Chcete-li slyšet jasnou odpověď, pak ano, anthurie se řadí mezi jedovaté rostliny a obsahuje jedovatý toxin. Asi vás nenapadne anthurii jíst, ale i kdyby se tak stalo, neznamená to, že po její konzumaci zemřete, pravděpodobně vám jen bude pěkně špatně. Před kým byste ale měli tuto rostlinu raději chránit, jsou malé děti a domácí zvířata, které neumí samy zvážit, co je konzumovatelné a co ne, a mohlo by jim to způsobit zbytečné zdravotní problémy. Anthurie vám může dokonce ublížit i při doteku pokožky, například při manipulaci nebo přesazování může být vaše kůže podrážděná, ale i popálená, případně se objeví vyrážka.
Anthurie je svým původem venkovní trvalka pocházející z Jižní Ameriky, kde je schopna ve volné přírodě vyrůstat například i na kmenech stromů. Anthurií je více než 600 druhů a nejčastěji bývají děleny do dvou skupin, a to na velké a malé. V našem kraji a v našich podmínkách není schopna přečkat zimu, kdy teploty klesají k nule a mnohdy i hluboko pod ní, proto pokud se s anthurií u nás setkáte, vždy se bude jednat o pokojovou rostlinu nebo bude mít své místo ve vyhřívané zimní zahradě. Co vás na této květině zaujme asi nejvíce, je její výrazný, netradiční, exoticky vypadající květ, zpravidla kapkovitého tvaru, odborně nazýván toulec, proto se této květině u nás říká také toulitka. Květ mívá jasně červenou, oranžovou, růžovou, zelenou či bílou barvu, záleží na odrůdě, a není zvláštní jen svým vzhledem, ale i voskovým pokrytím, které zajistí, že rostlina vydrží opravdu dlouho. Listy jednotlivých druhů anthurií už si nejsou tak podobné jako květy, liší se nejen různými tvary, ale i odlišnými odstíny zelené barvy, délkou stonku a matným či vysoce lesklým vzhledem.
V naší poradně s názvem NEMOC OSTRUŽIN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Růžena.
Prosím o radu,
pěstuji ostružiny vedle malin a v posledních letech plody ostružin
nedozrají. Plod je napůl červený a kyselý. Ptala jsem se v zahradnictví a říkali, že to dělá roztočík malinový. Stříkala jsem na jaře calypsem, ale nic nepomohlo. Mám ostružinu vyhodit nebo přesadit dále od malin ?
Děkuji za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník .
Když na plodech ostružin vznikají červená místa, která nedozrávají a plody mají více či méně kyselou chuť, tak škůdcem je skutečně roztočík malinový. Roztočík malinový ve velkém množství saje šťávu z dužiny plodů a tím brání jejich dozrávání. Roztočík cestuje po ostružinových výhonech a až do doby květu jej můžeme likvidovat insekticidy. V zahraničí je povolen přípravek Decis EW 50 v koncentraci 0,01 %. U nás je povolený přípravek Sumithion super, který je určen na podobného roztočíka jahodníkového, ale na malinového působí taky. První postřik se provádí již při délce výhonů 20 cm a v případě potřeby se opakuje ve 14-ti denních intervalech. Je velmi důležité důkladné postříkání výhonů ze všech stran, aby byly úplně celé pokryty roztokem.
Plody napadené roztočíkem nekonzumujte, ale oplodí odstřihněte a spalte. Jako preventivní opatření doporučuji vytvořit dostatečnou vzdálenost mezi jednotlivými rostlinami, aby roztočík nemohl přelézat z jedné na druhou. Také je vhodné zjara provést postřik rostlin i okolí sirnatými prostředky například Sulka.
Anthurium andreanum se česky nazývá toulitka Andréova a prohlédnout si ji můžete na těchto fotografiích. Anthurium andreanum pochází z Kolumbie a spousta šlechtitelů se předhání, kdo vyšlechtí nový a zajímavější druh. Toulitka Andréova je odolná hrnková rostlina s mnoha listy a menšími barevnými květy (může být bílá, žlutá, zelená, růžová a červená barva), některé květy jsou i vícebarevné, například červenozelené nebo růžovozelené.
Pěstování
Anthurium andreanum stejně jako Anthurium scherzerianum vyžaduje světlo nebo polostín, ale ne přímé sluneční záření. Další potřebou rostliny je teplé místo mimo průvan, pokojová teplota by měla dosahovat minimálně 16 °C, ideální bude, když bude vyšší než 20 °C.
Zálivka a hnojení
Při pěstování této toulitky dodržujte pravidelnou a dostatečnou zálivku, v letních měsících a v době květenství alespoň 2krát týdně, v zimě můžete zálivku omezit na jednou týdně. Společně se zálivkou můžete pravidelně, klidně i každodenně, rosit listy. Při zalévání a rosení si dejte pozor, aby se voda nedostala na květy, začaly by vám flekovatět, hnědnout a brzy byste je museli odstranit úplně, to je u všech anthurií stejné.
Anthurium andreanum potřebuje dostatek výživy, proto se doporučuje ji v době vegetace hnojit jedenkrát za 14 dní plným hnojivem, v zimě pak hnojení omezte na jednou za měsíc.
Přesazování a množení
Mladé rostliny této anthurie přesazujte každý rok vždy na jaře, starší rostliny postačí jedenkrát za 2 roky. Přesazujte vždy do hrubozrnného rašelinového substrátu.
Chcete-li se o Anthurium andreanum podělit s někým blízkým, pak není problém tuto rostlinu namnožit. Nejčastější a nejúspěšnější způsob množení je dělení při přesazování – oddělte buď nový výhonek, nebo část rostliny i s kořeny. Rostlinu lze množit i řízkováním, kdy odříznete stonek nebo list a ten buď rovnou zapíchnete do substrátu, nebo ho dáte zakořenit do vody. Řízkování ale nebývá u toulitek příliš úspěšné.
Ve svém příspěvku CHOROBY VYSAZENÝCH RAJČAT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Dědík.
Na listech vysazeních rajčat sz od sponích listů objevila na nich bílá vrstva a šíří se nahoru na listech.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Dobešová Vlasta.
Mám na zahradě rajčata, která mají červené plody, ale špatně se trhají a jsou uvnitř bílé. Není to odrůdou, protože se jedná o jednotlivé rostliny z druhu. Mám několik druhů a je to napříč u všech.
Anthurie může být napadena hned několika chorobami nebo škůdci:
svilušky – škůdci, kteří napadají většinou nahnědlé listy a dále se šíří na ty zdravé, příznakem jsou stočené listy. Svilušek se můžete zbavit chemickými přípravky.
třásněnky – škůdci jen milimetrové velikosti a pouhým okem téměř nepozorovatelné, živí se tekutinou z rostlin, příznakem jsou žluté nebo šedobílé skvrny, napadené listy úplně uschnou. Zjistíte-li napadení včas, zkuste rostlinu opakovaně osprchovat, pokud to nepomůže, musíte použít chemický postřik.
molice – škůdci dorůstající 1 až 2 mm. Příznakem jsou listy, které ztrácejí barvu a jsou pokryty lepivým trusem. Chcete-li se těchto škůdců zbavit, zakupte si lepivé destičky, na které se dospělé molice přilepí.
vlnatky – škůdci, kteří ve větším množství vypadají jako chomáč vaty. Na rostlině vytvářejí prasklinky a nádorky a tato místa pak napadají další hniloby a škůdci. Odstranit je můžete buď babiččiným receptem, kdy listy a poškozená místa potřete alkoholem, nebo použitím chemických přípravků.
Uchovat červenou řepu zavařováním, aby mohla být celý rok připravena ke konzumaci, je prastarý zvyk, který funguje dodnes. Přestože má červená řepa nejvíc vitamínů a hodnot jako syrová, konzervace řepy má pro hospodyňku smysl. I těch vitamínů, minerálů a dalších hodnotných látek po zavařování červené řepy zůstane ještě dostatek.
Červená řepa je dobrým podpůrcem imunity, regeneruje organismus, podporuje růst tkání, má pozitivní vliv na funkci kardiovaskulárního systému, používá se při léčbě rakoviny a zároveň má preventivní účinky vůči této chorobě. Dnes se jí obvykle jenom kořen, a to syrový, vařený, nakládaný v octovém nálevu nebo konzervovaný.
Červená řepa je plodina pocházející původně ze Středozemí, dnes je oblíbená v Evropě, Severní Americe a spoustě asijských zemí. Je známá pro své přínosné účinky na lidské zdraví, obsahuje mnoho vitamínů, minerálů a dalších prospěšných látek.
Konzumace této zeleniny celkově podporuje odolnost organismu. Červená řepa má pozitivní vliv na nervovou soustavu organismu člověka, posiluje nervy. Dalšími jejími nezanedbatelnými účinky jsou pozitivní vliv na vidění a zrakovou ostrost. Je vhodné ji užívat při ženských obtížích, menstruačních potížích a v období klimakteria. Červená řepa blahodárně působí na kardiovaskulární systém člověka, pročišťuje krev a podporuje krvetvorbu. Díky obsahu železa rovněž doplňuje červené krvinky. Osvědčuje se při rekonvalescenčních stavech po prodělané borelióze a klíšťové encefalitidě. Podporuje látkovou výměnu, tudíž má detoxikační účinky, a vyplavuje škodlivé látky pryč z těla. Má i protinádorové účinky, a tak se při léčbě rakoviny doporučuje pít šťávu z červené řepy. Díky vysokému obsahu vlákniny působí dobře červená řepa na trávení, podporuje produkci trávicích šťáv a podporuje i činnost žlučníku a jater. Je dobrým pomocníkem při hubnutí. Pro svůj obsah kyseliny listové se doporučuje těhotným ženám a při přípravě na těhotenství. Celkově má červená řepa regenerační účinky, podporuje růst vlasů a nehtů, zpomaluje stárnutí organismu. Červená řepa je sice co do chuti sladká, avšak je nízkokalorická.
Nutriční hodnoty zavařované červené řepy na 100 g jsou: 55,57 kcal, 1,6 g bílkovin, 10,6 g sacharidů, 0,17 g tuků, 2,8 g vlákniny, 16 mg vápníku, dále obsahuje sodík, draslík, hořčík, křemík a vitamíny C, B a jiné.
V naší poradně s názvem ZAVAŘOVÁNÍ KAPUSTY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zuzana Keilová.
Prosím zavařoval jste někdo kapustu??? jak na to ?? díky Zuzana
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kamča.
Nechte kapustu zkvasit podobně jako zelí. Výsledný produkt je bezlepkový, paleo a je vhodný pro vegany i vegetariány. Tady je recept na dva litry kysané kapusty:
Suroviny:
1 velká hlava kapusty
4-5 šálků organického kadeřávku - velké stonky jsou odstraněny a listy nazřezány na tenké proužky
1 malá organická červená cibule - nakrájená na kostičky
4 čajové lžičky himalájské růžové soli
1 lžíce loupané organické bílé buničiny z kůry citronu
3 stroužky oloupaného česneku
4½ šálků teplé čisté vody (40° C)
1 čajová lžička organického kokosového cukru nebo Rapadury
1 balíček bakteriální kultury pro mléčné kvašení https://www.amazon.com/gp/a…
2 čisté skleněné zavařovací sklenice s víčkem
Postup
1. Odstraňte 4 vnější listy z kapusty, opláchněte, osušte a odložte. Odstraňte košťál a nakrájejte zbývající časti kapusty na tenké plátky nebo použijte kuchyňský robot. Umístěte kapustu a nakrájený kadeřávek do velkého sítka a důkladně opláchněte vodou. Možná to budete muset udělat v několika dávkách v závislosti na velikosti sítka.
2. Do velké mísy dejte omytou kapustu s kadeřávkem, přidejte červenou cibuli, posypte dvěma lžičkami růžové soli a promíchejte čistýma rukama, dokud kapusta a kadeřávek nezačne vadnout a neuvolní kapalinu. Pak to nechte stranou a přejděte k přípravě solanky.
3. Do mixéru dejte zbývající 2 lžičky růžové soli, bílou kůru z citronu, rozmačkaný česnek, vodu, cukr a rozmixujte, dokud to nebude hladké. Nakonec ručné přimíchejte mléčné kultury. Nechejte slanou vodu odležet po dobu 10-15 minut, aby se dobrá bakterie probudila a začala se krmít cukrem. Nalejte slanou vodu na nakrájenou zeleninu a dobře promíchejte rukama, dokud nebude veškerá zelenina pokryta solankou.
4. Směs nandejte do čistých skleněných sklenic a důkladně to rukama nebo velkou lžičkou umačkejte, dokud slanina nezakryje všechnu zeleninu. V horní části každé nádoby ponechte nejméně 6 cm místa na zakrytí.
5. Na začátku odložené 4 okrajové listy z kapusty přeložte a umístěte na vrch fermentované zeleniny, zatlačte dolů na listy, aby se zakryly solankou. Opakujte to i pro druhou sklenici. Tímto dalším krokem pomůžete udržet vaši fermentovanou zeleninu pod solankou. Můžete také použít malou čistou sklenici, která se vejde do nádoby a zeleninu přitlačí ke dnu. Ujistěte se, že máte alespoň 3 nebo 6 cm slaného nálevu nad horní částí fermentované zeleniny a složených listů.
6. Sklenice umístěte do lepenkové krabice, abyste je chránili před světlem. Nechte zeleninu kvasit při pokojové teplotě po dobu 5-7 dnů. Ochutnejte malou část po 4 dnech v letních měsících a 5-6 dnech v chladnějších měsících, abyste zjistili, zda se vám líbí chuť. Pokud se vám líbí chuť, odstraňte horní listy zelí a umístěte fermentovanou zeleninu do ledničky. Čím déle zeleninu kvasíte, tím více bude kyselejší. Poté, co dokončíte fermentaci, umístěte zeleninu do chladničky po dobu až 6-8 měsíců.
7. Pokaždé, když ujíte kysanou zeleninu, uji
Anthurium scherzerianum se česky nazývá toulitka Scherzerova nebo toulitka chvostokvětá, pro lepší představu si můžete prohlédnout její fotografie. Určitě na fotografiích poznáváte rostlinu, kterou jste již někdy viděli prodávat jako řezanou květinu v květinářství. Vězte tedy, že Anthurium scherzerianum seženete nejen jako řezanou, ale i jako hrnkovou květinu ve většině zahradnictví či v supermarketech, protože jde o poměrně oblíbenou rostlinu. Tato odrůda pochází z Kostariky, kde ji objevil Karl von Scherzer, jehož jménem se také pyšní. Co vás na této květině zaujme asi nejvíce, je květ, který má zpravidla jasně červenou barvu.
Pěstování
Anthurium scherzerianum vyžaduje světlé místo, klidně i okenní parapet, co ale této toulitce vyhovovat nebude, je přímé sluneční záření. Dalším hodně důležitým požadavkem pro tuto květinu je teplo, ani v zimě by pokojová teplota neměla klesat pod 16 °C, ideální bude, když bude vyšší než 20 °C.
Zálivka a hnojení
Aby vaše rostlina zdravě prospívala a kvetla, potřebuje společně s teplem a světlem pravidelnou a dostatečnou zálivku a živiny. Četnost zálivky přizpůsobte pokojové teplotě, v létě a v době květenství je lepší květinu zalévat dvakrát v týdnu, v zimě můžete zálivku omezit na jedenkrát za týden. Je lepší, necháte-li si vodu na zalévání nějaký čas odstát. Zdá-li se vám zemina hodně vyschlá, je dobré květináč asi na půl hodiny do vody ponořit, aby kořeny byly schopny pojmout tolik vláhy, kolik rostlina potřebuje. Při zalévání si dejte pozor, aby se voda nedostala na květy, začaly by vám flekovatět, hnědnout a brzy byste je museli odstranit úplně a bylo by po kráse. Co naopak rostlina ocení, je rosení listů, ale znovu, pozor na květy.
To, že vám rostlina nepokvete nebo poroste hodně pomalu, může být zapříčiněno nedostatkem výživy, proto se doporučuje toulitku chvostokvětou v době vegetace hnojit 1krát za 14 dní plným hnojivem, v zimě pak postačí 1krát za měsíc.
Přesazování a množení
Jednou za 2 roky byste měli Anthurium scherzerianum přesadit do nové půdy. Nejlepší je přesazování provádět na jaře, a to do hrubozrnného rašelinového substrátu.
Chcete-li si Anthurium scherzerianum namnožit, pak nejlepší možný způsob je dělení při přesazování, přičemž oddělíte buď nový výhonek, nebo část rostliny i s kořeny. Další možný způsob je řízkování, kdy odříznete stonek a ten buď rovnou zasadíte do substrátu, nebo ho dáte zakořenit do vody. Řízkování u těchto rostlin však nebývá příliš úspěšné.
Ve svém příspěvku NEDOZRÁVÁNÍ RAJČAT se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pavel.
Prosím má někdo zkušenost stejnou jako já? Mám krásná rajčata odrůdy Bejbino a Tornádo. Jsou nádherně červená ale po rozkrojení jsou uvnitř, jak slupka tak stopka,ktera jde dovnitř rajčete zelená. Může mi někdo poradit? Dá se s tím něco dělat? Děkuji.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Vysoká cukernatost je příjemná a současně praktická pro uchovávání vína, ale co spotřebitel, to jiné chutě, někdo preferuje kyselinky, tak je asi dobře, že limity jsou dost dobře splnitelné.
Kdo určitě uvítá sladkou chuť, jsou děti, takže od moštových odrůd pro výrobu alkoholických nápojů přejděme k odrůdám stolním.
Ano, jak název napovídá, stolní odrůdy se konzumují jako ovoce; vína se z nich většinou nevyrábějí, i když bychom to klidně udělat mohli. Takováto vína by určitě neměla vysokou kvalitu, protože ta není ani v hroznech, ale byla by lehká a pitelná. Hodila by se na rychlou konzumaci.
Stolní odrůdy mají od moštových odrůd odlišné parametry. Hrozen má být atraktivní, velký, ne příliš hustý, aby se bobule příliš nedotýkaly, a často mívá rozvětvenou třapinu. Bobule jsou také velké, při zralosti všechny dobře vybarvené. Jejich dužnina, na rozdíl od tekuté dužniny u odrůd moštových má být masitá, chruplavá, s malým počtem semen. Kdo stolní hrozny, pochopitelně z dovozu, častěji kupuje, jistě si všiml, že některé odrůdy jsou bezsemenné, zatím tedy jen odrůdy zahraniční. Chuť stolních odrůd má být jemná, příjemně aromatická. U stolních odrůd nikdy nebývá dosaženo tak vysokých cukernatostí, jako u odrůd moštových.
Nejprve projděme odrůdy, zapsané ve Státní odrůdové knize, to znamená, že byly prozkoušeny v Ústředním zkušebním ústavu zemědělském; není jich mnoho, protože, jak jsme si právě řekli, kritéria k jejich povolení jsou přísná. Nejstaršími u nás pěstovanými povolenými odrůdami jsou dvě, které jsou si velmi blízké, proto se zmíním o obou najednou. Jde o odrůdy Chrupka bílá a Chrupka červená.
Chrupka bílá:
Chrupka červená:
Obě jsou součástí velké rodiny Chrupek (syn. Chassellas nebo Gutedel), která je známa již několik tisíciletí. Pěstovaly se již v Egyptě, na území dnešního Jordánska, v Malé Asii a prostřednictvím Féničanů se přes Řecko a Řím rozšířily do mnoha oblastí Evropy, kde se révě mohlo dařit. Z doby, kdy se zaváděla první moderní evidence odrůd u nás, v roce 1941, bylo známo okolo čtyřiceti druhů různých Chrupek, i když samozřejmě byly zaevidovány jen ty nejvýznamnější. Musíme vzít v úvahu, že se tehdy vycházelo z pouhých popisů, a protože dnes používaná genetická kontrola dosud neexistovala, je možné, že v řadě případů mohlo jít o synonyma téže odrůdy. Tyto dvě jmenované odrůdy, jakožto odrůdy stolní, jsou v dnešní době již dávno překonané, protože výše uvedené požadavky, co se týká parametrů hroznů a bobulí, jsou dnes již několikanásobně překonané. Například při srovnávání velikosti bobulí jsou v pořadí dnes povolených odrůd na posledním místě.
Vinnou révu napadají nejčastěji. Vedle včasného zásahu vhodnými fungicidy je důležitá především prevence, která začíná u výsadby keřů na vhodné stanoviště, pokračuje vyváženým hnojením a prosvětlováním keřů. Houbové choroby se rozvíjejí při určitých klimatických podmínkách. Příznivými podmínkami jsou hlavně teploty kolem 25 °C a vlhko. Mezi nejčastější houbové choroby révy vinné patří padlí révy, plíseň šedá, plíseň révová a další, jako je červená skvrnitost révy či červená spála révy vinné. Bobule jsou na tyto choroby nejvíce náchylné v srpnu, kdy je potřeba nezanedbat často už poslední ošetření vinice proti těmto houbovým chorobám.
Plíseň révová (Peronospora)
jedna z nejvýznamnějších chorob vinné révy
příznaky: olejovité, žlutozelené, oválné skvrny na povrchu a bělavý spodek listu, hnědnou a zasychají květenství, postižená místa odumírají, silně napadené listy opadávají
ochrana: spočívá zejména v použití měďnatých přípravků, jako jsou Champion, Cuproxat, a dále Folpan a Melody Combi. Pro zahrádkáře jsou vhodné zejména Champion a Cuproxat. Při malé znalosti příznaků choroby se první ošetření provádí před květem a druhé po odkvětu. Organické fungicidy mají dobrou, ale kratší účinnost. Měďnaté fungicidy jsou vhodné především v druhé polovině léta. Pokud jimi ošetřujete révu pěstovanou u zdi, dávejte pozor na to, že postřik by mohl obarvit omítku namodro. Zásadní ochranou, na kterou nejsou třeba žádné přípravky, je důkladně na podzim shrabat všechno listí a bezpečně jej zlikvidovat, nebo spálit. Dobrou prevencí je pěstovat révu na vhodných, slunných místech, kde se pokud možno nevyskytují silné a časté letní rosy, a udržovat keře prosvětlené, vzdušné. Vyšlechtěny byly i odrůdy k této nemoci rezistentní, například vinná réva Krystal
příznaky: choroba napadá všechny zelené části keře, napadené listy i bobule vypadají, jako by byly posypané moukou, napadené bobule praskají a objevuje se takzvaná semenná průtrž, při níž se vylije obsah bobule ven a veškerá úroda může přijít vniveč. Na letorostech vznikají různě utvářené skvrny, které při vyzrávání dřeva tmavnou, až černají
ochrana: lze použít přípravky Discus a Kumulus, pro zahrádkáře je nejvhodnější Discus, který je běžně k dostání včetně návodu na ředění vodou. Preventivní postřiky se aplikují již na mladé výhonky do výšky 20 cm. Postřik lze zopakovat před kvetením a poté při nasazování plodů. Sirné fungicidy jsou proti padlí révovému velmi účinné, ale neměly by se aplikovat dva měsíce před sklizní. Prevencí je vhodné stanoviště pro p
Řepu neloupejte, důkladně ji omyjte a osušte. Připravte si dostatečně velký alobal, do kterého se řepa celá zabalí a nebude z něho vytékat šťáva. Na alobal nasypte sůl a pepř, přidejte oloupaný a rozpůlený česnek, červenou řepu a zakápněte olejem a octem. Máte-li, můžete přidat čerstvou bylinku. Důkladně alobal utěsněte. Raději dejte do pekáčku nebo zapékací misky, kdyby alobal prokapával, abyste nemuseli čistit celou troubu. Budete-li péct více řep najednou, zabalte každou zvlášť. Vložte do trouby vyhřáté na 200 °C a pečte alespoň hodinu. Po upečení vyndejte z alobalu a propíchněte, až řepa trochu zchladne, oloupejte ji a nechte úplně vystydnout.
Ingredience na zálivku:
2 lžíce olivového oleje
šťáva z jednoho citronu
2 lžičky medu
sůl
pepř
Příprava zálivky:
Smíchejte olej, citronovou šťávu a med, dochuťte solí a pepřem. Vychladlou řepu nakrájejte na plátky, rozprostřete na talíř, zalijte připravenou zálivkou a můžete podávat. Chcete-li, můžete ještě posypat například balkánským sýrem.
Řepu i brambory omyjte a oloupejte. Nakrájejte na stejně velké kostky a přesypte do zapékací mísy, zasypte nadrobeným, nastrouhaným nebo pokrájeným balkánským sýrem a dochuťte chilli kořením, solí a pepřem. Zaklopte a dejte do předem vyhřáté trouby na 200 °C a pečte asi jeden a půl hodiny. Chcete-li mít kůrčičku, na posledních 15 až 20 minut odklopte.
Jak réva vinná pokročila ve svém vegetačním cyklu? Už se máme začít těšit na zralé hrozny?
Na většinu zralých hroznů si ještě chvíli počkáme. V září, u některých odrůd již na konci srpna, réva vstupuje do posledního období aktivního vegetačního cyklu, kdy začíná vyzrávat to, co vyzrávat může a co vyzrávat má. Proto tomuto období říkáme období zrání. Kromě hroznů ještě také vyzrávají letorosty, o nichž budeme mluvit v dalších měsících.
První fenofází, která toto období zahajuje, je zaměkání bobulí. Je to často doba, kdy vinař už se nejen těší na sklizeň, ale kdy už začíná mít konkrétní představu, jaká ta sklizeň bude. Bobule v předchozí fenofázi uzavírání hroznů dosáhly své konečné velikosti a dále nerostou. Hrozny jsou plné, husté, podle toho, co je jim dáno v genech. Pochopitelně, pokud nesprchly. (Vysvětlení tohoto pojmu viz Kalendář pro vinaře v měsících duben, červen, červenec.) Jak název fenofáze naznačuje, během zaměkání se mění konzistence dužniny v bobulích. Buňky se naplňují vodou, bobule se na omak stávají pružné, dají se zmáčknout mezi prsty.
Chlorofyl až do této fenofáze sloužil - jako všude jinde v zelených částech keře - k fotosyntéze, ovšem v bobulích se teď začíná rozkládat. Postupně se v nich objevují další barviva, která byla do té doby chlorofylem zakryta. Barviva jsou u většiny odrůd umístěna ve slupkách nebo v pletivech těsně pod slupkou. Nechci článek příliš zatěžovat chemickými termíny, nicméně bych ráda uvedla názvy některých barviv, vyskytujících se u bílých odrůd: karoteny, xantofyly, kvercetiny. Pro modré odrůdy jsou typická barviva ze skupiny antokyanů. To jsou barviva, která se nacházejí v řadě ovocných druhů, jako jsou borůvky, ostružiny nebo třeba v bezinkách. U některých modrých odrůd se antokyanová barviva ukládají nejen ve slupce a těsně pod ní, ale také v moštu. Takovým odrůdám se říká barvířky a jejich vína mají velmi tmavou, intenzivně červenou barvu.
Postupně zaměkající bobule na hroznu:
O antokyanových barvivech už řada spotřebitelů ví, že jsou zdraví prospěšná a že patří k takzvaným antioxidantům. Jak říkával například Miroslav Horníček, červené víno je možné považovat za „mléko starců“. Možná by konzumenty i pěstitele vína zajímalo také to, proč jsou bobule modré, ale vína z nich jsou pak červená?
Protože antokyanová barviva mění svoji barvu mezi červenou a modrou podle pH: při nízkém pH jsou červená a při vysokém modrá. Jistě to znáte ze sbírání borůvek. Vaše prsty i rty jsou červené, a když se pak umyjete mýdlem (tuhé mýdlo bývá zásadité), máte ruce černé. A protože ve vínech jsou vždy kyseliny, jsou bobule modré podle prostředí ve slupce, a při kvašení se barvivo dostane do kontaktu s kyselinami z dužniny; proto jsou vína červená.
Řepu důkladně omyjte, neloupejte. Vezměte dostatečně velký alobal, aby vám z něho po zabalení řepy nevytékala šťáva, posypte ho solí a pepřem, vložte řepu, zakápněte ji olejem a octem, pořádně zabalte a dejte do zapékací misky, kdyby se přeci jen nějaké šťávě zachtělo ven. Předehřejte troubu na 200 °C a řepu pečte asi hodinu. Až bude řepa upečená, vyndejte ji z trouby, rozbalte z alobalu, propíchněte, poté oloupejte a nechte zchladnout, nakrájejte na tenké plátky.
Ingredience na zálivku:
3 lžíce pomerančového džusu
2 lžíce medu
100 ml olivového oleje
2 lžíce vinného octa
1 lžíce cukru
zázvorová šťáva (zázvor nastrouhejte i se slupkou a vymačkejte z něj šťávu)
tymián
sůl
pepř
Postup na zálivku:
Nejprve svařte ocet se solí a cukrem, poté přidejte zbytek ingrediencí. Přes uzavíratelnou nádobu nasaďte igelitový sáček, aby se vám nádoba zbytečně neobarvila, přelijte do něj marinádu a vložte řepu nakrájenou na tenké plátky. Nádobu uzavřete a nechte alespoň 12 hodin marinovat, vydrží i několik dní. Namarinované plátky přeložte na talíř, posypte rozdrobeným kozím sýrem a na sucho praženými piniovými semínky.
Řepu důkladně omyjte, ale neloupejte. Poté ji zabalte do alobalu, vložte do zapékací misky a pečte v předem vyhřáté troubě na 200 °C asi 90 minut. Po vyjmutí z trouby alobal rozbalte, řepu propíchněte, aby z ní vyšla pára, oloupejte a nechte úplně vychladnout.
Ingredience na zálivku:
2 lžíce olivového oleje
1 lžíce octa
1 lžička medu
sůl
pepř
Příprava zálivky:
Všechny ingredience smíchejte v misce a dochuťte solí a pepřem. Vychladlou řepu pokrájejte na plátky nebo větší kostky a na talíři zakapte zálivkou, přidejte na kousky pokrájený kozí sýr, může být i nakrájený na plátky a rozpečený v troubě nebo na grilu. Na závěr posypte sekanými ořechy, opraženými na sucho na pánvi.
Řepu omyjte a oloupejte, rozkrájejte na osminky, máte-li menší, postačí čtvrtiny či poloviny. Vezměte si větší díl alobalu, řepu na něj rozprostřete, přidejte neoloupané stroužky česneku, okořeňte majoránkou, solí a pepřem, z jedné strany alobal důkladně uzavřete, z druhé nechte ještě otevřený pro dodání zbylých tekutých ingrediencí. Přilijte ocet a olej a uzavřete alobal i z druhé strany, kousky řepy nechte pořád rozprostřené do jedné vrstvy. Přendejte do zapékací mísy nebo do pekáčku a pečte v troubě předehřáté na 200 °C asi hodinu, máte-li větší kousky řepy, klidně o něco déle, aby byla řepa měkká. Upečené rozbalte, přendejte na talíř, můžete posypat ještě čerstvými bylinkami, a podávejte.
Řepu neloupejte, jen ji důkladně omyjte a osušte. Zabalte do alobalu a pečte v troubě vyhřáté na 200 °C asi 45 minut, tak aby byla spíše poloměkká. Hned jak řepu vyndáte z trouby, vybalte ji z alobalu a propíchněte, aby z ní vyšla pára, poté oloupejte a nechte úplně vychladnout. Vychladlou řepu nastrouhejte na hrubém struhadle, zakápněte citronovou šťávou, přidejte utřený česnek, zakysanou smetanu a dochuťte solí a pepřem. Podávat můžete jako přílohu k hlavnímu jídlu, ale chutnat vám bude i na čerstvém pečivu.