ČESKOSLOVENSKÉ KUCHAŘSKÉ NORMY SOUKENÍCKÝ ŘÍZEK a mnoho dalšího se dozvíte v tomto článku. Holandský řízek málokdo odmítne, chutná skoro každému. Můžete jím hravě potěšit i své blízké u domácího stolu. Holandský řízek je nepochybně stálicí v nabídkách všech českých zařízení veřejného stravování. A co to vlastně přesně je? Jedná se o směs mletého masa, sýru a koření, jde v podstatě o mletý řízek, který je obalený a osmažený.
Řízek holandský versus soukenický
Český holandský řízek se vyrábí z tučnějšího masa (vepřový bok), do kterého se přidává sýr (většinou eidam), trocha mléka, vejce, sůl a koření. Hmota se dobře propracuje a obalí v trojobalu (mouka, vejce, strouhanka). Takto připravené řízky se fritují nebo smaží na pánvi. Pokrm se nejčastěji servíruje s bramborovou kaší a kyselou okurkou.
Proč název „soukenický řízek“? U pokrmů to bývá často, že se jejich původ nedovíme. Může jít o reklamní trik restauratérů, kteří chtěli přilákat hosty na řízek a ušetřit. Bůček je levnější než „pravé“ maso na vídeňský řízek. Mohl vzniknout někde v jižních Čechách, kde sídlilo a pracovalo hodně soukeníků. Třeba mohl vzniknout v Soukenici v hospodě blízko Mezilesí u polských hranic, kde hosté dostali na cestu řízek. Nebo podle toho, že je mleté maso kroucené jako nitě a „souká se“, tedy spojuje se dohromady jako soukeníkovo sukno? Nebo že ho do sebe máme nasoukat? Soukenický řízek je však normální mleté vepřové maso okořeněné, obalené v trojobalu a smažené. Tudíž jde o další modifikaci holandského řízku, jen s obměnou názvu.
V naší poradně s názvem BEZTRNÝ OSTRUŽINÍK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jan Parýzek, ing..
Prosím o radu. Kdy je nejvhodnější doba ke hřížení šlahounů. Hřížím matiční šlahouny, nové rostliny mi vzejdou, ale nechám si poradit. Jestli matiční šlahouny už letos nebo až druhý rok, kdy už budou mít plody.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Zahradník .
Nejvhodnější doba pro hřížení ostružin je na jaře a na podzim. Výsledky jarního hřížení můžeme oddělit ten samý rok na podzim. Ty podzimní až následující rok na jaře. K hřížení se používají jednoleté výhony.
K vegetativnímu množení ostružin můžete také použít i další postupy, které jsou vhodnější. Je to například množení kořenovými řízky. Vhodné části kořenů získáváme na podzim. U matečné rostliny odkryjeme z jedné strany kořeny, aby je bylo dobře vidět a ostrým nožem je od rostliny oddělíme. Řízky mají být dlouhé 8-10 cm a v průměru 8-10 mm. Horní konec seřízneme kolmo na osu řízku, spodní část mírně šikmo. Pracovat musíme pozorně. Řízek vysazený obráceně neroste. Řízky zakládáme přes zimu v mrazuprosté místnosti do písku s rašelinou. V dubnu je vysazujeme na záhony s lehčí kompostní zeminou. Na záhoně vyhloubíme rýžku asi 10 cm hlubokou, která má jednu stěnu kolmou. Na tuto stěnu stavíme řízky asi 10 cm od sebe, zasypeme zeminou a navršíme 3 cm vysoký hrůbek. Po výsadbě zalijeme, kypříme, odstraňujeme plevele a přihnojujeme. Řízky je nezbytné ošetřit stimulátorem růstu.
Ingredience: 800 g vepřového bůčku s kostí, 200 g tvrdého sýra, 30 g soli, 1 g mletého pepře, 20 g petrželové nati nebo pažitky, 1 vejce, 100 ml mléka
Na obalení: 100 g hladké mouky, 2 vejce, 100 ml mléka, 100 g strouhanky, 200 g tuku
Postup: Bůček opláchneme ve studené vodě, osušíme (aby neklouzal pod nožem) a zbavíme kostí, chrupavek a kůže. Poté jej nakrájíme na kousky a pomeleme strojkem na maso (bůček krájíme proto, aby se snadněji mlel). Zbytek masa vytlačíme kouskem rohlíku, ale jen opravdu malým, strouhanka se do holandského řízku nepřidává. Kdybychom používali kupované mleté maso, musí být pouze vepřové a čerstvé. Do mletého masa přidáme jemně nastrouhaný sýr, sůl, mletý pepř a jemně pokrájenou zelenou petrželku. Přidáme vejce rozšlehané v mléce. Hmotu dobře propracujeme a dáme na chvíli do lednice odležet (v některých receptech na holandský řízek se v této fázi nepřidává vejce, ale lžíce hladké mouky; mléko je někdy nahrazováno vodou). Z prochladlé směsi na holandský řízek tvarujeme oválné, asi 7 mm silné placičky. Musí být stejně vysoké ve středu i při krajích. Obalíme je v hladké mouce, opatrně v rozšlehaném vejci a pak ve strouhance. Placičky musíme držet v prstech, vidlička by je roztrhala. Pak obalené holandské řízky usmažíme ve vyšší vrstvě tuku (oleje, sádla, tuku na smažení). Obracíme plochou obracečkou, nepícháme do řízku vidličkou, aby z něj nevytekla šťáva. Smažíme po jedné straně prudce, pak opatrně otočíme a smažíme volněji. Na závěr ještě jednou otočíme. Díky trojobalu se holandský řízek při smažení smrskne jen minimálně (na rozdíl od karbanátků). Je ustáleným zvykem podávat holandský řízek s bramborovou kaší. Nejlepší je její „hedvábná“ varianta. Výtečnou přílohou k holandskému řízku je ale rovněž v sezoně dýní kaše z dýně hokaido. Holandský řízek dobře chutná i s vařenými nebo šťouchanými bramborami. Protože se jedná o pokrm smažený, nejsou k němu moc vhodné smažené přílohy. Kyselá okurka, nakládaná řepa nebo okurkový salát se k tomuto pokrmu přímo nabízejí. Holandský řízek je dobrý i studený – s chlebem, okurkou, cibulkou a hořčicí. Do holandského řízku nedáváme žádné jiné koření.
Ingredience: 140 ml plnotučného mléka, 100 g hladké pšeničné mouky, 150 ml rostlinného oleje, 0,5 g černého mletého pepře, 160 g strouhanky, 25 g soli, 40 g vajec, 750 g vepřového boku
Postup: Vepřový bůček opláchneme, vykostíme a zbavíme kůže. Umeleme jej, osolíme, opepříme a přidáme vejce rozšlehané s mlékem. Směs dobře promícháme a uložíme do chladničky. Z prochladlé směsi tvarujeme oválné ploché řízky, 7–10 mm silné. Obalíme je v prosáté mouce, vejcích rozšlehaných s mlékem a ve strouhance. Připravené řízky usmažíme v horkém oleji dozlatova. Ihned podáváme.
Ingredience: 500 g mletého vepřového masa (nejlépe vepřová plec), 200 g nastrouhaného eidamu, 1 hrnek mléka, sůl, pepř, hladká mouka, vejce, strouhanka
Postup: Den předem promícháme umleté maso s mlékem a dáme do lednice. Druhý den přidáme sýr, osolíme a opepříme. Navlhčenýma rukama tvarujeme řízky. Vytvořené placičky obalíme v hladké mouce, vložíme do rozšlehaného vejce a pak obalíme ve strouhance a ještě jednou do vejce a znova do strouhanky, potom na oleji usmažíme. Jako přílohu dáváme uvařené brambory.
Kde se proboha vzal holandský řízek nebo moravský vrabec? Jsme národ vtipných hospodských, kteří si vymýšlejí „jídeláky“. A tak i holandský řízek nemá s Nizozemským královstvím nic společného, rozhodně však patří k oblíbeným pochoutkám českých hospod. Lidé si pletou smažený řízek se sýrem a holandský řízek. Někteří – dokonce i profesionální kuchaři – takto „zasvěceně“ hovoří. Rozdíl mezi těmito dvěma jídly spočívá v tom, že při přípravě holandského řízku se použije takzvaný mix, což je cca 30% směs masa vepřového a hovězího. Holandský řízek obecně se připravuje pouze s použitím hovězího masa a nedochucuje se muškátovým oříškem ani majoránkou. Kde je tedy pravda? Vždyť šťavnatý „holanďák“ z bůčku nemá chybu? A je jedno, jak se správně nazývá.
Jestliže budete chtít bakopu sami množit, máte dvě možnosti. Bakopa se dá řízkovat nebo vypěstovat ze semínek, která získáte po jejím odkvětu nebo dělit. Pokud máte na výběr, doporučuje se spíše první způsob, jelikož je jednodušší a spolehlivější.
Bakopa se snadno množí odebíráním stonkových řízků dlouhých 10–15 cm z nekvetoucích výhonků, obvykle od března do srpna. Pro rozmnožení odřízněte stonek těsně pod listovým uzlem, odstraňte spodní listy a řízek umístěte do vlhké půdy nebo do nádoby naplněné vodou. Případně můžete vzrostlou rostlinu rozdělit a ujistit se, že každá nová část má kořeny a výhonky.
Množení stonkovými řízky
Odebírání řízků
Odřízněte 10–15 cm dlouhý stonek ze zdravého, nekvetoucího výhonku.
Příprava řízku
Zastřihněte stonek těsně pod listovým uzlem (místo, kde rostou listy).
Odstraňte listy ze spodní poloviny nebo třetiny stonku.
Pokud jsou zbývající listy velké, rozřízněte je napůl, abyste snížili ztrátu vody.
Volitelně můžete odříznutý konec namočit do kořenového hormonu.
Zasaďte řízek
Do půdy: Řízek vložte do květináče s vlhkou substrátovou směsí, kterou lze pro lepší odvodnění obohatit perlitem. U rostlin milujících vodu, jako je bakopa citronová, umístěte květináč do misky s vodou.
Do vody: Řízek vložte do sklenice s vodou, dokud se nevytvoří kořeny, a poté jej přesaďte do půdy.
Péče
Umístěte květináč na místo s jasným, nepřímým slunečním světlem.
Udržujte půdu trvale vlhkou, ale ne podmáčenou.
Zakrytí květináče plastovým sáčkem může pomoci udržet vlhkost.
Přesazení
Jakmile řízek vytvoří kořeny (zkontrolujte, zda ze dna květináče nevyrůstají kořeny), můžete jej přesadit do samostatného květináče nebo na jeho konečné místo.
Množení dělením
Opatrně vykopejte celou rostlinu.
Jemně oddělte kořeny na menší části.
Ujistěte se, že každá část má alespoň jeden výhonek a nějaké kořeny.
Dělené části rostliny přesaďte do samostatných květináčů nebo na jejich nová místa.
Holanďané nejspíš ani nevědí, že se v Česku placička z mletého masa s přídavkem sýra, obalená a usmažená, nazývá po jejich domovině. Snad proto, že nejběžnějším sýrem, který do směsi přidáváme, je eidam? Asi na tom nezáleží. Holandský řízek je vylepšenou variantou karbanátku. Je chuťově jemnější, šťavnatější. Ovšem na přípravu trochu náročnější než karbanátek. Ale jen o málo. V každé domácnosti se připravuje ten jediný správný holandský mletý řízek. Mleté řízky jsou na jídelním lístku každé restaurace. Dle receptur se tento mletý řízek odborně nazývá „smažený vepřový řízek se sýrem“.
Pro výběr šířky a délky lehací plochy existují určitá pravidla a základem jsou rozměry vaší postavy.
Délka ložné plochy je dána rozměry lidského těla. Podle normy (ČSN 91 1010 Lehací nábytek základní rozměry) je výchozím a určujícím rozměrem výška mužů, kteří jsou v průměru vyšší než populace ženská. K pohodlnému spánku se dále připočte určitá nadmíra, která umožní provádět různé pohyby při spaní.
Vezmeme například průměrnou výšku mužů v České republice, která činí 178 cm, a připočteme nadmíru potřebnou pro pohodlný spánek, minimálně 15 cm lépe však 25 cm. Vyjde nám, že celková délka ložné plochy pro takto vysokou osobu by měla být v rozmezí 193–203 cm.
U nás se nejčastěji vyrábějí lůžka o délce 200 cm, ale výjimkou nejsou ani lůžka delší. Ta se zpravidla vyrábějí na objednávku. Šířku lehací plochy určují šířkové rozměry lidského těla a potřebná plocha pro různé pohyby při spaní. Podle normy lze za maximální šířku považovat polohu vleže na zádech s uvolněnými pažemi. Tento rozměr je blízký rozpětí loket-loket a zvětšený o 10–15 %. Ale s přihlédnutím k faktu, že každý zdravý spáč změní základní polohu několikrát za noc, je nutné zvětšit potřebnou šířku o dalších 20–25 %. Jako základní potřebná šířka lehací plochy tedy vychází rozměr 85–95 cm.
Pro jednolůžko jsou standardní rozměry 90 x 200 cm a pro dvojlůžko 160 x 200 cm nebo 180 x 200 cm. Chcete-li více prostoru a pohodlí v posteli pro jednoho, můžete zvolit rozměr 140 x 200 cm.
Správná délka postele je taková, která zhruba o 20 cm přesahuje spáče a poskytuje dostatek prostoru u chodidel a hlavy.
Obložený chlebíček zhruba v dnešní podobě uvedl na scénu na počátku 20. století pražský lahůdkář Jan Paukert (lahůdkářství Jan Paukert fungovalo až do února 2015), a to na popud rodinného přítele malíře Jana rytíře Skramlíka, kterému nevyhovovaly v té době k malému pohoštění podávané jednohubky. S chlebíčkem o velikosti mezi jednohubkou a obloženým chlebem byl spokojen, stejně jako zákazníci lahůdkářství, ve kterém se tyto výrobky vzápětí začaly prodávat. Původní velikost byla o něco menší než dnes, tak na dvě tři kousnutí, během dvou následujících let se osvědčil rozměr větší – v této podobě si získaly oblibu a dělají se tak dodnes. Do nabídky patřily chlebíčky s humry, s paštikou a lanýži, s kaviárem, se salátem z raků nebo s králičí paštikou. Praha si je zamilovala. Paukertovo lahůdkářství si postupně oblíbilo mnoho známých osobností, jako například Hugo Haas, Ema Destinnová, Oldřich Nový nebo Vlasta Burian, vlastně nakonec nejen kvůli chlebíčkům, ale i salátům, paštikám, kremrolím a jiným lahůdkám.
Jen pro zajímavost, Československé státní normy (ČSN) pro výrobky studené kuchyně popisují skoro sto druhů obložených chlebíčků. Většina chlebíčků v ČR se konzumuje studená, výrobci proto musí plnit hygienické předpisy, aby prostřednictvím těchto tepelně neupravených potravin nedocházelo k šíření nemocí.
Jak již bylo uvedeno, obložený chlebíček je naše národní specialita. Zatímco ve světě svádí mezi sebou bitvy obložené bagety a sendviče, u nás se dobré lahůdkářství pozná podle obloženého pečiva, které nemůžete jen tak přikusovat po cestě do práce, ale ke kterému si musíte chvíli sednout, zapomenout na počasí za okny a nechat se unést mistrovskou kombinací přítomných chutí, případně také okomentovat kvalitu a čerstvost majonézy.
Ještě bych se vrátila k něčemu, co jste zmínila před chvílí. Říkala jste, že vinaři čekají na kvalitu hroznů, aby vyrobili vína slámová a ledová. Jako spotřebitelé jsme se s nimi setkali, ale můžete nám to coby potenciálním pěstitelům vysvětlit podrobněji?
To, na co se ptáte, souvisí s právními předpisy, ale zas až tak nezajímavé to není. A neodpustím si odskok do historie. První písemný materiál, který by odpovídal našemu pojetí legislativy, je nařízení Karla IV. o zakládání vinic – tehdy se jim říkalo „privilegia“. Obsahuje různé přístupy k této záležitosti, včetně, jak bychom řekli dnes, daňových úlev pro vinaře, nebo sankcí pro zloděje ve vinicích. Je to krásné nařízení, jehož moudrosti se lze obdivovat dnes. Teď udělám obrovský skok v historii až do éry zvané socializmus; v této době nebyly právní předpisy pro vinaře žádné, pouze pro výrobu vín platily ČSN (československé státní normy). A když se po sametové revoluci a po vstupu do EU začalo pracovat na tolik potřebné vinařské legislativě, hledaly se možné vzory pro nově vytvářený vinařský zákon. V Evropě existují dva systémy: jeden je ve Francii, Itálii, Španělsku a dalších zemích okolo Středozemního moře, ve kterém se kategorie vín odvíjejí od geografického umístění jednotlivých vinařských poloh. V těchto zemích jsou kategorie určovány podle toho, kde, tedy ve které vinařské oblasti vinice leží, a podle nich se také označují. Rozlišují se vína z Burgundska, z oblasti Champagne, Beaujolais, Anjou apod. Vína jsou pro tyto jednotlivé oblasti typická a jedinečná, v každé z oblastí jsou výrazně jiná.
Druhým systémem je systém kategorizace vín podle obsahu sacharidů obsažených v hroznech bez ohledu na jednotlivé vinařské oblasti. Takto je postaven vinařský zákon např. v Německu nebo v Rakousku. A předkladatelé našeho vinařského zákona si vybrali právě tento druhý systém. Proto jsou v našem vinařském zákoně vyjmenovány tři velké kategorie vín podle získané cukernatosti při sklizni, které se dále patřičně člení, podobně jako ve výše uvedených zemích.
První kategorie je označována velmi prostě, jediným slovem: víno. Chápejme to jakožto právní výraz. Pro produkty zařazené v této kategorii platí, že minimální obsah sacharidů v moštu, tedy „minimální cukernatost“ je 11°NM, což se čte: stupňů normalizovaného moštoměru. (Pozn. - o cukernatosti také v dílu k měsíci září.) Kromě minimální cukernatosti tato kategorie není nijak jinak omezována. Ani státními hranicemi. Takovéto víno může být „mezinárodní“, může být vytvořeno z hroznů z různých států. Proto má být na obalech označováno jako „víno z&nbs
Množení difenbachie se provádí vrcholovými řízky nebo řízky z kmínku o délce asi 5 cm. Vrcholové řízky zakořeňují v rašelinném substrátu při teplotách 22 až 24 °C za 4 až 6 týdnů. Po práci s řízky si nezapomeňte důkladně umýt ruce, protože rostlina je jedovatá. Nebo při manipulaci s difenbachií používejte rukavice, protože míza může dráždit pokožku.
Další možností je rozmnožit rostlinu dělením kořenového balu.
U stonkových řízků můžete odříznout kus stonku, ponořit ho do kořenového hormonu a zasadit do vlhké půdy nebo dát do vody. U vrcholových řízků odřízněte kus s několika listy a umístěte jej do vody, aby zakořenil.
Množení řízky
Vrcholové řízky
Odřízněte kus hlavního stonku pod očkem, kde raší listy.
Ujistěte se, že řízek má dva až tři listy.
Řízek vložte do sklenice s vodou a udržujte ji v teple a světle.
Pravidelně vyměňujte vodu.
Kořeny by se měly objevit během několika dnů až týdnů.
Zakořeněný řízek potom zasaďte do vhodné substrátu.
Stonkové řízky
Odřízněte 5cm kus stonku a ujistěte se, že jsou na něm listová očka.
Odstraňte z řízku všechny listy.
Nechte řezný konec oschnout a ztvrdnout, nebo jej ponořte do kořenového hormonu.
Řízek umístěte vodorovně do vlhké zeminy nebo do vody.
Udržujte jej v teple a na nepřímém světle.
Jakmile se vyvinou kořeny, zasaďte jej do květináče s dobře propustnou substrátovou směsí.
Množení dělením
Kdy dělit: Nejlepší doba k dělení je během přesazování, obvykle na jaře.
Opatrně oddělujte: Rostlinu opatrně oddělte a ujistěte se, že každá větev má kořeny.
Sázejte samostatně: Každou novou část zasaďte do vlastního květináče s čerstvou substrátovou směsí.
Pro dosažení nejlepších výsledků použijte dobře propustnou substrátovou směs. Pravidelně zalévejte a udržujte půdu trvale vlhkou, ale ne přemokřenou. Zajistěte jasné, nepřímé světlo. Zakořeňování může chvíli trvat, proto buďte trpěliví a sledujte, kdy se začnou objevovat kořeny.
Jak rozmnožit voskovku? Voskovky se obvykle množí stonkovými nebo listovými řízky. Stonkové řízky s alespoň dvěma pupeny (kde vyrůstají listy) se umístí do vody nebo vlhkého média, jako je rašeliník nebo dobře propustná substrátová směs. Lze použít i listové řízky, ale jejich vývoj v dospělou rostlinu může trvat déle. Další metodou je jednoduché hřížení, kdy se stonek připne k vlhké půdě, což umožňuje vytvoření kořenů před oddělením.
Množení stonkovými řízky
Vyberte zdravý stonek s alespoň dvěma pupeny.
Odřízněte stonek pod nejnižším pupenem.
Odstraňte listy ze spodní části řízku, abyste zabránili jejich hnilobě v médiu.
Řízek umístěte do vody nebo vlhkého množitelského média (např. rašeliník, dobře propustná substrátová směs).
Zajistěte dobrý kontakt mezi pupeny a médiem a udržujte médium trvale vlhké.
Kořeny by se měly vyvinout během několika týdnů.
Po zakořenění lze řízek přesadit do květináče s vhodnou zeminou.
Množení kistovými řízky
Používá se list s krátkým kouskem stonku.
Listový řízek umístěte do vlhkého množitelského média (např. písek nebo zemina).
Řízek udržujte na teplém, dobře osvětleném místě (nepřímé světlo).
Kořeny a nové výhonky se nakonec objeví.
Hřížení
Vyberte dlouhý stonek a udělejte malý řez v místě, kde se bude dotýkat zeminy.
Stolek připněte k vlhké zemině a zajistěte dobrý kontakt.
Řezané místo zakryjte zeminou a zvažte použití plastového sáčku nebo fólie k vytvoření miniskleníku.
Časem se vytvoří životaschopné kořeny a stonek lze odříznout od mateřské rostliny a zasadit samostatně do květináče.
Tipy pro úspěšné množení
Načasování
Pro rychlejší výsledky množte během vegetačního období (jaro a léto), i když množení je možné i v zimě s pomalejším růstem.
Médium
Použijte dobře propustné množitelské médium, například směs zeminy do květináčů, perlitu, kůry orchidejí a zahradnického dřevěného uhlí nebo čistý perlit.
Vlhkost
Hoyám během množení prospívá vysoká vlhkost. Pro udržení vlhkosti můžete použít zvlhčovací kryt nebo sáček.
Světlo
Zajistěte řízkům jasné, nepřímé světlo.
Kořenový hormon
Zvažte použití kořenového hormonu pro podporu rychlejšího vývoje kořenů, buď tekutý roztok ve vodě pro množení, nebo prášek k namáčení řízků před přesazováním.
Je zástupcem jednoho z mnoha druhů palem. Tato palma je bezkonkurenční v odstraňování amoniaku z okolního prostředí.
Botanický název – Rhapis excelsa
Lady Palma je vysoká pokojová rostlina, která je nenáročná na pěstování. Jde o keřovitou palmovou odrůdu, jejím charakteristickým rysem jsou hrudkovité listy ve tvaru dlaně, které ji dodávají na atraktivnosti. Tato rostlina se rozmnožuje pomocí podzemních oddenků. Ve volné přírodě roste v keřích, které vytvářejí příjemný stín. Tato odrůda byla kultivována tak dlouho, že její přesný původ je neznámý. Lady Palma je nejčastěji pěstovaným druhem palem v interiéru, vyžaduje polostín až stín a jedná se o elegantní pokojovou rostlinu, která tvoří vynikající ochranu pro svého uživatele. Listy rostliny jsou 30 cm dlouhé a 2,5 cm široké. Palma dorůstá do výšky cca 90 cm.
Rostlina potřebuje místo, které je světlé, ale není vystaveno přímému světlu. Palma roste jako shluk dřevin. Spodní listy opadají a vytváří na kmeni atraktivní bambusový vzhled. Rostlina se přesazuje každé 3–4 roky, má ráda menší obal a výrazně omezenou zálivku. Může být také pěstována i v misce pro bonsaje.
Pochází z jihovýchodní Číny.
Výška činí 3 metry ve venkovním prostředí, v interiéru dorůstá do výšky 90 cm.
Potřebuje jasné nepřímé světlo, příliš světla může rostlině způsobit žloutnutí listů.
Půdu udržujte rovnoměrně vlhkou po celé roční období. Palmy jsou velmi citlivé na chemické látky ve vodě, což se projevuje zhnědnutím hrotů listů.
Vyžaduje střední až vysokou vlhkost.
Vhodné jsou průměrné teploty 16–24 °C v místnosti.
Půda: rašelina a mech v podobě substrátu pro pokojové palmy.
Hnojivo: běžně dostupné hnojivo pro pokojové rostliny; přihnojování jedenkrát za měsíc.
Rozmnožování: rozdělením nebo semeny.
Zde je několik fotografií, kde je pěkně vidět Lady Palma.
Rubber Plant – Fíkus
Jedná se o rostlinu, která je známá spíše pod názvem fíkus. Její předností je odstraňování toxinů, především formaldehydu, ze znečištěného ovzduší.
Botanický název – Ficus elastica
Fíkus je tropická rostlina patřící do skupiny Meraceae, která se vyznačuje velkými, podlouhlými, lesklými, kožovitými listy a v zakrslé podobě je populární pokojovou rostlinou. Tyto rostliny se také nazývají „gumovníkové rostliny“. Ve volné přírodě dosahuje vzrůstu velkého stromu. Jedná se o populární pokojovou rostlinu s 20 cm dlouhými listy. Fíkus je velmi náchylný na plísně, které se vyskytují na listech rostliny, ale lze je jednoduše odstranit otřením napadených listů roztokem vody a mýdla.
Fíkus při pěstování v interiéru vyžaduje vyšší teplotu, velmi dobře
Ingredience: 600 g mletého vepřového boku (libový bez kůže), 300 g nahrubo strouhaného sýru (eidam, ementál), 1 syrové vejce, 250 ml sladké smetany na vaření, muškátový oříšek, sůl, vejce, hladká mouka, strouhanka
Postup: Mleté vepřové maso osolíme, ochutíme dle potřeby nastrouhaným muškátovým oříškem, kterým nešetříme, a poctivě do masa vmícháme smetanu a syrové vejce. Jakmile se směs spojí v celistvou světlou hmotu, dáme odpočinout do chladu na cca jednu hodinu. Poté si nastrouháme na hrubém struhadle sýr a jen spojíme s masovou směsí. Z hotové směsi tvoříme stejně velké koule, které poté v dlani uplácáme do oválu a uprostřed hranou ruky uděláme po celé délce rýhu, to proto, aby se nám řízek při smažení uprostřed neměl tendenci nafukovat a zůstal po celé ploše stejně vysoký. Takto připravené mleté řízky obalujeme postupně v hladké mouce, rozšlehaném vejci a jemně prosáté domácí strouhance. Smažíme ve vyšší vrstvě dobře rozpáleného oleje a podáváme nejlépe s bramborovou kaší a tatarskou omáčkou.
Ingredience: 3 lžíce hladké mouky, 2 lžíce strouhanky, 500 g vepřového boku, 2 vejce, 1 dl mléka, olej na smažení, strouhanka, mletý černý pepř, 200 g eidamu, sůl
Postup: Do dobře umletého bůčku nebo vepřové pleci zapracujeme mléko. Vše necháme v lednici asi půlhodinu uležet. Pak do směsi přidáme ostatní suroviny: strouhaný sýr, strouhanku, mouku, vejce, osolíme a opepříme. Rukou vytvarujeme řízky podle našich představ. Mleté řízky obalíme ve strouhance. Rychlé holandské řízky smažíme v rozpáleném oleji z obou stran dozlatova. Dáváme pozor, aby byly řízky hotové i uprostřed. Rychlý holandský řízek podáváme s bramborem, chlebem nebo kaší. Občas je možné přidat pro obměnu asi 2 stroužky česneku a obalit v trojobalu.
Polovyzrálý řízek již dřevnatí – jeho spodní část tmavne. Takový řízek můžete odebírat od poloviny léta do počátku podzimu. Abyste podpořili jeho zakořenění, můžete šikmo seříznout kůru ve spodní části.
Dřevitý řízek odebírejte ze zcela zdřevnatělého jednoletého výhonu, a to nejlépe na podzim. Krátký výhon můžete odtrhnout i s patkou. U některých druhů je vhodné, aby báze nebyla zcela zdřevnatělá, ale ještě zčásti zelená. Vyzrálé řízky mohou zakořenit až za několik měsíců.