrné vlhkosti ovlivňuje nejprve plody, což má za následek méně vápníku přenášeného do plodů.
Nedostatek vápníku v půdě, který rostlina může přijmout.
Ve svém příspěvku VLAŠSKÉ OŘECHY CHOROBY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petr Litvák.
V letošní sklizni vlašskýchořechů jsem zjistil u spousta plodů "jakoby vyžrané" díry ve skořápce, zjištěno min. na 50 % úrody. Tento jev jsem zaznamenal poprvé. Můžete mi poradit o co se jedná a jak tomu předcházet? Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jaroslava kostková.
V letošní sklizni vlašskýchořechů jsem zjistila u spousta plodů "jakoby vyžrané" díry ve skořápce, zjištěno min. na 50 % úrody. Tento jev jsem zaznamenala poprvé. Můžete mi poradit o co se jedná a jak tomu předcházet? také mám mnoho černých ořechů, které jsou uvnitř prázdné...
prosím, jak na to , aby se to neopakovalo?? strom je je cca 25 let starý
a ještě, ořechy nosím domů do sklepa ,kde je suším před vylouskáním, pokud jsou napadeny červy, může se to rozmnožit v domě??
děkuji za odpověď
Jarka kostková
Ingredience na ozdobu: 5 g čokoládového sypání, 3 dkg vlašskýchořechů
Ingredience na potření: 1 smetana ke šlehání, 2 ztužovačce do šlehačky, 1 pařížská šlehačka
Ingredience na těsto: 1 prášek do pečiva, 10 dkg mletých vlašskýchořechů, 20 dkg cukru moučka, 4 vejce, 20 dkg hladké mouky, 10 lžic horké vody
Postup: Žloutky utřeme s cukrem a horkou vodou do pěny, přidáme ořechy, mouku smíchanou s práškem do pečiva a nakonec ušlehaný sníh z bílků. Těsto natřeme na menší plech vyložený pečicím papírem a upečeme. Po upečení necháme vychladnout. Mezitím ušleháme šlehačky se ztužovačem, placku potřeme pařížskou šlehačkou, na to bílou šlehačkou a posypeme čokoládovým sypáním. Ozdobíme kousky vlašskýchořechů. Ořechové řezy se šlehačkou nakrájíme a podáváme.
Ve svém příspěvku ČERNÁNÍ JEŠTĚ ZELENÉ SLUPKY OŘEŠÁKU ČERNÁNÍ SLUPKY NA JEŠTĚ NEDOZRÁLÝCH OŘEŠÍCH VLAŠSKÝCH OŘECHŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Malinová.
pod černající slupkou jsou malí červíci,co je toho příčinou?Jaká je ochrana?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Marie Grézlová.
V zahradě máme krásný,zdravý, vzrostlý strom ořešáku.Má asi 55 let a po celou dobu rodil zdravé kvalitní ořechy. V letošním roce opět zdravě vypadající strom, plný krásně zelených ořechů. Těsně před dozráváním začaly obaly ořechů černat a padat dolů - všechny černé a nepoužitelné.Listy jsou přitom zdravě zelené. Pokud ořech přes tuto čerň pracně rozlouskneme nalezneme relativně zdravé jádro. Postupně však i jádra černají. Pro jeho mohutný vzrůst nebude možné provádět jakékoliv postřiky a proto máme strach o jeho budoucnost.Prosíme o radu, jak lze tuto chorobu pozastavit.
Moc děkujeme za jakoukoliv radu.
Z úctou Grézlovi, jižní Morava.
Myslím, že každého drobného pěstitele budou nejvíce zajímat odrůdy stolní. Existují také rezistentní stolní odrůdy?
Ve státní knize odrůd je zapsaná jen jediná. Jmenuje se Arkadia a pochází z Výzkumného ústavu v Oděse, kde vznikla křížením odrůd Moldova a Cardinal, a pojmenovali ji tam Nasťa. Pro přehlednost ještě jednou: u nás je to Arkadia, v Oděse Nasťa. Moldova je interspecifický kříženec mezi odrůdami Guzal Kara a Seyve Villard 12.375; Cardinal je kříženec původem z Kalifornie. Odrůda Arkadia byla k nám introdukována /uvedena jako nová/ a pochopitelně prošla státními odrůdovými zkouškami. Má velmi velký hrozen, poměrně hustý, s velkými bobulemi. Na nich je velmi zajímavý tvar: jsou trochu protáhlé do špičky, tento tvar se ampelograficky nazývá vejčitý. Barva slupky je zelenožlutá, v pěkných ročnících až zcela žlutá. Bohužel je náročná na podmínky, daří se jí v teplých a chráněných polohách s dostatkem vláhy – tedy je vhodná pro hlinitopísčité nebo písčitohlinité půdy. Sklízí se začátkem září. Velmi dobře odolává peronospoře, o něco hůře odolává padlí. Odolnost k plísni šedé je střední, stejně jako odolnost k mrazům. Velmi se doporučuje provádět redukci hroznů a to už ve fenofázi zavěšování (velikost hrášku – viz leden), nejlépe je ponechat na jednom letorostu jen jeden hrozen. Arkadia krásně vypadá na pergole, avšak zde bych důrazně doporučila jen malé zatížení a důsledně provádět zelené práce, i když se to ve výšce bude zdát obtížné. Tady je fotografie odrůdy Arkadia:
Na trhu se sazenicemi stolních odrůd je možné se setkat s řadou dalších stolních odrůd, které se k nám dostaly z různých jiných zemí. Proto se o některých z nich zmíním. V dobách, kde se v Evropě objevili první mezidruhoví kříženci, se u nás tehdy rozšířila americká odrůda Isabella, která se u drobných pěstitelů udržela řadu desítek let. Předpokládá se, že je křížencem Vitis labrusca a Vitis vinifera. A právě druh Vitis labrusca této odrůdě předal typické chuťové vlastnosti – výrazné tóny jahod či malin, které se také tehdy označovaly jako „liščina“ („fox“). Naši předkové již velmi brzy po introdukci těchto typů kříženců došli k závěru, že takovéto přespříliš výrazné ovocné vůně a chuti do charakteru evropských vín nepatří, dokonce v některých zemích byly další výsadby těchto kříženců zakázány. Nicméně v současné době nastává u některých prodejců „vzkříšení“ slávy „labruskoidních“ vín a sem tam se na trhu můžete setkat s dovozy amerických vín s označením Labrusca. Můj skromný názor je ten, že tyto příchutě opravu do evropských vín nepatří. Z pěstitelského hlediska to však zajímavá odrůda je, protože není n
Vzrostlý strom je možné ošetřit pomocí benzinového rosiče. Na trhu je celá řada těchto přístrojů. Pro vzrostlý ořešák se například hodí motorový rosič Echo rosič MB 440, který je vhodný pro použití v sadařství a zemědělství k aplikaci hnojiv a chemických prostředků na velkých plochách. Vysoká spolehlivost je zajištěna perfektními spolehlivými motory a použitím chemicky odolných materiálů VITON. Má objem 12 l.
Pro běžného uživatele je vhodný benzinový rosič – fukar HECHT 451, který má zádový motorový rosič s benzinovým dvoutaktním motorem o obsahu 51,7 cm3 a výkonu 2 HP, s obsahem nádrže 14 l, max. dosah postřiku 12 m. Hmotnost rosiče je 11 kg. Motorový rosič Hecht 451 je vybaven bohatým příslušenstvím, pro rychlou a snadnou přestavbu. Díky tomu se jedná o skutečně multifunkční zařízení, které lze využít nejen pro aplikaci tekutých postřiků, ale i pro aplikaci tuhých granulí. Díky výkonnému motoru zároveň tento rosič umožňuje využití jako běžný zádový fukar. Po sejmutí mřížky s tryskou tak můžete pohodlně sfoukat spadané listí, vyfoukat prach a nečistoty i z těch nejhůře dostupných zákoutí chodníků. Navíc oproti obyčejným fukarům umožňuje tento rosič při foukání pro snížení prašnosti přidávat menší množství vody.
Po sklizení letošní úrody zasejte na pozemek, na němž chcete v příštím roce pěstovat brambory, zelené hnojení. Jako zelené hnojivo se označují rostliny, které se na půdu vysévají po sklizni kulturních rostlin, nechají se vyrůst do květu (nesmí nasadit semena) a poté se posečou a zapraví do půdy. Jako zelené hnojení je možné vysadit například svazenku (výborná pastva pro včely), pohanku, hořčici, řepku, měsíček (pomáhá z půdy vypudit háďátka a rozvíjející se léčivé květy můžete sklízet). Můžeme zvolit i různé kombinace a přebytky osiva zeleniny a na zelené hnojení vysít třeba salát, špenát, fazole a bob (které umí poutat dusík i ze vzduchu) či košťáloviny.
Zelené hnojení na podzim posekáme a zasypeme vrstvou hnoje nebo kompostu. Poté vše zapravíme do půdy (rytím nebo orbou).
V naší poradně s názvem CHOROBY A ŠKŮDCI VINNÉ RÉVY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Honza.
Dobrý den, na odrůdě Prim jsem objevil problém. Dokázal by někdo poradit, co to je a popř. co s tím? Děkuji. Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Takto vypadá sluneční úžeh plodů vinné révy. Příčina je vysoká teplota v kombinaci s nevhodně načasovaným nebo rychlým odlistěním a vystavením hroznů přímému slunku. Sluneční úžeh révy vzniká jako poškození infračerveným zářením. V podstatě lze mluvit o poškození hroznů vysokými teplotami. Tepelné záření, které může způsobit sluneční úžeh, se odvíjí od kombinace teploty, slunečního záření a proudění větrů. V bobulích, exponovaných ke slunečnímu záření, může být teplota vyšší až o 10°C, než je aktuální teplota vzduchu. Při teplotách okolo 35°C, může být teplota bobulí kolem 45°C, což může být destruktivní nejenom pro slupku, dužninu bobule, ale také pro enzymatický systém. Zcela destruktivně proto může být ovlivněná tvorba látek obsažených v bobulích a tím také kvalita hroznů. Vliv tepelného záření na bobule se zesiluje, zejména za bezvětří nebo minimálního proudění vzduchu.
Určitě znáte z vlastní zkušenosti velmi intenzivní, sálavé teplo, které je možné pozorovat při vysokých teplotách, při intenzivním slunečním záření a za bezvětří ve vinici. Právě toto teplo má destruktivní vliv na bobule.
Proudění větru může snižovat riziko vzniku slunečního úžehu. Proudění větru má ochlazující vliv a teplota bobulí se může výrazně snižovat. Může být na stejné úrovni, jako je aktuální teplota vzduchu nebo i nižší.
Poškození na hroznech se objeví většinou do 24 hodin a po 5–10 dnech působení těchto extrémních podmínek může dokonce dojít až k odumření třapiny. Jakmile překročí teplota vzduchu 35 °C, lze předpokládat, že úplná exponovanost hroznů je výrazně škodlivá.
Napadení bobulí je typické propadáním slupky bobule, která se zbarvuje do hnědé až fialové barvy. Při silnějším napadení dochází k scvrkávání bobulí. Postupně může dále docházet k zasychání bobulí. Takto extrémně poškozené bobule již nejsou vhodné ke zpracování na víno. Jelikož jsou často poškozené pouze části exponovaných hroznů, bylo by velice obtížné a časově náročné hrozny třídit ve vinici. Je proto třeba hrozny co nejšetrněji vylisovat a minimalizovat jakýkoliv delší kontakt poškozených hroznů s moštem. Mohlo by docházet k extrakci hořkých látek do moštu a vína.
Na poškození jsou náchylnější větší bobule. Poměr mezi slupkou bobulí a objemem bobule je poměrně malý a vrstva kutikuly je většinou tenká. Nejcitlivější jsou právě stolní odrůdy, kam patří i odrůda Prim, a dále moštové odrůdy s větší bobulí.
S blížícím se termínem zaměkání je proto také třeba změnit strategii odlistění. Odlistění zóny hroznů, prováděné v tuto dobu, by mělo být pouze jednostranné. Při směru řad sever-jih by se mělo odlistění provádět pouze z východní strany listové stěny. Při jiném směru řad, vždy z takové strany, kde svítí ranní slunce. Bobule jsou také odolnější ke slunečnímu úžehu, pokud bylo odlistění provedené brzy po odkvětu révy vinné.
Jestliže je některá vinice výrazněji odlistěná a zároveň hrozí poškození vysokými teplotami a sluncem, je možné aktuálně provést postřik kaolinem v 5% koncentra
Zelenou skalici lze aplikovat dvěma způsoby: smícháním s pískem nebo rozpuštěním ve vodě.
Smíchání s pískem
Na ošetření plochy 100 m2 smíchejte 2 kg zelené skalice se 4 kg písku a směs rozprostřete po trávníku ručně nebo pomocí rozmetadla.
Rozpuštění ve vodě
Na ošetření plochy 100 m2 rozpusťte 60 až 250 gramů zelené skalice (v závislosti na podmínkách a pH půdy) ve 100 litrech vody. Aby bylo míchání lépe použitelné, použijte 10litrovou konev. Naplňte ji vodou a přidejte 6 až 25 gramů (asi půl hrnečku) zelené skalice.
Správný čas pro aplikaci
Zelená skalice je nejúčinnější při aplikaci za sucha a bezvětří. Mírná následná závlaha urychlí vstřebávání do půdy, ale můžete ji také vypustit, když se očekává déšť, ale ne liják, aby nedošlo k odplavení. Ideální období pro aplikaci je od září do května.
Dejte svému trávníku čas, aby směs absorboval, a vyhněte se po trávě šlapat alespoň 7 dnů.
Nedoporučuje se používat zelenou skalici na nedávno zasetý trávník nebo na trávník mladší tří měsíců. V této fázi nový trávník ještě nemá kapacitu plně absorbovat všechny živiny. Použití zelené skalice v tomto období může spíše narušit kyselost půdy, než přispět k růstu trávy.
Ve svém příspěvku ČERNÁNÍ OŘECHŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeněk.
Dobrý den.Mám velký problém s ořešákem,listy v pořádku plody na stromě černé.Děkuji za radu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jaroslav.
Ořechy po dozrání zůstanou na stromě a spadnou až v průběhu zimy. Dužinatý obal zčerná a změkne a z ořechu je obtížné obal odstranit. Jádro ořechu pod obalem shnije.Listy jsou zdravé. Tento stav se opakuje poslední dva roky. 50 m od tohoto ořešáku je druhý ořešák, stáří 75 let,je zdravý a dobře rodí.
Díky za radu
Abyste zabránili zhnědnutí rukou, nechte čerstvé ořechy i se slupkou v igelitovém sáčku do druhého dne, pak jdou slupky lehce odstraňovat, ale ani v tomto případě neváhávejte použít rukavice (nejčastěji takové ty úplně jednoduché igelitové). Když jsou ruce už hnědé, tak se zbarvení opravdu špatně odstraňuje.
Pokud máte ruce již zbarvené od ořechů, tak je potřete citronovou šťávou a umyjte v horké mýdlové vodě. Alespoň tímto zbarvení zjemníte, ale napoprvé se ho určitě nezbavíte.
Na druhou stranu se nezralé zelené ořechy používaly po nastrouhání i s oplodím do masťových základů a sloužily jako mast pro mírné hnědnutí pokožky a jako tlumicí efekt na kožní mikroflóru způsobující svrbění, zčervenání nebo plošné výsevy ekzematického charakteru.
Ve svém příspěvku ČERNÁNÍ JEŠTĚ ZELENÉ SLUPKY OŘEŠÁKU ČERNÁNÍ SLUPKY NA JEŠTĚ NEDOZRÁLÝCH OŘEŠÍCH VLAŠSKÝCH OŘECHŮ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Malinová.
pod černající slupkou jsou malí červíci,co je toho příčinou?Jaká je ochrana?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jaromír burget.
Zčernaly nám též ořechy špatně se z nich sloupává ona černá slupka, plodům uvnitř ale jak se zdá nic není. Abych je očistil udělal jsem si jednoduchou pomůcku do ruční elektrické vrtačky. Na asi 30cm dlouhý kus 13 mm šestihranu /může být i kulatina/ jsem navařil podélně tři lopatky v délce asi 3 x 30 x 80mm uřízl jsem horní část 30 l kanystru nalil do něj asi 10cm vody a do toho nasypal cirka 1/2 vědra ořechů ponořím vrtulku na šestihranu a nechám asi 3min rotovat s ořechy ve vodě. Z ořechů se omele černá slupka ještě je opláchnu v čisté vodě účinnost je asi 90% čisté ořechy dám sušit, ty co jsou ještě ,,špinavé" proženu s další dávkou.
Možná vás překvapí, že jíme stále méně brambor. Zatímco v roce 1850 připadlo na jednoho člověka ročně 170 kg, dnes už je to jen 77 kg. Mohou za to určitě i brambory z velkovýroby, často poškozené a nevalné chuti. Kdo pěstuje vlastní, ví, že není brambor jako brambor! Jaká sadba je tedy ta nejvhodnější? A jak na pěstování?
Brambory z velkých lánů a vlastní brambůrky ze záhonu – obrovský rozdíl v chuti a kvalitě zná každý, kdo okusil. Brambory z velkovýroby se navíc prodávají v době, kdy už pro konzumaci nejsou vůbec vhodné, odrůdy určené pro letní a podzimní spotřebu jsou nabízeny i po Vánocích. Důvodem jsou přebytky. Jenže vodnaté brambory kuchaře ani strávníky nepotěší.
Vlastní brambory naštěstí nepěstujeme pro co nejvyšší produkci, ale proto, abychom si pochutnali.
Na záhoně získáme nejlepší brambory ekologickým pěstováním. Žádná minerální hnojiva, pouze chlévský hnůj a zelené hnojení. Vhodné jsou odrůdy méně citlivé na plíseň bramborovou, což je pro zdravé pěstování bez přemíry chemie důležité. Mandelinku bramborovou snadno vysbíráte ručně.
Kromě skvělé chuti budou vlastní brambory výrazně zdravější než ty z velkovýroby, které prošly postřiky proti plevelům před i po vzejití sadby, mořením, nejméně třemi postřiky proti plísni, následují postřiky proti mandelince a mšicím či chemická likvidace porostu před sklizní.
Rozhodnutí, jakou odrůdu brambor budete na své zahrádce pěstovat, již dnes není snadnou záležitostí. K ranosti, barvy dužniny, barvy slupky, rezistence vůči háďátku přibyl v posledních letech další podstatný parametr, a to varný typ. Navíc počet odrůd je stále větší.
Varný typ udává vlastnosti hlíz po uvaření a tím i konzumní použitelnost brambor.
Rozlišujeme tři základní varné typy:
Varný typ A: pevné lojovité brambory, které jsou nerozvářivé, příjemně vlhké, velmi slabě až slabě moučnaté, vhodné pro přípravu bramborového salátu i ke konzumu jako vařené.
Varný typ B: polopevné, polomoučné brambory s jemnou až hrubší strukturou, příjemně vlhké až sušší, vhodné jako příloha k jídlu.
Varný typ C: měkké, moučnaté brambory s jemnou až středně hrubou strukturou, středně vlhké až suché, vhodné k přípravě kaší a těst.
Varný typ D: není pro zahrádkáře významný – jde o odrůdy pro průmyslové zpracování.
Některé odrůdy jsou přechodem mezi uvedenými varnými typy. Například u označení AB, BA či BC vždy první písmeno značí převahu k varnému typu.
Pro zahrádkáře mají význam odrůdy velmi rané, rané, méně už polorané. Polopozdní až pozdní odrůdy, které se sklízejí až v polovině září, se na zahrádce nevyplatí. A pozor na to, že velmi rané odrůdy bychom měli zkonzumovat co nejdříve, nejdél
V naší poradně s názvem OLEANDR ŠEDÉ LISTY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie Matyášová.
Letos poprvé mi na některých oleandrech začaly listy ztrácet zelenou barvu a zešedly. Začalo se to se to šířit i na další oleandry. Poradí mi někdo co s tím?
Předem děkuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník.
Ztrátu zelené barvy na listech oleandru mohou zapříčinit roztoči. Ti žijí na listech a živí se na spodní části listů vysáváním buněčné tekutiny. To právě způsobuje ztrátu chlorofylu a změnu barvy listů ze zelené na šedou. Co s tím dělat? Existuje osvědčený recept na přípravu postřiku. Smíchejte dvě lžičky Jaru na nádobí, dvě lžičky řepkového oleje a jeden litr vody. Nalijte vše do postřikovače a dobře protřepejte. Pak s tímto postřikem každý den postříkejte celou rostlinu, hlavně spodní části listů. Jar umožní lepší přilnavost postřiku a olej zase obalí roztoče, kteří se pak díky tomu udusí. Bohužel již poškozené listy se nevrátí do původní barvy, ale ty nové, které teprve vyrostou již budou normálně zelené. Roztoči zemřou do několika dní při pravidelném stříkání.
Třetí velká kategorie (nebo spíše skupina kategorií) je označována jako vína chráněného označení původu a ta se člení na dvě menší skupiny: na vína jakostní (Qualitätswein) a na vína jakostní s přívlastkem (Qualitätswein mit Prädikat).
Obě tyto „podkategorie“ se ještě dál dělí: u vín jakostních rozlišujeme vína jakostní odrůdová (víno se jmenuje podle odrůdy či odrůd, ze kterých bylo vyrobeno) a na vína jakostní známková (ta se naopak podle odrůd jmenovat nesmí), která byla vytvořena smícháním vín z různých odrůd (v téže barvě, buď vína bílá, nebo červená). Takovéto směsi vín také mohou být označovány výrazem cuveé. Předepsaná minimální cukernatost pro vína jakostní je 15 °NM a tato vína už musejí být zatříďována. Protože uvedená cukernatost je stále ještě nedostatečná pro tvorbu takového objemu alkoholu, který by víno spolehlivě stabilizoval (stejně jako u kategorií předchozích), musí se mošty doslazovat, což se dělá řepným cukrem. Dokonce se v těchto kategoriích smí doslazovat i hotová vína, avšak už nikoli řepným cukrem, ale jen zahuštěným moštem. Ten se připravuje ve vakuových odparkách nebo vymrazováním vody.
A zbývá nám skupina vín jakostních s přívlastkem, ve které některé kategorie určitě znají ti, kteří při výběru vín dávají přednost těm kvalitnějším. Nejnižší kategorie z této skupiny se jmenuje: vína kabinetní (kabinettwein). Minimální cukernatost při sklizni hroznů je 19°NM, což je pro produkci dostatečného množství alkoholu stále méně, než vína ke své stabilitě potřebuji. Ale pozor, takovýto mošt, protože je určen pro vína s přívlastkem, už se nesmí doslazovat! A samozřejmě ani hotová vína! Je tedy na umění sklepmistra, jak dokáže, aby i takovéto méně alkoholické víno zůstalo zdravé a nekazilo se. Vína kabinetní bývají lehká, svěží a pitelná, takže jsou vhodná pro delší příjemné posezení.
Dalším přívlastkovým vínem je víno zvané „pozdní sběr“. Z názvu vyplývá, že je nutné déle čekat na dosažení minimální cukernatosti hroznů, která je pro tuto kategorii 21°NM, což dává předpoklad pro vyšší kvalitu vína. Této cukernatosti se běžně dosahuje u pozdnějších odrůd, ale ve vinařsky „pěkných“ letech je možné ochutnat i vína odrůd s kratší vegetační dobou, třeba Sylvánské zelené, Müller Thurgau či Veltlínské zelené. Další následující kategorie má minimální limit cukernatosti 24°NM a nazývá se „výběr z hroznů“. Ta už potřebuje opravdu dostatek sluníčka během vegetace a krásný teplý podzim nejen pro navýšení obsahu sacharidů, ale také pro vývoj aromatických látek. A ne každým rokem se povede tak vysoké cukernatosti dosáhnout. Což stejně tak platí pro všechna zbývající přívlastková vína,
Ingredience na polevu: 100 g hořké čokolády, 50 g másla
Postup: Všechny sypké suroviny nasypeme do větší mísy, ořechy můžeme pomlít nebo nahrubo nasekat. Vše důkladně lžící promícháme. Přidáme zbytek surovin, jablka zbavíme slupky a nastrouháme nahrubo. Opět důkladně promícháme. Plech nebo pekáček, ve kterém budeme péct, vyložíme papírem na pečení a těsto pomocí stěrky urovnáme na pečicí papír. Troubu předehřejeme na 160 stupňů a pečeme cca 15 až 20 minut. Zda je hotovo, zkusíme špejlí. Po upečení necháme vychladnout na mřížce a mezitím si připravíme čokoládovou polevu.
Do kastrůlku dáme vodu, do něj umístíme další, menší kastrůlek tak, aby se nedotýkal vodní plochy, a nalámeme do tohoto menšího kastrůlku čokoládu, přidáme máslo a mícháme, dokud se vše nerozpustí a nespojí. Poté nalijeme na moučník, dozdobíme dle fantazie a necháme chvilku ztuhnout.