CITRONOVÝ MUŠKÁT ZAZIMOVÁNÍ je jedno z témat, které se týká tohoto článku. Tymián obecný (Thymus vulgaris) je trvalka z čeledi hluchavkovitých. Pochází ze Středomoří, odkud se jeho pěstování rozšířilo i do střední a východní Evropy. V těchto oblastech se však musí přezimující rostliny chránit před zimou. Tento nízký polokeř (dorůstá obvykle do výšky 20–30 cm) patřící k rodu mateřídouška (Thymus) má na rozdíl od našich domácích druhů mateřídoušky dřevnatějící lodyhu, která je hustě obrostlá drobnými čárkovitými listy. Tymián začíná kvést v květnu a kvete až do září. Existuje mnoho typů s rozličnou vůní (citrónovou, pomerančovou), a to podle složení silice. Tato bylinka má široké spektrum využití.
Tymián citronový
Citronový tymián je křížencem tymiánu obecného a mateřídoušky vejčité. Z tohoto křížení vznikly i další kultivary, které se liší zejména barvou listů. Pokud má tymián citronový tradiční zbarvení, je velmi podobný tymiánu obecnému. Má stoupavou, na bázi dřevnatějící, čtyřhrannou lodyhu. Poměrně malé tuhé oválné listy vyrůstají na krátkých řapících a jsou navrchu sytě zelené, zespodu světlé, s okraji lehce podvinutými. Citronový tymián kvete v červnu až červenci drobnými, světle fialovými nebo růžovými pyskatými květy. Vzhledem k tomu, že se jedná o křížence, množí se výhradně vegetativně, tedy zejména řízkováním nebo dělením trsu. Citronový tymián také tvoří keříky a pěstuje se stejně jako tymián obecný.
Jak název napovídá, má tento tymián výrazně citronové aroma i chuť, výborně se tedy hodí k rybímu masu. Vhodný je k drůbeži, mořským plodům, jehněčímu masu, dušené zelenině nebo bramborám. V podstatě jej lze použít do každého receptu, který vyžaduje citronové aroma, a navíc tato bylinka pomáhá strávit těžká a tučná jídla.
Kromě listů je možné konzumovat také květy, které se obvykle kandují a používají ke zdobení různých dezertů. Čerstvé květy je možné přidávat do zeleninových i ovocných salátů.
Citronový tymián můžete skladovat v sáčku v lednici velmi dlouho. Díky svým kožovitým listům podléhá zkáze pomalu, téměř nezahnívá ani nevadne. Pokud však chcete tymián skladovat déle, lze jej také sušit nebo naložit do oleje či octa, což dokonale zachová jeho svěží chuť.
Vůně a chuť citronového tymiánu se sice liší od tymiánu obecného, který je známější a více využívaný, ale obsahové látky v obou druzích jsou velmi podobné. Proto můžete i z citronového tymiánu připravit odvar, který pomáhá při chorobách dýchacího a trávicího ústrojí, při bolestech hlavy a nachlazení. Zevně se dá tato rostlinka používat proti dermatitidě, bradavicím, do ústních vod a past nebo kloktadel. V případě použití citronového tymiánu je čaj dokonce lahodnější než z tymiánu obecného.
Při výběru odrůdy pro pěstování je lépe si nechat poradit, protože ne každá odrůda citronového tymiánu je určena ke konzumaci.
Ingredience: 500 g hladké mouky, 350 g změklého másla, 3 žloutky, špetka soli, 1 lžíce rumu, 1 lžíce bílého jogurtu nebo 1/2 lžíce majonézy, nebo 1/2 lžíce vepřového sádla
Ingredience na kvásek: 5 lžic vlažného mléka, 2–3 lžíce cukru, 30 g droždí
Postup: Do vlažného mléka přidejte cukr a rozdrobte droždí, nechte v teple vzejít kvásek.
Prosejte do mísy mouku se solí, přidejte kousky změklého másla, žloutky, rum a jogurt, majonézu nebo sádlo. Nakonec přilijte kvásek a vypracujte pružné těsto. Nejlépe to jde v kuchyňském robotu, ale šikovné kuchařky to určitě zvládnou i ručně. Těsto zabalte do fólie a dejte na půl hodiny až hodinu do lednice. Hodně záleží na tom, jak změklé máslo jste měli, těsto by nemělo ztuhnout úplně na kost, ale zase by vám nemělo téct pod rukama. Než těsto ztuhne, můžete si připravit náplně, nejlépe tvarohovou, jablečnou nebo povidlovou. Makovou nebo ořechovou náplň je lepší připravit den předem, aby vystydly. Množství náplní je spíše orientační. Bez obav použijte recept na své oblíbené náplně.
Když je těsto správně tuhé, zapněte troubu na 200 stupňů a vyložte plechy pečicím papírem. Koláčky se pečou velmi krátce na vyšší teplotu a je potřeba je opravdu bedlivě hlídat. Vyndejte z lednice část těsta, rozválejte na plát silný 3–4 mm a vykrajujte kolečka. Použijte klasické vykrajovátko na vánoční cukroví o průměru asi 3,5 cm. Kolečka přeneste na plech a zdobte náplněmi. Nejlépe to půjde, když si náplně přendáte do zdobicího sáčku a na kolečka náplň nastříkáte. Podle druhu náplně ozdobte mandlí, rozinkou nebo ořechem a dejte péct do vyhřáté trouby na 7–9 minut. Ke konci je potřeba dobře hlídat, protože koláčky budou shora ještě světlé, ale zespodu už krásně zlatavé. Po vytažení z trouby koláčky rychle přendejte z horkého plechu na chladicí mřížku nebo je jednoduše stáhněte i s pečicím papírem, aby se nedopékaly. Stejným způsobem pokračujte, až do úplného zpracování těsta, které nechte po celou dobu v lednici.
Z výše uvedené dávky připravíte 230–250 koláčků.
Ingredience na tvarohovou náplň: 250 g tvarohu (ne ve vaničce), 4 lžíce moučkového cukru, 1 vejce, 1 lžíce vanilkového pudinku, vanilkový cukr, citronový olej/kůra, rozinky máčené v rumu na zdobení
Postup: Všechno společně vyšlehejte, podle chuti můžete případně přisladit. Směs by měla být hustá tak, aby z koláčku nestékala.
Ingredience na makovou náplň: 150 g mletého máku, 200 ml mléka, 3–4 lžíce cukru krupice, mleté piškoty, rum, citronový olej, vanilkový extrakt nebo cukr, loupané mandle na zdobení
Správnou dobu na zazimování vám určí venkovní teplota. Muškáty by neměly být vystaveny mrazům. Proto je dobré je uklidit dříve, než venku začne mrznout. Nejlepší je rostliny na zazimování připravit postupně a začít jim při klesající teplotě ubírat zálivku. V žádném případě nepřidávejte hnojivo. Chceme, aby rostliny vyzrály a zastavil se u nich růst.
Nejprve je z rostlin potřeba vybrat ty stoprocentně zdravé. Všechny si podrobně prohlédněte, ať na nich nejsou ani choroby, ani škůdci. Pak je důležité seříznout všechny květy i nasazená poupata a také oschlé květy a listy. Jen tak máte jistotu, že se vám nezačne šířit plíseň. Nezapomeňte si na květináč poznamenat druh a barvu.
Poté rostlinám ostrými nůžkami, které je nejméně zatíží, seřízněte letošní výhony, které by je v zimě jen vysilovaly. Když by zůstaly, mohou se při nedostatku světla nepřirozeně vytáhnout a květina uhyne. Výhony seřízněte jednotlivě těsně nad kolínkem tak, aby zůstalo původní větvení.
Nakonec je potřeba květináče umístit do bezmrazé místnosti, ideálně s dostatkem světla. Nejvhodnější je teplo mezi 6 až 8 °C, maximálně 10 °C. Z tohoto důvodu se třeba temperovaný skleník nehodí. Ale například klasická špaletová okna ano. Dobře bude muškátům mezi skly, na prosvětlené půdě nebo v chodbě. Zalévejte jednou týdně tak, aby substrát nebyl ani přemokřený, ani nepřesychal.
Dalším způsobem, jak uchovat v zimě muškáty, je vyndat je z květináče, poté z nich oklepat zeminu a seříznout kořeny a naskládat rostliny zpátky do květináče bez substrátu. Ušetříte tak spoustu místa. Do jedné nádoby uložíte víc rostlin, které jen prosypete rašelinou, pískem nebo pilinami, aby se ke kořenům nedostalo světlo. Také se dají jen s trochou země zabalit do novin. Ale tato metoda má jen málo příznivců, protože je obecně méně úspěšná než tradiční zazimování květináčů.
Ve svém příspěvku MUŠKÁT CITRONOVÝ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marcela.
Mam muškat citronovy jedtli chcete dodám
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jitka.
paní Marcelo--děkuji za odpověď.určitě chci a koupím. Prosím můžete mi napsat do emailu odkud jste a za kolik prodáte sazeničky?předem moc děkuji Jitka vasicova.j@seznam.cz
Dipladenie je trvalka, která vyžaduje zazimování. Jelikož pochází z tropických krajin, tak i přízemní mrazíky zvládá velmi špatně. Letnit je ji možné od poloviny května přibližně do konce září (v závislosti na konkrétních teplotách). Nízké ranní a noční teploty by rostlinu mohly výrazně poškodit, proto se nevyplácí ji zbytečně nechávat venku do prvních velkých mrazů. Tato teplomilná rostlina v zimě snese teplotu od 10 do 15 stupňů Celsia. V zemích, kde je příznivější klima než u nás, se samozřejmě obejde bez zazimování.
Dipladenii je vhodné přes léto dávat ven na balkon a během zimy ji schovat do nějaké chladnější místnosti v domě. Chlad ovšem opravdu potřebuje. Pokud byste ji přenesli na zimu třeba jen do obývacího pokoje, pravděpodobně by zimu nepřežila, protože by se snažila růst za nepříznivých světelných podmínek a vysílila by se.
Na jaře dipladenii přesaďte, doporučuje se nejlépe během března až dubna. Její zemina musí být ideálně výživná a rovněž během roku je dipladenii nutné každé dva týdny přihnojovat. Vsaďte ji do půdy, kterou bude tvořit směs drnovky, listovky, humusu a písku.
Kromě vhodné zeminy a hnojení je nezbytná i zálivka a rosení. Rostlina by vůbec neměla vyschnout, a to ani přes zimu. Během ní se však potřeba vody výrazně sníží, protože na dipladenii nedopadají sluneční paprsky. Kromě pravidelné zálivky se doporučuje také její rosení, ale dávejte pozor, abyste vodu nestříkali na květy, nýbrž pouze na listy.
Ve svém příspěvku MUŠKÁT CITRONOVÝ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Anna.
Prosím, nemohu nikde sehnat muškátcitronový.Dostala jsem ho od maminky, ta už tu není . Muškát jsem měla 6 let a teď jsem udělala chybu a přesadila ho. No a on mi odešel. Nevím kde jsem udělala chybu. Přesazovala jsem ho podle pokynů na internetu. Je to krásný muškát a nádherně voní.
Díky za pomoc Anna
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jitka.
Prosím, toužím mít citronovýmuškát. Může mi někdo darovat 2---3 sazeničky? nebo levně prodat? Jsem z Ostravy. Prosím o nabídky :-)
Jaké odrůdy vybrat? A jaké odrůdy jsou nejlepší pro malé pěstitele?
Dostáváme se k tématu, které tvoří náplň části vinohradnictví, zvané Ampelografie, což je obor zabývající se vlastnostmi jednotlivých odrůd. O ampelografii byla napsána řada odborných knih, které kromě popisu toho, jak keře vypadají, také uvádějí jejich požadavky na prostředí a na způsoby pěstování, a také charakteristiky jejich vín.
Kdybychom si chtěli udělat v odrůdách pořádek, mohli bychom je rozdělit např. podle barvy slupky na odrůdy bílé, červené a modré, nebo podle využití na odrůdy moštové a stolní. Ale mnohem zajímavější je podívat se na to, jak dlouho se pěstují na našem území a jak se k nám dostaly. Některé jsou u nás domovem již několik staletí. Patří k nim odrůdy z rodiny Burgundských (dnes podle legislativních dohod správně zvané odrůdy Rulandské), jež k nám opravdu dovezl Karel IV., kterému můžeme děkovat za rozšiřování vinohradnictví v Čechách. Jiné odrůdy se k nám v minulosti spontánně dostaly z dalších území Evropy; připomeňme si např. oblíbené odrůdy Sauvignon či Ryzlink rýnský. Všechno jsou to odrůdy velmi náročné na podmínky pěstování a zároveň jejich vína patří k nejkvalitnějším.
U řady odrůd není přesně znám původ, např. u odrůdy Neuburské. Navíc se v minulých dobách nevedla přehledná evidence popisů odrůd, takže ve starých literárních zdrojích se mohou najít tytéž odrůdy pod několika názvy. U nás byla první přehledná evidence zavedena v roce 1941, což se u odrůd, které zde byly mnohem déle, označuje jakožto rok „povolení odrůd“, přestože nikým jejich pěstování povolováno nebylo – na rozdíl od současných nových odrůd. Nežli se nové odrůdy zapíšou do seznamu povolených odrůd (a smí se z nich vyrábět a prodávat vína nebo hrozny), musí projít tzv. „uznávacím řízením“. To kupodivu není byrokratický akt, ale skutečné vysazení nových odrůd ve zkušebních vinicích a zhruba desetileté pozorování jejich vlastností na stanovišti. A také pochopitelně opakované zkoušení vín vyrobených z jednotlivých ročníků.
Čeští šlechtitelé révy vinné už několik desítek let nejenže udržují nejcennější keře z jednotlivých odrůd, (přemnožených do klonů), ale zabývají se také tzv. „novošlechtěním“, což je kreativní i náročná činnost, při které se vytvářejí nové odrůdy. Asi tak dvacet let trvá, než je nová odrůda povolena. Výsledkem jsou odrůdy, jako např. André, Olšava, Malverina, Veritas, Florianka, Erilon a řada dalších.
V minulém století k nám přicházely odrůdy z jiných zemí cíleně vyšlechtěné a tam registrované, které se vyznačovaly takovými pěstitelskými vlastnostmi a takovou kvalitou vín, že se postupně rozšířil
Leštěnka na dřevěný nábytek z včelího vosku je bezpečný, přírodní a příjemný krémový produkt. Budete ho s chutí používat, když budete chtít vdechnout nový život svému dřevěnému nábytku, krájecím prkénkům, dekoracím z naplaveného dřeva a neopracovanému dřevu.
Jde o jednoduchý návod na leštěnku nábytku z včelího vosku. S několika organickými ingrediencemi se budete moci jednou provždy zbavit toxických chemikálií.
Pokud máte dřevěné povrchy, které potřebují trochu péče, tato jednoduchá domácí leštěnka na nábytek se snadno vyrábí a zanechá dřevo svěží po dlouhou dobu
Materiál na výrobu
1 díl žlutého včelího vosku.
2 díly ricinového oleje. Organický ricinový olej dodá včelímu vosku krémovou konzistenci a snadno se nanáší na dřevěné povrchy. Je také přírodním zdrojem mastných kyselin, které vyživují a hydratují pokožku hlavy a podporují zdravé vlasy. Zbytky tedy můžete použít pro svou kosmetiku.
1 díl olivového oleje, můžete použít i jojobový.
20 kapek esenciálního oleje z citronely. Můžete použít citronový olej, pokud ho máte doma.
Plechovka od velké svíčky. Měla jsem doma prázdnou plechovku od koření a pro tento recept se perfektně hodila.
Postup
Nalijte olivový a ricinový olej do žáruvzdorného hrnce s dvojitým dnem.
Rozpusťte včelí vosk.
Použil jsem vysoký oheň, protože včelí vosk má teplotu tání těsně pod 65 °C.
Také můžete nalít vodu a přivést ji k varu ve větším hrnci. Jakmile se voda vaří, můžete menší hrnec se směsí oleje a vosku umístit do horké vody. Ale dejte pozor na stříkance vroucí vody – nesmí se dostat k včelímu vosku a ostatním ingrediencím.
Dřevěnou tyčí míchejte směs, dokud nezmizí všechny pevné časti a vše se nerozpustí.
Bude to vypadat, jako by se to vařilo. Je to horké! Buďte opatrní!
Přidejte citronelový nebo citronový esenciální olej.
Promíchejte, aby se vše spojilo.
Nalijte směs do nádoby a umístěte ji na místo, kde se jí nikdo nedotkne. Nechte ji několik hodin vychladnout.
Díky malému množství citronelového nebo citronového esenciálního oleje voní toto leštidlo na nábytek svěže, čistě a jarně. Svěžest jarního úklidu si tak můžete užít v celém domě.
Odpovědi na vaše otázky
Jak aplikovat leštidlo na nábytek z včelího vosku na dřevo?
Očistěte dřevo, abyste se ujistili, že na něm nejsou žádné zbytky oleje a prachu. Pokud používáte leštidlo k oživení nového nábytku, můžete zvážit použití ředidla na barvy. Ujistěte se však, že ředidlo nebo jiné chemikálie používáte v dobře větraném prostoru.
Vhodná doba pro zazimování bazénu je tehdy, když teplota vody v bazénu klesne pod 10 °C.
Dříve se zazimování bazénu nedoporučuje. Pokud je voda stále nad 10 °C, nechte v provozu veškerou technologii. Když skončí koupací sezona a voda ve vašem bazénu klesne pod 20 °C, je dobré zkrátit provoz technologie v bazénu asi o 2/3 původního nastavení. Nechte funkční i další zařízení jako ionizátory, UV lampy, atd. V případě, že k údržbě vody používáte bazénovou chemii, musíte zhruba každých 14 dnů kontrolovat pH vody a chlór.
Abyste správně zazimovali bazén, musí být voda v bazénu před zazimováním čistá! Je tedy nutné vyluxovat dno a stěny bazénu.
Pomocí funkce „Proplach“ důkladně propláchněte filtr. Samotný „Proplach“ je jedna z poloh (funkcí) šesticestného ventilu, který je nedílnou součástí filtrační nádoby. Pro dosažení důkladného proplachu nechte pro jistotu tuto funkci v provozu delší dobu. Vizuální pohled na vypuštěnou vodu z bazénu vás ujistí o správně provedeném proplachu filtračního media (písku). Bazénová voda by měla být čistá. Pokud jste vše provedli správně a důkladně, zajistili jste si rovnou přípravu i na jaro.
Bazénovou vodu upravte na ideální hodnotu pH: 7,2–7,6.
Připravte si vysavačovou hadici, teleskopickou tyč a mechanický čistič dna. Vyjměte košík na nečistoty ze skimmeru a koncovku hadice vysavače umístěte do dna skimmeru (je možné použít i nástavec). Nástavec i dno skimmeru mají závit. Našroubujte nástavec lehce do dna skimmeru, asi tak na 1–2 závity. Ne všechny bazény mají závit nebo nástavec. V takovém případě musíte vsunout koncovku vysavačové hadice přímo do sání skimmeru. Pomocí funkce šesticestného ventilu „Odpad“ odpusťte další bazénovou vodu. Odpusťte hladinu vody pod namontovanou technologii, asi tak 10–20 cm pod technologické prostupy (skimmer, hlavu protiproudu, trysky...). Pokud máte bazén s plastovým skeletem s vestavěným schodištěm (schody v laguně, přes roh a podobně), musíte upustit hladinu do úrovně 2. schodu.
Pokud máte v bazénu světlo, musíte ho demontovat. Vyndejte středový plastový rámeček, pod kterým je uložen jeden samořezný šroub. Vyšroubujte ho, nahněte tělo světla směrem do bazénu a lehkým tahem směrem nahoru světlo vyjměte. Na zadní straně světla najdete dlouhý připojovací kabel, ten uvolněte a světlo postavte na vrchní okraj bazénu.
Pokud máte v bazénu schůdky, vyndejte je a očistěte.
Po odpuštění bazénové vody musíte také odpustit filtrační nádobu. Ve spodní části vypouštěcí nádoby jsou dva vypouštěcí šrouby. Ten menší povolte – je určen k vypuštění vody. Do odpuštěné filtrační nádoby použijte menší množství dezinfekčního pros
Pokud se rozhodnete bonsaje ponechat i přes zimu ve venkovním prostředí, tedy na zahradě před domem, stačí je i s miskou zahrabat do půdy. Volně nad povrchem ponecháte pouze nadzemní část, tedy větvičky. Pokud je mráz venku příliš velký, zakryjte nadzemní část chvojím, případně použijte netkanou ochrannou textilii.
Lze použít i další způsob: Bonsaj umístěte i s miskou do připravené bedýnky. Poté ji obalte velkým množstvím listí, které tak bude působit jako ochrana před mrazem. Další postup je stejný, v případě tuhé zimy opět použijte krycí tkaniny na horní část bonsaje. Bednu s bonsají pak umístěte nejlépe někam ke zdi či do závětří, kde nebude průvan.
Bonsaje lze zazimovat také ve studeném skleníku. V tomto případě je výhodné, že rostlina není vystavována vrtochům počasí, tedy sněhové nadílce a větru. Máte také usnadněnou práci tím, že se dá lépe kontrolovat stav bonsaje během celého zimního období.
Je téměř jedno, zda připravujete na zimu listnatou, nebo jehličnatou bonsaj. Rozdíl spočívá pouze v tom, že jehličnaté bonsaje vyžadují pravidelnější kontrolu, neboť je u nich větší náchylnost na výskyt škůdců. Zároveň je nutné jehličnaté bonsaje také více zalévat. Zemina nikdy nesmí zcela vyschnout.
Zazimování bonsají je velmi jednoduché. Důležité je ale správné načasování, musí se ideálně vyčkat, až opadají její listy (v případě listnaté bonsaje). Během zimy je pak potřeba provádět pravidelnou zálivku a také kontrolu, zda se na rostlině nemnoží škůdci.
Begonia semperflorens, známé spíše pod lidovým názvem voskovky, jsou 15 až 30 centimetrů vysoké a ze všech kvetoucích begonií se pěstují nejsnadněji. Jsou pestré v barvě listu i květu. Existují kombinace zelených listů s bílými, růžovými a červenými květy s odlišným lemováním. Další možností jsou bronzové nebo červené listy spolu s bílým, růžovým či červeným květem, někdy také s odlišným vroubením květu.
Voskovky jsou odolné vůči slunci a suchu. Kvetou celé léto až do prvních mrazíků. Ty je poškodí natolik, že je dobré rostliny okamžitě vytrhat. Od ledna se vysévá semeno jemné jako prach na dobře urovnané, utlačené truhlíky. Přimáčknou se, opatrně se zalijí a přikryjí se sklem. Při 20 °C se za týden objeví malé rostlinky. Přepichují se do hnízd neboli špetek, později se vysazují také po několika kusech na větší spon. Při sázení do kelímků je vhodné sázet silné rostliny jednotlivě, ty slabší nechat po 2 až 3 kusech v kelímku. Ven se sází otužené rostliny až po ledových mužích v druhé polovině května. Neotuženým rostlinám spálí slunce horní listy doběla.
Zazimování
Bogonii voskovku můžete i zazimovat. Přeneste je dovnitř dříve, než teploty klesnou pod 10 °C. Umístěte je na světlé, teplé a vlhké místo s dobrou cirkulací vzduchu, ale mimo dosah průvanu nebo větracích otvorů. Během zazimování omezte zálivku a zvažte lehké hnojení jednou měsíčně. Pokud byly venku ve stínu, vyhněte se přímému slunečnímu záření i během přezimování. Snažte se o teplotní rozmezí 18 °C až 24 °C a udržujte vlhkost pomocí zvlhčovače vzduchu nebo misky naplněné vodou a oblázky. Omezte zálivku. Begónie v zimě nevyžadují tolik vody. Mezi zálivkami nechte horní vrstvu půdy zcela vyschnout. Během zimy z rostlin odstraňte všechny odumřelé nebo žloutnoucí listy a květy.
Aklimatizace na jaře: S rostoucími teplotami postupně aklimatizujte rostliny na venkovní podmínky, než je vrátíte na letní stanoviště. Rostlinu brzy na jaře prořízněte, abyste podpořili nový růst. Pokud teploty nárazově klesnou pod 10 °C, rostliny přikryjte.
Druhou variantou uchování begónií přes zimu je řízkování. Koncem léta / začátkem podzimu můžete z begónie voskovky odebrat řízky a přes zimu si z nich vypěstovat nové rostliny. Pro lepší zakořenění řízků použijte kořenící stimulátor, ať vám zakoření všechny, ať nemusíte příliš krátit svoje rostliny v době nejkrásnějšího vzrůstu.
Borůvka nasazuje květy na jednoletých výhoncích, které vyrůstají z dvouletého dřeva. Nejvhodnějším termínem pro řez borůvkových keřů je tedy časné jaro, konkrétně konec února až začátek března. Z kořenové základny vyrůstají dlouhé výhonky s listovými pupeny, které je nutné zkrátit na průměr keře. Odstraníme i všechny polámané, zjevně nemocné nebo mrazem poškozené výhonky. Při jednom řezu borůvky byste však neměli odstranit víc než její třetinu.
V prvních pěti letech stačí odstranit pouze slabé, metlovité nebo uschlé větvičky. Díky řezu keřík zhoustne. Slabě rostoucí odrůdy potřebují silnější, tedy hlubší řez než silněji rostoucí odrůdy. V 6.–7. roce po výsadbě by každý keřík měl mít 7–12 výhonků různého stáří, ale žádný z nich by neměl být starší než čtyřletý.
Borůvka chocholičnatá má tvrdé dřevo. Netvoří zával (kalus), a tudíž nedokáže zacelit rány. Proto při řezu používejte opravdu ostré nástroje a neřežte na větevní kroužek, jako například při řezu jabloní. U borůvek je vhodné ponechat patku. Dobře zakořeněná a ošetřená borůvka vydrží i vyšší mrazy a obdaruje vás bohatou sklizní po mnoho let. Na keříku najdete také větší plodonosné pupeny, ty v žádném případě nestříhejte. Připravili byste se totiž o všechnu úrodu.
Borůvky začínají plodit čtvrtým rokem, plně plodí šestým rokem. Keře jsou dlouhověké, běžně se dožívají 30 let, někdy ovšem až 60 let.
Jsou-li sazenice dobře prokořeněné, a pokud je nestihnete zasadit před mrazy, tak vám v květináčích bez problémů vydrží venku do jara, nicméně nesmí vyschnout, udržujte rašelinu vlhčí. Nejlepší je nechat je někde v závětří a úplně nejlépe, když zapadnou sněhem. Borůvky přes zimu odpočívají a u odrůd, které jsou nejvhodnější pro pěstování ve střední Evropě, je potřeba, aby alespoň dva měsíce byly přes zimu v prostředí, kde je teplota pod 6 stupňů.
Do hor se doporučují například odrůdy Chanticleer, Hannah Choice, Duke, Spartan, Collins, Patriot, Meader, Bluejay, Toro, Draper, Bluecrop, Chandler, Bluegold, Goldtraube, North Country.
Hortenzie jsou sice velmi vitální a po namrznutí horní části dobře regenerují, jejich nevýhodou je však to, že se květy vyvíjejí z vrcholových pupenů, které se zakládají na rostlině ve druhé polovině léta. Aby hortenzie bohatě vykvetla, musí tyto pupeny bez újmy přežít celou zimu, tudíž potřebují dobré zazimování. Jejich ochrana je poměrně složitá právě proto, že se pupeny nacházejí na samotných vrcholech výhonů. Hortenziím by pomohla třeba vrstva listí, ale aby měla smysl, musela by být vysoká stejně jako celá rostlina. Proto někteří nadšenci budují okolo keřů například ohrádky z králičího pletiva, do nichž na podzim nasypou dubové či bukové listí. V oblastech s drsnějším klimatem je zazimování těchto hortenzií poměrně obtížné. Velkou nadějí jsou pro taková místa některé nové odrůdy, které umějí vytvářet květy i na nových výhonech vyrůstajících z dolních pupenů. Další alternativou je pěstování těchto hortenzií ve velkých nádobách, které se na zimu uklidí do chráněného prostoru. A komu se nechce podstupovat neustálé stěhování rostlin, může se s důvěrou obrátit na extrémně mrazuvzdorné druhy, jakými jsou třeba hortenzie stromečkovitá (Hydrangea arborescens) nebo hortenzie latnatá (Hydrangea paniculata).
Muškáty neboli pelargonie patří k nejoblíbenějším balkonovým rostlinám. Jejich obliba je dána vysokou odolností vůči slunci, větru i dešti, škůdcům i chorobám. Nelze zapomenout ani na jejich krásné květy, jež mají různé barvy (od bílé přes růžovou a červenou až po fialovou) a různé tvary (od jednoduchých po plnokvěté). Na trhu existuje mnoho druhů muškátů: převislé, vzpřímené, anglické, velkokvěté, vonící...
Muškáty se hodí především do okrasných nádob a truhlíků na balkony, okenní parapety a podobně. Vyhovuje jim slunné a teplé místo. Jestliže budou během dne v částečném polostínu, neuškodí jim to, umístíte-li je však do trvalého stínu, nikdy se nedočkáte truhlíků plných nádherných květů. Muškáty se potáhnou za světlem a budou chudé a nevzhledné. Proto jim najděte slunné místo hned na začátku pěstování. Nemusíte se obávat větru ani deště, muškát je velmi odolný. Snad jen prudší déšť by mohl poničit květy, ale na jejich místě záhy vyrostou květy nové, tudíž se nemusíte ničeho obávat.
Až si budete muškáty kupovat, kupte s nimi rovnou i zeminu určenou k jejich pěstování. Zabráníte tak tomu, že zemina vámi připravená bude příliš přehnojená, v důsledku čehož muškáty sice porostou velkou rychlostí, ale nebudou mít tu správnou hustotu, budou slabé a vytažené. Nebo naopak v zemině bude výživy málo a muškáty zůstanou zakrnělé (v málo prohnojené zemině však muškáty pokvetou). Jestliže jste se přesto rozhodli připravit zeminu sami, vezměte v potaz, že muškáty potřebují dobře propustnou půdu obohacenou živinami. Takovou půdu připravíte smícháním zeminy s kompostem a pískem v poměru 2 : 1 : 1. Aby byly vaše truhlíky opravdu hezké a bohaté, umístěte do truhlíku dlouhého 50 až 60 cm alespoň 5 rostlin.
Zálivka a hnojení
Se zálivkou to nemusíte přehánět, muškáty si totiž umí rozvrhnout zálivku do několika dní. Rostlina ocení spíše půdu sušší, proto ji nepřelévejte. Zálivka by měla být pravidelná a přiměřená venkovním teplotám.
Stejně jako se zálivkou to u muškátů nemusíte přehánět ani s hnojením: stačí hnojit (hnojivem určeným pro muškáty) jedenkrát za měsíc. Když budete hnojit častěji, květy budou pravděpodobně zastíněny přerostlými a bohatými listy. Mějte na paměti, že muškát představuje opravdu nenáročnou rostlinu, pro kterou je nejdůležitější správně zvolené místo.
Přezimování
Muškáty se řadí mezi trvalky, proto pokud máte možnost je skladovat (zejména vhodné místo), nemusíte je každý rok vyhazovat a na jaře pak shánět nové rostliny. Muškáty musíte umístit do místnosti, kde je dostatek světla a kde nemrzne (ideální teplota by se měla pohybovat od 5
Se zálivkou to nemusíte přehánět, muškát si umí dobře rozvrhnout zálivku na několik dní. Spíše než přelitou, či dokonce stále stojatou vodu určitě muškát ocení půdu sušší, jak jsem již psala, vystačí si opravdu s málem. Zálivka by měla být pravidelná a přiměřená venkovním teplotám.
Stejně jako se zálivkou to u muškátů nemusíte přehánět ani s hnojením, postačí jedenkrát za měsíc dodat hnojivo určené přímo pro muškáty. Když budete hnojit častěji, dočkáte se spíše toho, že vám květy zastíní přerostlé, bohaté listy, než větších, bohatších a krásnějších květů. Myslete na to, že muškát je opravdu nenáročná rostlina, pro kterou je úplně nejdůležitější správně zvolené místo.
Ve svém příspěvku ČESKÝ ROZHLAS BRNO PŘEZIMOVÁNÍ MUŠKÁTŮ V KRABICI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Věra Kutílková.
Asi pře 14dny jsem zaslechla ve vysílání brněnského rozhlasu rady, jak přezimovat muškáty.celé rostliny se po oklepání balu měly vložit kořeny nahoru do krabice, přikrýt novinami a nechat do jara. Jednalo se o normální nebo převislé a mohl by někdo uvést celý postup? Děkuji Kut.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Renata.
Přezimování pelargónií v krabici hlavou dolů
Tento způsob zazimování pelargónií od nás po celou zimu nevyžaduje žádnou činnost a nikde nádoby s rostlinami nepřekáží. Na jaře budou vypadat politováníhodně, ale rychle se posbírají a budou silné a krásné.
Budeme potřebovat jen velkou krabici (podle množství pelargónií). Než rostliny zazimujeme, přestaneme je zalévat a zeminu necháme vyschnout. Poté rostliny vyjmeme z nádob, lehce je oklepneme, ale necháme bal, nestříháme je ani neodstraňujeme květy. Naskládáme je do krabice hlavou dolů, a to jednu vedle druhé, pěkně nahusto. Přikryjeme je novinami nebo podobným papírem a krabici uzavřeme. Odložíme ji do nemrznoucí místnosti, např. do sklepa, a dál se nestaráme.
Jarní příprava
Koncem února vyjmeme rostliny z krabice. Nestaráme se o jejich žalostný vzhled, a tak jak jsou je zasadíme do nádob s čerstvou zeminou. Zalijeme je. Za 2-3 týdny vyraší nové výhony. Za další 3 týdny odstraníme všechny staré, suché listy a výhony. Průběžně zaléváme, od dubna hnojíme jednou týdně. Po „ledových mužích“ je přesuneme do exteriéru. Rostliny budou silné a bohatě pokvetou celou sezonu.
Vysoká cukernatost je příjemná a současně praktická pro uchovávání vína, ale co spotřebitel, to jiné chutě, někdo preferuje kyselinky, tak je asi dobře, že limity jsou dost dobře splnitelné.
Kdo určitě uvítá sladkou chuť, jsou děti, takže od moštových odrůd pro výrobu alkoholických nápojů přejděme k odrůdám stolním.
Ano, jak název napovídá, stolní odrůdy se konzumují jako ovoce; vína se z nich většinou nevyrábějí, i když bychom to klidně udělat mohli. Takováto vína by určitě neměla vysokou kvalitu, protože ta není ani v hroznech, ale byla by lehká a pitelná. Hodila by se na rychlou konzumaci.
Stolní odrůdy mají od moštových odrůd odlišné parametry. Hrozen má být atraktivní, velký, ne příliš hustý, aby se bobule příliš nedotýkaly, a často mívá rozvětvenou třapinu. Bobule jsou také velké, při zralosti všechny dobře vybarvené. Jejich dužnina, na rozdíl od tekuté dužniny u odrůd moštových má být masitá, chruplavá, s malým počtem semen. Kdo stolní hrozny, pochopitelně z dovozu, častěji kupuje, jistě si všiml, že některé odrůdy jsou bezsemenné, zatím tedy jen odrůdy zahraniční. Chuť stolních odrůd má být jemná, příjemně aromatická. U stolních odrůd nikdy nebývá dosaženo tak vysokých cukernatostí, jako u odrůd moštových.
Nejprve projděme odrůdy, zapsané ve Státní odrůdové knize, to znamená, že byly prozkoušeny v Ústředním zkušebním ústavu zemědělském; není jich mnoho, protože, jak jsme si právě řekli, kritéria k jejich povolení jsou přísná. Nejstaršími u nás pěstovanými povolenými odrůdami jsou dvě, které jsou si velmi blízké, proto se zmíním o obou najednou. Jde o odrůdy Chrupka bílá a Chrupka červená.
Chrupka bílá:
Chrupka červená:
Obě jsou součástí velké rodiny Chrupek (syn. Chassellas nebo Gutedel), která je známa již několik tisíciletí. Pěstovaly se již v Egyptě, na území dnešního Jordánska, v Malé Asii a prostřednictvím Féničanů se přes Řecko a Řím rozšířily do mnoha oblastí Evropy, kde se révě mohlo dařit. Z doby, kdy se zaváděla první moderní evidence odrůd u nás, v roce 1941, bylo známo okolo čtyřiceti druhů různých Chrupek, i když samozřejmě byly zaevidovány jen ty nejvýznamnější. Musíme vzít v úvahu, že se tehdy vycházelo z pouhých popisů, a protože dnes používaná genetická kontrola dosud neexistovala, je možné, že v řadě případů mohlo jít o synonyma téže odrůdy. Tyto dvě jmenované odrůdy, jakožto odrůdy stolní, jsou v dnešní době již dávno překonané, protože výše uvedené požadavky, co se týká parametrů hroznů a bobulí, jsou dnes již několikanásobně překonané. Například při srovnávání velikosti bobulí jsou v pořadí dnes povolených odrůd na posledním místě.
"Americký muškát" je neformální označení pro pelargonii páskovou (Pelargonium zonale), která je oblíbenou balkónovou rostlinou.
Pelargonium zonale, běžně známé jako vzpřímené muškáty, je oblíbená kvetoucí rostlina známá svými zářivými květy a dekorativními listy. Je to relativně nenáročná rostlina na pěstování, které se daří v dobře propustné půdě, na plném slunci a v teplých teplotách. Pro zajištění zdravého růstu ji pravidelně zalévejte, zejména během vegetačního období, a během období květu hnojte. Zaštipování a odstraňování odkvetlých květů podpoří další květy.
Na jaře nebo začátkem léta zaštípněte špičky výhonků, abyste podpořili keřovitější růst.