Tibetská houba, často označovaná také jako kefírová houba nebo kefírová zrna, je živá kultura, která vyžaduje pravidelnou péči. Jakmile ale přijde dovolená, nemoc nebo prostě pauza ve výrobě kefíru, vyvstává otázka, jak tibetskou houbu uchovat, aniž by se zničila.
Správné uchování tibetské houby závisí především na tom, jak dlouhou pauzu plánujete. Neexistuje jedna univerzální metoda, která by fungovala vždy a pro všechny situace.
FAQ – Často kladené otázky
Jak uchovat tibetskou houbu, když jedu na dovolenou?
Záleží především na délce dovolené a na tom, zda se jedná o dny nebo týdny.
Při krátké dovolené do jednoho týdne je nejbezpečnější uložit tibetskou houbu do lednice v malém množství mléka. Nízká teplota zpomalí fermentaci a kultura zůstane aktivní. Při delší dovolené je vhodnější hibernace v mléce nebo dlouhodobé metody, aby se houba zbytečně nevyčerpala.
Jak dlouho vydrží tibetská houba bez mléka?
Tibetská houba bez mléka vydrží jen velmi krátkou dobu a není to vhodný způsob uchování.
Bez přístupu k živinám houba rychle slábne. Při pokojové teplotě může být vážně poškozena už během jednoho dne. Pokud potřebujete houbu uchovat, vždy musí být buď v mléce, usušená, nebo zmražená. Dlouhodobé skladování bez mléka houbu zničí.
Je rozdíl mezi tibetskou houbou a kefírovou houbou?
Ne, tibetská houba a kefírová houba jsou totéž, liší se pouze názvem.
Oba názvy označují stejnou symbiotickou kulturu bakterií a kvasinek, známou také jako kefírová zrna. Rozdílné pojmenování vychází z tradice a regionu, nikoli z biologických rozdílů. Z hlediska uchování, péče i výroby kefíru se s nimi zachází naprosto stejně.
Jak poznám, že je tibetská houba ještě v pořádku?
Zdravá tibetská houba má pevnou strukturu, světlou barvu a jemně kyselou vůni.
Houba by měla připomínat květák, být bělavá až krémová a neměla by zapáchat. Varovným signálem je hnilobný zápach, slizký povrch nebo změna barvy. Pokud se tyto příznaky objeví, je potřeba zhodnotit, zda má ještě smysl kulturu zachraňovat.
Proč tibetská houba zapáchá?
Zápach je nejčastějším signálem, že s houbou není něco v pořádku.
Mírně kyselá kefírová vůně je normální. Ostrý, zatuchlý nebo hnilobný zápach ale značí špatné podmínky, přehřátí nebo dlouhé hladovění. V takovém případě je nutné houbu opláchnout, dát do čerstvého mléka a sledovat, zda se stav zlepší.
Lze tibetskou houbu usušit a znovu oživit?
Ano, sušení je osvědčený způsob dlouhodobého uchování tibetské houby.
Správně usušená houba vydrží měsíce až roky. Při reaktivaci je nutné počítat s tím, že první kefíry budou slabé a aktivita se bude vracet postupně. Pokud se po několika dnech neobjeví žádné známky fermentace, kultura už nemusí být životaschopná.
Je mražení tibetské houby bezpečné?
Mražení je bezpečné, ale slouží spíše jako záloha než běžná metoda.
Zmražená tibetská houba se po rozmrazení probouzí pomalu a návrat do plné kondice může trvat týdny. Výhodou je dlouhá doba uchování. Nevýhodou je vyšší riziko, že se část mikroorganismů neobnoví. Proto se mražení hodí hlavně jako pojistka.
Neofusicoccum parvum je druh houby, který patří do rodu Neofusicoccum a čeledi Botryosphaeriaceae. Nemá uveden žádný poddruh. Tento rostlinný parazit, je zodpovědný za suchou skvrnitost listů bobkovišně [1]. I další patogeny z říše hub a bekterií mohou způsobit podobné příznaky. Například houba Wilsonomyces carpophila, dříve nazývaná Stigmina carpophila nebo jednoduše Coryneum (rodu Coryneum) je rostlinná patogenní houba způsobující suchou skvrnitost listů bobkovišně.
Houby nenapadají jen listy, dochází také k poškození výhonů, zejména u broskvoní. Na výhonech se pak také objevují hnědé, červeně lemované skvrny kulatého až protáhlého tvaru, ze kterých vystupuje míza. Pokud jsou tenké výhonky pokryty skvrnami, odumírají. Na silnějších výhonech se v důsledku obranných reakcí keře tvoří rakovinné hálky.
Patogen je zatím znám pouze ve své bezpohlavní formě. Přezimuje na kůře, na výhoncích napadených rostlin a v ovocných mumiích s výhonovým myceliem a konidiemi, které jsou velmi odolné vůči dehydrataci a nízkým teplotám.
Ve vlhkém, chladném, deštivém jarním počasí se explozivně množí. V oblastech s nízkými srážkami proto dochází k malému zamoření. Ohroženy jsou zejména oblasti s častou a intenzivní tvorbou mlh, která vede k tvorbě rosy. Konidie se šíří dešťovými kapkami. Houba vstupuje do tkáně přímo přes epidermis nebo přes průduchy. Vzhledem k tomu, že spory nově vytvořené v místech infekce jsou při dešti smyty, jsou často nejvíce postiženy nejspodnější listy.
Olistění vyrostlé od července se téměř nikdy nenakazí, protože se stalo příliš odolným a teploty v tomto ročním období již nejsou pro houbu ideální. To ale nebrání infekci mladých výhonků v této době, která pokračuje až do podzimu. Houba proniká hlavně přes připevňovací body spadaného listí.
Za vlhkého počasí jsou možné pozdní infekce ihned po opadnutí listů. Preferovanými vstupními body jsou ještě nezazátkované připojovací body listů, které se nacházejí přímo pod pupeny vytvořenými pro příští rok. Odtud houba proniká do výhonku a ničí očka a okolní tkáň kůry.
Masivní výskyt suché skvrnitosti vede k předčasnému opadání listů, odumírání, výtoku mízy a k neúrodě.
Dřevomorka domácí (Serpula lacrymans) je dřevokazná houba, nejnebezpečnější škůdce na zabudovaném dřevě, která k nám byla pravděpodobně zavlečena lodním nákladem dřeva z Asie. Žije především v přízemích a sklepích, na záklopech a trámových prvcích. Napadá zejména starší dřevo jehličnanů. Vhodnými podmínkami pro její vznik a rozvoj je přítomnost dřeva vystaveného delší dobu vlhkosti už na hranici asi 20 % (běžná přirozená vlhkost dřeva by měla být v rozmezí max. 14–18 %), kde je současně přítmí, malý nebo žádný pohyb vzduchu, teplota nepřesahující 30°C. Jako jediná dřevokazná houba přežívá dřevomorka i za nižší vlhkosti dřeva, ostatní houby při poklesu vlhkosti dřeva na méně než asi 20 % hynou. Nebezpečnost dřevomorky však spočívá především v její schopnosti prorůstat i přilehlé zdivo speciálními provazci, tzv. rizomorfami. Těmi si tato odolná houba přivádí ke dřevu potřebnou vlhkost i ze vzdálenosti mnoha metrů. Rizomorfy prorůstají podél izolací, elektrického vedení, ale také poruchami zdiva, řídkým betonem, pod omítkami i zdmi a také podložím. Takto dřevomorka využívá v okolí například poškozených odpadů, míst zavlhčených zatékáním – obecně nejrozmanitějších zdrojů vlhkosti. Dřevomorka v místech, kde je přítmí a malý pohyb vzduchu bez větších výkyvů teplot, vytváří povrchové vatovité povlaky (mycelium) šedobílé barvy, při vhodných podmínkách vystavuje nepravidelné rozlité plodnice okrové až červenohnědé barvy s bílými okraji. Tyto plodnice chrlí do vzduchu velké množství výtrusů – sporů. Okolní prostředí je tak silně exponováno potenciální nákazou veškerého dřeva novými ložisky dřevomorky. Dosud nezasažené dřevo je napadáno rovněž postupným prorůstáním rizomorfů okolím původního ložiska nákazy. Najdeme-li dřevomorku ve stadiu plodnic, lze předpokládat, že její výskyt není omezen jen na samotné dřevo a nejblíže přilehlá místa, ale s vysokou pravděpodobností jde o rozsáhlé prorůstání okolním prostředím a dřevomorka má v této fázi už propojení na zdroje vlhkosti, což znamená, že samotná vlhkost dřeva už nezávisí na vlhkosti okolí a dřevomorka je schopna žít vlastním životem i po odeznění původních příčin jejího vzniku. Napadené dřevo podléhá zkáze v několika postupných etapách. První fází rozeznatelnou zběžným ohledáním je charakteristické čokoládově hnědé zbarvení dřeva. Ačkoli již před touto fázi je dřevo aktivně napadeno, nelze bez laboratorních zkoušek běžně rozeznat probíhající proces až do jeho zabarvení, pouze podle vyšší vlhkosti dřeva lze usuzovat na vznikající potíže. Před fází zabarvení se nachází okamžik, kdy dřevo přes počínající proces prorůstání škůdcem má stále svou mechanickou pevnost a její hodnoty nejsou sníženy pod hranici funkční pevnosti. Při probíhajícím zbarvení dřev
Tibetská houba, kefírová houba a kefírová zrna: je v tom rozdíl?
Ještě než se pustíme do samotných metod uchování, je důležité si ujasnit pojmy. V praxi se používá několik názvů, které ale označují totéž.
Tibetská houba
Kefírová houba
Kefírová zrna
Všechny tyto názvy popisují stejnou symbiotickou kulturu bakterií a kvasinek, která slouží k výrobě mléčného kefíru. Rozdílné názvy jsou dány spíše tradicí a zvyklostmi, nikoli biologickým rozdílem.
Z pohledu uchovávání se s nimi zachází naprosto stejně. Pokud tedy hledáte informace o tom, jak uchovat kefírovou houbu, platí přesně totéž, co pro tibetskou houbu.
Sýry je možné připravovat jednak z tvarohu, jednak ze sýřeniny získané enzymatickým působením syřidla.
Varianta I
Ingredience: Na počátku cesty k sýru stojí mléko, musí jít o mléko čerstvé, ne nějaké vysoce trvanlivé, odtučněné a všeho zbavené. Dále potřebujete startovací kulturu, syřidlo, camembertskou kulturu, případně chlorid vápenatý (pro kupovaná homogenizovaná mléka). Dále budete potřebovat hrnec, ve kterém budete dělat sýr, několik lžic a lžiček, metličku, dlouhý nůž, naběračku, teploměr, kus plátna na odkapání sýřeniny.
Postup: Mléko zahřejte ve vodní lázni na 37 °C. Do zahřátého mléka vmíchejte startovací kulturu, třeba jogurt Hollandia, a to 3 lžíce. Nechte ho hodinu až dvě přiklopené bez míchání při 37 °C. Domácí mléko vytvoří vždy krásnou sýřeninu, u kupovaného mléka je lepší vmíchat před syřidlem pár kapek chloridu vápenatého, sýřenina bude pevnější. Syřidlo rozmíchejte v převařené vychladlé vodě. Na 2 litry mléka lžičku syřidla do panáka vody. Panáka nalijte do mléka za stálého míchání metličkou, po minutě začněte míchat v opačném směru, aby se mléko ustálilo, a přiklopte. Sýřenina by měla vzniknout do hodiny, lze počkat i dvě hodiny, déle už to nemá cenu, v případě stálé tekutosti musíte svůj pokus vzdát. Sýřenina se dlouhým nožem nakrájí na čtverečky kolmo a pak i v ostrém úhlu vůči dnu hrnce, aby vznikly zhruba stejné centimetrové kusy, nechá se chvíli ustát, aby vystoupila syrovátka. Sýrové zrno slijte přes lněné plátno, zavažte a nechte odkapat půl hodiny. Výsledkem je základní sýrová hmota, výchozí surovina k výrobě nejrůznějších sýrů.
Varianta II – bez syřidla
Ingredience: 1 kg tvarohu, 1 l mléka, 1 lžička jedlé sody, 1 lžíce másla, kmín, sterilovaná zelenina, čerstvá zelenina, hrášek, paprika, vejce natvrdo – vše dle chuti
Postup: Tvaroh vložíme do hrnce a zalijeme mlékem. Přivedeme téměř k varu, aby se tvaroh v mléce jemně natavil. Netrvá to příliš dlouho. Pak mléko i s tvarohem slijeme, tedy lépe řečeno syrovátku, protože mléko se srazí. V cedníku nám zbyde natavený tvaroh, který vložíme do hrnce, ve kterém již máme lžíci másla. Osolíme, můžeme přidat kmín nebo vlastní koření dle chuti a jedlou sodu. Hmotu v hrnci postupně zahříváme. Tvaroh se začne pomalu tavit. V tuto chvíli už je třeba mít připravenou formičku, nejlépe teflonovou na biskupský chlebíček, či srnčí hřbet, plastovou krabičku, hrníček, cokoli. Pokud chcete zkusit barevný sýr typu rolády, je třeba mít připravený hrášek, kukuřici, kapie na kousky, vejce natvrdo, vše hezky promíchat a přidat k sýru těsně před naléváním do formy. Vše je pak nutné nechat uležet do
Kefírové mléko je možné vyrobit i doma, má to své výhody (je čerstvé, chutné), ale potřebujeme na to kefírovou násadu, neboli kefírové či tibetské houbičky. Kefírová houba je vlastně společenství různých druhů kvasinek a bakterií.
Recept na domácí kefírové mléko
Ingredience: 500 ml nesvařeného mléka, 2 lžíce kefírové houby
Technologický postup: Tibetskou kefírovou houbu dáme do nádoby, přelijeme mlékem a promícháme lžičkou. Hrneček nebo sklenici přikryjeme čistou látkou, gázou nebo papírovým ubrouskem a zagumičkujeme. Při pokojové teplotě ponecháme 24 hodin houbu pracovat. Po této době by měl kefír zhoustnout a chutnat příjemně nakysle. Fermentovat jej můžeme nechat i déle, podle chuti. Nápoj ve sklenici občas promícháme lžičkou, aby se ke kefírovým houbičkám dostalo více mléka. Během kvašení se může začít oddělovat syrovátka – neznamená to nic špatného, po promíchání se vše opět spojí. Hotový kefír důkladně promícháme a poté přecedíme přes plastové sítko a uchováváme jej v lednici. Houbu vrátíme do nádoby, zalijeme mlékem a proces opakujeme. Někteří lidé houbu proplachují ve vodě, ovšem zkušení „kefíromilci“ to nepovažují za nutné ani vhodné. Houba bude bez takových zásahů rychleji pracovat, proplachování je pro ni nepřirozené. Kefírová kultura dovede mléko zpracovat i při nízkých teplotách, například v ledničce, proces však trvá déle – až týden.
Puchrovitost slivoní způsobuje znetvoření plodů švestek. K infekci dochází v období, kdy stromy kvetou, což je na jaře. Z infikovaných květů se utvoří deformované plody, které rostou rychleji než ty zdravé.
Původce: Původcem onemocnění je houbaTaphrina pruni.
Vývoj:Houba přezimuje v korunách stromů, a to ve formě blastospor nebo perenujícího mycelia. Začátkem jara začne prorůstat do květů (základů plodů) a způsobí jejich onemocnění.
Důsledky: Puchrovitost způsobí, že švestky jsou podlouhlé, zploštělé a pokryté bělavým povlakem houby. Plody jsou uvnitř duté a bez pecky. Během léta napadené švestky vysychají a opadají nebo v případě vlhkého počasí hnijí. Mezi jednotlivými odrůdami švestek jsou výrazné rozdíly v citlivosti k puchrovitosti. Mnoho odrůd není houbou napadeno vůbec, naopak nejhůř je poškozována domácí švestka. V lokalitách, kde je velký výskyt puchrovitosti, může houba způsobit až 70 % ztráty na ovoci.
Ochrana: Doporučuje se provést alespoň jedno ošetření švestek v době rašení a jedno až další dvě těsně před tím, než stromy začnou kvést, a pak ihned po odkvětu. Použijte přípravek Champion 50 WG.
Metlovitost maliníku, odborně nazývaná didymelové odumírání maliníku, je houbová choroba způsobená houbou Didymella applanata. Tento rostlinný patogen je problematičtější na červených malinách (Rubus idaeus). Houba nejprve infikuje listy a poté se šíří na dřevo. Způsobuje nekrotické skvrny na stonku poblíž úponu řapíku. Metlovitost může způsobit významné snížení výnosu, plíseň plodů, předčasné opadávání listů a slabý růst pupenů. Toto onemocnění má dopady v podobě redukce listů v létě nebo ničení pupenů. K velkým škodám dochází, pokud se chorobě podaří zabít celé výhony.
Jak poznat metlovitost
Koncem léta se kůra napadených oblastí rozpadá a v lézích vznikají plodnice zvané pyknidy. Pyknidy se pouhým okem jeví jako malé černé tečky a pod mikroskopem je lze pozorovat jako baňkovité útvary. Po pyknidiích se tvoří další plodnice, perithecie. Peritecie jsou středně velké, černé, vyrážející tečky. Na jaře lze metlovitost maliníku zaměnit za zimní poškození, proto je důležité v září tyto příznaky sledovat, aby se předešlo potenciální škodě, která bude způsobena v následující sezóně.
K infekci obvykle dochází koncem jara, kdy je prostředí vlhké a optimální pro množení plísní. Příznaky se projeví až v polovině až pozdním létě. Mezi viditelné příznaky patří fialové a hnědé rozsáhlé léze objevující se pod pupeny, listy a spodní částí stonku. Napadené lístky mají klínovité hnědé skvrny. Napadené lístky mohou opadat a zůstane po nich pouze řapík a stonky. Během následující sezóny bude růst větví z napadených stonků často slabý a vadnoucí.
Houba způsobující metlovitost se šíří pykniosporami , které se uvolňují z pyknidií. Spory se uvolňují a infikují další rostliny malin pomocí deště přes otevřené rány nebo přirozené otvory. Houba se poté šíří po celé rostlině a během zimy žije v lézích, aby přežila. Po zimě se tvoří dva typy spor – pykniospory a askospory. Pykniospory pocházejí z konidií a askospory z vytvořených perithecií. Spory se šíří deštěm na nové rostliny a proces se opakuje.
Pro vznik této malinové plísně je příznivé prostředí, které podporuje tvorbu spor. K infekci obvykle dochází koncem jara, kdy je prostředí často vlhké. Přerostlé a husté porosty malin také zvyšují riziko infekce.
Jak se zbavit metlovitosti
Mezi metody kontroly této choroby patří zlepšení cirkulace vzduchu pro umožnění rychlého vyschnutí rostliny, odstraňování plevele, který zpomaluje proudění vzduchu, snižování přemokření, kterému je rostlina vystavena, vyhýbání se používání hnojiv, protože ta podporují růst náchylných pletiv napadených
Kontrolní signály: jak poznat, že je houba v pořádku
Při jakémkoli způsobu uchování je důležité houbu vizuálně a čichově kontrolovat. Tibetská houba dává velmi dobře najevo, když se s ní něco děje.
Vzhled: houba má mít pevnou, květákovitou strukturu.
Barva: bělavá až krémová, bez šedých nebo zelených skvrn.
Vůně: jemně kyselá, kefírová.
Varování: ostrý zápach, slizký povrch, změna barvy.
Pokud se objeví silný nepříjemný zápach nebo slizká konzistence, je potřeba zpozornět. Tyto signály často znamenají, že zvolený způsob uchování není vhodný nebo že byla kultura vystavena nevhodným podmínkám.
Amonium se používá do nízkých těst, jako jsou perníčky, linecké pečivo, rakvičky a podobně.
Křehké hvězdičky
Suroviny: 90 g másla, 90 g cukru, 90 g mandlí, ½ vajíčka, 20 g čokolády, 1 lžíce medu, ¼ kávové lžičky skořice, 1 hřebíček, na špičku nože muškátový květ, na špičku nože amonium, kůra z ¼ citronu, 170 g hladké mouky, ½ vajíčka na potření, 30 g mandlí na ozdobu
Technologický postup: V míse umícháme máslo s cukrem a vajíčkem. Pak přidáme med, mleté neloupané mandle, strouhanou čokoládu, tlučenou skořici a hřebíček, muškátový květ, citronovou kůru a amonium. Umíchané těsto zahustíme moukou, dáme na vál, vyválíme na půlcentimetrovou výšku, vykrájíme hvězdičky, které pokládáme na dobře vymazaný plech, případně na pečicí papír. Povrch hvězdiček potřeme vajíčkem, ozdobíme loupanými mandlemi a v prostředně horké troubě upečeme do červena.
Zázvorky
Suroviny: 180 g moučkového cukru, 2 žloutky, 30 g hladké mouky, na špičku nože amonium, 10 g čerstvého zázvoru, 3 g sušeného zázvoru
Technologický postup: 1. den čerstvý zázvor oloupeme, nastrouháme na jemno a vymačkáme z něj přebytečnou tekutinu. Zázvor, žloutky, pospěšnou sůl a 100 g prosátého moučkového cukru třeme 15 minut v elektrickém šlehači. Mísu přikryjeme utěrkou a necháme ji stát na chladnějším místě do druhého dne. 2. den do mísy přidáme zbývající prosátý cukr a hladkou mouku. Vypracujeme těsto, které rozválíme na placku silnou 3 mm. Tvořítkem vykrajujeme požadované tvary. Klademe na plech vyložený pečicím papírem. Pečeme 10 minut bez odležení při 160 °C s ventilátorem. Během pečení troubu neotevíráme, aby zázvorky nesplaskly. Po upečení necháme vychladnout na roštu.
Keksy
Suroviny: 500 g hladké mouky, 150 g umělého tuku, 30 g práškového cukru, 20 g amonia, 1 vejce, 6 až 8 lžic mléka, rum
Technologický postup: V mouce rozdrobíme umělý tuk, přidáme cukr, vejce, amonium, 6 lžic mléka a vypracujeme těsto, které rozválíme a vykrajujeme z něj keksy. Plech slabě vymastíme, uložíme na něj keksy a pečeme je ve vyhřáté troubě. Upečené keksy namáčíme v rumu a v práškovém cukru.
Levné řezy
Suroviny: 350 g hladké mouky, 80 g práškového cukru, 50 g sádla, 1 vejce, 2 lžíce černé kávy, ½ dl mléka, 10 g amonia
Technologický postup: K mouce přidáme práškový cukr, sádlo, celá vejce, černou kávu a ve vlažném mléce rozpuštěné amonium. Všechno dobře smícháme a rozdělíme na tři díly. Každý díl upečeme na pomaštěném plechu. Upečený a vychladlý moučník spojíme nádivkou, povrch posypeme práškovým cukrem, necháme stát a potom k
Střednědobé uchování tibetské houby při pauze na týdny
Pokud víte, že nebudete kefír vyrábět jeden až čtyři týdny, samotné uložení do lednice na pár dní už nestačí. Houba by se v malém množství mléka postupně vyčerpala.
V praxi se mi osvědčil režim, kterému říkám hibernace v mléce. Houba zůstává živá, ale výrazně se zpomalí její aktivita.
Houbičky lehce propláchněte vlažnou vodou.
Vložte je do skleněné nádoby.
Zalijte větším množstvím čerstvého mléka než obvykle.
Nádobu uložte do chladničky.
Mléko vyměňujte přibližně jednou týdně.
Takto lze tibetskou houbu bezpečně uchovat několik týdnů bez výrazného oslabení. Po návratu k běžné výrobě kefíru počítejte s tím, že první 1–2 dávky mohou být slabší.
Základem je pasterizované mléko s vlastnostmi vhodnými pro výrobu sýra. Používá se nejen kravské mléko, ale také ovčí, kozí či buvolí. Jak tučné je mléko, tak tučný je výsledný sýr. Obsah tuku u mléka se upravuje odebráním nebo přidáním smetany.
Sýr tvoří pevné látky z mléka, které se oddělují pomocí srážení. Vlastnosti jako vzhled, chuť a vůně, oka v sýru nebo povrchovou či vnitřní plíseň ovlivňují kultury mikroorganismů a ušlechtilých plísní, které se přidávají ještě před srážením.
Rozlišuje se takzvané kyselé a sladké srážení. Kyselé srážení se děje pomocí bakterií mléčného kysání. Ty přetvoří laktózu na kyselinu mléčnou, díky níž se vysráží kasein. Touto metodou se dnes vyrábějí tvarohy a olomoucké tvarůžky.
Sladké srážení probíhá pomocí syřidla, což je enzym, který mléko srazí, aniž by se zvýšila kyselost. Dříve byl získáván ze žaludku telat, dnes je možné ho vyrobit synteticky i z rostlin.
Z vysráženého mléka vzniká sýřenina. Ta se míchá pomocí sýrařské harfy, zahřívá se na teplotu 50 až 60 stupňů a přitom odtéká syrovátka, dokud sýřenina nedosáhne požadované pevnosti. Dále se hmota lisuje do tvarů a mírně se osolí a může se prodávat. Takto například vznikají čerstvé sýry typu Lučina. Nebo se bochníky a jiné tvary vkládají do solného roztoku a nechají se dále zrát v podmínkách optimálních pro činnost bakterií. Oka v sýru způsobují plyny, které vznikají právě působením bakterií. Eidam zraje 2 měsíce, Ementál 6 měsíců, Parmazán 2 roky.
Tavené sýry se vyrábějí roztavením tvrdého sýra horkou párou a přidáním tavicích solí fosfátů a citrátů, které způsobují, že roztíratelná konzistence vydrží.
Recept na domácí sýr
Ingredience: 12 l mléka, 5 ml syřidla, sůl, voda, směs koření
Technologický postup: 10 až 12 l mléka (neupravené, domácí) zahřejte na 63 °C (provedete takzvanou termizaci, při níž by se podle pravidel měla vysoká teplota udržovat po dobu 30 minut) a po zchladnutí na 40 °C vmíchejte jeden kelímek dobré zakysané smetany. Po 20 minutách, kdy se v mléce namnoží naočkovaná mikrobiální kultura, důkladně vmíchejte 5 ml syřidla zředěného trochou vody. Důkladně vše promíchejte a opět zahřejte na 40 až 50 °C. Po 30 až 60 minutách vznikne takzvaná sýřenina, která má konzistenci pudinku. Sýřeninu promíchejte čistou rukou, dokud se nezačne na povrchu srážet syrovátka. Část jí slijte, abyste dál nezahřívali celý objem (některé postupy doporučují sýřeninu nakrájet nožem na kostky). Na dně kastrolu se musí usadit tuhá sraženina, kterou je třeba scedit. Přes cedník hmotu zároveň důkladně vymačkejte. Tento zákla
Ingredience na těsto: 3 vejce, 90 g moučkového cukru, trocha citronové kůry, špetka soli do sněhu, 90 g polohrubé mouky, 1 zarovnaná lžička prášku do pečiva
Ingredience na pudink: 700 ml mléka, 2 vanilkové pudinky, 40 g cukru, 80 g másla
Ingredience na želé: 2 ks jahodové želé od Dr. Oetkera, 70 g cukru, 1 l vody
Dále: 500 g čerstvých jahod na dozdobení na talíři, šlehačku, jahodový topping, lístky máty
Postup: Žloutky vyšleháme s cukrem a citronovou kůrou do bělavé pěny, taktéž ušleháme s malou špetkou soli pevný sníh a mouku prosejeme s práškem do pečiva. Pak do žloutkové směsi přidáme asi polovinu mouky a trochu sněhu, už lehčeji promícháme a zase přidáme druhou polovinu mouky s trochou sněhu, opatrně promícháme a nakonec jen velmi lehce vmícháme zbytek sněhu. Na pečení si předem připravíme hluboký plech s okraji, ten vyložíme pečicím papírem (aby nám na plechu lépe držel, tak plech můžeme mírně navlhčit). Pokud nepoužijeme papír, tak musíme vymazat tukem a vysypat hrubou moukou. Stačí do poloviny, jelikož piškot bude nízký. Na plech rozetřeme těsto, vložíme do vyhřáté trouby a upečeme. Po upečení i s papírem vyndáme z plechu a necháme vychladnout. Mezitím uvaříme hustější pudink (osladíme ho dle vlastní chuti). Po uvaření odstavíme, občas promícháme a ještě do horkého vmícháme na menší kousky nakrájené máslo, až se hmota spojí. Místo části cukru můžeme přidat při vaření vanilkový cukr, rovněž lze místo cukru použít nějaké náhradní sladidlo. Z piškotového plátu odstraníme papír na pečení, plát vložíme zpět na plech a zalijeme ještě teplým pudinkem. Ten dobře rozetřeme až k okrajům, aby nikde nebyly mezery. Už nyní se mohou na pudink poklást jahody a mírně do pudinku zatlačit. Necháme v chladničce vychladit a pak zalijeme už mírně houstnoucí jahodovou želatinou připravenou dle návodu na sáčku – v 1 litru horké vody, ale pod bodem varu, rozpustíme 2 sáčky želatiny a cukr. Místo cukru můžeme opět použít nějaké náhradní sladidlo. Necháme v chladničce důkladně ztuhnout, krájíme na kousky a na talíři dozdobíme dle své fantazie šlehačkou, toppingem a mátou.
Jahodový koláč s tvarohem a pudinkem
Ingredience na těsto: 300 g polohrubé mouky, 100 g cukru moučka, 100 g másla nebo Hery, 2 vejce, 1 prášek do pečiva, 1 dl mléka dle potřeby
Ingredience na náplň: 1/2 kg tvarohu, 2 dl mléka, 1 vanilkový cukr, 200 g cukru, 2 vanilkové pudinky (jsou vhodné i ovocné), 2 vejce
Receptů na slané palačinky s masem je celá řada. Níže najdete například recept s kuřecím a mletým masem.
Slané palačinky s kuřecím masem
Ingredience na palačinky: 0,5 litru polotučného mléka, 2 vejce velikosti M, 250 g hladké mouky, špetka soli, olej na smažení
Ingredience na náplň: 300 g kuřecích prsou, 1 zavařené lečo (ne zmražené; cca 700 g), 1 cibule, 2 vejce, 100 ml smetany na vaření, 150 g nastrouhaného tvrdého sýra, sůl, pepř, olej
Postup: Nejprve usmažíme palačinky. Můžete použít klasické palačinkové těsto nebo můžete zvolit i žitné, pohankové či jakékoliv jiné těsto. Všechny jmenované ingredience s výjimkou oleje důkladně smícháme do tekutého těsta, ve kterém nejsou žádné hrudky. Na sporáku řádně rozehřejeme pánev. Jakmile je pánev rozehřátá, mašlovačkou na ni naneseme tenkou vrstvu oleje. Ve chvíli, kdy má olej tu správnou teplotu, vlijeme do pánve pomocí naběračky dostatečné množství těsta, které nám vytvoří krásnou palačinku ve tvaru dokonalého kruhu. Poté, co je dozlatova osmažena první strana, obrátíme palačinku pomocí naběračky na druhou stranu, a také ji smažíme dozlatova. Hotovou palačinku přendáme na talíř, ideálně zakryjeme poklopem, aby nám příliš rychle nechladla. Celý postup opakujeme s každým dalším kusem, než nám nezbude žádné těsto.
S přípravou náplně začneme tak, že necháme v pánvi na oleji orestovat nadrobno nakrájenou cibulku. Jakmile je orestovaná, vložíme do pánve na nudličky nakrájená kuřecí prsa (osolená a opepřená) a opečeme je. Ve chvíli kdy jsou nudličky hotové, přilijeme lečo a necháme ho pár minut povařit. Na závěr do směsi rozklepneme jedno vejce a důkladně ho do ní zamícháme. Podle potřeby vše ještě osolíme a opepříme. Náplň rozdělíme rovnoměrně na palačinky, které poté zarolujeme a vedle sebe naskládáme do vymaštěné zapékací mísy. Vše zalijeme vejcem rozšlehaným ve smetaně a posypeme nastrouhaným sýrem. Nakonec vložíme do trouby předehřáté na 180 °C a pečeme, dokud nezačne sýr tvořit zlatavou krustu. Hotové palačinky s kuřecím masem ihned podáváme.
Slané palačinky s mletým masem
Ingredience na palačinky: 0,5 l mléka, 300 g hladké mouky, 3 vejce, 2 g soli, olej na smažení
Ingredience na náplň: 25 g tuku, 20 g cibule, 300 g rajčat, 100 g mletého masa, sůl, černý pepř, sladká paprika, zelená petrželka
Ingredience na zálivku: trocha mléka a mouky, 1 vejce
Ingredience na posypání: slaný sýr (například balkánský)
Postup: Připravíme si směs na náplň do palačinek. Do studeného tuku s trochou vody a soli přidáme nadrobno nakrájenou cibuli a podusíme