CHALVA KALORIE je jedno z témat, o kterém si můžete přečíst v tomto článku. Chalva patří k jedněm z nejstarších orientálních cukrovinek. Název pochází z arabského slova hilwa – sladký. Před druhou světovou válkou se chalva vyráběla i u nás a byla běžně k dostání na poutích a jarmarcích. Za války byla tato výroba zastavena a doposud se ji nepodařilo plně obnovit. Dnes je v Česku tato cukrovinka k sehnání v supermarketech, v čajovnách a ruských prodejnách s potravinami.
Sezamová chalva
Sezamová chalva je hodně sladká přírodní pochoutka. Základní surovinou jsou rozemletá sezamová semínka (takzvaná sezamová pasta tahini) smíchaná s medem. Další variantou výroby chalvy je směs ze slunečnicových semínek oslazená cukrovým sirupem. Díky kvalitním přírodním látkám se dá říci, že je tato cukrovinka vydatným zdrojem vitamínů, stopových prvků i proteinů a sacharidů. Chalva se pyšní vysokým obsahem železa, hořčíku a draslíku. Protože je připravována bez konzervačních látek a chemických procesů, doporučuje se chalva i dětem a sportovním nadšencům.
Původní receptura chalvy je velmi jednoduchá, podstatou výrobku je výluh z rostlin obsahujících saponiny smíchaný s obyčejným cukerným roztokem a ochucený pastou ze sezamových semínek. Místo sezamu se praží i jiná olejnatá semena, například slunečnice nebo různé druhy ořechů. Slunečnicová chalva je populární v zemích bývalého Sovětského svazu. K dochucení se přidává kakao, vanilka, čokoláda, sušené mléko, případně různé orientální esence, například růžová nebo pomerančová. Dnes se chalva vyrábí z pražených olejnatých jader a kanditové hmoty (cukerná hmota o nízkém obsahu vody používaná k výrobě tvrdých bonbónů), do které se přidává škrobový sirup.
Slunečnicová chalva je šedivá hmota vyrobená ze slunečnicových semínek a cukru. Nenechte se odradit nicneříkajícím šedivým zjevem, po ochutnání zjistíte, že je slunečnicová chalva opravdu vynikající.
Tato pochoutka je vyrobená většinou ze sezamového másla (tahini) a přidává se do ní cukr nebo med. Je velmi výživná a energeticky vysoce vydatná. Obsahuje sacharidy, bílkoviny a zdravé tuky. Do základní hmoty se často přidávají různá semínka, pistácie, rozinky nebo i čokoláda. Většina typů chalvy je tuhé konzistence, ale zakoupíte také chalvu drobivou nebo sušší (záleží na výběru).
Patříte-li mezi jedince preferující zdravý životní styl a počítáte-li pečlivě kalorie i u sebemenší pochutiny, pak vás asi tento salát zrovna dvakrát nepotěší, a to především proto, že je vyráběn z uzeniny, majonézy a ostatních přídavných látek. Energická hodnota pařížského salátu ve 100 g činí 1 312 kJ, což je na kalorie přepočítáno 313,57. Zajímají-li vás nutriční hodnoty tohoto pokrmu, pak v uvedených 100 g obsahuje pařížský salát 4,7 g bílkovin, 4,6 g sacharidů, z toho 1,4 g cukru, 27 g tuku, z toho 3,5 g nasycených mastných kyselin, 1,5 g soli, 0,6 g sodíku a 0,52 g vlákniny.
Postup: Vezměte 4–5 lžic sezamových semínek a smažte na suché pánvi. Opečená semínka nenechte v rozpálené pánvi, ale přesypte je do hmoždíře a rozmačkejte je. Při drcení přidejte jednu polévkovou lžíci slunečnicového oleje a pak další. Tímto způsobem vytvoříte tahan pastu, můžete přidat i lžičku citronové šťávy. Na pánev si dejte 150 g cukru a 1 dl vody. Vařte, až se voda odpaří, přidejte lžičku vanilky. Poté osmažte jednu polévkovou lžíci pšeničné mouky, až mouka dostane nažloutlou barvu (dávejte pozor, aby se nespálila), a přidejte pohár vody a cukru. Vše svařte, po objevení bublin přidejte připravenou tahan pastu a vmíchejte do hladké pasty. Do horké směsi můžete přidat ořechy, rozinky, nesolené pistácie. Vzniklou hmotu nechte vychladnout a podávejte ji nakrájenou na menší kousky.
Ingredience: 125 g másla, 150 g dětské krupičky, 4 ks vanilkového cukru, 500 ml mléka, špetka kardamomu, špetka zázvoru, špetka skořice, 60 g ořechů, 1 karamelová poleva
Postup: Máslo pomalu rozpustíme v hrnci, přisypeme krupičku a opražíme ji dozlatova. Mléko svaříme v jiném hrnci s vanilkovými cukry, přidáme po špetce kardamomu, zázvoru a skořice. Pak svařené mléko vmícháme ke krupici a za stálého míchání povaříme asi 3–4 minuty. Nakonec do směsi přidáme 2/3 jemně namletých ořechů. Ještě teplou chalvu rozdělíme do mističek a necháme ji vychladnout. Poté ji z misek vyklopíme. Bábovičky ozdobíme karamelovou polevou a posypeme zbylými mletými ořechy.
Z tvrdých sýrů byste měli volit ty, jejichž energetická hodnota nepřesahuje 1 100 kJ. Dobrým vodítkem je hledat sýry s 20–30 procenty tuku v sušině, kdy obsah sušiny je okolo 30 procent. Obecně lze říci, že čím je výrobek sušší, tím je i tučnější, a naopak čím víc obsahuje vody, tím je méně tučný.
Med je výživná a lehce stravitelná potravina. Obsahuje zejména fruktózu, glukózu, sacharózu a další cukry. Za zmínku určitě stojí také obsah draslíku, vápníku, hořčíku či sodíku. Med je v podstatě kombinace fruktózy a glukózy, podobně jako stolní cukr (sacharóza). Ale obsahuje mnoho zajímavých látek navíc – vitamíny, minerály, antioxidanty, enzymy i látky s antibakteriálními účinky. Opravdu kvalitní med může posilovat náš imunitní systém. Opět je dobré používat jen malé množství, protože je to stále cukr. Včelí med v množství na 1 lžičce obsahuje 23 kcal, tedy 96 kJ.
Květák obsahuje minimum kalorií, a to 25 kcal na 100 g, přičemž vyvolává pocit sytosti. Vařený nebo připravený v páře je tedy ideálním základem večeře pro každého, kdo chce zhubnout.
Syrové droždí je pozoruhodnou potravinou s velkým přínosem pro naše zdraví. Jako takové je ale bohužel stále opomíjeno. Kvasnice obsahují vysoké množství vitamínů B, sodíku a draslíku a pomáhají neutralizovat kyseliny v žaludku, játrech a ve střevech. Jsou tedy doslova přírodním elixírem zdraví a krásy. Avšak pozor! Droždí by se měli vyhnout lidé s přemnoženými kvasinkami ve střevech a nikdy, opravdu nikdy ho nekombinujte se zeleninou a ovocem. Důsledkem je tvorba alkoholu v zažívacím traktu a dalších sloučenin toxických pro játra a ledviny.
Kvasnicová pomazánka tepelnou úpravou část svých blahodárných látek a enzymů sice ztrácí, ale i přesto je zdravým a chutným zpestřením jídelníčku dětí i dospělých.
Výživová hodnota ve 30 g pomazánky je následující: energie 159,9 kJ; kalorie 38,22 kcal; bílkoviny 4,29 g; sacharidy 1,5 g; tuky 1,68 g.
Nutriční hodnota v 10 g brusinek je následující – energetická hodnota 105,1 kJ; 25,12 kcal; bílkoviny 0,13 g; sacharidy 6 g; tuky 0,07 g; vláknina 0,6 g.
První poznatky o pečení pocházejí z doby 10 000 let př. n. l. Kváskový chléb byl vynalezen až 6 000 let př. n. l. v Egyptě. Na proces kvašení přišli zřejmě náhodou, když zapomněli těsto delší dobu na slunci a ono jim vykynulo. Chlebu se pak po celá staletí dostávalo náležitých poct a platil za základní potravinu ve všech koutech světa. Bohatí Řekové ho namáčeli v medu a víně. Ve starém Římě měl dokonce politický význam – Caesar rozdával chléb lidu, aby si zajistil jeho přízeň. V českých zemích hrál důležitou roli při korunovaci králů a jeho význam se stavěl nad zlato.
Na našem území se našla nejstarší pec na pečení chleba v Bylanech u Olomouce a její stáří se odhaduje na 6600 až 6800 let. Pro naše předky byla starost o obilná pole a zajištění zásob mouky od nepaměti prioritní záležitostí, jelikož pouze jejich dostatek byl základní podmínkou přežití. Z obilí se pekly placky na rozžhavených kamenech, později po vynálezu pece, a tím pádem využití vysoké teploty a rovnoměrného propečení, vznikaly první bochníky chleba. Obilí z původních, zřejmě planých trav se postupně šlechtilo a pečení procházelo neustálým vývojem.
Slovo pečení, pec, pekárna v nás asociuje chleba. Chléb má pro nás Slovany historicky vžitou hodnotu, společně se solí je od dob starých Slovanů tradicí a symbolem vítání hostů. Obiloviny jsou základem a nezbytnou součástí našeho jídelníčku, těžko si naši kuchyni dokážeme bez chleba a dalšího pečiva představit. Vůni čerstvě upečeného chleba a pečiva miluje snad každý z nás, ovšem nad některými dnešními výtvory by se naše babičky zřejmě hodně podivovaly.
Až do středověku si lidé v Čechách pekli chléb doma a teprve potom přešel tento úkol zcela do rukou pekařů, kteří se stávali váženými měšťany. Ještě v 18. století podléhalo řemeslo přísným předpisům a v případě jejich nedodržení byl například v Praze pekař potápěn v pytli nebo ve velkém koši do Vltavy. V 19. století se pravidla uvolnila a pečení chleba a pečiva se díky postupujícímu technickému rozvoji začalo měnit ve výrobu průmyslového charakteru. Na začátku 20. století vznikaly ve velkoměstech velké moderní pekárny, zatímco na venkově přetrvávala tradiční výroba. Postupem času se otvíraly hlavně rodinné pekárny, které však byly v 50. letech bohužel postupně znárodňovány. V 70. letech bylo postaveno několik krajských a okresních kombinátů, po roce 1989 přichází privatizace, obnovuje se řemeslná výroba, aplikují se nové technologické postupy a sortiment se rychle rozšiřuje.
V současné době každodenní a dlouhodobá konzumace kupovaného