Holandský řízek málokdo odmítne, chutná skoro každému. Můžete jím hravě potěšit i své blízké u domácího stolu. Holandský řízek je nepochybně stálicí v nabídkách všech českých zařízení veřejného stravování. A co to vlastně přesně je? Jedná se o směs mletého masa, sýru a koření, jde v podstatě o mletý řízek, který je obalený a osmažený.
Řízek holandský versus soukenický
Český holandský řízek se vyrábí z tučnějšího masa (vepřový bok), do kterého se přidává sýr (většinou eidam), trocha mléka, vejce, sůl a koření. Hmota se dobře propracuje a obalí v trojobalu (mouka, vejce, strouhanka). Takto připravené řízky se fritují nebo smaží na pánvi. Pokrm se nejčastěji servíruje s bramborovou kaší a kyselou okurkou.
Proč název „soukenický řízek“? U pokrmů to bývá často, že se jejich původ nedovíme. Může jít o reklamní trik restauratérů, kteří chtěli přilákat hosty na řízek a ušetřit. Bůček je levnější než „pravé“ maso na vídeňský řízek. Mohl vzniknout někde v jižních Čechách, kde sídlilo a pracovalo hodně soukeníků. Třeba mohl vzniknout v Soukenici v hospodě blízko Mezilesí u polských hranic, kde hosté dostali na cestu řízek. Nebo podle toho, že je mleté maso kroucené jako nitě a „souká se“, tedy spojuje se dohromady jako soukeníkovo sukno? Nebo že ho do sebe máme nasoukat? Soukenický řízek je však normální mleté vepřové maso okořeněné, obalené v trojobalu a smažené. Tudíž jde o další modifikaci holandského řízku, jen s obměnou názvu.
Proč mi řízky hlohyně po dvou týdnech začnou černat?
Černání řízků hlohyně je nejčastěji důsledkem hniloby způsobené nadměrnou vlhkostí a nedostatkem vzduchu.
V prvních dvou týdnech ještě hlohyně netvoří kořeny, ale probíhá hojení řezu. Pokud je substrát přemokřený nebo je řízek uzavřený ve vlhku bez proudění vzduchu, pletiva se začnou rozkládat. Typickým znakem je tmavnutí a měknutí spodní části stonku. Jakmile se tento stav objeví, už nejde proces zvrátit a jediným řešením je začít znovu s lepšími podmínkami.
Jak dlouho mám čekat, než poznám, že se řízek hlohyně neujal?
U hlohyně má smysl vyhodnocovat úspěch až po šesti až osmi týdnech, dříve je to zavádějící.
První týdny se u hlohyně neprojevuje žádný viditelný růst, což svádí k předčasnému hodnocení. Pokud je řízek po šesti týdnech stále pevný, netmavne a při jemném zatažení klade odpor, má šanci zakořenit. Naopak měknutí, zápach nebo černání znamenají definitivní selhání. Trpělivost je v tomto případě klíčová.
Je nutné používat zakořeňovací prášek nebo gel?
Zakořeňovací přípravky nejsou pro množení hlohyně nezbytné, pokud je splněn správný termín a výběr dřeva.
V praxi se mi opakovaně potvrdilo, že hormon nenahradí špatný řízek ani nevhodné podmínky. Při správně vyzrálém dřevě a rozumné vlhkosti zakoření řízky i bez něj. Použití prášku nebo gelu může mírně zvýšit úspěšnost, ale není to rozhodující faktor. Mnohem důležitější je zabránit hnilobě.
Proč řízek hlohyně drží pevně, ale dlouho neroste?
U hlohyně je pomalý start růstu normální a neznamená automaticky problém.
V počáteční fázi se energie soustředí na tvorbu kořenového pletiva, nikoli na růst nadzemní části. Pokud je stonek pevný a listy neopadávají, je nejlepší řízek nechat v klidu. Zásahy v této fázi, jako je přesazování nebo zvýšená zálivka, často proces zakořeňování přeruší.
Mohu množení hlohyně urychlit vyšší teplotou nebo častějším zaléváním?
Urychlování množení hlohyně většinou vede k neúspěchu, ne k rychlejším kořenům.
Vyšší teplota a vlhkost sice podporují růst u některých rostlin, ale u hlohyně zvyšují riziko rozkladu pletiv. Řízek potřebuje stabilní, spíše chladnější prostředí s dostatkem vzduchu. Časté zalévání je jednou z nejčastějších příčin hniloby, protože kořeny ještě neexistují a voda se nemá kam odvádět.
Jak poznám rozdíl mezi přirozeným odumíráním a hnilobou řízku?
Přirozené odumírání a hniloba vypadají podobně, ale mají jiné projevy.
Při přirozeném oslabení řízku dochází k postupnému zasychání listů, zatímco stonek zůstává pevný. Hniloba je rychlá, agresivní a doprovázená měknutím, tmavnutím a často i zápachem. Jakmile je stonek měkký, je proces nevratný. Pevný stonek bez zápachu naopak znamená, ž
Ingredience: 800 g vepřového bůčku s kostí, 200 g tvrdého sýra, 30 g soli, 1 g mletého pepře, 20 g petrželové nati nebo pažitky, 1 vejce, 100 ml mléka
Na obalení: 100 g hladké mouky, 2 vejce, 100 ml mléka, 100 g strouhanky, 200 g tuku
Postup: Bůček opláchneme ve studené vodě, osušíme (aby neklouzal pod nožem) a zbavíme kostí, chrupavek a kůže. Poté jej nakrájíme na kousky a pomeleme strojkem na maso (bůček krájíme proto, aby se snadněji mlel). Zbytek masa vytlačíme kouskem rohlíku, ale jen opravdu malým, strouhanka se do holandského řízku nepřidává. Kdybychom používali kupované mleté maso, musí být pouze vepřové a čerstvé. Do mletého masa přidáme jemně nastrouhaný sýr, sůl, mletý pepř a jemně pokrájenou zelenou petrželku. Přidáme vejce rozšlehané v mléce. Hmotu dobře propracujeme a dáme na chvíli do lednice odležet (v některých receptech na holandský řízek se v této fázi nepřidává vejce, ale lžíce hladké mouky; mléko je někdy nahrazováno vodou). Z prochladlé směsi na holandský řízek tvarujeme oválné, asi 7 mm silné placičky. Musí být stejně vysoké ve středu i při krajích. Obalíme je v hladké mouce, opatrně v rozšlehaném vejci a pak ve strouhance. Placičky musíme držet v prstech, vidlička by je roztrhala. Pak obalené holandské řízky usmažíme ve vyšší vrstvě tuku (oleje, sádla, tuku na smažení). Obracíme plochou obracečkou, nepícháme do řízku vidličkou, aby z něj nevytekla šťáva. Smažíme po jedné straně prudce, pak opatrně otočíme a smažíme volněji. Na závěr ještě jednou otočíme. Díky trojobalu se holandský řízek při smažení smrskne jen minimálně (na rozdíl od karbanátků). Je ustáleným zvykem podávat holandský řízek s bramborovou kaší. Nejlepší je její „hedvábná“ varianta. Výtečnou přílohou k holandskému řízku je ale rovněž v sezoně dýní kaše z dýně hokaido. Holandský řízek dobře chutná i s vařenými nebo šťouchanými bramborami. Protože se jedná o pokrm smažený, nejsou k němu moc vhodné smažené přílohy. Kyselá okurka, nakládaná řepa nebo okurkový salát se k tomuto pokrmu přímo nabízejí. Holandský řízek je dobrý i studený – s chlebem, okurkou, cibulkou a hořčicí. Do holandského řízku nedáváme žádné jiné koření.
Ingredience: 140 ml plnotučného mléka, 100 g hladké pšeničné mouky, 150 ml rostlinného oleje, 0,5 g černého mletého pepře, 160 g strouhanky, 25 g soli, 40 g vajec, 750 g vepřového boku
Postup: Vepřový bůček opláchneme, vykostíme a zbavíme kůže. Umeleme jej, osolíme, opepříme a přidáme vejce rozšlehané s mlékem. Směs dobře promícháme a uložíme do chladničky. Z prochladlé směsi tvarujeme oválné ploché řízky, 7–10 mm silné. Obalíme je v prosáté mouce, vejcích rozšlehaných s mlékem a ve strouhance. Připravené řízky usmažíme v horkém oleji dozlatova. Ihned podáváme.
Ingredience: 500 g mletého vepřového masa (nejlépe vepřová plec), 200 g nastrouhaného eidamu, 1 hrnek mléka, sůl, pepř, hladká mouka, vejce, strouhanka
Postup: Den předem promícháme umleté maso s mlékem a dáme do lednice. Druhý den přidáme sýr, osolíme a opepříme. Navlhčenýma rukama tvarujeme řízky. Vytvořené placičky obalíme v hladké mouce, vložíme do rozšlehaného vejce a pak obalíme ve strouhance a ještě jednou do vejce a znova do strouhanky, potom na oleji usmažíme. Jako přílohu dáváme uvařené brambory.
Ve svém příspěvku ČEVABČIČI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Janak.
Chtěla bych pravý recept , ten je bez česneku a cibule , tyhle recepty jsou na karbanátky , a obaluje se to v mouce .
to nejní přesný
děkuju
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jurko.
Ano, naprostá pravda. Tady se , nejenom tyto stránky, kašle na pravý recept. Tady si každý dělá co chce, ale propůjčuje si název jídla. Dle ČSN (15418) patří do čevabčiči směs hovězího a vepřového masa 500g - 500g umletého s 150g cibule osoleného, přidána mletá paprika 5g, pepř 1g. Vše smícháme a vytvoříme 30 dílků masa které rozválíme na tenké válečky a ty pak v sádle opečeme do zlatova. Podáváme s najemno nakrájenou cibulkou a hořčicí. K tomu chléb, nebo brambor. Toť vše.
PS. je mi líto, že se na základní jídla nepoužívají normy. Pak si člověk někde dá něco a přinesou mu úplně něco jiného než čekal. Ještě že Svíčkovou musí vařit alespoň přibližně. Protože třeba guláš pod určitým názvem je všude jiný
Pěkný den
Kde se proboha vzal holandský řízek nebo moravský vrabec? Jsme národ vtipných hospodských, kteří si vymýšlejí „jídeláky“. A tak i holandský řízek nemá s Nizozemským královstvím nic společného, rozhodně však patří k oblíbeným pochoutkám českých hospod. Lidé si pletou smažený řízek se sýrem a holandský řízek. Někteří – dokonce i profesionální kuchaři – takto „zasvěceně“ hovoří. Rozdíl mezi těmito dvěma jídly spočívá v tom, že při přípravě holandského řízku se použije takzvaný mix, což je cca 30% směs masa vepřového a hovězího. Holandský řízek obecně se připravuje pouze s použitím hovězího masa a nedochucuje se muškátovým oříškem ani majoránkou. Kde je tedy pravda? Vždyť šťavnatý „holanďák“ z bůčku nemá chybu? A je jedno, jak se správně nazývá.
Minimální vzdálenost domu od trafostanice vychází z ochranného pásma elektrické stanice, které je obvykle přibližně 20 metrů od zařízení.
V praxi ale záleží na konkrétní situaci. Malé kioskové trafostanice v obytných čtvrtích často stojí relativně blízko rodinných domů. Pokud je projekt domu navržen mimo ochranné pásmo trafostanice a splňuje technické podmínky distributora elektřiny, bývá stavba bez problémů povolena. Přesnou vzdálenost je proto vždy dobré ověřit u projektanta nebo přímo u provozovatele distribuční soustavy.
Kolik metrů je ochranné pásmo trafostanice?
Ochranné pásmo trafostanice je obvykle přibližně 20 metrů od konstrukce zařízení nebo jeho oplocení.
Tato vzdálenost vychází z pravidel pro ochranná pásma energetických zařízení. Jejím cílem je zajistit bezpečný provoz zařízení a přístup servisních techniků. U menších kioskových trafostanic se může v praxi zdát, že domy stojí blíže. Ve skutečnosti však bývají navrženy tak, aby samotná stavba domu byla mimo ochranné pásmo nebo aby byla udělena výjimka v rámci projektové dokumentace.
Může být trafostanice vedle domu?
Ano, trafostanice může stát vedle rodinného domu, pokud jsou dodržena všechna bezpečnostní a technická pravidla.
V nových obytných čtvrtích je běžné, že se malé kioskové trafostanice nacházejí na rohu ulice nebo na samostatném technickém pozemku mezi domy. Tyto stanice jsou navrženy tak, aby splňovaly přísné bezpečnostní normy a aby jejich provoz neovlivňoval běžné bydlení. Pokud je dům navržen mimo ochranné pásmo trafostanice, většinou nepředstavuje blízkost zařízení žádný praktický problém.
Je trafostanice u domu nebezpečná?
Moderní trafostanice u domu jsou konstruovány tak, aby splňovaly přísné bezpečnostní normy.
Elektrické části zařízení jsou uzavřené a nepřístupné veřejnosti. Běžný člověk se proto k elektrickým prvkům vůbec nedostane. Bezpečnost trafostanic je navíc kontrolována pravidelnými revizemi a údržbou. Díky tomu se tyto stanice běžně nacházejí i v obytných čtvrtích nebo v blízkosti rodinných domů. Pokud je dodrženo ochranné pásmo trafostanice, nepředstavuje zařízení žádné riziko pro běžné bydlení.
Může být trafostanice na mém pozemku?
Ano, trafostanice může být umístěna přímo na pozemku, pokud je zde zřízeno věcné břemeno pro provozovatele elektrické sítě.
V takovém případě má energetická společnost právo přístupu k zařízení kvůli údržbě nebo opravám. Toto věcné břemeno trafostanice bývá zapsáno v katastru nemovitostí. Majitel pozemku musí umožnit servisní přístup, ale jinak může pozemek běžně využívat. Před koupí pozemku je proto důležité ověřit, zda se na něm nenachází technická infrastruktura nebo jiné omezení.
Jestliže budete chtít bakopu sami množit, máte dvě možnosti. Bakopa se dá řízkovat nebo vypěstovat ze semínek, která získáte po jejím odkvětu nebo dělit. Pokud máte na výběr, doporučuje se spíše první způsob, jelikož je jednodušší a spolehlivější.
Bakopa se snadno množí odebíráním stonkových řízků dlouhých 10–15 cm z nekvetoucích výhonků, obvykle od března do srpna. Pro rozmnožení odřízněte stonek těsně pod listovým uzlem, odstraňte spodní listy a řízek umístěte do vlhké půdy nebo do nádoby naplněné vodou. Případně můžete vzrostlou rostlinu rozdělit a ujistit se, že každá nová část má kořeny a výhonky.
Množení stonkovými řízky
Odebírání řízků
Odřízněte 10–15 cm dlouhý stonek ze zdravého, nekvetoucího výhonku.
Příprava řízku
Zastřihněte stonek těsně pod listovým uzlem (místo, kde rostou listy).
Odstraňte listy ze spodní poloviny nebo třetiny stonku.
Pokud jsou zbývající listy velké, rozřízněte je napůl, abyste snížili ztrátu vody.
Volitelně můžete odříznutý konec namočit do kořenového hormonu.
Zasaďte řízek
Do půdy: Řízek vložte do květináče s vlhkou substrátovou směsí, kterou lze pro lepší odvodnění obohatit perlitem. U rostlin milujících vodu, jako je bakopa citronová, umístěte květináč do misky s vodou.
Do vody: Řízek vložte do sklenice s vodou, dokud se nevytvoří kořeny, a poté jej přesaďte do půdy.
Péče
Umístěte květináč na místo s jasným, nepřímým slunečním světlem.
Udržujte půdu trvale vlhkou, ale ne podmáčenou.
Zakrytí květináče plastovým sáčkem může pomoci udržet vlhkost.
Přesazení
Jakmile řízek vytvoří kořeny (zkontrolujte, zda ze dna květináče nevyrůstají kořeny), můžete jej přesadit do samostatného květináče nebo na jeho konečné místo.
Množení dělením
Opatrně vykopejte celou rostlinu.
Jemně oddělte kořeny na menší části.
Ujistěte se, že každá část má alespoň jeden výhonek a nějaké kořeny.
Dělené části rostliny přesaďte do samostatných květináčů nebo na jejich nová místa.
Holanďané nejspíš ani nevědí, že se v Česku placička z mletého masa s přídavkem sýra, obalená a usmažená, nazývá po jejich domovině. Snad proto, že nejběžnějším sýrem, který do směsi přidáváme, je eidam? Asi na tom nezáleží. Holandský řízek je vylepšenou variantou karbanátku. Je chuťově jemnější, šťavnatější. Ovšem na přípravu trochu náročnější než karbanátek. Ale jen o málo. V každé domácnosti se připravuje ten jediný správný holandský mletý řízek. Mleté řízky jsou na jídelním lístku každé restaurace. Dle receptur se tento mletý řízek odborně nazývá „smažený vepřový řízek se sýrem“.
Tento postup je postavený jako praktický protokol zkušeného pěstitele. Každý krok má kontrolu správnosti, časový rámec a jasně vymezuje, co nedělat.
Odběr správného řízku.
Odeberte polodřevitý výhon dlouhý 10–15 cm z letošního růstu, ideálně ráno. Řez veďte ostrými nůžkami těsně pod očkem.
Kontrola: Řízek je pružný, nepraská a řezná plocha je světlá.
Co nedělat: Neberte měkké špičky ani tvrdé staré dřevo.
Příprava řízku.
Odstraňte spodní listy, horní zkraťte na polovinu. Spodní konec můžete lehce namočit do zakořeňovače.
Kontrola: Listy drží tvar a nevadnou.
Co nedělat: Nenechávejte na řízku plnou listovou plochu – zbytečně ztrácí vodu.
Zasunutí do substrátu.
Řízek zapíchněte do vlhkého substrátu do hloubky 3–4 cm a jemně přitlačte.
Kontrola: Po lehkém zatažení klade odpor a nehýbe se.
Co nedělat: Nepřelévejte, substrát má být vlhký, ne mokrý.
Umístění a klidová fáze.
Květináče umístěte do stínu venku, chráněné před prudkým deštěm a přímým sluncem.
Kontrola: Prvních 14 dní se vizuálně nic nemění – to je normální.
Co nedělat: Nezakrývejte fólií, zvyšuje riziko hniloby.
Čekání a vyhodnocení.
Po 4–6 týdnech zkontrolujte jemným tahem. Pokud řízek drží a začíná rašit, zakořenil.
Kontrola: Stonek je pevný, spodní část netmavne.
Co nedělat: Nevytahujte řízek z půdy kvůli „kontrole kořenů“.
Pokud po šesti týdnech řízek drží, je pevný a raší, máte vyhráno. Pokud měkne nebo černá, už to nezachráníte a je lepší začít znovu se správným dřevem.
Jak na to: množení blýskavky (Photinia) řízky krok za krokem
Množení blýskavky pomocí řízků je nejjednodušší způsob, jak získat nové rostliny ze stávajícího keře. Tento postup využívá mnoho zahradníků, protože umožňuje vypěstovat nové sazenice bez nutnosti kupovat další rostliny.
Vyberte vhodný výhon.
Pro množení je nejlepší mladý zdravý výhon bez poškození. Ideální délka řízku je přibližně 10 až 15 centimetrů.
Připravte řízek.
Spodní listy je vhodné odstranit, aby ve vlhkém substrátu nehnily. Řez by měl být proveden ostrými zahradnickými nůžkami.
Zasaďte řízek do substrátu.
Řízek se zapichuje do lehkého substrátu, který dobře propouští vodu. Často se používá směs zahradnického substrátu a písku.
Udržujte vlhkost.
Substrát by měl být stále mírně vlhký. Příliš mokrá půda ale může způsobit zahnívání řízků.
Počkejte na zakořenění.
Za vhodných podmínek začne řízek vytvářet kořeny přibližně během čtyř až osmi týdnů.
Jakmile se objeví nové listy, je to známka toho, že řízek zakořenil. Mladé rostliny je poté možné přesadit na trvalé stanoviště.
Množení difenbachie se provádí vrcholovými řízky nebo řízky z kmínku o délce asi 5 cm. Vrcholové řízky zakořeňují v rašelinném substrátu při teplotách 22 až 24 °C za 4 až 6 týdnů. Po práci s řízky si nezapomeňte důkladně umýt ruce, protože rostlina je jedovatá. Nebo při manipulaci s difenbachií používejte rukavice, protože míza může dráždit pokožku.
Další možností je rozmnožit rostlinu dělením kořenového balu.
U stonkových řízků můžete odříznout kus stonku, ponořit ho do kořenového hormonu a zasadit do vlhké půdy nebo dát do vody. U vrcholových řízků odřízněte kus s několika listy a umístěte jej do vody, aby zakořenil.
Množení řízky
Vrcholové řízky
Odřízněte kus hlavního stonku pod očkem, kde raší listy.
Ujistěte se, že řízek má dva až tři listy.
Řízek vložte do sklenice s vodou a udržujte ji v teple a světle.
Pravidelně vyměňujte vodu.
Kořeny by se měly objevit během několika dnů až týdnů.
Zakořeněný řízek potom zasaďte do vhodné substrátu.
Stonkové řízky
Odřízněte 5cm kus stonku a ujistěte se, že jsou na něm listová očka.
Odstraňte z řízku všechny listy.
Nechte řezný konec oschnout a ztvrdnout, nebo jej ponořte do kořenového hormonu.
Řízek umístěte vodorovně do vlhké zeminy nebo do vody.
Udržujte jej v teple a na nepřímém světle.
Jakmile se vyvinou kořeny, zasaďte jej do květináče s dobře propustnou substrátovou směsí.
Množení dělením
Kdy dělit: Nejlepší doba k dělení je během přesazování, obvykle na jaře.
Opatrně oddělujte: Rostlinu opatrně oddělte a ujistěte se, že každá větev má kořeny.
Sázejte samostatně: Každou novou část zasaďte do vlastního květináče s čerstvou substrátovou směsí.
Pro dosažení nejlepších výsledků použijte dobře propustnou substrátovou směs. Pravidelně zalévejte a udržujte půdu trvale vlhkou, ale ne přemokřenou. Zajistěte jasné, nepřímé světlo. Zakořeňování může chvíli trvat, proto buďte trpěliví a sledujte, kdy se začnou objevovat kořeny.
Jak rozmnožit voskovku? Voskovky se obvykle množí stonkovými nebo listovými řízky. Stonkové řízky s alespoň dvěma pupeny (kde vyrůstají listy) se umístí do vody nebo vlhkého média, jako je rašeliník nebo dobře propustná substrátová směs. Lze použít i listové řízky, ale jejich vývoj v dospělou rostlinu může trvat déle. Další metodou je jednoduché hřížení, kdy se stonek připne k vlhké půdě, což umožňuje vytvoření kořenů před oddělením.
Množení stonkovými řízky
Vyberte zdravý stonek s alespoň dvěma pupeny.
Odřízněte stonek pod nejnižším pupenem.
Odstraňte listy ze spodní části řízku, abyste zabránili jejich hnilobě v médiu.
Řízek umístěte do vody nebo vlhkého množitelského média (např. rašeliník, dobře propustná substrátová směs).
Zajistěte dobrý kontakt mezi pupeny a médiem a udržujte médium trvale vlhké.
Kořeny by se měly vyvinout během několika týdnů.
Po zakořenění lze řízek přesadit do květináče s vhodnou zeminou.
Množení kistovými řízky
Používá se list s krátkým kouskem stonku.
Listový řízek umístěte do vlhkého množitelského média (např. písek nebo zemina).
Řízek udržujte na teplém, dobře osvětleném místě (nepřímé světlo).
Kořeny a nové výhonky se nakonec objeví.
Hřížení
Vyberte dlouhý stonek a udělejte malý řez v místě, kde se bude dotýkat zeminy.
Stolek připněte k vlhké zemině a zajistěte dobrý kontakt.
Řezané místo zakryjte zeminou a zvažte použití plastového sáčku nebo fólie k vytvoření miniskleníku.
Časem se vytvoří životaschopné kořeny a stonek lze odříznout od mateřské rostliny a zasadit samostatně do květináče.
Tipy pro úspěšné množení
Načasování
Pro rychlejší výsledky množte během vegetačního období (jaro a léto), i když množení je možné i v zimě s pomalejším růstem.
Médium
Použijte dobře propustné množitelské médium, například směs zeminy do květináčů, perlitu, kůry orchidejí a zahradnického dřevěného uhlí nebo čistý perlit.
Vlhkost
Hoyám během množení prospívá vysoká vlhkost. Pro udržení vlhkosti můžete použít zvlhčovací kryt nebo sáček.
Světlo
Zajistěte řízkům jasné, nepřímé světlo.
Kořenový hormon
Zvažte použití kořenového hormonu pro podporu rychlejšího vývoje kořenů, buď tekutý roztok ve vodě pro množení, nebo prášek k namáčení řízků před přesazováním.
Obložený chlebíček zhruba v dnešní podobě uvedl na scénu na počátku 20. století pražský lahůdkář Jan Paukert (lahůdkářství Jan Paukert fungovalo až do února 2015), a to na popud rodinného přítele malíře Jana rytíře Skramlíka, kterému nevyhovovaly v té době k malému pohoštění podávané jednohubky. S chlebíčkem o velikosti mezi jednohubkou a obloženým chlebem byl spokojen, stejně jako zákazníci lahůdkářství, ve kterém se tyto výrobky vzápětí začaly prodávat. Původní velikost byla o něco menší než dnes, tak na dvě tři kousnutí, během dvou následujících let se osvědčil rozměr větší – v této podobě si získaly oblibu a dělají se tak dodnes. Do nabídky patřily chlebíčky s humry, s paštikou a lanýži, s kaviárem, se salátem z raků nebo s králičí paštikou. Praha si je zamilovala. Paukertovo lahůdkářství si postupně oblíbilo mnoho známých osobností, jako například Hugo Haas, Ema Destinnová, Oldřich Nový nebo Vlasta Burian, vlastně nakonec nejen kvůli chlebíčkům, ale i salátům, paštikám, kremrolím a jiným lahůdkám.
Jen pro zajímavost, Československé státní normy (ČSN) pro výrobky studené kuchyně popisují skoro sto druhů obložených chlebíčků. Většina chlebíčků v ČR se konzumuje studená, výrobci proto musí plnit hygienické předpisy, aby prostřednictvím těchto tepelně neupravených potravin nedocházelo k šíření nemocí.
Jak již bylo uvedeno, obložený chlebíček je naše národní specialita. Zatímco ve světě svádí mezi sebou bitvy obložené bagety a sendviče, u nás se dobré lahůdkářství pozná podle obloženého pečiva, které nemůžete jen tak přikusovat po cestě do práce, ale ke kterému si musíte chvíli sednout, zapomenout na počasí za okny a nechat se unést mistrovskou kombinací přítomných chutí, případně také okomentovat kvalitu a čerstvost majonézy.
Ještě bych se vrátila k něčemu, co jste zmínila před chvílí. Říkala jste, že vinaři čekají na kvalitu hroznů, aby vyrobili vína slámová a ledová. Jako spotřebitelé jsme se s nimi setkali, ale můžete nám to coby potenciálním pěstitelům vysvětlit podrobněji?
To, na co se ptáte, souvisí s právními předpisy, ale zas až tak nezajímavé to není. A neodpustím si odskok do historie. První písemný materiál, který by odpovídal našemu pojetí legislativy, je nařízení Karla IV. o zakládání vinic – tehdy se jim říkalo „privilegia“. Obsahuje různé přístupy k této záležitosti, včetně, jak bychom řekli dnes, daňových úlev pro vinaře, nebo sankcí pro zloděje ve vinicích. Je to krásné nařízení, jehož moudrosti se lze obdivovat dnes. Teď udělám obrovský skok v historii až do éry zvané socializmus; v této době nebyly právní předpisy pro vinaře žádné, pouze pro výrobu vín platily ČSN (československé státní normy). A když se po sametové revoluci a po vstupu do EU začalo pracovat na tolik potřebné vinařské legislativě, hledaly se možné vzory pro nově vytvářený vinařský zákon. V Evropě existují dva systémy: jeden je ve Francii, Itálii, Španělsku a dalších zemích okolo Středozemního moře, ve kterém se kategorie vín odvíjejí od geografického umístění jednotlivých vinařských poloh. V těchto zemích jsou kategorie určovány podle toho, kde, tedy ve které vinařské oblasti vinice leží, a podle nich se také označují. Rozlišují se vína z Burgundska, z oblasti Champagne, Beaujolais, Anjou apod. Vína jsou pro tyto jednotlivé oblasti typická a jedinečná, v každé z oblastí jsou výrazně jiná.
Druhým systémem je systém kategorizace vín podle obsahu sacharidů obsažených v hroznech bez ohledu na jednotlivé vinařské oblasti. Takto je postaven vinařský zákon např. v Německu nebo v Rakousku. A předkladatelé našeho vinařského zákona si vybrali právě tento druhý systém. Proto jsou v našem vinařském zákoně vyjmenovány tři velké kategorie vín podle získané cukernatosti při sklizni, které se dále patřičně člení, podobně jako ve výše uvedených zemích.
První kategorie je označována velmi prostě, jediným slovem: víno. Chápejme to jakožto právní výraz. Pro produkty zařazené v této kategorii platí, že minimální obsah sacharidů v moštu, tedy „minimální cukernatost“ je 11°NM, což se čte: stupňů normalizovaného moštoměru. (Pozn. - o cukernatosti také v dílu k měsíci září.) Kromě minimální cukernatosti tato kategorie není nijak jinak omezována. Ani státními hranicemi. Takovéto víno může být „mezinárodní“, může být vytvořeno z hroznů z různých států. Proto má být na obalech označováno jako „víno z&nbs
Pro výběr šířky a délky lehací plochy existují určitá pravidla a základem jsou rozměry vaší postavy.
Délka ložné plochy je dána rozměry lidského těla. Podle normy (ČSN 91 1010 Lehací nábytek základní rozměry) je výchozím a určujícím rozměrem výška mužů, kteří jsou v průměru vyšší než populace ženská. K pohodlnému spánku se dále připočte určitá nadmíra, která umožní provádět různé pohyby při spaní.
Vezmeme například průměrnou výšku mužů v České republice, která činí 178 cm, a připočteme nadmíru potřebnou pro pohodlný spánek, minimálně 15 cm lépe však 25 cm. Vyjde nám, že celková délka ložné plochy pro takto vysokou osobu by měla být v rozmezí 193–203 cm.
U nás se nejčastěji vyrábějí lůžka o délce 200 cm, ale výjimkou nejsou ani lůžka delší. Ta se zpravidla vyrábějí na objednávku. Šířku lehací plochy určují šířkové rozměry lidského těla a potřebná plocha pro různé pohyby při spaní. Podle normy lze za maximální šířku považovat polohu vleže na zádech s uvolněnými pažemi. Tento rozměr je blízký rozpětí loket-loket a zvětšený o 10–15 %. Ale s přihlédnutím k faktu, že každý zdravý spáč změní základní polohu několikrát za noc, je nutné zvětšit potřebnou šířku o dalších 20–25 %. Jako základní potřebná šířka lehací plochy tedy vychází rozměr 85–95 cm.
Pro jednolůžko jsou standardní rozměry 90 x 200 cm a pro dvojlůžko 160 x 200 cm nebo 180 x 200 cm. Chcete-li více prostoru a pohodlí v posteli pro jednoho, můžete zvolit rozměr 140 x 200 cm.
Správná délka postele je taková, která zhruba o 20 cm přesahuje spáče a poskytuje dostatek prostoru u chodidel a hlavy.